iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
5. 1. 2017
21:45 na ČT2

1 2 3 4 5

7 hlasů
9280
zhlédnutí

Spi sladce

Film se pohybuje na hraně, stejně jako lidé, o kterých vypráví. Na hraně pravdy a fantazie. Na hraně života a smrti. Dokumentární film.

40 min | další Dokumenty »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...
odkaz na video zhasnout pomoc zvukový popis

Ulice není moje volba

  • 00:01:10 Tak, pane Karle, kdybyste mi...
    Vidíme se?
  • 00:01:14 Kdybyste mi vyprávěl, co se vám
    zdá.
  • 00:01:18 Nějaký vaše sny.
  • 00:01:30 -Potom se mi zdálo o tátovi,
    o mamince, o babičce...
  • 00:01:37 No.
    A o klukovi, no.
  • 00:01:43 Už jsou všichni mrtví.
  • 00:02:35 -Je to takovej
    hodně banální sen.
  • 00:02:38 Že jsem prostě někde na diskotéce,
    jsem trošku opilá
  • 00:02:44 a vlastně vezmu chlapa za ruku
    a odvedu ho na toaletu,
  • 00:02:50 tam ho vlastně znásilním...
  • 00:02:56 A ráno, když se probudím,
    tak nemůžu uvěřit tomu,
  • 00:03:00 že doopravdy se mi tohle to
    zdá.
  • 00:03:04 -Tak jak to uděláte?
    -Jak to udělám?
  • 00:03:07 Udělám to tak,
    že prostě vysvleču toho chlapa,
  • 00:03:12 vůbec mě to nezajímá,
    jestli se brání nebo ne,
  • 00:03:17 a vlastně pak dojde k tomu...
  • 00:03:21 K tomu...
    Jak to mám říct?
  • 00:03:30 Že začnu dělat takový podivný věci,
    který asi nejsou
  • 00:03:34 v reálným životě pravdivý,
  • 00:03:37 že vlastně znásilníte
    toho chlapa.
  • 00:03:42 -Já jsem vždycky,
    když jsem byl malej,
  • 00:03:44 tak než jsem byl nemocnej,
    tak opravdu fakt to fungovalo
  • 00:03:47 úplně přesně, že den předtím,
    než jsem byl třeba nemocnej,
  • 00:03:50 nebo to, tak se mi vždycky zdál
    jeden a ten samej sen.
  • 00:03:54 Nebyl to konkrétní,
  • 00:03:56 byl to spíš takovej pocitovej sen,
    než to...
  • 00:03:59 Byla to prostě nějaká tíha,
    která na mě jakoby doléhala
  • 00:04:02 a já jsem s tím nějak nemohl
    nic dělat, jo.
  • 00:04:05 Že opravdu něco mě hnalo,
    něco mě mlelo jakoby
  • 00:04:09 a nemohl jsem s tím nic
    udělat.
  • 00:04:11 Měl člověk nějaký ty dětský
    nemoce,
  • 00:04:14 ty neštovice a tyhle ty věci,
    tak když byl s tou mámou doma
  • 00:04:17 a ona opravdu vařila ten čaj,
    prostě,
  • 00:04:20 dělala vám Priessnitzovy zábaly
  • 00:04:23 a pouštěla vám
    ty desky s Hurvínkem
  • 00:04:25 a bylo mi to hrozně příjemný,
    když se o mě starala, prostě.
  • 00:04:31 Věděl jsem, že ji mám v tu chvíli
    prostě jenom pro sebe.
  • 00:04:34 Tak jsem si to vychutnával.
    Prostě.
  • 00:04:39 Měl jsem to rád, no.
  • 00:04:55 -Se mi stalo, že jsem byla
    znásilněná.
  • 00:04:59 Bylo mi 7 roků...
  • 00:05:03 Nechala mě maminka znásilnit
    za 70 tisíc,
  • 00:05:06 takže jsem svým způsobem byla
    prodaná.
  • 00:05:10 Máma místo toho, aby zavolala
    policajty
  • 00:05:14 nebo něco s tím udělala,
    tak naopak mě ještě zbila.
  • 00:05:23 A já jsem se vlastně šla vykoupat,
    najedla jsem se,
  • 00:05:27 ještě jednou jsem se vykoupala
    a šla jsem spát.
  • 00:05:31 No a asi po 10 minutách přišla
    babička,
  • 00:05:35 já už jsem vlastně skoro
    nedejchala,
  • 00:05:39 protože jsem dostala epileptický
    záchvat.
  • 00:05:43 A ono to bylo takový trošku
    zvláštní,
  • 00:05:45 protože já si jenom
    pamatuju to,
  • 00:05:48 když mně ten jeden pán
    vytáhl jazyk
  • 00:05:52 a skončila jsem v nemocnici.
  • 00:05:56 No a bylo to takový zvláštní,
  • 00:05:59 protože ty sny se mi několikrát
    opakovaly.
  • 00:06:02 Byla jsem kvůli tomu i v léčebně,
    aby mě z toho trošku dostali.
  • 00:06:07 A pak jsem vlastně skončila
    v dětským domově,
  • 00:06:12 ale už mě nepustili domů,
    protože měli strach,
  • 00:06:15 že by máma udělala něco podobného,
    co udělala v těch 7 letech.
  • 00:06:20 No ale já, když jsem byla doma,
    tak se mi ty sny pořád opakovaly.
  • 00:06:24 Bylo to takový zvláštní.
    V dětským domově
  • 00:06:27 se mi to nestávalo, ale když jsem
    byla vedle mámy tak ano.
  • 00:07:02 ODBÍJEJÍ ZVONY
  • 00:07:28 ODBÍJENÍ HODIN
  • 00:07:31 -Měl jsem prostě šílený sny
    o smrti, jo?
  • 00:07:34 Třeba jsem zachraňoval nějakou
    malou holčičku
  • 00:07:37 před nějakejma vlkama,
    prostě, jo.
  • 00:07:39 A potom šli ti vlci po mně,
    jo?
  • 00:07:42 Nebo jsem třeba ležel v nějaký
    železný trubce
  • 00:07:46 a prostě mi svářečkou zavařovali
    nějakou díru, jo?
  • 00:07:51 Že mě prostě někdo zavařil
    do trubky,
  • 00:07:54 abych ani nemohl vylézt.
    A tejden nato
  • 00:07:57 jsem se vzbudil v nemocnici
    po operaci, že jo.
  • 00:08:01 Najednou prd, že jo.
    Přišla střeva - další operace.
  • 00:08:06 Dobrý.
    Proběhla třetí operace
  • 00:08:09 a já furt věděl, že to prostě ještě
    není všechno.
  • 00:08:17 -Se mi třeba, když se mi zdálo
    o rodičích a o klukovi,
  • 00:08:22 tak já jsem z těch,
    já jsem se vzbudil
  • 00:08:27 a měl jsem z těch snů radost.
  • 00:08:30 Jsem by natěšenej, no.
    -Co to bylo za sny?
  • 00:08:36 -No...
    -Co jste tam viděl?
  • 00:08:39 -Jak jsem vychovával kluka,
    no.
  • 00:08:49 Babička mi pomáhala...
  • 00:08:53 Moje máma mi pomáhala...
    No.
  • 00:08:58 Táta mně pomáhal.
    To jsem tam všechno viděl!
  • 00:09:04 Úplně v živým obraze.
  • 00:09:44 -Jako Kája,
    já jsem s ním prožil
  • 00:09:46 nádherný dětství, mládí,
    vždyť je to můj bratránek!
  • 00:09:50 -Já si vzpomínám, když jsem tak
    o tom přemejšlel,
  • 00:09:52 tak si ho pamatuju, jak tam vždycky
    ležel u nás v pokoji na posteli.
  • 00:09:57 To no vždycky, když vylezl
    z postele,
  • 00:09:59 tak si vyhrnul tričko a furt si
    hladil břicho.
  • 00:10:02 Pak vylezl,
    zavřel se do tý koupelny,
  • 00:10:04 napustil si tam vanu a tam strávil
    tu hodinu.
  • 00:10:09 A táta to nikdy nemohl
    skousnout,
  • 00:10:12 tak tam pokaždý na něj běžel,
    a vždycky:
  • 00:10:14 "Kapr, vylez! Kapr, vylez!"
    No.
  • 00:10:21 HLASITÉ DECHY
  • 00:11:40 -Tak nedávno jsem měl
    takovej sen,
  • 00:11:42 až jsem se z toho blbě probudil.
  • 00:11:45 Zdálo se mi, že normálně hraju
    s Rosickým fotbal.
  • 00:11:47 A hráli jsme dva proti 11.
  • 00:11:50 A on nějak... za půlku.
  • 00:11:54 A on mi to vždycky přihrával nějak
    jako mimo, jako do outu.
  • 00:11:59 A já jsem mu vynadal,
    jak to přihrává.
  • 00:12:04 A on říkal:
  • 00:12:06 "Já musím vědět sám nejlíp,
    jak to přihrávám,
  • 00:12:08 když hraju v tom Arsenalu."
  • 00:12:10 Tak jsem se z toho hrůzou
    probudil.
  • 00:12:12 Nevěděl jsem, jestli se mám smát
    nebo brečet.
  • 00:12:19 Bylo mi asi 10
    a naši byli někde...
  • 00:12:23 Byl jsem sám doma a naši se byli
    někde podívat u známejch.
  • 00:12:29 Takže jsem byl večer doma sám.
    A já jsem se v noci probudil
  • 00:12:33 a že půjdu jako na záchod,
    na malou.
  • 00:12:36 A tak jsem musel přes ten obejvák
    jako do koupelny.
  • 00:12:41 Tam bylo okno.
    Tak jsem se podíval do toho okna
  • 00:12:45 a tam se mi zdálo,
    že na mě někdo jako koukal.
  • 00:12:49 A nemohl na mě koukat, protože tam
    byly závěsy, všechno.
  • 00:12:51 A úplně jsem...
  • 00:12:53 A na tohle si dodneška kolikrát
    vzpomenu.
  • 00:12:56 Že jsem byl úplně hrůzou celej:
    "Ježiš, tam někdo je."
  • 00:13:07 Maminka spáchala sebevraždu.
  • 00:13:10 Ona se léčila v Želivě,
  • 00:13:13 tam ještě tenkrát byla
    psychiatrická léčebna.
  • 00:13:17 A ona měla nějaký takový...
    Jak bych to řekl.
  • 00:13:20 No prostě měla takový stavy,
    jako halucinace.
  • 00:13:24 Tak tam byla asi 3 měsíce.
    A pak jí řekli, že je zdravá.
  • 00:13:29 A že...
  • 00:13:32 No a bylo to takhle v pátek,
    ji přivezli.
  • 00:13:36 A ona říká:
    "Já se jdu projít."
  • 00:13:39 Tam bylo takový koupaliště
    a za koupalištěm na konci vsi
  • 00:13:43 byl hřbitov, že se tam jako půjde
    projít.
  • 00:13:46 Měla tam jako svý rodiče,
    že jo.
  • 00:13:49 ZVUK LETADLA
  • 00:13:57 A nikoho to...
    A nikoho to tenkrát..., že jo.
  • 00:14:02 Tak šla, u nás byl ještě bratránek,
    kamarád.
  • 00:14:06 A táta snad dělal něco na dvoře
    ještě se sousedem.
  • 00:14:11 A to bylo takhle v 5 hodin
    odpoledne.
  • 00:14:14 Jo a...
    U nás bylo v ten den kino.
  • 00:14:19 U nás vždycky v pátek hráli
    kino.
  • 00:14:21 Takže jsem šel s tím kámošem
    do kina.
  • 00:14:24 No a najednou v půlce kina přišla
    pro mě sestřenka z kina.
  • 00:14:29 No a venku mi to řekla.
  • 00:14:33 No a takhle jsem se dozvěděl,
    jak mi umřela máma.
  • 00:14:46 HLUBOKÉ DECHY
  • 00:14:53 VYZVÁNÍ ZVON
  • 00:14:56 -Já poslední dobou
    přemejšlím nad tím,
  • 00:15:01 co bude, až člověk umře.
  • 00:15:03 To je taky celkem věc, která by mě
    zajímala.
  • 00:15:06 A bohužel taky mám takový ty sny,
    že už třeba není vůbec nic.
  • 00:15:10 Že třeba to fakt končí
    tímhle tím.
  • 00:15:13 Já jsem v nějakým ne prázdnu,
    ale prostě v nějaký díře,
  • 00:15:20 v jeskyni nebo někde, odkud prostě
    nevidím žádnej východ,
  • 00:15:24 nebo žádnou cestu, kam jít.
  • 00:15:28 Prostě člověk jenom stojí na místě
    a nemůžu se hnout.
  • 00:15:36 -To třeba...
    O tom ďáblovi.
  • 00:15:42 Jestli to je z toho,
  • 00:15:43 jak chodím tady do těch kostelů
    žebrat.
  • 00:15:46 O tom ďáblovi, to už se mi snad
    zdálo pětkrát.
  • 00:15:54 On vždycky na mě:
    "Pojď, Karle, pojď."
  • 00:15:59 A já mu říkám:
    "Jak můžeš vědět, jak se jmenuju?"
  • 00:16:04 "Já vím všechno.
    Jenom pojď, já ti ukážu."
  • 00:16:09 Já říkám:
    "Já nikam nejdu."
  • 00:16:16 HLUBOKÉ DECHY
  • 00:18:37 VYZVÁNÍ ZVON
  • 00:18:59 HLUBOKÉ DECHY
  • 00:19:15 -Vzpomínám si dobře na takový
    ty první,
  • 00:19:18 ne erotický sny,
    takhle bych to asi nenazval,
  • 00:19:22 ale první sny,
    který jsem měl fakt příjemný,
  • 00:19:26 tak asi byly sny
    o týhle tý kočce, no.
  • 00:19:31 -Pamatujete si, co tam bylo,
    v tom snu?
  • 00:19:33 -To jsme byli ve školce a hráli
    jsme si tam na zahradě.
  • 00:19:38 A my jsme byli spolu úplně někde
    stranou, prostě,
  • 00:19:41 a měl jsem ji tam zase jenom
    pro sebe.
  • 00:19:46 Byla to ta krásná modrooká
    blondýnka, nakrátko.
  • 00:19:51 Měla na sobě ty krásný šatičky,
    prostě krásný, dětský,
  • 00:19:56 co nosily holky ve školce.
  • 00:19:58 No úplně opravdu panenka,
    no.
  • 00:20:01 -Já mám šéfa, on je docela hezkej,
    on...
  • 00:20:04 Nebo docela. On je hezkej.
  • 00:20:07 A takovej trošku víc udělanej,
  • 00:20:11 jakože asi dělal nějakýho boxera,
    nebo něco.
  • 00:20:15 A to se mi o něm taky často zdá,
    že prostě ten člověk...
  • 00:20:22 Tam se to vlastně pořád opakuje,
    že chci znásilnit toho chlapa,
  • 00:20:26 ale nejde to prostě.
  • 00:20:28 V realitě to nejde.
  • 00:20:31 Ta jako bych teďka skočila
    po kamero...
  • 00:20:36 Pfuj!
    Po kameramanovi a začala jsem ho
  • 00:20:38 znásilňovat.
  • 00:20:41 Což asi není úplně normální,
    že jo.
  • 00:20:45 Takový zvláštní.
    Ale nemusíte se bát,
  • 00:20:49 pane kameramane,
    já vás neznásilním.
  • 00:21:00 HLASITÉ DECHY
  • 00:21:02 -Takový sny mám venku,
    že jo, i.
  • 00:21:05 Strašný, hnusný.
    -Tak říkejte.
  • 00:21:07 -Zdá se mi třeba, že mi píchaj
    nějaký drogy, že jo.
  • 00:21:09 Do žíly. A já to nechci.
    Oni mě nutěj, že jo.
  • 00:21:12 A přitom já to nechci.
  • 00:21:14 A oni řeknou:
  • 00:21:16 "Pojď, píchnu ti něco, bude ti
    dobře."
  • 00:21:19 A já říkám...
    Třeba i v tom snu brečím.
  • 00:21:21 Já říkám:
    "Ne, já to nechci."
  • 00:21:23 A furt na mě šahají,
    obtěžujou mě...
  • 00:21:27 Šahají mně třeba na prsa nebo
    na přirození...
  • 00:21:29 Prostě na všechno mi šahaj.
  • 00:21:31 O tom to je, že jo.
    Prostě úchylujou.
  • 00:21:35 Jako nudím se.
  • 00:21:37 Pořád jen na tom Hlaváku sedět,
    shánět něco, že jo.
  • 00:21:42 A takhle.
    To není dobrý, jako.
  • 00:21:57 -Babička mě vychovávala,
  • 00:22:01 protože maminka mi umřela
    ve 12 měsících.
  • 00:22:05 Dostala rakovinu ledvin.
    A já jsem to nemohl
  • 00:22:12 přenést přes srdce,
    ani její manžel, jako můj děda.
  • 00:22:19 No, bylo nám z toho jako pěkně
    špatně.
  • 00:22:23 Furt jsme věřili v to...
  • 00:22:28 Chodil jsem ve Vlachovo Březí
    do kostela, furt.
  • 00:22:33 A furt jsem věřil v to,
    že se uzdraví.
  • 00:22:37 Jenomže potom už jsem to ani
    nechtěl, aby se uzdravila.
  • 00:22:42 -Proč?
    -Když jsem viděl, jak se trápí,
  • 00:22:45 jaký měla bolesti, jak jí padaly
    ty vlasy a všechno...
  • 00:22:51 Já už jsem nechtěl.
  • 00:22:55 -Třeba mě trošku napadlo,
    že on si ty příběhy smýšlí.
  • 00:22:59 Třeba to úmrtí tý babičky
    byl příběh té naší matky.
  • 00:23:03 A on si to v té hlavě převrátil
    vůči té babičce.
  • 00:23:16 -To byl ještě táta naživu.
  • 00:23:21 A padnul nám, o tom se mi právě
    taky zdálo.
  • 00:23:26 On byl hajnej a padnul nám loveckej
    pes na zadní packy.
  • 00:23:32 No a táta ho musel jít
    zastřelit.
  • 00:23:36 -Jeho táta myslivec nebyl.
    Jeho táta byl kuchař.
  • 00:23:38 To prostě není pravda, jo?
    To si zase vymyslel.
  • 00:23:41 A hraje jenom na city.
    Protože on prostě tyhle ty příběhy
  • 00:23:43 měl pro lidi, od kterých chtěl
    půjčit peníze.
  • 00:23:45 A potom možná postupem času
    si to snad i sám sobě namlouval,
  • 00:23:48 že se to stalo, aby ospravedlnil
    ty svoje průsery.
  • 00:23:52 On prostě sám sobě si namluvil,
    že měl tragickej život.
  • 00:23:56 -Se mi třeba zdálo o klukovi.
  • 00:23:59 On se zabil v autě.
    No!
  • 00:24:05 O tom se mi taky zdálo asi
    desetkrát.
  • 00:24:11 No.
    A to jsem s ním normálně mluvil.
  • 00:24:18 Já jsem mu vysvětloval,
    jako proč to udělal,
  • 00:24:22 proč lezl do toho auta opilej.
  • 00:24:28 On mi říká:
    "No, táto, to jsem musel.
  • 00:24:34 My jsme slavili."
    No a já jsem mu říkal:
  • 00:24:39 "Ale to jsi nemusel.
    Vidíš to, jak to dopadlo?
  • 00:24:44 Teď ležíš na hřbitově."
  • 00:25:09 Z TELEFONU: To bylo kolem 7. hodiny
    večer. A jel jsem po ulici
  • 00:25:14 z Václavského náměstí
    ulicí Na Příkopě.
  • 00:25:17 A vlastně na těch lavičkách,
    jak tam vždycky sedávaj,
  • 00:25:21 ti bezdomovci, tak pan Majer
    tam ležel na lavičce.
  • 00:25:26 A k němu se skláněl nějakej mladej
    člověk, normální,
  • 00:25:31 nebyl to žádnej bezdomovec, a bylo
    vidět, že o něj má nějakou starost.
  • 00:25:36 Že se ho snaží budit, nebo něco
    takovýho.
  • 00:25:39 No tak to mi dalo podnět
    k tomu,
  • 00:25:42 že jsem zastavil a šel jsem se
    podívat, co se děje.
  • 00:25:46 Když už jsem přicházel, bylo vidět,
    že má otevřené oči.
  • 00:25:51 Že po těch otevřených očích
    mu lezou mouchy
  • 00:25:55 a už z těch očí bylo vidět,
    že ten život tam není.
  • 00:26:35 -Já mám hodně snů, ale nemůžu si
    na nějaký vzpomenout!
  • 00:26:43 HLUBOKÉ DECHY
  • 00:26:50 A tam bylo hodně místností.
    Strašná špína.
  • 00:26:55 A tam bylo hodně takových...
  • 00:26:57 Hodně dětí, který žraly kosti.
    Jako maso.
  • 00:27:02 A koukám, koukám... A žádný rodiče
    nebyli - jenom děti.
  • 00:27:09 A tlustý děti, špinavý,
    zuby měly
  • 00:27:12 a žraly to maso, takový kosti,
    jako kanibalové.
  • 00:27:16 A říkám:
    "Sakramerte.
  • 00:27:19 A koukám do druhý místnosti,
    do třetí místnosti,
  • 00:27:21 do čtvrtý místnosti...
    A všude žraly děti maso.
  • 00:27:25 A potom jsem jednoho kluka
    požádal:
  • 00:27:27 "Prosím tě, jak se odsaď dostanu
    pryč na tramvaj?
  • 00:27:32 Takhle - to bylo divný.
    Písek, voda a to.
  • 00:27:39 A jeden kluk, spíš takovej
    černoušek:
  • 00:27:44 "Tudy, tudy!"
    Já říkám: "Však tady je moře.
  • 00:27:48 Tady nemůžu!"
    "Ale jo, tady je moře!"
  • 00:27:57 Tak jsem se vrátil zpátky.
    Já jsem neměl kudy jít!
  • 00:28:22 HEKÁNÍ ZŘEJMĚ ZE SPANÍ
  • 00:28:42 -Já jsem byl v komatu kvůli
    alkoholu.
  • 00:28:45 A od tý doby se mi zdají špatný sny
    a furt se mi opakujou.
  • 00:28:51 Takže mě třeba honěj divoký
    opice...
  • 00:28:56 S velkejma zubama, červený oči.
    Vypadají jako paviáni.
  • 00:29:02 Takoví s tím bílým tady.
    Ale mnohem větší.
  • 00:29:07 Tak jsem před opicema utíkal
    na strom.
  • 00:29:09 Tak tam mě chytly
    a začaly mi ožírat ruce, nohy.
  • 00:29:14 A v tu ránu se vzbudím, že jo.
    A už pak nespím.
  • 00:30:03 -Já mám tady jenom jedno dítě,
    to už je dospělý.
  • 00:30:06 A zdá se mi, že ty děti mám 3.
    A furt ty dvě nemůžu najít.
  • 00:30:12 A nevím, jak se jmenujou.
    A furt nad tím přemýšlím:
  • 00:30:18 Kde jsou ty 2 děti?
  • 00:30:19 Že mám mít 3 a vlastně mám jenom
    jedno.
  • 00:30:23 Ale já to přičítám, protože já jsem
    byla 2krát na potratu.
  • 00:30:26 Že je to třeba tím.
    Já nevím - svědomí?
  • 00:30:29 Ale to je trochu uhozenej sen.
    Jdu do Ládví nakoupit,
  • 00:30:33 jdu z Ládví a tam je takovej záhon
    a tam rostou melouny.
  • 00:30:37 Tak si jeden utrhnu a on začne
    křičet, ten meloun.
  • 00:30:41 A je hrozně těžkej.
    Přijde máma a vezme si ho.
  • 00:30:45 A nese ho ona.
    A ten meloun přestane křičet.
  • 00:30:49 No úplně... na hlavu.
  • 00:30:52 Až to uslyšej,
    tak mě zavřou do blázince.
  • 00:31:01 Teď se mi zdá,
    jak jsem teďko na ulici,
  • 00:31:04 nebo tohle, nebo tady bydlím,
    že furt mám 2 byty.
  • 00:31:08 Já jsem měla velkej byt a pak jsem
    ho vyměnila za menší.
  • 00:31:11 Tak se mi zdá, že je mám oba dva.
    V tom snu.
  • 00:31:15 Chodím z jednoho bytu
    do druhého.
  • 00:31:17 V tom větším jsem se vlastně
    narodila, takže ten mám radši.
  • 00:31:21 Tam se mnou žili i rodiče
    a bráchové, že jo.
  • 00:31:26 Pak jsem ho vlastně dostala já.
  • 00:31:30 Já jsem ten větší vyměnila
    za menší,
  • 00:31:33 protože oni tam nastavili takový
    nájem,
  • 00:31:35 to bylo skoro 10 tisíc
    a já jsem brala nějakých 8.
  • 00:31:38 Na to bych neměla.
  • 00:31:40 A už tam narůstaly dluhy,
    tak jsem to vyměnila za menší.
  • 00:31:43 Já jsem utíkala do knih.
  • 00:31:45 Já jsem nejradši ležela
    v knížkách...
  • 00:31:49 Mně se nechtělo vůbec nic.
    Já tomu dneska sama nerozumím.
  • 00:31:55 -Jako celej život?
    Celej život to tak bylo?
  • 00:31:59 -Celej život to tak nebylo.
  • 00:32:05 -A odkdy to tak bylo?
    -Co jsem vyměnila ten byt.
  • 00:32:14 A tam to dopadlo blbě.
  • 00:32:18 Prostě jsem na všechno začala
    kašlat...
  • 00:32:25 Do práce se mi nechtělo,
  • 00:32:28 třikrát jsem nezaplatila nájem
    a musela jsem pryč.
  • 00:32:32 Za to si můžu sama.
    Já to vím, no.
  • 00:32:35 Kdyby to šlo vrátit, tak...
    No nejde, no.
  • 00:32:40 Nevadí.
    Já si nějak pomůžu.
  • 00:32:52 HLASITÉ DECHY
  • 00:33:05 -Když jsem vyšla z dětského
    domova,
  • 00:33:08 tak ten dětský domov mi tady našel
    byt, všechno.
  • 00:33:12 Bydlela jsem v Bohnicích
    na Mazurský.
  • 00:33:15 A jak mi kluci dali tu trávu,
    nebo dali -
  • 00:33:20 já jsem řekla, co to balej,
    protože já jsem to neznala.
  • 00:33:24 A oni říkaj:
    "Tak pojď s náma.
  • 00:33:26 My ti dáme potáhnout."
    A tohle to.
  • 00:33:29 No a mně to nějak zachutnalo,
    tak jsem si dala asi 6 prásků.
  • 00:33:35 A když jsem šla domů, tak jsem
    znásilňovala každý světelný sloup.
  • 00:33:41 No ale to je prostě pravda.
    To se stalo.
  • 00:33:46 Tak v těch Bohnicích mě ti
    policajti
  • 00:33:49 museli sundávat z toho sloupu,
    protože jsem se nechtěla pustit
  • 00:33:52 kvůli tomu, že jsem myslela,
    že je to chlap, no.
  • 00:33:56 Takže...
    A ráno, když jsem se probudila,
  • 00:34:00 tak jsem nemohla uvěřit,
    protože člověk,
  • 00:34:05 který tohle to provede,
  • 00:34:07 tak asi pochopíte,
    že vás potom všechno bolí.
  • 00:34:13 A hlavně na určitých místech.
  • 00:34:16 Takže ono to zrovna není moc
    takový...
  • 00:34:20 Já jsem tomu nemohla uvěřit,
  • 00:34:23 abych měla až takovýhle halucinace,
    tak...
  • 00:34:26 Nebo halucinace.
  • 00:34:29 Pravda je ta, že se to doopravdy
    stalo,
  • 00:34:33 ale já myslela, že se mi to všechno
    zdá.
  • 00:34:57 -Věčně se mi zdálo, že jsem
    v ženskejch šatech,
  • 00:35:00 prostě že mám to, co mají ženy,
    a bylo mi úplně nádherně.
  • 00:35:03 Měl jsem paruku, nalíčenej jsem byl
    jako žena.
  • 00:35:07 Akorát to tetování jsem neměl
    na sobě.
  • 00:35:09 To bylo něco jinýho.
    A bylo to moc hezký.
  • 00:35:13 Já mám přítelkyni.
    Včera jsme prožili něco krásnýho.
  • 00:35:16 A chtěl bych vám říct jenu věc.
    Že se mi zdál takovej krásnej sen,
  • 00:35:22 že jsem sám z toho byl úplně
    překvapenej.
  • 00:35:24 -Povídejte.
    -Bylo to něco nádherného.
  • 00:35:26 To se nedá takhle říkat.
    To jsou intimní styky.
  • 00:35:31 To jsou takový věci, že se to
    nemůže vyprávět.
  • 00:35:35 Ale prostě ten sen byl něco
    úžasnějšího než ten skutek.
  • 00:36:43 -Je zima, sněží a je to prostě
    takovej ten klid, to zimní ticho.
  • 00:36:51 Jako když jdete...
  • 00:36:55 Máme na sobě zimní bundy,
    jdeme parkem a kolem padá sníh.
  • 00:37:00 A jeden má za ruku malýho,
    mezi sebou, a jdeme na procházku.
  • 00:37:11 HLASITÉ DECHY
  • 00:38:51 Skryté titulky: Alena Fenclová
    2017

Související