iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
20. 5. 2017
11:05 na ČT24

1 2 3 4 5

0 hlasů
777
zhlédnutí

Kultura +

Jak rozehřát studený chrám barvami — Vycházejí Krylovy prózy zkraje 70. let — Michal Hrůza dvacet let na cestě českou hudbou — Bílá zvířata jsou velmi často hluchá

26 min | další Magazíny »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

Kultura +

  • 00:00:19 KULTURA+
  • 00:00:22 Vítejte při sledování
    pořadu KULTURA+.
  • 00:00:24 Témata dnešního dílu nám diktovalo
    konečně vlídnější počasí.
  • 00:00:29 Zdraví vás Petr Vizina.
  • 00:00:32 Bílá zvířata
    jsou velmi často hluchá,
  • 00:00:35 upozorňuje titulem své novinky
    prozaička Ivana Myšková.
  • 00:00:41 Michal Hrůza dvacet let
    na cestě českou hudbou.
  • 00:00:44 Civilní hitmaker vydává
    nové album.
  • 00:00:49 Jak rozehřát studený chrám
    barvami.
  • 00:00:52 Srážku umění a posvátného
    prostoru zachytila kniha
  • 00:00:56 Přímluva za současnost.
  • 00:00:59 Vůbec poprvé vycházejí
    Krylovy prózy zkraje 70. let.,
  • 00:01:03 z doby, kdy se zabydloval
    v mnichovském exilu
  • 00:01:07 a nahrál desku žalmů.
  • 00:01:15 Může vést současné umění rozhovor
    s barokním nebo gotickým kostelem?
  • 00:01:20 A o čem se spolu baví?
  • 00:01:22 Otázka pro architekta
    Norberta Schmidta.
  • 00:01:25 -Dobrý den.
    -Dobrý den.
  • 00:01:27 -Tady vidíme ukázku toho,
    oč vám jde.
  • 00:01:30 To není kostelní ozdoba,
    trs barevných balonků.
  • 00:01:34 -Ne, ne,
    je to taková drzá intervence
  • 00:01:37 do živého sakrálního prostoru.
  • 00:01:39 A navíc ještě od umělce,
    který bydlí tisíce kilometrů
  • 00:01:42 tady od našeho středoevropského
    kontextu.
  • 00:01:46 -V Jižní Koreji?
    -V Jižní Koreji.
  • 00:01:48 -Vy tomu říkáte intervence,
    to je spíše z lékařského slovníku.
  • 00:01:53 To nejste nezvaní hosté.
  • 00:01:58 -Nebo intervence
    Varšavské smlouvy,
  • 00:02:00 v současném umění
    se to normálně používá
  • 00:02:03 jako terminus technicus
    pro přítomnost současného umění
  • 00:02:06 do prostoru.
  • 00:02:08 A ten smysl je v tom,
    že ten prostor změní,
  • 00:02:11 vnese tam nějaký náboj,
    nějaký podnět,
  • 00:02:13 nějakou ideu,
    nějakou jinou atmosféru.
  • 00:02:15 -Jakou ideu nebo atmosféru
    vnesly tyto balonky...
  • 00:02:19 Tam je potřeba říci,
  • 00:02:21 že kostel tady není
    jen jako kulisa,
  • 00:02:23 ale je to živý kostel,
    kam se normálně chodí.
  • 00:02:26 -Každý týden ho navštíví
    asi tisíc lidí
  • 00:02:29 na kázání a bohoslužby.
  • 00:02:31 -Návštěvníci galerií.
    -Přesně tak.
  • 00:02:33 -Tak jakou ideu tam přinesly
    tyto balonky?
  • 00:02:36 -Jedno slovo: radost.
  • 00:02:38 "Beautiful, beautiful life"
    se to jmenovalo.
  • 00:02:41 Byla to taková erupce radosti
    nad hlavním oltářem,
  • 00:02:44 nad hlavní oltářní menzou,
    podle mě krásná byla,
  • 00:02:48 a všichni to hned pochopili,
    taková ta vitalita,
  • 00:02:51 která nám nějak unikla.
  • 00:02:53 Když se člověk dívá
    na barokní umění,
  • 00:02:55 kterého je ten kostel plný,
    když se dívá na tordované sloupy,
  • 00:02:59 tak to najednou velice rezonovalo
    právě s balonky,
  • 00:03:02 které umělec nechal dovézt
    právě až z Jižní Koreji.
  • 00:03:06 -Čili jestli tomu dobře rozumím,
    tak přinášíte cosi živého,
  • 00:03:10 současného do prostoru,
    který je přeci jen odkazem na to,
  • 00:03:14 co bývalo.
  • 00:03:15 -Právě nejen to,
  • 00:03:17 kostel je základní existenciální
    prostor naší kultury,
  • 00:03:22 a vždy jde o to,
    aby to nebyla jen ta památka,
  • 00:03:25 aby to nebylo jen muzeum,
    aby se do kostela,
  • 00:03:27 vždycky to tak bylo,
    vnášela současnost,
  • 00:03:30 současný život,
    je to funkční prostor.
  • 00:03:33 -Co to udělá s uměním?
    Jak ho ovlivní kostel?
  • 00:03:35 Tady zase vidíme namalované tváře,
    co to udělá s tím,
  • 00:03:40 jak vy říkáte,
    sakrálním prostorem,
  • 00:03:42 pro nás laiky s kostelem.
  • 00:03:44 -Jasně, s kostelem
    nebo s historickým kontextem,
  • 00:03:47 tohle je barokní refektář,
  • 00:03:49 vnese do něj určitou
    současnou vrstvu, jinou vrstvu.
  • 00:03:52 Je to něco podobného,
    když barokní umělci intervenovali,
  • 00:03:56 chcete-li, do gotických chrámů,
  • 00:03:58 když vstupovali
    svým současným výrazem
  • 00:04:00 do starého gotického prostoru.
  • 00:04:02 My neděláme nic jiného,
    než že přidáváme dočasně
  • 00:04:05 určitou současnou vrstvu.
  • 00:04:07 -A jaké jsou reakce?
  • 00:04:09 Přeci jen by člověk řekl,
    přijdu do kostela,
  • 00:04:12 tam visí trsy barevných balonků.
  • 00:04:14 -Reakce už jsou dobré,
    já myslím,
  • 00:04:16 že v našem kostele
    už si lidé zvykli.
  • 00:04:19 -To je studentská farnost
    u Salvátora,
  • 00:04:21 to zas předpokládá...
  • 00:04:23 -Ale je třeba říci,
  • 00:04:25 že na začátku to nebylo
    tak jednoduché,
  • 00:04:27 samozřejmě se ozývaly hlasy,
    že to je blasfemie,
  • 00:04:30 že se to nesluší a tak dále.
  • 00:04:32 Ale je to právě o tom,
    jak moc známe naši historii,
  • 00:04:35 jak moc známe a víme,
  • 00:04:38 že třeba v dějinách
    ten kostel nebyl takto strnulý,
  • 00:04:41 jak ho známe za posledních
    200, 100 let.
  • 00:04:43 -Takže váš argument je:
  • 00:04:45 "My nejsme první,
    to tady bývalo."
  • 00:04:47 -Jezuité takové jezuitské
    divadlo dělali běžně.
  • 00:04:50 -My tady vidíme dílo
    Stanislava Kolíbala,
  • 00:04:52 a to je pocta jeho příteli,
    který už nežije.
  • 00:04:55 Na tom díle se dá docela dobře
    demonstrovat to setkání toho,
  • 00:05:00 co patří do kostela,
    a co je zvnějšku.
  • 00:05:05 -Byla to věc, která vznikla
    pro Salvátor vůbec poprvé
  • 00:05:11 v dějinách těch instalací,
    které jsme tam dělali.
  • 00:05:14 -To byla původně kresba, že?
  • 00:05:16 -To byla původně kresba,
    z bílých kreseb ze 70. let
  • 00:05:20 a on ji věnoval
    Zdeňku Bonaventurovi Boušemu,
  • 00:05:22 což byl františkánský kněz,
    opravdový radikál,
  • 00:05:25 teolog, pro kterého tato kresba
    znázorňovala ztroskotanost života
  • 00:05:30 nebo nedokončenost života.
  • 00:05:31 -Jeho vlastního života?
    -Jeho vlastního života.
  • 00:05:35 Vlastně vůbec pak obecně života
    jako takového.
  • 00:05:38 -Čili to kolo je dokonalý tvar
  • 00:05:40 a ten čtverec nedokončený,
    ztroskotaný?
  • 00:05:42 -No, něco, co vlastně nemůžete
    dodělat,
  • 00:05:44 vždycky vše nemůžete dodělat.
  • 00:05:46 Vždy vám zůstane
    něco nedokončeného,
  • 00:05:48 něco, kam nedosáhnete.
  • 00:05:50 Ještě tato forma,
    Stanislav Kolíbal instaloval
  • 00:05:54 tento červený reliéf
    před hlavní oltář
  • 00:05:56 barokního Dientzenhofera
    a on je sklopený, on padá.
  • 00:05:59 Je to vlastně takový kvazi retábl,
    náboženský obraz,
  • 00:06:05 který nikdy nedosáhne
    svého původního místa určení
  • 00:06:11 nebo místa, kde by mohl viset
    rovně, normálně.
  • 00:06:14 Je to to velké Kolíbalovské téma
    lability a nestálosti, nejistoty,
  • 00:06:20 které rezonuje i s tím
    Zdeňkem Bonaventurou Boušem.
  • 00:06:24 -Čili přinášíte nejen radost,
    ale jsou to i příběhy lidí,
  • 00:06:27 kteří kostelem procházejí
    a jak v něm žijí.
  • 00:06:30 -Přesně tak,
    umění si vlastně může hrát
  • 00:06:33 s ambivalencí pocitů,
    ambivalencí atmosfér
  • 00:06:36 a může vlastně radikálně měnit
    vyznění kostela,
  • 00:06:39 třeba v rámci liturgické doby
    nebo v rámci slavnosti.
  • 00:06:43 -Tak já vám přeji příjemnou hru,
    ať ta hra nese výsledky,
  • 00:06:47 které chcete.
  • 00:06:48 -Děkuji za návštěvu.
    -Děkuji, na shledanou.
  • 00:06:56 -Karel Kryl,
    pro jedny dnes prorocká postava
  • 00:06:59 pro svou skepsi nad vývojem
    po roce 1989.
  • 00:07:02 A nejspíš pro všechny
    výjimečný písničkář.
  • 00:07:05 Teď se Kryl prvně představuje
    jako spisovatel,
  • 00:07:08 jeho prozaické texty sebral
    editor Jan Šulc.
  • 00:07:11 -Dobrý den, pane Šulci.
    -Dobrý den.
  • 00:07:13 -To jsou texty zkraje 70. let,
  • 00:07:15 kdy byl Karel Kryl
    nováčkem v exilu v Mnichově,
  • 00:07:19 co jste se vy sám o Krylovi
    dozvěděl z prozaických textů?
  • 00:07:23 -Tak, ony jsou zejména
    z počátku 70. let,
  • 00:07:27 ale ne všechny,
    jsou tam i z konce 70. let,
  • 00:07:30 dokonce jeden je
    z počátku 80. let,
  • 00:07:32 ale jsou tam tři povídky,
    které jsou z roku 1957,
  • 00:07:36 které psal ještě tady,
    když mu bylo 23 let.
  • 00:07:39 Dozvěděl jsem se,
    že i jako prozaik
  • 00:07:42 byl velmi nadaný.
  • 00:07:44 A že ten jazyk, který užíval,
    který známe z jeho textů,
  • 00:07:48 ten je mimořádný.
  • 00:07:51 On měl skutečně obrovský cit
    pro češtinu a používal řadu tvarů,
  • 00:07:55 které třeba dnes považujeme
    za knižní nebo archaické,
  • 00:07:58 ale on jim dával životnost,
  • 00:08:00 takže i v tom jazyce
    je hodnota té jeho prózy.
  • 00:08:03 -Prózy, které psal v exilu,
    to je, řekněme, gró té knihy.
  • 00:08:08 Jak snášel exil,
    jak snášel tu svoji situaci?
  • 00:08:12 Hlavní, centrální próza
    se jmenuje Člověk,
  • 00:08:14 napsal ji v exilu,
    ale týká se toho,
  • 00:08:17 co zažil v Československu.
  • 00:08:19 Je to způsob,
    jak se vyrovnával s tím exilem?
  • 00:08:22 -Ten nápad napsat román,
    to měl být rozsáhlý román,
  • 00:08:26 pochází patrně z roku 1972,
    tedy z té doby,
  • 00:08:29 kdy první zájem o jeho písně
    a zejména o dvě exilová alba
  • 00:08:34 už v podstatě dozníval,
    on potřeboval nějak v sobě uzavřít
  • 00:08:39 nebo si připomenout a zpracovat
    to období,
  • 00:08:44 které pro něj bylo formativní,
    tzn. období z Teplic.
  • 00:08:48 V době, kdy pracoval v Teplicích
    v porcelánce
  • 00:08:52 a kdy také vlastně začal
    písničkařit,
  • 00:08:55 tam na zámku s divadélkem,
    kde vystupoval, recitoval Villona,
  • 00:09:00 zpíval první písničky,
    k tomu se v románu vrací.
  • 00:09:03 -Tím člověkem on tedy myslel
    sám sebe
  • 00:09:07 a on tam vlastně uzavírá to,
    kým v tu chvíli je,
  • 00:09:12 rozumím tomu dobře?
  • 00:09:14 -On tam vystupuje
    pod cizím jménem,
  • 00:09:18 jiným než Člověk,
    ale samozřejmě hovoří o hrdinovi
  • 00:09:22 jako o Člověku s velkým Č.
  • 00:09:25 Proto se tam všude objevuje rozdíl
    mezi člověk, jednotlivý člověk,
  • 00:09:30 a Člověk s velkým Č,
    což je ten hlavní hrdina.
  • 00:09:33 Ovšem právě ten smysl
    je v zobecnění,
  • 00:09:36 protože on střídá rovinu Teplic,
    kde byl mladý,
  • 00:09:40 to bylo ještě před vojnou,
    a počátku exilu už z Mnichova,
  • 00:09:43 čili tam jsou vysloveně střihy,
    kde on konfrontuje
  • 00:09:47 a je to vlastně obecná situace
    člověka v exilu.
  • 00:09:51 Čili tam byla snaha
    o to zobecnění.
  • 00:09:54 -Jak podle vás exil snášel?
  • 00:09:57 Je toto způsob,
    jak se z toho vypsat,
  • 00:10:00 z toho, že vlastně vaši fanoušci,
  • 00:10:03 kteří vám nejvíce rozumějí
    a mají vás za ikonu,
  • 00:10:06 tak najednou jsou
    za železnými dráty.
  • 00:10:09 -Já si myslím,
    že to období je 20 let.
  • 00:10:12 A že ho patrně snášel,
    já mohu pouze odhadovat,
  • 00:10:16 že ho snášel v každém období
    trochu jinak.
  • 00:10:19 -A když se bavíme o té próze
    Člověk, jak je to tam zachyceno?
  • 00:10:23 -To si myslím, že bylo jedno
    z hodně těžkých období.
  • 00:10:28 Já si myslím, že on začal prózu
    psát právě proto,
  • 00:10:31 že cítil, že jako písničkář
    nemá publikum.
  • 00:10:35 Jenomže on to publikum si začal
    postupně budovat,
  • 00:10:38 našel ho ve Spojených státech,
    v Kanadě, v Austrálii
  • 00:10:41 a začal jezdit a celá ta 80. léta
    už jsou jiná.
  • 00:10:44 Tam už to publikum má,
    ale tehdy ho asi neměl,
  • 00:10:47 a proto se soustředil
    na takto velkou dlouhou práci.
  • 00:10:51 -Čili to je také popis,
    řekněme, těžké hodiny Karla Kryla,
  • 00:10:55 já jsem přemýšlel
    o dnešních čtenářích,
  • 00:10:58 kteří si budou číst ty prózy.
  • 00:11:00 Myslíte, že někdo,
    komu je dnes třeba 25 nebo 30 let,
  • 00:11:04 bude vědět,
    kdo to je Gusta Fučíková třeba?
  • 00:11:07 -Já si myslím, že určitě ano,
  • 00:11:09 protože to je próza
    pro mladé lidi.
  • 00:11:12 To je próza o 16, 17letých lidech
    v 60. letech,
  • 00:11:16 a to je,
    jako kdyby to žili dnes.
  • 00:11:20 A ta próza evokuje úžasně
    atmosféru 60. let.
  • 00:11:26 Tam je vlastně nezáměrně zachycena
    atmosféra 60. let
  • 00:11:29 a je to všechno o mladých lidech,
    o jejich vztazích,
  • 00:11:32 o zamilovávání,
    o různých zklamáních,
  • 00:11:35 o cestě k umění,
    o cestě k divadlu,
  • 00:11:39 o cestě k recitaci,
  • 00:11:41 je tam spousta citátů
    z Villonových básní,
  • 00:11:45 takže tu prózu mohou číst
    15, 16letí lidé
  • 00:11:47 úplně bez problému.
  • 00:11:49 -Plus Gustu Fučíkovou si dohledají
    někde ve slovníku.-Tak.
  • 00:11:52 -Prozaika Karla Kryla
    nám představil Jan Šulc,
  • 00:11:55 já vám děkuji.
  • 00:11:56 -Já také děkuji, na shledanou.
  • 00:12:03 -V rubrice KLIK přinášíme události
    tohoto týdne.
  • 00:12:06 Nemusíte je hledat v archivu,
  • 00:12:08 klikněte si na facebookovou
    stránku KULTURY+.
  • 00:13:03 Dvacet let na cestě
    za českým hitem
  • 00:13:06 je zpěvák a textař Michal Hrůza.
  • 00:13:08 Neokázalý hitmaker slaví deskou
    nazvanou Sám se sebou.
  • 00:13:12 Tady je klip k jedné z písní,
    kde se zpívá:
  • 00:13:15 "Padesátka v pohádkovém kraji,
    nemusím být první, kamarádi."
  • 00:13:41 ZPĚV: Na chvíli se proměním,
    dnes stane se to, vím.
  • 00:13:47 Jak to stihnu, netuším.
    Mám velký tajemství.
  • 00:13:52 Ve svý stopě poběžím,
    jsem namazaný stroj.
  • 00:13:58 Se svým tělem poletím,
    do cíle za obzor.
  • 00:14:08 -Michal Hrůza hostem KULTURY+.
  • 00:14:10 -Dobrý den, Michale.
    -Dobrý den.
  • 00:14:12 -Jste soutěživý?
  • 00:14:14 Viděli jsme klip,
    Jizerská padesátka, bílá stopa.
  • 00:14:17 -Ano, ano.
  • 00:14:19 Částečně jsem soutěživý,
    částečně nejsem soutěživý,
  • 00:14:23 což je logický,
    když jsem částečně soutěživý,
  • 00:14:26 že taky musím být tou druhou
    částí nesoutěživý.
  • 00:14:28 -Já jsem si vás vzal
    do mého pořadu,
  • 00:14:31 že se chci podívat zblízka
    na popovou hvězdu.
  • 00:14:33 A zdá se mi, že vaše tajemství je,
    že máte v sobě hodně protikladů.
  • 00:14:38 Vy jste civilní popová hvězda,
    soutěživý, nesoutěživý.
  • 00:14:42 Trochu Chytrá horákyně.
  • 00:14:44 Jste 20 let na scéně,
    jak jste si to představoval,
  • 00:14:47 když jste začal?
  • 00:14:49 -Já jsem asi tenkrát,
    ani teď vlastně neuvažuju
  • 00:14:53 v rozmezí času,
    ale spíše v rozmezí toho,
  • 00:14:56 že co má člověk v sobě
    nebo čím je poctěn,
  • 00:14:59 že se stává jakousi mediální
    hlásnou troubou,
  • 00:15:03 to znamená, že jaké má pocity
    a co vidí,
  • 00:15:06 tak může prostřednictvím hudby,
    potažmo textů vyjádřit.
  • 00:15:10 -A co teď,
    po těch 20 letech hlásíte zrovna?
  • 00:15:13 Třeba tou deskou Sám se sebou.
  • 00:15:15 -Já se snažím pořád být takový,
    jaký cítím,
  • 00:15:19 to znamená to, co cítím,
    čili pravdivě se nebojím přiznat.
  • 00:15:23 Třeba když mi bylo 20 let,
    tak jsem se zamiloval
  • 00:15:26 do nějaké holky platonicky,
    tak jsem napsal písničku pro ni...
  • 00:15:30 -Dobře, 20 let vám není.
    -A jo, vlastně.
  • 00:15:33 -Jste ročník 1971,
    čím se zabývá chlap,
  • 00:15:37 který se narodil v tomto roce,
    ten klip se jmenuje Padesátka,
  • 00:15:42 to už trošku vypadá,
  • 00:15:44 že si projektujete
    svoji budoucnost.
  • 00:15:47 -No ono to spíše souviselo s tím
    legendárním během na běžkách,
  • 00:15:51 Jizerskou padesátkou,
    kterou jsem měl to štěstí
  • 00:15:54 několikrát uběhnout.
  • 00:15:57 Nezávodil jsem na čas,
    šlo mi o to,
  • 00:15:59 abych ji vůbec uběhl,
    a to se mi podařilo,
  • 00:16:02 tuším čtyřikrát.
  • 00:16:04 Jednou jsem běžel pětadvacítku
    jako odpočinek a je to skvělý.
  • 00:16:07 A když se potom točil ten film,
    tak jsem byl osloven,
  • 00:16:10 jestli bych to nechtěl zkusit.
  • 00:16:13 A mně se strašně chtělo
    právě kvůli tomu,
  • 00:16:16 že už jsem znal ten pocit,
    jaké to je,
  • 00:16:19 když člověk uběhne tu padesátku.
  • 00:16:21 Nakonec se točilo v Krkonoších,
    protože nebyl sníh v Jizerkách.
  • 00:16:24 Tak jsem akorát musel
    trošku předělat text,
  • 00:16:27 kde se vyskytovala ta Jizerská.
  • 00:16:29 Ale tím, že se to točilo
    v Krkonoších,
  • 00:16:31 tak je to hloupé,
    používat Jizerská,
  • 00:16:34 když to byla Krkonošská.
  • 00:16:35 Ale ta vlastně neexistuje.
  • 00:16:37 -A Michale, máte před sebou teď
    nějakou takovouhle padesátku?
  • 00:16:41 Něco, co si chcete zkusit,
    co chcete být?
  • 00:16:43 -Doufám, že tu padesátku
    mám také před sebou.
  • 00:16:46 A co se týče závodu,
    sliboval jsem si,
  • 00:16:51 že bych ji zkusil
    ještě zaběhnout.
  • 00:16:55 -Počkejte,
    to není sportovní magazín.
  • 00:16:58 -Jestli máte před sebou něco?
    -To je přece kulturní magazín.
  • 00:17:03 -No jasně, ale jste popová hvězda,
    tak máte před sebou mít něco,
  • 00:17:06 máte závodit s někým?
  • 00:17:09 -Hudba není závod.
    -A co je pro vás hudba?
  • 00:17:12 -Hudba je vlastně forma mluvy,
    jazyka, komunikace.
  • 00:17:17 A to, že kolega z té či oné strany
    v hudbě mluví jiným směrem
  • 00:17:22 nebo jinak, je naprosto v pořádku,
    protože tím je svět barevný
  • 00:17:26 a tím se stává to spektrum širší,
    a to je pro všechny dobře.
  • 00:17:31 -Takže jste přejícná
    popová hvězda.
  • 00:17:33 Michale, já vám děkuji
    a teď vám předávám
  • 00:17:36 toto podium KULTURY+,
    abyste s námi tady mluvil
  • 00:17:39 svou hudbou.
  • 00:17:40 -Díky.
    -Taky.
  • 00:17:46 ZPĚV: Já se krásně mám.
    Vím, že nejsem sám.
  • 00:17:57 Od té chvíle, co tě znám,
    láska přišla k nám.
  • 00:18:09 Jsem rád, že už nehoním
    stála černým údolím, ou jé.
  • 00:18:20 Hned jak svý koně napojím,
    vrátím se za tebou, hou, hou, jé.
  • 00:18:29 Já se krásně mám.
    Vím, že nejsem sám.
  • 00:18:59 -A teď několik osobních tipů.
  • 00:19:02 Ve sbírkách Petra Hrušky
    se už dvacet let
  • 00:19:05 objevuje postava jeho syna Adama.
  • 00:19:08 Jako by v nich vedl
    paralelní život.
  • 00:19:10 Otec Hruška Adamův příběh
    doplnil o nové básně
  • 00:19:13 a vydal pod titulem Nevlastní.
  • 00:19:17 Zestárli jsme. Překvapuje nás to?
  • 00:19:20 ptá se soubor Farma v jeskyni
    v představení nazvaném
  • 00:19:24 Navždy spolu.
  • 00:19:25 Příběh dvou kamarádek na telefonu
    uvádí příští týden pražský DOX.
  • 00:19:30 Oslavil teprve 26. narozeniny
    a přitom nerozumí
  • 00:19:34 generaci youtuberů
    a ujíždí mu vlak.
  • 00:19:38 Písničkář, který si říká Pokáč,
    natočil videoklip
  • 00:19:41 k novému albu
    a vyprodává pražské kluby.
  • 00:19:44 ZPĚV: Právě mi odbilo 26,
    to zbejvá ještě let, žádnej stres.
  • 00:19:50 Pořád se cejtím jako v pubertě,
    a to jsem víc jak čtvrtstoletí
  • 00:19:53 na světě...
  • 00:20:00 -Existují situace nebo myšlenky,
    kterým se člověk
  • 00:20:03 obvykle vyhne
    nebo je taktně zamlčí.
  • 00:20:06 Právě ty ve své povídkové novince
    nazvané Bílá zvířata
  • 00:20:09 jsou velmi často hluchá
    zkoumá spisovatelka Ivana Myšková.
  • 00:20:13 -Ivano, vítej.
    -Děkuji, dobrý den.
  • 00:20:15 -Nepletu se, když říkám,
    že zkoumáš situace,
  • 00:20:18 které jsou pro mnoho lidí
    trapné nebo nepatřičné?
  • 00:20:22 -Myslím, že jsi to vyjádřil
    velmi přesně, o to mi jde,
  • 00:20:28 zkoumat tyhle situace,
    protože co jiného
  • 00:20:35 vlastně má dělat literatura?
  • 00:20:38 Literatura má být co nejblíž
    životu a tomu,
  • 00:20:42 co prožíváme.
  • 00:20:45 A to zamlčování,
    to vede k hrozným věcem,
  • 00:20:50 k nemocem, ke konfliktům.
  • 00:20:54 Prostě v tom je strašně moc
    zlého a špatného.
  • 00:20:58 -Tenhle hněv a zamlčování,
    já se tak někdy úplně cítím,
  • 00:21:02 jako by mi tak knížka říkala,
    jací by lidé mohli být,
  • 00:21:06 jaké by mohly být jejich vztahy
    a jejich život,
  • 00:21:08 kdyby si přiznávali ty věci,
    jak je cítí nebo vidí,
  • 00:21:13 rozumím tomu takhle?
  • 00:21:15 Čili je to také
    kniha psaná z hněvu?
  • 00:21:18 -Kniha trošku z hněvu
    na lidské pokrytectví,
  • 00:21:25 které nás provází i tam,
    kde bychom ty masky
  • 00:21:30 měli mít sundané.
  • 00:21:32 -A není to třeba jen ostych?
  • 00:21:35 -Je to také ostych,
    je to výchova,
  • 00:21:38 je to nějaký pocit nepatřičnosti.
  • 00:21:43 -Té naší situaci,
    jak tady my dva spolu sedíme,
  • 00:21:47 se podobá jedna
    téměř formanovská
  • 00:21:50 Hoří, má panenko scéna
    z tvé knihy,
  • 00:21:53 kdy děvče sedí
    s dobrovolným hasičem.
  • 00:21:56 On přichází od tomboly s výhrou
    a to děvče si s ním
  • 00:22:00 připravuje rozhovor,
    aby toho hasiče bavil.
  • 00:22:04 A říká: "Zeptám se na to,
    jestli hasičské bály a svatby
  • 00:22:07 jsou také tak dobré,
    jestli někdo zahynul
  • 00:22:10 při požáru a tak."
  • 00:22:12 A on přijde a ta dívka říká:
    "Ne, ne, já se ho zeptám
  • 00:22:15 na jizvy, ty jsou přece důležité."
  • 00:22:18 Existuje svět,
    ve kterém se dá zeptat jednoduše:
  • 00:22:21 "Tak jaké máte jizvy z dětství?"
  • 00:22:24 To přeci není normální otázka.
    Nebo je?
  • 00:22:28 -No, v té knížce je,
    ale já bych si přála, aby byla.
  • 00:22:34 -Tak to zkusíme.
  • 00:22:36 Ivano, jaké máš jizvy z dětství
    a jak se zobrazují v té tvé knize?
  • 00:22:41 Mně by to přišlo velmi intimní,
    ptát se.
  • 00:22:44 -Ale proč? Ony se pořád někde
    rozevírají, tak to přiznám.
  • 00:22:54 Ano, měla jsem celé dětství
    veliký komplexy z toho,
  • 00:23:00 jak vypadám, že jsem pomalá,
    že ostatním nestačím,
  • 00:23:06 že neumím matematiku a fyziku
    a jsem špatná v tělocviku.
  • 00:23:12 -Čili ta dívka čekala,
    že ten hasič takhle bude reagovat?
  • 00:23:17 -Když jsem byl malý...
    -Nemusí tak od začátku.
  • 00:23:21 Ale myslím, že by se leccos
    zjednodušilo v lidské komunikaci.
  • 00:23:26 -Kdybychom se ptali na jizvy?
  • 00:23:29 -Kdybychom se ptali na jizvy,
    hned jsme si to řekli,
  • 00:23:32 hned si to vyložili,
    jak se věci mají.
  • 00:23:35 A podle toho potom s tím
    psychologickým profilem,
  • 00:23:39 s tou anamnézou
    s tím člověk jednali.
  • 00:23:42 Já jsem si říkala svého času,
    že bych mohla mít
  • 00:23:45 takhle pověšenou cedulku na krku
    "jednejte se mnou tak a tak,
  • 00:23:51 protože jsem takhle divná",
    a tím bych předešla
  • 00:23:55 mnoha nedorozuměním.
  • 00:23:58 -Je tohle ten důvod,
    proč tvá literatura oslovuje
  • 00:24:02 možná tvé vrstevníky?
  • 00:24:05 Velmi často jsou to dívky,
    že ony tam najednou vidí,
  • 00:24:09 že za ně někdo najednou vyslovil
    ty situace,
  • 00:24:12 ve kterých se člověk nachází,
    není mu lehko,
  • 00:24:15 tím to sám pro sebe promýšlí,
    tím ještě získá takový pocit,
  • 00:24:18 že je pomalý v tom,
    že by to neměl řešit,
  • 00:24:21 protože normálně
    to nikdo neřeší navenek?
  • 00:24:23 Máš tuto zpětnou vazbu od čtenářů?
  • 00:24:25 -Mám, myslím,
    že mám pár takových duší.
  • 00:24:31 Většinou tedy ženských,
    protože muži se třeba
  • 00:24:36 pomaleji otevírají
    v té komunikaci.
  • 00:24:42 -O jizvách v rozhovoru.
  • 00:24:45 -V těch jizvách,
    jizvy hned neukazují.
  • 00:24:48 Kdežto ty ženy to hned odhrnou
    a hned řeknou, co a jak.
  • 00:24:53 A nebojí se vlastně i nějakého,
    dejme tomu, ztrapnění
  • 00:24:58 nebo té nepatřičnosti.
  • 00:25:00 Takže mám takové ženy,
    které mi darem svěří,
  • 00:25:07 co je trápí.
  • 00:25:10 A malinko i působím možná
    jako tak psychoterapeuticky,
  • 00:25:16 dejme tomu,
    ale jako naprostý amatér.
  • 00:25:21 Píšeme si, mám ráda,
    když se rozvine nějaký kontakt
  • 00:25:25 třeba přes e-mail nebo chat.
  • 00:25:27 Ale tím k tomu nikoho nevyzývám,
    protože nejde zase odpovědět
  • 00:25:32 na všechno.
  • 00:25:34 -Tak já tvé knize přeji úspěch
    nejen terapeutický,
  • 00:25:37 ale hlavně literární,
    protože to je v první řadě
  • 00:25:39 literární událost.
  • 00:25:41 -A díky, že jsi přišla.
    -Já děkuji za pozvání.
  • 00:25:49 -To je pro dnešek vše.
  • 00:25:51 Příště se na vás těší
    Tereza Willoughby, na viděnou.
  • 00:25:58 Skryté titulky: Dominika Bukovská
    Česká televize, 2017

Související