iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
8. 6. 2019
12:45 na ČT2

1 2 3 4 5

0 hlasů
3493
zhlédnutí

Babylon

Artemis Lourantou — Nové divadlo v Torontu

26 min | další Magazíny »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...
odkaz na video zhasnout pomoc zvukový popis

Babylon

  • 00:00:01 BABYLON
  • 00:00:03 Babylon, kde žiju a proč.
  • 00:00:12 -Jsme na našem oblíbeném
    hradě Děvín.
  • 00:00:17 Sem vodíme všechny
    naše kamarády, viď?
  • 00:00:20 -Ano.
  • 00:00:21 Zajímavostí určitě je,
  • 00:00:23 že hrad údajně nikdy nebyl dobyt
    a byl tady zavřený magistr Kelly.
  • 00:00:30 -Artemis Lourantou přijela do Prahy
    studovat psychologii.
  • 00:00:34 Svou profesi však v rodném Řecku
    nikdy neprovozovala.
  • 00:00:37 Zakotvila v Mostu, kde začala
    podnikat v cestovním ruchu.
  • 00:00:42 -Přijela jsem z Řecka
    z ostrova Ithaka.
  • 00:00:48 Bylo to v rámci výměnného pobytu
    studentů do Československa.
  • 00:00:56 Bylo to v roce 1986.
  • 00:00:58 Rok jsem studovala
    jazykovou školu
  • 00:01:02 a 5 let Filozofickou fakultu
    univerzity Karlovy.
  • 00:01:06 Mám vystudovanou psychologii.
  • 00:01:09 Po ukončení studia jsem se chtěla
    jako každý jiný odjet domů.
  • 00:01:14 Pomáhala jsem ale kamarádovi
    s překlady.
  • 00:01:21 Chtěl založit firmu
    a nutně potřeboval překladatelku.
  • 00:01:26 Řekla jsem si:
    Ježíš, Mariá, v Mostu?
  • 00:01:29 Bydleli jsem v Praze a o Mostu
    jsme dobré mínění neměli.
  • 00:01:34 Přijela jsem s tím, že tady budu
    3 měsíce a jsem tady 25 let.
  • 00:01:42 Můj první šok byl, že jsem si
    vzala taxi z letiště do Mostu
  • 00:01:47 a řekla jsem panu taxikářovi,
    že chci jet do centra města.
  • 00:01:51 On mi zastavil u nejvyšší budovy.
    Navíc to bylo večer a byla mlha.
  • 00:01:56 Já jsem byla zvyklá jezdit
    do centra města a mně zastavili
  • 00:02:02 jen u nějakého náměstí.
  • 00:02:04 Byla jsem absolutně v šoku
    a řekla jsem mu:
  • 00:02:07 "Děláte si srandu?
    Co já tady budu dělat?"
  • 00:02:10 On řekl: "Paní, tohle je
    centrum města Mostu."
  • 00:02:14 Řekla jsem si,
    že tady nebudu ani měsíc.
  • 00:02:21 Vůbec nelituji, protože se mi
    to město strašně líbí.
  • 00:02:28 Navíc jsem si vybudovala
    úžasné vztahy s lidmi.
  • 00:02:33 Pro mě je lidský faktor důležitý.
    Důležití jsou lidé.
  • 00:02:39 Pomalu začnete milovat
    všechny kouty tohoto města,
  • 00:02:44 pokud poznáte jejich obyvatele.
  • 00:02:49 Mezi nimi byl i můj budoucí manžel,
    který je herec v místním divadle
  • 00:02:55 a několik sezón
    i uměleckým šéfem.
  • 00:03:01 Naučil mě chodit do divadla.
  • 00:03:05 Skupiny, které se kolem mě
    Vytvořili,
  • 00:03:08 mi velmi zpříjemnili život.
  • 00:03:10 Byla to paráda.
  • 00:03:12 Pro mě to byl rozhodující bod,
    že jsem našla mého manžela.
  • 00:03:16 -Člověk jezdí do Řecka,
    aby se tam vykoupal, jezdí tam
  • 00:03:20 za sluníčkem, za pohodou,
    za dobrou náladou a já jsem si
  • 00:03:24 toho sobecky trošku uzmul domů.
  • 00:03:27 Mám to všechno pohromadě doma.
  • 00:03:29 Dobrou náladu, sluníčko, veselí.
  • 00:03:35 Ona není úplně jiná.
  • 00:03:37 Myslím si, že to je žena
    jako každá jiná,
  • 00:03:40 jen v těch nuancích se chová
    k určitým životním situacím
  • 00:03:46 malinko jinak.
  • 00:03:48 Pro mě až nadstandardně jinak.
  • 00:03:51 V některých případech,
    kdy věci jsou pro mě třeba mnohdy
  • 00:03:57 neřešitelné,
    nebo ne dost řešitelné,
  • 00:04:01 a že jsem se ve své profesi setkal
    se spoustou takových věcí,
  • 00:04:07 zažil spoustu takových situací,
    tak ona to řeší s nadhledem
  • 00:04:12 a vždy dokáže poradit.
  • 00:04:14 -Řekové jsou emocionální národ.
  • 00:04:16 My jsme hluční, máme otevřené srdce,
    dáváme pusinku, potřebujeme kontakt,
  • 00:04:25 tělesný kontakt.
  • 00:04:28 Na začátku byl šok s lidmi,
    kteří byli okolo mě.
  • 00:04:32 Neříkám, že všichni,
    ale byli zdrženliví.
  • 00:04:36 Lidé tady, ne, že by nechtěli,
    ale nejsou na něco takového zvyklí.
  • 00:04:45 U nás to dělá to počasí,
    sluníčko, to dělá tu otevřenost.
  • 00:04:52 Pak také jídlo.
    Návyky.
  • 00:04:57 My rádi sedíme u stolu
    a diskutujeme.
  • 00:05:04 Jíme hodiny a hodiny.
    Češi jedí v rychlosti.
  • 00:05:10 Snědí polívku, druhé jídlo,
    dezert a jdeme.
  • 00:05:14 Já říkám, že kafe je rituál.
  • 00:05:18 Musí se pít pomalinku,
    všechno musí být v pohodě.
  • 00:05:23 Manžel, když jedeme do Řecka
    vždy říká: "Prosím tě, co dělají
  • 00:05:27 u toho kafe ti Řekové
    tolik hodin?"
  • 00:05:31 Říkám, že ochutnávají,
    u toho diskutují.
  • 00:05:35 Není to jen o pití kafe.
  • 00:05:37 Důležité je, že do té kavárny
    přijdou další lidé,
  • 00:05:41 mluví o politice, o osobních
    vztazích, taky se pomlouvají.
  • 00:05:51 Řekla bych ta otevřenost.
  • 00:05:58 -Dobré ráno, děvčátka.
    -Dobré ráno.
  • 00:06:02 -Kde máte sluníčko?
    Mějte se.
  • 00:06:06 -Hezký den.
  • 00:06:10 Na začátku jsme dělali zájezdy
    na Ithaku, na vedlejší ostrovy,
  • 00:06:15 jako je Lefkada, Korfu, Kefalonia.
    Ta práce mě začala zajímat.
  • 00:06:21 Neměla jsem k cestovnímu ruchu
    žádný vztah.
  • 00:06:24 Začátky byly absolutní krok
    do neznáma.
  • 00:06:29 Začala jsem se o to zajímat.
  • 00:06:32 Byla jsem v každodenním kontaktu
    s lidmi.
  • 00:06:36 Znamenalo to pro mě,
    že nepřišel jen člověk nebo klient,
  • 00:06:40 kterému budu prodávat zájezdy.
  • 00:06:42 Vytvořili jsme si s nimi pouta.
  • 00:06:45 Poznali jsem pomalinku jejich
    rodinnou situaci, děti, problémy,
  • 00:06:51 radost ze života.
  • 00:06:56 Za těch 25 let se vytvořila
    taková velká rodina.
  • 00:07:02 Lidé se k nám opakovaně vracejí,
    rádi si nechají poradit
  • 00:07:06 a rádi využívají naše služby.
  • 00:07:09 A to je něco víc než jen
    prodej zájezdů.
  • 00:07:12 Proto mě to drží.
  • 00:07:14 Kdyby to byl jen prodej zájezdů,
    nebavilo by mě to.
  • 00:07:19 Mám dva domovy.
    Když jsem tady, je můj domov Česko.
  • 00:07:28 Nikdy se nezbavím přízvuku, ale
    dokážu žít srdcem tady v Česku.
  • 00:07:34 Dokážu pochopit.
  • 00:07:38 Když jsem doma, tak jsem Řekyně.
    Jsem Ithačanka.
  • 00:07:42 Ta místní, která ještě mluví
    naším dialektem.
  • 00:07:49 -Období, kdy bychom se rozhodovali,
    jestli budeme žít v Řecku,
  • 00:07:54 určitě nebylo, protože ona sem
    přišla za brigádou, pak za prací.
  • 00:07:58 I když je psycholožka, začala
    pracovat v cestovní kanceláři,
  • 00:08:03 začala ji vlastnit
    a já jsem tady už 33 let
  • 00:08:06 v angažmá a pro mě by v Řecku
    práce nebyla.
  • 00:08:11 Pokud se ve zdraví dožijeme důchodu,
    tak budeme určitě preferovat to,
  • 00:08:16 že část období budeme tam
  • 00:08:18 a část budeme tady v Čechách
    nebo někde jinde ve světě.
  • 00:08:23 Milujeme cestování
    a rádi se tím obohacujeme.
  • 00:08:28 Velice miluju moře, miluju
    modrou barvu, miluju slanou vodu.
  • 00:08:34 Bydlím na ostrově, kde se ze všech
    míst svého baráčku koukám na moře.
  • 00:08:43 Moře mi samozřejmě chybí.
  • 00:08:47 Jen lidi, kteří žijí
    na ostrovech, mají problém.
  • 00:08:56 Mají pocit, že není úniku.
  • 00:08:59 Když je špatné počasí a fouká vítr,
    přestane fungovat elektřina,
  • 00:09:05 protože elektřinu získáváme
    z vedlejších ostrovů nebo z pevniny
  • 00:09:10 přes kabely, které jsou v moři.
  • 00:09:14 Když začne foukat silný vítr,
    nemáme trajekt, týden nemáme
  • 00:09:20 elektřinu, a to pak začnete
    přemýšlet nad tím, co dělat,
  • 00:09:25 když bude někdo něco potřebovat.
  • 00:09:28 Nemáme nic moc extra
    zdravotnictví na malých ostrůvcích.
  • 00:09:32 Jsem praktický člověk,
    a proto tak přemýšlím.
  • 00:09:36 Logicky uvažuji a říkám si,
    že je lepší mít kolem sebe pevninu.
  • 00:09:44 Můj ostrov je dlouhý pouze 28 km.
    Je to malinký ostrůvek.
  • 00:09:49 Je tam převýšení,
    naše nejvyšší hora má 800 m.
  • 00:09:59 Tak za hodinku jste na konci
  • 00:10:03 na nejsevernějším bodu
    našeho ostrova.
  • 00:10:09 -Artemis chodila do divadla
    od samého začátku,
  • 00:10:13 co jsme se poznali.
  • 00:10:15 Byla to vlastně jedna z možností,
    jak bych se jí mohl prezentovat,
  • 00:10:19 protože když jsme spolu začali
    chodit, tak jsem ji zval
  • 00:10:22 na svá představení.
  • 00:10:24 Mám za sebou tady v divadle
    tak 100 premiér,
  • 00:10:26 takže se chodila koukat na mě.
  • 00:10:28 Chtěl jsem se trochu představit.
  • 00:10:30 V současné době je moje práce
    rozdělená.
  • 00:10:33 Částečně hraji,
    částečně to umělecky vedu,
  • 00:10:35 tak se se mnou chodí koukat na to,
    co dělají kolegové,
  • 00:10:39 nebo se pak chodí koukat na mě.
  • 00:10:41 Dnes se jdeme dívat
    na autorskou věc pánů Svojtky
  • 00:10:45 a Janků, která se jmenuje
    Šedesátky aneb Sixties.
  • 00:10:53 ZPĚV
  • 00:11:15 -Artemis rozhodně není
    normální česká povaha.
  • 00:11:18 Myslím, že ona je v podstatě
    mezi lidmi v Mostě pojem,
  • 00:11:23 a to nejen mezi kumštýři.
  • 00:11:26 Spousta kumštýřů prošlo mosteckým
    divadlem a už třeba nepracují
  • 00:11:30 v Mostě, ale třeba v Brně atd.
  • 00:11:33 Takže, když se mezi divadelníky
    řekne Artemis Louradou,
  • 00:11:37 tak každý druhý ví.
  • 00:11:40 A každý třetí ji potkal
    na Ithace, kde ho doprovázela
  • 00:11:44 a povídala o ostrově.
  • 00:11:45 Její povaha je mediteránní, řecká,
    otevřená, bezprostřední, úžasná.
  • 00:11:52 Ona je k Čechům povahově doplňková.
  • 00:11:58 Má přesně ty vlastnosti,
    které Češi ne úplně vždy mají.
  • 00:12:02 Češi jsou uzavření, podezíraví,
    složitěji navazují kontakty.
  • 00:12:10 Artemis je absolutní opak.
  • 00:12:13 Myslím, že tím si strašně
    získává lidi a přátele.
  • 00:12:17 -Národy se stěhovali vždy.
  • 00:12:20 Buď byla válka, nebo byl hlad.
  • 00:12:23 Nebo byla nějaká potřeba,
    nebo hledali v životě něco víc,
  • 00:12:27 chtěli něco objevit.
  • 00:12:30 Putování národů bylo vždy.
  • 00:12:34 Já nejsem xenofob.
  • 00:12:35 Nemám ráda, když začnou média
    a lidi okolo mě kritizovat,
  • 00:12:43 kolik migrantů bude v ČR,
    kolik v Řecku, kolik v Maďarsku.
  • 00:12:52 Člověk by měl důstojně žít
    všude, kam se stěhuje.
  • 00:12:57 -Myslím si, že to je přirozený
    vývoj a myslím si, že kultury
  • 00:13:02 a národy se mohou obohatit
    a ta otevřenost je zásadní.
  • 00:13:07 Zásadní problém je xenofobie,
    tedy obava z cizího,
  • 00:13:11 strach z cizího.
  • 00:13:13 Ve chvíli, kdy k cizímu
    nepřistupujeme se strachem,
  • 00:13:17 ale s otevřeností a se snahou
    pochopit, tak nás to může
  • 00:13:21 jen obohatit.
  • 00:13:29 -Přesto, že počátky českého
    ochotnického divadla v Kanadě
  • 00:13:33 spadají už do 30. let minulého
    století, nejdéle působícím
  • 00:13:37 divadelním souborem je
    Nové divadlo v Torontě.
  • 00:13:40 Vzniklo před 45 lety a například
    Josef Škvorecký speciálně pro něj
  • 00:13:45 napsal hru Bůh do domu.
  • 00:13:49 Soubor tvoří nadšenci,
  • 00:13:52 pro které se ochotnický život
    stal náplní jejich života.
  • 00:13:57 Pro některé celoživotní.
  • 00:14:01 -Ta nám dala.
    -Jak se náhle objevila celá v bílém.
  • 00:14:07 -Nové divadlo de facto začalo
  • 00:14:09 14. března 1970. Byla to skupina
    absolutně prvotřídních lidí.
  • 00:14:20 -Toto divadlo ustanovili
    intelektuálové na vysoké úrovni,
  • 00:14:24 jako byl Škvorecký, Toman
    a další.
  • 00:14:27 Je to tradice vztahů, češtiny
    a slovenštiny, slušného jazyka
  • 00:14:35 a témat, které jsou pikantní,
    ale nejsou vulgární.
  • 00:14:41 -Mám ráda dobové role a mám ráda
    kostýmy, takže celé ty dva,
  • 00:14:46 tři měsíce, co jsme se učili,
    člověk se učil jen text
  • 00:14:50 a až když mě oblíkli jako princeznu,
    pak to jelo samo.
  • 00:14:54 -Já jsem členem výboru
    Nového divadla.
  • 00:14:57 Máme pravidelné schůze a diskutujeme
    o tom, co by se dál mělo dávat.
  • 00:15:02 Myslím, že přišla nabídka,
    že bychom mohli dávat další hru
  • 00:15:07 Járy Cimrmana,
    na což se vždy těšíme.
  • 00:15:12 Už jsme hráli tři.
  • 00:15:15 -Už jako malá holčička
    od deseti let jsem hrála a zpívala
  • 00:15:20 v Jitřence v Českých Budějovicích
    a táhlo se to se mnou
  • 00:15:24 až do dospělosti.
  • 00:15:27 Když jsem začala mít rodinu,
    přestala jsem
  • 00:15:31 a dala jsem si dost velkou pauzu.
  • 00:15:35 Teď na mě čekalo divadlo v Torontě.
  • 00:15:38 -Kolikátá přesně je to role,
    to bych nevěděl.
  • 00:15:41 Já jsem nehrál moc často,
  • 00:15:43 spíš jsem začal hrát
    až poslední dobou.
  • 00:15:46 S divadlem jsem ale od roku
    1986 nebo 1987.
  • 00:15:49 -Všichni to děláme pro radost.
  • 00:15:51 Všichni to děláme při zaměstnání,
    takže musíme zvládat
  • 00:15:54 přes den práci a večer
    se scházíme na zkouškách.
  • 00:15:57 Nejen, že tam chceme udělat
    nějakou práci, ale chceme se
  • 00:16:01 samozřejmě i pobavit, potěšit
    vůbec tím faktem, že máme možnost
  • 00:16:04 tuto věc provozovat.
  • 00:16:14 Už na gymnáziu v Jihlavě jsem
    hostovala jako zpěvačka
  • 00:16:19 a tanečnice v různých hrách
    v našem Horáckém divadle v Jihlavě
  • 00:16:24 a potom jsem se snažila několik let
    dostat na divadelní akademii.
  • 00:16:28 Nepodařilo se z všelijakých
    různých důvodů.
  • 00:16:32 Vždy se mi podařilo dojít
    do posledních kol,
  • 00:16:36 takže jsem divadlem byla
    nasáklá od malinka.
  • 00:16:40 Tady v Torontě jsem teprve
    dostala pořádnou příležitost
  • 00:16:44 zahrát si v pořádném
    amatérském divadle.
  • 00:16:49 Nové divadlo
    v Torontě je amatérské divadlo,
  • 00:16:52 které hledá prostředky,
    kde se dá.
  • 00:16:56 Zkoušíme v kostelní hale v přízemí
    a někdy i u nás
  • 00:17:00 ve společenské místnosti v domě,
    kde bydlíme.
  • 00:17:04 Všelijak se to flikuje.
    Člověk si musí poradit.
  • 00:17:08 Amatérské divadlo, tam pomáhá,
    kdo má ruce a nohy
  • 00:17:12 a důležití jsou lidé,
    kteří jsou v zákulisí,
  • 00:17:16 kteří pracují na kostýmech,
    ti, co staví scénu a snaží se
  • 00:17:20 vytvořit prostředí,
    ve kterém pak hrajeme.
  • 00:17:23 To vše se dělá částečně na koleně.
  • 00:17:27 Kdežto ve skalním divadle v ČR,
    kde jsem před tím hrála,
  • 00:17:32 tak profesionální divadlo
    na to má vždy tým lidí.
  • 00:17:35 To je úplně o něčem jiném.
  • 00:17:37 -To se samo sebou rozumí.
  • 00:17:39 Každý vidí, že hraběnka
    tvému pánovi přeje.
  • 00:17:42 -Ten se má jak v ráji.
    A má všechny klíče k její přízni.
  • 00:17:47 -Už nechme těch přízní,
    pojďme si někam sednout.
  • 00:17:50 Já už mám žízeň.
  • 00:17:52 -Tady za rohem je putyka
    U nahaté sirény.
  • 00:17:57 -To divadlo si začalo si začalo
    vybírat ze světového repertoáru.
  • 00:18:02 A dělalo to tak krásně,
  • 00:18:05 že sem přijel v roce 1975
    Jiří Voskovec z New Yorku.
  • 00:18:12 Jiří Voskovec byl tehdy
    osobnost v Americe.
  • 00:18:17 Pro nás zahrát si s někým,
    jako byl Voskovec,
  • 00:18:21 to byla veliká věc.
    On to byl hrozně milý člověk.
  • 00:18:26 Já jsem měl to štěstí,
  • 00:18:28 že jsem si zahrál v každém divadle
    od roku 1950.
  • 00:18:32 Hrál jsem ve Švandovi Dudákovi.
    To byla počáteční generace.
  • 00:18:38 Teď myslím trochu divadelnějších
    lidi, než jsme byli před tím.
  • 00:18:44 -Izabelo, musím mít učesané vlasy.
    Musíš si učesat vlasy.
  • 00:18:50 Jarka je tady, může tě učesat.
    Nemůžeš mít takové vlasy.
  • 00:18:54 -To není hotové, Brigito.
    -Já má zase hodinky.
  • 00:18:58 -Neomlouvejte se.
  • 00:19:01 Já vám jen říkám to,
    co jsem viděla.
  • 00:19:04 Vy si to poslechnete
    a buď to uděláte, nebo ne.
  • 00:19:08 -Vystudovala jsem dramaturgii
    a nemohla jsem v profesionální
  • 00:19:13 sféře najít práci, protože moji
    rodiče byli v emigraci.
  • 00:19:17 Začala jsem se věnovat
    amatérskému divadlu.
  • 00:19:20 To jsem dělala 25 let
  • 00:19:22 v Národním institutu pro vzdělání
    a kulturu v Bratislavě.
  • 00:19:28 Dělala jsem profesionálně
    dramaturgii s amatéry.
  • 00:19:32 Amatérské divadlo znám dobře
    a svou dramaturgickou profesi
  • 00:19:36 jsem si několikrát vyzkoušela.
  • 00:19:39 Režijní profesi
    jsem si vyzkoušela až tady.
  • 00:19:43 Jsem vděčná, že se mi tady
    v Kanadě naskytla příležitost,
  • 00:19:47 protože jsem mnohokrát při režii
    zjistila, že tohle jsem měla
  • 00:19:52 dělat celý život.
  • 00:20:03 -Příčinou byl komunismus.
  • 00:20:05 Utíkal jsem jako 19letý sám
    za hranice.
  • 00:20:11 Do Kanady jsem se přistěhoval
    s pracovním povolením a zůstal tady.
  • 00:20:17 Já jsem měl to štěstí,
  • 00:20:21 že jsem někoho potkal
    hned po příchodu do Kanady.
  • 00:20:25 Ten kamarád byl členem divadla,
    takže hned v roce 1984
  • 00:20:31 jsem hrál nemluvící
    roli číšníka v Netopýru.
  • 00:20:36 Potom jsem neměl čas se věnovat
    divadlu, takže jsem asi na 12 let
  • 00:20:43 zmizel z obrazu.
  • 00:20:46 Pak si na mě někdo vzpomněl.
  • 00:20:48 Potřebovali hodně lidí
    do další hry a já jsem začal
  • 00:20:52 od roku 1996 pravidelně
    působit v českém divadle.
  • 00:20:55 Člověk sem chodí, protože se
    odreaguje od každodenního života,
  • 00:21:00 přijde mezi příjemné lidi
  • 00:21:02 a nestráví tolik času
    zbytečně před televizí.
  • 00:21:06 -Hrabio,
    teď tě má někdo zavolat.
  • 00:21:10 Pepíčku.
  • 00:21:12 Hrábio, pusť to!
  • 00:21:15 -Do Kanady jsem přišla
    před rokem a půl.
  • 00:21:19 Hned na to jsem přišla do divadla.
  • 00:21:23 Přišla jsem tam jen tak,
    jako že bych chtěla hrát,
  • 00:21:29 zkoušet a třeba i pomoct s kostýmy,
    protože mě to baví.
  • 00:21:34 Nejdřív jsem začala hrát
    ve Světácích.
  • 00:21:39 To bylo před rokem.
    Tam jsem pomohla s nějakými kostýmy.
  • 00:21:44 Pak přišly Hrátky s čertem.
    Toto je třetí hra, v které účinkuji.
  • 00:21:49 Je to ale moje první mluvená role.
  • 00:22:00 -Já jsem v Kanadě od roku 1987.
  • 00:22:03 Do spolku divadelníků
  • 00:22:05 jsem se dostal v podstatě okamžitě
    po příchodu.
  • 00:22:09 Asi měsíc poté, co jsem dorazil
    do Toronta, jsem se náhodně potkal
  • 00:22:13 na ulici s kamarádkou,
  • 00:22:14 která byla v tom samém
    utečeneckém táboře jako já.
  • 00:22:18 Ta mi oznámila, že příští týden
    se koná představení Nového divadla
  • 00:22:22 a že to rozhodně musím vidět.
  • 00:22:24 Udělali jsem si rande,
    šel jsem se podívat na divadlo.
  • 00:22:27 Hráli Zdaleka ne tak ošklivá,
    jak se původně zdálo.
  • 00:22:30 Já byl nadšen.
    Šel jsem 3x.
  • 00:22:33 Potřetí si mě odchytl Tomáš Mašek,
  • 00:22:35 dnes už bohužel zesnulý velký herec
    Nového divadla, čapnul mě za ruku
  • 00:22:40 a říká: "Hele, mladej,
    ty prej chceš hrát divadlo.
  • 00:22:43 Na podzim tě budeme potřebovat."
  • 00:22:45 Od té doby jsem v divadle.
  • 00:22:48 -Tu máš.
    Za tu tvoji drzost.
  • 00:23:01 Furt mě převlíkají.
  • 00:23:08 -My jsme přišli v roce 1984.
    Tuším, že 29. listopadu
  • 00:23:17 a 6. prosince jsme byli pozvaní
    na divadelní představení Netopýra.
  • 00:23:22 Dívali jsem se na to
    s mužem Kájou jako:
  • 00:23:25 "Kde to tady ti lidé vzali?"
    Přišli jsme z Prahy.
  • 00:23:28 Byli jsme zvyklí
    na Národní divadlo
  • 00:23:30 a tady si lidi troufají zpívat
    v nějakém šantánovém divadýlku.
  • 00:23:34 A do roka jsme byli jejich.
  • 00:23:36 Do roka jsme patřili
    k té samé skupině.
  • 00:23:39 -Doufám, že neruším.
    -Kde jsou plesky, tam jsou třesky.
  • 00:23:43 -Já jsem v Čechách hrála
    jako malá holka.
  • 00:23:46 Zpívala jsem v Severáčku v Liberci.
  • 00:23:48 Hráli jsme dětské sbory
    v operetách a v operách.
  • 00:23:51 V Jakobínovi, v Bohémě a tak.
  • 00:23:54 Já jsem vyrostla v zákulisí,
    v divadelním prostředí.
  • 00:23:59 Jsem ale sborová zpěvačka,
    a když jsme přišli do Kanady
  • 00:24:03 v roce 1984 a zjistili jsme,
    že je tady české divadlo,
  • 00:24:07 tak jsme tam šli zpívat
    první operetku a já jsem zjistila,
  • 00:24:11 že hraní mě baví víc než zpívání.
  • 00:24:13 Když to bylo skloubení zpívání
    a hraní, pak to bylo plně dokonalé.
  • 00:24:18 -Jestliže mě milujete, vezmeme se.
    -Ještě dnes?
  • 00:24:23 -Divadlo asi nikdy nevzdám.
  • 00:24:26 Jak se někdy říká, že se musí umět
    odejít, tak já to nebudu umět,
  • 00:24:30 protože pro mě je to droga.
  • 00:24:32 Pro mě je to něco, co mi opravdu
    přináší fyzické potěšení.
  • 00:24:36 Jako kdyby byl člověk
    opravdu v sedmém nebi.
  • 00:24:40 A to nemyslím herectví.
    To je spolek těch kamarádů.
  • 00:24:45 A i když to nejsou kamarádi,
    že bychom se vídali každý víkend
  • 00:24:50 nebo neustále, ale to, co už jsme
    spolu prožili a jednou nebo dvakrát
  • 00:24:55 do roka se sejdeme a zahrajeme si
    novou hru, tak to je něco,
  • 00:25:00 co nikdo jiný nemá, a to mi
    žádná jiná zábava nenahradí
  • 00:25:03 a nikdy se jí dobrovolně nevzdám.
  • 00:25:06 Je to určitě také dáno tím,
    že je to dobrovolné,
  • 00:25:10 že tam nikdo z nás nemusí být.
  • 00:25:13 My tam mezi sebe nepotřebujeme
    nosit žádné profesionální
  • 00:25:18 nebo profesní pokroucení.
  • 00:25:20 Každý jsme odněkud jinud.
  • 00:25:23 Jsou tady majitelé byznysů
    po sekretářky, grafické výtvarníky,
  • 00:25:32 jsme každý z jiného konce
    a spojuje nás jen to divadlo,
  • 00:25:36 společná legrace, společné zážitky,
  • 00:25:41 společný odpočinek
    od běžného života.
  • 00:25:46 Ani nejde o převtělování
    do jiných postav, ale o to,
  • 00:25:50 že všichni máme rádi
    jedno a to samé.
  • 00:25:56 To není námaha, to není starost,
    to není práce, to je požitek.
  • 00:26:04 Skryté titulky: Eva Hadwigerová
    Česká televize 2019