iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
30. 5. 2003
22:30 na ČT1

1 2 3 4 5

216 hlasů
46857
zhlédnutí

O cestě na hrad a zase zpátky

Povídání Václava Havla s Markem Ebenem o uplynulých třinácti letech (2003)

52 min | další Zábava »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

O cestě na hrad a zase zpátky

  • 00:00:04 To je v bytě, kde jsem se narodil
    a 50 let žil.
  • 00:00:07 A to okno, odkud tak krásně vidím
    Hrad, jsme nazývali Hradčanské.
  • 00:00:12 A ono se jakýmsi zvláštním způsobem
    hluboce zapsalo do mého podvědomí.
  • 00:00:17 Teď k stáru pozoruji, jak zvolna
    nenápadně kroužím tím směrem,
  • 00:00:23 vracím se tam a nejradši bych
    v takovémto bytě dožil zbytek
  • 00:00:28 svých dnů. S takovýmto výhledem.
  • 00:00:43 DAV KŘIČÍ: "Generální stávku!"
  • 00:00:49 Občanské fórum se v tuto chvíli
    stává reálným reprezentantem
  • 00:00:56 kriticky smýšlející
    československé veřejnosti.
  • 00:01:01 POTLESK.
    DAV KŘIČÍ: "Poslední zvonění!"
  • 00:01:10 Do chvíle, než svobodně zvolené
    Federální shromáždění zvolí
  • 00:01:17 nového prezidenta Československa,
    chceme, aby naším prezidentem
  • 00:01:23 byl Václav Havel.
  • 00:01:25 DAV KŘIČÍ: "Hurá!"
  • 00:01:29 Já se přiznám, že jsem vlastně
    vůbec nevěděl až do listopadu,
  • 00:01:32 jak vypadáte? Vy jste sice byl
    symbolem kontrarevoluce,
  • 00:01:37 ale nikdo nikdy neviděl
    vaše fotografie.
  • 00:01:41 Jaké to bylo, když potom během
    1 měsíce byly vaše fotky všude,
  • 00:01:45 zvykl jste si na to rychle?
  • 00:01:47 Bylo to pro mě velmi nepříjemné
    a velké utrpení.
  • 00:01:50 Já už jako dramatik jsem byl
    schován za těmi postavami.
  • 00:01:55 Já jsem se mohl libovolně vmíchat
    v divadle do publika a poslouchat,
  • 00:01:59 co si říkají, nikdo nevěděl,
    že jsem to já, co to napsal.
  • 00:02:03 A pak jsem dlouhá léta promlouval
    ke spoluobčanům v Rádiu Svobodná
  • 00:02:08 Evropa, a zase mi ohromně
    vyhovovalo, že mě neznají.
  • 00:02:13 Pak se to tedy logicky změnilo
    a už to asi zůstane na doživotí.
  • 00:02:18 Má to velké nevýhody a přiznávám
    se, že mně to dost vadí,
  • 00:02:24 protože nemám rád pohled
    na sebe sama.
  • 00:02:27 Ani v zrcadle,
    natož potom v televizi.
  • 00:02:29 Já jsem byl velmi překvapen,
    když jsem vás poprvé uviděl,
  • 00:02:33 protože jsem si myslel, že budete
    vypadat aspoň jako Jim Čert.
  • 00:02:36 Ale nemyslel jsem si, že takový
    stěžejní vůdce disentu bude mít
  • 00:02:40 tak dobrácký výraz.
  • 00:02:42 Já jsem dobrák.
  • 00:02:44 Z archivů se zdá, že jste měl
    v listopadu jakýsi silný
  • 00:02:50 revoluční hlas,
    a že vás pak přešel.
  • 00:02:54 Ano, já jsem na těch náměstích
    přímo řval. A bylo to z důvodu
  • 00:03:00 naprosto triviálního a nesmyslného.
  • 00:03:03 Já jsem měl pocit, že k tak
    ohromnému množství lidí
  • 00:03:07 v tak velkém prostoru nemůže můj
    hlas dolehnout,
  • 00:03:10 pokud nebudu strašně křičet.
  • 00:03:12 To byl samozřejmě omyl, protože
    tam byla dokonalá amplifikace.
  • 00:03:16 Proto tam hulákám trošku jako
    nějaký jihoamerický diktátor.
  • 00:03:23 Ale mělo to čistě a jen
    tuto příčinu.
  • 00:03:27 Vážené poslankyně a poslanci,
    kdo z vás souhlasí,
  • 00:03:32 aby pan Václav Havel byl zvolený
    prezidentem Československé
  • 00:03:37 socialistické republiky?
    Kdo je pro?
  • 00:03:42 Děkuji.
  • 00:03:45 Je někdo proti?
  • 00:03:47 Někdo se zdržel hlasování? Ne.
  • 00:03:50 Konstatuji, že pan Václav Havel
    byl zvolen prezidentem
  • 00:03:56 Československé socialistické
    republiky.
  • 00:04:01 Neuvěřitelná je ta stranická
    disciplína, jak vás ti skalní
  • 00:04:06 komunisté vlastně zvolili
    jednomyslně.
  • 00:04:09 Tam se nenašel snad ani jeden,
    který by byl proti?
  • 00:04:13 Není pravda, že to byl úplně
    komunistický parlament.
  • 00:04:16 Tam už bylo kooptováno asi dvacet
    nových lidí z Občanského fóra.
  • 00:04:21 Nicméně byla to volba jednomyslná,
    překvapivá a já si to vysvětluji
  • 00:04:26 nesmírným strachem.
    Komunisté se tradičně bojí lidu.
  • 00:04:31 Poprvé se o té mé kandidatuře
    mluvilo ve Federálním shromáždění,
  • 00:04:37 v té velké budově na Václavském
    náměstí. A ona byla,
  • 00:04:41 pokud si dobře vzpomínám,
    obklíčena lidmi s transparenty.
  • 00:04:46 A ten komunistický parlament měl
    asi hrůzu a zároveň v tom viděl
  • 00:04:50 jedinou alternativu nějakého
    pokojného přechodu moci.
  • 00:04:55 Nevím, co se dělo v jejich duších?
  • 00:04:58 Před tím, než byla slavnostní volba
    na Hradě, byla diskuse ve FS,
  • 00:05:02 já to pozoroval v televizi
    a nevěřil jsem svým očím.
  • 00:05:07 Rozmanití generálové jménem armády
    říkali, že armáda chce V. Havla
  • 00:05:13 za prezidenta apod.
    Velmi zvláštní to bylo.
  • 00:05:24 Slibuji na svou čest a svědomí
    věrnost Československé
  • 00:05:30 socialistické republice.
  • 00:05:33 Nepřipadalo vám to jako z nějakého
    vašeho absurdního dramatu,
  • 00:05:36 když jste musel při tom
    prezidentském slibu přísahat
  • 00:05:40 věrnost Československé
    socialistické republice?
  • 00:05:43 To nebyl zdaleka jediný paradox.
  • 00:05:47 Ten můj život, hlavně v těch
    počátcích prezidentství,
  • 00:05:50 byl naprosto celý protkán paradoxy.
  • 00:05:54 Samozřejmě, měl-li jsem se stát
    prezidentem tohoto státu,
  • 00:05:58 musel jsem složit slib podle
    Ústavy, tak jak v Ústavě zněl.
  • 00:06:03 Nicméně velmi brzy jsem to byl já,
    kdo navrhl změnu názvu státu.
  • 00:06:08 Myslím si, že je nesmyslné, nebo
    aspoň v euroatlantickém prostoru
  • 00:06:13 to není zvykem, aby stát dával
    do svého názvu jakousi
  • 00:06:17 charakteristiku svého systému,
    hospodářského či politického.
  • 00:06:21 To je jako kdybychom se jmenovali
    Česká kapitalistická republika.
  • 00:06:25 A v jiných postkomunistických
    zemích názvy státu
  • 00:06:28 za hodinu změnily.
  • 00:06:31 Ale u nás se rozvinula známá
    pomlčková válka.
  • 00:06:37 Celé to bylo zkažené,
    jednalo se o tom 2 - 3 měsíce,
  • 00:06:42 a vůbec to tak nemuselo být.
  • 00:06:45 Čestná stráži, pozor!
  • 00:06:52 To je zvláštní, že jedním
    z nejvýraznějších bodů
  • 00:06:56 vaší inaugurace jsou ty krátké
    kalhoty.
  • 00:07:00 To je cosi, co vyskočí z obrazovky
    a stane se to hlavním mediálním
  • 00:07:06 šlágrem, jako by to bylo snad ještě
    důležitější než ten slib.
  • 00:07:10 Dvě poznámky. Za prvé, žádné krátké
    kalhoty jsem neměl.
  • 00:07:13 Já měl normálně dlouhé kalhoty,
    které jsem si pouze povytáhl,
  • 00:07:17 což dělají všichni chlapi.
  • 00:07:19 Povytáhnou si kalhoty,
    které mají tendenci potom zvolna
  • 00:07:23 pár centimetrů klesnout.
  • 00:07:25 A já jsem si je nahoře nad schody
    povytáhl, s tím, že než začne
  • 00:07:29 přehlídka, tak klesnou,
    což se tedy nestalo
  • 00:07:32 z jakýchsi důvodů,
    a proto vznikla tato aféra.
  • 00:07:36 Nicméně je důležitější, jakou
    zvláštní vytrvalost má taková
  • 00:07:42 mediální bezvýznamná drobnost.
  • 00:07:52 Možná jsou už lidé, kteří ani
    nevědí, že byla nějaká listopadová
  • 00:07:56 revoluce a že disident se stal
    1. nekomunistickým prezidentem
  • 00:08:00 v celém ohromném sovětském impériu,
    ale budou vědět,
  • 00:08:06 že měl krátké kalhoty.
  • 00:08:08 Na něco je to ale dobré, protože já
    jsem v těch dnech napáchal
  • 00:08:11 dost chyb a ono to odvádí
    od nich pozornost.
  • 00:08:15 Vy jste byl vlastně první člověk
    svobodné mysli,
  • 00:08:18 který přišel po takové době
    na Hrad, co jste tam všechno našel?
  • 00:08:23 Byl to prapodivný kafkovský svět,
    kde my jsme se hodně smáli, divili,
  • 00:08:32 nechápali jsme to. Tam především
    bylo 1 200 estébáků.
  • 00:08:37 Ti zaměstnanci byli samozřejmě také
    estébáci. Oni byli takoví zdvořilí,
  • 00:08:43 servilní, všude za člověkem nosili
    láhev whisky nebo podobně.
  • 00:08:47 Založili Občanské fórum
    Kanceláře prezidenta republiky.
  • 00:08:52 A vůbec ta topografie toho Hradu,
    např. se mi zdálo, že je tam
  • 00:08:57 mezi dveřmi dlouhý nesrozumitelný
    rozestup, že tam musí něco být.
  • 00:09:02 Tak jsem pátral, až jsem zjistil,
    že tam jsou dvě ohromné místnosti,
  • 00:09:05 které mi samozřejmě byly utajeny,
  • 00:09:08 a kde byl dálnopis
    Varšavského paktu.
  • 00:09:11 Tak jsem poslal ihned pozdrav
    Michailu Gorbačovovi.
  • 00:09:14 Pak jsem se oklikou dozvěděl,
    že tehdejší ministr vnitra
  • 00:09:20 Ključkov, pozdější pučista, ocenil,
    že jsem to tak brzo našel.
  • 00:09:32 Milí spoluobčané,
  • 00:09:34 40 let jste v tento den slyšeli
    z úst mých předchůdců
  • 00:09:39 v různých obměnách totéž.
  • 00:09:43 Jak naše země vzkvétá, kolik
    dalších bilionů tun oceli
  • 00:09:47 jsme vyrobili, jak jsme všichni
    šťastni, jak věříme své vládě
  • 00:09:52 a jaké krásné perspektivy
    se před námi otevírají.
  • 00:09:58 Předpokládám, že jste mě nenavrhli
    do tohoto úřadu proto,
  • 00:10:03 abych vám i já lhal.
  • 00:10:06 Naše země nevzkvétá.
  • 00:10:10 Tenhle projev se musel psát dobře?
  • 00:10:12 Psal se dobře, protože byl první,
    a každý rok to bylo horší a horší.
  • 00:10:18 Novoroční projevy jsou obtěžkány
    tak rozsáhlým spektrem očekávání,
  • 00:10:24 že je to dost příšerný úkol.
  • 00:10:27 Musím říct, že každým rokem
    se mi to psalo tíž a tíž.
  • 00:10:31 Novoroční projev je vlastně taková
    svébytná literární forma.
  • 00:10:37 Nejen ten novoroční projev,
    ale vlastně všechny projevy
  • 00:10:41 jsem aspoň já osobně - snad
    proto, že jsem literát původem
  • 00:10:47 a doufám, že i svou budoucností -
    vždycky vnímal jako určité
  • 00:10:53 komponované eseje.
  • 00:10:56 Měly jakousi stavbu, refrény apod.
    Podobně jako divadelní hra.
  • 00:11:01 Dávaly mi tudíž hodně práce.
  • 00:11:04 Ale novoroční projevy
    byly tedy nejhorší.
  • 00:11:10 HOVOŘÍ ANGLICKY
  • 00:11:35 Vážně vám poradili poradci,
    abyste mluvil česky?
  • 00:11:38 Já už si nevzpomínám, jak to bylo,
    ale později už jsem měl
  • 00:11:43 všechny projevy v Americe anglicky.
  • 00:11:46 Tehdy z nějakých důvodů, snad také
    kvůli spěchu, když mám anglický
  • 00:11:51 projev, tak si ho musím trochu
    osvojit, naučit.
  • 00:11:56 Ale ten projev měl v Kongresu
    překvapivý úspěch.
  • 00:12:00 Dnes když ho čtu, tak se dokonce
    stydím za některé své formulace,
  • 00:12:05 které mi přijdou takové naivní,
    příliš osobní apod.
  • 00:12:09 Ale to patřilo k té době.
  • 00:12:13 Když bych měl s odstupem let
    přemýšlet, proč se ten projev
  • 00:12:19 stal v Americe tak populární
    - dodnes mi ho připomínají -
  • 00:12:23 tak si myslím, že to nebylo zdaleka
    jenom dík tomu, že jsem mluvil
  • 00:12:30 neobvyklou řečí, neobvyklým
    způsobem, jiným, než jsou zvyklí.
  • 00:12:37 Ale bylo to z mnoha důvodů jiných.
  • 00:12:41 Já jsem vlastně byl ten,
    který tam přivážel tu zprávu,
  • 00:12:45 že železná opona opravdu spadla.
  • 00:12:49 Byl jsem první nekomunistický
    prezident v komunistické zemi,
  • 00:12:55 který jako první navštívil Kongres,
    člověk donedávna ve vězení.
  • 00:13:01 Jakoby takový pohádkový hrdina,
    který se sametovým něžným způsobem
  • 00:13:07 stal z nepřátele vlasti
    jejím reprezentantem.
  • 00:13:11 A to všechno americkému,
    trošku někdy sympaticky a roztomile
  • 00:13:17 zjednodušujícímu vnímání světa,
    přes storry, přes příběhy,
  • 00:13:22 se možná líbilo do té míry, že ten
    projev měl tehdy takovou odezvu.
  • 00:13:28 Cesta do Kremlu vlastně následovala
    velmi brzo po cestě do Ameriky.
  • 00:13:33 Já mám pocit, že jsem někde četl,
    že jste nikdy v Kremlu nebyl.
  • 00:13:37 To jste byl několikrát, ne?
  • 00:13:40 Bohužel to tak u nás chodí,
    že se člověk dočte takové nesmysly.
  • 00:13:45 Já jsem byl 6krát v Sovětském svazu
    a v Ruské federaci
  • 00:13:50 a mnoho důležitého jsem tam prožil.
  • 00:13:53 Ale k těm cestám. Já jsem
    samozřejmě stál před úkolem
  • 00:13:58 tu novou československou demokracii
    nějakým způsobem představit světu.
  • 00:14:04 A byla velká otázka,
    do jaké první země jet.
  • 00:14:08 Dnes mi někteří vytýkají,
    že jsem nejel na Slovensko.
  • 00:14:12 No, nebylo to zahraničí tehdy.
  • 00:14:15 Říkal jsem si, že moje první
    zahraniční cesta nemůže být
  • 00:14:19 do Moskvy, protože to bych
    navazoval na stereotyp zvyků,
  • 00:14:22 že vždycky nový generální tajemník
    se jede představit šéfům do Kremlu.
  • 00:14:27 V Polsku byl ještě prezidentem
    Jaruzelski, v Maďarsku byl
  • 00:14:30 komunistický prezident, v Rakousku
    byl Waldheim, tam jsem taky nemohl,
  • 00:14:35 takže jsem zvolil Německo, a to
    kombinaci východního se západním.
  • 00:14:39 Teprve pak jsem navštívil Ameriku.
  • 00:14:42 Přijel jsem, byl jsem asi 1 den
    v Praze, na Staroměstském náměstí
  • 00:14:47 jsem měl projev k výročí Února
    a jel jsem do toho Kremlu.
  • 00:14:57 Deklarace, co jsme tam s Gorbačovem
    podepisovali, to se mohlo stát
  • 00:15:01 jen v těchto divokých dobách.
  • 00:15:04 Takové nějaké prohlášení 2 státníků
    chystají úředníci měsíce napřed.
  • 00:15:08 Tady mě to napadlo v letadle tam,
    že bychom takovou deklaraci
  • 00:15:14 mohli vydat, protože platila dosud
    tradiční smlouva o přátelství
  • 00:15:18 a spolupráci, taková ta hodně
    vazalská smlouva.
  • 00:15:22 Teď měla vypršet, má se prodloužit,
    nemá se prodloužit?
  • 00:15:26 V této situaci se mi zdálo být
    dobré jasně říct,
  • 00:15:29 že nás respektují jako plně
    suverénní stát,
  • 00:15:33 bez jakéhokoli omezení
    jeho suverenity.
  • 00:15:36 Takže jsme sepsali v letadle krátké
    prohlášení, já to Gorbačovovi
  • 00:15:40 navrhl, jestli bychom to
    nepodepsali. On kupodivu byl pro,
  • 00:15:44 nechal to přepsat a tam jsme to
    v Jekatěrinském sále podepsali.
  • 00:15:49 To říkám jenom jako ilustraci
    těch divokých dob,
  • 00:15:55 jak to tehdy chodilo.
    To je dneska nemyslitelné.
  • 00:16:00 Byla to zajímavá návštěva
    i z mnoha jiných důvodů.
  • 00:16:04 Gorbačov poprvé vůbec viděl živého
    disidenta, navíc to byl
  • 00:16:07 představitel státu ještě do značné
    míry satelitního.
  • 00:16:14 Zprvu na mě koukal jako na jakési
    exotické zvíře.
  • 00:16:19 V Kremlu byla velmi dusná
    atmosféra, všude samí fízlové,
  • 00:16:23 ale potom roztával a pak jsme si
    leccos vysvětlovali.
  • 00:16:27 My jsme spolu strávili asi 8 hodin
    a dnes jsme dobří přátelé.
  • 00:16:32 On byl schopen naslouchat, vnímat,
    v něčem se i přátelsky hádat.
  • 00:16:37 Když jsem řekl, že skončila doba,
    že jsme satelit nebo kolonie,
  • 00:16:44 tak on říkal, vy jste dramatik,
    takže se takhle barvitě
  • 00:16:49 vyjadřujete, já vám to odpustím.
  • 00:16:52 S mojí první návštěvou v Kremlu je
    spojena jedna zvláštní historka.
  • 00:17:00 Mně v Americe dali američtí indiáni
    skutečnou dýmku míru.
  • 00:17:06 Tak jsem si říkal, že by bylo
    hezké, abych ji dal Gorbačovovi
  • 00:17:10 a byl jakýmsi prostředníkem
    či poslem mírové budoucnosti světa.
  • 00:17:15 První problém byl, že se mi ji
    vůbec nedařilo do Kremlu dostat.
  • 00:17:22 Všechny kontroly policistů
    nechápaly, že nějaký neohlášený
  • 00:17:27 předmět, který nejde protokolární
    cestou, by tam měl být.
  • 00:17:33 Nakonec to tam jeden z mých
    pistolníků propašoval pod kabátem.
  • 00:17:38 Při 1. hovoru jsem si to nechal
    předložit a dal jsem mu to,
  • 00:17:43 že to je dýmka míru amerických
    indiánů. On řekl: "Já nekouřím."
  • 00:17:54 Možná, abychom mu nekřivdili,
    to řekl jako žert.
  • 00:17:58 Ale v tu chvíli to tak úplně
    jako žert nevypadalo,
  • 00:18:02 trošku to vypadalo
    jako nedobrý symbol.
  • 00:18:06 Ale nakonec všechno dobře dopadlo.
  • 00:18:08 Uvažoval jste už tehdy při první
    návštěvě Kremlu,
  • 00:18:11 že budete rušit Varšavskou smlouvu,
    že to tam navrhnete?
  • 00:18:15 To nám bylo jasné vždycky.
  • 00:18:17 My jsme měli tehdy 2 velké úkoly:
    vypudit odtud sovětská vojska
  • 00:18:22 a zrušit Varšavskou smlouvu.
    Nebylo to vůbec jednoduché.
  • 00:18:27 Dneska už moc lidí ani neví,
    co to byla Varšavská smlouva
  • 00:18:31 a celkem jim to může být ukradené.
  • 00:18:34 Ale já považuji za hluboce
    symbolické, že tato smlouva
  • 00:18:39 byla definitivně zrušena v Praze.
  • 00:18:43 To jest v hlavním městě země, která
    byla Varšavským paktem přepadena.
  • 00:18:49 Považuji to za velkou událost
    v mém osobním životě,
  • 00:18:54 protože celý můj předchozí život
    bych si býval nedovedl představit,
  • 00:18:59 že to bude moje maličkost, která
    bude říkat, že Varšavská smlouva
  • 00:19:03 se právě teď zrušila.
    A ještě že to budu říkat v Praze.
  • 00:19:07 Jako prezident jste si musel projít
    velmi obtížným obdobím,
  • 00:19:10 a to rozpadem státu.
  • 00:19:12 To bylo vlastně poprvé, co jste
    zažil takovou otevřenou nenávist,
  • 00:19:15 někdo dokonce házel vajíčka.
  • 00:19:18 To byla zkušenost, která se dala
    přežít, která do jisté míry byla
  • 00:19:23 pro mě zábavná.
    To na tom nebylo hlavní.
  • 00:19:30 To hlavní na tom celém, velmi
    obtížném, zdlouhavém, složitém
  • 00:19:36 a zašmodrchaném procesu dělení
    státu, byla podstata toho procesu.
  • 00:19:44 Najednou se ukázalo, že jsme plni
    rozmanitých návyků, archetypů,
  • 00:19:51 ne-li přímo předsudků, způsobů
    vnímání, nedostatku empatie.
  • 00:19:59 My Češi např. jsme své češství
    identifikovali s českoslovenstvím.
  • 00:20:05 A to od dob Masarykových vždy
    v nás bylo, a pokud někde zazněl
  • 00:20:11 nějaký hlas o slovenské
    svébytnosti, tak si Čech myslel,
  • 00:20:15 že to je nějaký fašista z Tisova
    období nebo co.
  • 00:20:19 Já jsem všechna jednání zažil.
    To byly stovky různých jednání.
  • 00:20:24 Nakonec jsem bojoval o to,
    aby bylo referendum.
  • 00:20:28 Aby o tak zásadní věci
    rozhodly národy, nejen politici.
  • 00:20:31 Tento boj jsem prohrál.
  • 00:20:33 Možná proto, že politici
    si uvědomovali, že rozdělení
  • 00:20:37 je asi dobré pro obě strany,
    ale že by neprošlo u těch národů.
  • 00:20:43 Nevím, to byla zkušenost
    nesmírně zajímavá.
  • 00:20:46 Pevně věřím a doufám, že ještě se
    k tomu budu moci vrátit
  • 00:20:50 v nějaké knížce reflexí.
  • 00:20:54 Co je ale důležité, že dneska
    jsou naše vztahy se Slováky dobré
  • 00:21:00 a že ta traumatizující zkušenost
    rozdělení státu je za námi.
  • 00:21:09 Co zůstává v obecné paměti, je
    jakási sametovost toho rozdělení.
  • 00:21:16 Já tvrdím, což nesklidí možná
    potlesk, já vím,
  • 00:21:23 že bez sametové revoluce by nebylo
    sametového rozvodu.
  • 00:21:31 Já měl z vás vždycky pocit,
    že jste byl spíš proti rozdělení.
  • 00:21:35 Já jsem byl prezidentem
    československým.
  • 00:21:38 Skládal jsem slib
    na československou Ústavu,
  • 00:21:42 byl jsem povinen hájit integritu
    státu, já jsem nemohl podepisovat
  • 00:21:47 zákony rozdělující stát. Tím bych
    se zpronevěřil svému slibu.
  • 00:21:51 Proto jsem tehdy v červenci 1992
    rezignoval na svou funkci.
  • 00:21:56 Podle mého mínění bych zcela
    znehodnotil prezidentskou funkci.
  • 00:22:01 My jsme na to totiž citliví.
  • 00:22:04 Zažili jsme v minulosti, že naši
    prezidenti Beneš, Hácha
  • 00:22:08 cosi podepsali z donucení,
    proti svému přesvědčení
  • 00:22:12 a dokonce proti svému slibu.
  • 00:22:15 Proto jsem to možná i já vnímal
    citlivěji, než bylo přiměřeno,
  • 00:22:21 ale zdálo se mi,
    že musím odstoupit.
  • 00:22:24 Považoval jste to tehdy
    za definitivní,
  • 00:22:26 nebo jste si myslel,
    že vás pravděpodobně zvolí
  • 00:22:29 jako českého prezidenta znovu?
  • 00:22:32 Ten tlak, abych se ucházel
    i o funkci českého prezidenta,
  • 00:22:37 byl kolem mě tak silný,
    že se mu těžko dalo vzdorovat.
  • 00:22:43 Ale to nebyl jen tento případ.
  • 00:22:46 Všechny mé funkce, co jsem kdy
    v životě měl, nejen že jsem byl
  • 00:22:49 čtyřikrát zvolen prezidentem,
    ale i předtím, byly tak trošku
  • 00:22:53 z donucení, vždycky někdo snesl
    tak sugestivní argumenty,
  • 00:22:57 že jsem nakonec podlehl.
  • 00:23:00 Ti tlačící hlavně argumentovali
    tím, že to bude úplně neznámý
  • 00:23:04 nový stát - Czech republik - nikdo
    neví, co to je, ale že já už jsem
  • 00:23:10 známý a že mu mám dodat jakousi
    známost, autoritu, zprostředkovat,
  • 00:23:13 aby to bylo vnímáno a přijato
    v mezinárodním kontextu.
  • 00:23:18 Takže jsem byl jedním z mála lidí,
    kteří byli posledním prezidentem
  • 00:23:26 jednoho státu a prvním prezidentem
    jiného.
  • 00:23:41 Milí přátelé, Češi, Moravané,
    Slezané, občanky a občané
  • 00:23:47 České republiky!
  • 00:23:49 Historický a politický vývoj dospěl
    k okamžiku, kdy se dva národy,
  • 00:23:55 žijící dosud společně
    v Československu,
  • 00:24:00 vydaly vlastní cestou.
  • 00:24:03 Dík tomu vstoupila před měsícem
    v život samostatná Česká republika.
  • 00:24:14 Kde se dělá dobře politika?
  • 00:24:17 Myslím, že laik si často říká,
    že to pravděpodobně v jednací síni
  • 00:24:21 nebude, že je to třeba na golfu,
    v restauraci - kde se dělají
  • 00:24:26 ta zásadní rozhodnutí?
  • 00:24:29 Já golf nehraji. Ke své hanbě,
    neboť golf je velmi v módě.
  • 00:24:34 Vy ho hrajete, jak známo.
  • 00:24:37 Takže s tím zkušenost nemám,
    ale mám zkušenost s hospodskou
  • 00:24:42 diskusí politiky, abych tak řekl.
  • 00:24:46 Já jsem často politiky po všech
    oficialitách a smokingových
  • 00:24:52 jednáních pozval už jenom tak
    ve čtyřech, v osmi do hospůdky
  • 00:24:57 na pivo nebo na panáka.
    Strašně to měli rádi.
  • 00:25:02 Všem se ulevilo, že skončila doba
    oficiálních konverzací,
  • 00:25:06 zdvořilostí a tak. Ohromně to
    pomáhalo k osobnímu kontaktu
  • 00:25:13 a lepšímu vhledu do starostí
    druhého.
  • 00:25:18 Do jaké míry se při tom dělala
    politika, těžko říct.
  • 00:25:22 Asi moc politických zásadních
    rozhodnutí v hospodách nevzniklo,
  • 00:25:27 i když některá se tam možná
    ve svých začátcích rodila.
  • 00:25:31 Výběr místa, třeba u zasedání,
    musí být docela zásadní věc,
  • 00:25:36 protože oficiální prostředí jsou
    taková bez barvy, vůně a zápachu.
  • 00:25:42 Co říkali prezidenti, když jste je
    usadil na večeři
  • 00:25:46 do Vladislavského sálu
    teď na summitu NATO?
  • 00:25:50 Summit Aliance v Praze byl opravdu
    z mnoha důvodů historický,
  • 00:25:56 protože tím masivním rozšířením,
    které nabídl, dal západní svět
  • 00:26:03 jasně najevo, že patříme k sobě.
  • 00:26:06 Že Evropa nebude rozdělena
    na méně a více cenné.
  • 00:26:12 Mně se zdálo, že tento summit
    v Praze by měl být nějakým
  • 00:26:17 způsobem ozvláštněn.
  • 00:26:20 Já jsem zažil desítky a desítky
    summitů a všechny byly stejné,
  • 00:26:24 všechny si je navzájem trochu
    pletu. To jsou vždycky ta nudná
  • 00:26:29 kongresová centra s ošklivou
    architekturou apod.
  • 00:26:33 My máme tady fantastickou věc
    jménem Pražský hrad
  • 00:26:39 a já jsem si dal na tom
    velmi záležet.
  • 00:26:42 První menší večeře jenom členských
    států Aliance byla
  • 00:26:46 v reprezentačních sálech
    v jižním křídle.
  • 00:26:51 Potom ta velká závěrečná,
    kde bylo asi 46 hlav států,
  • 00:26:55 tam bylo asi 600 - 700 hostů,
    to bylo ve Vladislavském sále.
  • 00:27:00 Všichni mnohokrát říkali, jaká to
    je nezapomenutelná vzpomínka.
  • 00:27:06 My jsme to tam náležitě
    s architektem Šípkem osvětlili,
  • 00:27:11 vyzdobili, M. Pavlíček složil
    na mou objednávku krásnou hudbu.
  • 00:27:16 Dali jsme si na tom záležet.
  • 00:27:18 Vím, že na tento summit
    nezapomenou.
  • 00:27:22 Když jsme u těch státních návštěv,
    vy jste také pozval řadu lidí,
  • 00:27:26 kteří nebyli úplně všem po chuti.
  • 00:27:29 Bylo s nimi docela dost problémů,
    např. dalajlama nebo Rushdie.
  • 00:27:33 Podléhá to nějakému konsensu,
    nebo je to vaše osobní rozhodnutí?
  • 00:27:38 Je to různé a musí se u takových
    věcí velmi opatrně našlapovat,
  • 00:27:43 když má člověk státní funkci.
  • 00:27:46 Když jste normální občan,
    tak si můžete samozřejmě
  • 00:27:49 pozvat koho chcete.
  • 00:27:51 Nicméně v obou těchto případech,
    kdy hodně politiků mi zazlívalo,
  • 00:27:58 tato pozvání, v obou se ukázala
    pravda býti na mé straně.
  • 00:28:03 Nezhroutily se vztahy
    s Čínskou lidovou republikou,
  • 00:28:07 naopak se stalo, že po mně začali
    dalajlamu zvát i jiné hlavy států.
  • 00:28:14 Trošku jsem prolomil jakousi
    bariéru. Je to báječný člověk.
  • 00:28:20 Z něj vyzařuje zvláštní radiace
    a mimo toho, co říká,
  • 00:28:25 co má vždycky hlavu a patu,
    je to jednoduché, moudré a vtipné,
  • 00:28:31 je ještě cosi, co neříká, cosi
    neverbálního, co je kolem něj
  • 00:28:36 a to člověk cítí. Ten prostor kolem
    něj jako by se v době
  • 00:28:40 jeho přítomnosti nějak projasnil.
  • 00:28:43 Já jsem mj. z těchto důvodů také
    chtěl, aby nás on i papež
  • 00:28:48 navštívili ještě před 1. volbami
    v roce devadesátém.
  • 00:28:53 Cítil jsem, jak ten nezralý
    pluralitní politický systém
  • 00:28:58 teprve se rodící, jak strašně mu
    hrozí jakési nesmyslné šarvátky.
  • 00:29:05 Desítek nových stran, které
    všelijak na sebe navzájem útočí,
  • 00:29:11 je tam mnoho nepěkných úkazů.
  • 00:29:14 Mně se zdálo, že právě v době
    předvolební je dobré prostředí
  • 00:29:18 trošku zklidnit a obrátit pohled
    vzhůru či do nitra,
  • 00:29:22 jak to oba umějí.
  • 00:29:27 Když přijel papež, řekl jste
    na letišti: "Nevím, zda vím,
  • 00:29:31 co je to zázrak?" Tak se ptám,
    nepřipadá vám těch 13 let
  • 00:29:34 strávených na Hradě, po tom všem,
    co jste musel prožít předtím,
  • 00:29:38 jako zázrak?
  • 00:29:40 Ten můj životní příběh je naprosto
    ojedinělý a kuriózní,
  • 00:29:45 ale není to proto,
    že bych byl dobrodružná povaha.
  • 00:29:49 Já jsem absolutní kliďas, který má
    rád, když je všechno na svém místě
  • 00:29:55 a když ten, co měl pleš
    před 30 lety a dnes ho potkám,
  • 00:29:59 když má zase pleš nebo podobně.
  • 00:30:02 Je to zvláštní souběh tisícero
    věcí, které způsobily,
  • 00:30:09 že jsem měl tento prapodivný
    životní příběh.
  • 00:30:12 Nejde jen o to prezidentství,
    ale že jsem přežil vězení
  • 00:30:17 se všemi chorobami, že jsem se
    z vězení náhle ocitl v této funkci.
  • 00:30:22 Že jsem v ní tak dlouho byl,
    i když jsem zprvu tam šel
  • 00:30:25 na 2 nebo na 4 měsíce, a že tu
    stále jakýmsi způsobem jsem.
  • 00:30:30 To je příběh velmi zvláštní,
    má rysy absurdity, pohádky,
  • 00:30:38 tragedie, komedie a všeho
    dohromady.
  • 00:30:42 Ale já bych k tomu hned rád
    dodal ještě něco.
  • 00:30:47 Já si vůbec nechci pro sebe
    uzurpovat právo na zázrak.
  • 00:30:55 Zázrak je pro mě všechno.
  • 00:30:58 I moucha, která létá za světlem,
    je pro mě zázrak.
  • 00:31:05 Každá krásná věc, lidský život,
    lidský duch schopný reflexe světa.
  • 00:31:13 Dá se vůbec nějak s funkcí
    prezidenta skloubit osobní život?
  • 00:31:20 Samozřejmě, že prezident je člověk
    jako každý jiný.
  • 00:31:24 Má své rodiče, manželku, rodinu,
    eventuálně své děti a samozřejmě,
  • 00:31:31 že na jeho rodinné okolí
    je upřena zvýšená pozornost.
  • 00:31:36 Asi tomu jinak býti nemůže.
  • 00:31:40 Speciálně ta role tzv. první dámy -
    mimochodem tento pojem nemám rád,
  • 00:31:48 ani obě mé ženy to neměly rády.
  • 00:31:51 To je ale americký pojem,
    který se ujal.
  • 00:31:54 Její pozice je velmi zvláštní.
  • 00:31:57 Na jedné straně je v šílené veřejné
    pozornosti, každý její krok
  • 00:32:03 je sledován, všude je zvána,
    má tisíce rozmanitých povinností,
  • 00:32:06 ale na druhé straně je nikdo
    do té funkce nezvolil.
  • 00:32:10 Je to složité. Olga byla můj
    celoživotní souputník.
  • 00:32:13 Znal jsem ji odvždycky a celý
    život to s ní táhl.
  • 00:32:17 Byl jsem na ní dost závislý,
    a když zemřela, byla to pro mě
  • 00:32:21 opravdu veliká rána.
  • 00:32:24 Já měl vlastně jen dvě možnosti,
    pověsit se, nebo se znovu oženit.
  • 00:32:29 Tak jsem šel druhou cestou,
    vzal jsem si Dášu,
  • 00:32:32 která to měla o mnoho těžší
    než Olga.
  • 00:32:35 Trošku ji vnímali jako přivdaný,
    přiženěný element na Hrad,
  • 00:32:40 strašné všelijaké lži a kampaně
    proti ní vedly různé sdělovací
  • 00:32:48 prostředky a ona to dost prožívala.
  • 00:32:53 Ale zároveň to nesla statečně
    a vždycky se nakonec otřásla.
  • 00:32:59 Obě se velmi angažovaly ve sféře
    nadační, a nejen proto,
  • 00:33:05 že to je jakási celosvětová
    zvyklost u těchto prvních dam,
  • 00:33:09 manželek prezidentů, ale proto,
    že opravdu je to nesmírně bavilo.
  • 00:33:14 Strávil jste na Hradě
    dlouhých 13 let.
  • 00:33:17 Jaké to je balit se
    po tak dlouhé době?
  • 00:33:21 Není to vůbec jednoduché.
  • 00:33:24 Především byla dlouhá procedura
    rozdělování věcí,
  • 00:33:28 které jsou státní, které jsou moje.
  • 00:33:31 Je to v bednách a ani to není kam
    dát, je tam mnoho věcí,
  • 00:33:36 na kterých mi záleží.
  • 00:33:39 Nejen proto, že jsou moje, ale
    protože mají pro mě význam,
  • 00:33:42 když dostávám třeba ceny apod.
  • 00:33:45 Je to složité, ale nebylo to
    zdaleka to nejtěžší
  • 00:33:48 na tom podivném přechodu
    do tohoto postavení
  • 00:33:53 bývalého prezidenta.
  • 00:33:55 Ono vlastně není vůbec definováno,
    co to je bývalý prezident.
  • 00:34:01 My na to nejsme zvyklí.
  • 00:34:03 U nás totiž jsem já 1. prezident,
    který skončil prostě proto,
  • 00:34:09 že mu skončil mandát.
  • 00:34:11 Buď byli vyhnáni potupně ze své
    funkce, nebo ve své funkci zemřeli.
  • 00:34:17 Nebo rezignoval Masaryk
    ze zdravotních důvodů.
  • 00:34:22 Normálního bývalého prezidenta
    jsme vlastně nikdy neměli.
  • 00:34:27 Jak už je typické pro můj veskrze
    zvláštní život,
  • 00:34:31 jsem opět vržen do jakéhosi
    průkopnictví.
  • 00:34:36 Naplnily se vaše představy -
    nebo předpokládám,
  • 00:34:39 že jste si asi říkal, že až vaše
    funkce skončí, tak že bude klid.
  • 00:34:43 Já jsem snil o tom, i jsem to
    víckrát řekl v různých rozhovorech,
  • 00:34:50 že až skončím, budu odpočívat,
    cestovat.
  • 00:34:55 Země, co jsem viděl z pancéřovaných
    svištících limuzín,
  • 00:35:00 si jako normální turista
    budu prohlížet.
  • 00:35:04 Že budu přemýšlet, že budu číst
    všechny ty důležité knihy,
  • 00:35:07 které vyšly za posledních 13 let
    a které jsem nestíhal přečíst.
  • 00:35:13 Že také budu psát - to byly všechno
    sny a utopie.
  • 00:35:17 Zatím jsem ponořen do každodenní
    úřednické práce.
  • 00:35:23 Já mám asi třikrát tolik pozvání
    než v době, kdy jsem byl
  • 00:35:26 prezidentem, protože si řekli,
    teď má čas, tak může přijet.
  • 00:35:30 A jenom to odmítat vyžaduje jakousi
    práci. A posuzovat, co je opravdu
  • 00:35:35 důležité, kam jet, kam nejet,
    odpovídat na dopisy, přijímat lidi,
  • 00:35:40 to všechno buduji z ničeho
    na zelené louce.
  • 00:35:45 Je to náročné, stresující,
    bezpočet nových úkazů to přináší,
  • 00:35:53 ale zároveň to je zkušenost
    nesmírně zajímavá.
  • 00:35:57 Dá-li Pánbůh, nějakým způsobem ji
    ještě písemně zreflektuji.
  • 00:36:04 Jaký je ten návrat?
  • 00:36:06 My jsme v místnostech vaší nové
    kanceláře bývalého prezidenta,
  • 00:36:11 to je zvláštní název.
  • 00:36:13 Na dveřích je napsáno:
    Václav Havel, kancelář.
  • 00:36:17 Je v tom i odpověď na mou profesi.
  • 00:36:24 Já se cítím po celý život být
    Václavem Havlem a necítím
  • 00:36:28 jako svoje povolání býti
    něčím bývalým.
  • 00:36:31 Já nejsem jenom bývalý prezident,
    já jsem taky bývalý vězeň,
  • 00:36:35 bývalý dramaturg, jsem bývalý
    laborant a dokonce bývalý student.
  • 00:36:43 Já jsem leccos bývalého,
    ale především a hlavně jsem to já,
  • 00:36:48 jsem sám sebou a tím chci býti
    i nadále.
  • 00:36:52 Nicméně přibyla ještě
    postprezidentská existence,
  • 00:37:00 toto postavení, z něhož se
    samozřejmě vylhat nemohu.
  • 00:37:06 Ale nerad bych si z té bývalosti
    udělal nějakou profesi.
  • 00:37:12 Chovají se k vám teď lidi jinak?
  • 00:37:14 To je velmi zvláštní pozorovat.
  • 00:37:17 Setkávám se s bezpočtem projevů
    sympatií, setkávám se i s jakýmsi
  • 00:37:23 strachem ze mě, s takovou
    nejistotou, jestli není nebezpečné
  • 00:37:27 se mnou něco mít. Jako v době
    disidentství, kdy bylo bráno
  • 00:37:33 za statečnost, že mi někdo podal
    na ulici ruku.
  • 00:37:37 Někdy se kombinuje obdiv, děkování,
    vděčnost se strachem tak,
  • 00:37:42 že třeba někdo nabídne nějakou
    službu zadarmo, ale řekne,
  • 00:37:46 nikomu to neříkejte.
    Je to docela zajímavá zkušenost.
  • 00:37:50 Dá práci začlenit se po 13 letech
    prezidentského servisu
  • 00:37:54 do normálního běžného života,
    zapomněl jste hodně z toho?
  • 00:38:00 Ano, je to nesmírně těžké.
  • 00:38:04 A není tomu tak proto, že bych já
    byl programově odtržen od života,
  • 00:38:11 vynesen kamsi do zámeckých výšin,
    odcizen podzámčí či podhradí,
  • 00:38:19 ale je tomu tak možná proto,
    že jsem se až nadměrně staral
  • 00:38:26 o svoje prezidentské povinnosti.
  • 00:38:29 Já měl totiž tak velký pocit jakési
    prezidentské odpovědnosti,
  • 00:38:33 že jsem každou minutu, co bych četl
    beletrii, už bych považoval
  • 00:38:37 za flákání, každou minutu,
    co bych se staral o vlastní věci.
  • 00:38:40 A nevěnoval jsem se spoustě věcí,
    kterým jsem se věnovat měl.
  • 00:38:44 Na postprezidentskou fázi jsem se
    prakticky vůbec nepřipravoval,
  • 00:38:48 což byla veliká chyba.
  • 00:38:51 Plnil jsem zběsile do poslední
    chvíle jakési své státnické
  • 00:38:54 povinnosti, a proto narážím
    na bezpočet triviálních problémů.
  • 00:39:02 Já se učím telefonovat s mobilem.
  • 00:39:06 Nikdy jsem mobil neměl a ani jsem
    necítil potřebu ho mít.
  • 00:39:12 Můj počítač byl erární, teď mám
    jiný, který má jiný systém,
  • 00:39:16 učím se na něm pracovat.
  • 00:39:18 Ještě nemůžu moc psát projevy,
    protože to tam dělá nějaké záhady.
  • 00:39:23 Mohl bych vyjmenovat tisíc a jednu
    naprosto banálních, všedních věcí.
  • 00:39:28 Nakupovat už jste byl?
  • 00:39:30 Ano, nakupoval jsem už v době
    prezidentství, to ano,
  • 00:39:35 nicméně přece jen to všechno teď
    zakouším z jiné perspektivy.
  • 00:39:41 Vidím, jak na jedné straně jsem
    toho strašně moc důležitého zažil.
  • 00:39:49 Je to ohromný dar osudu,
    co mi bylo dáno prožít.
  • 00:39:56 Být účastníkem tak světodějných
    změn a přímo je vidět zevnitř.
  • 00:40:03 Na druhé straně jsem ale mnoho
    ztratil. Já jsem tak trošku ztratil
  • 00:40:09 13 let civilizačního vývoje.
  • 00:40:12 Opravdu jsem se nemohl o spoustu
    věcí starat, a teď je postupně
  • 00:40:20 doháním, zjišťuji, jak fungují,
    jak je všechno jiné, než bývalo.
  • 00:40:28 Jak jsou začasté všechny mé
    zvyklosti z mého dávného
  • 00:40:32 civilního života nepřenosné
    do mého dnešního civilního života.
  • 00:40:37 Svět se úplně změnil, v mnoha
    ohledech je mi i nesrozumitelný.
  • 00:40:41 Cítíte se být svobodnější?
  • 00:40:44 Bohužel, to je další mé překvapivé
    zjištění a jedno možná
  • 00:40:49 z nejnepříjemnějších.
  • 00:40:51 Já jsem méně svobodný
    než většina mých spoluobčanů.
  • 00:40:56 A já jsem se tak těšil, jak budu
    svobodný poté, co skončím,
  • 00:41:00 a vůbec tomu tak není.
  • 00:41:02 Najednou jsem zjistil, že jsem víc
    než leckdo jiný vázán jakousi
  • 00:41:08 loajalitou k státu, k ústavním
    institucím, politikům,
  • 00:41:13 ústavním činitelům, že se musím
    i nadále vyjadřovat diplomatičtěji,
  • 00:41:19 než bych chtěl.
  • 00:41:21 Opravdu musím dobře vážit, k čemu
    se vyjádřím, k čemu se nevyjádřím.
  • 00:41:27 Mnohé mé vyjádření by mohlo být
    vnímáno jako projev trpkosti,
  • 00:41:33 že už nejsem prezidentem.
    A tak dále.
  • 00:41:37 Svázán se trochu být cítím,
    což je nepříjemné.
  • 00:41:41 Těšil jsem se na svobodu,
    ale i to se časem trochu poddá.
  • 00:41:46 Mám promyšlenou určitou strategii.
  • 00:41:50 Už vidím daňového poplatníka,
    jak se rozhlíží po té kanceláři
  • 00:41:54 a říká si, co mě to zase bude stát?
  • 00:41:57 Mohu ho uklidnit, ani korunu.
  • 00:42:01 Tu kancelář jsem platil buď
    ze svých peněz nebo hlavně z peněz
  • 00:42:06 domácích i zahraničních sponzorů.
  • 00:42:09 Co si myslíte, že by měl dělat
    bývalý prezident, jak vidíte
  • 00:42:13 svoje fungování v budoucnu?
  • 00:42:16 Já sám si myslím, že veřejnou
    osobou budu až do své smrti,
  • 00:42:21 z toho se nevylžu. A dokonce bych
    jí byl, i kdybych býval nebyl
  • 00:42:26 13 let prezidentem.
  • 00:42:28 A nemám ani potřebu se z veřejného
    prostoru vytratit.
  • 00:42:33 Jsem zde, budu zde a budu dělat to,
    co mě baví, dá-li mi Pánbůh zdraví.
  • 00:42:40 Budu psát, budu se vyjadřovat
    k určitým věcem.
  • 00:42:44 Já se samozřejmě chci vyjadřovat
    k tomu, k čemu se vyjadřuji
  • 00:42:48 už 50 let - k základním otázkám
    lidských práv.
  • 00:42:52 Já samozřejmě vždy v té či oné
    podobě, která bude vítaná
  • 00:42:59 či žádoucí, dám svou podporu všem
    dobrým projevům občanské otevřené
  • 00:43:05 společnosti, toho, v co věřím
    a oč jsem celý život usiloval
  • 00:43:13 nebo co jsem celý život podporoval.
  • 00:43:16 A pokud jde přímo o politiku,
    tak dostávám dopisy,
  • 00:43:20 kde mě lidé vyzývají,
    abych založil politickou stranu.
  • 00:43:24 Já samozřejmě do této praktické
    politiky už vstupovat nechci.
  • 00:43:29 Nebudu žádnou stranu zakládat,
    organizovat, ani do ní vstupovat.
  • 00:43:34 Ani nějaké hnutí, ale nezříkám se
    toho dát najevo své sympatie,
  • 00:43:41 svou podporu všemu, co podle mého
    vnitřního přesvědčení bude nabízet
  • 00:43:48 nějakou lepší alternativu politické
    kultury, než jaká dnes v ČR je.
  • 00:43:55 Všechno, co nějakým způsobem bude
    nadřazovat kvalitu, krásu,
  • 00:44:03 humánnost života, jakousi slušnost
    lidského prostředí, úctu k zemi,
  • 00:44:13 všechno, co se bude vymykat
    technologickému pojetí moci.
  • 00:44:19 Moci jako pouhé hře a výměně
    jakýchsi mocenských nástrojů,
  • 00:44:25 služeb a protislužeb.
  • 00:44:28 A samozřejmě vše, co nějakým
    způsobem chce bojovati s úkazem,
  • 00:44:36 který jsem svého času nazval
    "mafiánský kapitalismus".
  • 00:44:41 Zde stojím, jinak nemohu.
  • 00:44:46 Nikomu neslibuji a nemohu slíbit,
    že až do konce svých dní se nebudu
  • 00:44:52 v tomto směru projevovat
    či angažovat.
  • 00:44:56 Úplně odejít do totálního důchodu
    asi nelze.
  • 00:45:02 Když se podíváte zpět na těch
    13 let, které jste strávil
  • 00:45:05 ve funkci, stálo to za to?
  • 00:45:08 Jak se to vezme, já si nejsem jist,
    teprve s odstupem času
  • 00:45:12 to budu muset promyslet
    a možná o tom něco napíšu.
  • 00:45:21 Co mi to všechno dalo, co mi to
    všechno vzalo a co to obecně
  • 00:45:25 společnosti přineslo dobrého
    nebo špatného.
  • 00:45:29 Objektivní jakýsi smysl mého
    počínání, z něhož mám samozřejmě
  • 00:45:35 radost i já, je-li dobrý, nemohu
    v poslední instanci posoudit já.
  • 00:45:41 To musí historici, znalci,
    analytici, politologové, občané.
  • 00:45:45 To je jedna věc.
    Druhá věc je můj osobní prožitek.
  • 00:45:49 Já jsem toho strašně moc zajímavého
    prožil, hodně jsem ztratil.
  • 00:45:55 Co jsem mohl pro sebe, pro svou
    existenci a literární existenci
  • 00:46:01 udělat, kdybych nebyl prezidentem?
  • 00:46:06 A koneckonců, možná bych byl
    zdravější.
  • 00:46:10 Možná to stálo za to, možná, že ne,
    z měřitelných vnějších úspěchů
  • 00:46:15 myslím si a troufám si říct,
    i když to může zníti pyšně,
  • 00:46:21 jsem rád, že jsem velkou měrou
    přispěl k rozpuštění Varšavského
  • 00:46:27 paktu, k vymanění ze satelitního
    postavení, k naší integraci
  • 00:46:32 do západních struktur, k tomu,
    že jsme v NATO, že budeme členy EU,
  • 00:46:37 jak doufám, že fungují základní
    demokratické instituce,
  • 00:46:41 včetně Ústavního soudu, který
    prosadit a dát mu nezávislost
  • 00:46:46 také nebylo nikterak jednoduché.
  • 00:46:48 To všechno bych mohl dát na stranu
    úspěchů. Naopak na stranu neúspěchů
  • 00:46:54 bych mohl dát, že v podstatě svět
    slušnosti, který určitým způsobem
  • 00:47:03 charakterizoval étos či atmosféru
    Charty '77 nebo potom Občanského
  • 00:47:12 fóra, ten se jakoby vytratil.
  • 00:47:16 Byl vytlačen trochu jinými
    archetypy chování, jinými tvářemi
  • 00:47:22 společnosti, jinými postoji.
  • 00:47:26 Mohl bych to do jisté míry
    považovati za svou prohru,
  • 00:47:31 za neúspěch, ale tak úplně také
    ne, protože ideál je cosi,
  • 00:47:37 o co bojujeme nepřetržitě
    a čeho nikdy nedosáhneme.
  • 00:47:42 To je ten horizont, co se stále
    vzdaluje a my jsme od toho,
  • 00:47:45 abychom se k němu blížili.
  • 00:47:48 A jako ten Sisyfos valili kámen,
    který stejně vždycky spadne dolů,
  • 00:47:53 ale to nás nevyvazuje z toho úkolu
    ho tam valit.
  • 00:47:56 Já celkově jsem optimista a naše
    společnost, ať je jak chce opatrná,
  • 00:48:03 provinciální, ať má sklony takové
    či onaké, ona má jakýsi základní
  • 00:48:09 demokratický instinkt.
  • 00:48:11 A když se to příliš moc nějakým
    nedobrým směrem ubírá,
  • 00:48:15 tak zapracují jakési imunitní
    obranné síly.
  • 00:48:19 Proto se nebojím o tu naši
    budoucnost.
  • 00:48:29 Šel byste do toho znovu?
  • 00:48:31 Myslíte, kdybych věděl to,
    co vím teď, jestli bych tehdy
  • 00:48:37 do toho šel? To asi ne.
  • 00:48:41 To asi ne, protože to by mě pojala
    hrůza, kdyby mi tehdy někdo řekl,
  • 00:48:47 že 13 let, že se mezitím rozpadne
    stát, že se stane to a ono.
  • 00:48:53 To bych se vyděsil a utekl.
  • 00:48:55 To jedině v tom hektickém zmatku
    těch revolučních dní se mohlo stát,
  • 00:49:01 že mi nedali dost času, abych
    domyslel, do čeho jdu.
  • 00:49:06 A pak už z jednoho vyplývá další.
  • 00:49:08 A musel jsem nové kandidatury
    přijímat atd.
  • 00:49:11 Cítíte se být šťastný?
  • 00:49:14 Těžká věc.
  • 00:49:16 Já jsem člověk, který strašně tíhne
    k sebepochybování, k pochybnostem,
  • 00:49:24 k depresi, má sklon k beznaději.
  • 00:49:29 Zároveň ale jakýmsi zvláštním
    způsobem to vždycky nějak překonám
  • 00:49:36 a vždycky se vynořím někde
    jako brouk potápník,
  • 00:49:41 který se zanořuje, vynořuje.
  • 00:49:44 Jsou chvíle, kdy jsem šťastný, když
    se mi něco daří, když něco funguje,
  • 00:49:50 když něco dobře dopadne.
  • 00:49:53 Ať je to rodinná procházka s mou
    ženou a se psy,
  • 00:49:57 anebo summit Severoatlantické
    aliance.
  • 00:50:01 Když tak občas přemýšlím o svém
    celém prezidentství,
  • 00:50:07 o této prazvláštní fázi mého
    života, říkám si, zda jsem vlastně
  • 00:50:14 nebyl tak trošku, s určitou
    metaforickou nadsázkou řečeno,
  • 00:50:21 omylem historie.
  • 00:50:24 Mimořádný souběh mimořádných
    okolností na takovouto funkci
  • 00:50:29 dostat někoho, kdo za trošku
    civilnějších a normálnějších poměrů
  • 00:50:35 by tam nikdy nebyl.
  • 00:50:37 A teď ještě ten dotyčný tam je
    tak dlouho.
  • 00:50:41 Já mám trošku takový pocit,
    že celá naše politická scéna
  • 00:50:45 si trošku oddechla.
  • 00:50:48 Jako by mezi nimi bylo jakési
    zlobivé rozmarné dítě,
  • 00:50:55 mezi těmi moudrými, rozumnými,
    pragmatickými konkrétními lidmi.
  • 00:51:02 Dítě, které se tam jakýmsi způsobem
    motalo, trošku překáželo,
  • 00:51:08 zprvu mělo veliký vliv, všichni se
    ho z jakýchsi důvodů báli,
  • 00:51:14 o všem rozhodovalo. Později byl ten
    vliv umenšen, ale stejně tam bylo
  • 00:51:21 čímsi trochu cizorodým.
    Takový jakýsi pocit cítím.
  • 00:51:26 A ono to možná tak opravdu je.
  • 00:51:32 Skryté titulky
    Simona Sedmihorská

Související