iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
11. 6. 2006
15:25 na ČT1

1 2 3 4 5

0 hlasů
1663
zhlédnutí

Cesty víry

Povolání

Novinář Antonín Randa

20 min | další Náboženské »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

Cesty víry - Povolání

  • 00:00:12 Já jsem v roce 1998 nebo 1999
    zápasil s rakovinou.
  • 00:00:17 To bylo takový
    jako nepříjemný období.
  • 00:00:22 Prodělal jsem chemoterapii,
    nějaký ozařování.
  • 00:00:27 A člověka samozřejmě
    napadají různý věci.
  • 00:00:32 Zaplaťpánbu to nebylo
    nějaký nejhorší onemocnění.
  • 00:00:36 Stejný měl hokejista Mario Lemieux,
    tak jsem si říkal:
  • 00:00:40 Když to zvládne Lemieux,
    tak to Randa zvládne taky.
  • 00:00:43 Bral jsem to sportovně, snažil jsem
    se nedělat z toho tragédii.
  • 00:00:46 Bylo to poměrně náročný,
    ale Toník se svojí povahou
  • 00:00:50 je takovej, že si
    tyhle těžký věci chce nést sám.
  • 00:00:57 Takže se snažil
    to nepřenášet na nikoho dál.
  • 00:01:00 Ani na ty nejbližší.
  • 00:01:03 Takže to bylo
    takový zvláštní i pro mě.
  • 00:01:11 To některý lidi holt potkává.
    A patřím k nim i já.
  • 00:01:15 Takže jsem si nikdy nekladl otázku
    "proč zrovna ty,
  • 00:01:19 proč ne někdo jinej".
    V tomhle ohledu nebyl problém.
  • 00:01:24 Ale musím říct,
    že se k tomu období vracím
  • 00:01:27 v podstatě ne snad denně,
    ale hodně často a pravidelně.
  • 00:01:32 Sílu jsem hledala v Bohu,
    v sobě, v těch nejbližších.
  • 00:01:37 Nakonec i v manželovi,
    protože to bylo obdivuhodný,
  • 00:01:40 jak uměl bojovat s tou nemocí
    a jak se tomu postavil.
  • 00:01:57 Nacházíme se
    deset kilometrů od Tábora.
  • 00:02:01 Obec se jmenuje Malšice. Už jako
    malý děti jsme sem jezdívali
  • 00:02:06 a jezdili jsme sem rádi.
    Celý prázdniny jsme tady trávili
  • 00:02:09 a hodně vzpomínek na dětství
    máme spojený s touto lokalitou.
  • 00:02:13 Takže jsem Pražák,
    ale šmrncnutý jižníma Čechama.
  • 00:02:27 S maminkou
    se nejčastěji vidím doma,
  • 00:02:30 protože bydlíme v rodinném domku.
    Jinak rodiče jsou rozvedení.
  • 00:02:33 Moje maminka sem moc nejezdí
    do těch Malšic.
  • 00:02:38 tady to má tatínkova ducha.
    Když sem člověk přijede,
  • 00:02:41 tak tady jsou všude
    ty stroje zemědělský,
  • 00:02:47 dobytek a prostě různý takovýhle...
  • 00:02:51 Takovej jako nepořádek,
    co si budeme povídat.
  • 00:02:55 Můj otec je velmi oblíbenej člověk
    v kolektivu.
  • 00:02:58 Prostě on když někam přijede,
    tak se to okamžitě pozná.
  • 00:03:03 Je takovej jako živej,
    on má rád zábavu.
  • 00:03:07 A tím, že umí na různý hudební
    nástroje, tak v okamžiku,
  • 00:03:10 kdy to vybalí,
    tak směr zábavy určuje on,
  • 00:03:13 pokud není přeřván opilci
    a dalšími individui.
  • 00:03:35 Moji rodiče nejsou věřící
    a v okamžiku, kdy jsem se hlásil
  • 00:03:39 na teologickou fakultu
    a řekl jsem to svým rodičům,
  • 00:03:43 tak nebyli z toho moc nadšení.
    Ani jeden, ani druhý.
  • 00:03:46 Na druhou stranu třeba babičky,
    tam ta víra je silnější.
  • 00:03:50 Slovenská babička ještě když byla
    silná, tak nás se ségrou vzala
  • 00:03:55 a museli jsme jít do kostela,
    což bylo hrozný,
  • 00:03:57 protože Jů a Hele,
    to byla těžká konkurence.
  • 00:04:00 Takže jsme tam
    jako poslušně nacupitali.
  • 00:04:04 A mě to rozčilovalo,
    protože jsem tomu moc nerozuměl,
  • 00:04:07 co se tam děje.
  • 00:04:09 V pubertě se to v člověku
    všechno tak jako různě mele
  • 00:04:12 a člověk to potřebuje
    dostat ze sebe nějak ven.
  • 00:04:15 Tak papír a tužka,
    to byla taková jako možnost,
  • 00:04:18 jak to udělat.
    Druhá věc byla muzika.
  • 00:04:21 Tyhle dvě oblasti
    pro mě hrozně moc znamenaj.
  • 00:04:30 Jak byl člověk starší,
    tak pak jsem začal zjišťovat,
  • 00:04:34 že ti lidi, kteří jsou věřící,
    jakoby mají něco navíc.
  • 00:04:38 Jsou trošku jiní a to,
    v čem se odlišují, mě zajímalo.
  • 00:04:42 Říkal jsem si: Třeba na tom něco
    bude, třeba to nebude tak blbý.
  • 00:04:45 A jak člověk jaksi zrál a dorůstal,
    tak měl víc a víc otázek,
  • 00:04:50 spoustu knížek jsem třeba četl,
  • 00:04:53 snažil jsem se získat
    různý informace
  • 00:04:56 o víře, o životě, o sobě a tak.
  • 00:04:59 A vykrystalizovalo to
    v tu teologickou fakultu.
  • 00:05:03 Teologickou fakultu
    jsem nešel studovat proto,
  • 00:05:06 že bych chtěl být knězem.
    Možná že kdyby neexistoval celibát,
  • 00:05:09 kdyby neexistovaly tyhle věci, tak
    by mi povolání kněze bylo blízký,
  • 00:05:13 protože vždycky
    mě fascinovala osoba člověka,
  • 00:05:17 který je možná maličko vydělenej
    od těch druhých,
  • 00:05:20 ale díky té své vydělenosti
    má odstup od těch dalších věcí.
  • 00:05:24 To mě vždycky přitahovalo.
    Ale od začátku jsem věděl,
  • 00:05:28 že ty děti a rodina
    jsou pro mě hrozně důležitý.
  • 00:05:33 Myslím si, že i Pán Bůh
    to tak chce, aby to tak bylo.
  • 00:05:41 Prosíme Tě, abys nás celý den
    chránil, abys nás provázel
  • 00:05:46 a abys byl i s našima blízkýma.
    Amen.
  • 00:05:49 -Amen.
    -Tak dobrou chuť.
  • 00:05:52 Po té teologické fakultě jsem se
    zamýšlel, kam ten život nasměrovat.
  • 00:05:55 A zároveň ty vědomosti,
    které jsem na škole nabyl,
  • 00:05:59 jsem chtěl využít.
  • 00:06:01 Takže když Katolický týdeník
    vyhlašoval konkurz na několik míst,
  • 00:06:06 tak jsem se tam přihlásil.
    Říkal jsem si: Třeba něco vyjde.
  • 00:06:10 A oni mě teda kupodivu vybrali.
  • 00:06:14 Tím se to všechno nastartovalo
    v takový tý praktický části,
  • 00:06:18 kdy jsem si v Katolickým týdeníku
    zkusil snad všechny pozice,
  • 00:06:23 který tam jsou. Mně to dalo to,
    že jsem si mohl zkusit
  • 00:06:27 různý PR záležitosti, věci kolem
    inzerce, věci klasický redaktorský,
  • 00:06:33 prostě bylo toho hrozně moc.
    A tehdy jsem zjistil,
  • 00:06:36 že mě to psaní strašně baví.
    Nebo nejenom psaní jako takový,
  • 00:06:40 tehdy jsem se neodvážil
    něco napsat sám do novin,
  • 00:06:44 ale třeba redigování,
    práce textem,
  • 00:06:47 různý koncepční nastavení tématu,
    který má cosi říct atd.
  • 00:06:52 A to nadšení z tehdejší doby
    mě nepřešlo do dneška.
  • 00:07:06 Myslím si,
    že Bůh svým způsobem lidi vede.
  • 00:07:11 Používá k tomu určitě
    různá rozcestí a křižovatky,
  • 00:07:15 ale na sobě jsem nikdy nevnímal,
    že bych na tom rozcestí
  • 00:07:20 a na těch křižovatkách
    byl nesvobodný.
  • 00:07:23 Vždycky jsem to
    od Boha vnímal jako nabídku.
  • 00:07:26 Vždycky mi říkal: Tak Toníku, co?
    Teď doprava, doleva nebo rovně?
  • 00:07:29 Rozhodni se sám.
  • 00:07:34 Holt mám pocit,
    že vždycky ta nejtěžší cesta
  • 00:07:37 bývá ta nejsprávnější.
    Jako je to v těch pohádkách.
  • 00:07:41 Když jsem měl složitý rozhodování
    ve svým životě,
  • 00:07:45 tak vždycky jsem na tý křižovatce
    cítil přítomnost Pána Boha,
  • 00:07:52 který v tom těžkém rozhodování
    je tam při mně.
  • 00:07:55 On mě nikam nestrká,
    ale tu jeho přítomnost tam cítím.
  • 00:07:59 Takže když jsem věděl, že mám
    udělat to rozhodnutí těžký,
  • 00:08:02 ale správný, tak jsem z toho
    neměl takovej strach,
  • 00:08:06 protože jsem cítil,
    že tam nejsem sám.
  • 00:08:12 Situace Katolického týdeníku na
    trhu médií je poměrně specifická.
  • 00:08:16 Katolický týdeník je vlastněn
    Českou biskupskou konferencí,
  • 00:08:19 od České biskupské konference
    však nedostáváme žádné prostředky
  • 00:08:23 na provoz. To znamená, že my
    si musíme na všecko vydělat sami
  • 00:08:27 inzercí a tím
    předplatitelským kmenem.
  • 00:08:30 Požadavky ze strany majitelů -
    biskupů - jsou takové,
  • 00:08:34 aby týdeník
    informoval a formoval zároveň.
  • 00:08:37 To je poměrně obtížné
    vzhledem k tomu,
  • 00:08:40 že týdeník nemá
    podobnou konkurenci na trhu.
  • 00:08:45 Týdeník by měl oslovit
    jak venkovskou babičku,
  • 00:08:49 tak vysokoškoláka - studenta.
    Prostě ta škála je obrovská.
  • 00:08:55 Na pozici šéfredaktora
    Katolického týdeníku,
  • 00:08:57 myslím, není příliš velký rozpor
  • 00:09:00 absolvent katolické
    teologické fakulty a novinář.
  • 00:09:03 Samozřejmě jsou situace,
    kdy sedím jakoby na dvou židlích.
  • 00:09:10 To znamená, že měl bych
    třeba sdělit informaci,
  • 00:09:13 která je natolik tvrdá,
    že vidím, že ta současná církev
  • 00:09:17 na ni není připravena.
  • 00:09:19 To znamená, že já musím zvažovat,
    co tou informací způsobím.
  • 00:09:23 Novinářská profese velí:
    Dej to tam, narvi to tam,
  • 00:09:28 protože lidi prostě mají právo
    na tu informaci.
  • 00:09:31 A člověk žijící v církvi
    a znající realitu, říká:
  • 00:09:38 Když to tam dáš, tak spustíš něco,
    co už nikdo nezastaví.
  • 00:09:41 Nebo kdoví, kde se to zastaví.
  • 00:09:44 Není na to podle mě žádný recept.
  • 00:09:47 Já prostě nechci
    dávat lidem falešný informace
  • 00:09:51 a zároveň tady musím
    držet nějakou linii.
  • 00:09:54 Je to hrozný rozhodování teda.
    Opravdu hrozný.
  • 00:09:57 Nepřeju to nikomu.
  • 00:10:05 Ahoj, Jano. Vedu ti návštěvu.
  • 00:10:09 Jana Mátlová z inzertního oddělení.
  • 00:10:12 Myslím, že to je nejdůležitější
    oddělení vzhledem k tomu,
  • 00:10:15 že bez peněz z inzerce
    by vůbec týdeník nemohl vyjít.
  • 00:10:19 Veškerá práce redaktorů
    by nemohla ani vznikat,
  • 00:10:23 protože bychom na to neměli
    finanční prostředky.
  • 00:10:26 Vcházíme do důležité
    části redakce - sekretariát.
  • 00:10:29 Pokud někdo volá do týdeníku,
  • 00:10:33 tak se mu ozve libý hlas
    Marušky Klečákové.
  • 00:10:37 Ta mu všechno řekne,
    co potřebuje vědět.
  • 00:10:40 Nebo přepojí, pokud
    je daný redaktor na místě atd.
  • 00:10:43 Takže takovej poklad tady náš.
  • 00:10:46 Toto je redaktor pan Šubrt. Ten
    se každých čtrnáct dnů stará o to,
  • 00:10:52 že ty noviny, respektive
    ta příloha Perspektivy vyjde.
  • 00:10:57 Jan Podhorská má na starosti
    účetnictví, faktury,
  • 00:11:00 aby všechno dobře fungovalo.
    A tady je její království.
  • 00:11:07 Petr Linder má na starosti
    zpravodajství z diecézí,
  • 00:11:11 informace, televizní program atd.
  • 00:11:14 Tady je naše nová korektorka -
    dáma v černém.
  • 00:11:19 A nová vedoucí vydání -
    dáma v červeném.
  • 00:11:22 Korektorka je velmi cenná osoba
    v každé redakci,
  • 00:11:25 protože jestli jsou
    v novinách chyby, nebo nejsou,
  • 00:11:30 jaká se používá čeština
    v těch kterých novinách,
  • 00:11:33 za to je zodpovědný korektor,
    v našem případě korektorka.
  • 00:11:39 Vedoucí vydání je člověk,
    který má rovněž
  • 00:11:42 poměrně složitou situaci,
    protože zodpovídá za to,
  • 00:11:45 že všechny stránky
    jsou připraveny v termínech včas.
  • 00:11:49 Musí honit jednotlivé redaktory,
    aby tyto věci kolem textů
  • 00:11:56 a dalších slíbených věcí
    šly korektorovi včas.
  • 00:12:00 Takže je to někdy náročný,
    to hlídání termínů a podobně.
  • 00:12:04 Já sám bych to dělat nechtěl.
  • 00:12:11 V tuto chvíli se nacházíme
    v nejvyšších prostorách budovy,
  • 00:12:14 kde sídlí Lucka Vodičková.
  • 00:12:17 která má na starosti
    lámání stránky týdeníku.
  • 00:12:20 Když jsme o inzertním oddělení
    hovořili jako o oddělení,
  • 00:12:24 bez něhož by týdeník nevycházel,
    protože bychom neměli peníze,
  • 00:12:28 tak další posloupnost
    událostí je taková,
  • 00:12:32 že redaktor napíše článek,
    pošle ho korektorovi,
  • 00:12:36 korektor ho zkontroluje,
    zda je všechno v pořádku.
  • 00:12:39 To se stále děje
    v elektronické podobě.
  • 00:12:43 A vedoucí vydání zasílá
    všechny texty Lucce Vodičkové.
  • 00:12:47 Ta to naleje na stránku a vytiskne
    to. Takhle to vypadá vytištěný.
  • 00:12:52 Potom je úkol asi tří lidí,
    aby označili chyby v textu,
  • 00:13:00 vrátí se text korektorovi, zanesou
    se chyby a může se jít do tiskárny.
  • 00:13:13 Ty nároky se obrovsky zvedly
    za poslední roky.
  • 00:13:17 To se vůbec nedá srovnat.
    Dneska je to poměrně obtížné,
  • 00:13:20 aby člověk obstál. To znamená,
    že my když třeba děláme konkurz,
  • 00:13:23 tak se nám hlásí docela hodně lidí,
  • 00:13:26 ale z těch,
    kteří by splňovali ta kritéria,
  • 00:13:29 to znamená
    odbornou i lidskou stránku,
  • 00:13:34 i církevní, nebo nějakou
    orientaci v církevním prostředí,
  • 00:13:37 těch lidí je hrozně málo.
  • 00:13:41 Podmínka víry,
    pokud někoho přijímám,
  • 00:13:44 tak takhle přímo řečeno to není.
  • 00:13:47 Nicméně ta práce samotná
    je takového charakteru,
  • 00:13:51 že člověk, pokud v tom nejede,
    když to řeknu lidově,
  • 00:13:55 tak těžko může vznikat článek, kde
    se pracuje s termíny náboženskými.
  • 00:14:02 Těžko můžu poslat nevěřícího
    člověka udělat rozhovor s biskupem,
  • 00:14:08 když ani neví,
    jak ho oslovit a tak dále.
  • 00:14:14 Obrovský pokrok
    nastal v týdeníku v aktuálnosti.
  • 00:14:19 Co dřív nebylo možný,
    to dneska děláme naprosto běžně.
  • 00:14:25 Já si myslím, že když se ty věci
    dělají citlivě,
  • 00:14:29 aby lidi pochopili,
  • 00:14:31 že nechceme dělat
    nějakou bulvarizaci jenom tak,
  • 00:14:35 ale že to je
    opravdu vůle otevřít...
  • 00:14:39 Nebo ukázat, že ta církev
    nežije v nějakém ghettu,
  • 00:14:43 nežije jenom v kostele,
    ale že žije i v jiných prostředích.
  • 00:14:48 A že věřící člověk nemusí být jen
    člověk, který chodí do kostela,
  • 00:14:53 ale že jsou lidi,
    kteří jsou takzvaně na cestě.
  • 00:14:58 Antonín Randa - Úzkost
  • 00:15:02 Milý Pane Bože,
    já vím, že mě máš rád.
  • 00:15:05 A že když jsi mě kdysi stvořil,
    žes to myslel dobře.
  • 00:15:09 Vím také, že to, co ti teď řeknu,
    bych správně říkat neměl,
  • 00:15:13 protože je to určitě hřích
    proti nějakému přikázání.
  • 00:15:16 Ale já to tak cítím.
  • 00:15:18 A s kým jiným bych o tom
    měl mluvit, když ne s Tebou?
  • 00:15:21 Když jsem si totiž
    jednoho dne uvědomil, že žiju,
  • 00:15:25 strašně moc mě to vyděsilo.
    A děsí mě to stále víc.
  • 00:15:30 Mám hrůzu z toho, že dýchám,
    že cítím bolest,
  • 00:15:33 že myslím, že vidím.
    Mohu zešílet z představy, že jsem.
  • 00:15:39 Večer usínám
    a propadám se do sladkého nevědomí.
  • 00:15:44 Tehdy o sobě nevím
  • 00:15:46 a tato představa mi připadá krásná
    a plná bezpečí.
  • 00:15:50 Je to dokonalé prázdno,
    ve kterém se rozplývám,
  • 00:15:54 dokud nezazvoní budík
    a neřve na mě:
  • 00:15:57 Vstávej! Okamžitě vstávej a žij!
  • 00:16:01 Slyšíš? Ihned se začni radovat
    z nového dne!
  • 00:16:07 To si pak dávám hlavu pod peřinu
    a přemýšlím,
  • 00:16:11 jaképak to asi bude,
    až mě jednou ten budík neprobudí.
  • 00:16:20 Že bych si vybíral podle toho,
    aby moje partnerka byla věřící,
  • 00:16:23 to se přiznám, že ne.
    To by mi přišel takovej luxus...
  • 00:16:30 Já jsem pokřtěná odmalička,
    rodiče jsou taky pokřtění,
  • 00:16:36 ale nežili ve víře,
    takže jsem nebyla vychovávaná.
  • 00:16:39 Byla jsem biřmovaná až někdy
    ve 22 nebo 23 letech.
  • 00:16:46 Navíc si myslím, že tyhle věci
    nějakým způsobem vyplynou.
  • 00:16:49 V našem případě to tak vyplynulo.
  • 00:16:52 Seznámili jsme se přes kamaráda,
  • 00:16:55 což byl spolužák
    mého bratra na gymnáziu.
  • 00:16:59 Že je to ta pravá,
    se podle mě pozná okamžitě.
  • 00:17:03 Měli jsme sraz
    na Jungamnnově náměstí v Praze.
  • 00:17:06 Přišel jsem s květinou
    a když jsem ji viděl,
  • 00:17:10 tak jsem si říkal: To je ono!
  • 00:17:14 Kolik mně bylo,
    když jsme se viděli poprvé?
  • 00:17:17 Asi sedmnáct a Tondovi devatenáct.
  • 00:17:20 Měli jsme každý
    hodně rozdílný životní styl.
  • 00:17:23 Ženatý jsem od roku 2000.
    To se dobře pamatuje.
  • 00:17:27 Tak si říkám, na starý kolena,
    jak s tím muži mají problémy,
  • 00:17:30 s těma výročíma,
    že si to snad budu pamatovat.
  • 00:17:34 V roce 2000 jsme se brali
    a teď čekáme první miminko.
  • 00:17:42 Děťátko, dá-li Pán Bůh,
    se narodí za měsíc a půl.
  • 00:17:48 Tak se na to těšíme
    a už máme doma spoustu věcí,
  • 00:17:51 co nevím, na co se používá,
    ale pravděpodobně to bude
  • 00:17:55 něco s tím miminkem.
    To má na starosti manželka.
  • 00:18:09 Člověk by měl být pokornej
    před tím, co dělá, co se mu daří,
  • 00:18:12 i před tím, co se mu třeba nedaří.
  • 00:18:14 Když večer Pánu Bohu děkuju
    za prožitej den,
  • 00:18:17 tak to není jenom o tom,
    že to bylo bezvadný dneska,
  • 00:18:20 ale třeba i za to,
    co bylo těžký a nerozumím tomu,
  • 00:18:24 proč to tak je.
  • 00:18:41 Já nevím, jestli v dnešní době
    se dějou nebo nedějou zázraky,
  • 00:18:45 ale spíš bych řekl, že se dějou.
    A to, že my je nevidíme,
  • 00:18:50 to, si myslím, je způsobený tím,
    že je neumíme vidět.
  • 00:19:02 Našemu děťátku bych nejvíc
    přál asi, aby bylo šťastný,
  • 00:19:06 protože si myslím, že to je snad
    ještě důležitější než to zdraví,
  • 00:19:09 které bych možná mohl říct, když
    jsem zápasil s takovýma věcma.
  • 00:19:14 Ale já si myslím, že i nemocný
    člověk může být šťastný.
  • 00:19:18 Takže já to štěstí
    beru na prvním místě.
  • 00:19:22 Nemá to být sobecký štěstí.
    Má to být štěstí takový,
  • 00:19:26 aby to bylo v souladu s Božím
    řízením, abych to tak řekl.
  • 00:19:30 Takže štěstí.
  • 00:19:57 Skryté titulky: Jaroslav Švagr
    Česká televize, 2006

Související