8. září 2012

Byl to pro odborníky téměř šok, když vloni přestěhovali z půdy kroměřížského zámku válec, na kterém byl svinutý obraz s námětem zavraždění svatého Václava, jehož autorem je vídeňský malíř Anton Petter. Překvapením byly nejen obří rozměry plátna, díky kterým se řadí k vůbec největším v českých sbírkách, ale také jeho špatný stav. V „půdním vyhnanství“ totiž leželo stočené od svého vzniku v roce 1844, neboť se vůbec nezamlouval tehdejšímu zadavateli zakázky – olomouckému arcibiskupovi Maxmiliánovi Sommerau - Beckhovi. Toto monumentální plátno má rozměry více než osm metrů na výšku a pět metrů na šířku. Původně mělo být ozdobou olomoucké katedrály svatého Václava…

Jeden z nejlepších klavíristů současnosti Eugen Indjic přijel do Ostravy jako lektor klavírních kurzů. Hrál s mnoha významnými dirigenty i orchestry a není na světě sál zvučného jména, kde by nevystoupil. Zeptali jsme se na jeho vyučovací metody, za jak dlouho lze rozpoznat klavírní talent, jaká byla jeho „klavírní škola“, i na to, jak vidí budoucnost vážné hudby.

Zaměstnanci Vlastivědného muzea v Olomouci nedávno objevili krabičku z tlačeného papíru, do které si ukládal tabák sám maršál Radecký. Ve sbírce ji mají od r. 1905, protože však neměla inventární číslo, nebyla o ní v žádných dokladech ani zmínka. Muzejníci ji našli v depozitáři, když po nedávném stěhování vybalovali z krabic historické předměty.

V době, kdy se všechno digitalizuje, mu učaroval 16ti milimetrový filmový pás. Pro mnohé starožitnost, ale pro Richarda Vaculu vášeň. Doma má promítací stroje i laboratoř a na zámku v Hradci nad Moravicí spravuje pečlivě připravený sklad pro skvosty světové kinematografie zachycené na filmových okéncích. Mnohé z nich díky jeho péče ještě existují. Filmy se totiž dnes kradou anebo likvidují. Richard Vacula navíc se svým kino busem objíždí v létě česká a moravská města a pořádá filmové projekce.

V roce 1923 se v Ostravě konala velká průmyslová výstava, kde kromě jiného mohli návštěvníci vidět acetylenovou hornickou stacionární lampu. Používala se v dolech s nevýbušnými plyny, v místech depa důlních lokomotiv, v nástupních prostorech u těžních jam a klecí, v konírnách. Prostě na místech, kde bylo třeba stálé a intenzivní osvětlení.