5. června 2016

Hrad Krakovec vyrostl na konci 14. století. V té době patřil k nejluxusnějším šlechtickým sídlům u nás. Bylo v něm 27 obytných místností, rozlehlé sklepení a samozřejmě taky honosné sály. Mnozí tehdy jeho staviteli, křivoklátskému purkrabímu, vyčítali, že si dopřál domov v až příliš velkolepém stylu. Příliš si ho ale bohužel neužil. Za čas ho musel prodat. A nesl to podle dochovaných záznamů poměrně těžce. Za dalšího majitele na Krakovci pobýval Mistr Jan Hus. Dokonce tu vytvořil některá svá díla. A právě odsud dokonce vyrazil na koncil do Kostnice. V roce 1783 do hradu ovšem uhodil blesk a následný požár ho značně poničil. Dnešních časů se dožilo jen torzo. To ale zaujalo třeba filmaře, kteří do něj nastěhovali legendárného rytíře Brtníka z Brtníku z filmu Ať žijí duchové! nebo Mrakomora z Prince a Večernice.

Nejdéle nepřetržitě vyrábějící sklárnou u nás a jednou z nejstarších dodnes fungujících ve střední Evropě je ta, kterou jsme objevili v malebné vesničce Květné na česko-slovenském pomezí, v podhůří Bílých Karpat. Založena byla už na konci minulého století a výtvory zdejších mistrů dodnes sklízejí úspěch doma i v zahraničí. Připomeneme si příběh hutě, její majitele a samozřejmě nás taky bude zajímat, jaká křehká krása se tu rodí. Vyhlášené je hlavně místní foukané a ručně tvarované sklo. Dozvíme se, jaké formy tu při práci používají, kolik toho vydrží a jak přicházejí na svět nové. Navíc i to, jak probíhá zdobení váz, karaf a dalších předmětů leptáním a které jiné dekorativní techniky se tu používají. A porozhlédneme se i po krajině, kterou sice provoz sklárny poznamenal, ale dřívější majitelé panství na ni mysleli.

Na Šumavu společně vyrážíme poměrně často, méně obvyklé jsou ale naše výpravy do oblasti Českého lesa. Tahle krajina patří pořád ještě k opomíjeným místům. A nutno dodat, že neprávem. Po konci války tu opět převzala vládu příroda, protože po odsunu původních německých obyvatel řada vesnic a osad osiřela a postupem času zanikla. Zavedeme vás do míst, kde ještě před válkou bývalo rušno a dnes tu čilý ruch připomínají jen zbytky staveb. Jednu opuštěnou vísku navštívíme ale i na druhé straně hranice v Bavorsku. A vysvětlíme vám, co s ní měli společného obyvatelé její české skorosousedky s názvem Václav. A vydáme se rovněž na rozhlednu, z níž mohli naši západní sousedé nahlížet přes železnou oponu k nám.

V Liboci se zájemci o historii můžou přenést bezmála o tisícovku let zpátky proti proud času a nahlédnout do života našich předků. Vyrostl tu totiž archeopark, v němž jsou k vidění nejen rekonstrukce starých staveb prováděné v duchu poznatků z archeologického výzkumu, ale taky ukázky života jejich obyvatel. Návštěvníci se dozvědí, jak kupříkladu mleli obilí na mouku, jaké nástroje nejčastěji používali a kterak je vyráběli. A dokonce si smějí jednotlivá řemesla a činnosti vyzkoušet na vlastní kůži. Víte třeba, k čemu sloužily teslice nebo širočiny? Byly to sekery, které byly vlastně nejpoužívanějším středověkým nástrojem. A tušíte, co vše obnášelo takové domácí pečení chleba a kolik času zabralo? Možná vás překvapí zjištění, že už před stovkami let existovaly mobilní pece.

Příběh nejpřekládanější knihy světa, která bývá nazývána Knihou knih, si připomeneme v malém muzeu v Pelhřimově. Že nevíte, o jakém titulu je řeč? Přece o bibli. Mimochodem, my Češi jsme patřili k prvním národům, kteří se dočkali jejího překladu do svého jazyka. Dozvíme se, kdy naši předci mohli číst její části a které česká historická vydání jsou nejznámější. V expozici ale najdeme i jiné jazykové verze bible, některé pro nás značně exotické. Nechybí mezi nimi ani kapesní vydání nebo jedno připomínající komiks. Bude nás zajímat, kdy a jak se k nám podobné tituly dostávaly nelegálně. V expozici nás navíc čeká starý tiskařský lis, který nahradil ruční přepisování. A jak to vypadalo v dobách, kdy právě tahle forma šíření knih vládla světu, to si dokonce můžeme vyzkoušet.

Trochu romantiky si užijeme při výletu z Čerčan do Zruče nad Sázavou. Vyrazíme po kolejích, na trati s neobvyklým názvem Posázavský pacifik. Hlavně návštěvníky z Prahy a okolí vozí do údolí Sázavy už víc než století. Jméno jí dali za první republiky trampové, jimž připomínala první transkontinentální dráhu na světě, která spojila v Americe Atlantik s Tichým oceánem. Cestou narazíme na celou řadu zajímavých míst. Kupříkladu na kapličku údajně připomínající setkání poustevníka Prokopa s knížetem Oldřichem, který mu nechal vybudovat Sázavský klášter. Přidáme legendu o tom, jak světec naložil s pekelníkem, který ho měl zbavit moci. A zastavíme se rovněž v městečku Odranec, jež bývalo podhradím panského sídla a dnes je vzácnou památkou.