26. března 2017

Skuhrov nad Bělou je jednou z bran do Orlických hor. Jeho historie se začala psát už ve středověku a časy dávno minulé připomíná dodnes několik pamětihodností. Na výběžku nad obcí stával mohutný hrad. Nevyrostl v těchto místech náhodou. Kraj byl totiž bohatý na železnou rudu. Ta se tu nejen dobývala, ale taky zpracovávala. První hamr tady fungoval podle starých pramenů už v roce 1521. S panským sídlem je spojeno hned několik legend. Dominantou obce je pak kostel sv. Jakuba Většího, který nahradil původně dřevěný svatostánek. Připomeneme si ještě významnou místní podnikatelskou rodinu Porkertů, která se proslavila především výrobou kuchyňských strojků. A vydáme se ještě k oboře s bílými daňky a na nedaleký Hraštický kopec s památnou lípou.

Jiří Siedek z Kamenického Šenova pracoval v továrně na výrobu lustrů. Ve volném čase pak tu tam odlil pro své známé třeba kliku. Jenže zájemců o jeho výtvory přibývalo, a tak se nakonec rozhodl ve svém domě místo obýváku vybudovat slévárnu. Kousky, které se v ní rodí, zdobí celou řadu historických památek. Narazit na ně byste mohli například na Pražském hradě, v Lánech, na zámku Hluboká nebo ve Vinohradském divadle. Na některé ovšem taky ve světě stříbrného plátna. Kupříkladu lampy ze zdejší dílny si zahrály ve filmu Liga výjimečných po boku Seana Conneryho. My nahlédneme do jeho království a bude nás zajímat, co všechno práce obnáší. Na začátku je samozřejmě výroba formy. Doslova alchymií je pak vlastní lití, při němž roztavená hmota získává požadovaný tvar.

Jednou z nejvýznamnějších barokních památek naší metropole je Černínský palác v sousedství Pražského hradu. Po vzniku samostatné republiky se stal sídlem ministerstva zahraničí a jen o něco později se dočkal přestavby. Během ní v něm architekt Pavel Janák nechal vybudovat byt ve stylu funkcionalismu. Jedinou hlavou naší diplomacie, která ho kdy obývala, byl Jan Masaryk. Nastěhoval se sem po návratu z azylu v roce 1945 a strávil tu i poslední chvíle svého života. Součástí bytu byla prostorná hala, z níž je nádherný výhled na město i na hradní areál. Najdeme v ní kupříkladu klavír připomínající, že Jan Masaryk byl nadšeným hudebníkem. Jeho oblíbeným místem byla ložnice, v níž se dochovalo rádio, které rád poslouchal. A nahlédneme i do koupelny.

Na okraji Žďárských vrchů se vydáme po stopách šlechtického rodu, který v časech renesance patřil k nejvýznamnějším u nás, tedy Pernštejnů. Naše putování odstartujeme v obci Vír a zastavíme se u Vírského mlýnku. Pak už budeme v krajině objevovat zbytky sídel zmíněného panstva. Jako první nás čeká zřícenina hradu Aueršperk. V době svého vzniku, tedy ve 13. století, dostal původně jméno Bystřice. Už během husitských válek byla ovšem stavba podle všeho opuštěná. Jen o zhruba tři kilometry dál narazíme na torzo Zubrštejna. Název mu dalo zvíře v erbu rodu. Kdysi to býval jeden z nejmohutnějších a nejvýše položených hradů na Moravě. A tak si užijeme i krásného výhledu do kraje. Naší poslední zastávkou pak budou zbytky další památky - Pyšolce.

Výtvory starých mistrů sklářů budeme obdivovat v Jihočeskému muzeu v Českých Budějovicích. Připomeneme si, jak se měnily technologie i tvary a vzory. Na jihu naší země snad ani nemůžeme nezmínit hyalit. Toto temné sklo přivedl na svět na počátku 19. století Jiří August Buquoy. Jeho výtvor se stal velkým hitem. Nejen u nás, ale po celé Evropě. Oblibě se těšilo i rubínové sklo, které se vyrábělo už v dobách renesance. Ale pánové z rodu Buquoyů přišli na zajímavý fígl, jak docílit neopakovatelné barvy. Pak vám taky prozradíme, čemu se říkalo sklo uranové a proč. A bude nás zajímat rovněž to, po jakých předmětech z křehkého materiálu toužili bohatí měšťané a co všechno museli zvládat nejen výrobci, ale třeba i malíři skla, aby upoutali jejich zájem.

Pokud jste ještě neslyšeli o městečku Vidnava na Jesenicku, nenechte si ujít jeho společnou návštěvu. Vzniklo už někdy ve 13. století na říčce Vidnavce. Dozvíme se, co má jeho název společného s vrbou, kterou najdeme dodnes ve znaku. A taky na nejrůznějších starých vývěsních štítech či cechovních pohárech. Za zastávku určitě stojí nejstarší provozovaná lékárna v oblasti. Jmenuje se U Černého orla a při její prohlídce si připomeneme, čím vším nejen tady naše předky kurýrovali. Pak se zastavíme v kostele sv. Kateřiny, který vyrostl na základech původního gotického svatostánku. Dozvíme se i to, že až do poloviny minulého století městem procházela hranice mezi naší zemí a Polskem a nabídneme vám rovněž výlet do okolní přírody.