iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
13. 10. 2005
20:00 na ČT2

1 2 3 4 5

16 hlasů
13505
zhlédnutí

Václav Bělohradský: Nikdo neposlouchá

Pokus o portrét jednoho z nejvýznamnějších českých myslitelů naší doby – filozofa, sociologa a esejisty Václava Bělohradského

57 min | další Dokumenty »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

Václav Bělohradský: Nikdo neposlouchá

  • 00:00:04 Profesor Václav Bělohradský!
  • 00:00:07 Václav Bělohradský!
  • 00:00:12 Pane profesore, vy jste odešel
    v roce 1970 do Itálie,
  • 00:00:16 a teprve v roce 1990 jste se směl
    poprvé přijet podívat zpátky.
  • 00:00:27 V každém okamžiku, kdy máte pocit,
    že se díváte na svět
  • 00:00:30 neutrálním pohledem, je třeba,
    abyste se sám sebe trochu bál.
  • 00:00:38 Do Terstu jsem dorazil ve stejný
    čas jako studený vichr z moře,
  • 00:00:42 který jednou za čas provětrá záliv
    a vyžene z něj pohodu.
  • 00:00:46 Za profesorem Bělohradským
    na univerzitu plnou mladých lidí,
  • 00:00:50 kteří na rozdíl od mé generace
    nemají problém sebevědomě říct
  • 00:00:53 cokoliv k čemukoliv.
  • 00:00:55 Já jsem chodil do školy v době,
    kdy se za slovo chodilo do vězení.
  • 00:00:58 Ve škole jsem víc opakoval,
    než něco prohlašoval.
  • 00:01:02 Dnes je vše jinak. V budoucnosti
    je vždycky všechno jinak.
  • 00:01:09 Komunismus je přece jen odvozen
    z filozofie.
  • 00:01:13 Je založen na filozofii.
  • 00:01:16 To slovo je v něm důležité,
    protože je vytvořen slovem.
  • 00:01:22 Zatímco konzumistický systém je
    přirozeně založen na tom,
  • 00:01:28 že slovo nemá žádnou váhu.
    Tak jako reklama.
  • 00:01:32 A to jsou dvě formy diktatury -
    když slovo má takovou váhu,
  • 00:01:36 že se za ně jde do vězení,
    nebo nemá žádnou váhu
  • 00:01:40 a jako by nebylo.
  • 00:01:42 Kapitalismus tak, jak dnes vypadá,
    je se svobodou a demokracií
  • 00:01:47 neslučitelný, protože kdyby opravdu
    lidé poslouchali, kdyby opravdu
  • 00:01:52 brali vážně informace, které jim
    upírají - o klimatických změnách,
  • 00:01:56 o zamoření, o tom, co jedí a co se
    děje kolem - tak by bylo třeba
  • 00:02:00 je kontrolovat, protože by se
    začali proti tomu bouřit.
  • 00:02:09 Vztah mezi svobodou a lhostejností,
    tím, že slovo nemá žádnou váhu,
  • 00:02:14 je naprosto podstatný,
    a to je závažná otázka doby.
  • 00:02:19 My v podstatě jen tak kecáme.
    Říkal se tento vtip:
  • 00:02:23 "Za fašismu člověk musel mlčet,
    protože vždycky někdo poslouchal.
  • 00:02:32 Dnes můžete říkat cokoli,
    a stejně nikdo neposlouchá."
  • 00:02:36 Vztah mezi svobodou a lhostejností
    mě opravdu...
  • 00:02:44 nějakým způsobem děsí.
  • 00:02:57 Když jsem v televizi obhajoval
    tenhle projekt, říkal jsem toto:
  • 00:03:01 "Rád bych natočil dokument
    o lidském myšlení, o tom,
  • 00:03:05 jak se rodí pochybnost,
    jak sebejistota a jak nezřetelná
  • 00:03:08 je hranice mezi nimi.
  • 00:03:11 O lidských ambicích poznat
    a reálných možnostech chápat.
  • 00:03:13 O potřebě pojmenovávat a zrádnosti
    definic, které pojmenovávají."
  • 00:03:27 Popravdě řečeno, vůbec jsem
    netušil, zda se něco takového
  • 00:03:30 dá vůbec natočit - měl jsem
    jasno jen v jednom.
  • 00:03:34 Náhoda, které jsem trochu pomohl,
    mi dala poznat osobně
  • 00:03:37 filozofa Václava Bělohradského
    a on svolil, abychom spolu
  • 00:03:41 ten záměr na něm vyzkoušeli.
  • 00:03:44 Ten film je pokus, nad kterým budu
    ještě dlouho přemýšlet.
  • 00:04:00 Od samého počátku bych řekl,
    že se to nepodaří.
  • 00:04:04 Nepodaří se to v tom smyslu,
    kterým by se to podařit mělo.
  • 00:04:10 Otázka je, jestli můžu říct něco,
    abych nebyl cvičená opička,
  • 00:04:15 která vystupuje před kamerou,
    aby se vidělo, jak se chová
  • 00:04:20 filozof ve spontánních situacích,
    když jede vlakem nebo na kole.
  • 00:04:25 Nalepit na mě tyhle scénky
    ze života, to...
  • 00:04:33 Vám se tímhle způsobem
    nemůže podařit dojít k nějakému
  • 00:04:37 podstatnému tvrzení, větě,
    výroku?
  • 00:04:41 Jistě ne do kamery.
  • 00:04:50 Jestli bych dokázal...
  • 00:04:56 najít z toho, co jsem v životě
    dělal, nějakou jednu větu,
  • 00:05:00 tím si nejsem jistý.
  • 00:05:03 Asi bych to dokázal, ale to,
    že se na mě dívá kamera,
  • 00:05:09 k tomu není žádná motivace.
    Proč bych to dělal pro ni?
  • 00:05:16 Proč já to oko nenávidím?
  • 00:05:20 Důvod, proč se nám ta práce
    nemůže podařit, je v tom,
  • 00:05:25 že jakmile je tady, tak já to,
    co dělám, chci dělat tak,
  • 00:05:30 aby to bylo zdokumentováno
    v nějakém jiném smyslu,
  • 00:05:34 než že to slyší ti, co tu sedí.
  • 00:05:38 Mám pocit, že to musím říct
    v takové podobě,
  • 00:05:43 aby to platilo obecně, aby se na to
    mohli dívat v České televizi.
  • 00:05:47 Všechno, co se říká, musí mizet,
    musí se to rozplývat.
  • 00:05:51 Když to napíšeme,
    je to něco jiného.
  • 00:05:55 Když je to tam zachycené,
    je to takový divný bastard.
  • 00:05:59 Není to ani psané, ani mluvené,
    je to tam zachycené.
  • 00:06:02 Toto mě hrozně ruší.
    Nejsem téměř schopen to zvládnout.
  • 00:06:11 Zatím si to rozmyslete a já půjdu
    do kanceláře připravit přednášku.
  • 00:06:20 Zůstal jsem tam sedět a sledoval,
    jak se Václav ostrým střihem
  • 00:06:24 vrátil do svého světa.
  • 00:06:27 Nebylo v tom nic arogantního,
    ale nesnažil se mi to ulehčit.
  • 00:06:31 Čekala ho přednáška
    a taky se zrovna účastnil
  • 00:06:35 nějakého palácového převratu
    na své univerzitě.
  • 00:06:38 Italsky neumím ani slovo,
    takže tu byl jediný,
  • 00:06:41 koho jsem se mohl dál na něco ptát.
  • 00:06:43 Díky archívům jsem věděl,
    že umí být na kameru taky milý,
  • 00:06:46 a tak jsem čekal,
    jestli ten okamžik přijde.
  • 00:06:50 Vzpomínáte si, jestli jste někdy
    nevhodně uplatňoval autoritu?
  • 00:06:53 To si vzpomínám.
  • 00:06:56 Bylo to asi v roce 1996,
    kdy časopis Reflex udělal žebříček
  • 00:07:02 autorit v české publicistice.
  • 00:07:07 Já jsem byl na 10. místě
    a zpychl jsem.
  • 00:07:11 Snad jsem se i mírně pomátl.
  • 00:07:15 Na Žižkově byl takový přechod,
    po kterém se lidi báli přecházet,
  • 00:07:20 protože auta jezdila rychle,
    tak jsem si řekl,
  • 00:07:23 že uplatním autoritu a budu bojovat
    s agresivními českými řidiči
  • 00:07:28 a budu přecházet pomalu.
  • 00:07:32 Automobilisti na mě houkali
    a strašně brzdili...
  • 00:07:38 Stáli tam mí přátelé a strašně
    se báli a já jsem byl hrdý,
  • 00:07:42 že bojuju za občanská práva.
  • 00:07:45 Jenže právě ten den tam dali
    semafor a já chodil na červenou.
  • 00:07:52 Místo boje za občanská práva
    jsem se stal jedním z pražských
  • 00:07:56 podivínů, kterých je tolik
    a které já mám rád.
  • 00:08:01 Myslím, že se to stává často,
    když člověk uplatňuje autoritu.
  • 00:08:22 Dohodli jsme se, že dnes
    bude jen začátek a pak skončíme.
  • 00:08:28 Zítra.
  • 00:08:30 Potřebuju udělat 10 minut.
  • 00:08:34 MLUVÍ ITALSKY
  • 00:08:45 10 minut už uplynulo.
  • 00:09:07 Když přijdeš ke mně, je to ideální.
    Přijď asi tak v jednu, jo?
  • 00:09:14 Bál jsem se mluvit,
    abych neřekl nějakou blbost,
  • 00:09:18 která ten křehký vztah navazování
    důvěry zbortí.
  • 00:09:22 A on zase nemluvil,
    protože já se na nic neptal.
  • 00:09:30 Na začátku řekl, že k televiznímu
    dokumentování má odpor.
  • 00:09:33 Otrávily ho Geny,
    hlavně ten o jeho učiteli,
  • 00:09:37 filozofu Milanu Machovcovi,
    a další portréty tohoto typu.
  • 00:09:40 Do konce natáčení jsem nepřiznal,
    že na Geny jsem odborník.
  • 00:09:44 Natočil jsem jich hned několik.
  • 00:09:47 Od sociologa Musila
    po Pepíčka Zímu.
  • 00:09:50 Měl jsem 3 učitele: Milana Sobotku,
    Milana Machovce a Jana Patočku.
  • 00:09:54 Machovec byl jeden z těch
    důležitých.
  • 00:09:57 Nedozvíme se, jak obrovskou roli
    sehrál např. v 60. letech.
  • 00:10:01 To je portrét jakési osobnosti,
    která se navíc blíží figurce.
  • 00:10:06 Když vidím Jana Špátu, mám pocit,
    že nakonec je to figurka zajímavá.
  • 00:10:12 České figurkaření, to je pokušení
    každého dokumentaristy v Česku.
  • 00:10:19 To patří do nejhlubší vrstvy české
    kultury, do zámku a podzámčí.
  • 00:10:25 Byl jsem v životě dvakrát hluboce
    zamilován, ovšem tady platí to,
  • 00:10:30 co viděl filozof Aristoteles
    ve starověku - že tyhle prudké city
  • 00:10:37 jsou většinou ambivalentní.
  • 00:10:41 Přinášejí nesmírnou slast
    i nesmírnou strast.
  • 00:10:46 Neustále zkracujeme a banalizujeme.
    Je vůbec možné být v televizi jiný
  • 00:10:50 než takový, jako je ten Machovec?
  • 00:10:53 Cítím tam poezii všedního dne.
    Takový je dokument.
  • 00:11:01 Je to ta poezie, kterou my v životě
    najdeme... Kašlu na poezii!
  • 00:11:06 Je to přepisování života do veršů.
    Typický přepis jednoho života.
  • 00:11:11 To by dokumentarista dělat neměl,
    měl by to přeložit do prózy,
  • 00:11:15 jak říká Milan Kundera,
    a to tady úplně chybí.
  • 00:11:18 Takovým příkladem
    je Božena Němcová.
  • 00:11:22 Její stylizovaný portrét úplně
    zakrývá strašnou slabost
  • 00:11:27 literárního díla a vlastně
    i takovou...
  • 00:11:36 Ta Babička je příšerná kniha
    taky v tom,
  • 00:11:40 jak zakládá českou tradici
    té iluze, toho "zámku a podzámčí",
  • 00:11:45 ne toho moudrého podzámčí,
    které vzhlíží k zámku,
  • 00:11:49 kde nahoře kněžna říká:
    "Šťastná to žena!"
  • 00:11:54 Přitom chladná diplomatka,
    která tam žila s Metternichem,
  • 00:11:58 to byl úplně jiný svět.
  • 00:12:02 Oni žili ve studené vlhké ratejně,
    ale bylo to Staré bělidlo.
  • 00:12:06 Český sklon k iluzi je spjat
    s určitým portrétem.
  • 00:12:11 Božena Němcová je protrétována
    v tom příběhu jako krásná...
  • 00:12:15 Společnost terorizuje ty,
    kteří nechtějí sdílet iluze.
  • 00:12:19 Povinnost mít iluze byla vždy
    v české kultuře velmi silná.
  • 00:12:24 Kdo nesdílel ty iluze,
    hodně riskoval.
  • 00:12:38 Elity jsou tu proto, aby ten národ
    rozčilovaly, aby ho zlobily...
  • 00:12:43 To je jejich funkce.
    Národ bez elit je příliš spokojený.
  • 00:12:58 Atmosféra toho Genu je
    v tom velmi vidět.
  • 00:13:02 Taková diktatura toho, že tu musíme
    ukázat osobnosti, ty elity,
  • 00:13:07 které se nám vrátily,
    a já tomu úplně podléhal.
  • 00:13:12 V té době jsem byl úplně pasivní
    součástí mnohomluvné,
  • 00:13:18 do sebe zahleděné atmosféry Genů.
  • 00:13:23 Bylo to takové podzámčí, které se
    raduje, že zámek se zase naplňuje.
  • 00:13:35 Pendluju, ale cítím,
    že toho brzy nechám,
  • 00:13:38 že už umím být šťastný jen v Praze.
  • 00:13:52 Co je to domov?
  • 00:13:55 Voskovec říká, že z domova
    vlastně zbývá jen ta řeč.
  • 00:14:02 Házíme si to ryby v síti.
  • 00:14:06 V tomto smyslu jsem skutečně
    doma...
  • 00:14:10 V Česku je to těžké,
    měl jsem rád Československo.
  • 00:14:13 Česko je pro mě obtížný stát.
  • 00:14:17 Jsem občanem Česka,
    ale je to pro mě přece jen málo.
  • 00:14:23 Československo pro mě něco
    znamenalo.
  • 00:14:27 Ale v té řeči ano.
  • 00:14:30 V tom státě se necítím doma,
    je to pro mě moc malé
  • 00:14:34 a já se neumím soustředit na to,
    kdo je to Kalousek...
  • 00:14:43 Neumím se na to soustředit.
    Ale řeč je pro mě důležitá.
  • 00:14:51 Je důležité, kde člověk žije
    a tvoří? Nechci se ptát...
  • 00:14:55 BIJÍ ZVONY
  • 00:14:58 -Je šest hodin, nebo co?
    -Pět.
  • 00:15:01 Tady se zvoní v pět?
    Nebo někdo umřel.
  • 00:15:06 Provinciálnost toho prostředí
    je pro mě velmi důležitá.
  • 00:15:12 Přesně neumím říct jak, ale cítím,
    že kdybych žil v Paříži,
  • 00:15:18 kde jsem dlouho působil,
    asi bych se vyvinul jiným směrem.
  • 00:15:31 V 90. letech jsem se hluboce mýlil.
  • 00:15:34 Mé články, ne tematicky nebo tím,
    co říkají, patří do takové epochy
  • 00:15:40 mého omylu.
  • 00:15:46 Mýlil jsem se v tom, že jsem těmi
    články se snažil jednoduše přispět
  • 00:15:52 k tomu, aby se u nás rozvinulo něco
    jako liberální styl myšlení.
  • 00:15:57 Smysl pro relativitu
    jak hodnot, tak pojmů.
  • 00:16:05 Snažil jsem se oponovat českému
    moralizátorství,
  • 00:16:09 české lyrické hlouposti jako:
    "Děkujeme, odejděte,"
  • 00:16:14 a "teď založíme strany
    slušných lidí..."
  • 00:16:17 Někdy kolem roku 1995 jsem ztratil
    naději, opustil jsem komentování,
  • 00:16:22 protože kauza je prohrána,
    a začal jsem psát eseje.
  • 00:16:37 V našich debatách se dnes zabýváme
    především růstem různých křivek
  • 00:16:42 a grafů, které nám malují ti idioti
    ekonomové, protože je to baví.
  • 00:16:49 My o tom diskutujeme, jako kdyby
    nám zahradníkův syn, idiot,
  • 00:16:53 položil zeleninu na stůl, a my to
    popisujeme na tisíci stránkách.
  • 00:16:57 Ta naléhavost ekologické krize,
    rostoucí nežitelnost našich měst
  • 00:17:02 a obrovská nákladnost mobility,
    to vše je tak evidentní,
  • 00:17:07 že je třeba ty křivky smést
    se stolu a nehrát si na to,
  • 00:17:13 že nám je sem někdo položil
    objektivně nebo že to jsou
  • 00:17:19 neutrální problémy.
  • 00:17:23 Ne! Jsou to problémy, které nám
    položil na stůl položil člověk,
  • 00:17:27 který chce, aby svět byl budován
    kolem imperativu růstu.
  • 00:17:33 Musí ekonomicky růst.
  • 00:17:36 Pořád slyšíme, že klesl konzum,
    klesla spotřeba,
  • 00:17:40 nerozvíjí se ekonomie,
    malý růst Itálie...
  • 00:17:45 Co je nám do toho?
  • 00:17:47 Dovolili jsme těmto idiotům
    ekonomům, aby nám ty křivky a grafy
  • 00:17:52 vnucovali jako vážné téma
    do debaty. Není nám do nich nic.
  • 00:17:57 Důležité jsou jiné věci.
  • 00:18:00 Životní prostředí obecně,
    ale i kvalita společnosti.
  • 00:18:05 Společnost má být víc přátelská.
  • 00:18:09 Byl to tragický omyl,
    kterého jsme se dopustili,
  • 00:18:12 že jsme to nerozeznali po roce 1989
    a ekonomům se nevzepřeli.
  • 00:18:22 Umberto Eco má zvláštní vztah
    ke knihám.
  • 00:18:26 Má obrovskou knihovnu a má tezi,
    podle které knihy není nutné číst,
  • 00:18:32 ale jen kolem nich chodit,
    protože něco vyzařují,
  • 00:18:37 a když člověk kolem nich chodí,
    tak mu to leze do hlavy.
  • 00:18:42 Taková představa existovala
    i v židovské tradici,
  • 00:18:47 že když si dá člověk knihu na čelo,
    ten obsah mu tam vnikne.
  • 00:18:54 Umberto Eco to někde vyprávěl
    a mně se to velice líbilo.
  • 00:18:58 Mám tentýž názor. Když člověk
    dlouho chodí kolem knihovny,
  • 00:19:02 třeba si knihu na chvíli otevře,
    oko mu padne na nějakou řádku
  • 00:19:06 a pak zase znova - a postupně
    všechno ví.
  • 00:19:12 Co se to tady děje?
  • 00:19:16 Není to oko boží,
    je to oko nějakého Sedláčka,
  • 00:19:21 -obyčejné lidské...
    -Co s tím potom provede?
  • 00:19:25 U Pánaboha to taky nemůžeš
    předvídat.
  • 00:19:28 Ale jsou lidi, kteří Bohu věří.
  • 00:19:32 Ale jsou i ti, kteří Bohu nevěří
    a věří Sedláčkovi.
  • 00:19:38 Informace jsou zvířátka,
    co existují jen v kontextech.
  • 00:19:44 Když ty kontexty zahynou,
    přestěhují se do jiných kontextů.
  • 00:19:49 Problém je v tom, že informace
    o situaci ve Fallúdži a do jisté
  • 00:19:56 míry i o ekologických nákladech
    na stavbu dálnic a supermarketů,
  • 00:20:02 to se odehrává v kontextu
    postkomunistickém.
  • 00:20:06 Kontext postkomunistický
    má strašnou cenzurní sílu.
  • 00:20:11 Cenzurní síla je, že každá opozice
    je komunistická, levičácká.
  • 00:20:19 Moji kolegové se bojí,
    aby je někdo nenazval levičákem.
  • 00:20:25 Levičákem se člověk stává okamžitě,
    když se někomu nelíbí.
  • 00:20:30 Toto je v postkomunistické
    společnosti velice silné.
  • 00:20:34 Já jsem levicový liberál.
  • 00:20:37 Levicový proto, že rovnost považuji
    nejen za nějakou hodnotu,
  • 00:20:43 ale za předpoklad rozumnosti.
  • 00:20:46 Nerovní lidé
    nebo nerovná společnost
  • 00:20:50 nemůže být ani rozumná,
    protože hlas mnohých není slyšet.
  • 00:20:55 Mnozí nemají možnost nám nic
    říct, protože jsou na periferii.
  • 00:21:00 Rovnost je předpoklad rozumnosti.
    Proto jsem levicový liberál.
  • 00:21:06 Ale liberál je nejdůležitější.
  • 00:21:11 Žijeme v rozporu s tím,
    co se učíme ve škole.
  • 00:21:19 Vzpomínám si na skvělou definici,
    že škola je tady k tomu,
  • 00:21:24 aby se člověk naučil to základní,
    že musí člověk vydržet poslouchat
  • 00:21:31 dvě hodiny nějakého blba
    a že se nemůže vzbouřit,
  • 00:21:36 protože ho společnost zničí.
  • 00:21:39 Musí se naučit hrát pod stolem
    lodičky, jak obejít tuto překážku:
  • 00:21:44 Blba, který má právo
    mluvit 2 hodiny.
  • 00:21:48 Máme křesťanskou tradici ironie,
    jak říká Kundera:
  • 00:21:52 "Člověk myslí, Bůh se směje."
  • 00:21:56 Zkusit se někdy smát jako Bůh,
    to patří k evropské kultuře,
  • 00:22:00 ta tradice smíchu nad absolutními
    výroky, které si lidé vymýšlejí,
  • 00:22:07 aby nemuseli vidět,
    jak je vše křehké.
  • 00:22:14 Totalitarismus je provázán
    s lyrikou a s tragickým patosem.
  • 00:22:22 Autorita je vždy provázána
    s patosem.
  • 00:22:27 Totalitarismus měl vždy velmi
    blízko k lyrickému patosu
  • 00:22:31 a taky k eposu.
  • 00:22:35 Demokracie jsou podstatou fraška,
    neboli zobrazení
  • 00:22:39 každodenního zmateného života.
  • 00:22:44 Literární žánr demokracie
    je fraška.
  • 00:22:47 Je třeba být rád, že to tak je.
    To není žádná chyba demokracie.
  • 00:22:53 Takoví ti lidé, co ve jménu hodnot
    se nás snaží osvobodit od frašky,
  • 00:22:58 pro nás připravují nějakou
    tragédii, tragický epos.
  • 00:23:05 Tady vidíte jeden ze základních
    zákonů veřejných debat,
  • 00:23:09 že by měla začít znovu, teď jsme
    se dostali k začátku té debaty.
  • 00:23:15 Ale znova už začít nemůžeme.
  • 00:23:19 Zblízka jsem sledoval,
    jak umí pracovat s náladou publika,
  • 00:23:22 že jeho řeč má dramatickou stavbu,
    počítá s emocemi, apelem,
  • 00:23:25 odlehčením a připomíná hereckou
    etudu s pauzami
  • 00:23:28 na potlesk či pískot.
  • 00:23:31 Spontánní potlesk jsem zažil
    dokonce i v posluchárně
  • 00:23:33 na univerzitě při jeho přednášce.
  • 00:23:41 Když se koukáte na ty mladé lidi,
    kteří sedí, přikyvují...
  • 00:23:46 -Oni moc nepřikyvují.
    -Dnes vám tleskali.
  • 00:23:51 To je takové gesto, protože jsem
    se jim věnoval a byl jsem tam včas.
  • 00:23:57 Hodně profesorů chodí na přednášky
    pozdě, já přijdu vždy přesně.
  • 00:24:02 Přednáším, snažím se,
    udělám pro ně skripta...
  • 00:24:09 Mám studenty a je to pro mě
    nejzajímavější aspekt
  • 00:24:13 mého postavení profesora -
    styk se studenty.
  • 00:24:19 Oni tím potleskem ocenili toto,
    nic jiného.
  • 00:24:24 Pamatuju si na ponížení, které jsem
    cítil, když jsem napsal první stať
  • 00:24:28 a odnesl jsem ji jedné profesorce,
    aby si to přečetla.
  • 00:24:34 Ona si to samozřejmě nepřečetla,
    a když jsem se jí přišel zeptat,
  • 00:24:38 co si o tom myslí, spletla si mě
    s někým jiným,
  • 00:24:42 a mezitím to ztratila.
  • 00:24:45 Vzpomínám si, jak mě to mrzelo
    a ponížilo mě to.
  • 00:24:50 Tady se mi to nestane.
  • 00:24:53 Moje generace vystavěla celou řadu
    předsudků a stereotypů.
  • 00:24:57 Přispět k bourání těch stereotypů,
    které moje generace vystavěla,
  • 00:25:00 toho ještě jsem schopen.
  • 00:25:06 -Jestli máš pečivo, vytřu pánev.
    -Ne, pánev vytírám já.
  • 00:25:12 Václav mi nabídl tykání.
    Prý se nám bude líp komunikovat.
  • 00:25:16 Další dny jsem si na to nejistě
    zvykal a nezvykal a zrodilo
  • 00:25:20 se mezi námi jakési vyko-tykání.
  • 00:25:30 Teď bychom měli točit tvou
    neformální, lidskou stránku...
  • 00:25:38 Nakonec jsme pili víno,
    mluvili o jídle, depresích
  • 00:25:41 a selhání disidentů.
  • 00:25:46 Proč jsi pro Havla zajímavý?
  • 00:25:51 Když se podíváš na mé eseje,
    které jsem publikoval v Salonu,
  • 00:25:57 téměř každý se odvolává na nějakou
    Havlovu myšlenku.
  • 00:26:02 Na Havla disidenta,
    ne Havla prezidenta.
  • 00:26:09 Problém je součást selhání
    disidentů po konci studené války.
  • 00:26:15 Jejich selhání spočívá v tom,
    že oni uvěřili na hloupou pohádku
  • 00:26:18 o tom, že zvítězila demokracie,
    že nad něčím zvítězili.
  • 00:26:25 To žádné vítězství nebylo.
    To byl jen konec studené války.
  • 00:26:30 Otevřela se příležitost vyčistit
    smetiště třetího světa,
  • 00:26:35 které tam studená válka vytvořila
    ve formě zbrojení a diktátorů,
  • 00:26:41 které jsme si tam vypěstovali.
    Tak to disidenti nemysleli.
  • 00:26:48 Oni se spokojili s tím, že budou
    šířit vulgátu, že zvítězili.
  • 00:26:54 Dokonce nejvulgárnější
    formu té vulgáty,
  • 00:26:58 že to byl moudrý prezident Reagan,
    který uzbrojil Sovětský svaz.
  • 00:27:02 Toto je selhání disidentů.
  • 00:27:18 Jak říká Jan Patočka, v 1. světové
    válce se rozhodlo o povaze století,
  • 00:27:23 že 20. století bude válka.
  • 00:27:26 Svůj esej nazval Války 20. století,
    20. století jako válka.
  • 00:27:32 V 1. světové válce se rozhodlo,
    že technika bude pevně propojena
  • 00:27:35 s válkou, že energie se bude
    uvolňovat válkou a že mobilizace
  • 00:27:40 všech sil proběhne válkou.
  • 00:27:44 Skončila studená válka a zbrojení
    ještě zesílilo, pokračuje.
  • 00:27:52 To propojení ekonomického růstu
    a zbrojení je evidentní.
  • 00:27:57 O tom se rozhodlo
    v 1. světové válce.
  • 00:28:01 Abych cítil opravdu úctu, lidé by
    se proti tomu museli vzbouřit,
  • 00:28:06 museli by vypovědět poslušnost
    generálům, a to se bohužel nestalo.
  • 00:28:20 Ty ses na vojně choval jak?
  • 00:28:24 Měl jsem to štěstí, že jsem sloužil
    v roce 1968 a učil jsem gramatiku
  • 00:28:30 na místním gymnáziu důstojníky,
    kteří potřebovali dodělat 8. třídu.
  • 00:28:39 Já jsem sloužil v roce velmi
    klidném, plném nadějí.
  • 00:28:44 Důstojníci se snažili přizpůsobit
    roku 1968, pochopit, o co jde.
  • 00:28:54 -Stal ses čestným občanem Žižkova.
    -Ano, ale pak jsem na tu radnici
  • 00:28:59 zanevřel, protože zakázala
    demonstraci nějakých kluků
  • 00:29:04 proti kapitalismu a vymluvila se
    na ohrožení veřejného pořádku.
  • 00:29:12 To mi připadalo zrádné vůči
    Žižkovu,
  • 00:29:16 který byl vždy čtvrtí bouřliváků.
  • 00:29:25 -Báli se rozbíjení oken...
    -To k Žižkovu patří.
  • 00:29:30 Nevím, kolik stojí rozbité okno,
    ale když uvážíš, kolik vyvezl
  • 00:29:34 Viktor Kožený z této země,
    tak kdyby to nevyvezl,
  • 00:29:38 můžeme opravovat okna po všech
    demonstracích desítky let.
  • 00:29:42 Co platí o lásce - co oko nevidí,
    srdce nebolí.
  • 00:29:46 Kdyby to vezl na dvoukoláku
    přes Žižkov...
  • 00:29:50 Demokracie je systém, v němž se
    občas nějaké okno rozbije,
  • 00:29:54 nějaká facka padne.
  • 00:29:57 Jsme pod sochou Žižky,
    který taky nebyl zrovna slušný.
  • 00:30:01 Mezi ním a lupičem není
    tak veliký rozdíl.
  • 00:30:05 Tady jsme v centru českých pohádek.
  • 00:30:08 České podzámčí vystavělo mýtus.
  • 00:30:13 Někdy je třeba zámek dobýt,
    takže ho Žižka dobyl.
  • 00:30:20 Jirásek je jakási červená knihovna.
  • 00:30:24 Jirásek přepisuje mýtus,
    na kterém je ten národ postaven,
  • 00:30:29 a červená knihovna byla přestavěna
    do této formy.
  • 00:30:34 Na Žižkově je to cítit, že je to
    čtvrť, která je nejrealističtější,
  • 00:30:42 ale současně taky nejvíc spjata
    s iluzí národní identity.
  • 00:30:48 Proto je taky Hašek tak veliký
    český spisovatel. Ten to prokoukl.
  • 00:30:57 Takové gesto ani neznám.
  • 00:31:00 Myslím, že hrozí.
  • 00:31:04 Co to gesto znamená?
    V té tělesné mimice?
  • 00:31:15 Jak se jmenoval ten,
    co ho zatknul?
  • 00:31:18 Jo, Dedera.
  • 00:31:20 To byl pak Haškův přítel.
    Tak to v Čechách chodí.
  • 00:31:24 Odtud ho vytáhli...
  • 00:31:46 Ta socha nemá s autorem
    moc společného.
  • 00:31:50 Je to jiný kontext,
    kontext národního příběhu,
  • 00:31:54 který potřebuje hrdiny.
  • 00:31:56 Když je potřeba hrdinů,
    vznikají takovéhle sochy.
  • 00:32:00 Jistě byl hrdina,
    ale to patří do jiného příběhu.
  • 00:32:07 Autor nerozhoduje o smyslu
    svého díla.
  • 00:32:11 Lidí, schopných klást odpor,
    je opravdu málo.
  • 00:32:14 Je třeba bojovat za absolutní,
    neomezenou svobodu slova
  • 00:32:18 a proti argumentům typu "lidé mají
    právo na spokojený spánek".
  • 00:32:24 V demokracii se toho moc nenaspí,
    protože tě ruší ze spaní
  • 00:32:28 buď demonstrace, nebo strach
    o práci...
  • 00:32:32 Pořád je lepší ten systém než ten,
    ve kterém se spí.
  • 00:32:37 Noci jsou tiché a dlouhé.
  • 00:32:41 Lepší hlasitá hudba
    na nepronajatých pozemcích
  • 00:32:45 než ticho na pronajatých.
  • 00:32:51 Připojíme si to tady.
  • 00:32:55 Demokracie přežije všechno,
    s výjimkou zákonů
  • 00:32:57 na ochranu demokracie.
  • 00:32:59 Svoboda přežije všechno, s výjimkou
    zákona na ochranu svobody.
  • 00:33:03 Pořádek přežije všechno, s výjimkou
    zákona na ochranu pořádku.
  • 00:33:08 Ty vytvářejí největší chaos
    a zmatek ve společnosti.
  • 00:33:13 Chybí mu kopí nebo prapor.
  • 00:33:16 Myslíš, že mu ukradli prapor?
    Havlíčkovi kradli prapor mnozí.
  • 00:33:20 Byl liberál a komunisti mu ukradli
    prapor a udělali z něj socialistu.
  • 00:34:09 Tohle je velká televizní hvězda
    Aneta Langerová.
  • 00:34:13 Zvítězila v TV soutěži...
  • 00:34:17 Co ji vede k tomu,
    že je taky na Vítkově?
  • 00:34:21 No právě.
  • 00:34:23 Na které titulní stránce
    se to asi objeví?
  • 00:34:29 Myslíš, že náš portrét bude věrný?
  • 00:34:32 To je holka z ulice, která si
    v televizi vyzpívala CD.
  • 00:34:36 -Prý zpívat umí, já nevím.
    -Z ulice, to možná není přesné.
  • 00:34:42 Ještě před rokem nikdo nevěděl,
    že existuje, krom spolužáků.
  • 00:34:48 Vděčí za to televizi.
  • 00:34:55 Je to vytváření mýtů, nebo je to
    pravdivý obraz našeho světa?
  • 00:35:01 Pravdivý obraz našeho světa
    snad už ani nehledáme.
  • 00:35:05 Jsem nucen mezi svými známými
    mluvit třeba o Superstar
  • 00:35:11 nebo o jiných hovadinách,
    protože se to stane tématem.
  • 00:35:16 Chtěl jsem se zeptat, jestli vás
    to nutí psát nebo přemýšlet
  • 00:35:21 o tématech, která by vás normálně
    nezajímala jakožto blbosti.
  • 00:35:27 Ke každé instituci patří nějaká
    agenda.
  • 00:35:31 Univerzita má své preference,
    televize má své preference,
  • 00:35:37 o kterých se mluví
    a člověk jim neunikne.
  • 00:35:40 Témata, která nám vnucuje televize,
    jsou ta, která vytvářejí
  • 00:35:44 největší publikum, a ty nás
    zajímají vlastně nejmíň,
  • 00:35:47 protože největší publikum...
  • 00:35:51 Co máme k tomu říct?
    Jen banalitu. Tak to je.
  • 00:35:56 Píšete i o věcech, které považujete
    za nepodstatné blbosti?
  • 00:36:04 Nejsem k tomu nucen.
  • 00:36:07 Žiju v privilegované pozici
    univerzitního profesora,
  • 00:36:11 píšu si, o čem chci.
  • 00:36:13 To je zbytková svoboda z minulého
    století, kterou nám brzy vezmou.
  • 00:36:18 Aneta změnila barvu.
  • 00:36:22 Když jdeš dnes s kamerou po Karlově
    mostě a máš kameru, tak tě chytí,
  • 00:36:26 protože tam nemáš co točit.
  • 00:36:29 Jsi na památníku Žižky a nesmíš
    točit Anetu Langerovou?
  • 00:36:34 -Máte dovolení tady točit?
    -Nemám.
  • 00:36:37 Každý Čech má povolení točit
    pod pomníkem Jana Žižky.
  • 00:36:42 Třeba jsme se narodili s právem
    točit pod pomníkem Jana Žižky.
  • 00:36:51 To byla pro mě celý život metafora,
    že táta pocházel z městečka,
  • 00:36:55 které miloval a které zatopili.
  • 00:36:58 Byl jsem tam celkem dvakrát,
    ani si to moc nepamatuju.
  • 00:37:04 Mám jakousi představu, věděl jsem,
    že tady je tátova chalupa
  • 00:37:08 a že se to zatopí.
  • 00:37:12 Ta zatopenost mě vždycky dojímala.
  • 00:37:16 Mám jednu vzpomínku z dětství,
    jak můj otec, který se nenaučil
  • 00:37:20 nikdy plavat...
  • 00:37:22 Jeho sestra nebo někdo v té rodině,
    se utopil.
  • 00:37:27 Nevím, kudy ta Želivka tekla,
    ale...
  • 00:37:34 na takovém gumovém...
  • 00:37:39 takovém gumovém...
  • 00:37:43 jak se to jmenuje,
    vypadá to jako pneumatika?
  • 00:37:47 -Plovací kolo.
    -Na tom on seděl.
  • 00:37:52 Unášel ho proud a moje matka
    běhala po břehu a volala:
  • 00:37:56 "Véno, utopíš se!"
    Plul dál a bylo mu to jedno.
  • 00:38:00 Želivka, to si vzpomínám.
  • 00:38:03 Pro mě ta metafora zatopenosti
    hrála v životě ohromnou roli.
  • 00:38:08 Emigrace.
    Zatopil se mi kus života.
  • 00:38:11 Bylo to zatopené tím, že jsem tam
    nesměl, nemohl jsem komunikovat,
  • 00:38:16 komunismus zatopil část
    mého života.
  • 00:38:23 -Nepustili tě, ani když umřel otec?
    -Ani jsem se o to nepokoušel,
  • 00:38:29 protože by to bylo ponižující -
    prosit, aby mě pustili domů.
  • 00:38:35 Kořeny, to je velký mýtus.
  • 00:38:38 Pořád se nějak nechci smířit
    s tvou tezí vykořeněnosti
  • 00:38:42 a odmítáním kořenů, protože pořád
    jsem ten kluk z Valašska,
  • 00:38:49 -a když přijedu domů, sevře se...
    -Ty jsi obyčejný Pražák.
  • 00:38:55 K tomu pražství patří vzpomínka,
    že je člověk z Valašska.
  • 00:39:00 Na jedné straně jsou římské legie,
    které pochodují a potřebují roviny
  • 00:39:07 a pokácet stromy, a na druhé straně
    jsou bažiny a lesy.
  • 00:39:13 Ten rozum, to jsou římské legie.
    Paměť, ta je svině partyzánská.
  • 00:39:20 Člověk si pamatuje celý život,
    že ukradl klukům duhovou kuličku.
  • 00:39:27 Nebo rozšlápl kuře.
  • 00:39:31 Někdo si to pamatuje celý život,
    a pak se to bál přiznat.
  • 00:39:39 Paměť se chová partyzánsky,
    je na straně Valašska,
  • 00:39:43 kdežto rozum ti to vyvrací
    z kořenů.
  • 00:39:49 Zůstanete v Itálii
    nebo se vrátíte do Čech?
  • 00:39:54 V EU člověk může mít dvě bydliště,
    která by chtěl udržet
  • 00:39:59 do konce života.
  • 00:40:02 Proč říkat "vrátit"?
  • 00:40:06 Pendluju jako spousta jiných lidí
    mezi dvěma městy.
  • 00:40:12 -Skončit jsem myslel zemřít.
    -Nechat se pochovat?
  • 00:40:18 Chtěl bych se nechat rozptýlit.
  • 00:40:21 Lidi, kteří mě měli rádi,
    ze mě vždy měli tak málo,
  • 00:40:27 protože jsem poletoval,
    a tak jsem se rozhodl,
  • 00:40:31 že k takové existenci patří,
    aby mě rozptýlili na Olšanech.
  • 00:40:35 Celý život jsem byl takový
    rozptýlený,
  • 00:40:38 tak bych chtěl být i po smrti.
  • 00:40:44 Já jsem cítil velmi silně, že otec
    umíral, když jsem byl v exilu.
  • 00:40:53 Vzpomínám si, že dokonce...
  • 00:41:00 Bylo to velmi bolestné.
  • 00:41:05 Když umírala matka, tak...
  • 00:41:10 Mluvili jsme o různých typech
    zatopenosti.
  • 00:41:14 Mé matce se stalo v roce 1996,
    že začala trpět tím,
  • 00:41:19 čemu se říká odborně stařecká
    demence.
  • 00:41:27 Paměť zmizela, zatopila se.
  • 00:41:33 Vzpomínala si na svou vesnici
    a mě většinou poznala.
  • 00:41:39 Ale to byl takový druh zatopení
    a byla to pro mě těžká zkušenost.
  • 00:41:47 Jak paměť a stopy po životě můžou
    najednou začít mizet.
  • 00:41:56 Mizela tři roky, pak umřela.
  • 00:41:59 To je taková křehkost svědectví
    o životě.
  • 00:42:04 Ona žila nějaký život,
    a najednou začaly vzpomínky mizet.
  • 00:42:11 Zatopila je demence.
  • 00:42:16 To mě hodně poznamenalo.
  • 00:42:28 Ty tři roky toho nepamatování si,
  • 00:42:32 toho postupujícího mizení stop.
  • 00:42:47 Největší přítel z dětství,
    který se jmenoval Jiří,
  • 00:42:51 nejintimnější přítel,
    kterého jsem měl,
  • 00:42:56 tak když jsme spolu byli poslední
    den - a oba jsme to věděli -
  • 00:43:03 seděli jsme ve Vinohradské
    nemocnici na lavici a povídali si,
  • 00:43:10 která holka měla největší kozy.
  • 00:43:14 On tak vědecky říkal: "Nebyla to
    ta, co říkáš ty, to byla jiná."
  • 00:43:19 Vždycky jsme se dívali,
    o čem to přesně mluvíme,
  • 00:43:23 ale nikdy jsme se to nedozvěděli,
    on umřel pár hodin na to.
  • 00:43:28 Když se člověk dostane do takové
    situace, ve které jsem já nebyl,
  • 00:43:33 chce s přítelem mluvit
    o podstatných věcech?
  • 00:43:38 Když člověk mluví o tom
    nepodstatném,
  • 00:43:41 na to podstatné myslí.
  • 00:43:45 Možná je to taková skrývačka.
  • 00:43:54 Kdyby se šlo dopředu,
    tak tam není.
  • 00:43:57 Ať jsou vidět ty tváře.
  • 00:44:00 Nevím co znamenají,
    ale jsou graficky výrazné.
  • 00:44:05 Po téměř půlroce to byl náš
    poslední natáčecí den.
  • 00:44:08 Uprostřed moderního umění
    reagujícího na aktuální "teď"
  • 00:44:12 jsem se rozhodl natočit průběh
    myšlení, zrod formulace.
  • 00:44:15 Bál jsem se, že ten pokus nemůže
    vyjít. Ukázalo se, že oprávněně.
  • 00:44:20 Co znamená ten Saddám Husajn,
    co plave v akváriu?
  • 00:44:27 Pro mě je to manýra, nic víc.
  • 00:44:30 Co znamená slovo manýra?
  • 00:44:33 Nějaké chování nebo výstřelek,
    aby si ho druzí všimli.
  • 00:44:38 To není manýra.
    Manýrismus je něco jiného.
  • 00:44:44 -Tak mám manýru já.
    -V čem by musel Husajn plavat,
  • 00:44:47 aby pro tebe znamenal
    něco zásadního?
  • 00:44:51 Jde o to, proč tady je.
  • 00:44:54 Saddám bude asi odsouzen k smrti.
  • 00:44:58 Až bude viset na provaze místo
    toho, co by byl utopen v akváriu,
  • 00:45:02 tak to bude něco skutečnost,
    a tohle skutečnost není?
  • 00:45:05 Je to manýra, když ho pověsí?
  • 00:45:08 Je manýra, když ho Američani
    nechají pověsit?
  • 00:45:11 Pak je všechno manýra.
  • 00:45:14 Jaký je rozdíl mezi Husajnem
    v akváriu a Husajnem,
  • 00:45:17 kterého patrně nechají pověsit
    vítězové?
  • 00:45:20 -Rozdíl je, že tohle není Husajn.
    -Proč ne?
  • 00:45:24 Tohle je simulace...
  • 00:45:28 A ten Husajn, který v televizi lezl
    z díry v zemi, je ten pravý?
  • 00:45:33 Jaký je v tom rozdíl?
    Proč je tenhle méně pravý?
  • 00:45:39 Protože ten, co leze z díry,
    byl v Bagdádu a tenhle v Praze.
  • 00:45:43 Ten byl přece taky v Praze,
    ve tvém pokoji v televizi.
  • 00:45:48 Proč říkáš, že byl v Bagdádu?
  • 00:45:53 Bagdád je přece funkce
    tvé televize.
  • 00:45:57 Husajna, kterého jsi viděl,
    umísťuješ do Bagdádu,
  • 00:46:02 ale Bagdád je funkce tvé televize.
    Co je to Bagdád?
  • 00:46:10 Byl tam můj strýc, je to město,
    které existuje.
  • 00:46:13 Je to místo, kde byl tvůj strýc,
    ale v čem je rozdíl?
  • 00:46:17 Proč by to místo mělo být víc
    skutečné než místo, kde nebyl?
  • 00:46:24 O tohle jde v moderním umění.
  • 00:46:28 Náš vztah je ve skutečnosti hrozně
    křehký a vše, co nazýváme
  • 00:46:34 skutečnost, je zprostředkované.
  • 00:46:39 Takže teď se hodí věta:
  • 00:46:42 "Vážení diváci, vy, co jste
    vydrželi koukat do konce pořadu
  • 00:46:45 Pokus o portrét myšlení s filozofem
    Václavem Bělohradským,
  • 00:46:51 je to něco jako Bagdád."
  • 00:46:57 Jsem tak, jak si mě Sedláček
    vymyslel.
  • 00:47:00 Třeba ani nejsi.
  • 00:47:02 Jak si mě vystříhal z 60 hodin
    našeho povídání.
  • 00:47:05 Třeba tady ležíš v láku,
    nebo ležíš v láku někde v Terstu.
  • 00:47:09 -V láku ještě neležím.
    -Pro mě je to tak abstraktní...
  • 00:47:13 Člověk visí na něčem konkrétním,
    ale to konkrétní
  • 00:47:16 je strašně abstraktní.
  • 00:47:19 Proč si myslíš, že tenhle Saddám
    Husajn je víc abstraktní než ten,
  • 00:47:23 kterého jsi viděl v televizi?
  • 00:47:28 Protože Saddám Husajn, kterého jsem
    viděl já, byl v nějakém kontextu.
  • 00:47:34 Je to mašinérie americké vojenské
    moci, která je schopna zaručit
  • 00:47:38 nějakou skutečnost, kdežto tady
    David Černý nemá za sebou tanky.
  • 00:47:42 -Jeho Saddám je tenhle.
    -Proto mu nevěřím, že je to Saddám.
  • 00:47:47 -Rumsfeldovi to věřím.
    -To bys neměl.
  • 00:47:51 Možná tenhle Husajn je skutečnější
    než ten Rumsfeldův.
  • 00:47:55 Já si dokonce myslím, že to tak je.
  • 00:47:59 -Byl bych špatný student filozofie.
    -Pamatuješ, jak jsme si říkali...
  • 00:48:04 Pochopil jsem, že nedokážu přejít
    do jeho režimu řeči,
  • 00:48:08 že ho můžu vždycky jen provokovat,
    ale nahrávat mu nejsem schopen.
  • 00:48:12 Nestačím jeho tempu a dohonit ho
    můžu až ve střižně,
  • 00:48:15 když si ho pustím ještě jednou
    a vsadím jeho řeč do svého
  • 00:48:19 myšlenkového světa, kterým je můj
    film, aniž on by se mohl bránit.
  • 00:48:23 Prostě ho nějak vytvořím.
    Vždycky to tak dělám.
  • 00:48:25 Jenomže pak je tam ještě jedna věc,
    kterou Václav podceňuje
  • 00:48:29 a které já věřím.
  • 00:48:31 Střih asi dokáže
    z člověka udělat něco jiného,
  • 00:48:33 ale nedokáže mu sebrat charisma.
  • 00:48:36 Asi jsem měl do projektu napsat,
    že chci portrétovat
  • 00:48:38 charisma myslitele, protože tak
    to nejspíš i dopadlo.
  • 00:48:41 Jenomže do toho by zase Václav
    asi nešel.
  • 00:48:44 Jak jsem to říkal na začátku?
  • 00:48:47 V budoucnosti je vždycky
    všechno jinak.
  • 00:48:57 V Olomouci mě Václav seznámil
    s Martinem Škabrahou - ten taky
  • 00:49:00 pochází z Valašska - a na rozdíl
    ode mě dokáže Václavovi nahrávat.
  • 00:49:05 Nebylo to v původním záměru.
  • 00:49:07 Promluvit s mladým filozofem
    byl Václavův nápad.
  • 00:49:10 V podtextu toho rozhodnutí jsem
    cítil jeho touhu mluvit chvíli
  • 00:49:14 o filozofii se sobě rovným,
    se svým pokračovatelem.
  • 00:49:26 Nestalo se vám, že by se vaši
    kolegové, když jste jim řekl,
  • 00:49:29 že byste chtěl studovat filozofii,
    že by se vám smáli?
  • 00:49:32 To je přece tak
    nepraktické rozhodnutí...
  • 00:49:36 Takové reakce si nevybavuju.
  • 00:49:39 -Nechtěli z vás mít rodiče lékaře?
    -Ty to nějak nezajímalo.
  • 00:49:47 Jak byste se definoval jako
    filozof? Každý jde nějakým směrem.
  • 00:49:52 Jak byste definoval svůj směr?
  • 00:49:58 Mě už od opravdového začátku,
    kdy mě začala filozofie zajímat,
  • 00:50:03 tak jsem na ní vnímal ten aspekt
    veřejné angažovanosti
  • 00:50:08 nebo Sokratovský aspekt
    filozofa na agoře.
  • 00:50:14 Tehdy mě strhla četba
    "Obrany Sokratovy".
  • 00:50:20 -Platónova?
    -Ano, Platónova dialogu.
  • 00:50:24 -Tenhle aspekt mě tam táhnul.
    -Zeptám se, jak se ptají
  • 00:50:27 populárních hvězd nebo sportovců.
    Václav je váš filozofický vzor?
  • 00:50:35 To je přece hloupost,
    klást takové otázky.
  • 00:50:39 -To ve filozofii neexistuje.
    -Já jsem se ptal jeho.
  • 00:50:44 Ptáš se ovšem v mé režii.
  • 00:50:48 Řekněme, že jsme se setkali.
  • 00:50:53 Ale jak jsme se setkali,
    to je zajímavé.
  • 00:51:00 Má to biografický aspekt.
  • 00:51:03 Já jsem se na jedné konferenci
    v jednom referátu snažil vystihnout
  • 00:51:07 vývoj myšlení Václava Bělohradského
    od počátků až po 90. léta.
  • 00:51:16 Lámal jsem si s tím hlavu a pak mě
    napadlo, že tento žijící klasik...
  • 00:51:24 Že se mohu zeptat klasika
    samotného.
  • 00:51:27 Je to jen mírně přehnané tvrzení.
  • 00:51:31 Napadlo mě, že se můžu žijícího
    klasika přímo zeptat,
  • 00:51:37 co si o tom svém vývoji myslí,
    a takhle k tomu setkání došlo.
  • 00:51:43 Má takový film o filozofování,
    o myšlení filozofa smysl v médiu,
  • 00:51:47 jako je televize?
  • 00:51:52 To byste měl asi vědět spíš vy,
    protože v tom médiu pracujete,
  • 00:51:57 ale jinak nevím, proč by film
    o filozofii neměl mít smysl.
  • 00:52:02 Ale pak bychom se museli ptát,
    jestli vůbec má filozofie
  • 00:52:06 v dnešním světě smysl.
  • 00:52:09 Média včetně televize jsou úplně
    normální a dokonce i určující
  • 00:52:13 součástí tohohle světa,
    takže otázka by měla znít,
  • 00:52:16 jestli filozofie v tomhle světě
    má smysl.
  • 00:52:23 Tvoje otázka má smysl.
  • 00:52:28 Tohle je situace filozofa v dnešním
    světě, jak se snaží něco vysvětlit
  • 00:52:33 něco na té agoře, a najednou tady
    projede auto a mě to druhým uchem
  • 00:52:38 -vypadne ven...
    -To se Sokratovi stávalo taky.
  • 00:52:44 Nabízí cokoliv.
    "Cokoliv" je důležité slovo.
  • 00:52:47 Hlavně má ten hlas zesílený.
    Takže ten filozof pak není slyšet.
  • 00:52:54 Teprve teď začínám chápat,
    jak jsem měl ten obor studovat.
  • 00:52:59 Až teď mám pocit,
    že kdybych znovu začal,
  • 00:53:02 tak bych z toho něco pochopil.
  • 00:53:06 Výhoda šedesátky je,
    že je člověk tolerantní pro to,
  • 00:53:10 že si uvědomuje, že kdyby znovu
    začal, dělal by to pořádně.
  • 00:53:15 Chtělo by to druhou šanci,
    ta první nestačí.
  • 00:53:19 Chtěl bych začít znova.
    Zvolil bych si jiný začátek.
  • 00:53:27 Dnes už vím, co a jak bych dělal.
    Ale už je pozdě.
  • 00:53:31 To asi patří k tomu běhu světa,
    že člověk pochopí vše až v době,
  • 00:53:36 kdy už to pochopení
    nemůže uplatnit.
  • 00:53:43 Rád cituji Čapkovu krásnou větu
    z jedné povídky,
  • 00:53:48 že "člověka bolí v nežitých
    životech jak v uříznuté noze."
  • 00:53:56 Že člověk nežil nějaký život,
    který ale mohl žít,
  • 00:54:02 a bolí ho ten život, který nežil,
    jak uříznutá noha.
  • 00:54:06 Můj věk je věkem bolesti
    z nežitých životů.
  • 00:54:11 Tu bolest cítím dost silně.
  • 00:54:15 Mohl jsem žít jiný život, a ty jiné
    životy se mi často ohlašují
  • 00:54:20 a cítím v nich určitou bolest.
  • 00:54:28 Je jiná cesta, když to říkáte mně,
    kterému je 30 let?
  • 00:54:34 Myslím, že ne. Všechny cesty
    jsou v podstatě stejné.
  • 00:54:39 Člověk si na konci myslí,
    že by býval měl jít jinou cestou.
  • 00:54:44 Jak se tak všichni u nás báli
    třetí cesty, já vždycky říkal,
  • 00:54:48 že každá cesta je třetí.
  • 00:54:50 Člověk by chtěl jít buď jednou,
    nebo druhou, a nakonec jde třetí.
  • 00:54:53 Chtěl by říct ano nebo ne,
    a nakonec řekne něco třetího.
  • 00:54:58 Tak to musí být,
    že každá cesta je v podstatě třetí.
  • 00:55:03 Bude to tak vždycky,
    tomu se člověk nevyhne.
  • 00:55:16 Důležité je, aby od počátku
    nechtěl jít třetí cestou,
  • 00:55:22 chtěl jít jednou, ale pak jde
    tou třetí, ale aby to byl výsledek
  • 00:55:26 nějakého sporu, který ho trhá...
  • 00:55:35 Bylo to někdy lepší?
  • 00:55:37 Asi žiju v nejlepší době, jaká kdy
    byla, protože podívám-li se
  • 00:55:41 do jakékoli jiné doby, tak s touhle
    mentalitou, s tématy,
  • 00:55:46 která mě zajímají, bych v lepším
    případě skončil na galejích,
  • 00:55:51 nebo bych ani neměl možnost
    si něco myslet. Třeba.
  • 00:55:57 Nemá příliš smyslu srovnávat jednu
    dobu s druhou tímto způsobem.
  • 00:56:04 Jak říká Karel Steigerwald
    v jednom dramatu:
  • 00:56:09 "Minule byla jiná doba,
    teď je zase jiná doba."
  • 00:56:13 Musíme využít maximálně možností,
    která nám ta doba dává. Ale k čemu?
  • 00:56:22 Formuloval bych to trochu komicky,
    ale přece jen podstatně.
  • 00:56:31 Svoboda má jenom dva základy.
  • 00:56:34 Využít všechny možnosti k tomu,
    aby i jiní lidé měli víc možností.
  • 00:56:40 To je podstatné.
  • 00:56:43 A za druhé bych se vrátil ke staré
    ideji, kterou pořád omílám:
  • 00:56:49 Základní svoboda, spočívá v tom
    žít ve světě, který mi nedefinovali
  • 00:56:56 druzí, ale na jehož definici
    jsem se podílel.
  • 00:57:04 "Definuj, nebo budeš definován,"
    říkal jeden americký filozof.
  • 00:57:09 Usilovat o to, abych se nějak mohl
    podílet na definici sebe sama,
  • 00:57:15 na definici světa.

Související