iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
21. 3. 2008
20:05 na ČT1

1 2 3 4 5

81 hlasů
71610
zhlédnutí

13. komnata

Životní příběh zpěvačky, které se v jedenácti letech rozpadlo rodinné zázemí.

26 min | další Dokumenty »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...
odkaz na video zhasnout pomoc zvukový popis

13. komnata Heidi Janků

  • 00:00:23 HUDBA
  • 00:00:48 Ostravská zpěvačka Heidi Janků
  • 00:00:50 na mě vždycky
    působila živelným
  • 00:00:52 a vlastně bezstarostným dojmem.
  • 00:00:54 O to víc je pro mě
    její příběh šokující.
  • 00:00:57 V deseti letech
    jí zemřela maminka
  • 00:00:59 a její otec ji svým vztahem
    k alkoholu
  • 00:01:01 vlastně připravil o dětství.
  • 00:01:03 Často mě v souvislosti s její
    zpovědí napadalo slovo beznaděj.
  • 00:01:07 Jak to všechno prožívala,
    jak se s tím vyrovnala
  • 00:01:10 a jak na svoji životní zkušenost
    pohlíží dnes.
  • 00:01:13 HUDBA A ZPĚV
  • 00:01:14 "A svět mi rukama tleská,
    jsem roztomilá a hezká.
  • 00:01:20 Když se načančám,
    když se načančám,
  • 00:01:24 když se načančám."
  • 00:01:28 A znáte taky refrén?
  • 00:01:29 "Jen já, jen já,
    o mě tu kráčí!"
  • 00:01:35 Muziku ve mně rozvíjela
    moje maminka,
  • 00:01:38 která mi hrála na klavír
    různé šlágry,
  • 00:01:40 když jsem byla malinká,
    a já jsem je musela zpívat.
  • 00:01:43 To bylo trochu komické.
  • 00:01:45 A vždycky mi říkala,
    že ona si to trochu pokazila,
  • 00:01:49 že chtěla být
    tou barovou zpěvačkou
  • 00:01:51 a byla by ráda,
    kdybych se jí stala já.
  • 00:01:53 HUDBA A ZPĚV
  • 00:01:54 "Když se načančám,
    když se načančám."
  • 00:01:58 Maminka učila na violoncello
    a otec na pozoun.
  • 00:02:02 Takže ty geny
    jsem asi nějaké zdědila.
  • 00:02:05 HUDBA A ZPĚV
  • 00:02:06 "Jen já, jen já!
    O mě tu kráčí!"
  • 00:02:11 Tady jsem prožila 8 let
    od první do osmé třídy.
  • 00:02:15 A jaké vzpomínky
    se tady vážou?
  • 00:02:17 Já jsem šla do první třídy
    v roce 1968.
  • 00:02:21 A já s tím svým jménem
    Heidi Hantlová...
  • 00:02:24 Maminka říkala, kdyby se tě ptali,
    proč jsi Heidi, tak řekni,
  • 00:02:29 že to je německé jméno ale že to je
    východoněmecké jméno.
  • 00:02:33 Já si to pamatuji dodnes,
  • 00:02:35 protože vím, že ta doba
    byla taková zvláštní.
  • 00:02:37 Že se všichni báli všeho.
  • 00:02:40 Heidi žila v úplné rodině
  • 00:02:42 se svým o jedenáct let
    starším bratrem,
  • 00:02:43 kterého měla matka
    z předchozího vztahu.
  • 00:02:45 Ale na přelomu čtvrté a páté třídy
    se jí nečekaně změnil život.
  • 00:02:49 Přišla rána v podobě rakoviny.
  • 00:02:52 Tady jsem bohužel prožívala
    i tu smrt mamky.
  • 00:02:56 Ona zemřela 30. srpna, takže já,
    když jsem přišla do školy,
  • 00:03:01 tak to nikdo nevěděl.
  • 00:03:02 Ono to bylo docela rychlé,
  • 00:03:04 protože maminka onemocněla
    někdy v květnu
  • 00:03:06 a v srpnu už byla pryč.
  • 00:03:08 Koho jsi měla v té době
    jako blízkou osobu?
  • 00:03:09 Za kým jsi chodila,
    s kým sis povídala?
  • 00:03:12 Asi to byla teta.
  • 00:03:14 A když jsem řekla,
    že se o mě stará teta,
  • 00:03:17 tak si všichni v té době mysleli,
    že je to přítelkyně mého táty
  • 00:03:20 nebo někdo takový.
    Ale teta je samozřejmě rodina,
  • 00:03:23 protože to je sestra
    mojí maminky.
  • 00:03:25 Švagr tu Heidinku
    nechal u ní sedět,
  • 00:03:30 když ona, jak se říká, dodýchávala,
  • 00:03:32 tak to mu nemůžu prominout.
  • 00:03:34 A jedno, co mu neodpustím, vůbec jí
    nedovolil jít na pohřeb,
  • 00:03:39 poslal ji do školy.
  • 00:03:42 A já jsem nezmohla vůbec nic.
  • 00:03:44 HUDBA A ZPĚV
  • 00:03:46 "Tak akorát budu se bát.
    Já to vím."
  • 00:03:51 My jsme bydleli
    tzv. nad drogérií.
  • 00:03:53 To dvoj okno první
    a to troj okno.
  • 00:03:56 Po smrti maminky
    už to tak idylické nebylo,
  • 00:03:59 protože já jsem se dostala
    do věku předpubertálního
  • 00:04:03 a pubertálního.
  • 00:04:05 Můj otec holdoval alkoholu
  • 00:04:07 a vůbec nezvládal domácnost
    a ten život.
  • 00:04:12 On si neuměl rozvrhnout
    ty peníze,
  • 00:04:14 které dostal ze školy jako plat.
  • 00:04:19 Protože si neodpustil cigarety,
    neodpustil si pivo,
  • 00:04:24 takže nám vždycky
    chyběly peníze.
  • 00:04:26 Takže se žilo
    od výplaty k výplatě
  • 00:04:30 a od dluhu k dluhu.
  • 00:04:32 HUDBA A ZPĚV
  • 00:04:33 "Skandál! Parádní skandál!"
  • 00:04:35 Heidinka dostávala přece
    důchod po mamince
  • 00:04:39 a pořád nebyly peníze.
  • 00:04:41 Pak jsem udělala zádrhel,
  • 00:04:43 protože jsem ho
    nechala předvolat
  • 00:04:45 tenkrát na Národní výbor.
  • 00:04:47 Protože já jsem byla soudem určená
    jako její opatrovnice.
  • 00:04:50 Takže jsem udělala s ním...
  • 00:04:53 Potom jsem získala to,
    že jí musel ten důchod šetřit.
  • 00:04:58 Nevím, jestli můžu říkat to, že to
    od těch jedenácti bylo dětství,
  • 00:05:01 protože to byl spíš životní boj.
  • 00:05:03 HUDBA A ZPĚV
  • 00:05:05 "Nemá se ptát, ten kdo má rád
    ztracený ten náš ztracený ráj."
  • 00:05:14 Já si myslím, že to je jedno
    z největších traumat,
  • 00:05:16 které může malé dítě
    vůbec prožít.
  • 00:05:19 Ta škála těch pocitů
    je velice široká a pestrá
  • 00:05:24 a záleží na tom zázemí,
    které to dítě má.
  • 00:05:27 Ale určitě je to především bezmoc,
    bezprizornost,
  • 00:05:31 nejistota, strach, co bude,
    osamělost...
  • 00:05:36 To si myslím, že budou
    asi takové základní pocity,
  • 00:05:39 které musí malá holka
    v tomhle věku prožívat.
  • 00:05:44 Samozřejmě,
    že mě to zasáhlo strašně.
  • 00:05:47 Ale ty první pocity...
    Vybrečela jsem se...
  • 00:05:51 Ale tu ztrátu jsem
    začala vnímat až posléze,
  • 00:05:55 kdy jsem přišla do věku,
  • 00:05:58 kdy jsem tu mámu
    potřebovala a neměla.
  • 00:06:01 PLÁČ
  • 00:06:03 Pro Heidi asi bylo těžké období,
    když zůstala s tátou
  • 00:06:06 a ten táta pil.
  • 00:06:08 Jak jste to vnímala vy
    ten život tam?
  • 00:06:11 Ani...
    Když jsme se k tomu dostali.
  • 00:06:13 Tak ten její brácha šel na noční
    směnu a volal večer:
  • 00:06:19 "Teto, prosím tě, ona se bojí..."
  • 00:06:22 Bylo jí 11, to bylo nějak po smrti
    té matky a on nebyl doma.
  • 00:06:28 Tak vzala aktovku na záda, tenkrát
    se nosily ještě aktovky,
  • 00:06:31 pejska, já jsem se oblékla
    a šla jsem jí se synem naproti.
  • 00:06:36 Povečeřela, ráno jsem nachystala
    snídani, svačinu
  • 00:06:41 a on ji zavedl přes křižovatku,
    byla malá, že.
  • 00:06:44 Dala domů pejska a šla do školy.
    A to nebylo jednou.
  • 00:06:48 Pro mě tam ten domov
    nebyl vůbec.
  • 00:06:50 Já jsem měla
    žaludeční neurózu
  • 00:06:52 vždycky, když jsem slyšela,
    jak se otočil klíč v zámku,
  • 00:06:55 protože jsem nevěděla,
    co se bude dít.
  • 00:06:57 Párkrát to bylo docela kruté,
  • 00:07:00 občas mě nechal
    prostě jenom být,
  • 00:07:02 ale stejně jsem celou noc nespala.
  • 00:07:04 Párkrát mě vzbudil,
    abych mu předvedla,
  • 00:07:06 co jsem se naučila zpívat
    v lidové škole umění.
  • 00:07:09 Že pokud mu nezazpívám tu a tu
    árii, tak mě okamžitě odhlásí,
  • 00:07:13 že je škoda 600 korun na mě.
  • 00:07:16 A už jsem potom k němu necítila
    žádnou autoritu,
  • 00:07:20 já už jsem ho potom nebrala
    jako svého otce.
  • 00:07:23 Protože když vám někdo
    v opilosti řekne,
  • 00:07:26 že tím, že jste se narodila,
    tak že jste mu zkazila život.
  • 00:07:30 Že v podstatě
    jsem vůbec neměla být.
  • 00:07:33 Že by to bylo lepší, tak...
  • 00:07:39 To jsem já teto.
  • 00:07:40 PÍPÁNÍ
  • 00:07:44 Jak tohle vnímala teta?
  • 00:07:46 Já jsem to tetě tyhle věci
    ani tak nesvěřovala,
  • 00:07:49 protože jsem viděla,
    že má svých starostí dost.
  • 00:07:53 Ona byla taky sama se svým synem,
    měla se co otáčet.
  • 00:07:58 Měla na starosti
    ještě mě tak trochu.
  • 00:08:01 A já jsem měla
    vždycky strašný strach.
  • 00:08:04 Otec mi vždycky říkal,
    že když to nepůjde,
  • 00:08:07 tak že mě dá
    do dětského domova.
  • 00:08:09 A já jsem z toho měla strach.
  • 00:08:12 Radši jsem ani neventilovala,
    co se u nás děje,
  • 00:08:16 aby se to třeba nestalo.
  • 00:08:22 Jakmile je v rodině alkoholik,
    je tam nejistota,
  • 00:08:25 je tam dis balance, je tam neznámo,
    je tam chaos.
  • 00:08:28 A ten chaos je jak na té provozní
    úrovni tak i na té úrovni citové.
  • 00:08:34 Takže je to prostě absence
    pevné půdy pod nohama.
  • 00:08:42 Ta osobnost se formuje
    samozřejmě jinak
  • 00:08:45 než dítě, které vyrůstá
    v harmonické rodině,
  • 00:08:49 a má možnost si pomaličku,
    krůček po krůčku vyzrávat
  • 00:08:54 a zabývat se těmi problémy,
    které normálně dítě má.
  • 00:08:57 Najednou je katapultováno
    do světa dospělých,
  • 00:09:01 takže to zrání a duševní vývoj,
    osobnostní rozvoj
  • 00:09:06 má úplně jinou rychlost
    a jiné tempo.
  • 00:09:09 Ale vlastně díky tomu
    tam vzniká jakési vakuum,
  • 00:09:12 protože tam pořád něco chybí.
  • 00:09:14 Chybí to, co to dítě má dostat,
    co potřebuje a co mu náleží,
  • 00:09:18 a potom to hledá
    v budoucnosti dál.
  • 00:09:20 HUDBA A ZPĚV
  • 00:09:22 "...asi moje oči, protože vidím
    jinak svůj malej svět.
  • 00:09:29 A chci se kousek vrátit, tam,
    kde už jsem byla.
  • 00:09:33 A prožít všechno dobrý,
    ne naposled."
  • 00:09:38 My jsme chodili sem
    na malé gymnázium.
  • 00:09:40 Tady jsem byla veselá holka,
  • 00:09:42 která se ráda zapojovala
    do kolektivu
  • 00:09:45 a spíš ten kolektiv stmelovala.
    A vyváděli jsme docela dost.
  • 00:09:50 HUDBA A ZPĚV
    "Hledám svý otisky prstů."
  • 00:09:55 Tak přece jenom jsi
    ještě byla docela dítě...
  • 00:09:58 Když ten smutek
    člověka přepadl,
  • 00:09:59 jak jsi to dokázala zpracovat?
  • 00:10:01 Tak jsem se doma vybrečela
    do polštáře a zase bylo dobře.
  • 00:10:05 A spolužáci to věděli?
  • 00:10:07 Spíš jsem chtěla říct,
    že mnozí ani netušili,
  • 00:10:11 že to je někdy až tak smutné nebo
    až tak vážné.
  • 00:10:14 Je to pravda.
  • 00:10:16 A já jsem tam mezi těmi
    vrstevníky byla ráda.
  • 00:10:19 I když možná trošku právě proto,
  • 00:10:21 že jsem si prožívala trochu
    ten dospělejší život v tom nitru,
  • 00:10:25 tak jsem se potom utíkala
    k té kapele a k těm starší lidem,
  • 00:10:29 kterým jsem se sice
    taky nesvěřovala,
  • 00:10:31 ale začali mi tak nějak
    víc pasovat.
  • 00:10:34 HUDBA A ZPĚV
  • 00:10:35 "Nevychovaná! Nevyrovnaná!
    Tvrdohlavá! Tak to jsem prý já!"
  • 00:10:41 Heidi začala zpívat s první kapelou
    už na gymnáziu.
  • 00:10:44 A zpočátku to tátovi, přestože sám
    byl hudebník, musela tajit.
  • 00:10:48 Stejně jako známost
    se svým přítelem.
  • 00:10:53 Já jsem jednoho dne,
  • 00:10:55 kdy jsem si s otcem chtěla
    normálně popovídat...
  • 00:10:58 Myslím, že to byla sobota
    nebo neděle,
  • 00:11:01 tak jsem mu řekla,
    že mám vážnou známost
  • 00:11:04 a že bych mu ho ráda představila.
  • 00:11:07 Jenže to byl oheň na střeše
  • 00:11:09 a bylo to takové představení,
    které nedopadlo.
  • 00:11:14 Tak já jsem si vzala kufr a odešla
    hned po tom představení.
  • 00:11:19 -Pak jste se s tátou ještě vídali?
    -Ne.
  • 00:11:22 HUDBA A ZPĚV
  • 00:11:23 "Táto já jsem slavná!
    Slavná!"
  • 00:11:26 Nikdy jsi neměla chuť
    tátu vidět?
  • 00:11:30 Potom, co jsi odešla z domova,
    setkat se s ním?
  • 00:11:33 Občas jo.
  • 00:11:35 Ale vždycky mě to
    vzápětí přešlo.
  • 00:11:36 Protože my jsme se občas
    potkali na ulici
  • 00:11:40 a on přešel na druhou stranu,
    aby mě nemusel ani pozdravit.
  • 00:11:43 Tak jsem si říkala,
    že to nemá smysl.
  • 00:11:46 Když jsi potom od táty odešla,
    byla to úleva?
  • 00:11:50 Byla. Já jsem se tak nějak...
  • 00:11:53 Už jsem měla dobré spaní,
    už jsem se ničeho nebála.
  • 00:11:57 Maminka od mého prvního muže
    mě vzala za svou
  • 00:12:00 a byla strašně milá,
    strašně hodná na mě.
  • 00:12:04 Najednou jsem měla domov, rodinu.
  • 00:12:06 HUDBA A ZPĚV
  • 00:12:08 "Tak pojď, vidíš, jak čekám."
  • 00:12:10 Heidi z domova odešla
    v 18ti letech
  • 00:12:11 a po roce si svého přítele vzala.
  • 00:12:13 Jméno Heidi Hantlová
    se změnilo na Heidi Janků.
  • 00:12:16 HUDBA A ZPĚV
  • 00:12:18 "Tak pojď na dlouhou cestu
    kolem mého těla."
  • 00:12:26 Pokračovala v kariéře zpěvačky.
  • 00:12:28 Vystřídala kapely jako Magestic,
    skupina Pavla Nováka.
  • 00:12:31 Až si ji jako zpěvačku vyhlédl
    slavný ostravský kapelník,
  • 00:12:35 tehdejší manžel Věry Špinarové,
    Ivo Pavlík.
  • 00:12:39 A pro ni později založil
    skupinu Supernova.
  • 00:12:42 HUDBA A ZPĚV
  • 00:12:43 "Ta se má, ta se má,
    říkají o mě známí.
  • 00:12:46 Ta se má, ta se má,
    vždycky jí všechno prochází."
  • 00:12:51 Tady to bylo
    moje centrum zpěvaček.
  • 00:12:54 Vždycky, když jsem nějakou
    potřeboval, tak jsem šel sem.
  • 00:12:57 A tak to bylo i s Heidi.
  • 00:13:00 Šel jsem jednou do kina
    a slyšel jsem, jak tam někdo vyje.
  • 00:13:05 Říkal jsem si, že to bude
    určitě nějaká zpěvačka.
  • 00:13:07 Tak jsem šel do toho sálu
    a viděl jsem ji,
  • 00:13:11 jak drží mikrofon tak.
  • 00:13:13 Tak jsem si řekl, že z ní by mohla
    být dobrá zpěvačka,
  • 00:13:16 ale zatím se chovala hrozně.
  • 00:13:18 Měla dobré nohy a velké oči,
    tak jsem si říkal, že dobré.
  • 00:13:21 A pak utekla nějaká doba.
  • 00:13:23 HUDBA A ZPĚV
  • 00:13:24 "Na mou tvář se díval,
    koukal se i níž.
  • 00:13:29 Já z něj byla sivá..."
  • 00:13:32 No, a tam tenkrát Ivoš se
    se mnou nebavil
  • 00:13:34 ale poslal za mnou
    svého manažera:
  • 00:13:37 "Vzkazuje ti,
    že když na sobě zapracuješ,
  • 00:13:39 tak možná z tebe
    jednou něco uděláme."
  • 00:13:43 Já jsem se až později dozvěděla,
    že mezi ním a Věrou
  • 00:13:45 už to nefungovalo ani soukromě
    ani profesně.
  • 00:13:49 Takže tam on jen hledal, kam by se
    vrtnul, ne aby nezůstal sám,
  • 00:13:55 ale aby měl nějakou motivaci
    do další práce.
  • 00:13:59 No, a já jsem se stala
    tou motivací.
  • 00:14:01 HUDBA A ZPĚV
  • 00:14:08 Já si to všechno
    uvědomuji postupně.
  • 00:14:12 Já jsem se do Ivoše zamilovala.
    On mi strašně imponoval.
  • 00:14:16 Já když jsem ho poznala,
    tak jemu byl nějakých 48, 49,
  • 00:14:20 takže chlap v nejlepším věku.
  • 00:14:25 Tenkrát jsem to asi nevnímala,
    že by to měl být někdo takový,
  • 00:14:29 kdo by mi měl suplovat
    mého otce.
  • 00:14:32 Ale postupem času si říkám,
    že jsem asi udělal dobře.
  • 00:14:35 Protože to, co mi nedal otec,
    co mi nedala rodina jako taková,
  • 00:14:40 takové ne vzdělání, ale rozhled,
    takové to vstřebávání informací
  • 00:14:47 a svět i ve světě a ukázat to,
    tak to všechno mi dal Ivoš.
  • 00:14:54 Taková slečna
    si podvědomě hledá člověka,
  • 00:15:01 který je schopen jí poskytnout
    životní zkušenosti, které má,
  • 00:15:07 zázemí, podporu a jistotu.
  • 00:15:11 To, co neprožila v tom dětství,
    by měl poskytnout partner.
  • 00:15:15 A partner, který je vrstevník
    většinou nedisponuje tím,
  • 00:15:20 čím disponuje starší muž,
  • 00:15:22 který má za sebou
    životní zkušenosti a sílu.
  • 00:15:28 HUDBA A ZPĚV
  • 00:15:31 "Jsem dokonalá a frčím."
  • 00:15:35 A teď jdeme na to, jo?
  • 00:15:36 "Když se načančám, když se
    načančám, když se načančám."
  • 00:15:43 A byl tam někdo, když jsi se
    do Ivoše zamilovala, kdo říkal:
  • 00:15:46 "Neblázni, je tam takový věkový
    rozdíl, nebude to fungovat?"
  • 00:15:49 No, to byla teta,
    to byla moje teta,
  • 00:15:51 protože ta z toho byla
    trošku na nervy.
  • 00:15:53 Dokonce jsme se spolu
    několik let vůbec nebavily.
  • 00:15:56 Kvůli Ivošovi jsem se ocitla
    na operaci žlučníku.
  • 00:16:01 A proč?
  • 00:16:02 No, protože pro mě to je partner
    ke mně, ne.
  • 00:16:08 Já jsem jí napsala dopis,
    že to nemůžu zvládnout
  • 00:16:13 a ona mi odepsala,
    že to je její život.
  • 00:16:16 Má pravdu, já jsem se
    do toho neměla plést.
  • 00:16:19 Ale já jsem viděla holku,
    já jsem viděla rodinu, děti
  • 00:16:22 a tak dále a tak dále.
  • 00:16:24 Takže mě to strašně zaskočilo
    a my jsme se dlouho nesetkaly.
  • 00:16:30 My jsme se setkaly smutně
    tady u hrobu,
  • 00:16:35 když přišla posvítit mamince
    Heidina.
  • 00:16:41 HUDBA A ZPĚV
  • 00:16:43 "Já nezestárnu
    na hladkém těle svém."
  • 00:16:47 Heidi se v jejích 22 letech
    dařilo po profesní stránce
  • 00:16:50 i v soukromém životě.
  • 00:16:52 S prvním manželem se
    po vzájemné dohodě rozvedli.
  • 00:16:54 Vztah s Ivošem
    se stával trvalejším,
  • 00:16:56 Heidi byla konečně šťastná.
  • 00:16:58 Ale v jejím životě
    měla přijít další ztráta.
  • 00:17:03 Brácha měl infarkt,
    protože byl vyučený ocelář,
  • 00:17:07 opravdu tvrdě pracoval.
  • 00:17:08 Dostal invalidní důchod,
    nesměl pracovat
  • 00:17:12 a začal se upíjet ještě víc.
  • 00:17:15 A skončil úplně nesmyslně.
  • 00:17:20 Byl v nějaké restauraci,
    která zavírala hodně brzy,
  • 00:17:24 stopnul si nějakého člověka
    a poprosil ho,
  • 00:17:28 aby ho zavezl do jiné restaurace
    v centru v Ostravě.
  • 00:17:31 Asi po patnácti kilometrech
    se naboural
  • 00:17:34 a jediný brácha
    zůstal na místě mrtvý.
  • 00:17:39 A táta nebyl ani na jeho pohřbu.
  • 00:17:42 Táta nebyl ani na mé svatbě.
    On tyhle věci...
  • 00:17:47 On se to možná dozvěděl,
    ale nevím.
  • 00:17:52 Člověk, když zažije
    tyhle hrozné věci,
  • 00:17:56 potom chce být
    ve skutečnosti veselý
  • 00:17:59 a chce si ten život užívat,
    dokud to jde.
  • 00:18:02 Protože ty ztráty a ty rány
    přicházejí neplánovaně,
  • 00:18:06 jak z čistého nebe.
  • 00:18:07 Takže já se do toho určitě nenutím,
    já taková jsem.
  • 00:18:13 A vždycky jsem taková byla.
  • 00:18:15 Ale možná je to taková protiváha
    k tomu, co jsem zažila.
  • 00:18:19 Že mě opravdu hned tak něco
    nerozhází, nějaké malichernosti.
  • 00:18:23 Já si to prostě nepřipouštím.
  • 00:18:25 A beru ten život
    z té veselejší stránky.
  • 00:18:28 HUDBA A ZPĚV
  • 00:18:36 Po osmiletém vztahu se Heidi
    s Ivošem rozhodli vzít.
  • 00:18:39 Heidi bylo 30 a Ivošovi 60 let.
  • 00:18:45 On mi říkal, to vám můžu říct,
  • 00:18:48 že teprve po třetí
    našel tak hodnou ženu.
  • 00:18:52 Ona je fakt světice Heidi.
    Ivošku sem, Ivošku tam.
  • 00:18:58 Já kolikrát říkám, tak co,
    když jsem tam,
  • 00:19:02 vždyť on si ani čaj neuvaří.
  • 00:19:04 Ale on není zlý člověk,
    to bych mu křivdila.
  • 00:19:07 Ale jako každý chlap
    se pozoruje, víte.
  • 00:19:10 Já jsem mu zase teď domlouvala.
    On se pozoruje, no.
  • 00:19:16 Ale tak chlapi...
    Ale on není...
  • 00:19:18 Jsou spolu šťastní, jí to vyhovuje,
    já do toho nemluvím.
  • 00:19:23 My spolu žijeme hodně dlouho,
    už to ani nepočítáme.
  • 00:19:27 Ale mně se zdá, že se to nemění.
  • 00:19:29 Já možná mám z těch změn strach,
    tak já jsem ráda,
  • 00:19:32 že se to nemění.
  • 00:19:34 HUDBA
  • 00:19:45 To nejsem já, to je Saša.
  • 00:19:50 On nepozná svojí manželku
    po 26ti letech.
  • 00:19:55 Ono se říká, že buď je dobré mít
    víkendové manželství,
  • 00:19:58 že se vidíte tak jednou za týden,
    anebo být pořád spolu.
  • 00:20:03 Tak my máme ten druhý typ
    manželství a vztahu.
  • 00:20:08 A já jsem si na to tak zvykla,
    že když se stane,
  • 00:20:11 že musím jet na vystoupení sama,
    což není tak často, ale stává se,
  • 00:20:15 tak jsem jak bez ruky.
  • 00:20:18 My cestujeme celý život.
  • 00:20:21 Ivoš by umřel,
    kdyby přestal cestovat.
  • 00:20:24 My jsme dva dny doma
    a já už říkám:
  • 00:20:26 "Co budeme dělat?"
  • 00:20:28 My už jsme taková
    siamská dvojčata spolu.
  • 00:20:30 Je to průšvih, co se dá dělat.
  • 00:20:34 -Proč je to průšvih?
    -No, že jsme tak srostlí.
  • 00:20:41 Nikdy jsem se netipoval na to,
  • 00:20:43 že bych mohl žít
    s jednou ženskou tolik let.
  • 00:20:46 To bude asi tím, že už jsem starší,
    tak si vážím toho bidla,
  • 00:20:48 jak se tomu říká.
  • 00:20:50 Už není tak náročný.
  • 00:20:51 Už nejsem tak náročný, protože
    kdybych byl v jejím věku, 40 let,
  • 00:20:55 tak nevím,
    jak dlouho bych zůstal doma.
  • 00:20:57 HUDBA A ZPĚV
  • 00:20:58 "Nejsem, ta která v koutě
    poslušně stává."
  • 00:21:03 Dnes mají s Ivošem
    2 děti a 3 vnoučata
  • 00:21:05 z Ivošových předchozích manželství.
  • 00:21:07 A dvě vnoučata od tetina bratrance
    z Heidiny strany.
  • 00:21:10 Takže dohromady
    mají docela velkou rodinu.
  • 00:21:15 Jaké ty vaše společné dny jsou?
  • 00:21:18 Co děláte všechno?
  • 00:21:20 My pracujeme samozřejmě.
  • 00:21:22 Když nejedeme zrovna za prací,
    tak vymýšlíme,
  • 00:21:25 co bychom ještě vylepšili
    na mně a na mém zpěvu.
  • 00:21:28 Občas zajdeme do studia,
    něco natočíme.
  • 00:21:32 Hlavně jsme pořád spolu.
  • 00:21:35 Naše 26tileté manželství by se
    mohlo násobit dvěma až čtyřmi,
  • 00:21:43 protože my jsme minutu
    od minuty spolu.
  • 00:21:46 Chodíme spolu nakupovat, všechno.
  • 00:21:48 Nechybí vám tady nějaké
    malé dítě, nějaký potomek,
  • 00:21:52 který by tady s vámi byl?
  • 00:21:55 No, nám zatím ne.
  • 00:21:57 Tedy mně ne,
    nevím, jak Ivošovi.
  • 00:21:59 My už když jsme
    ten vztah začínali,
  • 00:22:02 tak jsme tak nějak plánovali,
    že to bude bezdětný svazek.
  • 00:22:09 Protože Ivoš už děti
    měl za sebou,
  • 00:22:12 já sice ne, ale říkali jsme...
  • 00:22:16 V těch 80. letech to bylo nastaveno
    všechno jinak.
  • 00:22:19 Já si vůbec nedovedu představit,
  • 00:22:21 že bych měla
    v rámci té kariéry ještě dítě.
  • 00:22:25 Protože nějaké operky a chůvy,
    to vůbec neexistovalo.
  • 00:22:29 To bylo buď dítě, nebo práce.
  • 00:22:32 Nikdy mě to nemrzelo,
    protože se mi zdá,
  • 00:22:35 že žijeme hezký život
    a že nám vlastně nic nechybí.
  • 00:22:38 Ta rodina, i když je rozsetá
    po celé republice,
  • 00:22:41 tak občas přijede za námi
    a my máme pocit,
  • 00:22:43 že ty děti...
  • 00:22:45 I já mám ten pocit,
    že mám děti, mám vnuky,
  • 00:22:48 občas si telefonujeme.
  • 00:22:51 Takže mně to opravdu...
    Zatím mi to nikdy nechybělo.
  • 00:22:56 Vy jste mě trochu rozebrali
    v té 13. komnatě,
  • 00:22:59 že jsem si uvědomila, že ne všichni
    rodiče jsou perfektní
  • 00:23:06 a úžasní a umí se o ty své děti
    postarat tak, jak by měli.
  • 00:23:10 A možná že to mám v sobě
    tak trochu zakořeněné,
  • 00:23:14 že když ten můj otec
    nebyl až tak úžasným otcem,
  • 00:23:18 jestli bych se i já dokázala
    postarat o to své dítě.
  • 00:23:21 Třeba by to bylo taky špatně.
  • 00:23:24 A s Heidi jste šťastný?
  • 00:23:27 Musím říct, že ano.
  • 00:23:30 Těžko se to říká, ale je fakt,
    že jsem na ni čekal asi 50 let.
  • 00:23:36 HUDBA A ZPĚV
  • 00:23:37 "Jen tak žít!
  • 00:23:39 Neumím si jen tak žít,
    jen být a nic."
  • 00:23:48 Naposledy jsem tady byla,
  • 00:23:49 když jsem si byla
    vyzvednout věci po tátovi.
  • 00:23:52 Když umřel.
  • 00:23:53 -Jak je to dlouho?
    -Asi tři roky.
  • 00:23:57 Jak já jsem zanevřela na něho, tak
    on zanevřel na mě.
  • 00:23:59 Asi ta věta, kterou mi kdysi řekl,
    že jsem zlo v jeho životě,
  • 00:24:05 byla pravdivá.
  • 00:24:07 Protože, když on zkolaboval
    na ulici,
  • 00:24:10 tak ho odvezli do nemocnice,
    kde on ještě pár dní žil
  • 00:24:15 a komunikoval.
  • 00:24:17 A když se ho ptali, jestli mají
    dát zprávu někomu z rodiny,
  • 00:24:20 tak řekl, že nikoho nemá.
  • 00:24:23 A to je místo,
    u kterého tátu našli.
  • 00:24:25 Prý je to trafika, u které on
    ráno čekal, až ji otevřou,
  • 00:24:29 aby si mohl koupit láhev.
  • 00:24:32 Otevřeli pozdě a on
    před tou trafikou zkolaboval.
  • 00:24:37 Pak jsem se dozvěděla,
    že mu zkolaboval organizmus,
  • 00:24:41 protože už několik měsíců nic
    nejedl a jenom pil alkohol
  • 00:24:45 a kouřil.
  • 00:24:47 A v podstatě ten organizmus
    už to nevydržel.
  • 00:24:50 Nikdy za tu dobu
    jsi neměla pocit,
  • 00:24:52 že je ti líto, že umřel
    a že jste se neviděli?
  • 00:24:56 Občas mě to tak přepadlo,
  • 00:25:00 že když jsem mladší
    a jsem dcera,
  • 00:25:03 tak že bych měla udělat
    ten vstřícný krok a přijít
  • 00:25:07 a zazvonit u těch dveří a říct...
  • 00:25:10 Dokonce si pamatuji, že jsem
    i jednou v tom vchodě stála,
  • 00:25:15 ale nenašla jsem tu odvahu.
  • 00:25:18 Ale když jsem potom
    přišla do bytu,
  • 00:25:21 ve kterém jsem vyrůstala,
    ten byt byl absolutně vybydlený.
  • 00:25:25 Tam nebylo nic,
    na co si pamatuji z dětství.
  • 00:25:29 A nenašla jsem tam jedinou zmínku
    o mně, jedinou fotku.
  • 00:25:32 Tak jsem si řekla,
    že jsem asi udělala dobře,
  • 00:25:35 že jsem se s ním nesetkala.
  • 00:25:37 A které období
    ve tvé životě bylo nejšťastnější?
  • 00:25:40 No, to snad zažívám teď.
  • 00:25:44 Od té doby, co jsem s Ivošem,
    tak musím říct,
  • 00:25:48 že mám domov, mám rodinu
    a je mi hezky.
  • 00:25:51 Titulky: Klára Derzsiová,
    Česká televize, 2008

Související