21. července 2019

Jedním z nejkrásnějších jihočeských zámků je Blatná. Hrdě se vypíná na ostrůvku uprostřed řeky Lomnice. První písemné zprávy o panském sídle v těchto místech pocházejí už z roku 1235 a je v nich zmiňována přestavba hradu jakým si Vyšemírem z družiny krále Václava I. Jméno dostal původně gotický hrad podle okolní krajiny. Blatná se totiž kdysi říkalo blátivé, močálové zemi. Dnes byste tady ovšem blata hledali marně. Půda byla vysušena a přeměněna v rybníky. V minulosti se na sídle vystřídala pěkná řádka majitelů. Ti poslední Hildprandtové ho získali zpět v restituci. Mimochodem zámek rádi využívali i filmaři. Natáčela se na něm například pohádka Šíleně smutná princezna nebo Bílá paní.

Na Rádle v okrese Jablonec nad Nisou jsme byli s kamerou poměrně nedávno. To místní sousoší Getsemanskou zahradu i roubenky pokrýval sníh a z rozhledny bylo vidět sotva na pár metrů. Ale nejen proto se tam vrátíme. Tentokrát se vydáme na procházku po nové stezce, která nás zavede k zajímavým místům obce, do lesa a polí, ale navíc i do vlastního nitra. Eldorádlo – Hojnosti cesta, jak se trasa nazývá, je totiž plná zastavení inspirujících k zamyšlení. Její Miroslav autor Novák nám ji osobně představí. Zastavíme se také u přírodní památky, kde kvetou orchideje, masožravé rosnatky i další vzácné rostliny.

Letošní horkou novinkou na jihozápadě Čech je síť 631 kilometrů pěších dálkových tras, která dostala jméno po legendární středověké obchodní cestě Zlatá stezka. Její tvůrci ji budovali po vzoru německé Zlaté stezky – Goldsteig. Ta u západních sousedů svými 660 kilometry představuje vůbec nejdelší pěší trasu, která se dokonce pyšní evropským certifikátem kvality Top Trails. Ke Goldsteig od naší Zlaté stezky míří hned několik propojovacích tras. My se necháme vést tou, která vychází z Domažlic. Připomeneme si některé chodské tradice a za hranicemi pak nahlédneme kupříkladu do dračí sluje, kde na nás číhá obrovský netvor.

V Jalubí u Uherského Hradiště se pyšní doslova magickým královstvím čarověníků. Před víc než čtyřiceti lety se do jeho budování pustil Miroslav Kostelníček. Díky své profesi lesáka měl k přírodě velmi blízko. Při procházkách si všímal záhadných útvarů v korunách stromů, čarověníků. Lidé jim říkají čarodějná či hromová košťata. Dlouho si jejich vznik nedokázali vysvětlit. Dnes víme, že jsou výsledkem mutace. V přírodě se prostě zblázní jedna buňka a začne nekontrolovaně tvořit spoustu větviček. Miroslav Kostelníček jako jeden z prvních lidí v České republice začal čarověníky sbírat, roubovat a rozmnožovat. Letos převzal pomyslné žezlo jeho syn společně se svou sestrou. Nás zahradou provedou.

Vstup na perlu staré Prahy, Karlův most, střeží dvě věže. Na jednom břehu je to Staroměstská, která skrývá ve svých útrobách expozici o této stavební památce. Naproti stojí Malostranská, která je trochu opomíjená. Přesto stojí za to projít její tři patra a na vrcholu se odměnit krásnými výhledy. Nejspíš jste si už ale všimli, že věže na malostranské straně jsou ovšem dvě. Pozdně gotická se začala stavět roku 1464 na popud Jiřího z Poděbrad. Před ní tu stála románská, která spolu s vedlejší, menší Juditinou, dohlížela na tehdy ještě Juditin most. Obě si prohlédneme, připomeneme, co všechno pamatují a samozřejmě se porozhlédneme po městě na obou březích Vltavy.