16. září 2007

Profese se dělí z otce na syna, tam, kde otec končí, syn už začíná. Zpíval kdysi Jaroslav Wykrent ve své písničce. Toulavá kamera však místo zpěvného tónu volí radši obrázky, a tak vás v první reportáži pozveme do Budčic na řece Sázavě. Stojí tady vodní mlýn, a to už od roku 1893. V osmapadesátém byl sice znárodněn, ale pan Jaroslav Řezník se k rodinné tradici vrátil. Nemlynaří, zřídil tady ale mlynářské muzeum. Zajímavě vypráví o zaniklém řemeslu i o vodníkovi. Práce s obnovou mlýnice měl sice dost, ale jak sami uvidíte, dřina se vyplatila.

Nemusíte do Británie ani do třebas do Nizozemska, abyste tváří v tvář stanuli celebritám. Nic na tom, že jsou z vosku. Jedno takové Muzeum voskových figurín můžete navštívit v renesančním Českém Krumlově. Založil ho pan Kočík a potkat se tady můžete se šesti desítkami osobností. Je to pěkná fuška vytvořit takovou voskovou postavu, k dispozici musíte mít skutečné oční implantáty i autentické vrásky. A neméně důležité jsou i dobové reálie, v níž dotyčná postava žila, včetně oblečení.

Ve třetím zastavení vás pak pozveme pod zem. Nebude to poprvé, kdy budeme vizitýrovat krásu naší země jaksi z druhé strany. Vypravili jsme se do Krumlovského lesa na Znojemsku, kde místní archeologové zkoumají pozůstatky pravěké těžby. Tým profesionálních archeologů překvapily těžební jámy z doby bronzové – rohovec, který se tady těžil, se totiž už v té době příliš nepoužíval. Těch teorií, proč se k téhle dřině naši předci vrátili, je několik. Jedna z nich protežuje vliv magie a potřebu dát najevo úctu k předkům.

V Chebu byl zavražděn před 373 lety. Pochován je v rodinné hrobce v Mnichově Hradišti – ve městě, které možná nikdy ani nenavštívil. A jeho ostatky tam navíc byly převezeny až 151 let po jeho smrti. Významný šlechtic a bojovník – Albrecht z Valdštejna. Složitý život – složitá smrt. Pražský Valdštejnský palác připravuje velkolepou výstavu věnovanou Valdštejnovi a jeho době, a to už na podzim. My se projdeme kaplí svaté Barbory, kde našel velký vojevůdce místo svého odpočinku a spolu s ním i jeho manželka.

Kolik zvoníků zaměstnává chrám svatého Víta? Jsou jich tři desítky a zvoní nejen proto, aby ohlásili bohoslužbu, ale své zvony nechají rozeznět i tehdy, ohlašují-li slavnostní příležitost nebo poledne. Uvidíte sami, že jde o fyzicky dost náročnou práci, při které stačí troška nepozornosti a zvon může člověka vytáhnout do vzduchu. O to víc tedy překvapí, že mezi zvoníky jsou i ženy.

Ve výšce 1019 m v Orlických horách narazíte na Masarykovu chatu. Říká se jí perla tamních hor a jde o nejnavštěvovanější místo. Útočiště v ní nacházejí nejen turisté už víc než 80 let. Masaryk tady měl svoji bustu, ta byla nebo nebyla vystavována – podle politického režimu. Základní kámen byl položen v roce 1924 a za neuvěřitelných 967 tisíc a za další neuvěřitelný pouhý jeden rok byla chata postavena. I okolí, v němž se chata nachází, stojí za procházku. Přesvědčí vás o tom určitě i botanická zahrada Orlických hor – Bukačka, dnes národní přírodní rezervace.

Otázka se tentokrát týkala Petřínské rozhledny. S nápadem postavit ji přišel Klub českých turistů, který se nechal inspirovat dominantou Paříže. Jeho členové dokonce založili Družstvo pro výstavbu rozhledny a dali dohromady prvních tisíc zlatých. Sami zřejmě netušili, že nakonec bude stát víc než stokrát tolik. Přesto peníze sehnali a rozhledna byla 20. srpna roku 1891 u příležitosti Všeobecné česko-slovanské výstavy slavnostně otevřena. Dělníci ji postavily za pouhých pět měsíců. Nahoru vede 299 schodů a je z ní vidět Říp, Bezděz, Milešovka a dokonce i Sněžka. A teď otázka, víte, jak je Petřínská rozhledna vysoká?