iVysílání

O cestě na hrad a zase zpátky

• 00:00:04 To je v bytě, kde jsem se narodil
  a 50 let žil.
• 00:00:07 A to okno, odkud tak krásně vidím
  Hrad, jsme nazývali Hradčanské.
• 00:00:12 A ono se jakýmsi zvláštním způsobem
  hluboce zapsalo do mého podvědomí.
• 00:00:17 Teď k stáru pozoruji, jak zvolna
  nenápadně kroužím tím směrem,
• 00:00:23 vracím se tam a nejradši bych
  v takovémto bytě dožil zbytek
• 00:00:28 svých dnů. S takovýmto výhledem.
• 00:00:43 DAV KŘIČÍ: "Generální stávku!"
• 00:00:49 Občanské fórum se v tuto chvíli
  stává reálným reprezentantem
• 00:00:56 kriticky smýšlející
  československé veřejnosti.
• 00:01:01 POTLESK.
  DAV KŘIČÍ: "Poslední zvonění!"
• 00:01:10 Do chvíle, než svobodně zvolené
  Federální shromáždění zvolí
• 00:01:17 nového prezidenta Československa,
  chceme, aby naším prezidentem
• 00:01:23 byl Václav Havel.
• 00:01:25 DAV KŘIČÍ: "Hurá!"
• 00:01:29 Já se přiznám, že jsem vlastně
  vůbec nevěděl až do listopadu,
• 00:01:32 jak vypadáte? Vy jste sice byl
  symbolem kontrarevoluce,
• 00:01:37 ale nikdo nikdy neviděl
  vaše fotografie.
• 00:01:41 Jaké to bylo, když potom během
  1 měsíce byly vaše fotky všude,
• 00:01:45 zvykl jste si na to rychle?
• 00:01:47 Bylo to pro mě velmi nepříjemné
  a velké utrpení.
• 00:01:50 Já už jako dramatik jsem byl
  schován za těmi postavami.
• 00:01:55 Já jsem se mohl libovolně vmíchat
  v divadle do publika a poslouchat,
• 00:01:59 co si říkají, nikdo nevěděl,
  že jsem to já, co to napsal.
• 00:02:03 A pak jsem dlouhá léta promlouval
  ke spoluobčanům v Rádiu Svobodná
• 00:02:08 Evropa, a zase mi ohromně
  vyhovovalo, že mě neznají.
• 00:02:13 Pak se to tedy logicky změnilo
  a už to asi zůstane na doživotí.
• 00:02:18 Má to velké nevýhody a přiznávám
  se, že mně to dost vadí,
• 00:02:24 protože nemám rád pohled
  na sebe sama.
• 00:02:27 Ani v zrcadle,
  natož potom v televizi.
• 00:02:29 Já jsem byl velmi překvapen,
  když jsem vás poprvé uviděl,
• 00:02:33 protože jsem si myslel, že budete
  vypadat aspoň jako Jim Čert.
• 00:02:36 Ale nemyslel jsem si, že takový
  stěžejní vůdce disentu bude mít
• 00:02:40 tak dobrácký výraz.
• 00:02:42 Já jsem dobrák.
• 00:02:44 Z archivů se zdá, že jste měl
  v listopadu jakýsi silný
• 00:02:50 revoluční hlas,
  a že vás pak přešel.
• 00:02:54 Ano, já jsem na těch náměstích
  přímo řval. A bylo to z důvodu
• 00:03:00 naprosto triviálního a nesmyslného.
• 00:03:03 Já jsem měl pocit, že k tak
  ohromnému množství lidí
• 00:03:07 v tak velkém prostoru nemůže můj
  hlas dolehnout,
• 00:03:10 pokud nebudu strašně křičet.
• 00:03:12 To byl samozřejmě omyl, protože
  tam byla dokonalá amplifikace.
• 00:03:16 Proto tam hulákám trošku jako
  nějaký jihoamerický diktátor.
• 00:03:23 Ale mělo to čistě a jen
  tuto příčinu.
• 00:03:27 Vážené poslankyně a poslanci,
  kdo z vás souhlasí,
• 00:03:32 aby pan Václav Havel byl zvolený
  prezidentem Československé
• 00:03:37 socialistické republiky?
  Kdo je pro?
• 00:03:42 Děkuji.
• 00:03:45 Je někdo proti?
• 00:03:47 Někdo se zdržel hlasování? Ne.
• 00:03:50 Konstatuji, že pan Václav Havel
  byl zvolen prezidentem
• 00:03:56 Československé socialistické
  republiky.
• 00:04:01 Neuvěřitelná je ta stranická
  disciplína, jak vás ti skalní
• 00:04:06 komunisté vlastně zvolili
  jednomyslně.
• 00:04:09 Tam se nenašel snad ani jeden,
  který by byl proti?
• 00:04:13 Není pravda, že to byl úplně
  komunistický parlament.
• 00:04:16 Tam už bylo kooptováno asi dvacet
  nových lidí z Občanského fóra.
• 00:04:21 Nicméně byla to volba jednomyslná,
  překvapivá a já si to vysvětluji
• 00:04:26 nesmírným strachem.
  Komunisté se tradičně bojí lidu.
• 00:04:31 Poprvé se o té mé kandidatuře
  mluvilo ve Federálním shromáždění,
• 00:04:37 v té velké budově na Václavském
  náměstí. A ona byla,
• 00:04:41 pokud si dobře vzpomínám,
  obklíčena lidmi s transparenty.
• 00:04:46 A ten komunistický parlament měl
  asi hrůzu a zároveň v tom viděl
• 00:04:50 jedinou alternativu nějakého
  pokojného přechodu moci.
• 00:04:55 Nevím, co se dělo v jejich duších?
• 00:04:58 Před tím, než byla slavnostní volba
  na Hradě, byla diskuse ve FS,
• 00:05:02 já to pozoroval v televizi
  a nevěřil jsem svým očím.
• 00:05:07 Rozmanití generálové jménem armády
  říkali, že armáda chce V. Havla
• 00:05:13 za prezidenta apod.
  Velmi zvláštní to bylo.
• 00:05:24 Slibuji na svou čest a svědomí
  věrnost Československé
• 00:05:30 socialistické republice.
• 00:05:33 Nepřipadalo vám to jako z nějakého
  vašeho absurdního dramatu,
• 00:05:36 když jste musel při tom
  prezidentském slibu přísahat
• 00:05:40 věrnost Československé
  socialistické republice?
• 00:05:43 To nebyl zdaleka jediný paradox.
• 00:05:47 Ten můj život, hlavně v těch
  počátcích prezidentství,
• 00:05:50 byl naprosto celý protkán paradoxy.
• 00:05:54 Samozřejmě, měl-li jsem se stát
  prezidentem tohoto státu,
• 00:05:58 musel jsem složit slib podle
  Ústavy, tak jak v Ústavě zněl.
• 00:06:03 Nicméně velmi brzy jsem to byl já,
  kdo navrhl změnu názvu státu.
• 00:06:08 Myslím si, že je nesmyslné, nebo
  aspoň v euroatlantickém prostoru
• 00:06:13 to není zvykem, aby stát dával
  do svého názvu jakousi
• 00:06:17 charakteristiku svého systému,
  hospodářského či politického.
• 00:06:21 To je jako kdybychom se jmenovali
  Česká kapitalistická republika.
• 00:06:25 A v jiných postkomunistických
  zemích názvy státu
• 00:06:28 za hodinu změnily.
• 00:06:31 Ale u nás se rozvinula známá
  pomlčková válka.
• 00:06:37 Celé to bylo zkažené,
  jednalo se o tom 2 - 3 měsíce,
• 00:06:42 a vůbec to tak nemuselo být.
• 00:06:45 Čestná stráži, pozor!
• 00:06:52 To je zvláštní, že jedním
  z nejvýraznějších bodů
• 00:06:56 vaší inaugurace jsou ty krátké
  kalhoty.
• 00:07:00 To je cosi, co vyskočí z obrazovky
  a stane se to hlavním mediálním
• 00:07:06 šlágrem, jako by to bylo snad ještě
  důležitější než ten slib.
• 00:07:10 Dvě poznámky. Za prvé, žádné krátké
  kalhoty jsem neměl.
• 00:07:13 Já měl normálně dlouhé kalhoty,
  které jsem si pouze povytáhl,
• 00:07:17 což dělají všichni chlapi.
• 00:07:19 Povytáhnou si kalhoty,
  které mají tendenci potom zvolna
• 00:07:23 pár centimetrů klesnout.
• 00:07:25 A já jsem si je nahoře nad schody
  povytáhl, s tím, že než začne
• 00:07:29 přehlídka, tak klesnou,
  což se tedy nestalo
• 00:07:32 z jakýchsi důvodů,
  a proto vznikla tato aféra.
• 00:07:36 Nicméně je důležitější, jakou
  zvláštní vytrvalost má taková
• 00:07:42 mediální bezvýznamná drobnost.
• 00:07:52 Možná jsou už lidé, kteří ani
  nevědí, že byla nějaká listopadová
• 00:07:56 revoluce a že disident se stal
  1. nekomunistickým prezidentem
• 00:08:00 v celém ohromném sovětském impériu,
  ale budou vědět,
• 00:08:06 že měl krátké kalhoty.
• 00:08:08 Na něco je to ale dobré, protože já
  jsem v těch dnech napáchal
• 00:08:11 dost chyb a ono to odvádí
  od nich pozornost.
• 00:08:15 Vy jste byl vlastně první člověk
  svobodné mysli,
• 00:08:18 který přišel po takové době
  na Hrad, co jste tam všechno našel?
• 00:08:23 Byl to prapodivný kafkovský svět,
  kde my jsme se hodně smáli, divili,
• 00:08:32 nechápali jsme to. Tam především
  bylo 1 200 estébáků.
• 00:08:37 Ti zaměstnanci byli samozřejmě také
  estébáci. Oni byli takoví zdvořilí,
• 00:08:43 servilní, všude za člověkem nosili
  láhev whisky nebo podobně.
• 00:08:47 Založili Občanské fórum
  Kanceláře prezidenta republiky.
• 00:08:52 A vůbec ta topografie toho Hradu,
  např. se mi zdálo, že je tam
• 00:08:57 mezi dveřmi dlouhý nesrozumitelný
  rozestup, že tam musí něco být.
• 00:09:02 Tak jsem pátral, až jsem zjistil,
  že tam jsou dvě ohromné místnosti,
• 00:09:05 které mi samozřejmě byly utajeny,
• 00:09:08 a kde byl dálnopis
  Varšavského paktu.
• 00:09:11 Tak jsem poslal ihned pozdrav
  Michailu Gorbačovovi.
• 00:09:14 Pak jsem se oklikou dozvěděl,
  že tehdejší ministr vnitra
• 00:09:20 Ključkov, pozdější pučista, ocenil,
  že jsem to tak brzo našel.
• 00:09:32 Milí spoluobčané,
• 00:09:34 40 let jste v tento den slyšeli
  z úst mých předchůdců
• 00:09:39 v různých obměnách totéž.
• 00:09:43 Jak naše země vzkvétá, kolik
  dalších bilionů tun oceli
• 00:09:47 jsme vyrobili, jak jsme všichni
  šťastni, jak věříme své vládě
• 00:09:52 a jaké krásné perspektivy
  se před námi otevírají.
• 00:09:58 Předpokládám, že jste mě nenavrhli
  do tohoto úřadu proto,
• 00:10:03 abych vám i já lhal.
• 00:10:06 Naše země nevzkvétá.
• 00:10:10 Tenhle projev se musel psát dobře?
• 00:10:12 Psal se dobře, protože byl první,
  a každý rok to bylo horší a horší.
• 00:10:18 Novoroční projevy jsou obtěžkány
  tak rozsáhlým spektrem očekávání,
• 00:10:24 že je to dost příšerný úkol.
• 00:10:27 Musím říct, že každým rokem
  se mi to psalo tíž a tíž.
• 00:10:31 Novoroční projev je vlastně taková
  svébytná literární forma.
• 00:10:37 Nejen ten novoroční projev,
  ale vlastně všechny projevy
• 00:10:41 jsem aspoň já osobně - snad
  proto, že jsem literát původem
• 00:10:47 a doufám, že i svou budoucností -
  vždycky vnímal jako určité
• 00:10:53 komponované eseje.
• 00:10:56 Měly jakousi stavbu, refrény apod.
  Podobně jako divadelní hra.
• 00:11:01 Dávaly mi tudíž hodně práce.
• 00:11:04 Ale novoroční projevy
  byly tedy nejhorší.
• 00:11:10 HOVOŘÍ ANGLICKY
• 00:11:35 Vážně vám poradili poradci,
  abyste mluvil česky?
• 00:11:38 Já už si nevzpomínám, jak to bylo,
  ale později už jsem měl
• 00:11:43 všechny projevy v Americe anglicky.
• 00:11:46 Tehdy z nějakých důvodů, snad také
  kvůli spěchu, když mám anglický
• 00:11:51 projev, tak si ho musím trochu
  osvojit, naučit.
• 00:11:56 Ale ten projev měl v Kongresu
  překvapivý úspěch.
• 00:12:00 Dnes když ho čtu, tak se dokonce
  stydím za některé své formulace,
• 00:12:05 které mi přijdou takové naivní,
  příliš osobní apod.
• 00:12:09 Ale to patřilo k té době.
• 00:12:13 Když bych měl s odstupem let
  přemýšlet, proč se ten projev
• 00:12:19 stal v Americe tak populární
  - dodnes mi ho připomínají -
• 00:12:23 tak si myslím, že to nebylo zdaleka
  jenom dík tomu, že jsem mluvil
• 00:12:30 neobvyklou řečí, neobvyklým
  způsobem, jiným, než jsou zvyklí.
• 00:12:37 Ale bylo to z mnoha důvodů jiných.
• 00:12:41 Já jsem vlastně byl ten,
  který tam přivážel tu zprávu,
• 00:12:45 že železná opona opravdu spadla.
• 00:12:49 Byl jsem první nekomunistický
  prezident v komunistické zemi,
• 00:12:55 který jako první navštívil Kongres,
  člověk donedávna ve vězení.
• 00:13:01 Jakoby takový pohádkový hrdina,
  který se sametovým něžným způsobem
• 00:13:07 stal z nepřátele vlasti
  jejím reprezentantem.
• 00:13:11 A to všechno americkému,
  trošku někdy sympaticky a roztomile
• 00:13:17 zjednodušujícímu vnímání světa,
  přes storry, přes příběhy,
• 00:13:22 se možná líbilo do té míry, že ten
  projev měl tehdy takovou odezvu.
• 00:13:28 Cesta do Kremlu vlastně následovala
  velmi brzo po cestě do Ameriky.
• 00:13:33 Já mám pocit, že jsem někde četl,
  že jste nikdy v Kremlu nebyl.
• 00:13:37 To jste byl několikrát, ne?
• 00:13:40 Bohužel to tak u nás chodí,
  že se člověk dočte takové nesmysly.
• 00:13:45 Já jsem byl 6krát v Sovětském svazu
  a v Ruské federaci
• 00:13:50 a mnoho důležitého jsem tam prožil.
• 00:13:53 Ale k těm cestám. Já jsem
  samozřejmě stál před úkolem
• 00:13:58 tu novou československou demokracii
  nějakým způsobem představit světu.
• 00:14:04 A byla velká otázka,
  do jaké první země jet.
• 00:14:08 Dnes mi někteří vytýkají,
  že jsem nejel na Slovensko.
• 00:14:12 No, nebylo to zahraničí tehdy.
• 00:14:15 Říkal jsem si, že moje první
  zahraniční cesta nemůže být
• 00:14:19 do Moskvy, protože to bych
  navazoval na stereotyp zvyků,
• 00:14:22 že vždycky nový generální tajemník
  se jede představit šéfům do Kremlu.
• 00:14:27 V Polsku byl ještě prezidentem
  Jaruzelski, v Maďarsku byl
• 00:14:30 komunistický prezident, v Rakousku
  byl Waldheim, tam jsem taky nemohl,
• 00:14:35 takže jsem zvolil Německo, a to
  kombinaci východního se západním.
• 00:14:39 Teprve pak jsem navštívil Ameriku.
• 00:14:42 Přijel jsem, byl jsem asi 1 den
  v Praze, na Staroměstském náměstí
• 00:14:47 jsem měl projev k výročí Února
  a jel jsem do toho Kremlu.
• 00:14:57 Deklarace, co jsme tam s Gorbačovem
  podepisovali, to se mohlo stát
• 00:15:01 jen v těchto divokých dobách.
• 00:15:04 Takové nějaké prohlášení 2 státníků
  chystají úředníci měsíce napřed.
• 00:15:08 Tady mě to napadlo v letadle tam,
  že bychom takovou deklaraci
• 00:15:14 mohli vydat, protože platila dosud
  tradiční smlouva o přátelství
• 00:15:18 a spolupráci, taková ta hodně
  vazalská smlouva.
• 00:15:22 Teď měla vypršet, má se prodloužit,
  nemá se prodloužit?
• 00:15:26 V této situaci se mi zdálo být
  dobré jasně říct,
• 00:15:29 že nás respektují jako plně
  suverénní stát,
• 00:15:33 bez jakéhokoli omezení
  jeho suverenity.
• 00:15:36 Takže jsme sepsali v letadle krátké
  prohlášení, já to Gorbačovovi
• 00:15:40 navrhl, jestli bychom to
  nepodepsali. On kupodivu byl pro,
• 00:15:44 nechal to přepsat a tam jsme to
  v Jekatěrinském sále podepsali.
• 00:15:49 To říkám jenom jako ilustraci
  těch divokých dob,
• 00:15:55 jak to tehdy chodilo.
  To je dneska nemyslitelné.
• 00:16:00 Byla to zajímavá návštěva
  i z mnoha jiných důvodů.
• 00:16:04 Gorbačov poprvé vůbec viděl živého
  disidenta, navíc to byl
• 00:16:07 představitel státu ještě do značné
  míry satelitního.
• 00:16:14 Zprvu na mě koukal jako na jakési
  exotické zvíře.
• 00:16:19 V Kremlu byla velmi dusná
  atmosféra, všude samí fízlové,
• 00:16:23 ale potom roztával a pak jsme si
  leccos vysvětlovali.
• 00:16:27 My jsme spolu strávili asi 8 hodin
  a dnes jsme dobří přátelé.
• 00:16:32 On byl schopen naslouchat, vnímat,
  v něčem se i přátelsky hádat.
• 00:16:37 Když jsem řekl, že skončila doba,
  že jsme satelit nebo kolonie,
• 00:16:44 tak on říkal, vy jste dramatik,
  takže se takhle barvitě
• 00:16:49 vyjadřujete, já vám to odpustím.
• 00:16:52 S mojí první návštěvou v Kremlu je
  spojena jedna zvláštní historka.
• 00:17:00 Mně v Americe dali američtí indiáni
  skutečnou dýmku míru.
• 00:17:06 Tak jsem si říkal, že by bylo
  hezké, abych ji dal Gorbačovovi
• 00:17:10 a byl jakýmsi prostředníkem
  či poslem mírové budoucnosti světa.
• 00:17:15 První problém byl, že se mi ji
  vůbec nedařilo do Kremlu dostat.
• 00:17:22 Všechny kontroly policistů
  nechápaly, že nějaký neohlášený
• 00:17:27 předmět, který nejde protokolární
  cestou, by tam měl být.
• 00:17:33 Nakonec to tam jeden z mých
  pistolníků propašoval pod kabátem.
• 00:17:38 Při 1. hovoru jsem si to nechal
  předložit a dal jsem mu to,
• 00:17:43 že to je dýmka míru amerických
  indiánů. On řekl: "Já nekouřím."
• 00:17:54 Možná, abychom mu nekřivdili,
  to řekl jako žert.
• 00:17:58 Ale v tu chvíli to tak úplně
  jako žert nevypadalo,
• 00:18:02 trošku to vypadalo
  jako nedobrý symbol.
• 00:18:06 Ale nakonec všechno dobře dopadlo.
• 00:18:08 Uvažoval jste už tehdy při první
  návštěvě Kremlu,
• 00:18:11 že budete rušit Varšavskou smlouvu,
  že to tam navrhnete?
• 00:18:15 To nám bylo jasné vždycky.
• 00:18:17 My jsme měli tehdy 2 velké úkoly:
  vypudit odtud sovětská vojska
• 00:18:22 a zrušit Varšavskou smlouvu.
  Nebylo to vůbec jednoduché.
• 00:18:27 Dneska už moc lidí ani neví,
  co to byla Varšavská smlouva
• 00:18:31 a celkem jim to může být ukradené.
• 00:18:34 Ale já považuji za hluboce
  symbolické, že tato smlouva
• 00:18:39 byla definitivně zrušena v Praze.
• 00:18:43 To jest v hlavním městě země, která
  byla Varšavským paktem přepadena.
• 00:18:49 Považuji to za velkou událost
  v mém osobním životě,
• 00:18:54 protože celý můj předchozí život
  bych si býval nedovedl představit,
• 00:18:59 že to bude moje maličkost, která
  bude říkat, že Varšavská smlouva
• 00:19:03 se právě teď zrušila.
  A ještě že to budu říkat v Praze.
• 00:19:07 Jako prezident jste si musel projít
  velmi obtížným obdobím,
• 00:19:10 a to rozpadem státu.
• 00:19:12 To bylo vlastně poprvé, co jste
  zažil takovou otevřenou nenávist,
• 00:19:15 někdo dokonce házel vajíčka.
• 00:19:18 To byla zkušenost, která se dala
  přežít, která do jisté míry byla
• 00:19:23 pro mě zábavná.
  To na tom nebylo hlavní.
• 00:19:30 To hlavní na tom celém, velmi
  obtížném, zdlouhavém, složitém
• 00:19:36 a zašmodrchaném procesu dělení
  státu, byla podstata toho procesu.
• 00:19:44 Najednou se ukázalo, že jsme plni
  rozmanitých návyků, archetypů,
• 00:19:51 ne-li přímo předsudků, způsobů
  vnímání, nedostatku empatie.
• 00:19:59 My Češi např. jsme své češství
  identifikovali s českoslovenstvím.
• 00:20:05 A to od dob Masarykových vždy
  v nás bylo, a pokud někde zazněl
• 00:20:11 nějaký hlas o slovenské
  svébytnosti, tak si Čech myslel,
• 00:20:15 že to je nějaký fašista z Tisova
  období nebo co.
• 00:20:19 Já jsem všechna jednání zažil.
  To byly stovky různých jednání.
• 00:20:24 Nakonec jsem bojoval o to,
  aby bylo referendum.
• 00:20:28 Aby o tak zásadní věci
  rozhodly národy, nejen politici.
• 00:20:31 Tento boj jsem prohrál.
• 00:20:33 Možná proto, že politici
  si uvědomovali, že rozdělení
• 00:20:37 je asi dobré pro obě strany,
  ale že by neprošlo u těch národů.
• 00:20:43 Nevím, to byla zkušenost
  nesmírně zajímavá.
• 00:20:46 Pevně věřím a doufám, že ještě se
  k tomu budu moci vrátit
• 00:20:50 v nějaké knížce reflexí.
• 00:20:54 Co je ale důležité, že dneska
  jsou naše vztahy se Slováky dobré
• 00:21:00 a že ta traumatizující zkušenost
  rozdělení státu je za námi.
• 00:21:09 Co zůstává v obecné paměti, je
  jakási sametovost toho rozdělení.
• 00:21:16 Já tvrdím, což nesklidí možná
  potlesk, já vím,
• 00:21:23 že bez sametové revoluce by nebylo
  sametového rozvodu.
• 00:21:31 Já měl z vás vždycky pocit,
  že jste byl spíš proti rozdělení.
• 00:21:35 Já jsem byl prezidentem
  československým.
• 00:21:38 Skládal jsem slib
  na československou Ústavu,
• 00:21:42 byl jsem povinen hájit integritu
  státu, já jsem nemohl podepisovat
• 00:21:47 zákony rozdělující stát. Tím bych
  se zpronevěřil svému slibu.
• 00:21:51 Proto jsem tehdy v červenci 1992
  rezignoval na svou funkci.
• 00:21:56 Podle mého mínění bych zcela
  znehodnotil prezidentskou funkci.
• 00:22:01 My jsme na to totiž citliví.
• 00:22:04 Zažili jsme v minulosti, že naši
  prezidenti Beneš, Hácha
• 00:22:08 cosi podepsali z donucení,
  proti svému přesvědčení
• 00:22:12 a dokonce proti svému slibu.
• 00:22:15 Proto jsem to možná i já vnímal
  citlivěji, než bylo přiměřeno,
• 00:22:21 ale zdálo se mi,
  že musím odstoupit.
• 00:22:24 Považoval jste to tehdy
  za definitivní,
• 00:22:26 nebo jste si myslel,
  že vás pravděpodobně zvolí
• 00:22:29 jako českého prezidenta znovu?
• 00:22:32 Ten tlak, abych se ucházel
  i o funkci českého prezidenta,
• 00:22:37 byl kolem mě tak silný,
  že se mu těžko dalo vzdorovat.
• 00:22:43 Ale to nebyl jen tento případ.
• 00:22:46 Všechny mé funkce, co jsem kdy
  v životě měl, nejen že jsem byl
• 00:22:49 čtyřikrát zvolen prezidentem,
  ale i předtím, byly tak trošku
• 00:22:53 z donucení, vždycky někdo snesl
  tak sugestivní argumenty,
• 00:22:57 že jsem nakonec podlehl.
• 00:23:00 Ti tlačící hlavně argumentovali
  tím, že to bude úplně neznámý
• 00:23:04 nový stát - Czech republik - nikdo
  neví, co to je, ale že já už jsem
• 00:23:10 známý a že mu mám dodat jakousi
  známost, autoritu, zprostředkovat,
• 00:23:13 aby to bylo vnímáno a přijato
  v mezinárodním kontextu.
• 00:23:18 Takže jsem byl jedním z mála lidí,
  kteří byli posledním prezidentem
• 00:23:26 jednoho státu a prvním prezidentem
  jiného.
• 00:23:41 Milí přátelé, Češi, Moravané,
  Slezané, občanky a občané
• 00:23:47 České republiky!
• 00:23:49 Historický a politický vývoj dospěl
  k okamžiku, kdy se dva národy,
• 00:23:55 žijící dosud společně
  v Československu,
• 00:24:00 vydaly vlastní cestou.
• 00:24:03 Dík tomu vstoupila před měsícem
  v život samostatná Česká republika.
• 00:24:14 Kde se dělá dobře politika?
• 00:24:17 Myslím, že laik si často říká,
  že to pravděpodobně v jednací síni
• 00:24:21 nebude, že je to třeba na golfu,
  v restauraci - kde se dělají
• 00:24:26 ta zásadní rozhodnutí?
• 00:24:29 Já golf nehraji. Ke své hanbě,
  neboť golf je velmi v módě.
• 00:24:34 Vy ho hrajete, jak známo.
• 00:24:37 Takže s tím zkušenost nemám,
  ale mám zkušenost s hospodskou
• 00:24:42 diskusí politiky, abych tak řekl.
• 00:24:46 Já jsem často politiky po všech
  oficialitách a smokingových
• 00:24:52 jednáních pozval už jenom tak
  ve čtyřech, v osmi do hospůdky
• 00:24:57 na pivo nebo na panáka.
  Strašně to měli rádi.
• 00:25:02 Všem se ulevilo, že skončila doba
  oficiálních konverzací,
• 00:25:06 zdvořilostí a tak. Ohromně to
  pomáhalo k osobnímu kontaktu
• 00:25:13 a lepšímu vhledu do starostí
  druhého.
• 00:25:18 Do jaké míry se při tom dělala
  politika, těžko říct.
• 00:25:22 Asi moc politických zásadních
  rozhodnutí v hospodách nevzniklo,
• 00:25:27 i když některá se tam možná
  ve svých začátcích rodila.
• 00:25:31 Výběr místa, třeba u zasedání,
  musí být docela zásadní věc,
• 00:25:36 protože oficiální prostředí jsou
  taková bez barvy, vůně a zápachu.
• 00:25:42 Co říkali prezidenti, když jste je
  usadil na večeři
• 00:25:46 do Vladislavského sálu
  teď na summitu NATO?
• 00:25:50 Summit Aliance v Praze byl opravdu
  z mnoha důvodů historický,
• 00:25:56 protože tím masivním rozšířením,
  které nabídl, dal západní svět
• 00:26:03 jasně najevo, že patříme k sobě.
• 00:26:06 Že Evropa nebude rozdělena
  na méně a více cenné.
• 00:26:12 Mně se zdálo, že tento summit
  v Praze by měl být nějakým
• 00:26:17 způsobem ozvláštněn.
• 00:26:20 Já jsem zažil desítky a desítky
  summitů a všechny byly stejné,
• 00:26:24 všechny si je navzájem trochu
  pletu. To jsou vždycky ta nudná
• 00:26:29 kongresová centra s ošklivou
  architekturou apod.
• 00:26:33 My máme tady fantastickou věc
  jménem Pražský hrad
• 00:26:39 a já jsem si dal na tom
  velmi záležet.
• 00:26:42 První menší večeře jenom členských
  států Aliance byla
• 00:26:46 v reprezentačních sálech
  v jižním křídle.
• 00:26:51 Potom ta velká závěrečná,
  kde bylo asi 46 hlav států,
• 00:26:55 tam bylo asi 600 - 700 hostů,
  to bylo ve Vladislavském sále.
• 00:27:00 Všichni mnohokrát říkali, jaká to
  je nezapomenutelná vzpomínka.
• 00:27:06 My jsme to tam náležitě
  s architektem Šípkem osvětlili,
• 00:27:11 vyzdobili, M. Pavlíček složil
  na mou objednávku krásnou hudbu.
• 00:27:16 Dali jsme si na tom záležet.
• 00:27:18 Vím, že na tento summit
  nezapomenou.
• 00:27:22 Když jsme u těch státních návštěv,
  vy jste také pozval řadu lidí,
• 00:27:26 kteří nebyli úplně všem po chuti.
• 00:27:29 Bylo s nimi docela dost problémů,
  např. dalajlama nebo Rushdie.
• 00:27:33 Podléhá to nějakému konsensu,
  nebo je to vaše osobní rozhodnutí?
• 00:27:38 Je to různé a musí se u takových
  věcí velmi opatrně našlapovat,
• 00:27:43 když má člověk státní funkci.
• 00:27:46 Když jste normální občan,
  tak si můžete samozřejmě
• 00:27:49 pozvat koho chcete.
• 00:27:51 Nicméně v obou těchto případech,
  kdy hodně politiků mi zazlívalo,
• 00:27:58 tato pozvání, v obou se ukázala
  pravda býti na mé straně.
• 00:28:03 Nezhroutily se vztahy
  s Čínskou lidovou republikou,
• 00:28:07 naopak se stalo, že po mně začali
  dalajlamu zvát i jiné hlavy států.
• 00:28:14 Trošku jsem prolomil jakousi
  bariéru. Je to báječný člověk.
• 00:28:20 Z něj vyzařuje zvláštní radiace
  a mimo toho, co říká,
• 00:28:25 co má vždycky hlavu a patu,
  je to jednoduché, moudré a vtipné,
• 00:28:31 je ještě cosi, co neříká, cosi
  neverbálního, co je kolem něj
• 00:28:36 a to člověk cítí. Ten prostor kolem
  něj jako by se v době
• 00:28:40 jeho přítomnosti nějak projasnil.
• 00:28:43 Já jsem mj. z těchto důvodů také
  chtěl, aby nás on i papež
• 00:28:48 navštívili ještě před 1. volbami
  v roce devadesátém.
• 00:28:53 Cítil jsem, jak ten nezralý
  pluralitní politický systém
• 00:28:58 teprve se rodící, jak strašně mu
  hrozí jakési nesmyslné šarvátky.
• 00:29:05 Desítek nových stran, které
  všelijak na sebe navzájem útočí,
• 00:29:11 je tam mnoho nepěkných úkazů.
• 00:29:14 Mně se zdálo, že právě v době
  předvolební je dobré prostředí
• 00:29:18 trošku zklidnit a obrátit pohled
  vzhůru či do nitra,
• 00:29:22 jak to oba umějí.
• 00:29:27 Když přijel papež, řekl jste
  na letišti: "Nevím, zda vím,
• 00:29:31 co je to zázrak?" Tak se ptám,
  nepřipadá vám těch 13 let
• 00:29:34 strávených na Hradě, po tom všem,
  co jste musel prožít předtím,
• 00:29:38 jako zázrak?
• 00:29:40 Ten můj životní příběh je naprosto
  ojedinělý a kuriózní,
• 00:29:45 ale není to proto,
  že bych byl dobrodružná povaha.
• 00:29:49 Já jsem absolutní kliďas, který má
  rád, když je všechno na svém místě
• 00:29:55 a když ten, co měl pleš
  před 30 lety a dnes ho potkám,
• 00:29:59 když má zase pleš nebo podobně.
• 00:30:02 Je to zvláštní souběh tisícero
  věcí, které způsobily,
• 00:30:09 že jsem měl tento prapodivný
  životní příběh.
• 00:30:12 Nejde jen o to prezidentství,
  ale že jsem přežil vězení
• 00:30:17 se všemi chorobami, že jsem se
  z vězení náhle ocitl v této funkci.
• 00:30:22 Že jsem v ní tak dlouho byl,
  i když jsem zprvu tam šel
• 00:30:25 na 2 nebo na 4 měsíce, a že tu
  stále jakýmsi způsobem jsem.
• 00:30:30 To je příběh velmi zvláštní,
  má rysy absurdity, pohádky,
• 00:30:38 tragedie, komedie a všeho
  dohromady.
• 00:30:42 Ale já bych k tomu hned rád
  dodal ještě něco.
• 00:30:47 Já si vůbec nechci pro sebe
  uzurpovat právo na zázrak.
• 00:30:55 Zázrak je pro mě všechno.
• 00:30:58 I moucha, která létá za světlem,
  je pro mě zázrak.
• 00:31:05 Každá krásná věc, lidský život,
  lidský duch schopný reflexe světa.
• 00:31:13 Dá se vůbec nějak s funkcí
  prezidenta skloubit osobní život?
• 00:31:20 Samozřejmě, že prezident je člověk
  jako každý jiný.
• 00:31:24 Má své rodiče, manželku, rodinu,
  eventuálně své děti a samozřejmě,
• 00:31:31 že na jeho rodinné okolí
  je upřena zvýšená pozornost.
• 00:31:36 Asi tomu jinak býti nemůže.
• 00:31:40 Speciálně ta role tzv. první dámy -
  mimochodem tento pojem nemám rád,
• 00:31:48 ani obě mé ženy to neměly rády.
• 00:31:51 To je ale americký pojem,
  který se ujal.
• 00:31:54 Její pozice je velmi zvláštní.
• 00:31:57 Na jedné straně je v šílené veřejné
  pozornosti, každý její krok
• 00:32:03 je sledován, všude je zvána,
  má tisíce rozmanitých povinností,
• 00:32:06 ale na druhé straně je nikdo
  do té funkce nezvolil.
• 00:32:10 Je to složité. Olga byla můj
  celoživotní souputník.
• 00:32:13 Znal jsem ji odvždycky a celý
  život to s ní táhl.
• 00:32:17 Byl jsem na ní dost závislý,
  a když zemřela, byla to pro mě
• 00:32:21 opravdu veliká rána.
• 00:32:24 Já měl vlastně jen dvě možnosti,
  pověsit se, nebo se znovu oženit.
• 00:32:29 Tak jsem šel druhou cestou,
  vzal jsem si Dášu,
• 00:32:32 která to měla o mnoho těžší
  než Olga.
• 00:32:35 Trošku ji vnímali jako přivdaný,
  přiženěný element na Hrad,
• 00:32:40 strašné všelijaké lži a kampaně
  proti ní vedly různé sdělovací
• 00:32:48 prostředky a ona to dost prožívala.
• 00:32:53 Ale zároveň to nesla statečně
  a vždycky se nakonec otřásla.
• 00:32:59 Obě se velmi angažovaly ve sféře
  nadační, a nejen proto,
• 00:33:05 že to je jakási celosvětová
  zvyklost u těchto prvních dam,
• 00:33:09 manželek prezidentů, ale proto,
  že opravdu je to nesmírně bavilo.
• 00:33:14 Strávil jste na Hradě
  dlouhých 13 let.
• 00:33:17 Jaké to je balit se
  po tak dlouhé době?
• 00:33:21 Není to vůbec jednoduché.
• 00:33:24 Především byla dlouhá procedura
  rozdělování věcí,
• 00:33:28 které jsou státní, které jsou moje.
• 00:33:31 Je to v bednách a ani to není kam
  dát, je tam mnoho věcí,
• 00:33:36 na kterých mi záleží.
• 00:33:39 Nejen proto, že jsou moje, ale
  protože mají pro mě význam,
• 00:33:42 když dostávám třeba ceny apod.
• 00:33:45 Je to složité, ale nebylo to
  zdaleka to nejtěžší
• 00:33:48 na tom podivném přechodu
  do tohoto postavení
• 00:33:53 bývalého prezidenta.
• 00:33:55 Ono vlastně není vůbec definováno,
  co to je bývalý prezident.
• 00:34:01 My na to nejsme zvyklí.
• 00:34:03 U nás totiž jsem já 1. prezident,
  který skončil prostě proto,
• 00:34:09 že mu skončil mandát.
• 00:34:11 Buď byli vyhnáni potupně ze své
  funkce, nebo ve své funkci zemřeli.
• 00:34:17 Nebo rezignoval Masaryk
  ze zdravotních důvodů.
• 00:34:22 Normálního bývalého prezidenta
  jsme vlastně nikdy neměli.
• 00:34:27 Jak už je typické pro můj veskrze
  zvláštní život,
• 00:34:31 jsem opět vržen do jakéhosi
  průkopnictví.
• 00:34:36 Naplnily se vaše představy -
  nebo předpokládám,
• 00:34:39 že jste si asi říkal, že až vaše
  funkce skončí, tak že bude klid.
• 00:34:43 Já jsem snil o tom, i jsem to
  víckrát řekl v různých rozhovorech,
• 00:34:50 že až skončím, budu odpočívat,
  cestovat.
• 00:34:55 Země, co jsem viděl z pancéřovaných
  svištících limuzín,
• 00:35:00 si jako normální turista
  budu prohlížet.
• 00:35:04 Že budu přemýšlet, že budu číst
  všechny ty důležité knihy,
• 00:35:07 které vyšly za posledních 13 let
  a které jsem nestíhal přečíst.
• 00:35:13 Že také budu psát - to byly všechno
  sny a utopie.
• 00:35:17 Zatím jsem ponořen do každodenní
  úřednické práce.
• 00:35:23 Já mám asi třikrát tolik pozvání
  než v době, kdy jsem byl
• 00:35:26 prezidentem, protože si řekli,
  teď má čas, tak může přijet.
• 00:35:30 A jenom to odmítat vyžaduje jakousi
  práci. A posuzovat, co je opravdu
• 00:35:35 důležité, kam jet, kam nejet,
  odpovídat na dopisy, přijímat lidi,
• 00:35:40 to všechno buduji z ničeho
  na zelené louce.
• 00:35:45 Je to náročné, stresující,
  bezpočet nových úkazů to přináší,
• 00:35:53 ale zároveň to je zkušenost
  nesmírně zajímavá.
• 00:35:57 Dá-li Pánbůh, nějakým způsobem ji
  ještě písemně zreflektuji.
• 00:36:04 Jaký je ten návrat?
• 00:36:06 My jsme v místnostech vaší nové
  kanceláře bývalého prezidenta,
• 00:36:11 to je zvláštní název.
• 00:36:13 Na dveřích je napsáno:
  Václav Havel, kancelář.
• 00:36:17 Je v tom i odpověď na mou profesi.
• 00:36:24 Já se cítím po celý život být
  Václavem Havlem a necítím
• 00:36:28 jako svoje povolání býti
  něčím bývalým.
• 00:36:31 Já nejsem jenom bývalý prezident,
  já jsem taky bývalý vězeň,
• 00:36:35 bývalý dramaturg, jsem bývalý
  laborant a dokonce bývalý student.
• 00:36:43 Já jsem leccos bývalého,
  ale především a hlavně jsem to já,
• 00:36:48 jsem sám sebou a tím chci býti
  i nadále.
• 00:36:52 Nicméně přibyla ještě
  postprezidentská existence,
• 00:37:00 toto postavení, z něhož se
  samozřejmě vylhat nemohu.
• 00:37:06 Ale nerad bych si z té bývalosti
  udělal nějakou profesi.
• 00:37:12 Chovají se k vám teď lidi jinak?
• 00:37:14 To je velmi zvláštní pozorovat.
• 00:37:17 Setkávám se s bezpočtem projevů
  sympatií, setkávám se i s jakýmsi
• 00:37:23 strachem ze mě, s takovou
  nejistotou, jestli není nebezpečné
• 00:37:27 se mnou něco mít. Jako v době
  disidentství, kdy bylo bráno
• 00:37:33 za statečnost, že mi někdo podal
  na ulici ruku.
• 00:37:37 Někdy se kombinuje obdiv, děkování,
  vděčnost se strachem tak,
• 00:37:42 že třeba někdo nabídne nějakou
  službu zadarmo, ale řekne,
• 00:37:46 nikomu to neříkejte.
  Je to docela zajímavá zkušenost.
• 00:37:50 Dá práci začlenit se po 13 letech
  prezidentského servisu
• 00:37:54 do normálního běžného života,
  zapomněl jste hodně z toho?
• 00:38:00 Ano, je to nesmírně těžké.
• 00:38:04 A není tomu tak proto, že bych já
  byl programově odtržen od života,
• 00:38:11 vynesen kamsi do zámeckých výšin,
  odcizen podzámčí či podhradí,
• 00:38:19 ale je tomu tak možná proto,
  že jsem se až nadměrně staral
• 00:38:26 o svoje prezidentské povinnosti.
• 00:38:29 Já měl totiž tak velký pocit jakési
  prezidentské odpovědnosti,
• 00:38:33 že jsem každou minutu, co bych četl
  beletrii, už bych považoval
• 00:38:37 za flákání, každou minutu,
  co bych se staral o vlastní věci.
• 00:38:40 A nevěnoval jsem se spoustě věcí,
  kterým jsem se věnovat měl.
• 00:38:44 Na postprezidentskou fázi jsem se
  prakticky vůbec nepřipravoval,
• 00:38:48 což byla veliká chyba.
• 00:38:51 Plnil jsem zběsile do poslední
  chvíle jakési své státnické
• 00:38:54 povinnosti, a proto narážím
  na bezpočet triviálních problémů.
• 00:39:02 Já se učím telefonovat s mobilem.
• 00:39:06 Nikdy jsem mobil neměl a ani jsem
  necítil potřebu ho mít.
• 00:39:12 Můj počítač byl erární, teď mám
  jiný, který má jiný systém,
• 00:39:16 učím se na něm pracovat.
• 00:39:18 Ještě nemůžu moc psát projevy,
  protože to tam dělá nějaké záhady.
• 00:39:23 Mohl bych vyjmenovat tisíc a jednu
  naprosto banálních, všedních věcí.
• 00:39:28 Nakupovat už jste byl?
• 00:39:30 Ano, nakupoval jsem už v době
  prezidentství, to ano,
• 00:39:35 nicméně přece jen to všechno teď
  zakouším z jiné perspektivy.
• 00:39:41 Vidím, jak na jedné straně jsem
  toho strašně moc důležitého zažil.
• 00:39:49 Je to ohromný dar osudu,
  co mi bylo dáno prožít.
• 00:39:56 Být účastníkem tak světodějných
  změn a přímo je vidět zevnitř.
• 00:40:03 Na druhé straně jsem ale mnoho
  ztratil. Já jsem tak trošku ztratil
• 00:40:09 13 let civilizačního vývoje.
• 00:40:12 Opravdu jsem se nemohl o spoustu
  věcí starat, a teď je postupně
• 00:40:20 doháním, zjišťuji, jak fungují,
  jak je všechno jiné, než bývalo.
• 00:40:28 Jak jsou začasté všechny mé
  zvyklosti z mého dávného
• 00:40:32 civilního života nepřenosné
  do mého dnešního civilního života.
• 00:40:37 Svět se úplně změnil, v mnoha
  ohledech je mi i nesrozumitelný.
• 00:40:41 Cítíte se být svobodnější?
• 00:40:44 Bohužel, to je další mé překvapivé
  zjištění a jedno možná
• 00:40:49 z nejnepříjemnějších.
• 00:40:51 Já jsem méně svobodný
  než většina mých spoluobčanů.
• 00:40:56 A já jsem se tak těšil, jak budu
  svobodný poté, co skončím,
• 00:41:00 a vůbec tomu tak není.
• 00:41:02 Najednou jsem zjistil, že jsem víc
  než leckdo jiný vázán jakousi
• 00:41:08 loajalitou k státu, k ústavním
  institucím, politikům,
• 00:41:13 ústavním činitelům, že se musím
  i nadále vyjadřovat diplomatičtěji,
• 00:41:19 než bych chtěl.
• 00:41:21 Opravdu musím dobře vážit, k čemu
  se vyjádřím, k čemu se nevyjádřím.
• 00:41:27 Mnohé mé vyjádření by mohlo být
  vnímáno jako projev trpkosti,
• 00:41:33 že už nejsem prezidentem.
  A tak dále.
• 00:41:37 Svázán se trochu být cítím,
  což je nepříjemné.
• 00:41:41 Těšil jsem se na svobodu,
  ale i to se časem trochu poddá.
• 00:41:46 Mám promyšlenou určitou strategii.
• 00:41:50 Už vidím daňového poplatníka,
  jak se rozhlíží po té kanceláři
• 00:41:54 a říká si, co mě to zase bude stát?
• 00:41:57 Mohu ho uklidnit, ani korunu.
• 00:42:01 Tu kancelář jsem platil buď
  ze svých peněz nebo hlavně z peněz
• 00:42:06 domácích i zahraničních sponzorů.
• 00:42:09 Co si myslíte, že by měl dělat
  bývalý prezident, jak vidíte
• 00:42:13 svoje fungování v budoucnu?
• 00:42:16 Já sám si myslím, že veřejnou
  osobou budu až do své smrti,
• 00:42:21 z toho se nevylžu. A dokonce bych
  jí byl, i kdybych býval nebyl
• 00:42:26 13 let prezidentem.
• 00:42:28 A nemám ani potřebu se z veřejného
  prostoru vytratit.
• 00:42:33 Jsem zde, budu zde a budu dělat to,
  co mě baví, dá-li mi Pánbůh zdraví.
• 00:42:40 Budu psát, budu se vyjadřovat
  k určitým věcem.
• 00:42:44 Já se samozřejmě chci vyjadřovat
  k tomu, k čemu se vyjadřuji
• 00:42:48 už 50 let - k základním otázkám
  lidských práv.
• 00:42:52 Já samozřejmě vždy v té či oné
  podobě, která bude vítaná
• 00:42:59 či žádoucí, dám svou podporu všem
  dobrým projevům občanské otevřené
• 00:43:05 společnosti, toho, v co věřím
  a oč jsem celý život usiloval
• 00:43:13 nebo co jsem celý život podporoval.
• 00:43:16 A pokud jde přímo o politiku,
  tak dostávám dopisy,
• 00:43:20 kde mě lidé vyzývají,
  abych založil politickou stranu.
• 00:43:24 Já samozřejmě do této praktické
  politiky už vstupovat nechci.
• 00:43:29 Nebudu žádnou stranu zakládat,
  organizovat, ani do ní vstupovat.
• 00:43:34 Ani nějaké hnutí, ale nezříkám se
  toho dát najevo své sympatie,
• 00:43:41 svou podporu všemu, co podle mého
  vnitřního přesvědčení bude nabízet
• 00:43:48 nějakou lepší alternativu politické
  kultury, než jaká dnes v ČR je.
• 00:43:55 Všechno, co nějakým způsobem bude
  nadřazovat kvalitu, krásu,
• 00:44:03 humánnost života, jakousi slušnost
  lidského prostředí, úctu k zemi,
• 00:44:13 všechno, co se bude vymykat
  technologickému pojetí moci.
• 00:44:19 Moci jako pouhé hře a výměně
  jakýchsi mocenských nástrojů,
• 00:44:25 služeb a protislužeb.
• 00:44:28 A samozřejmě vše, co nějakým
  způsobem chce bojovati s úkazem,
• 00:44:36 který jsem svého času nazval
  "mafiánský kapitalismus".
• 00:44:41 Zde stojím, jinak nemohu.
• 00:44:46 Nikomu neslibuji a nemohu slíbit,
  že až do konce svých dní se nebudu
• 00:44:52 v tomto směru projevovat
  či angažovat.
• 00:44:56 Úplně odejít do totálního důchodu
  asi nelze.
• 00:45:02 Když se podíváte zpět na těch
  13 let, které jste strávil
• 00:45:05 ve funkci, stálo to za to?
• 00:45:08 Jak se to vezme, já si nejsem jist,
  teprve s odstupem času
• 00:45:12 to budu muset promyslet
  a možná o tom něco napíšu.
• 00:45:21 Co mi to všechno dalo, co mi to
  všechno vzalo a co to obecně
• 00:45:25 společnosti přineslo dobrého
  nebo špatného.
• 00:45:29 Objektivní jakýsi smysl mého
  počínání, z něhož mám samozřejmě
• 00:45:35 radost i já, je-li dobrý, nemohu
  v poslední instanci posoudit já.
• 00:45:41 To musí historici, znalci,
  analytici, politologové, občané.
• 00:45:45 To je jedna věc.
  Druhá věc je můj osobní prožitek.
• 00:45:49 Já jsem toho strašně moc zajímavého
  prožil, hodně jsem ztratil.
• 00:45:55 Co jsem mohl pro sebe, pro svou
  existenci a literární existenci
• 00:46:01 udělat, kdybych nebyl prezidentem?
• 00:46:06 A koneckonců, možná bych byl
  zdravější.
• 00:46:10 Možná to stálo za to, možná, že ne,
  z měřitelných vnějších úspěchů
• 00:46:15 myslím si a troufám si říct,
  i když to může zníti pyšně,
• 00:46:21 jsem rád, že jsem velkou měrou
  přispěl k rozpuštění Varšavského
• 00:46:27 paktu, k vymanění ze satelitního
  postavení, k naší integraci
• 00:46:32 do západních struktur, k tomu,
  že jsme v NATO, že budeme členy EU,
• 00:46:37 jak doufám, že fungují základní
  demokratické instituce,
• 00:46:41 včetně Ústavního soudu, který
  prosadit a dát mu nezávislost
• 00:46:46 také nebylo nikterak jednoduché.
• 00:46:48 To všechno bych mohl dát na stranu
  úspěchů. Naopak na stranu neúspěchů
• 00:46:54 bych mohl dát, že v podstatě svět
  slušnosti, který určitým způsobem
• 00:47:03 charakterizoval étos či atmosféru
  Charty '77 nebo potom Občanského
• 00:47:12 fóra, ten se jakoby vytratil.
• 00:47:16 Byl vytlačen trochu jinými
  archetypy chování, jinými tvářemi
• 00:47:22 společnosti, jinými postoji.
• 00:47:26 Mohl bych to do jisté míry
  považovati za svou prohru,
• 00:47:31 za neúspěch, ale tak úplně také
  ne, protože ideál je cosi,
• 00:47:37 o co bojujeme nepřetržitě
  a čeho nikdy nedosáhneme.
• 00:47:42 To je ten horizont, co se stále
  vzdaluje a my jsme od toho,
• 00:47:45 abychom se k němu blížili.
• 00:47:48 A jako ten Sisyfos valili kámen,
  který stejně vždycky spadne dolů,
• 00:47:53 ale to nás nevyvazuje z toho úkolu
  ho tam valit.
• 00:47:56 Já celkově jsem optimista a naše
  společnost, ať je jak chce opatrná,
• 00:48:03 provinciální, ať má sklony takové
  či onaké, ona má jakýsi základní
• 00:48:09 demokratický instinkt.
• 00:48:11 A když se to příliš moc nějakým
  nedobrým směrem ubírá,
• 00:48:15 tak zapracují jakési imunitní
  obranné síly.
• 00:48:19 Proto se nebojím o tu naši
  budoucnost.
• 00:48:29 Šel byste do toho znovu?
• 00:48:31 Myslíte, kdybych věděl to,
  co vím teď, jestli bych tehdy
• 00:48:37 do toho šel? To asi ne.
• 00:48:41 To asi ne, protože to by mě pojala
  hrůza, kdyby mi tehdy někdo řekl,
• 00:48:47 že 13 let, že se mezitím rozpadne
  stát, že se stane to a ono.
• 00:48:53 To bych se vyděsil a utekl.
• 00:48:55 To jedině v tom hektickém zmatku
  těch revolučních dní se mohlo stát,
• 00:49:01 že mi nedali dost času, abych
  domyslel, do čeho jdu.
• 00:49:06 A pak už z jednoho vyplývá další.
• 00:49:08 A musel jsem nové kandidatury
  přijímat atd.
• 00:49:11 Cítíte se být šťastný?
• 00:49:14 Těžká věc.
• 00:49:16 Já jsem člověk, který strašně tíhne
  k sebepochybování, k pochybnostem,
• 00:49:24 k depresi, má sklon k beznaději.
• 00:49:29 Zároveň ale jakýmsi zvláštním
  způsobem to vždycky nějak překonám
• 00:49:36 a vždycky se vynořím někde
  jako brouk potápník,
• 00:49:41 který se zanořuje, vynořuje.
• 00:49:44 Jsou chvíle, kdy jsem šťastný, když
  se mi něco daří, když něco funguje,
• 00:49:50 když něco dobře dopadne.
• 00:49:53 Ať je to rodinná procházka s mou
  ženou a se psy,
• 00:49:57 anebo summit Severoatlantické
  aliance.
• 00:50:01 Když tak občas přemýšlím o svém
  celém prezidentství,
• 00:50:07 o této prazvláštní fázi mého
  života, říkám si, zda jsem vlastně
• 00:50:14 nebyl tak trošku, s určitou
  metaforickou nadsázkou řečeno,
• 00:50:21 omylem historie.
• 00:50:24 Mimořádný souběh mimořádných
  okolností na takovouto funkci
• 00:50:29 dostat někoho, kdo za trošku
  civilnějších a normálnějších poměrů
• 00:50:35 by tam nikdy nebyl.
• 00:50:37 A teď ještě ten dotyčný tam je
  tak dlouho.
• 00:50:41 Já mám trošku takový pocit,
  že celá naše politická scéna
• 00:50:45 si trošku oddechla.
• 00:50:48 Jako by mezi nimi bylo jakési
  zlobivé rozmarné dítě,
• 00:50:55 mezi těmi moudrými, rozumnými,
  pragmatickými konkrétními lidmi.
• 00:51:02 Dítě, které se tam jakýmsi způsobem
  motalo, trošku překáželo,
• 00:51:08 zprvu mělo veliký vliv, všichni se
  ho z jakýchsi důvodů báli,
• 00:51:14 o všem rozhodovalo. Později byl ten
  vliv umenšen, ale stejně tam bylo
• 00:51:21 čímsi trochu cizorodým.
  Takový jakýsi pocit cítím.
• 00:51:26 A ono to možná tak opravdu je.
• 00:51:32 Skryté titulky
  Simona Sedmihorská