iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
24. 2. 2013
14:55 na ČT2

1 2 3 4 5

5 hlasů
3758
zhlédnutí

Cesty víry

Bratr Ondrejko

Poutavý životní příběh nevidomého romského evangelického kazatele Ondreje Kováče

25 min | další Náboženské »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

Cesty víry - Bratr Ondrejko

  • 00:00:02 V období, kdy nemám
    aktivní službu faráře
  • 00:00:06 a spíše se věnuji výchově dětí,
    stále přemýšlím o tom,
  • 00:00:11 jak svoje obdarování,
    o kterém si stále myslím,
  • 00:00:15 že mám, uplatnit na veřejnosti.
  • 00:00:20 Zatím je to tak, že občas kážu,
    mám internetové stránky
  • 00:00:24 a přemýšlím aktivně každý večer,
    co bych ještě mohl jiného.
  • 00:00:31 Ve jménu Boha Otce, i Syna,
    i Ducha svatého,
  • 00:00:35 Boha našeho jediného. Amen.
  • 00:00:42 Narodil jsem se v Chomutově.
  • 00:00:45 Dětství jsem prožíval na vesnici
    10 km od Chomutova,
  • 00:00:50 kam se moji rodiče přistěhovali
    ze Slovenska v 60. letech.
  • 00:00:58 Už v 3,5 letech v brzkém dětství
    jsem žil především v Praze
  • 00:01:04 na internátě pro zrakově postižené,
    kde jsem vystudoval základní školu.
  • 00:01:13 V tomto kostele občas
    mívám bohoslužby s kázáním
  • 00:01:18 a vždycky se snažím,
    abych zde vystupoval
  • 00:01:21 jako každý jiný farář přirozeně,
    takže chodím bez bílé hole tím,
  • 00:01:31 že si hlídám okraj koberce,
    který mě vede.
  • 00:01:38 O svém zrakovém postižení
    toho moc nevím.
  • 00:01:42 Moje maminka mi prozradila
    jenom tolik,
  • 00:01:45 že jsem přestával vidět postupně,
    když mi bylo 3,5 let,
  • 00:01:54 a popsala mi,
    jak to bylo pro ni tragické.
  • 00:01:58 Vůbec nic si z toho nepamatuji,
    život do 5 let v mé paměti
  • 00:02:03 jakoby neexistuje.
  • 00:02:05 Pamatuju si okamžik,
    kdy jsem se ve svých 5 letech
  • 00:02:09 probudil na posteli,
    a od té doby začala fungovat
  • 00:02:12 moje životní paměť.
  • 00:02:14 Děti, pomodlíme se, ano?
    Modlitbu Páně, Otčenáš.
  • 00:02:20 Otče náš, který jsi na nebesích,
    posvěť se jméno tvé,
  • 00:02:25 přijď království tvé,
    buď vůle tvá jako v nebi,
  • 00:02:31 tak i na zemi.
  • 00:02:33 Vyrůstal jsem
    v internátní základní škole,
  • 00:02:37 kde jsme se k tomu
    vůbec nemohli dostat,
  • 00:02:40 takže jsem o křesťanství
    ani o náboženství
  • 00:02:43 neměl žádné představy.
  • 00:02:45 Moji rodiče mě nechali
    hned po narození pokřtít,
  • 00:02:49 ale s církví jsme neměli
    nikdy žádné kontakty.
  • 00:02:53 Nevyrůstal jsem
    v žádném náboženském prostředí.
  • 00:02:59 A neuveď nás v pokušení,
    ale zbav nás ode zlého.
  • 00:03:04 Neboť tvé jest království
    i moc i sláva až navěky. Amen.
  • 00:03:12 Když jsem končil základní školu,
    sešla se komise,
  • 00:03:16 která dál rozdělovala děti.
  • 00:03:19 Já jsem žádné velké nadání neměl,
    a tak mě automaticky přeřadili
  • 00:03:24 na odborné učiliště,
    kde jsem se učil vyrábět
  • 00:03:28 kartáče a košťata.
  • 00:03:31 Přišla listopadová revoluce
    a začaly vznikat nové školy.
  • 00:03:35 Hned jsem z učiliště odešel
    a našel jsem si školu,
  • 00:03:39 která přijímala nevidomé
    mezi běžné žáky.
  • 00:03:43 To bylo v Náchodě.
  • 00:03:46 Zřizovatelem školy byla
    Českobratrská církev evangelická.
  • 00:03:53 Když jsem se hlásil
    na tu střední školu,
  • 00:03:56 vyhledal mě evangelický farář,
    začal si se mnou povídat
  • 00:04:00 a já jsem zjistil,
    že takoví lidé jsou příjemní,
  • 00:04:04 nedělají žádné rozdíly mezi lidmi.
  • 00:04:08 Dneska jsem si pro vás
    připravil příběh,
  • 00:04:12 který jsme ještě nikdy nečetli.
  • 00:04:16 Je o tom, jak Izraelci putovali
    po poušti a co tam zažili.
  • 00:04:22 To už jsi nám ráno říkal.
  • 00:04:24 Maminka vám to najde.
    Je to 4. kniha Mojžíšova.
  • 00:04:30 Ve třídě jsem byl
    jako jediný nevidomý.
  • 00:04:33 Všichni ostatní spolužáci viděli.
  • 00:04:36 Byla to naprosto nová věc pro mě
    i pro ně.
  • 00:04:40 I učitelé se museli naučit,
    jak vyučovat člověka, který nevidí.
  • 00:04:45 Pak už jsem se nikdy nevrátil
    do prostředí lidí,
  • 00:04:49 kteří nevidí.
  • 00:04:51 Všechno cítím nohou
    a chodím přirozeně.
  • 00:04:55 Jdu, a pak nastane další zlom
    v koberci,
  • 00:05:03 kdy další koberec tvoří
    takový schůdek, a už vím,
  • 00:05:08 že se blížím k těm schůdkům.
  • 00:05:13 Na střední škole v Náchodě
    jsem se setkal s lidmi,
  • 00:05:16 kteří byli upřímně věřící
    a odpovídali na každou moji otázku,
  • 00:05:21 i když byla nepříjemná.
  • 00:05:24 Otevřeli mi nové možnosti
    pohledu na život.
  • 00:05:30 V roce 1992 o Velikonocích
    jsem se sám rozhodl,
  • 00:05:34 že chci být taky křesťanem.
  • 00:05:37 Pojďme a ztišme se
    k děkovným a přímluvným modlitbám.
  • 00:05:44 V roce 1996 jsem se rozhodl,
  • 00:05:47 že vstoupím
    do Českobratrské církve evangelické.
  • 00:05:51 A rozhodl jsem se proto,
    že jsem chtěl být součástí
  • 00:05:54 něčeho většího
    a nemít svoji vlastní víru
  • 00:05:58 jenom sám pro sebe.
  • 00:06:01 V této církvi jsem se v té době
    potkával s lidmi,
  • 00:06:05 kteří se ke mně chovali velmi slušně,
    nedávali mi najevo žádné předsudky
  • 00:06:11 o mně,
    a tak jsem chtěl být mezi nimi.
  • 00:06:15 Tohle je místo,
    kde žádný koberec není,
  • 00:06:18 takže vím, že už jsem u schůdků.
  • 00:06:20 Dám nohu na schůdek,
    vstoupím na schody
  • 00:06:24 a mohu se otočit ke shromáždění,
    mluvit s nimi, zahajovat bohoslužby,
  • 00:06:31 modlit se.
  • 00:06:33 Sáhnu si na roh stolu,
    který potom mohu obejít
  • 00:06:37 a odtud číst text z braillské Bible.
  • 00:06:48 Můj život tím,
    že Bůh nebo jakási vyšší moc
  • 00:06:53 začala mít zájem o mě,
    se změnil opravdu hodně tím,
  • 00:06:58 že jsem začal mít sám o sobě
    jiné mínění než dřív.
  • 00:07:06 Izraelci putovali po poušti
    a dostali se někam,
  • 00:07:10 kde už bydlel někdo jiný.
  • 00:07:14 Ten jiný král velkého národa
    se jich bál.
  • 00:07:21 Po střední škole jsem hned nevěděl,
    kam mám jít.
  • 00:07:25 Přemýšlel jsem o sociologii,
    což se mi nepovedlo,
  • 00:07:29 a pak jsem trávil 1 rok v Táboře,
    kde jsem přemýšlel a meditoval
  • 00:07:36 v táborské botanické zahradě.
  • 00:07:38 Vedlo mě to k tomu,
    abych se přihlásil
  • 00:07:41 na Evangelickou teologickou fakultu.
  • 00:07:47 Šel jsem tam se záměrem uplatnit to.
  • 00:07:50 Cítil jsem, že jsem tím vyzbrojen
    a poslán,
  • 00:07:54 abych ukázal ostatním,
    že i člověk,
  • 00:07:57 který je jiný než ostatní lidé
    a z lidského pohledu je na tom hůř,
  • 00:08:02 právě v Božích očích může být silný,
    ukázat pravou Boží milost
  • 00:08:08 a hovořit o tom.
  • 00:08:10 Zde čtu kázání.
  • 00:08:15 Musím si jej důkladně připravit,
    abych ho říkal plynule a přirozeně,
  • 00:08:28 protože když čtu, může se stát,
    že moje prsty jsou ztuhlé a zmrzlé
  • 00:08:37 a špatně se mi čte bodové písmo.
  • 00:08:41 Musím přesně znát, co jsem napsal.
  • 00:08:46 Už tenkrát v 1. ročníku mi bylo
    z církve dáno najevo,
  • 00:08:50 že do seznamu těch,
    kteří pak budou dělat aktivní faráře,
  • 00:08:54 bych neměl vstupovat.
  • 00:08:57 Řekl jsem si, že na ně nedám
    a že to vystuduji celé.
  • 00:09:03 Ondrejova nevidomost na něj kladla
    neobyčejně zvýšené studijní nároky.
  • 00:09:11 Přiznám se, že jsem si
    v některých případech
  • 00:09:15 neuměl představit,
    jak zvládal studijní úkoly.
  • 00:09:18 Pochopitelně byla snaha
    mu vyjít vstříc.
  • 00:09:21 Všechny texty, které jsme psali,
    jsme mu dávali v elektronické podobě,
  • 00:09:27 aby je na svém zařízení,
    které je převádělo
  • 00:09:30 na akustické médium, mohl sledovat.
  • 00:09:34 Toto je 1. díl učebnice řečtiny,
    ze které jsem se učil na fakultě.
  • 00:09:40 Nechal jsem si to vytisknout
    do Braillova písma sám.
  • 00:09:45 Podle toho jsem se učil řečtinu
    normálně s ostatními studenty
  • 00:09:51 a skládal jsem zkoušky.
  • 00:09:57 Žasnul jsem,
    když jsem mu poslal svou učebnici
  • 00:10:01 a on si ji tímto způsobem poslechl.
  • 00:10:04 Potom jsem přišel na zkoušku
    a on ji uměl skoro nazpaměť.
  • 00:10:08 Musel za tu studijní dobu
    mít vycvičenou fenomenální paměť.
  • 00:10:13 Pak tady mám ještě z dob studií
    takový sešit,
  • 00:10:19 který jsem si dělal úplně sám
    podle své metodiky
  • 00:10:26 a který jsem používal na hebrejštinu.
  • 00:10:30 Je to normální kroužkový sešit,
    ve které jsou vloženy
  • 00:10:36 braillské papíry,
  • 00:10:39 na které jsem psal to,
    co mi diktovali 2 moji spolužáci.
  • 00:10:44 Tak jsem si vytvořil svoji učebnici.
  • 00:10:49 Když jsme se trochu sblížili
    v průběhu studia,
  • 00:10:52 byl mi velmi milý
    a obdivoval jsem ho.
  • 00:10:55 Obdivoval jsem, jak si neukládá
    žádná omezení.
  • 00:11:01 Jednou jsem ho potkal na ulici.
    Ptal jsem se ho:"Kam jdete?"
  • 00:11:05 A on mi odpověděl:
    "Jdu na vlak,
  • 00:11:07 jedu do Krkonoš
    na nějaké setkání mládeže."
  • 00:11:10 Jako by byl úplně v pořádku.
  • 00:11:16 V krabičce mám vystříhaná slovíčka
    z hebrejštiny,
  • 00:11:23 kde je český ekvivalent na 1 straně
    a na druhém konci hebrejský.
  • 00:11:30 To jsem si také sám vytvořil
    na Pichtově stroji.
  • 00:11:34 A vždycky jsem si to tahal z krabice
    a učil se na zkoušku
  • 00:11:38 všechna slovíčka,
    abych je uměl pohotově nazpaměť,
  • 00:11:43 když pan profesor vystřelí slovíčko.
    A já ho uměl.
  • 00:11:48 Pokud jde o jednotlivé složky
    jeho prospěchu,
  • 00:11:53 to už si nedovedu vybavit.
  • 00:11:56 Co si ale velmi dobře dokážu vybavit,
    je jeho závěrečná diplomová práce,
  • 00:12:01 která byla opravdu nadprůměrně dobrá.
  • 00:12:05 A nadprůměr znamená
    nadprůměr zdravých studentů.
  • 00:12:12 Když jsem za svojí maminkou přišel
    s tím,
  • 00:12:15 že se budu hlásit
    na teologickou fakultu,
  • 00:12:18 což znamená,
    že chci být evangelický farář,
  • 00:12:21 bylo z toho všeho známé jen 1 slovo,
    a to farář.
  • 00:12:27 Nejdříve se mě zeptala,
    jestli nechci mít děti.
  • 00:12:31 Vysvětlil jsem jí,
    jaký je rozdíl
  • 00:12:34 mezi evangelickými
    a katolickými faráři
  • 00:12:39 a že bude mít vnoučata.
  • 00:12:41 Uklidnila se a byla velmi hrdá na to,
    když přišla
  • 00:12:46 a já měl v Karolinu promoci.
  • 00:12:56 Ty nás slyšíš.
  • 00:12:58 My potřebujeme uzdravit a otevřít,
    abychom tě slyšeli.
  • 00:13:06 S manželkou jsme se poznali
    v kostele.
  • 00:13:09 Já jsem studoval v Praze,
    ona v Praze bydlela
  • 00:13:13 a chodili jsme do jednoho kostela.
  • 00:13:17 První setkání nebylo pro mě
    nijak významné.
  • 00:13:23 Myslím, že kdyby mi tehdy někdo řekl,
    že se vezmeme,
  • 00:13:29 neuměla bych si to představit.
  • 00:13:34 Tak poslouchejte. Můžete se u toho
    dívat do Biblí nebo i jíst.
  • 00:13:43 Izraelci táhli dál a utábořili se
    na arabských pustinách v Zajordání.
  • 00:13:53 Myslím, že to zpočátku bylo spíše
    jednostrannější ze strany Ondry.
  • 00:14:00 Začala jsem se o něj více zajímat
    a on se do mě zamiloval.
  • 00:14:08 Myslím, že od té doby vznikal
    náš vztah.
  • 00:14:18 Ona se pro vztah se mnou
    rozhodla sama,
  • 00:14:22 až když jsem byl vikářem v Šumperku.
  • 00:14:26 Ona za mnou přijela o Velikonocích.
  • 00:14:29 Když jsem se rozhodovala,
    jestli si mám Ondru vzít,
  • 00:14:33 měla jsem v sobě těžký rozpor.
  • 00:14:38 Někomu se to může zdát
    příliš pragmatické,
  • 00:14:42 ale na jednu stranu jsem viděla,
    co všechno mi může Ondra
  • 00:14:49 v životě přinést dobrého.
  • 00:14:52 Na druhou stranu jsem se ale bála,
    a byl to hrozný strach.
  • 00:14:58 Nejvíce jsem se bála toho,
    co na to řeknou všichni lidé kolem.
  • 00:15:04 Moje rodina.
  • 00:15:14 Myslím, že naše svatba s Ondřejem
    byla v mém životě velký zlom.
  • 00:15:23 Já jsem po té proměně
    hodně dlouho toužila,
  • 00:15:28 ale sama bych k tomu neměla odvahu.
  • 00:15:32 Ondřej tu odvahu má
    a já jsem se ho mohla chytit,
  • 00:15:36 abych to dokázala,
    a za to jsem mu hrozně vděčná.
  • 00:15:42 Postupně se nám narodily po 2 letech
    3 děti, 2 kluci a holčička.
  • 00:15:50 Myslím, že Ondřej je výborný tatínek.
  • 00:15:54 Líbí se mi hlavně to,
    že on děti nikdy nenechá opuštěné.
  • 00:15:59 Když Timíček onemocněl,
    ostatní děti byly opravdu hodně malé.
  • 00:16:07 Kristýnce bylo necelých 5 měsíců,
    a i když jsem s ním chtěla
  • 00:16:12 být v nemocnici, nešlo to.
  • 00:16:15 A Ondra to celé vzal na sebe
    a já jsem pochopila,
  • 00:16:20 jak je důležité,
    když rodiče své děti nikdy neopustí.
  • 00:16:28 Když jsme se přestěhovali
    sem do Jindřichova Hradce,
  • 00:16:32 nejstaršího syna ihned odvezli
    do nemocnice s akutní leukémií.
  • 00:16:37 Já jsem tam s ním zůstal 7 měsíců
    a stále mu vyprávím o tom,
  • 00:16:41 jak Bůh zvítězil a doprovázel ho.
  • 00:16:45 Teď se z toho vyléčil
    a může být s námi doma.
  • 00:16:50 Mně se na něm hodně líbí jeho odvaha.
  • 00:16:53 Myslím, že by se od něj dost lidí
    mohlo v tomto ohledu poučit.
  • 00:17:00 Taková osobní statečnost,
    to se mi na něm hodně líbí.
  • 00:17:05 Nebylo vůbec 100% samozřejmé,
    že založím rodinu a budu mít děti.
  • 00:17:13 Takže to, že se manželka rozhodla
    si mě vzít za manžela
  • 00:17:19 a mít se mnou 3 děti,
    je pro mě něco velmi významného.
  • 00:17:25 Je to velké obdarování.
  • 00:17:28 Když mám roh stolu,
    vím, že jsem na okraji schůdku.
  • 00:17:32 Sejdu a koberec mě vede.
  • 00:17:36 Koberec končí a vím,
  • 00:17:39 že jsem blízko lavice.
  • 00:17:41 Mohu se posadit a tady pak sedím
    při zpívání písní při bohoslužbách.
  • 00:17:55 Začal jsem vystupovat jako farář
    ve městě Mšeno u Mělníka.
  • 00:18:00 Sami si mě zvolili, hlasovali o mně
    a vybrali si mě.
  • 00:18:04 Před nimi jsem stál poprvé
    jako farář.
  • 00:18:08 Měl jsem trochu trému
    a také jsem se musel naučit,
  • 00:18:12 jak správně mluvit v kostele
    bez mikrofonu.
  • 00:18:16 Sbor se pro něj rozhodl ve chvíli,
    kdy moc možností neměl.
  • 00:18:23 Do Mšena se nikdo nehlásil
    a pro všechny to bylo
  • 00:18:27 trochu překvapení.
  • 00:18:30 Ale když mluvím za sebe,
    hned jsem poznal
  • 00:18:34 už při zkušebním kázání,
    že on věří tomu, co říká.
  • 00:18:47 Já jsem ho pak ještě jednou zažil,
    když už byl farářem.
  • 00:18:51 Měl jsem pocit,
    že to společenství sboru
  • 00:18:56 ho velmi dobře přijalo
    a že tam byla pěkná atmosféra.
  • 00:19:01 Byl jsem tam na bohoslužbách,
    ale sešli jsme se i po nich.
  • 00:19:07 Měl jsem dojem,
    že je tam velmi dobrá atmosféra
  • 00:19:10 a že ta rodina je tam přijatá.
  • 00:19:12 Ten vztah se mi líbil zvlášť,
    protože to nebylo tak,
  • 00:19:18 že by Ondřej byl v péči manželky,
    ale on pečoval.
  • 00:19:26 Zažil jsem telefonáty jeho ženy.
  • 00:19:29 Ptala se:
    "Co mám dělat? Něco se stalo."
  • 00:19:32 A on vždycky odpovídal:
    "Klid, Káťo. To se udělá tak a tak."
  • 00:19:39 Nebyl to bezmocný člověk.
  • 00:19:44 Toto malé městečko je sice
    v krásné krajině,
  • 00:19:47 ale 7 měsíců v roce tam všichni topí
    tuhými palivy a je tam špatný vzduch.
  • 00:19:55 Moje manželka z toho
    velmi těžce onemocněla
  • 00:19:58 a já jsem se bál,
    jestli se tam o ni dokážu postarat.
  • 00:20:02 Řekl jsem si, že zkusím kandidovat
    do jiných míst v republice,
  • 00:20:06 kde jsou evangelické farnosti.
  • 00:20:10 Postupně jsem zkoušel jedno místo
    za druhým,
  • 00:20:12 vyzkoušel jsem jich 15,
    ale všude jsem setkal
  • 00:20:16 s odmítavým postojem,
    i když se jim velmi líbilo,
  • 00:20:20 jak zvěstuji Boží slovo.
  • 00:20:23 Ti lidé, kteří měli rozhodovat o tom,
    jestli si mě v tom místě
  • 00:20:28 zvolí za svého faráře,
    měli jakýsi strach z toho,
  • 00:20:32 že jsem nevidomý
    a že jsem romského původu.
  • 00:20:38 Jsou sbory, které shání faráře,
    ale má to být farář,
  • 00:20:42 který dělá ten servis tak,
    že je tam i údržbář.
  • 00:20:47 A to Ondřej být nemůže.
    Toho se ten sbor zaleknul.
  • 00:20:52 Tradiční sbory jsou už velmi pohodlné
    v tom,
  • 00:20:56 že by dělaly něco jiného,
    než že laskavě přijdou
  • 00:20:59 v neděli do kostela.
  • 00:21:02 Vedení naší církve v Praze
    se k tomu stavělo lhostejně
  • 00:21:07 a neprojevilo žádný zájem o to,
    že by něco takového měli řešit.
  • 00:21:11 Bohužel to je tak,
    že na faráři leží
  • 00:21:14 i hodně organizačních věcí,
    které musí zařídit.
  • 00:21:19 Zvlášť v menších sborech
    nejsou členové,
  • 00:21:23 kteří by byli ochotni
    převzít tu agendu,
  • 00:21:26 takže sbory možná někde
    mají otazníky,
  • 00:21:30 jestli by tohle nevidomý farář
    zvládl.
  • 00:21:33 A tak od roku 2008 jsem mimo službu
    a občas vypomáhám svým kolegům,
  • 00:21:40 když oni jsou na dovolené.
  • 00:21:44 Já bych mu popřál, aby našel sbor,
    který hledá.
  • 00:21:49 Který by měl nějakou vizi.
  • 00:21:52 Ne jenom přežít a postupně chátrat,
    jak je v naší církvi obvyklým jevem.
  • 00:22:01 Lidé jsou zatím pořád v tom stádiu,
    že když vidí problém,
  • 00:22:07 utečou před ním
    nebo se k němu otočí zády.
  • 00:22:11 Je to pro ně jednodušší
    a demokracie jim v tom pomáhá.
  • 00:22:25 Samozřejmě, že v něčem přišly
    i velké problémy.
  • 00:22:29 Něco, co by si člověk nepředstavoval,
    jako např. nemoc nejstaršího dítěte,
  • 00:22:33 leukémie.
    To je hrozné.
  • 00:22:36 Ale na druhou stranu si myslím,
    že život jde podle Božího zaslíbení.
  • 00:22:41 Hledali jsme zabezpečení
    pro naši rodinu,
  • 00:22:45 abychom měli kde bydlet,
    a to pro nás potom byl prvořadý cíl.
  • 00:22:49 Vyřešili jsme to tím,
    že jsme si koupili byt
  • 00:22:53 v Jindřichově Hradci,
    kde jsme skončili.
  • 00:22:58 Je pro mě příjemné
    mít ve sboru kolegu faráře.
  • 00:23:03 Jednak někdy spolu můžeme mluvit
    o teologických otázkách
  • 00:23:08 na jiné úrovni, a také jsem rád,
    že mě zastupuje,
  • 00:23:13 když mám dovolenou
    nebo povinnosti ve vedlejším sboru.
  • 00:23:17 A vím, že lidé ve sboru
    jeho službu rádi přijmou.
  • 00:23:22 Obvykle to je tak 2x do roka.
  • 00:23:26 A tak se po kostele
    pohybuju přirozeně jako člověk,
  • 00:23:31 který vidí.
  • 00:23:35 Samozřejmě jsem si říkal,
    co budu dělat dál.
  • 00:23:38 A vymyslel jsem si,
    že na internetu mohu
  • 00:23:42 také propagovat svoje myšlenky
    a svá kázání.
  • 00:23:46 Naučil jsem se podle učebnice
    pro samouky kód HTML
  • 00:23:50 a začal jsem si připravovat
    webové stránky.
  • 00:23:54 Tam ukládám svou sbírku kázání.
  • 00:24:09 Na těch stránkách je také sekce,
    která je věnována Romům.
  • 00:24:14 Jsou tam křesťanské texty,
    které jsou přeloženy do romštiny.
  • 00:24:19 Je tam také přehled
    základních romských slovíček,
  • 00:24:23 která se používají
    v křesťanském prostředí.
  • 00:24:27 Pojď nyní, prosím,
    a proklej mi tento lid,
  • 00:24:34 neboť je zdatnější nežli já.
  • 00:24:39 Snad ho pak porazím a vyženu ze země.
  • 00:24:46 Vím, že komu ty požehnáš,
    je požehnán,
  • 00:24:52 a koho ty prokleješ, je proklet.
  • 00:24:57 Život je o tom,
    jít cestou za někým.
  • 00:25:01 A já jdu cestou za Ježíšem.
    On jde první a já jdu za ním.
  • 00:25:20 Skryté titulky: Věra Šimarová
    Česká televize, 2013

Související