28. února 2016

Mikulášovice jsou jedním z nejmenších měst u nás, ale jak se sami přesvědčíme, pozornost si rozhodně zaslouží. Zastavíme se například v kostele sv. Mikuláše a prozradíme vám třeba to, jak se stalo, že v těchto místech kdysi stával svatostánek ve svatostánku. Budeme taky pozorovat hvězdy z věže, kterou nechal vybudovat místní lékárník Adolf Kraus, nadšený amatérský astronom. A vydáme se rovněž na procházku do okolí. Dokonce nahlédneme k našim německým sousedům. Saské i České Švýcarsko lákalo návštěvníky od samých počátků organizované turistiky. My vystoupáme kupříkladu na Tanečnici, nejsevernější rozhlednu u nás, která vyrostla na stejnojmenném vrchu. Kolem ní vede stezka nazývaná zlodějskou. A dojdeme též ke smírčímu kříži.

Foukané skleněné figurky proslavily Železnobrodsko daleko za hranicemi. S jejich výrobou začal profesor tamní vyhlášené školy pro budoucí mistry křehkého řemesla Jaroslav Brychta ve dvacátých letech minulého století. Dnes je tenhle sortiment takřka na vymření. Posledním u nás, kdo se tvorbě různých zvířátek a postaviček věnuje, je Karel Sobotka z Těpeř. Vyučil se foukačem a své profesi je věrný už čtyři desítky let. Dnes má vlastní dílničku, do níž nahlédneme. Dozvíme se, co všechno ke své práci potřebuje, jak dlouho trvá dát sklu podobu třeba lišky nebo ženské siluety. A taky typické volavky. Těch má Karel na svém kontě už zhruba sto tisíc. Těšit se ale můžeme i na výrazně větší díla. Třeba až metrové stromy, které dovedou krásně ozdobit interiér.

Zámek v Nelahozevsi, kterou proslavil zejména místní rodák hudební skladatel Antonín Dvořák, patří k nejkrásnějším renesančním stavbám u nás. Vystavět si ho nechal bavorský šlechtic Florian Griesbeck z Griesbachu, který byl osobním tajemníkem císaře Ferdinanda I. Jeho sídlo mělo mít čtyři křídla. I proto se stavělo několik desítek let. Potomci zakladatele se ale dostali do finančních potíží a honosné dílo museli prodat. Jeho pány se stali Lobkowiczové. Posledním, který si renesančního skvostu mohl užívat před druhou světovou válkou, byl Maxmilián. Po nástupu nacistů musel odejít do zahraničí, kde podporoval exilovou vládu. Po osvobození se sice vrátil do vlasti, ale v roce 1948 o svůj majetek přišel znovu. Nicméně po roce 1989 si jeho rod může zámku znovu užívat. Umístil do něj poklady ze svých sbírek. My si je prohlédneme.

K dominantám a symbolům středočeského města Kolín patří už desítky let vodojem. Kdysi se mu dokonce říkalo Kolínský maják. Bezmála půl století zásoboval město na Labi pitnou vodou, pak ale začal chátrat. Nedávno se proměnil v unikátní rozhlednu. Je vysoký skoro 50 metrů, k vyhlídkové plošině vystoupáte po 216 schodech a těšit se můžete nejen na krásnou krajinu v okolí. Zblízka můžete vidět i velkou nádrž na 450 metrů krychlových. A najdete tu taky expozici, která připomíná, jak ve městě v různých obdobích životodárnou tekutinu rozváděli. Při naší výpravě se dozvíme třeba to, že byť Kolín vyrostl na řece Labe, která byla samozřejmě taky zásobárnou vody, byl prvním větším městem na jejím toku, které ji k těmto účelům přestalo využívat. A zajímat nás bude pochopitelně i to, jak ji místní dokázali nahradit a jak si poradili s rostoucí rozlohou i počtem obyvatel.

Gustava Frištenského zná nejspíš každý z nás. Legendární zápasník dal dokonce vzniknout legendárnímu rčení „Jsi silný jako Frištenský.“ Narodil se v roce 1879 v obci Kamhajek na Kolínsku, ale většinu života strávil v Litovli. A právě tam otevřeli v muzeu celou expozici, která nás nechá nahlédnout do jeho života. Víte třeba, že měl tři bratry a zápasili všichni? Nebo to, že jako amatér absolvoval na dva tisíce zápasů a ani jednou neodešel poražen? V průběhu své dráhy profesionála jich zvládl dokonce čtyřikrát tolik a i tady prohrával jen zřídka. V jeho časech byly zápasy velmi oblíbenou podívanou, dokázal třeba přilákat do Lucerny čtyři tisíce diváků a na klání pod širým nebem i dvojnásobek. Ale nebyl jen jedním z nejznámějších a taky nejúspěšnějších sportovců naší historie, nýbrž taky vyhledávaným modelem.

K nejstarším stavbám na Moravě patří filiální kostel v Přibyslavicích. Nevíte, co si pod tímhle označením představit? Jedná se vlastně o pobočný nebo taky vedlejší svatostánek farnosti. Vyrostl zřejmě už na přelomu tisíciletí. Při obnově byl dokonce odhalen letopočet 1056, takže v té době už se tu věřící mohli scházet. Dávné časy tu připomíná i křtitelnice a taky zbytky nástěnných maleb. Nicméně nejvíc tenhle historický poklad proslavil jeden z místních farářů v 17. století. Ten totiž zabílil malby v interiéru, ale taky obraz Panny Marie na zdi zvenku. A ten se znovu objevil. Tenhle zvláštní jev se několikrát opakoval, a tak místní začali považovat obraz za zázračný. Z pozdější doby se dokonce dochovaly záznamy o různých uzdraveních, o která se měl zasloužit. A tak do Přibyslavic začali přicházet poutníci. Hlavně kvůli jejich zájmu vyrostl vedle staré stavby nový kostel a vzniklo tak unikátní soukostelí.