iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
16. 8. 2005
17:10 na ČT2

1 2 3 4 5

18 hlasů
5056
zhlédnutí

Portréty

Věra Janoušková, sochařka

Jedna z legend českého výtvarného umění

15 min | další Dokumenty »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

Portréty - Věra Janoušková, sochařka

  • 00:00:13 Ve slovníku jakýmsi je napsáno,
    že jsem 1. dáma českých skládek.
  • 00:00:20 A mně se to moc líbí
    a beru tuto přezdívku.
  • 00:00:28 Nádherný! Páni! Ježíš.
    To je úžasný! To se těším.
  • 00:00:37 Já jsem z Podkrkonoší,
    čili kraj kopcovitý, hornatý
  • 00:00:44 a je tam červená půda,
    která vždycky každýho udivuje.
  • 00:00:49 A jsou tam velký naleziště kamenů,
    je tam Kozákov,
  • 00:00:54 je to prostě krásnej kraj.
  • 00:00:58 Já říkám, že by sochař měl být
    z hor, protože je to tvarosloví.
  • 00:01:03 Ta krajina je zvlněná a kopcovitá.
  • 00:01:06 Ta Nová Paka,
    kam jsem chodila do školy,
  • 00:01:09 tam se narodila spousta sochařů.
    Kafka, Zívr, Suchardové.
  • 00:01:15 Všecko je z Nové Paky. Takže
    je to úrodnej kraj na sochaře.
  • 00:01:22 Co potřebuješ vytáhnout?
  • 00:01:24 Tadyhle je krásná plocha.
    Víš, takovej ten vršek od kamen.
  • 00:01:30 To je kde?
  • 00:01:32 Tadyhle. A je tady zabudovanej
    a chtělo by to takovou mužnou sílu.
  • 00:01:38 Byli jsme v Kalný,
    v rodným domě mýho muže
  • 00:01:42 a brouzdali jsme se potokem
    kalenským a já jsem objevila
  • 00:01:47 takovej modrej hrnec,
    jak jde přes něj voda.
  • 00:01:51 A von se lesknul a mě to zaujalo.
    Dno bylo rezavý,
  • 00:01:56 ale já jsem ho přinesla domů,
    my jsme tam ve stodole sochařili.
  • 00:02:01 A teď jsem nevěděla, co s ním.
    Ustřihla jsem to rezavý dno,
  • 00:02:06 pak jsem na to začla šlapat
    a udělala jsem takový ty 1. vlnky.
  • 00:02:13 Říkám, kdybych byla chytrá,
    dělala jsem 1. akční umění.
  • 00:02:19 Vladimír byl z Podkrkonoší taky,
    ale potkali jsme se až v Praze,
  • 00:02:24 na škole. Byl to rok 46.
    Ve 48. jsme se vzali
  • 00:02:31 a odjeli jsme na rok do Bulharska.
  • 00:02:36 Chodili jsme k Wágnerovi,
    to byl náš pan profesor,
  • 00:02:40 to bylo vlastně požehnaný,
    protože tam byl Chlupáč,
  • 00:02:43 byli tam Zoubkovi,
    byla tam celá naše generace.
  • 00:02:47 A my jsme se i hodně hádali,
    přeli. Bylo to bouřlivé.
  • 00:02:53 Ale musím říct, že rozhodně
    i z těch debat se to všechno tříbí.
  • 00:03:00 Ten názor a ten přístup.
  • 00:03:05 Tohleto mi tady...
    No jo.
  • 00:03:13 To by chtělo trhnout.
  • 00:03:25 Vladimír, ten měl na to zkoušky.
    A já jsem se při něm naučila
  • 00:03:29 pouze používat ten svářecí drát,
    natavovat ho, stehovat s tím.
  • 00:03:35 To znamená, že ho takhle spojuju
    a udělám ten svůj tvar.
  • 00:03:42 A zároveň, já z tý nouze toho
    neumění, dělám tu cnost,
  • 00:03:48 že to je zároveň i kresba jakási.
    Já říkám, že sochy šiju.
  • 00:03:59 Moje 1. taková větší věc byla,
    když zemřel Lojza Vitík,
  • 00:04:04 to byl náš kamarád, malíř.
    Tak jsem udělala Anděla pro Vitíka.
  • 00:04:10 A to už byla dosti veliká plastika.
    Takže to už jsem pak z těch hrnců,
  • 00:04:16 který jsem párala,
    sestavovala sochy.
  • 00:04:24 Na to padne celý život,
    než objevíte, jak na to.
  • 00:04:38 Račte se pohledět!
    To je nález úplně excelentní!
  • 00:04:45 To se z toho ty tovary vypustí.
    No, máme skvělej lov!
  • 00:04:52 Ještě bych tuhletu plotnu chtěla.
    Ale tadyhleta kurva všechno drží.
  • 00:05:02 Vladimír měl určitej řád
    nebo stavbu.
  • 00:05:08 Kdežto já jsem spíš
    ten emotivní typ.
  • 00:05:12 Měli jsme v bytě takový americký
    kamna a já jsem vybírala ten popel,
  • 00:05:18 tu škváru a zaujaly mě takový ty
    zpečeniny. Doplňovala jsem to
  • 00:05:23 pak sádrou a vznikly první ty moje
    škvárovky, jak je nazvala jedna
  • 00:05:31 z kunsthistoriček.
    To by mi Vladimír rozhodně
  • 00:05:34 neschvaloval, kdyby to byl viděl.
    Ale to už jsem měla v Břevnově
  • 00:05:39 ve vile takovej ateliérek a už jsme
    byli jaksi každej ve svým.
  • 00:05:44 Vladimír byl dole v naší šatlavě
    a já byla nahoře.
  • 00:05:48 Sice tam byly parkety,
    byl to takovej luxusní ateliér
  • 00:05:53 a já tam měla železa
    a takový svoje hrozný odpady.
  • 00:05:58 Ale už jsme se rozdělili.
    Určitě to pomohlo k takovýmu
  • 00:06:03 vlastnímu výrazu, protože vždycky
    tě jaksi strhuje ten muž.
  • 00:06:10 Nebo ti řekne:
    "Prosím tě. To je nesmysl."
  • 00:06:14 Takže já už jsem pak mohla
    ty nesmysly realizovat.
  • 00:06:25 Bereme mu majetek!
  • 00:06:30 Ježkovy voči!
    Tak, sviňo jedna!
  • 00:06:35 Já už ji mám! Už ji mám!
    No vidíte. Vono ji drželo...
  • 00:06:42 To je krása. Já ji mám!
    To jsem ráda.
  • 00:06:49 Koukejte. Plotny, který dovařily.
    Lidi se zbavujou věcí
  • 00:06:54 a mně připadá teskné,
    že třeba zahoděj umyvadlo.
  • 00:07:01 Věci, který jim léta sloužily.
    Tak já je vlastně seberu
  • 00:07:07 a tou metaforou přetavím,
    až zase žijou dál.
  • 00:07:18 Tahle plastika,
    který říkám Povlečená postel,
  • 00:07:22 protože to opravdu se tehdy
    v dávných rocích zavážela
  • 00:07:27 břevnovská pláň
    a vysypali tam všelijaký věci
  • 00:07:32 a já jsem to objevila.
  • 00:07:35 To byla skutečně železná postel
    s těma drátama a byla takhle krásně
  • 00:07:42 zmačklá a mě to tak oslovilo.
    Jenomže byl den a bydleli jsme
  • 00:07:49 tam ve vile, tak jsem si netroufala
    to vzít a říkám,
  • 00:07:53 že moje nenormálnost je to, že jsem
    se bála, že mi to někdo vezme.
  • 00:07:59 A večer, jak se setmělo,
    tak jsem si pro to doběhla
  • 00:08:03 a přitáhla jsem to do toho svýho
    ateliéru a z toho vznikla
  • 00:08:07 tato Povlečená postel.
  • 00:08:09 A bodovala na výstavách
    a koupily si ji galerie.
  • 00:08:17 Takže to je tahle plastika,
    bych řekla, dosti zlomová.
  • 00:08:21 Ta druhá věc je gobelín,
    tzv. Odyssea,
  • 00:08:24 kdy zase mě úplně oslovila věc.
  • 00:08:29 A sice, Francouzi vystavovali
    na Žofíně a malíř Bissier
  • 00:08:35 tam měl na starý dece takovýho
    koníka v šachovnici ušitého
  • 00:08:43 a mě to tak vzalo, že jsem řekla,
    já si taky něco ušiju.
  • 00:08:49 A nejoblíbenější mojí četbou
    byl překlad Odyssei,
  • 00:08:54 tak jsem si řekla,
    ušiju si Odysseu.
  • 00:08:57 To je Hádova říše.
    Tady jsou najády,
  • 00:09:03 tady jsou Héliova stáda,
    tady je Návrat na Ithaku,
  • 00:09:10 tady je Povraždění ženichů
    a shledání s Penelopou.
  • 00:09:18 A to považuji za svoje dosti
    stěžejní záležitosti.
  • 00:09:22 Ještě si tady obejdu...
    No, tohle je skvělej lov.
  • 00:09:27 Přece jenom jsme něco urvali.
  • 00:09:34 No, tohleto nedostanu ven.
  • 00:09:41 No, to nedostanu.
  • 00:09:44 Co takhle poklička?
    Ta se ti nelíbí? Co tady tahleta.
  • 00:09:46 Tu beru. Já ji vezmu.
    Ta je krásná, smaltovaná.
  • 00:09:50 Z toho něco bude.
  • 00:09:53 My jsme se ustavili jako skupina
    UB 12 nás bylo.
  • 00:09:59 Říkalo se nám úplně blbejch 12.
  • 00:10:02 Měli jsme 1. výstavu
    ve Spisovateli,
  • 00:10:06 tak nějak v roce 62-63.
    Kolíbal nám dělal instalaci
  • 00:10:13 a velice jsme to měli avantgardní.
    A já jsem tehdy dělala takový
  • 00:10:19 plastiky,
    sádra a železo dohromady.
  • 00:10:23 A Standa mi je dal na tvárnice.
    Sokly byly tvárnice.
  • 00:10:28 Bylo to neskutečný. No a tenkrát
    na nás pozvali Rozhlas.
  • 00:10:36 Že bude reportáž.
    A my jsme byli celí nadšení.
  • 00:10:42 Tehdy tu výstavu hlídal pan generál
    z Anglie v penzi.
  • 00:10:48 A ten nás varoval:
    "To nebude dobrý, vážení."
  • 00:10:52 Ale my byli mladí a blbí.
    A přišla taková hospodyně
  • 00:10:58 a první se zeptala Jiřího:
    "Pane, proč tak smutně malujete?"
  • 00:11:05 A pak přišla na mě a řekla:
    "Paní, co to děláte?
  • 00:11:10 Ty vaše plastiky by si nedal
    nikdo ani na kredenc."
  • 00:11:15 To šlo do éteru.
    A nám tato neblahá reportáž
  • 00:11:19 udělala takovou reklamu,
    že jsme tam měli 6 000 návštěv.
  • 00:11:27 Měla jsem vlastně tím pádem
    dobrej start.
  • 00:11:30 Všechno to bylo takový najednou...
  • 00:11:33 Už jsme mohli do Paříže,
    jenomže rok 70 a projev Husáka
  • 00:11:38 to zase všechno utnul.
  • 00:11:40 To není špatnej objev.
    Takovou potvoru z toho udělat.
  • 00:11:47 Já vám řeknu...
    To by byla stonožka.
  • 00:12:12 Protože mám ráda anděly,
    tak jsou to takoví malí andělíčci.
  • 00:12:18 No, andělíčci,
    to je takovej boží tvor.
  • 00:12:21 My si je neumíme představit,
    tak si je aspoň děláme.
  • 00:12:28 Jsou bílí, a pak jsou žlutí.
    Jsou teda žlutí. Jak kanáři.
  • 00:12:40 Byla doba bolševika,
    kdy byly železný neděle.
  • 00:12:44 To byl můj ráj. Ale musím říct,
    že vždycky na mě lidi koukali,
  • 00:12:47 protože jsem táhla plný ruce
    takovejch sajrajtů.
  • 00:12:51 Tak jsem si to auto dala hrozně
    blízko, abych to tam honem
  • 00:12:55 vždycky ukládala.
    Protože vona byla docela slušně
  • 00:13:00 voděná, nese takovej sběr,
    ta bába, to víš, koukali po mně.
  • 00:13:07 A po tom 70. roku, kdy jsme nějak
    oba nemohli vystavovat,
  • 00:13:12 nebyli jsme na to zvyklí.
    Protože ty 60. léta nás tak
  • 00:13:18 jako vynesly a pak najednou byl
    takovej dosti prudkej pád.
  • 00:13:25 Musím říct, že jsme si uvědomili
    po tom Husákově projevu,
  • 00:13:31 že pro nás nastaly časy neblahé
    a Vladimír tady dost prochodil
  • 00:13:36 do noci před ateliérem,
    ale rozhodně jsme neodešli.
  • 00:13:42 Zase musím říct, že tyhle doby,
    kdy jsme byli ze hry,
  • 00:13:48 zase zintenzívněly přátelství
    mezi lidma.
  • 00:13:52 Vladimír vždycky říkával,
    proti něčemu se dobře dělá,
  • 00:13:56 protože máš jasnej protipól.
    Takže víš, co nechceš.
  • 00:14:03 A to je moc dobrý.
    A je fakt, že potom přišla svoboda
  • 00:14:07 a vlastně lidi nevěděli,
    co si s ní počít.
  • 00:14:12 Nehovím už mnoha věcem,
    ale nechci bejt taková ta
  • 00:14:16 zavilá bába,
    která to soudí negativně.
  • 00:14:21 To už je štafeta jinejch.
    My jsme si svoje už, myslím,
  • 00:14:24 uhráli.
  • 00:14:27 Skryté titulky: Jana Žákovská
  • 00:14:30 .

Související