iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
5. 9. 2019
20:00 na ČT2

1 2 3 4 5

65 hlasů
106922
zhlédnutí

Modrá krev

(II. řada)

Bubnové z Litic

Ctíce předky ctíme sebe. Tak zní rodové heslo Bubnů z Litic a doyenka rodu, paní Eleonora, si celý život přála, aby na něj Bubnové nikdy nezapomněli

52 min | další Dokumenty »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...
odkaz na video zhasnout pomoc zvukový popis

Modrá krev II. - Bubnové z Litic

  • 00:00:16 -V mnoha zemích světa
    patří aristokraté mezi celebrity.
  • 00:00:21 Téměř každý jejich pohyb neunikne
    pozornosti tisku.
  • 00:00:24 A nejen bulvárního.
  • 00:00:26 U nás je ale moc neznáme.
  • 00:00:29 Je to hořký důsledek perzekuce
    z časů komunistické totality,
  • 00:00:33 kdy českým aristokratům
  • 00:00:35 byly vyvlastněny
    jejich rodinné statky,
  • 00:00:38 mnozí emigrovali,
  • 00:00:40 a ti, co zůstali,
    skončili často ve vězení,
  • 00:00:43 nebo přežívali v potupných
    životních podmínkách.
  • 00:00:48 Je na čase tento dluh splatit.
  • 00:00:56 Maria František Jan
    Emanuel Sylvestr Alfons,
  • 00:00:59 hrabě Kinský z Vchynic a Tetova.
  • 00:01:05 -700 let stará historie
    rodu pánů z Bubna
  • 00:01:09 se začala psát na stejnojmenném hradě
    kousek od Plzně.
  • 00:01:14 O 200 let později prapředek rodiny
    přikoupil hrad zde,
  • 00:01:20 v Liticích nad Orlicí.
  • 00:01:22 A přidal ke svému jménu
    přídomek "z Litic".
  • 00:01:36 Pamatuješ si všechna svoje jména,
    kolik jich máš?
  • 00:01:39 -Eleonora Marie Terezie
    Markéta Jiřina Milada.
  • 00:01:44 -Bubna z Litic?
    -Ano.
  • 00:01:46 -Jmenuji se Petr
    Jan Hynek David.
  • 00:01:51 -Jmenuji se Monica Blanka.
  • 00:01:54 -Dominic Mikuláš Bubna z Litic.
  • 00:01:57 -Patrick Maria Herman
    Mikuláš George.
  • 00:02:02 -Mám jen jedno,
  • 00:02:03 a to je Karel.
  • 00:02:04 Myslím, že to je po Karlu IV.
  • 00:02:12 -První zmínky o starobylém rodu Bubnů
    pocházejí z konce 14. století.
  • 00:02:17 Tehdy byli rytíři Bubnové pány
    na hrádku zván Buben.
  • 00:02:22 Od jeho jména Bubnové
    odvozovali i erbovní znamení.
  • 00:02:27 Roku 1562 získal rod Bubnů panství
    a hrad Litice
  • 00:02:33 a Doudleby nad Orlicí,
    které se staly hlavním sídlem rodu.
  • 00:02:37 Mikuláš Bubna tu nechal vystavět
    nádherný zámek.
  • 00:02:41 A s výjimkou minulého století,
  • 00:02:43 kdy si všechny hrady a zámky
    v této zemi přivlastnili soudruzi,
  • 00:02:47 jsou Doudleby
    v majetku rodu neustále.
  • 00:02:50 Roku 1629 byli Bubnové povýšeni
    do stavu svobodných pánů,
  • 00:02:55 o 15 let později do stavu hraběcího.
  • 00:02:59 Smutná éra komunistické totality
    rozvála příslušníky tohoto rodu
  • 00:03:04 do mnoha koutů světa.
  • 00:03:07 A ti, co se rozhodli zůstat
    v milované vlasti,
  • 00:03:10 za to tvrdě pykali.
  • 00:03:17 -Jsme v Doudlebech nad Orlicí.
  • 00:03:19 O tento renesanční skvost
    se dnes starají potomci rodiny Bubnů.
  • 00:03:24 I když jejich příjmení
    o tom zprvu nenapovídají.
  • 00:03:27 Pojďte dál.
  • 00:03:31 -Eleonora Marie Terezie
    Markéta Jiřina Milada Dujková,
  • 00:03:36 rozená komtesa Bubna z Litic.
  • 00:03:41 -Eleonora je krásné jméno
    a tys ho prý neměla moc ráda.
  • 00:03:45 -Neměla, byla jsem rozená v době,
    kdy byly Věry, Aleny, Zdeny
  • 00:03:50 a mně se zdálo exotické.
  • 00:03:53 Nechtěla jsem nic zvláštního,
    jiného, než mají jiní lidé.
  • 00:03:58 Ani jméno jsem nechtěla jiné.
  • 00:04:01 -Narodila ses tady v Doudlebách?
  • 00:04:03 -Ne, ve Vídni.
  • 00:04:04 Ale když mi bylo 14 dnů,
    tak jsme se stěhovali do Doudleb.
  • 00:04:12 -Jak se tady žilo?
  • 00:04:15 -Studeně.
  • 00:04:17 Byla tady pořád zima,
    ale byli jsme na zimu tak naučení,
  • 00:04:23 že nám to ani nepřišlo.
  • 00:04:27 Ze začátku jsme měli koupelnu
    jen dole,
  • 00:04:31 vykoupali jsme se
  • 00:04:34 a v nočních košilích jsme v zimě
    utíkali nahoru po schodech
  • 00:04:39 a vůbec nám to nevadilo.
  • 00:04:42 -Zámek v Doudlebech si nechal
    postavit roku 1588
  • 00:04:47 Mikuláš Starší z Bubna
  • 00:04:50 jako letní sídlo.
  • 00:04:52 Unikátní sgra ta,
    dílo italských umělců,
  • 00:04:56 obepínají jako krajkový,
    vnější i vnitřní plášť budovy.
  • 00:05:01 O století později přišlo
    do módy baroko,
  • 00:05:04 a tak František Adam
    udělal úpravy v novém stylu
  • 00:05:08 a tehdy nemoderní sgrafita
    zakryl barokní fasádou.
  • 00:05:13 Za časů totality do zámku zatékalo
    a chátral.
  • 00:05:17 Byl na něj vydán demoliční výměr.
  • 00:05:20 Opadávající omítka však odkryla
    unikátní sgrafita.
  • 00:05:25 To zámku zachránilo život.
  • 00:05:27 Dnes díky původním zámeckým pánům,
    pardon, i dámám,
  • 00:05:32 objekt jen kvete do krásy.
  • 00:05:37 -Restaurátor nebo tehdy ještě
    řemeslník,
  • 00:05:40 když vyškrabával sgrafita,
  • 00:05:45 tak si tam udělal
    nějakou svoji poznámku.
  • 00:05:48 -Petr Jan Hynek David Dujka,
  • 00:05:51 syn Eleonory Dujkové,
    rozené komtesy Bubna z Litic.
  • 00:05:56 -Podle toho poznáváme,
    který to byl řemeslník,
  • 00:05:59 protože tam má i srdíčka.
  • 00:06:01 Dokonce se nám tady objevil
    mladý učeň,
  • 00:06:06 který si tam něco nakreslil
  • 00:06:09 a pravděpodobně
    ho při tom mistr neviděl.
  • 00:06:16 -Lumpík jeden.
  • 00:06:27 -1562 přišel do tohoto kraje
    Mikuláš z Bubna
  • 00:06:32 a měl dva bratry.
  • 00:06:35 Jeden bratr postavil zámek
    v Horních Jelení
  • 00:06:39 a třetí bratr nepostavil nic.
  • 00:06:43 -Jsi schopen dopočítat,
    kolikrát to byl pra předek?
  • 00:06:49 -Je to můj 11x dědeček.
  • 00:06:52 -Kdy jsi byl v zámku poprvé?
  • 00:06:58 -Jezdili jsme tady na hrobečky,
    ale to bylo všechno.
  • 00:07:03 Poté už byl zámek otevřený
    veřejnosti, to byla 70. léta,
  • 00:07:08 rok 1967.
  • 00:07:10 Když jsme procházeli zámek,
    tak jsme se divili,
  • 00:07:14 co se tady o rodu říká.
  • 00:07:16 Říkalo se, že Bubnové
    všechno prochlastali, propili,
  • 00:07:22 byli rádi,
  • 00:07:24 že jim stát odebral zámek
    pro veřejnost.
  • 00:07:28 Přitom na něj měl být v prvních dnech
    napsán demoliční výměr,
  • 00:07:33 to maminka vždycky trpěla.
  • 00:07:35 -Maminka musela koupit lístky
    a přišlo mi to dost divné.
  • 00:07:44 Maminka říkala,
    že to byl jejich zámek
  • 00:07:47 a najednou se kupovaly lístky.
  • 00:07:50 -Monica Blanka Bubna Litic,
    dříve Šebová,
  • 00:07:53 rozená Dujková,
    dcera Eleonory Dujkové.
  • 00:07:59 -Potom jsme procházeli zámkem
    a průvodkyně nehezky mluvila o tom,
  • 00:08:07 jak šlechtici nebyli čistotní,
    že tady vařili.
  • 00:08:14 Maminka nám potom pošeptala,
    že to byla černá kuchyň,
  • 00:08:19 kde se vařilo pro dobytek.
  • 00:08:22 -Tady koukám,
    že jsme ve žhavé současnosti.
  • 00:08:27 -Tady jste v 19. století.
  • 00:08:30 -A tady jsi ty.
  • 00:08:32 -To je můj pradědeček.
  • 00:08:34 -Ne, to jsi ty.
  • 00:08:36 -Prosím tě, buď tak hodný,
    tohle si nemůžu nechat ujít.
  • 00:08:40 Tady se prosím postav
    a zůstaň mi jako fotka.
  • 00:08:46 Podoba je neuvěřitelná,
    přeskočila dvě generace.
  • 00:08:52 -Myslím, že jsem hezčí.
  • 00:08:54 -Mladší.
  • 00:08:59 -Byl tatínek přísný?
  • 00:09:01 -Tatínek byl v některých věcech
    hodně přísný
  • 00:09:04 a ty taky dodržoval.
  • 00:09:06 Museli jsme chodit na žně,
    trhat ovoce, zeleninu, mák.
  • 00:09:14 A to se muselo dodržovat
    od 13 do 19 h každý den.
  • 00:09:19 Ale pak nás nechal volně žít,
    jak jsme chtěli.
  • 00:09:26 Moje maminka byla dost nemocná
    a musela se léčit,
  • 00:09:30 což tady nebylo možné,
    tak se léčila v Praze.
  • 00:09:35 Vzala nás s sebou
    a jezdili jsme tady jen na prázdniny.
  • 00:09:40 Maminka zemřela v roce 1946.
  • 00:09:44 Tatínek v té době
    byl v zajišťovací vazbě na Pankráci,
  • 00:09:50 protože byl za války ministrem
    zemědělství
  • 00:09:54 a byl podezírán z kolaborace.
  • 00:10:02 -Byl členem Eliášovy vlády?
  • 00:10:04 -Ano.
  • 00:10:06 -Eliáš byl potom v době Heydricha
    popraven,
  • 00:10:11 v tom případě se o té vládě
    nedá ani v nejmenším říct,
  • 00:10:15 že by byla kolaborantská.
  • 00:10:17 -Rozhodně ne, a po 14 měsících,
    když zemřela maminka,
  • 00:10:21 tak ho poslali domů.
  • 00:10:24 Tatínek s bratrem se rozhodli,
    že odejdou,
  • 00:10:28 tatínek zůstal v Rakousku
    a můj bratr odešel do Austrálie.
  • 00:10:35 -Při emigraci jim pomáhal snoubenec
    mé maminky,
  • 00:10:41 a jmenoval se Petr Dujka.
  • 00:10:44 Nakonec si ho vzala,
    a proto jsem po přeslici
  • 00:10:49 a nemám hraběcí titul.
  • 00:10:51 -A tvoje maminka zůstala tady.
  • 00:10:53 -Říkala, že tento stát
    neopustí v dobrém či zlém.
  • 00:10:58 -A proč jsi neodešla?
  • 00:11:01 -Nechtěla jsem odtud.
  • 00:11:04 -Tak jsi to tady měla ráda.
  • 00:11:08 Byly to Doudleby, nebo Čechy?
  • 00:11:10 -Čechy.
  • 00:11:12 -A v tu dobu vám zámek vzali?
  • 00:11:17 -Dědeček ještě žil do března 1949.
  • 00:11:21 Vypravili mu hezký pohřeb.
  • 00:11:27 Když jsme dědečka pohřbili
    a vrátila jsem se,
  • 00:11:31 tak zamkli zámek.
  • 00:11:32 -A už jste nemohli zpátky?
  • 00:11:35 Ani pro kapesník.
  • 00:11:37 -Ani pro kapesník.
  • 00:11:41 -To nebylo jednoduché.
  • 00:11:43 -V té době nebylo.
  • 00:11:47 Hlavně když jsem potom sháněla
    zaměstnání,
  • 00:11:50 původně jsem byla v dětské poradně
    a chtěla jsem tam jít zpátky,
  • 00:11:56 tak mě pro dětskou poradnu
    neprokádrovali zpátky.
  • 00:12:02 Dodnes jsem nepochopila,
    čím bych ublížila miminkám.
  • 00:12:09 Ani jako uklízečku mě nevzali,
    tak jsem šla dělat pomocnou sílu
  • 00:12:14 do dietní jídelny U Bumbrlíčka.
  • 00:12:19 Tam jsem dělala 9 let,
    2 roky pomocnou sílu,
  • 00:12:25 pak jsem dělala 7 let servírku.
  • 00:12:28 Nosila jsem 17 obědů,
    není to žádná legrace.
  • 00:12:33 -Najednou?
    -Ano.
  • 00:12:37 -Ale tahle strašná doba naštěstí
    pominula a přišla nová,
  • 00:12:43 tzn. restituce a navrácení.
  • 00:12:50 -Vrátila jsem se domů,
    ale je to trošku jiné.
  • 00:12:56 Jako dítě jsem tady byla tak šťastná,
    že na to nikdy nemůžu zapomenout.
  • 00:13:04 -Opustíme na chvíli Doudleby,
  • 00:13:06 abychom si prohlédli v letu
    další památky na rod Bubnů.
  • 00:13:11 Hrad Litice u Žamberka
    koupil Mikuláš z Bubna v 16. století.
  • 00:13:16 Byl to velice aktivní budovatel.
  • 00:13:19 Postavil si k tomu ještě zámek
    v Doudlebách a Žamberku.
  • 00:13:22 Tak byl těžko přístupný
  • 00:13:24 a nepohodlný litický hrad
    odsouzen k rychlé zkáze.
  • 00:13:28 Dnes je státní.
  • 00:13:30 Zámek v Žamberku se tak stal
    hlavním sídlem rodu.
  • 00:13:34 Barokní kabát mu později obstaral
    František Adam z Bubna.
  • 00:13:38 Lavice v kapli dodnes
    jeho časy připomínají.
  • 00:13:42 Za totality tu přibyly brutální
    dostavby učiliště.
  • 00:13:46 Dnes patří dědicům rodu Parishů.
  • 00:13:49 Zámek v Zámrsku nese rukopis
  • 00:13:51 slavného architekta
    Jana Blažeje Santiniho-Aichla,
  • 00:13:55 patřil mj. Albrechtu z Valdštejna,
    také Kolowratům
  • 00:13:58 a v 18. století i Bubnům z Litic.
  • 00:14:02 Za vlády soudruhů tady bylo vězení.
  • 00:14:06 Pak zámek málem spadnul.
  • 00:14:08 I zámek Nelahozeves
    úzce spjatý s rodem Lobkowiczů,
  • 00:14:11 nese dotek rodiny Bubnů.
  • 00:14:14 Potvrzuje to jejich erb z roku 1613
    a na něm iniciály Blažeje Griespeka
  • 00:14:21 a jeho choti Ofky z Bubna.
  • 00:14:24 Suchomasty, zámeček u Berouna
  • 00:14:27 oděl do barokního pláště
    hrabě Václav z Bubna.
  • 00:14:30 Dnes je tu domov pro osoby
    se zdravotním postižením.
  • 00:14:35 Zakroužíme v letu zpět na východ
  • 00:14:37 a vracíme se do Doudleb.
  • 00:14:43 -Čím jsi chtěl být a čím ses stal?
  • 00:14:46 -V dětství jsem chtěl být
    ještěrkářem.
  • 00:14:50 Někdo pilotem, někdo popelářem,
    já jsem chtěl být ještěrkářem.
  • 00:14:54 Když se jezdívalo vlakem,
    tak se mi na nádraží líbilo,
  • 00:14:58 jak jezdili s kyvadly ještěrkáři.
  • 00:15:03 Pak jsem si ale řekl,
  • 00:15:05 že se pokusím
    nějakým způsobem vystudovat.
  • 00:15:08 Rodiče to také chtěli,
  • 00:15:10 ale nedostal jsem se
    tenkrát na školu.
  • 00:15:13 Šel jsem do učňáku
    na strojního zámečníka.
  • 00:15:17 Poté jsem nastoupil do nemocnice.
  • 00:15:20 V podsvětí, v kotelně,
    byl doktor chemie, filozofie,
  • 00:15:27 malíř Pavel Brázda.
  • 00:15:31 Jeden z topičů
    si tam dokonce instaloval piano,
  • 00:15:35 hrával, co jsem si přál.
  • 00:15:39 -Tzn., že jsi celý svůj život
  • 00:15:43 byl v profesi údržbář.
  • 00:15:48 -Měl jsem titul udr.
  • 00:15:50 -Krásné, byl tam MUDr.,
    pak jsi byl udr.,
  • 00:15:53 a pak byl akademický malíř,
    což byl Brázda,
  • 00:15:56 který nedávno bohužel zemřel.
  • 00:15:59 -Kuriózním exponátem
    na doudlebském zámku
  • 00:16:03 je kopie relikviáře svatého Maura,
  • 00:16:06 dílo žáků 5. třídy zdejší školy,
    kteří ho vyráběli 4,5 měsíce.
  • 00:16:11 Spotřebovali na něj 16 kg plastelíny,
    2,5 kg zlatěnky
  • 00:16:16 a 328 špendlíků.
  • 00:16:20 Místo drahokamů děti vtipně použily
    cukrovinky,
  • 00:16:23 tvrdé bonbony ocucaly
  • 00:16:25 a gumové nastříhaly
    do tvaru klenotů.
  • 00:16:31 -Přišla restituce
    a doudlebský majetek restituovali
  • 00:16:36 v první fázi tvůj strýc a matka.
  • 00:16:42 -Ano, ale já jsem šel svou cestou.
  • 00:16:45 O 10-12 let později
    se začalo proslýchat,
  • 00:16:50 že tento zámek nebo vedení,
    které si zvolil můj strýc,
  • 00:16:57 není dobré
    a aby se na to přijel někdo podívat.
  • 00:17:03 A byl jsem vyslán já.
  • 00:17:06 -Jak to ufinancujete?
  • 00:17:09 -Na první injekci
    jsem tady nasypal všechno ze svého.
  • 00:17:14 Pomohli mi sourozenci,
    kdo co měl, to dal.
  • 00:17:19 V současnosti do toho sypu
    i svůj důchod.
  • 00:17:26 -Určitá báze ekonomiky
    je nějaké hospodářství,
  • 00:17:32 které děláš.
  • 00:17:33 -Bez toho by to ani nešlo.
  • 00:17:36 Máme 800 ha lesa, 100 ha polí.
  • 00:17:48 -Tady je tvoje česká zoo?
  • 00:17:52 -Nevíme, jak to nazvat,
    jestli zoo domácího zvířectva,
  • 00:17:57 nebo babiččin dvoreček.
  • 00:17:59 -Prasátka.
  • 00:18:01 -Naše děti neznají,
  • 00:18:03 jak vypadá kravička,
    koníček, oslíček.
  • 00:18:06 Tady máme husu,
    tam sedí dvě na vejcích
  • 00:18:13 a houser hlídá.
  • 00:18:15 Přezdívku má Gustav.
  • 00:18:17 -Hlídá, jak se sluší a patří.
  • 00:18:24 -Bobíšku, ukaž se.
  • 00:18:25 To jsou stará zvířátka,
    lidi nám je kolikrát dají zadarmo,
  • 00:18:30 abychom je nechali tady dožít,
    nechtějí je dávat na jatka.
  • 00:18:34 -Jste takový domov důchodců.
  • 00:18:37 -Jsme taková LDN.
  • 00:18:45 -Jak tuhle ohromnou změnu
    svého života snášíš?
  • 00:18:49 Jaké to je?
  • 00:18:51 -Víš dobře, na co se zeptat.
  • 00:18:53 Stali se nás právníci,
    ekonomové, účetní, zahradníci.
  • 00:18:58 Musíme znát všechny profese,
    abychom to předali dalším generacím,
  • 00:19:05 aby po nás někdo převzal
    žezlo zodpovědnosti.
  • 00:19:20 -Tvůj zámek má několik set let,
    co strašidla?
  • 00:19:25 -Tady není žádné strašidlo.
  • 00:19:28 A víš, proč tady není?
  • 00:19:30 -Ne.
  • 00:19:31 -Tento zámek postavil
    můj pra pra pradědeček.
  • 00:19:36 Kdybych někoho z generací určil
    jako strašidlo,
  • 00:19:42 tak by to vždycky byla
  • 00:19:44 nějaká moje pra prababička
  • 00:19:46 nebo pra pradědeček,
  • 00:19:47 tak je nemůžu přirovnávat
    ke strašidlům.
  • 00:19:50 Naopak to zakazuju.
  • 00:19:53 -Jednou jsem četl, že jsi řekl,
    že bys provedl
  • 00:20:00 i jednu jedinou babičku,
    i kdyby bylo zavřeno.
  • 00:20:05 -Jsou tady interní směrnice,
    že provádíme od 3 až 5 lidí.
  • 00:20:12 Najednou sem přijede babička zdaleka,
    třeba z Chrudimi, Hradce
  • 00:20:16 a je mi jí líto,
    aby čekala na další hodinu
  • 00:20:19 a třeba další hodinu
    taky nikdo nepřijde.
  • 00:20:22 Nebo jí jede vlak
    a ona by odešla,
  • 00:20:24 tak ji provedu.
  • 00:20:27 -Jaké bylo dětství,
    jak jsi ho prožívala?
  • 00:20:31 -Byli jsme hodně chudí
  • 00:20:32 a měli jsme byt u Palackého mostu
    v přízemí,
  • 00:20:36 tak tam byl hrozný prach.
  • 00:20:39 Nejdřív byl jeden pokoj
    a jedna kuchyň,
  • 00:20:42 potom jsme k tomu dostali
    ještě jeden pokoj.
  • 00:20:45 Pokoje byly velké,
    ale my jsme byli 6členná rodina.
  • 00:20:50 Všechno jsme věděli,
    jak to bylo a odkud maminka pochází,
  • 00:20:58 ale maminka to brala se samozřejmostí
    a pokorou,
  • 00:21:06 že jsme to vůbec neřešili.
  • 00:21:09 Můj tatínek si velice přál,
    abychom tady nežili.
  • 00:21:14 Když byl rok 1968,
    tak zařídil,
  • 00:21:18 že moje sestra i já
    jsme odjely na 10 měsíců
  • 00:21:26 k příbuzným do Německa
    a moje sestra do Rakouska.
  • 00:21:31 To bylo oficiální.
  • 00:21:34 Velice doufal,
    že už se nikdy nevrátíme
  • 00:21:38 a on by mohl za námi vycestovat.
  • 00:21:42 Pro tatínka byla největší pohroma,
    když jsme se obě vrátily zpátky.
  • 00:21:53 Teď se angažuju pro záchranu
    kláštera svatého Gabriela,
  • 00:22:00 kde je unikátní ukázka
    bueronského umění.
  • 00:22:04 To umění je velice moudré,
  • 00:22:06 inspiraci našlo
    až v egyptské době.
  • 00:22:11 Díky tomu, že v kostele
    začal sloužit bohoslužby Václav Malý
  • 00:22:17 po roce 1990,
  • 00:22:19 a od něho jsem poprvé slyšela
    přednášku o beuoronském umění,
  • 00:22:24 tak vyslovil přání,
  • 00:22:25 že kdybychom mohli pokračovat
    ve zkoumání beuronského umění,
  • 00:22:31 protože byl obrovský nedostatek
    informací.
  • 00:22:37 Tohle jsou Tři králové,
    to bys asi nepoznal.
  • 00:22:40 -Ne.
  • 00:22:43 Editor.
  • 00:22:45 -Jsme editorem
    a dokonce jsem jeden z autorů,
  • 00:22:50 co dávali dohromady texty.
  • 00:22:56 -Jako rodina se jmenujete
    Bubna z Litic
  • 00:22:59 a ty jsi Bubna Litic, proč?
  • 00:23:03 -Měli bychom se jmenovat
    z Bubna a z Litic.
  • 00:23:09 A protože byly přídomky zrušeny,
    když vznikla ČSR,
  • 00:23:16 za pana prezidenta Masaryka,
    tak jsme Bubna a Litic.
  • 00:23:21 Teď se to velice komolí.
  • 00:23:28 -Muzeum přírodovědy.
  • 00:23:30 Jsem beze slov.
  • 00:23:34 To je neuvěřitelné.
  • 00:23:39 Sbíral jsi motýly?
  • 00:23:42 V tom případě musím říct,
    že jsi velmi úspěšný.
  • 00:23:45 Tady to je absolutně didaktické,
    úžasné, pro děti,
  • 00:23:49 krásně to funguje.
  • 00:23:51 -Tady máme mořský svět,
    mineralogii, entomologii,
  • 00:23:56 ornitologii.
  • 00:23:58 Tady doprostřed máme možnost
    předvést dětem,
  • 00:24:02 jak se kolem celého roku
    točily rituály,
  • 00:24:07 tradice v našem státě.
  • 00:24:09 Velikonoce, jarní období,
    stříhají se ovce,
  • 00:24:13 připravují se včelí úly.
  • 00:24:14 Vinobraní, to je podzim.
  • 00:24:16 -Svatý Mikuláš.
  • 00:24:18 Tady máš,
    co žije v českém lese.
  • 00:24:33 Přáli by si tvojí rodiče
    nebo tvoje matka,
  • 00:24:37 aby sis našla někoho
    tzv. z dobré rodiny,
  • 00:24:43 myslím tím aristokratického původu?
  • 00:24:47 -Nevím.
  • 00:24:49 Měli jsme omezený přístup
    k aristokratickým rodinám,
  • 00:24:55 protože tady skoro nikdo nezůstal.
  • 00:24:58 Maminka vždycky říkala,
    že je nejdůležitější láska,
  • 00:25:02 protože mého tatínka
    velmi milovala.
  • 00:25:05 Můj tatínek ji miloval do smrti.
  • 00:25:16 -Historií hradů Kokořína
    také prošel rod Bubnů.
  • 00:25:20 A to na počátku 18. století.
  • 00:25:23 Přistavěli tu i malý barokní zámeček.
  • 00:25:26 Na konci 19. století hrad koupil
    pražský podnikatel Václav Špaček.
  • 00:25:32 Dnes patří jeho dědicům.
  • 00:25:38 V Březně u Mladé Boleslavi
    stával renesanční zámek
  • 00:25:42 postavený v 15. století
    Jindřichem z Bubna.
  • 00:25:46 Zámek sice později vyhořel,
  • 00:25:49 ale zvonice z časů Bubnů
    stále stojí.
  • 00:25:54 Komplex bývalé rezidence premonstrátů
    s kostelem ve Křtinách
  • 00:25:58 na jižní Moravě
  • 00:26:00 byl po zrušení kláštera v rukou
    Dietrichsteinů
  • 00:26:03 a po nich Bubnů z Litic.
  • 00:26:05 Současným majitelem
    je Mendelova univerzita v Brně.
  • 00:26:09 Roku 1573 koupil Horní Jelení
    nedaleko Doudleb
  • 00:26:14 rytíř Heřman Varlich z Bubna
    a na Skášově.
  • 00:26:19 A nechal tu postavit kostel.
  • 00:26:21 O několik století později si tu
    Bubnové nechali postavit i zámeček.
  • 00:26:27 Připoutejte se prosím,
    budeme přistávat.
  • 00:26:36 -O slavném předku
    Heřmanovi Bubna z Litic
  • 00:26:39 pohřebeném
    ve zdejším kostele,
  • 00:26:41 si budeme ještě vyprávět.
  • 00:26:43 Nyní se vydáme do nedalekého zámečku
    za dalším z rodiny Bubnů.
  • 00:26:50 Když jsi byl malý kluk,
    seděl jsi v Západní Austrálii,
  • 00:26:55 tatínek vyprávěl o Čechách,
    to je zem.
  • 00:27:01 Pak ještě o Jelení,
  • 00:27:02 to je ještě menší tečka
    kdesi daleko.
  • 00:27:06 Co sis pod tím představoval,
    co to je?
  • 00:27:11 -Řekl bych, že jsem to vnímal
    trochu jako pohádku.
  • 00:27:16 Je jedna legrační věc,
    když jsem byl mladý,
  • 00:27:21 tak jsem měl hodně rád herečku
    Nastassju Kinski
  • 00:27:26 a táta mi řekl,
    že Kinští byli naši sousedi.
  • 00:27:30 Tak jsem věřil,
    že Nastassja Kinski
  • 00:27:34 může být moje sousedka,
    to bylo úžasné.
  • 00:27:39 -Taky bych si ji přál
    jako příbuznou, ale není.
  • 00:27:43 -Dominic Mikuláš, hrabě Bubna
    z Litic,
  • 00:27:46 syn Adama Víta,
    bratra Eleonory Dujkové.
  • 00:27:50 -Kdy jsi poprvé navštívil ČR
    nebo přímo Doudleby?
  • 00:27:55 -Bylo to v roce 1976.
  • 00:27:57 -Sám, nebo s otcem?
  • 00:28:02 -Přijel jsem s matkou.
  • 00:28:04 Ta usoudila, že by pro nás
    bylo dobré navštívit Doudleby.
  • 00:28:09 -David Karel, hrabě Bubna z Litic,
  • 00:28:12 syn Adama Víta,
    bratra Eleonory Dujkové.
  • 00:28:16 -Co tam v té době bylo?
  • 00:28:18 -Nebyl jsem tehdy schopen
    sehnat kastelána,
  • 00:28:22 tak jsem tam postával venku ve sněhu.
  • 00:28:26 Tenkrát tam byla
    jen vesnice a zámek.
  • 00:28:33 Ani nevím,
    jak jsem to tenkrát našel.
  • 00:28:39 -Adam Vít, hrabě Bubna z Litic,
  • 00:28:42 otec Dominica a Davida,
    bratr paní Eleonory,
  • 00:28:45 vyrostl v Doudlebách.
  • 00:28:47 Prožil tu německou okupaci
    a po komunistickém puči emigroval.
  • 00:28:51 Evropa mu nepřišla dost bezpečná,
    proto Austrálie.
  • 00:28:56 Ta je opravdu daleko.
  • 00:28:58 Nejdál.
  • 00:28:59 Po sametové revoluci se vrátil.
  • 00:29:02 Tady se pořád cítil doma.
  • 00:29:04 Dnes tu spí i svůj věčný spánek.
  • 00:29:11 -Jaký byl tvůj otec?
  • 00:29:13 Jaký byl jeho běh životem?
  • 00:29:17 -Začínal v Austrálii.
  • 00:29:20 Měl štěstí a dostal práci
    jako řidič autobusu.
  • 00:29:25 Tak se shodou okolností setkal
    s mou matkou.
  • 00:29:33 Potkali se na mejdanu,
    pak matka přestoupila na autobus,
  • 00:29:39 a tam byl Adam.
  • 00:29:41 Pozdravil ji,
    a tak začal jejich vztah.
  • 00:29:44 Jako řidič autobusu si zaplatil,
  • 00:29:48 aby mohl studovat na univerzitě
    a pak mohl pracovat jako učitel.
  • 00:29:53 Pak tady byla revoluce
    a mohl se sem přestěhovat.
  • 00:29:57 Byl hodně rád v Čechách.
  • 00:30:01 Měl rád gusto,
    které tu lidi v životě mají,
  • 00:30:07 že se rádi trochu napijí,
    kouří cigarety
  • 00:30:11 a povídají si až do rána.
  • 00:30:15 -Tvůj otec byl velký společník.
  • 00:30:21 -Heřman Bubna z Litic nechal postavit
    v 16. století zámek
  • 00:30:26 i kostel v Horním Jelení,
    kde je pochován.
  • 00:30:29 Jako udatný bojovník
    se proslavil ve válkách s Turky.
  • 00:30:32 Na svých cestách
    v kraji mouřenínů zřel,
  • 00:30:35 jak lev zápasí se dvěma tygry.
  • 00:30:38 Dva na jednoho není čestný boj,
    tak Heřman do souboje vstoupil
  • 00:30:43 a jednoho tygra zabil.
  • 00:30:45 S druhým už si lev sám poradil
    a z vděku doprovázel svého zachránce
  • 00:30:50 až do Čech jako věrný pejsek.
  • 00:30:53 Když Heřman zemřel,
    lev se do 3 dnů též utrápil,
  • 00:30:57 a tak byli pochováni spolu.
  • 00:31:04 -Tvůj otec s tetou se přihlásili
    o vlastnictví Bubnovského majetku.
  • 00:31:11 Pak došlo k dohodě
    mezi oběma sourozenci,
  • 00:31:14 že si to rozdělí.
  • 00:31:16 -Oni si vzali Doudleby,
    tak jsme si vzali Jelení.
  • 00:31:21 -Možná je to lepší.
  • 00:31:25 -Je to lepší,
  • 00:31:29 protože tady můžu sedět na zahradě
    a být v pohodě.
  • 00:31:36 V Doudlebech je hodně starostí.
  • 00:31:38 Můj děda řekl,
    že to je černá díra.
  • 00:31:42 Asi to znáš taky.
  • 00:31:47 -Jak tě napadlo přijet z Austrálie
    do Čech?
  • 00:31:51 -Skončil jsem univerzitu
  • 00:31:54 a začínal jsem pracovat
    jako DJ v Rakousku, v Alpách.
  • 00:32:01 Když jsem tam pracoval,
    tak tady byla revoluce
  • 00:32:06 a moje sestřenice Monica mi řekla,
    proč nejedu do Čech,
  • 00:32:13 že můžu žít v Praze.
  • 00:32:16 Tak jsem chytil vlak
    a přišel jsem.
  • 00:32:21 Začínal jsem pracovat
    jako anglický lektor.
  • 00:32:27 -Kde teď jsme a proč?
  • 00:32:30 -Myslím, že tohle je jeden
    z mých nejoblíbenějších hradů.
  • 00:32:35 Když jsem byl mladý,
  • 00:32:37 tak jsme měli obrázek Litic
    v obývacím pokoji.
  • 00:32:41 Obrázky jiných hradů jsme neměli
    a tenhle mi uvízl v paměti,
  • 00:32:45 tak jsem si řekl,
  • 00:32:47 že by to bylo vhodné místo
    k povídání.
  • 00:32:51 -Studoval jsi v Perthu?
  • 00:32:53 -Nejdřív jsem studoval v Perthu,
    a když jsem šel poprvé na univerzitu,
  • 00:32:58 byl jsem muzikant
    a hrál v rockové kapele.
  • 00:33:03 -Vážně?
  • 00:33:04 -Jo, asi bych měl říct,
    že než jsem šel na univerzitu,
  • 00:33:08 měl jsem zvláštní stipendium
    pro talentované muzikanty.
  • 00:33:12 Hrál jsem na klarinet
    a pak saxofon.
  • 00:33:15 Hudba hrála významnou roli
    v rodině mého otce.
  • 00:33:20 Bubnové jsou bubeníci.
  • 00:33:27 -Buben máte v erbu,
  • 00:33:30 takže být hudebníkem
    je součástí historie rodu.
  • 00:33:34 -Můj otec hrál na kytaru.
  • 00:33:36 -Opravdu? Nikdy jsem to neslyšel.
  • 00:33:38 -Ano, a byl dost dobrý.
  • 00:33:43 -V tomhle domě bylo něco jiného?
  • 00:33:46 -Ano, bylo tu zdravotní centrum.
  • 00:33:49 Předtím vzali všechno.
  • 00:33:51 Lidi nevnímali,
    že tady je soukromí,
  • 00:33:55 snažili jsme se tady opravit půdu.
  • 00:33:59 Lidi chodili na středisko,
    pak nahoru a začali krást.
  • 00:34:04 I na zahradě všechno,
    co jsme měli, tak vzali.
  • 00:34:12 Nemohli jsme mít odpadkový koš.
  • 00:34:16 Když jsme ho koupili,
    tak ho ukradli.
  • 00:34:22 -Nejen hrady a zámky
    nesou podpis rodu Bubnů z Litic.
  • 00:34:26 V Praze v Celetné ulici
    jsou např. hned tři domy Bubnů.
  • 00:34:30 Barokní kabát domu U Zlatého jelena
    je z 18. století.
  • 00:34:35 Kousek od nádraží Praha Bubny
    je celá oblast,
  • 00:34:41 které si říká Bubny.
  • 00:34:43 Je tu i ulice pojmenovaná
    po Heřmanovi z Bubnů.
  • 00:34:50 V moravské metropoli, v Brně,
  • 00:34:55 patřily dva domy na Zelném trhu
    Ferdinadu Antonínovi Bubnovi z Litic,
  • 00:35:01 který tu bydlel svou manželkou Amálií
    v 19. století.
  • 00:35:08 -Kde teď pracuješ?
  • 00:35:10 -Pracuji jako poradce firmy ohledně
    komunikačních dovedností.
  • 00:35:16 Vedu firmu a koučuju ji.
  • 00:35:19 -Česky ses učil od svých žáků,
    které jsi učil anglicky,
  • 00:35:24 nebo jsi sám absolvoval kurz češtiny?
  • 00:35:27 -Měli jsme desky od Jana Wericha,
    tak jsem to poslouchal,
  • 00:35:32 "František Nebojsa".
  • 00:35:34 -Dobrého učitele sis vybral.
  • 00:35:38 -Když jsem poslouchal Wericha,
    tak jsem měl dobrý pocit.
  • 00:35:43 -Které české slovo
    je pro tebe nejtěžší?
  • 00:35:48 -Na začátku to bylo "čtyři".
  • 00:35:52 -Pro mě je asi nejtěžší "sníh".
  • 00:35:57 Asi se zasměješ, je to jednoduché,
    ale já to nedávám.
  • 00:36:04 -Taky se naučit "Ř",
    to bylo docela složité.
  • 00:36:08 Seděl jsem doma
    a dělal jsem zvuk "rrrr",
  • 00:36:14 cvičil jsem
    a chodil jsem jako blázen.
  • 00:36:18 -Jaké bylo tvoje první české slovo?
  • 00:36:21 -Pivo.
  • 00:36:39 -Jsme v Admontu,
    v samém srdci Štýrska.
  • 00:36:42 Ke zdejšímu klášteru patří
    největší církevní knihovna na světě.
  • 00:36:47 Určitě stojí zato ji navštívit.
  • 00:36:49 Přijeli jsme však z jiného důvodu.
  • 00:36:57 Žije tu další potomek
    rodu Bubnů z Litic.
  • 00:37:02 -Tohle je energie, rytmus, melodie,
  • 00:37:04 něco velice abstraktního
    jako je hudba.
  • 00:37:08 Tohle je kus Rolling Stones,
    které mi hrají v hlavě.
  • 00:37:12 Je to fantastický rokenrol.
  • 00:37:14 To je ono.
  • 00:37:16 To je dunící vlak,
    co se řítí půlnocí
  • 00:37:20 a něco kolem je divného.
  • 00:37:22 Má to dynamiku
    a nechceš se mu dostat pod kola.
  • 00:37:35 -Patrick Maria Herman Mikuláš Georg,
  • 00:37:38 hrabě Bubna z Litic,
  • 00:37:39 bratr Eleonony Dujkové.
  • 00:37:51 -To je tvoje větrná elektrárna,
    nebo to je větrný rotor?
  • 00:37:55 -Celé to je nejen můj nápad,
    stojí to na mém pozemku.
  • 00:38:00 Tohle je můj pozemek
    a celý les okolo je můj.
  • 00:38:05 Větrný mlýn stojí tady
    a já ho pomaloval.
  • 00:38:13 Jsem přece taky umělec.
  • 00:38:15 -To byl první mlýn,
    který jsi pomaloval?
  • 00:38:18 -Ten před námi byl první,
    byla to velká výzva.
  • 00:38:21 Na tak velké ploše
    jsem nikdy nemaloval.
  • 00:38:24 A víš, co je druhá velká výzva?
  • 00:38:28 Že je to kulaté.
  • 00:38:30 Nedají se na to namalovat
    žádné kulaté věci,
  • 00:38:35 protože nikdy kulaté nebudou.
  • 00:38:37 Podívej, jak málo místa potřebujeme.
  • 00:38:39 Kdybys tohle všechno chtěl udělat
    se solární energií,
  • 00:38:43 tak bys potřeboval 4 ha.
  • 00:38:45 To je několik fotbalových hřišť.
  • 00:38:47 Jediná nevýhoda je,
    když není žádný vítr.
  • 00:38:50 -Je tady někde tvůj podpis?
  • 00:38:52 -Tam nahoře.
  • 00:38:53 Vidíš to tam?
  • 00:38:54 Pabuli a další dva kolegové,
    byli jsme tým,
  • 00:38:57 dělali jsme to ve třech.
  • 00:38:59 Pabuli je Patrick Bubna Litic,
  • 00:39:02 to je moje sprejerské jméno.
  • 00:39:09 -Narodil ses v Rakousku?
  • 00:39:12 -Narodil jsem se ve Štýrském Hradci.
  • 00:39:16 Můj otec utekl z tehdejšího ČSR,
    to bylo v roce 1949.
  • 00:39:20 V roce 1950 se seznámil s mou matkou
    a narodil jsem se v roce 1951.
  • 00:39:27 Ve Štýrském Hradci jsem pak chodil
    do školy
  • 00:39:30 a hned po maturitě jsem vycestoval
    do Austrálie.
  • 00:39:34 Poprvé jsem byl v Čechách
    v roce 1966.
  • 00:39:39 Bylo to takové,
    jako když člověk přijede domů.
  • 00:39:44 -I když ses tam nenarodil,
    tak máš českou duši.
  • 00:39:47 -Přesně tak.
  • 00:39:51 Ale chtěl jsem ti vyprávět,
    že v době, kdy jsem chodil do školy,
  • 00:39:56 jsem se cítil velmi česky,
    ačkoliv jsem neuměl ani slovo česky.
  • 00:40:01 Ve škole jsem si připadal jako Čech.
  • 00:40:03 Sledoval jsem český fotbal,
    doteď znám Masopusta.
  • 00:40:07 Měl jsem neuvěřitelnou radost,
  • 00:40:09 když Češi v ledním hokeji
    v roce 1968
  • 00:40:13 vyhráli 3:1 proti Rusům.
  • 00:40:16 To bylo jako národní událost.
  • 00:40:18 Když ve fotbale hrálo Rakousko
    proti Česku,
  • 00:40:22 radoval jsem se,
    když Češi vyhráli 6:1.
  • 00:40:30 -Tohle je tvůj nejoblíbenější výtvor?
  • 00:40:34 -To mě bavilo nejvíc.
  • 00:40:36 Má to černý podklad.
  • 00:40:39 To dovolí ostatním barvám,
    aby na něm svítily.
  • 00:40:43 Pak blesky a tohle všechno je živé,
  • 00:40:48 je to rokenrol,
  • 00:40:49 je to punk.
  • 00:40:50 Líbí se mi to.
  • 00:40:53 -Řekl jsi mi něco fantastického.
  • 00:40:57 Řekl jsi,
    že tvůj životní sen
  • 00:40:59 bylo stát se rockovým hudebníkem.
  • 00:41:04 -Mělo to dva důvody,
  • 00:41:06 proč jsem se nestal
    rokenrolovým muzikantem.
  • 00:41:09 Neumím zpívat
    a nehraji na žádný nástroj.
  • 00:41:12 Místo, abych hrál rokenrol,
  • 00:41:17 tak jsem v 18 letech vycestoval
    do Austrálie.
  • 00:41:23 Tam jsem žil 8 let
    a studoval politické vědy.
  • 00:41:27 V roce 1977 jsem se vrátil
    a uchytil jsem se v módní branži.
  • 00:41:33 Od roku 1989 jsem pak pracoval
    jako kouč na volné noze.
  • 00:41:41 To je povolání, které miluji.
  • 00:41:45 Dostanu se díky němu
    do celého světa.
  • 00:41:48 Baví mě to, a přesto mám čas
    na jiné věcí
  • 00:41:51 jako je např. malířství.
  • 00:41:56 Hodně vystavuji,
    vystavoval jsem už v New Yorku,
  • 00:42:01 Šanghaji, Pekingu, Monaku.
  • 00:42:04 -Skoro na celém světě.
  • 00:42:06 -Skoro.
  • 00:42:08 -Chybí mi ještě Afrika a Arábie.
  • 00:42:15 -Jižní pol.
  • 00:42:17 -Austrálie taky chybí,
    to je vtipné.
  • 00:42:20 -Kdy jsi poprvé v životě
    viděl Doudleby?
  • 00:42:24 -Bylo to v roce 1966.
  • 00:42:27 Byl to vrchol mé české hrdosti.
  • 00:42:30 Konečně doma.
  • 00:42:33 Byl jsem, trochu zklamaný,
  • 00:42:36 protože to tam nebylo moc v pořádku.
  • 00:42:40 Co mě překvapilo,
  • 00:42:42 že nás pozvali ke 3-4 rodinám
    jako hosty.
  • 00:42:46 Rychle se to rozneslo,
    přijeli mladí Bubnové
  • 00:42:49 a najednou se kolem seběhli lidé.
  • 00:42:53 -Umíš nějaké české slovo?
  • 00:42:55 -Ne, to neřeknu.
  • 00:42:57 -Rozumím.
  • 00:42:59 -Umím říct:
  • 00:43:01 ČESKY
    Jsem Rakušan a nerozumím česky.
  • 00:43:03 A taky umím:
  • 00:43:05 ČESKY
    Strč prst skrz krk.
  • 00:43:34 -Michal Jan Jitka Mikuláš Ondřej
    Dujka, syn Eleonory Dujkové.
  • 00:43:47 Markéta Anna Sobolová,
  • 00:43:49 dcera Eleonory Dujkové.
  • 00:43:52 -Děláte mi život strašně krásný.
  • 00:43:56 Sama si ho závidím.
  • 00:43:58 Svůj život, který mi dáváte a děláte,
    jste hrozně hodní.
  • 00:44:04 Děkuji všem a moc.
  • 00:44:10 -Měla jsi pocit,
    že jsi měla jinou výchovu
  • 00:44:13 než tvoje kamarádky?
  • 00:44:14 -Byla disciplína.
  • 00:44:16 V půl druhé byl oběd
    a nebýt tam znamenalo,
  • 00:44:20 že tatínek ukázal prstem
    a oběd nebyl žádný.
  • 00:44:24 -Poznal jsem,
    že jsem byl víc evropský,
  • 00:44:27 než jsem si myslel,
    když jsem byl mladý.
  • 00:44:31 Tak jsem mluvil s kamarády
    z Austrálie a říkal jsem,
  • 00:44:36 že mám pocit,
    že jsem víc evropský.
  • 00:44:39 A oni říkali: to si piš!
  • 00:44:43 -Můj otec očekával,
    že budu nejlepší ve škole,
  • 00:44:48 sportu, hudbě,
  • 00:44:50 a si myslím,
  • 00:44:52 že proto jsem byl v mládí dost vážný.
  • 00:44:56 Ale v určitém smyslu to bylo dobře.
  • 00:45:00 -Při rekonstrukcích
    v doudlebském zámku
  • 00:45:02 se objevil tajný vzkaz
    příštím generacím,
  • 00:45:05 které neznámý řemeslník
    vyškrábal do čerstvé malby fabionu
  • 00:45:10 ve velkém sále v roce 1965.
  • 00:45:14 Petr Dujka nechal k nápisu
    připevnit dvě zrcadla,
  • 00:45:17 aby si toto poselství
    dnes mohli přečíst všichni.
  • 00:45:21 -1965.
  • 00:45:24 -Doba nejmizernějších platů
    a neustálé pronásledování policie.
  • 00:45:36 -Existuje nějaká typická vlastnost
    pro Bubny?
  • 00:45:41 -Láska ke zvířatům.
  • 00:45:46 -Dané Heřmanem,
    co měl tak rád lva.
  • 00:45:49 -Heřman, co přivedl lva.
  • 00:45:52 Vždyť to je úžasné.
  • 00:45:53 -Špatně se mi to říká,
    ale myslím, že jsme moc hodní.
  • 00:45:59 -Myslím, že jsme hodně učiteli.
  • 00:46:02 Pořád se snažíme někomu dát lekci,
  • 00:46:06 jak to chodí ve světě
    nebo jaké jsou věci.
  • 00:46:11 Aspoň v mé rodině jsou všude učitelé.
  • 00:46:18 -Hodně politizování, mluvení,
  • 00:46:23 rádi máme dobré jídlo a pití.
  • 00:46:27 ...píle taky nebyla vynalezena Bubny.
  • 00:46:33 Máme rádi lidi.
  • 00:46:35 -Řekl bych jednu věc,
  • 00:46:40 nikdo z nás není nudný.
  • 00:46:45 -Jedním z nejvýznamnějších
    předků rodu
  • 00:46:48 byl Ferdinand Antonín Bubna z Litic.
  • 00:46:53 Narodil se na zámku v Zámrsku.
  • 00:46:55 Byl to zkušený válečník a diplomat.
  • 00:46:58 Bojoval ve vojskách generála Jana I.,
    prince z Liechtensteinu.
  • 00:47:02 Jako osvoboditel Ženevy
    získal čestné občanství města.
  • 00:47:06 Jeho slávu dodnes připomíná
    ulice Passage De-BUBNA.
  • 00:47:12 Polyxena Johanka Bubna z Litic
    byla šlechetnou donátorkou
  • 00:47:17 kostela v Praze na Karlově.
  • 00:47:19 Je pochována ve zdejší kryptě.
  • 00:47:21 Každoročně je tu na její počest
    celebrována mše svatá.
  • 00:47:30 Michael Bubna z Litic
    a jeho syn Mikuláš,
  • 00:47:33 děd a otec Eleonory Dujkové,
  • 00:47:36 podepsali na začátku německé okupace
    vlasteneckou deklaraci české šlechty,
  • 00:47:41 kterou se jednoznačně přihlašují
    k českému národu.
  • 00:47:47 -Můžeš říct o některém
    ze svých předků,
  • 00:47:50 že by byl tvůj oblíbený předek?
  • 00:47:53 -Moc ráda bych se setkala
    s mým pradědečkem Michalem
  • 00:47:57 a mou prababičkou Eleonorou
  • 00:48:00 a moc ráda bych zažila
    svého dědečka Mikuláše.
  • 00:48:05 -Zamilovala jsem si Heřmana z Bubna,
    protože se postaral o lvíčka.
  • 00:48:12 -Mám rád Ferdinanda z Bubna
  • 00:48:15 a Napoleon ho měl moc rád.
  • 00:48:17 Řekl,
    že měl moc rád jeho upřímnost.
  • 00:48:21 Často se snažím být s lidmi upřímný.
  • 00:48:27 -Jako Ferdinand z Bubnu.
  • 00:48:30 -Když to ocenil Napoleon,
  • 00:48:32 tak to můžou ocenit i ostatní lidi.
  • 00:48:35 -Mého otce.
  • 00:48:37 Ten si zažil své.
  • 00:48:41 Vždycky jednal rovně.
  • 00:48:43 Neměl to lehké a mám na něj
    jen dobré vzpomínky.
  • 00:48:50 -Líbí se mi příběh o Heřmanovi,
    který zabil jednoho z leopardů.
  • 00:48:55 Toho se snažím pevně držet.
  • 00:48:58 Jeho férovosti.
  • 00:49:01 Heřman a lev.
  • 00:49:03 Lví srdce.
  • 00:49:09 -Víte, co to je?
  • 00:49:10 Vysílá Londýn.
  • 00:49:15 A to jsou Bubnové.
  • 00:49:18 -Náš film se jmenuje MODRÁ KREV.
  • 00:49:20 Už jen poslední otázka.
  • 00:49:23 Máš modrou krev?
  • 00:49:27 -Není to připravené,
    ale podívej,
  • 00:49:29 mám úplně modré nehty na rukou,
    modře pomalované.
  • 00:49:33 Ale jinak je moje krev
    úplně stejně červená jako u všech.
  • 00:49:38 Věřím, že mám normálně červené
    krvinky.
  • 00:49:41 -Máš modrou krev?
  • 00:49:43 -Zelenou.
  • 00:49:45 Myslivcem jsem od svých 18 let.
  • 00:49:48 Čundrákem jsem za svůj život
    prospal tak půl roku pod širákem.
  • 00:49:55 Ale krev je červená.
  • 00:49:59 -Máš modrou krev?
  • 00:50:02 -Zatím ne.
  • 00:50:03 -Bude?
  • 00:50:05 -Možná, až to přijde.
  • 00:50:12 -Rodové heslo Bubnů z Litic zní:
    "Ctíce předky, ctíme sebe".
  • 00:50:18 Doyenka rodu,
    paní Eleonora si celý život přála,
  • 00:50:23 aby na ni Bubnové nikdy nezapomněli.
  • 00:50:26 Ctěme prosím toto heslo všichni.
  • 00:50:29 Na její památku.
  • 00:50:34 -Chci poděkovat všem dobrým,
    hodným, laskavým
  • 00:50:40 a hlavně slušným Čechům za všechno,
    co jsem tady s nimi mohla prožít.
  • 00:50:50 Jsem jim za to vděčná.
  • 00:50:53 Chci jim jen říct,
    ať jsou tady šťastní, spokojení
  • 00:50:57 a říkám jim "ahoj"!
  • 00:51:16 Skryté titulky: Lucie Richterová
    Česká televize, 2019

Související