20. prosince 2015

K předvánočnímu i vánočnímu času patří spousta zvyků. Některé se liší kraj od kraje, ale většina byla stejných nebo podobných. Asi tím nejrozšířenějším je věnec se čtyřmi svíčkami. V některých zemích bychom na něm našli i pátou. Zapaluje se na Štědrý den a je symbolem víry a Ježíše Krista. K Vánocům neodmyslitelně patří taky perníčky či svíčky ze včelího vosku. Jejich přípravu budeme sledovat při návštěvě na jihu Čech, v novohradské kovárně. Užijeme si tam oslav narození Ježíše Krista tak, jak je trávili naši předci. A dozvíme se i pár zajímavostí typických pro Novohradsko. Navíc se pak vypravíme přes hranice k rakouským sousedům a budeme se zajímat o to, jak se jejich adventní a vánoční tradice liší od našich.

Dovedete si představit Štědrý večer bez stromečku ozdobeného skleněnými koulemi s nejrůznějšími barvami a vzory? Přitom ale právě tenhle zvyk nepatří k nejstarším, které s nejoblíbenějšími svátky roku souvisí. Prozradíme vám, odkud a kdy se k nám dostal a čím se stromek zdobil v počátcích. Ještě nějakou dobu trvalo, než si z bohatších domácností ve městech našel cestu na venkov a než se skláři pustili do výroby foukaných ozdob. Tenhle nápad se zrodil v hlavách německých, ale čeští mistři křehkého řemesla jim velmi záhy začali konkurovat. Víc než půl století se barevné koule rodí i v malé dílně v Horním Bradle. Budeme sledovat celý postup a zároveň se pozeptáme, jaké barvy a dekory jsou v kurzu letos.

Na Štědrovečerní tabuli v málokteré domácnosti chybí ryba. Smažený kapr s bramborovým salátem sice patří mezi relativně mladé recepty, ale úlovky z řek a rybníků byly součástí svátečního jídelníčku dávno předtím. Při prohlídce výstavy nazvané Kapr, sumec, štika, kterou připravili v Muzeu Českého ráje v Turnově, se dozvíme, jak vzniklo spojení ryby a Vánoc i to, že dřív se vůbec nejednalo o pokrm běžný, dostupný všem. Prozradíme vám taky, čím tradiční postní jídlo nahrazovali ti, kteří si ho nemohli dopřát. A navíc jako bonus nabídneme ukázku přípravy pstruha po vzoru starých Keltů. Jak sami uvidíte, příprava byla rychlá, jednoduchá a výsledek určitě chutný.

I když včelí vosk a výrobu svíček z něj znali lidé už před naším letopočtem, přesto byly voskovice velmi vzácné. Zapalovaly se pouze při slavnostních příležitostech, především v kostelech. Doma si je mohli dopřát jen ti nejbohatší. Včely totiž vyprodukují vosku docela málo, z jednoho úlu ho chovatel získá jen přibližně 250 gramů ročně. A proto vždycky býval drahý. Jeho vůně učarovala i Petře Švarcové. Už v dětství, protože její pradědeček byl včelařem. Vzpomněla si na něj, když byla na mateřské dovolené a ve volných chvílích se pustila do výroby svíček. Pak s nimi vyrazila na trh, a když zjistila, že je o ně velký zájem, bylo rozhodnuto. Používá klasický způsob obmotávání knotu voskem, ale odlévá různé tvary i do forem.

Už od začátku adventu zdobí domácnosti mnohých z nás pryšec nádherný. Že nevíte, o čem je řeč? Přece o oblíbené vánoční hvězdě. Pochází z Mexika, kde se taky už v 17. století stala součástí svátečních chvil. Postarali se o to františkáni, nejspíš i proto, že její červená barva připomíná krev, kterou prolil Ježíš. A tvar zase Betlémskou hvězdu. Sváteční je i název, který ve své domovině tahle rostlina dostala – Noche Buena. Tedy Štědrý večer. Společně se vypravíme na výstavu, kde se nejen dozvíme, jak o neobvyklou květinu nejlépe pečovat, aby vydržela v plné kráse až do svátků. A najdeme tam taky inspiraci, jak si květináč s ní pořádně ozdobit.

Jesličky z papíru, dřeva, perníku, ale taky třeba keramiky. Společně jsme dokonce obdivovali už i betlém z tvárnic. Ztvárnění příběhu o narození Ježíška má mnoho podob. Jinou v Podkrkonoší nebo třeba na západě Čech. Ovlivňují ho i profese, které té či oné oblasti vládnou. Vyhlášené jsou kupříkladu betlémy třešťské, které voní lesem. My si ale tentokrát představíme ty třebíčské, které se rodí jen o kus dál. Jejich základem jsou ručně malované papírové figurky. A doslova legendou mezi tvůrci pak Antonín Čeloud, který je stavěl na přelomu 19. a 20. století. Vyhrával snad všechny soutěže a zavedl nové prvky, které pak inspirovaly generace jeho nástupců. Třeba pastýřské a tříkrálové scény. Naopak odstranil všechny světské.