iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
24. 4. 2018
20:55 na ČT2

1 2 3 4 5

21 hlasů
10251
zhlédnutí

Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných

Případy kriminalizace členů politické opozice během prvního roku existence Charty přiměly disent k zorganizování obrany a solidarity s trestně stíhanými nebo vězněnými. Proto byla v dubnu 1978 založena iniciativa VONS. Ta především pomáhala těm, kteří nepatřili mezi prominentní disidenty.

65 min | další Dokumenty »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...
odkaz na video zhasnout pomoc zvukový popis

Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných

  • 00:00:17 Když s půlnocí dům nebes jest
    bez měsíce beze hvězd,
  • 00:00:27 když s půlnocí dům nebes jest
    bez měsíce beze hvězd,
  • 00:00:36 dvanáctkrát běží jim v svou skrýš
    půlnoční myš,
  • 00:00:45 dvanáctkrát běží jim v svou skrýš
    půlnoční myš.
  • 00:00:54 -Tak budu číst text:
  • 00:00:58 "Od začátku prací na výstavě
  • 00:01:00 jsme s Chartou zacházeli
    jako s múzickým fenoménem.
  • 00:01:05 Mnozí chtějí Chartu pojímat
    jako výhradně politické hnutí,
  • 00:01:09 Charta ale byla především
    hnutím mravním,
  • 00:01:14 a to s múzickými atributy,
  • 00:01:15 včetně uměleckého přínosu
    Magorova undergroundu."
  • 00:01:39 -Já myslím, že jsme to prohráli,
    je to prostě prohraná bitva.
  • 00:01:45 Charta je prohraná bitva.
  • 00:01:51 -Když se otočíte na ten panel,
    který máme za vámi, vidíte nápis:
  • 00:01:57 "Na počátku byla svatba".
  • 00:02:01 V březnu 1968 se odehrál koncert
    v Bojanovicích.
  • 00:02:07 Byl to koncert, který byl soukromý
  • 00:02:09 při příležitosti svatby
    Ivana Martina Jirouse.
  • 00:02:14 -Koupil jsem si Francovku,
    je lacinější, než rum...
  • 00:02:20 -Po tady tom koncertu byla
    skupina 19 hudebníků zatčena
  • 00:02:29 a začal být připravován
    politický proces.
  • 00:02:33 Vystoupila proti tomu teda
    skupina lidí.
  • 00:02:35 Rozhodli se nakonec na několika
    schůzkách,
  • 00:02:38 které se odehrály v prosinci 1976,
    že to bude mít podobu petice.
  • 00:02:44 To prohlášení Charty máte tady.
  • 00:02:47 Toto je vlastně jeden z originálů,
  • 00:02:50 který byl připraven
    v prosinci 1976,
  • 00:02:52 respektive na začátku ledna 1977.
  • 00:02:58 Tady máte seznam všech signatářů
    Charty.
  • 00:03:01 Je to 1900 lidí, kteří podepsali
    Chartu do listopadu 1989.
  • 00:03:10 -Ten svět byl vlastně
    strašně šedivej.
  • 00:03:13 Všichni si dávali pozor na to,
    co mluví
  • 00:03:16 a zdálo se mi, že takhle to
    vlastně přece nemůže bejt.
  • 00:03:20 -Ano. Mně jako různé
    nespravedlnosti v životě trápily.
  • 00:03:27 -Jménem zákona vyzýváme vás
  • 00:03:29 vykliďte horní část Václavského
    náměstí!
  • 00:03:32 Bude proti vám použito vody.
  • 00:03:36 -A hlavně jsem teda po tom
    roce 1968, když přišla ta okupace,
  • 00:03:40 s kterou jsem tak strašně
    hluboce nesouhlasila,
  • 00:03:44 vlastně mě to pudilo
    něco proti tomu dělat.
  • 00:03:51 -Byla jsem zavřená, protože jsem
    působila v takový skupině,
  • 00:03:54 která se jmenovala
    Hnutí revoluční mládeže.
  • 00:03:57 Byli to jediný lidi,
    který jsem potkala,
  • 00:03:59 který byli ochotný a kterejm se
    chtělo do nějakejch protestů
  • 00:04:03 proti tomu, co se děje,
    proti tý začínající normalizaci.
  • 00:04:08 -Já jsem byl zavřenej od prosince,
    od 15. prosince 1969,
  • 00:04:15 a pustili mě po 4 letech,
    protože jsem dostal největší trest.
  • 00:04:20 A to první věznění,
    to bylo daleko těžší,
  • 00:04:23 protože jsem rodinu neměl
    a byl jsem odříznutej.
  • 00:04:27 To jsem měl dojem, že bych taky
    nemusel vyjít z toho kriminálu,
  • 00:04:32 takže jsem shromažďoval
    racionální argumenty,
  • 00:04:34 který mě posilovaly v tom,
    že nebudu nenávidět.
  • 00:04:40 -Já jsem za sebou měla vězení,
    nějakou aktivitu,
  • 00:04:43 a i po tom vězení jsem si pak vzala
    Petra za manžela,
  • 00:04:47 a tak jsme zase něco dělali.
  • 00:04:50 -Byli jsme v takovým opozičním
    oponentním prostředí protestním,
  • 00:04:56 z kterýho vznikla Charta 77.
  • 00:05:06 -Cítila jsem, že to bude důležité,
    a ukázalo se, že to bylo důležité.
  • 00:05:15 -Chartu jsem podepsala
    kvůli tomu,
  • 00:05:17 že vlastně jsem měla konečně
    možnost vyjádřit svůj nesouhlas
  • 00:05:22 a odpor k tomu, co se dělo
    ve společnosti.
  • 00:05:26 -Cítil jsem se tak svobodnej
    při tom podpisu,
  • 00:05:28 a když jsem to rozepisoval,
  • 00:05:30 že jsem měl pocit,
    že je po komunismu.
  • 00:05:33 Já jsem to vždycky chápal
    jako protest proti komunistům.
  • 00:05:36 -Ten život v normalizaci
    mi připadal nedůstojný.
  • 00:05:40 Ve skutečnosti jsme žili v porobě,
  • 00:05:43 takže pro mě to byla občanská
    povinnost tento text podepsat.
  • 00:05:51 Zlu se musí člověk postavit,
  • 00:05:53 ne násilím teda, ale vyznáním
    pravdy, jak to řekl Martin Luther.
  • 00:06:01 -To byl významný krok,
  • 00:06:03 že jsme vytvořili takové
    společenství lidí,
  • 00:06:06 kterých si strašně vážím,
  • 00:06:08 který se dokázali zasazovat
    o lidská práva v podmínkách,
  • 00:06:14 kdy to nebylo jen tak jednoduché.
  • 00:06:19 -To společenství bylo pro nás
  • 00:06:21 hrozně silným zdrojem
    sounáležitostí
  • 00:06:26 a pocitu takové lidské vřelosti.
  • 00:06:48 -Posaďte se, prosím.
  • 00:06:52 Rád bych vysvětlil přítomnost
    přátel z České televize.
  • 00:06:56 Natáčí dokument o Výboru
    na obranu nespravedlivě stíhaných.
  • 00:07:01 Jedním z důležitých členů byl
    i Jakub Trojan, člen našeho sboru.
  • 00:07:14 -My jsme v naší církvi vždycky
    usilovali o to,
  • 00:07:17 aby víra, kterou jsme přijali,
  • 00:07:20 byla smysluplná nejenom pro náš
    nejosobnější život,
  • 00:07:25 ale i pro náš vztah k přátelům,
    ale také ke společnosti a státu.
  • 00:07:33 -Mějte se hezky.
    -Bylo to krásný. Bylo to krásný.
  • 00:07:35 Jan Palach byl členem toho sboru,
    do kterého jsem patřil.
  • 00:07:42 Jeho tvář byla pozoruhodná tím,
    jako by v sobě soustřeďovala
  • 00:07:46 ohromnou dávku vnímavosti,
    citlivosti.
  • 00:07:51 Já jsem kázal zrovna tu neděli
  • 00:07:54 na Blahoslavení čistého srdce,
    neboť oni Boha viděti budou.
  • 00:07:59 No, a on za 2 dny to udělal.
  • 00:08:06 Jednak jsem chápal tu jedinečnost
    toho činu,
  • 00:08:10 že to nebyla sebevražda,
    nýbrž sebeoběť, hluboká výzva.
  • 00:08:16 "Já jsem ochoten položit
    svůj život. Co uděláte vy?"
  • 00:08:22 Výzva, abychom své životy
    naplnili odpovědností
  • 00:08:28 nejenom za svůj osobní život,
    nýbrž že jsme odpovědni za to,
  • 00:08:32 co se děje v národě,
    v politickém životě,
  • 00:08:36 a ten lid v těch ulicích
    to pochopil.
  • 00:08:45 Asi chápete, v jakém rozpoložení
    jsem byl,
  • 00:08:48 když jsem byl pozván k tomu,
  • 00:08:50 abych vykonal tu pohřební
    pobožnost.
  • 00:09:05 -Já se pamatuju na velkou debatu,
    která trvala vlastně několik hodin,
  • 00:09:09 a která byla v Podlesí.
  • 00:09:12 -Toto je na Vysočině, na Podlesí.
    Přemýšleli jsme, jak dál v Chartě.
  • 00:09:16 -Že by bylo třeba kromě Charty
  • 00:09:19 v jejím rámci udělat takový
    specializovaný pracoviště,
  • 00:09:25 který by se zabývalo obhajobou
    konkrétních lidí.
  • 00:09:33 -Po Chartě těch persekucí
    přibývalo,
  • 00:09:36 včetně lidí, kteří byli obžalováni
    pro přepisování
  • 00:09:42 a rozšiřování znění Charty 77.
  • 00:09:47 Proto jsme to dělali, protože jsme
    třeba někteří už byli tak staří,
  • 00:09:51 že jsme pamatovali i procesy
    z 50. let
  • 00:09:55 s důsledky pro rodiny odsouzených.
  • 00:10:01 -Doktor Tesař mě pozval
    na procházku na Karlák,
  • 00:10:06 a to bylo záměrně,
    aby nás nikdo neslyšel.
  • 00:10:09 A říkal mi: "Co bys tomu řekla,
    kdyby byly výbory nějaký?
  • 00:10:13 Protože my přece nechceme bránit
    jenom lidi, který podepsali Chartu,
  • 00:10:17 my chcem bránit všechny lidi,
  • 00:10:19 který se nějak provinili
    proti režimu!"
  • 00:10:24 -Honza Tesař si nějak víc uvědomil,
  • 00:10:27 že když zavřou někoho,
    kdo je známý,
  • 00:10:30 tak má přirozenou ochranu v tom,
  • 00:10:32 že se o něj začnou rychle zajímat
    západní média,
  • 00:10:35 a že když zavřou někoho
    úplně mladého, bezejmenného,
  • 00:10:38 tak ta odezva přirozená nepřichází
  • 00:10:41 a je třeba nějakým způsobem
    na tom zapracovat.
  • 00:10:45 -Takže jsme se scházeli
    u Luďka Pacovskýho v bytě.
  • 00:10:50 Těch schůzek bylo nejmíň 10,
  • 00:10:53 asi 1 nebo 2 byly taky
    v bytě Václava Bendy.
  • 00:10:58 -V tomhletom místě vznikl Výbor
    na obranu nespravedlivě stíhaných
  • 00:11:01 a tady se teda lidé nakonec
    dohodli, asi 17 lidí,
  • 00:11:04 že chtějí pomáhat těm lidem,
    o kterých si myslí,
  • 00:11:07 že jsou nespravedlivě
    pronásledovaný.
  • 00:11:11 -Bylo to tady, ve vedlejším pokoji.
  • 00:11:14 Seděli jsme tam Havel, Benda,
    já, Medek, Trojan, Petr Uhl,
  • 00:11:26 Vašek Malý, Sekaninová-Čakrtová,
    Jiří Dienstbier, Lis,
  • 00:11:31 samozřejmě Batěk...
    Já si na všechny nevzpomenu.
  • 00:11:39 Pacovský přines za košilí
    už prostě ty papíry,
  • 00:11:43 který shromáždil ten přípravný
    výbor,
  • 00:11:47 a nějak jsme se rozhodli,
    že já budu mít ten archiv,
  • 00:11:51 tak mně to předal zpod tý košile
    do mojí košile.
  • 00:11:57 -Tak jako že bych se jednoho
    krásnýho dne rozhodla,
  • 00:11:58 že teď budu disidentem, to myslím,
    že se neděje nikomu.
  • 00:12:03 -Ona se zúčastňovala těch schůzí
    VONSu,
  • 00:12:06 měla případné poznámky,
    a vůbec se nebála.
  • 00:12:10 Ona byla strašně statečná.
    Tak byla to hezká ženská,
  • 00:12:13 oni si na ni policajti
    moc nedovolovali,
  • 00:12:16 ale pracovala hrozně zaníceně.
  • 00:12:20 -V tý Chartě za rok vznikl Výbor
    na obranu nespravedlivě stíhaných
  • 00:12:23 a to bylo něco, co mně bylo blízký,
  • 00:12:26 protože jednak mám takový
    to sociální cítění,
  • 00:12:28 protože jsem ten psycholog, že jo,
    a jednak mě to opravdu štvalo,
  • 00:12:32 kolik lidí prostě si ten režim
    dovolí zavřít.
  • 00:12:37 -Ona brzo umřela a já jsem se
    o ni v poslední chvíli
  • 00:12:40 se svojí ženou staral. A tak jsem
    u ní byl až do konce.
  • 00:12:52 -Jarmilka Bělíková jezdila
    strašně ráda
  • 00:12:55 do tý Velký nad Veličkou.
  • 00:12:57 Ona tam měla kamarády,
    takový starý učitele,
  • 00:12:59 bezvadný lidi, který jí posílali
    slivovici.
  • 00:13:02 A ona pořád měla tu slivovici
    a pila ji až do poslední chvíle.
  • 00:13:11 -Zaleť sokol ku mojmu milému...
  • 00:13:26 -Steklík mně popisoval vlastně,
    jak Jarmilka se dostala do Prahy.
  • 00:13:29 Tam právě se jí stalo to,
  • 00:13:31 že prostě se zapletla s těmi
    Chartisty a s tím VONSem
  • 00:13:35 a skončila v té base, že jo.
  • 00:13:42 Na této louce je rozptýlený popel
    naší kamarádky Jarmilky Bělíkové,
  • 00:13:48 která to tady milovala, ten kraj.
  • 00:13:53 Rozptylování proběhlo, bych řekl,
    v Jarmilčině režii,
  • 00:13:58 poněvadž tu urnu, kterou přivezl
    Honza Ruml, jsme nemohli otevřít
  • 00:14:03 a v ten moment, když jsme tu urnu
    otevřeli, tak se zvedl vítr
  • 00:14:06 a Korot, malíř,
    Jarmilčin kdysi milenec,
  • 00:14:10 se slzami v očích se rozběhl
    proti větru a chrstl ten popel,
  • 00:14:14 takže celý ten popel přistál
    na něm takhle, jo?
  • 00:14:17 To by se Jarmilce líbilo,
    to musím dodat.
  • 00:14:29 -"Cílem tohoto výboru je sledovat
    případy osob,
  • 00:14:32 které jsou trestně stíhány
    či vězněny
  • 00:14:36 za projevy svého přesvědčení,
  • 00:14:38 nebo které se staly obětmi
    policejní a justiční svévole.
  • 00:14:45 -Budeme s těmito případy
    seznamovat veřejnost i úřady
  • 00:14:48 a podle svých možností pomáhat
    postiženým osobám."
  • 00:15:04 -O existenci VONSu jsem se pořádně
    dozvěděl až po návratu z vězení.
  • 00:15:10 Když mě uvěznili poprvé,
    tak mně bylo 18, jo?
  • 00:15:12 Já jsem celkem od toho jara 77
  • 00:15:15 organizoval různý takový kulturní
    bytový akce,
  • 00:15:20 organizoval jsem nějaký třeba
    i petiční akce,
  • 00:15:23 organizoval jsem nějaký
    přepisování dokumentů.
  • 00:15:27 Tím, že se VONS věnoval
    i teda tomu našemu případu,
  • 00:15:30 v kterým jsem byl souzenej,
    čili i mně,
  • 00:15:32 tak jsem jako cejtil takovej
    docela závazek
  • 00:15:37 vlastně zase jako něco vrátit.
  • 00:15:42 -Ve jménu Otce i Syna i Ducha
    Svatého. -Amen.
  • 00:15:45 -Milost našeho pána, Ježíše Krista,
    láska Otcova
  • 00:15:48 a společenství Svatého Ducha
    ať je s vámi všemi. -I s tebou.
  • 00:15:55 -My jsme se snažili nejenom
    vydávat sdělení,
  • 00:15:57 ale taky pomáhat rodinám
    těch vězněných.
  • 00:16:02 Jednak vznikla nadace Charty 77
    ve Švédsku, která posílala peníze,
  • 00:16:06 a potom pomoc, která asi
    je srozumitelná každýmu,
  • 00:16:10 kdo se někdy dostal do nějaký
    mizerný situace.
  • 00:16:13 Ona pomůže ta prostá solidarita.
  • 00:16:17 -Takovými nejaktivnějšími byli
    Petr Uhl a Václav Benda
  • 00:16:22 a byla to úžasná dvojice.
  • 00:16:25 Jeden velice pravicově orientovaný,
    druhý velice levice orientovaný,
  • 00:16:30 nicméně co se týkalo případu
    nespravedlivě stíhaných,
  • 00:16:34 tak nedal jeden na druhého
    dopustit.
  • 00:16:37 -My jsme se stýkali téměř denně
    celou tu dobu,
  • 00:16:41 tak já jsem prostě se vždycky
    skulil od tý Demínky na Karlák
  • 00:16:45 a za 10 minut jsem byl u něho.
  • 00:16:48 Takže já jsem Václava Bendu
    přesvědčil,
  • 00:16:52 že nemůžeme používat jinejch
    termínů,
  • 00:16:56 než ty, který jsou v trestním řádě
    a příslušných dokumentech,
  • 00:17:01 to znamená, zahájení trestního
    stíhání, obvinění, obžaloba atd.
  • 00:17:07 Že to nebudeme nijak emotivně
    třeba psát,
  • 00:17:10 "nespravedlivé obvinění" nebo tak.
  • 00:17:14 -Do roku 1989 vydal VONS
    celkem 1125 sdělení.
  • 00:17:20 Ta sdělení byla přejímána
    v zahraničí,
  • 00:17:25 odkud se dostávaly zase nazpátek
    do Československa
  • 00:17:28 prostřednictvím rozhlasových
    stanic,
  • 00:17:30 zejména Rádia svobodná Evropa,
    Hlasu Ameriky, BBC.
  • 00:17:36 -Jestliže někdo je nesvobodný,
    tak i já jsem nesvobodný.
  • 00:17:41 Taky čistě lidská solidarita
    hrála úlohu
  • 00:17:46 a taky snaha zaregistrovat všechny,
  • 00:17:49 kteří jsou vinni tím nespravedlivým
    pronásledováním -
  • 00:17:53 policisté, prokurátoři, soudci.
  • 00:17:57 -Ono to působilo i na tu
    státní moc.
  • 00:18:00 Ovlivňovalo to samozřejmě
    to politické rozhodování
  • 00:18:04 a jsem přesvědčena, kdyby VONS
    vůbec neexistoval,
  • 00:18:08 že mnohé tresty by byly delší,
  • 00:18:10 některá trestní stíhání by se
    nezastavila a pokračovala by
  • 00:18:15 a celkově by to bylo horší.
  • 00:18:22 -Bylo nám jasné, že teda ten výbor
  • 00:18:24 bude asi vystavený většímu
    nebezpečí,
  • 00:18:30 protože jsme počítali s tím,
  • 00:18:33 že dokumentace jednotlivých případů
    porušování lidských práv
  • 00:18:38 upoutá lidskoprávní organizace,
  • 00:18:41 jako Helsinki Watch
    nebo Amnesty International,
  • 00:18:46 to znamená, že bude více dráždit
    ta obecná známost i v zahraničí.
  • 00:18:55 -Já jsem ztratil v lednu 1979
  • 00:18:56 takzvaný státní souhlas k výkonu
    duchovenské činnosti,
  • 00:18:59 vidíš, jak si to ještě pamatuju,
    ten přihlouplý paragraf!
  • 00:19:05 A poté jsem topil s Nikolajem
    Stankovičem
  • 00:19:09 a s Karlem Sidonem,
    zemským rabínem.
  • 00:19:15 A řekl jsem si: Budu pokračovat
    v práci ve VONSu, v Chartě,
  • 00:19:20 ale vedle toho také budu rozvíjet
    svoji duchovenskou činnost.
  • 00:19:24 Bylo pro mě důležité, že jsem mohl
    tajně působit také po bytech,
  • 00:19:29 kde jsem měl jak bohoslužby,
    tak biblické hodiny.
  • 00:19:37 -Tak my jsme bydleli támhle,
    v tý ulici na konci vpravo,
  • 00:19:42 a tam jsme se scházeli.
  • 00:19:45 Bejval tam VONS nebo přicházel
    Karásek a Soukup, tam hráli.
  • 00:19:51 Psali jsme tam samizdaty
    a všechno možný.
  • 00:19:55 No a policajti, který mě sledovali,
    tady měli takzvaný zachytávání.
  • 00:20:00 Tady stálo auto, nebo tady na rohu.
  • 00:20:03 A někdy stáli policajti
    taky tady v lese
  • 00:20:08 a pozorovali tedy, kdy odcházím.
  • 00:20:13 My jsme měli skrýše jednak
    v kůlnách, který jsme si postavili,
  • 00:20:18 tam byly dvojitý zdi pro to,
    aby se tam daly schovat samizdaty,
  • 00:20:24 no a já měl taky archiv VONSu.
  • 00:20:28 Děti byly dost nervózní
    z těch domovních prohlídek.
  • 00:20:33 Ty už poznaly u branky,
  • 00:20:36 když byli estébáci, tak se k nám
    připlížily k posteli
  • 00:20:39 třeba brzo ráno a říkaly:
    "Jsou tady estébáci."
  • 00:20:44 Ten starší z toho měl psychický
    problémy potom, no.
  • 00:20:53 -Vidíte támhle takový okno
    a v tom okně byla kamera,
  • 00:20:56 která mířila zřejmě na dveře
    do našeho bytu.
  • 00:21:00 To je budova soudu
  • 00:21:02 a dokonce ten kabel, který vedl
    od tý kamery, vedl do místnosti,
  • 00:21:05 kde seděl předseda soudu,
    což byl ten pan doktor Kašpar,
  • 00:21:08 který jako byl hlavní soudce
    při tom procesu s VONSem,
  • 00:21:12 který se odehrával teda
    tady naproti.
  • 00:21:15 Všechny ty děti jako věděly
    o co se jedná,
  • 00:21:18 věděly o tom, že tady teda prostě
    bojujeme proti bolševikovi.
  • 00:21:24 A občas to bylo tak, že jako když
    od nás někdo odcházel,
  • 00:21:27 tak aby nenesl nějaký dokumenty,
    tak prostě děti šly napřed
  • 00:21:31 a bylo domluveno, že támhle v parku
    se prostě potkají
  • 00:21:34 a když oni projdou bez problému,
    tak že mu to tam předají.
  • 00:21:41 -Chtěli mě hodit do Vltavy.
  • 00:21:42 Já jsem se takhle vzpírala
    a oni mě táhli, prostě tlačili,
  • 00:21:46 dva chlapi, k tý Vltavě,
    až k břehu.
  • 00:21:51 Tak jsem opravdu dostala strach,
    ale ukrutnej, že mě tam hodí,
  • 00:21:54 protože oni byli všeho schopný.
  • 00:21:57 No, ale naštěstí jsem zase
    se vzmužila a říkala jsem:
  • 00:22:01 "To byste dělal se svou matkou
    taky, todle?"
  • 00:22:05 A on tenkrát řek:
    "Mazejte a jděte pryč!"
  • 00:22:08 Tak jsem prostě odcházela
  • 00:22:10 a snažila jsem se co nejdůstojněji
    odkráčet,
  • 00:22:13 ale takhle se mi klepaly nohy.
    Prostě jsem musela překonat strach.
  • 00:22:19 Já jsem chtěla za všech okolností
    napomoct tomu, aby se změnil režim.
  • 00:22:25 -No samozřejmě, že člověk má
    strach, ale musí ho překonat.
  • 00:22:30 Strach je přirozená obrana
    každýho živýho organismu,
  • 00:22:35 ať se to týká výslechu, ať se to
    týká domovních prohlídek,
  • 00:22:41 kdy se ti hrabou ve všem
  • 00:22:43 a seberou ti prostě spousty věcí,
    na kterých ti záleží,
  • 00:22:47 kdy ti kazí práci,
    na který ti záleží,
  • 00:22:51 kdy ti dají najevo,
  • 00:22:53 že vlastně jako občan ty se chceš
    chovat odpovědně, občansky,
  • 00:22:59 ale jejich odpovědí je,
  • 00:23:01 že tě zbaví všech tvých vlastně
    občanských samozřejmých práv -
  • 00:23:07 mít řidičák, posílat děti do školy,
    vykonávat svoje zaměstnání,
  • 00:23:13 cestovat, mít vůbec cestovní pas.
  • 00:23:19 Chtějí stále v tobě vyvolat
    ten dojem,
  • 00:23:21 že si s tebou můžou dělat
    co chtějí,
  • 00:23:24 a tomuhle se člověk musí
    strašně bránit,
  • 00:23:27 protože to by bylo opravdu
    jako potom žít v neustálém strachu,
  • 00:23:33 že máš co ztratit.
  • 00:23:36 Ale když si řekneš, že konec konců,
    co ti můžou udělat?
  • 00:23:44 -Když zavřeli Pavla, tak to byl
    samozřejmě velikej šok pro mě,
  • 00:23:48 takže já jsem potom hned jela
    do Prahy
  • 00:23:50 a dostala jsem radu, že mám zajít
    k Bendům
  • 00:23:55 a vlastně se tím spojit s VONSem.
  • 00:23:59 Takže jsem tady zazvonila,
    přišel mi otevřít Vašek,
  • 00:24:03 nebudu říkat, jak byl oblečen...
  • 00:24:06 -To všichni vědí, že byl
    v trenýrkách.
  • 00:24:08 -Všichni vědí, že byl v trenýrkách.
  • 00:24:11 A ty jsi tam byla v pozadí,
    jak to tak u tebe bývá.
  • 00:24:14 Ano, a Vašek mě přivítal,
    hned věděl, o koho jde,
  • 00:24:18 věděl, co prostě bylo s Pavlem.
    Řekli jsme si ty potřebný údaje,
  • 00:24:25 který právě oni potřebovali
    do sdělení,
  • 00:24:34 že Pavel je zavřenej údajně
  • 00:24:36 za vázání Dotazníku od Jiřího
    Gruši.
  • 00:24:41 A Jirka Gruša byl zavřenej proto,
    že ho napsal.
  • 00:24:45 Já jsem z toho cejtila úžasnou
    jako oporu,
  • 00:24:48 že můžu prostě přijít někam,
    kde mám spřízněný duše,
  • 00:24:52 kde mi rozuměj, kde nemusím
    nic vysvětlovat
  • 00:24:55 a prostě si rozumíme navzájem.
  • 00:25:02 -Můj syn přinesl velikánskou
    krabici, do toho dal polštář
  • 00:25:09 a na ten polštář jsme položili
    psací stroj.
  • 00:25:14 A teď za mnou byly samý deky
    navěšený, co jsme měli doma,
  • 00:25:18 aby to tlumilo.
  • 00:25:21 Tak jsem psala třeba až do rána.
  • 00:25:27 -S tím jsme, myslím, počítali
    všichni.
  • 00:25:31 Že můžeme být zavření kvůli
    Chartě nebo kvůli VONSu.
  • 00:25:35 -Čili místo Výboru na obranu
    nespravedlivě stíhaných
  • 00:25:40 jsme byli Výbor nespravedlivě
    stíhaných.
  • 00:25:44 -Fregata se ta restaurace
    jmenovala.
  • 00:25:46 Pak se říkalo: "Už nikdy více
    Fregata!"
  • 00:25:49 Tam jsme nějak se sešli
    skoro všichni,
  • 00:25:51 co byli druhý den vytaženi
    z postele,
  • 00:25:54 a pak to probuzení bylo
    o to tvrdší.
  • 00:26:11 -Vylomili mi dveře,
    protože jsem je nechtěl pustit.
  • 00:26:14 -Oni ty dveře vyvrátili, že jo,
    prostě vtrhli sem.
  • 00:26:16 Bylo jich tady strašná spousta.
  • 00:26:19 -Přišli asi v 5 hodin ráno,
    byla domovní prohlídka,
  • 00:26:21 a pak mě odvezli na Ruzyň.
  • 00:26:23 -A nakonec na nás byla uvalena
    teda vazba.
  • 00:26:27 -Tak tentokrát jsem tušila
  • 00:26:30 podle toho usnesení k té domovní
    prohlídce, že se nevrátí.
  • 00:26:41 -A jednou takhle jsem psala,
    a pak jsem to roznášela.
  • 00:26:46 Když jsem přišla k Uhlům,
    tak tam stála šestsettrojka
  • 00:26:49 a byli tam policajti.
  • 00:26:52 Když jsem přišla na Karlák,
    tak jsem viděla,
  • 00:26:54 že u Bendů stojí policejní auto.
  • 00:26:56 "A jéje!", jsem si říkala,
    "sbíraj určitě VONS."
  • 00:27:01 Já měla plnou tašku věcí.
  • 00:27:02 Tak jsem se sebrala,
    jela jsem k Jiřině Šiklový,
  • 00:27:04 řekla jsem: "Všechno tohle
    prosím tě musíš roznosit
  • 00:27:07 a já jdu domů a jdu se připravit
    na vězení."
  • 00:27:13 -Já si vzpomínám, že jsem měla
    takovej intenzivní pocit,
  • 00:27:15 že posledních 10 lidí,
    kterým o něco v této zemi jde,
  • 00:27:18 tak ty prostě zavírají.
  • 00:27:24 -My tady vidíme tu původní desítku,
  • 00:27:26 které se říkalo Pražská desítka,
    podle toho počtu.
  • 00:27:29 Před soud nakonec předstoupila
    šestice z nich -
  • 00:27:32 Václav Havel, Otka Bednářová,
    Petr Uhl a Václav Benda,
  • 00:27:38 Dana Němcová, Jiří Dienstbier.
  • 00:27:41 Ladislav Lis, Václav Malý,
    Jiří Němec a Jarmila Bělíková
  • 00:27:46 měli být případně souzeni
    v nějakém dalším procesu.
  • 00:27:51 -Nic jsem nepřiznal,
    o nikom jsem nemluvil.
  • 00:27:54 Má jediná odpověď byla:
    "Odmítám vypovídat."
  • 00:27:58 -Při tom výslechu jsem se prostě
    usmívala a koukala jsem z okna
  • 00:28:02 a ten vyšetřovatel říkal:
    "Co se smějete pořád?"
  • 00:28:05 A já jsem říkala:
    "No, procházím se v lese."
  • 00:28:07 A on říkal: "Vy jste se
    zbláznila?!"
  • 00:28:10 A já jsem říkala: "Ne, ale
    neposlouchám vás.
  • 00:28:13 Mně je to jedno, co povídáte."
  • 00:28:17 -Tak jsem okamžitě reagoval tak,
  • 00:28:19 že jsem chtěl vytvořit další
    skupinu
  • 00:28:23 a museli jsme pokračovat za ty,
    kteří byli v base.
  • 00:28:29 -Oni doufali, že tím tu opozici
    rozbijou.
  • 00:28:33 Vyvstal pocit, že se ty lidi musej
    nahradit, jo,
  • 00:28:36 že nesmíme ukázat, že se bojíme.
  • 00:28:40 -Že nás to nevedlo k tomu,
    že bychom sbalili kufry.
  • 00:28:46 -To byla spontánní myšlenka
    nás všech,
  • 00:28:47 kteří jsme ještě byli na svobodě,
  • 00:28:49 že musíme doplnit ty členy
    toho VONSu.
  • 00:28:54 -Tak jsem byl moc rád,
  • 00:28:55 když potom k těm Rumlům přišlo
    12 novejch lidí, který se nebáli,
  • 00:29:00 a pokračovali jsme dál.
  • 00:29:10 -My jsme šli s Petruškou vedle
    do pokoje, napsali jsme to sdělení.
  • 00:29:15 Bylo to podruhý, co jsem
    s Petruškou takhle psal
  • 00:29:17 takovejhle důležitej text.
  • 00:29:20 Ten první byl, když se upálil
    Jan Palach.
  • 00:29:23 Ten Palach nám dal skutečně náboj.
  • 00:29:28 -Když jsme byli ve výběhu,
    tak na železných vratech,
  • 00:29:31 na které nebylo vidět z té galerie,
    odkud nás hlídali,
  • 00:29:37 tak byl dlouhý seznam lidí,
  • 00:29:40 kteří nově vstoupili do VONSu
    po našem zatčení.
  • 00:29:44 To byla báječná věc!
    Báječná zpráva.
  • 00:29:50 -Když byl Václav Havel ve vazbě,
    tak mu zemřel otec
  • 00:29:53 a kupodivu jej pustili na pohřeb.
  • 00:29:57 Já jsem tam byl mezi těma
    kondolujícíma,
  • 00:29:59 a když jsem se k němu přiblížil,
    tak jsem ho objal
  • 00:30:02 a jako že mu kondoluju
    a pošeptal jsem mu:
  • 00:30:06 "VONS má dalších 12 členů."
  • 00:30:08 A Vašek takhle pokejval hlavou
    a já jsem šel dál.
  • 00:30:12 -Karel Freund, Zina Freundová,
    Zbyněk Hejda, Martin Hybler,
  • 00:30:16 Jan Litomiský, Michal Macenauer,
    Pavel Roubal, Jan Ruml,
  • 00:30:21 Andrej Stankovič, Petruška
    Šustrová, Zdeněk Vokatý,
  • 00:30:26 no a krátce poté teda
    bez zveřejnění svých jmen
  • 00:30:29 Svatopluk Karásek a teda já.
  • 00:30:39 -Tak tohleto je vlastně soudní spis
  • 00:30:42 k procesu s členy Výboru na obranu
    nespravedlivě stíhaných.
  • 00:30:46 Soud s členy VONSu patřil
    mezi nejznámější politické procesy
  • 00:30:51 za celé období komunistického
    režimu.
  • 00:30:54 Tak, tady je vyšetřovací spis,
    což je vlastně spis,
  • 00:30:58 který připravila
    Správa vyšetřování StB.
  • 00:31:03 Je velmi rozsáhlý, 28 svazků.
  • 00:31:05 Pro normalizaci je to skutečně
    velmi významný politický proces
  • 00:31:09 a patřil také k nejsledovanějším
    ve světě.
  • 00:31:20 NĚMECKY PŘEDVOLÁVÁ ODSOUZENÉ
  • 00:31:34 -Z odporu proti socialistickému
    státnímu zřízení republiky
  • 00:31:38 a se záměrem podporovat
  • 00:31:39 antikomunistickou zahraniční
    propagandu
  • 00:31:42 a v úmyslu vyvolávat
    mezi obyvatelstvem republiky
  • 00:31:46 nepřátelství proti socialistickému
    státnímu zřízení republiky
  • 00:31:50 založili nelegální organizaci
  • 00:31:53 Výbor na obranu nespravedlivě
    stíhaných VONS.
  • 00:31:57 -Já jsem si začala dělat poznámky,
    když to řízení začalo.
  • 00:32:03 -Anna Šabatová,
    manželka Petr Uhla.
  • 00:32:07 Žádám o povolení, abych si mohla
    dělat poznámky.
  • 00:32:10 -Dělat poznámky při líčení
    se nepovoluje.
  • 00:32:12 Považujte to za varování.
  • 00:32:14 Při opětném porušení jednacího řádu
    můžete být vyloučena z jednání.
  • 00:32:19 -Myslím ale, že u veřejného procesu
    mám právo si dělat poznámky.
  • 00:32:23 -My se poradíme.
  • 00:32:28 -Což byla fatální chyba
  • 00:32:30 se v tuto chvíli domáhat
    toho práva.
  • 00:32:39 Odvezli mě do Bartolomějské
  • 00:32:41 a tam jsem strávila zbytek
    toho procesu.
  • 00:32:45 -My, co jsme byli příbuzní,
    jsme mohli být v té soudní síni,
  • 00:32:50 tak jsme se potom večer sešli.
    "Tento záznam je pořízen
  • 00:32:54 podle paměti jednotlivých
    účastníků,
  • 00:32:55 zejména Jana Bednáře,
    Jiřího Bednáře,
  • 00:32:57 Zuzany Dienstbierové
    a Pavly Němcové
  • 00:33:00 a je určen pro příbuzné a přátele
    obžalovaných."
  • 00:33:04 Není tu uveden Ivan Havel,
  • 00:33:08 ačkoliv on vlastně si toho
    pamatoval nejvíc.
  • 00:33:12 -Určitě to nebylo míněno,
    jako že z toho bude nějaký divadlo.
  • 00:33:15 Jako já jsem se snažil zapsat
    protokol z toho procesu.
  • 00:33:23 -Uskutečnily se 2 představení
    scénické rekonstrukce procesu.
  • 00:33:27 Pavel Tigrid zajistil francouzské
    vydání, respektive překlad,
  • 00:33:32 který potom byl použit
    pro tu scénickou rekonstrukci,
  • 00:33:36 -v níž hrála Simone Signoretová
    moji matku
  • 00:33:41 a Yves Montand tam hrál
    někoho z těch odsouzených.
  • 00:33:47 -Simone Signoretová a Yves Montand
    se v minulosti angažovali
  • 00:33:52 na podporu disidentských hnutí
    v sovětském bloku.
  • 00:33:58 Německá verze se uskutečnila
    2 měsíce po tom pražském rozsudku
  • 00:34:03 a odehrála se v Mnichově.
  • 00:34:08 -Oni se dopustili ovšem
    gigantický chyby,
  • 00:34:11 protože kdyby nás totiž zavřeli
    za Chartu,
  • 00:34:15 tak to přece jenom nikdo nevěděl,
  • 00:34:17 jestli je to politika
    nebo co to je,
  • 00:34:19 ale zavřít nás za obranu
    nespravedlivě stíhaných,
  • 00:34:23 to mělo jak doma ten význam,
  • 00:34:26 že jenom během naší vazby
    opět stovky lidí podepsaly Chartu,
  • 00:34:31 ale hlavně oni ještě nás zavřeli
    tak, aby tam byli všichni,
  • 00:34:37 od bejvalejch komunistů, pravičáků,
    spisovatelů, trockistů,
  • 00:34:41 všechno dohromady,
  • 00:34:44 takže tím pádem se za nás postavili
    všichni - papež,
  • 00:34:49 generální tajemníci komunistické
    strany Itálie a Francie,
  • 00:34:53 Mitterrand, Thatcherová, opět
    celé široké spektrum, teda zvenku.
  • 00:35:03 -Když byl ten proces, tak přijeli
    lidé z Francie a nabídli nám,
  • 00:35:08 že bychom se jakožto VONS
  • 00:35:10 mohli stát Ligou mezinárodní
    federace pro lidská práva,
  • 00:35:14 takže jsme byli vlastně jako
    jediná východoevropská organizace
  • 00:35:17 začleněná do mezinárodní významné
    organizace lidskoprávní,
  • 00:35:21 která dodnes existuje.
  • 00:35:28 -NĚMECKY VYZÝVÁ K VÝPOVĚDI
  • 00:35:33 -Řekl bych, že tyto nesrovnalosti
    vysvětluje atmosféra,
  • 00:35:35 ve které se vyšetřování odbývalo.
  • 00:35:38 V místnosti vyšetřovatele visely
    dva obrazy Stalina,
  • 00:35:41 k jehož odkazu se vyšetřovatel
    hrdě hlásil.
  • 00:35:46 V takové situaci se těžko diskutuje
    o lidských právech.
  • 00:35:50 -Ten vrchol toho procesu byl
    až v tom závěru,
  • 00:35:53 kdy byly ty závěrečné řeči.
  • 00:35:58 -Obviněný, máte právo se vyjádřit
    k podstatě obžaloby.
  • 00:36:04 -Nemíním se vyjadřovat k tomu,
    čemu vy říkáte obžaloba.
  • 00:36:08 Necítím se vinen, a proto nemám
    potřebu se hájit.
  • 00:36:13 -"Mrzí mě, že Československo
  • 00:36:15 je dnes pravděpodobně jediná země
    v Evropě,
  • 00:36:18 kde se takový proces ještě
    může konat.
  • 00:36:22 Nejsem nacionalista,
    ale tuto zemi mám rád
  • 00:36:25 a není mi lhostejný její osud
    a chci zde žít."
  • 00:36:31 -Pane Uhl, soud neslouží k diskusi,
  • 00:36:32 ale je tady proto, aby posoudil
    vaši trestnou činnost!
  • 00:36:37 -Já vás vůbec za soud, který by mě
    mohl soudit, nepovažuju.
  • 00:36:41 Vím, že vy, pane předsedo,
    nic posuzovat nebudete,
  • 00:36:45 o tom je už rozhodnuto
    na jiných místech.
  • 00:36:51 -No to se tedy vůbec už nemusíte
    vyjadřovat,
  • 00:36:53 když nás nepovažujete za soud.
  • 00:36:56 -Ano, je to zbytečné.
  • 00:37:00 -Tak je to vlastně dokumentární
    divadlo, což je zvláštní žánr.
  • 00:37:05 Ale v tomto smyslu tady bylo
    apelativní,
  • 00:37:08 že prostě lidi to berou vážně,
    i když vědí, že to je divadlo.
  • 00:37:16 -Chtěla bych se zmínit o motivaci,
  • 00:37:18 která mne přivedla k činnosti
    ve VONSu.
  • 00:37:21 V 60. letech jsem měla možnost
  • 00:37:23 účastnit se jako novinářka
    rehabilitačních procesů.
  • 00:37:26 -Paní Bednářová, to soud přece
    nezajímá! Mluvte k věci!
  • 00:37:30 -Já jsem ve VONSu byla právě proto,
  • 00:37:36 že jsem poznala zrůdnost rozsudků,
    které vedly i k popravám
  • 00:37:43 a naplněním mého života se stala
    snaha zabránit tomu,
  • 00:37:50 aby se už nic podobného nemohlo
    nikdy opakovat.
  • 00:37:55 Já prostě nemůžu žít jinak,
    i kdyby mě to mělo stát cokoli.
  • 00:38:02 -Úžasnou řeč tam měl samozřejmě
    Václav Havel.
  • 00:38:06 -Já bych rád, aby i moji
    spoluobčané z toho pochopili,
  • 00:38:11 že nejenom nechovám nepřátelství
    ke své vlasti,
  • 00:38:15 ale dokonce stále ještě věřím
    ve spravedlnost,
  • 00:38:18 za kterou se angažoval,
    a i bez nás bude angažovat,
  • 00:38:22 Výbor na obranu nespravedlivě
    stíhaných VONS.
  • 00:38:29 -Je to stanovisko Otty Bednářové
    k obžalobě.
  • 00:38:31 Je to skutečně mimořádné svědectví
    o statečnosti této ženy.
  • 00:38:39 "Považuji obžalobu
    za vykonstruovanou a nesmyslnou.
  • 00:38:41 Proto jsem podepsala Chartu 77,
  • 00:38:43 aby se nemohly opakovat tragické
    omyly 50. let.
  • 00:38:47 Obžaloba, kterou držím v ruce,
    je smutným důkazem toho,
  • 00:38:50 jak se u nás postupuje
    proti zastáncům lidských práv.
  • 00:38:59 -"Založili nelegální organizaci
  • 00:39:01 Výbor na obranu nespravedlivě
    stíhaných VONS
  • 00:39:05 a vyhotovili postupně
    velké množství písemností,
  • 00:39:09 v nichž hrubým způsobem
  • 00:39:11 pomocí vymyšlených nebo záměrně
    zkreslených údajů
  • 00:39:15 byly hrubě napadány bezpečnostní
    orgány, prokuratura, soudy,
  • 00:39:20 sbor nápravné výchovy.
  • 00:39:22 Tyto písemnosti rozšiřovali v ČSSR
    a dávali je k dispozici
  • 00:39:27 i zahraničním antikomunistickým
    centrálám,
  • 00:39:29 které jich využily k útokům
    proti nám
  • 00:39:33 v západním a emigrantském tisku
  • 00:39:35 a v relacích různých štvavých
    vysílačů typu Svobodná Evropa."
  • 00:39:44 -Pustili mě až za 2 dny,
    když už byly rozsudky vyneseny,
  • 00:39:49 a vím, že jsem šla k Ivě Hyblerové
  • 00:39:52 a tam jsem se dozvěděla,
    že Petr dostal 5 let.
  • 00:39:57 -Nás tři, teda Benda, Dienstbier
    a Havel a mě,
  • 00:40:03 odváželi jednou eskortou
    přes Olomouc.
  • 00:40:06 My jsme tam přespali ve vazbě,
    a když jsme vyšli ven,
  • 00:40:09 tak jsem viděl, že moji tři přátelé
    se vezou dál autobusem nespoutaný,
  • 00:40:15 zatímco mě na Mírov roburem,
    na medvěda.
  • 00:40:19 Já nevím, jestli víte,
    co je medvěd.
  • 00:40:21 To je takový zařízení, takovej pás,
  • 00:40:23 a máte želízka, který se samy
    utahujou ještě.
  • 00:40:28 A já jsem je teda potom viděl
    až po propuštění z výkonu trestu.
  • 00:40:34 -Byli jsme společenství.
    Nás pořád někdo navštěvoval,
  • 00:40:37 lidi na nás, jako přátelé z Charty,
    byli velmi hodní.
  • 00:40:43 -Já jsem se zachraňoval
    v tom druhým vězení
  • 00:40:46 vazbou na svoji ženu a 2 děti
  • 00:40:49 a díky jednomu psychologovi
    na Mírově,
  • 00:40:52 kterej mně říkal informace,
    jak to reflektuje svět,
  • 00:40:56 protože jako psycholog věděl,
    že to potřebuju.
  • 00:41:00 -Tehdy to bylo tak, že návštěvy
    byly jednou za půl roku,
  • 00:41:04 teda v té druhé nápravně-výchovné
    skupině,
  • 00:41:07 do které byl Petr zařazen.
  • 00:41:09 Takže za 5 let my jsme ho viděli
    devětkrát,
  • 00:41:11 devětkrát jsme za ním cestovali
  • 00:41:13 a devětkrát jsme ho mohli
    na hodinu navštívit.
  • 00:41:17 To nebylo jenom 5 let,
    on měl za sebou už 4 roky předtím,
  • 00:41:21 takže on dohromady 9 let, no.
  • 00:41:24 -9 let pouze.
  • 00:41:28 -Je to silnej člověk, no.
  • 00:41:32 -Já jsem najednou slyšela
    svýho syna hlas: "Mami!", jo?
  • 00:41:37 A to jsem poznala po hlase,
    že to je on.
  • 00:41:40 A tak jsem se sebrala a mazala jsem
    rychle na koupelnu
  • 00:41:43 a teď z okna jsem viděla,
    že tam stojí můj syn a Ivan Kyncl.
  • 00:41:48 Tak jsem jim mávala a dělala jsem,
    ať jdou pryč,
  • 00:41:51 protože jsem se strašně bála,
    aby je tam policajti nechytli.
  • 00:42:01 Mám nemocnou slinivku
  • 00:42:03 a musím dostávat určitý léky
    a musím jíst taky dietně,
  • 00:42:08 ale já jsem tam nedostávala
    tu dietní stravu a pracovala jsem.
  • 00:42:15 A musela jsem ráno v 6 vstávat
    a jít do šicárny
  • 00:42:20 a tam spravovat prádlo vězeňský
    a teprve odpoledne mě pustili.
  • 00:42:32 Já jsem totiž nejedla to,
    co mi dávali.
  • 00:42:35 Já jsem byla děsně vyčerpaná.
  • 00:42:42 -Spolu s bratrem Jiřím jsme dělali
    různé akce na to,
  • 00:42:49 abychom zveřejnili ten případ.
  • 00:42:53 Já, když jsem byl třeba
  • 00:42:54 několikrát taky samozřejmě
    v té době i zavíraný,
  • 00:42:56 a když jsem mluvil s těmi
    svými estébáky, říkal jsem:
  • 00:42:59 "Podívejte se, moje matka
    byla odsouzená
  • 00:43:01 za podvracení republiky na 3 roky
    do vězení,
  • 00:43:03 ale nebyla odsouzená k trestu
    smrti."
  • 00:43:06 Pak ji nakonec pustili
    ze zdravotních důvodů,
  • 00:43:09 a když ji pustili, tak prostě měla
    47 kilo,
  • 00:43:12 byla prostě jako ty lidi,
    co přišli z koncentráku,
  • 00:43:15 takže si myslím, že tam skutečně
    o život šlo.
  • 00:43:21 -Tak v tomhletom kufru máme
    všechny věci,
  • 00:43:23 který si manžel přivezl
    z kriminálu.
  • 00:43:26 A tohle jsou všechno pohledy,
    který tam různě dostával od přátel.
  • 00:43:29 Třeba tohle je Tereza Kohoutová,
  • 00:43:32 tohle je od Ziny,
    tohle je od Ottky.
  • 00:43:36 Já jsem mu tam vždycky posílala
    obrázky dětí.
  • 00:43:39 "Když si na mě stěžujete,
    tak napište tátovi",
  • 00:43:41 aby byl pořád pocit,
    že ten tatínek existuje.
  • 00:43:46 Tak tohle jsou fotografie našich
    5 dětí.
  • 00:43:48 Když byl manžel zavřený,
  • 00:43:50 chtěl, abychom poslali
    něco takovýho radostnýho.
  • 00:44:03 -Tady je záznam o domovní
    prohlídce, usnesení a protokol.
  • 00:44:07 Domovní prohlídka je opravdu
    hnusná věc.
  • 00:44:11 "Prohlídkou v 5:20 započato.
  • 00:44:17 Zalepená obálka s adresou
    Mrs. Margaret Thatcher,
  • 00:44:22 10 Downing Street, Londýn, Anglie.
  • 00:44:25 Odesílatel: Petruška Šustrová,
    Kolínská 13."
  • 00:44:28 My jsme se přestěhovali
    do vedlejšího domu,
  • 00:44:31 a protože ti nabyvatelé toho bytu
    tam našli odposlouchávací zařízení,
  • 00:44:38 a protože to odposlouchávací
    zařízení bylo Made in UK,
  • 00:44:41 tak jsem napsala dopis Margaret
    Thatcherové a požádala jsem ji,
  • 00:44:47 aby neprodávali odposlouchávací
    zařízení do Československa,
  • 00:44:52 protože to dávaj takovejm lidem,
    jako jsem já.
  • 00:44:58 -Tak jsem jezdil po strašně
    moc případech,
  • 00:45:01 po celý Moravě, na Slovensko,
    získat nějaký dokumenty,
  • 00:45:06 stačilo, já nevím, obžaloba
    nebo rozsudek
  • 00:45:09 nebo usnesení o zahájení
    trestního stíhání,
  • 00:45:12 no a na základě toho se potom
    to sdělení VONSu dalo napsat.
  • 00:45:16 My jsme zveřejňovali
    takový jména prokurátorů
  • 00:45:18 a že nejenom my neseme riziko
    svými jmény,
  • 00:45:22 ale že i represivní orgány,
    tam musej bejt uvedeni jménem.
  • 00:45:28 -Jednak existoval v Anglii
    Palach Press,
  • 00:45:32 kterej to okamžitě překládal
    do angličtiny a rozšiřoval,
  • 00:45:36 a jednak působil ve Vídni
    Ivan Medek, to asi diváci znají.
  • 00:45:41 Ivan Medek - Hlas Ameriky Vídeň.
  • 00:45:46 -This is the Voice of America.
  • 00:45:49 The following program is
    to Czechoslovakia.
  • 00:45:54 -Medek, Vídeň. Dobrý den.
  • 00:45:57 Dobrý den. Já budu mít dneska
    asi 5 minut. Jsou to 2 zprávy.
  • 00:46:02 -Musím říct, že pro šíření
    informací o Chartě
  • 00:46:06 ty zahraniční rozhlasový vysílačky
    udělaly nejvíc,
  • 00:46:10 opravdu jednoznačně nejvíc.
  • 00:46:15 -Já si myslím, že jsem byl uvězněn
    tadyhle v té krajní řadě, 3. patro.
  • 00:46:19 Jedna, dva, tři.
  • 00:46:22 Tak tady jsem v roce 1981 seděl,
  • 00:46:24 to byla takzvaná rozřazovací
    chodba,
  • 00:46:27 kde jsem seděl já, Jiří Hájek,
    Jiřina Šiklová, můj otec
  • 00:46:32 a celá řada těch lidí,
    kteří byli tehdy zatčeni,
  • 00:46:36 a zůstalo nás tady 8 nakonec.
  • 00:46:39 Olga Havlová tady seděla.
  • 00:46:43 To byla takzvaná kauza Kamion,
    kdy sem vlastně z Francie přijížděl
  • 00:46:49 takovej Peugeot narvanej
    literaturou,
  • 00:46:52 rozmnožovacími stroji a nějakými
    penězi,
  • 00:46:55 a oni o něm policajti věděli,
    protože jsme měli sebou udavače,
  • 00:46:59 a čekali na něj, na ten kamion,
    na hranicích v Dolním Dvořišti.
  • 00:47:04 No, a samozřejmě ho okamžitě
    rozpárali
  • 00:47:06 a z toho se začaly sypat
    všechny ty věci.
  • 00:47:09 No, tak nás zavřeli asi dvacet
    tehdy.
  • 00:47:12 Prostě osm lidí nás tady nechali
    rok ve vyšetřovací vazbě.
  • 00:47:18 Já jsem věděl, že jsem obviněnej
  • 00:47:21 z trestnýho činu podvrácení
    republiky na 3-10 let,
  • 00:47:24 a že mě to jako velmi zasáhlo.
  • 00:47:30 Pustili nás bez soudu,
  • 00:47:31 protože byl tehdy obrovskej
    mezinárodní tlak,
  • 00:47:34 hlavně z Anglie od Thatcherový
  • 00:47:36 a z Ameriky od senátora
    Edwarda Kennedyho.
  • 00:47:39 No, a když nás po roce propustili,
  • 00:47:41 tak jsem pak potkal v metru
    na Dejvický
  • 00:47:44 Oldu Hromádku, chartistu,
  • 00:47:46 který když mě viděl, tak prostě
    rozpřáh ruce,
  • 00:47:50 z těch rukou mu vypadla taška
  • 00:47:52 a z té tašky se na ty dlaždice
    tam vysypalo asi dvacet Svědectví,
  • 00:47:57 a já jsem si říkal: "Ježíšmarja,
    už to zase začíná!"
  • 00:48:02 -Infoch byl bulletin Charty,
  • 00:48:05 který začal vycházet
    už v roce 1978.
  • 00:48:09 Bylo to dělaný tak, aby vlastně
    byly systematické informace
  • 00:48:14 jak o všech dokumentech Charty
  • 00:48:17 a všechna sdělení Výboru na obranu
    nespravedlivě stíhaných.
  • 00:48:21 Hlavní osobou byl Petr
    a to před tím, než ho zavřeli,
  • 00:48:27 a místo Petr Uhl, Anglická 8,
  • 00:48:29 tak se tam psalo: Anna Šabatová,
    Anglická 8.
  • 00:48:35 -Tohle je moje vinohradská trasa,
  • 00:48:38 kde jsem roznášela přátelům
    dokumenty Charty
  • 00:48:41 a sdělení a Infochy.
  • 00:48:45 Tady bydlela Petruška Šustrová,
    v Kolínské 15.
  • 00:48:56 A tady, na Vinohradský 69,
  • 00:48:58 bydlela mluvčí Charty
    Hana Marvanová.
  • 00:49:07 Začala jsem se starat o Infoch,
    informace o Chartě 77.
  • 00:49:12 To dělal Petr Uhl a Anna Šabatová.
  • 00:49:16 Tady bydlela Hanka Šabatová
    a Petr Uhl, v Anglické 8.
  • 00:49:26 Tohle je slavná adresa: Ječná 7,
    kde bydlela rodina Němcových,
  • 00:49:31 a kde se scházeli chartisté
    a underground.
  • 00:49:40 Když jsme chodili po Praze,
  • 00:49:42 tak jsme většinou s sebou měli
  • 00:49:44 nějaký rezervní cigarety
    pro případ, že nás zavřou,
  • 00:49:47 kartáček na zuby, pastu.
  • 00:49:50 To jsem nebyla jenom já,
  • 00:49:52 která nosila tenhle balíček
    první pomoci.
  • 00:49:56 Tady má trasa končila -
    Karlovo náměstí 18,
  • 00:49:59 kde bydlela a bydlí
    rodina Bendových,
  • 00:50:02 a kde byl mimochodem založen
    i VONS.
  • 00:50:06 -A jak jste žili,
    abyste neživořili?
  • 00:50:08 -Z platu uklízečky za 500 korun
    měsíčně.
  • 00:50:12 Je to opravdu tak, že člověk má to,
    co nezbytně potřebuje,
  • 00:50:16 a že někdo ještě vyšší,
    než jsou vrchnosti, nad ním bdí
  • 00:50:23 a nikdy jsme neměli hlad
    nebo takový jako nedostatek.
  • 00:50:28 Nikdy jsme neměli přebytek,
  • 00:50:30 ale měli jsme tolik, že jsme se
    mohli dokonce i dělit.
  • 00:50:35 Jakub, Pavla, Jana, Veronika,
    David, Markéta, Ondřej.
  • 00:50:44 Já jsem to dělala pro ty děti,
    kvůli těm dětem.
  • 00:50:47 Vzpomínala jsem si na svoje
    dětství,
  • 00:50:50 kdy právě bylo nepochopitelné,
  • 00:50:53 jak můžou dospělí nechat dospět
    věci tak daleko,
  • 00:50:57 že pak jimi vládne strach.
    A strach je strašný vládce.
  • 00:51:05 Nechtěla jsem, aby moje děti
    vyrůstaly do takové doby
  • 00:51:09 a žily v takovém světě.
  • 00:51:12 Takže to byl asi ten hlavní motiv,
    prostě že to tak není možný nechat,
  • 00:51:17 že nemůže člověk být lhostejný,
    byť se to třeba neděje zrovna jemu
  • 00:51:23 a ví, že kdyby držel hubu a krok,
  • 00:51:25 tak může nějakým způsobem existovat
    sám pro sebe.
  • 00:51:30 Ale nejsme na světě sami pro sebe!
  • 00:51:36 -Tak mě zatkli na výroční schůzi
    JZD v Dolní Cerekvi.
  • 00:51:48 Hlavní důvod byl formálně,
  • 00:51:50 že jsem shromažďoval a rozšiřoval
    nepřátelskou literaturu.
  • 00:51:58 Člověk někdy samozřejmě cítí
    odpor nebo vztek, že jo,
  • 00:52:05 ale já jsem si vždycky připomínal
    ty biblické texty,
  • 00:52:10 že máme i bezpráví snášet trpělivě.
  • 00:52:17 Rozsudek jménem republiky:
    "Obžalovaný Ing. Jan Litomiský
  • 00:52:23 odsuzuje se k trestu odnětí svobody
    na 3 roky."
  • 00:52:35 "Na Litomiského podporu proběhla
  • 00:52:37 řetězová hladovka 13 francouzských
    občanů,
  • 00:52:42 Jaroslava Hutky a jeho manželky
    v kostele Saint-Merri v Paříži
  • 00:52:48 s cílem upozornit na Litomiského
    osud
  • 00:52:51 a dalších politických vězňů
    v Československu."
  • 00:52:58 Věděl jsem, že všecko, co prožívám,
    že to není zbytečné,
  • 00:53:03 že to vyvolává solidaritu,
  • 00:53:05 a že je tu spousta lidí,
    kteří jsou ochotni mi pomáhat.
  • 00:53:15 Ten ochranný dohled trval 2 roky
    po propuštění z vězení
  • 00:53:21 a musel jsem čtyřikrát týdně jezdit
    do Pelhřimova
  • 00:53:25 se hlásit na policejní stanici.
  • 00:53:31 To je moje farnost v evangelickém
    kostele v Opatově.
  • 00:53:36 Do tohoto kostela tedy patřím.
  • 00:53:41 Sem jsem nesměl chodit v době
    ochranného dohledu,
  • 00:53:43 pravděpodobně proto, že to je
    už za hranicemi okresu Pelhřimov
  • 00:53:49 a estébáci by prostě nesnesli,
  • 00:53:51 abych chodil do kostela
    do jiného okresu.
  • 00:53:56 Tady na tom sloupu měli estébáci
    kameru,
  • 00:53:59 která mířila přímo na vchod
    a sledovala každého,
  • 00:54:03 kdo přichází nebo odchází z domu.
  • 00:54:09 Tak tady jsou dopisy z Japonska.
  • 00:54:14 Tady to je celý napsaný
    v japonštině.
  • 00:54:21 "Vážený pane Litomiský,
    vy jste musel stát za pravdou,
  • 00:54:24 bojovat pro pravdu, a proto vás
    považuji za vynikajícího člověka.
  • 00:54:29 Budu vám stále psát,
    dokud nebudete na svobodě.
  • 00:54:33 Chtěl bych bojovat proti komunismu.
  • 00:54:37 Přeji vám, abyste neztratil naději
    a vůli k životu.
  • 00:54:42 Váš přítel v Japonsku.
  • 00:54:50 -Tady jsem bydlela v roce 1981,
    když mě přepadli v noci estébáci.
  • 00:55:00 Vzbudil mě zvonek,
    někdy asi ve 2 ráno.
  • 00:55:02 Tak jsem se teda zeptala,
    kdo tam je,
  • 00:55:04 a bylo mi řečeno, že tam je Magor.
  • 00:55:09 Tady tyhlety dveře jsem otevřela
  • 00:55:11 a estébáci na mě skočili
    a začali mě mlátit.
  • 00:55:16 Skočil po mně chlap,
    zacpal mi pusu,
  • 00:55:19 takže jsem nestačila
    ani vykřiknout, a vlítli tam další.
  • 00:55:24 A začalo to tak, že mě odvlekli
    ke dveřím, ke kuchyni,
  • 00:55:27 chytli mě za vlasy a mlátili mně
    hlavou o futro těch dveří.
  • 00:55:35 Pak mě povalili.
  • 00:55:36 Já jsem byla v noční košili
    a tu košili ze mě strhali.
  • 00:55:41 Potom tam bylo takový jako,
    nechci o tom mluvit,
  • 00:55:44 o tom sexuálním nějakým násilí.
  • 00:55:48 Pak mně prostě příšerně ostříhali
    nějak vlasy a polili voňavkou.
  • 00:55:57 Já jsem ležela na zemi,
    cejtila jsem, že je průvan,
  • 00:56:00 to znamená, že byly otevřený dveře
    na chodbu do bytu,
  • 00:56:04 a tak jsem se zvedla, a myslím,
    že jsem zvracela taky.
  • 00:56:11 To mě fotografoval Vlasta Třešňák.
  • 00:56:14 Já jsem měla na stehně perfektní
    otisk boty estébácký,
  • 00:56:19 jak do mě kopali.
  • 00:56:23 A já jsem si říkala:
    "Tak možná, že umřu, no."
  • 00:56:26 A říkala jsem si prostě:
  • 00:56:27 "No, tak asi umřu, no.
    Tak umřu, no."
  • 00:56:39 -Největší krize Charty i VONSu
    byla v roce 1981,
  • 00:56:45 kdy vrcholila činnost Solidarnosci
    v Polsku
  • 00:56:49 a opravdu ty represe byly velké.
  • 00:56:53 Jezdil jsem na soudy a zpracovávali
    jsme také sdělení,
  • 00:56:56 no a především také člověk
    povzbuzoval lidi,
  • 00:56:59 příbuzné těch zavřených,
  • 00:57:02 a jezdili jsme na procesy,
    to stálo poměrně dost času.
  • 00:57:09 Přišel za mnou Miloš Rejchrt,
    což byl jeden z mluvčích v r. 1980,
  • 00:57:14 jestli bych nevzal tuto službu
    mluvčího za křesťany.
  • 00:57:19 Ale estébáci se to nějakým způsobem
    dozvěděli,
  • 00:57:22 asi z odposlechu nebo odkud,
  • 00:57:24 no tak jsem byl zavřen
    při nějaké příležitosti na 48,
  • 00:57:29 na Bartolomějské,
  • 00:57:31 a tam jsem tedy dostal
    pořádnou nakládačku.
  • 00:57:34 No, ponížení a vztek, ale potom,
    když jsem vyšel
  • 00:57:39 a fakt jsem byl docela zbitej dost,
  • 00:57:41 protože mě tady bolely žebra,
    tekla mi z nosu krev,
  • 00:57:44 ale říkal jsem si: "Já nemohu
    přece zůstávat
  • 00:57:47 jenom v nějakém vzteku
    nebo nenávisti!",
  • 00:57:49 takže přiznávám, že jsem měl
    nenávist vůči těm estébákům,
  • 00:57:54 ale postupně jsem se od toho
    osvobodil,
  • 00:57:57 protože člověk nemůže žít
    pořád z něčeho jako negativního.
  • 00:58:14 -To bylo v rámci oficiální akce
    ministerstva vnitra,
  • 00:58:18 která se nazývala Asanace.
  • 00:58:20 A to byla právě nátlaková skupina
    těchhle estébáků,
  • 00:58:24 který se snažili nepohodlný lidi
    vyštvat ven.
  • 00:58:30 My jsme počítali s tím,
    že nás zavřou, jo,
  • 00:58:33 ale já jsem si uvědomila,
  • 00:58:34 že jsem asi nepočítala nikdy s tím,
    že by mě chtěl někdo zabít, jo?
  • 00:58:38 Takže potom jsme se rozhodli
    ještě s Jiřím Bednářem,
  • 00:58:43 že odjedeme.
  • 00:58:46 Mám vlastně dodneška ten pocit
    viny a zrady,
  • 00:58:49 že tady nechávám lidi v tom,
    co se tady děje,
  • 00:58:54 a to byl hroznej pocit.
  • 00:59:00 Tam bylo opravdu strašně moc lidí,
  • 00:59:02 já nevím, třeba 50, 100, 150,
    nevím.
  • 00:59:06 A ten moment, když se ten vlak
    rozjel,
  • 00:59:08 tak všichni ty lidi zvedli ruku
    a začali mávat, jo?
  • 00:59:12 A to byl takovej les rukou,
    to bylo prostě hrozný.
  • 00:59:16 A ještě si pamatuju,
    že Ottka Bednářová,
  • 00:59:19 maminka teda Jirky a Honzy
    a maminka Ivy Hyblerový,
  • 00:59:24 tak se za tím vlakem rozběhly, jo,
    a ten vlak jel do tunelu.
  • 00:59:30 To bylo hrozný! Hrozný!
  • 00:59:40 -Odjeli jsme v únoru 1981,
  • 00:59:43 to byla ta akce Asanace,
    kterou podnikalo StB.
  • 00:59:50 A když tedy vyhrožovali,
    že se něco dětem stane,
  • 00:59:53 tak to byla asi ta poslední kapka.
  • 00:59:58 Samozřejmě jsem odjížděl
    velice nerad,
  • 01:00:00 už jenom proto, že jsem tady
    nechal kamarády,
  • 01:00:03 kteří potřebovali pomoc.
  • 01:00:06 Ta země mě eminentně zajímala
    jako moje vlast, že,
  • 01:00:10 jak vypadá a za co jsem
    bojoval tady.
  • 01:00:17 No, a pak si člověk říkal,
  • 01:00:18 že už nikdy neuvidí své příbuzné,
    známé, kamarády.
  • 01:00:25 -Já si myslím, že to nejdůležitější
    z Charty 77 je to,
  • 01:00:29 že je možné se domluvit
  • 01:00:31 a společně vystoupit proti
    nespravedlnosti.
  • 01:00:34 To si myslím, že by byla věc,
  • 01:00:36 na kterou byste si mohli
    vzpomenout,
  • 01:00:38 když se vám něco podobného
    bude dít.
  • 01:00:40 A taky je to věc, která nám
    připomíná,
  • 01:00:43 že základem toho lidského
    společenství
  • 01:00:46 může být ta vzájemná
    solidarita a pomoc.
  • 01:00:50 -A v této chvíli už slyšíme
    fanfáry ze Smetanovy Libuše.
  • 01:00:54 Přichází prezident republiky.
  • 01:00:59 -Já jsem dostala oznámení,
  • 01:01:02 že budu vyznamenána na Hradě
    Řádem Masaryka
  • 01:01:06 a já jsem hned napsala dopis
    panu prezidentovi,
  • 01:01:12 že si to nezasloužím,
    protože jsem dál v tý straně,
  • 01:01:16 a že si to nemůžu odpustit.
  • 01:01:19 A vzápětí mně pak volal pan Medek,
    že si to musím teda vzít.
  • 01:01:25 Já jsem říkala: "Nezlobte se,
    ale já tam u toho nechci bejt."
  • 01:01:29 No, a řekla jsem svýmu
    synovi Jiřímu,
  • 01:01:31 aby tam místo mě to teda převzal.
  • 01:01:38 Dostala jsem tento řád od Havla,
    takže moc děkuju.
  • 01:01:43 Ale sama jsem měla pocit,
    že si ho nezasloužím.
  • 01:01:49 -Řád Tomáše Garrigua Masaryka
    Ottě Bednářové
  • 01:01:52 za vynikající zásluhy
    o demokracii...
  • 01:01:55 -Rozhlasová a televizní novinářka
    Otta Bednářová
  • 01:01:57 patří mezi první signatáře
    Charty 77
  • 01:01:59 a zakladatele Výboru na obranu
    nespravedlivě stíhaných.
  • 01:02:02 Řád přebírá její syn Jiří Bendář.
  • 01:02:07 -Vidíme teďko, jak se řadě lidí
    jeví snadný cokoli říct,
  • 01:02:11 jak je laciný cokoli říct,
  • 01:02:14 ale taky víme, že dokud se za to
    nemůže ten člověk nějak zaručit,
  • 01:02:17 tak to nemá vlastně vůbec
    žádnou hodnotu.
  • 01:02:20 Myslím, že se během toho období
    Charty 77 podařilo vlastně ukázat,
  • 01:02:27 že tady mohou být slova,
    která jsou míněna vážně,
  • 01:02:30 protože za ně někdo ručí,
  • 01:02:32 a protože někdo taky za ně
    vlastně sedí ve vězení.
  • 01:02:37 -My jsme to dělali nejenom
    z přesvědčení
  • 01:02:39 a kvůli tomu, co jsme vždycky
    tvrdili,
  • 01:02:41 že nezáleží na tom, čeho docílíme,
  • 01:02:43 ale že děláme něco, co považujeme
    za správný.
  • 01:02:47 -Já jsem byl vychovávanej
    nějakým způsobem,
  • 01:02:49 spíš v povinnostech, než v právech,
    ale když někdo ty práva porušoval,
  • 01:02:54 tak jsem byl vychovávanej,
    že se to nemá nechat bejt.
  • 01:03:02 -Zůstal nám ten odpor k manipulaci,
  • 01:03:05 nedůvěra tomu vyprovokovanému
    strachu,
  • 01:03:10 který vždycky lidi spíš uvádí
    do většího nebezpečí
  • 01:03:14 pod ochranou někoho, kdo potom
    té ochrany může zneužít natolik,
  • 01:03:19 že tady máme totalitu
    a budeme se divit.
  • 01:03:24 -Lidé si na tu svobodu už zvykli
    jako na nějaký požitek,
  • 01:03:28 na který mají automaticky nárok,
    ale...
  • 01:03:32 -Demokracie nezůstane sama od sebe.
  • 01:03:35 Demokracie se musí bránit furt.
  • 01:03:40 -Takže se může stát, že v honbě
    za materiálními požitky
  • 01:03:44 můžeme tu svobodu zase ztratit.
  • 01:03:48 -Protože totalita je nezmar.
  • 01:03:53 -Jakmile se lež stává pravidlem,
  • 01:03:55 lidem to přestává vadit,
    že jim někdo lže,
  • 01:03:58 no tak to musí se zase určitá
    část lidí proti tomu postavit.
  • 01:04:04 -Pravda je duchovní moc,
    které se otevíráme.
  • 01:04:08 Poznáte pravdu
    a pravda vás osvobodí.
  • 01:04:13 A to jsem z toho Ježíšova evangelia
    přijal,
  • 01:04:15 že nás to zavazuje nejenom
    žít slušný osobní život,
  • 01:04:19 ale starat se také o veřejné věci.
  • 01:04:26 Skryté titulky: Vlasta Malíková
    Česká televize 2018

Související