iVysílání

Cesty Josefa Pleskota

• 00:00:07 Vždycky když jsem byl nemocný,
  tak jsem kreslil.
• 00:00:12 Vždycky jsem začínal
  klikatící se cestou,
• 00:00:17 stromořadím kolem cest
• 00:00:19 a někde na konci byla vesnička
  s nějakým kostelíčkem s věžičkou
• 00:00:23 a kopcovitý terén.
• 00:00:26 Když jsem pak byl na gymplu,
  do ruky se mi dostal Kerouac
• 00:00:31 a jeho nejslavnější kniha Na cestě,
  která mě velmi okouzlila.
• 00:00:37 Pak ještě dál na vysoké,
• 00:00:40 když jsem se začal seznamovat
  s Heideggerovou filozofií,
• 00:00:45 z toho všeho jsem si nejvíce oblíbil
  esej, která se jmenuje Polní cesta.
• 00:00:51 Tuto malou drobnou esej používám jako
  základní literaturu pro svou práci.
• 00:01:38 Vyrůstal jsem v 50. letech.
• 00:01:42 Je situačně dobré to zapasovat,
  protože ta doba byla hrozná.
• 00:01:48 Tatínek byl úředník, maminka byla
  celý život v domácnosti.
• 00:01:52 Dědeček z maminčiny strany
  byl drážní zaměstnanec,
• 00:01:57 dědeček z tatínkovy strany
  byl učitel.
• 00:02:03 Taková normální rodinná situace.
• 00:02:11 Oba rody byly katolické, tradiční.
• 00:02:14 To všechno taky při mé výchově
  hrálo velkou roli.
• 00:02:26 To byl můj prastrýček Adolf.
• 00:02:30 Taky můj ateliér je AP ateliér.
• 00:02:34 To není žádný Ateliér Pleskot,
  ale zkratka Adolf Pleskot.
• 00:02:40 On byl průmyslník,
  měl řadu patentových vynálezů.
• 00:02:46 Největší byznys, který tady dělal,
  byly vodoměry.
• 00:02:51 Bylo to přesně v těch místech,
  kde sedíme.
• 00:02:57 To je můj ateliér.
• 00:03:11 Nevím, jakým řízením se to děje.
• 00:03:14 Mně se vždycky věci zvláštním
  způsobem vždycky pospojují.
• 00:03:20 Na píseckém gymnáziu,
  když jsme měli povinnou četbu,
• 00:03:24 tak toho Jiráska jsme přece jen
  nějak přečíst museli.
• 00:03:29 Já jsem měl přečíst Filosofskou
  historii a to bylo o Litomyšli.
• 00:03:34 Já jsem si z Jiráskovy
  Filosofské historie
• 00:03:38 vysnil město úžasné atmosféry
  a vzdělanosti.
• 00:03:45 Prvně jsem se do Litomyšle dostal,
• 00:03:50 až když mě starosta Brýdl
  do města povolal.
• 00:03:59 Na zámeckém návrší vždycky byla voda.
  Horní kašna.
• 00:04:03 V zámeckých zahradách voda.
• 00:04:07 Já nemám rád rozsáhlé vodní prvky,
• 00:04:12 umělecky příliš překomponované
  a přeestetizované.
• 00:04:17 Tak jsem si řekl,
  že tady uděláme klidnou hladinu,
• 00:04:21 aby se v ní zrcadlilo průčelí
  piaristického kostela.
• 00:04:25 Voda je i pro hmyz,
• 00:04:30 protože na takovéto okraje umí
  usednout včela a napít se.
• 00:04:41 Když se podíváme na tento prostor,
• 00:04:44 tak se po našich úpravách
  stal náměstím.
• 00:04:50 Cítil jsem, že je tady potřeba
  vytvořit plochu,
• 00:04:54 na které se lidé budou potkávat,
  ale ne koridorovým způsobem.
• 00:04:59 Dovolil jsem si tady to sloučení
  prostoru pro chodce, pro auta
• 00:05:04 a pro všechny do jedné plochy,
  protože se mi zdá,
• 00:05:07 že veřejné prostranství
  je potřeba dělat
• 00:05:11 ani ne tak podle estetických kánonů
  nebo kritérií,
• 00:05:15 ale především podle
  sociálních vztahů,
• 00:05:18 které se do prostoru
  dají projektovat.
• 00:05:30 Tady se díváme proti škole,
  kde se psala Filosofská historie,
• 00:05:34 kde Alois Jirásek vyučoval
  u piaristů.
• 00:05:37 A já jsem měl najednou
  po mnoha letech
• 00:05:41 možnost piaristickou školu předělávat
  v docela moderní Regionální muzeum.
• 00:05:50 Největším důkazem civilizací
  a dávnověkosti je vždycky cesta.
• 00:05:55 Spíš než stáří domu a staré zdi,
  cesty jsou pro mě zásadní.
• 00:05:59 Tohle je cesta.
• 00:06:02 Nepochybně v této podobě fungovala
  někdy na sklonku 15. století,
• 00:06:08 kdy kolem ní byly měšťanské domy.
• 00:06:13 Ta cesta se našla v průběhu práce
  na tom baráku.
• 00:06:18 Usoudil jsem, že je velice cenné,
  aby to tady zůstalo,
• 00:06:23 abychom to použili jako základní
  nosný prvek pro existenci muzea.
• 00:06:30 A že stojí za to projekt přepracovat,
  změnit koncepci
• 00:06:33 a vstupní objekt dát někam jinam.
• 00:06:37 Chtěl jsem, aby v expoziční síni,
  ve které vidíme lidi,
• 00:06:42 byl jeden roh prosklený,
  aby byla vidět cesta.
• 00:06:46 A v rámci síně se také ukazuje
  expozice vývoje zámeckého návrší.
• 00:06:54 Je zajímavé, že mám teď
  asi 10 let období,
• 00:06:57 kdy se mi zdá, že velký potenciál
  staveb, i stávajících,
• 00:07:03 je v jejich podzemí.
• 00:07:05 V případě tohoto domu se ukázalo,
  že to tak je,
• 00:07:09 protože dům stojí na výškovém předělu
  zámeckého návrší a dolního města.
• 00:07:15 Takže toto schodiště spojilo
  veřejný prostor zámeckého návrší
• 00:07:21 a spojilo veřejný prostor
  dolního náměstí.
• 00:07:25 A protože probourání barokní materie
  těmito základy a skálou,
• 00:07:32 na které stála, není jednoduché,
  chtěl jsem, aby průchody byly oblé.
• 00:07:40 Když je tady dělníci sbíječkami
  prokutávali, říkal jsem jim,
• 00:07:47 aby to udělali tak,
  jak by se jim líbilo,
• 00:07:50 aby bylo tvarované
  ženské nebo koňské tělo.
• 00:07:55 A na koně a na ženskou
  slyší úplně každý chlap.
• 00:08:03 Tyto otvory se probouralo
  skrz třímetrový zdi.
• 00:08:07 Ty jsou nové.
• 00:08:10 V těchto místech vzniknul
  nový veřejný prostor.
• 00:08:16 Ještě navíc se ten veřejný prostor
  ještě otevřel.
• 00:08:20 Horáčkův dům s Váchalovými sgrafity,
  to mi přijde vždycky dobré.
• 00:08:33 I fasáda vstupního objektu do
  Regionálního muzea je takto uříznutá,
• 00:08:38 aby tady zůstal tento průhled.
• 00:08:41 A tímto systémem zatáčení schodů
  se má docílit toho,
• 00:08:48 že člověk přichází od radnice
  na zámecké návrší.
• 00:08:54 Celý ten urbanismus stavím
  na danostech, které jsou, existují
• 00:09:02 a dají se dát do nových souvislostí.
• 00:09:06 To mě eminentně zajímá.
• 00:09:11 Litomyšl věděla,
  že tudy teče říčka Loučná,
• 00:09:14 ale byla zarostlá
  a docela nepřístupná.
• 00:09:19 Na málo městech ve městě
  se zjevovala.
• 00:09:26 Nám šlo o to, abychom v rámci
  protipovodňových úprav udělali
• 00:09:30 takové úpravy břehů, aby se pro město
  říčka zjevovala daleko víc.
• 00:09:36 Z pravého břehu jsme chtěli
  vytvořit promenádu
• 00:09:40 a chtěli jsme spojit sídliště
  ze 60. let
• 00:09:44 s historickým městem pomocí této
  pobřežní cesty, pomocí promenády.
• 00:09:54 Když jsme měli kontrolní den,
  nějaká dvojice starších lidí,
• 00:09:58 která žila v paneláku u říčky Loučné,
  řekla:
• 00:10:02 "My tady žijeme už 10 nebo 20 let
  a nikdy jsme si nevšimli,
• 00:10:08 že nám tady teče taková krásná řeka.
• 00:10:15 To je vyznamenání.
  Úžasné vyznamenání.
• 00:10:29 Propojit Dolní a Horní Jelení příkop
  byla jedna z nejsložitějších zakázek,
• 00:10:35 které jsem v životě dělal.
• 00:10:39 Nebyla o baráku, o konvenčním řešení
  nějakého prostoru.
• 00:10:47 Byla to zakázka, která byla
  první velkou těžkou výzvou,
• 00:10:51 a proto na ni rád vzpomínám.
• 00:10:54 Možná mi pak dala křídla,
  protože když jsem si tím vším prošel,
• 00:11:00 nerozpakoval jsem se jít
  do dalších těžkých úkolů.
• 00:11:09 Zadání bylo propojit
  Horní a Dolní Jelení příkop,
• 00:11:13 aby tady mohli chodit lidi
• 00:11:16 a aby to byla alternativní
  přístupová cesta na Pražský hrad.
• 00:11:20 Nemusí být moc komfortní ale spíše
  přirozená a vždycky zajímavá.
• 00:11:26 Jednoduchá slova,
  ale těžké zadání.
• 00:11:34 Když se pak řeklo, že tu bude tunel,
  začalo lámání hlavy,
• 00:11:39 jak ho situovat výškově do valu,
  kterým měl projít,
• 00:11:44 a co do něj vložit.
• 00:11:47 Velmi důležité je,
  že jsem si uvědomil,
• 00:11:51 jak jsme zvyklí vnímat hrad
  jako komplex od řeky Vltavy,
• 00:11:56 ale nikdy ne ze severní strany.
• 00:11:59 A když se tady začíná cesta ohýbat
  a já najednou vidím mezi stromy
• 00:12:06 katedrálu v protisvětle
  v plné parádě, tak si myslím,
• 00:12:12 že to musí zapůsobit na každého
  a musí si uvědomit,
• 00:12:18 v jakém prostředí se pohybuje.
• 00:12:29 Já jsem kdysi jako dítě o prázdninách
  chodil z vesnice k rybníku
• 00:12:35 drážním propustkem, který byl
  také takto udělaný z cihel.
• 00:12:41 Fascinovalo mě,
  když jsem přišel z vesnice,
• 00:12:46 prošel jsem tím propustkem
  a najednou se objevily ty prázdniny.
• 00:12:52 Objevil se průhled do krajiny,
  rybník, hráz,
• 00:12:58 všechno bylo najednou jinak.
  Jiný zážitek.
• 00:13:01 A věděl jsem, že v dolní části
  Jeleního příkopu se přichází z Prahy,
• 00:13:07 jakoby z té vesnice, a přichází se
  k rybníku, k té louce s lesem.
• 00:13:14 A věděl jsem, že tento zážitek může
  dramaturgicky sehrát tuto roli,
• 00:13:20 že se vstoupí z jiného prostředí,
  projde se něčím
• 00:13:23 a vystoupí se v jiném prostředí.
• 00:13:36 To vejce se tam dostalo
  hlavně z toho důvodu,
• 00:13:39 že plochý strop může působit
  klaustrofobicky,
• 00:13:43 ale zaoblený strop
  není úplný strop
• 00:13:46 a nepoznává se přechod
  mezi stěnou a stropem.
• 00:13:50 Je to křivka sestavená z vícero
  oblouků a není to rozhodně elipsa.
• 00:13:56 Je to vejce.
• 00:14:03 Cihlu jsme stavěli na výšku.
  Bylo to hrozně těžké zdění.
• 00:14:07 Nebyla to žádná legrace.
• 00:14:09 Když cihla přechází
  do malého poloměru,
• 00:14:12 úskoky začnou kreslit reliéf
  jakoby proutěného výpletu.
• 00:14:21 To je zase něco, co člověk zná,
  co je mu příjemné.
• 00:14:25 Proutěný košík nemůže vzbuzovat
  žádnou nepříjemnou asociaci,
• 00:14:29 právě naopak.
• 00:14:39 Práce pro Pražský hrad, kdy okolo
  Havla byla řada výborných lidí
• 00:14:45 a etos z Pražského hradu,
  který se šířil ...
• 00:14:50 Domlouvaly se tady věci jako ?
  pustíme sem lidi, zprůchodníme to,
• 00:14:55 zpřístupníme, otevřeme atd.
• 00:14:59 To byla voda pro můj sluch.
• 00:15:02 Pak začalo období zavírání,
  spíš než otvírání.
• 00:15:07 To si taky moc dobře pamatuji
  z dětství, z 50. let.
• 00:15:15 Trošku smutnější období.
  Ale to už jsem tady nepůsobil.
• 00:15:20 Takže jsem pak působil
  zase v jiném prostředí,
• 00:15:24 kde se začalo otevírat,
  a to byla třeba ta Ostrava.
• 00:15:33 Myslím, že nikdo nepopře,
• 00:15:36 že Josef Pleskot patří
  k nejvýznamnějším českým architektům
• 00:15:42 polistopadové doby.
• 00:15:45 On se v první polovině 90. let našel.
• 00:15:50 V roce 1995 zazářily
  hned 4 jeho stavby
• 00:15:56 v soutěži Grand Prix
  Obce architektů.
• 00:16:00 Tehdy v porotě zasedal slavný
  anglický architekt David Chipperfield
• 00:16:05 a to už něco znamená pro ocenění
  Pleskotových prací.
• 00:16:10 Ale on nezůstal u toho úspěchu
  a šel stále výš.
• 00:16:16 Já vidím jeho význam
  ve schopnosti být zakladatelem.
• 00:16:24 Česká architektura v 90. letech
  se chvíli hledala a on patřil k těm,
• 00:16:32 kteří ji navedli na skromnou,
  někdy říkám přísnou linii.
• 00:16:42 Ale dalo by se to označit
  i za minimalistickou architekturu.
• 00:16:49 Na Pleskotovi je zajímavé, že
  nezůstal u minimalistického schématu,
• 00:16:55 ale dokáže v každé své stavbě
  nějak odpovědět na kontext,
• 00:17:03 kde stavba stojí, na prostředí.
• 00:17:07 A těmi podněty prostředí a kontextu
  dokáže své stavby obohatit.
• 00:17:16 V 90. letech se třeba důležitým typem
  stavby stal rodinný dům nebo vila.
• 00:17:23 A chvíli se tápalo, protože předtím
  architekti vily nenavrhovali,
• 00:17:30 ale po tom tápání najednou přišla
  Pleskotova vila ve Vraném nad Vltavou
• 00:17:36 a to znamenalo rozhodující obrat.
• 00:17:40 Dokázal ji navrhnout tak,
• 00:17:44 že srovnal krok s vývojem tehdejší
  evropské a světové architektury.
• 00:17:50 Je to stavba opravdu moderně pojatá,
• 00:17:53 mluvící krásou svých jednoduchých
  použitých materiálů.
• 00:17:58 Pohledový beton tam úplně září a
  ocitá se v pěkné kombinaci se dřevem.
• 00:18:05 Josef Pleskot nasadil laťku
  tak vysoko,
• 00:18:08 že druhým architektům nezbývalo
  nic než to dělat taky dobře.
• 00:18:14 Ale to není jediný typ,
  kde se jeví jako zakladatel.
• 00:18:19 Rád bych se zmínil
  i o sociálním bydlení.
• 00:18:25 Myslím na jeho dům
  v Horažďovicích
• 00:18:29 a celý soubor jeho domů
  s lacinými byty v Litomyšli.
• 00:18:40 A ještě je tady 3. typologická linie
  a to jsou vinařství.
• 00:18:48 Třeba vinařství Sonberk.
  To je úžasně vložené do krajiny.
• 00:18:54 Navíc ty stavby dovedou krajinu
  ještě nějak umocnit.
• 00:19:05 Toto vinařství říká,
  že obnovilo tradici slámového vína.
• 00:19:09 A je to pravda.
• 00:19:12 Pro jeho zpracování
  a pro technologický postup
• 00:19:16 je potřeba mít půdu a otevřenou
  střechu, která pořád provětrává.
• 00:19:21 Když tam mrzne, je to v pořádku.
• 00:19:23 Když tam lehce zaprší,
  je to taky v pořádku.
• 00:19:26 Když tam zavěje trochu sněhu,
  je to také v pořádku.
• 00:19:30 Řekl jsem si, že by bylo dobré
  z toho udělat ten vlajkový symbol.
• 00:19:37 Udělal jsem to také z toho důvodu,
• 00:19:41 že když člověk projíždí moravskou
  krajinou, vidí takové vlnkování.
• 00:19:46 Vrch, dol, vrch, dol.
  Tak to je.
• 00:19:53 S kolegy jsme velmi stáli o to,
  aby vinařství mělo viditelnou
• 00:19:58 a eventuálně i navštivitelnou
  hospodářskou část.
• 00:20:02 Aby to byl dvůr a aby tady byla
  také vidět ta logika,
• 00:20:06 jak se víno dostává ke spotřebiteli.
• 00:20:10 Z toho důvodu je střecha ve sklonu,
• 00:20:13 protože naprosto přesně kopíruje
  svažitost svahu.
• 00:20:18 To všechno jsou jemnosti, ve kterých
  se dá v architektuře vyprávět a číst.
• 00:20:28 Já říkám, že jsem nikdy nechtěl ten
  dům postavit proti Pálavě en face.
• 00:20:34 Vždycky jsem ho chtěl mít tak trochu
  uhnutý, jak ukazuji tímto směrem.
• 00:20:40 Neukazuji na Pálavu,
  to by byl tento směr,
• 00:20:43 ale ukazuji na její úbočí.
• 00:20:46 Zdá se mi, že v tom úbočí se energie
  Sonberka a Pálavy minou
• 00:20:55 a nedojde k ostrému střetu.
• 00:21:00 Protože se mi zdá, že v přírodě
  stejně jako mezi lidmi platí
• 00:21:05 nějaký antagonistický vztah.
• 00:21:08 Kdyby se to dostávalo do přímého
  kontaktu přes prostředníka,
• 00:21:13 kterým je v tomto případě dům,
  nemuselo by to dělat dobrotu.
• 00:21:18 Proto jsem to takto rozhodil.
• 00:21:26 Můj děda byl takový střelec.
• 00:21:29 On se sem přestěhoval
  z města na penzi
• 00:21:34 a zřejmě měl nějakou empatii
  k věcem z přírody, takže říkal:
• 00:21:41 "Já chci studnu tady.
  Začněte kopat na tomto místě."
• 00:21:46 A nějak to cítil
  a ta voda tady opravdu byla.
• 00:21:50 Nepamatuji si,
  že by ta studna někdy vyschla.
• 00:22:00 Dům postavil děda někdy v roce 1929
  a rodina sem přešla.
• 00:22:10 Za komunistů jsme tady našli azyl.
  Teď jsme tady 4. generace.
• 00:22:19 Mám pocit, že je to velice důležité.
  I pro stát je to důležité.
• 00:22:25 Když se dědí majetek
  a zůstává v rodinách,
• 00:22:29 nerozmělňuje se a je celistvý.
  Přijde mi to důležité.
• 00:22:35 Je to v evropské tradici
  a já mám evropskou tradici moc rád.
• 00:22:43 Já jsem na to místo mentálně vázaný,
• 00:22:49 protože já tady vymyslím
  prakticky všechno.
• 00:22:53 Když sem přijedu s rodinou
  a projdu se tady po zahradě,
• 00:22:58 hned přecházím z problémů
  na jiné myšlenky
• 00:23:03 a v hlavě mi začnou rotovat
  jiné věci.
• 00:23:08 Proto se vracím na místa,
  která jsou mi důvěrně známá.
• 00:23:14 Říkávám, že když nacházím
  mateřídoušku na stejném místě
• 00:23:20 každý rok, tak jsem v klidu.
• 00:23:23 Nepotřebuji cestovat, protože mi
  stačí to jediné místo jako změna.
• 00:23:28 Mám rád všednost, stereotyp.
• 00:23:31 Mám rád ten rytmus,
  když stroj dobře běží.
• 00:23:43 Sedíme tady nad Pískem na rozhraní
  katastrů vesnic Bošovice a Čížová.
• 00:23:52 Takže vlastně nevím,
  jestli jsem z Bošovic, z Čížové,
• 00:23:57 z Písku nebo dokonce z Prahy,
• 00:24:00 protože po píseckém gymplu jsem šel
  na studia na vysokou školu do Prahy
• 00:24:05 a to je přece jen už delší polovina
  života, kterou jsem v Praze.
• 00:24:15 Můj děda byl pro mě velice
  inspirativní osobnost,
• 00:24:18 protože to byl podle mě
  takový celý chlap.
• 00:24:22 Kouřil partyzánky,
  byl rovný a urostlý.
• 00:24:27 To člověka ovlivní.
  Neměl ke mně žádné ťuťu-ňuňu.
• 00:24:32 Dal mi motyčku a šli jsme pracovat.
  Naučil mě sekat kosou ...
• 00:24:39 To je prostě něco.
• 00:24:43 On měl svoje křeslo
  a seděl na rozhraní dvou místností.
• 00:24:51 A to byla nepochopitelná pozice,
  sedět ve dveřích mezi futry.
• 00:24:58 V dospělosti jsem si na to vzpomněl
  a často jsem udělal to,
• 00:25:03 že jsem dával nějaký nábytek
  právě mezi prostory.
• 00:25:07 Je to zvláštní téma,
  dát předmět do místa,
• 00:25:13 kde vlastně překáží,
  ale když nezraňuje a nepřekáží tolik,
• 00:25:19 že spíše převezme roli spojovací,
  je to úžasné.
• 00:25:27 Ten děda mezi dveřmi
  byl spojovacím činitelem.
• 00:25:40 Neřekla bych, že jsem žárlila
  na profesi architekta, ale mrzelo mě,
• 00:25:46 že když byly děti malé,
  Pepík byl málo doma.
• 00:25:50 Myslím, že tím, že Jana měla velkou
  trpělivost a pochopení pro všechno,
• 00:25:56 co dělám, mě vlastně taky posílila
  natolik, že kdybych ji neměl,
• 00:26:07 nevydržel bych dál pokračovat.
• 00:26:12 Asi by mě to semlelo, protože jsem
  taky potřeboval mít doma jistotu.
• 00:26:19 A tu jsem měl.
• 00:26:25 Že by mi Jana říkala:
  "Tak pro jiné děláš ..."
• 00:26:28 No, taky trochu jo.
• 00:26:30 Když už to doma bylo katastrofální,
  říkala: "Jak to, že nemáme kuchyň?"
• 00:26:37 Jak to, že jiné ženy od tebe mají
  navržený toaletní stolek
• 00:26:44 a já nemám žádný.
• 00:26:47 Mám to v koupelně
  na parapetu u okna.
• 00:26:51 To je zvláštní disciplína.
• 00:26:53 Já ty toaletní stolky dělávám,
  ale pro Janu jsem jej neudělal.
• 00:26:58 Je to tak.
• 00:27:00 -Vždyť ho nemáme kam dát, Jano.
  -To je pravda.
• 00:27:14 Téma rodinného domu
  a vůbec bydlení
• 00:27:17 je pro architekta
  jedním ze základních témat.
• 00:27:22 Velmi důležité je pro mě
  právě to slovo rodina.
• 00:27:26 Kdyby se řeklo reprezentační sídlo,
  to by mi nestačilo.
• 00:27:32 Je velmi důležité,
• 00:27:34 že je to pro fungování
  tradičního lidského uspořádání,
• 00:27:40 což je právě rodina.
• 00:27:44 To byla taková souhra,
  že jsem dostal 3 nebo 4 nabídky
• 00:27:49 dělat domy pro různé klienty
  a pro různé situace,
• 00:27:54 tedy pro různé pozemky.
• 00:27:58 Jeden dům je na vysokých nohách
  a je bílý.
• 00:28:02 Je totálně bílý.
  Všechno je bílé.
• 00:28:06 Pak jsem dělal tento betonový,
• 00:28:09 ten je totálně betonový
  vevnitř i venku.
• 00:28:13 Je uzavřený, schoulený, zabalený.
• 00:28:20 A pak jsme dělali dům
  totálně otevřený.
• 00:28:24 Ten se teď staví v Dolní Šárce.
• 00:28:27 Protože Šárecké údolí
  je v něčem takové tajemné a temné.
• 00:28:32 A bylo potřeba do domu dostat ještě
  víc světla, než se dostává sem.
• 00:28:37 Ten je úplně otevřený.
  V podstatě nemá stěny.
• 00:28:41 Má jenom skleněné stěny, skla.
• 00:28:47 A pak je čtvrtý typ,
  ten je v Litomyšli,
• 00:28:52 a to je takový statek.
• 00:28:56 Přízemní obestavěný dvůr,
  kde se žije na dvoře.
• 00:29:01 Z každé místnosti je bezbariérový
  přístup do dvora
• 00:29:06 a žije se jakoby uvnitř.
• 00:29:11 Já bych nemohl dělat pro každého.
• 00:29:14 Vždycky musím se stavebníkem
  mít nějakou míru souznění.
• 00:29:22 Pozemek tady není velký a bylo
  potřeba ten dům využít horizontálně.
• 00:29:30 Spotřebovali jsme velký kus zahrady
• 00:29:34 a ten spotřebovaný kus zahrady
  jsme nahradili střešní terasou.
• 00:29:41 Když se řekne beton, každému naskočí
  ne úplně dobrá asociace.
• 00:29:46 Agresivita, studenost, brutalita.
  Nevím, co všechno možného.
• 00:29:53 A na betonu mě zajímá to,
  že když se ta brutalita zkrotí
• 00:29:57 a je vlídná,
  tak je to moje vítězství.
• 00:30:01 Snad to tady je.
• 00:30:12 To je pokoj rodičů.
  To je vidět.
• 00:30:15 Koupelna je součástí pokoje,
• 00:30:17 a zároveň je tato místnost i součástí
  terasy a zároveň je to součást okolí.
• 00:30:24 Pomocí žaluzií se to dá zaklapnout
  a je tady intimno,
• 00:30:28 aby bylo vidět,
  kde je hranice pokoje.
• 00:30:34 Pak mám rád, když jsou pokoje, které
  překvapivě mají exteriérovou stěnu,
• 00:30:44 ale tato exteriérová stěna vlastně
  odděluje jen dva interiéry.
• 00:30:50 Zdá se mi hezké,
  když jsou v domě všemožné spoje,
• 00:30:57 aby ti lidé měli své soukromí,
  ale zároveň aby se vnímali
• 00:31:02 se všemi problémy,
  které můžou přijít.
• 00:31:06 Aby byl člověk dovolatelný,
  aby byla rodina semknutá.
• 00:31:16 Mám rád, když je v domě
  hodně druhů sezení.
• 00:31:20 Když se u krbu může sedět
  v široké klubovce,
• 00:31:24 nebo když se sedí ve vzpřímené poloze
  u oběda na dobré židli.
• 00:31:34 A pak je to sezení, kde můžeš sedět
  úplně neformálně a můžeš se rozvalit,
• 00:31:40 protože jsi v rámci své rodiny
  a je jedno,
• 00:31:44 jestli si lehneš naznak
  nebo se vypodložíš polštáři.
• 00:31:48 Bydlení je vlastně o tom,
  co má člověk s tím tělem dělat.
• 00:32:05 Já jsem se do velkého prostoru
  nikdy nechtěl moc cpát,
• 00:32:09 ale říkal jsem si, že kdybychom
  tady udělali výstavní síň,
• 00:32:14 možná bych se k výtvarnému umění mohl
  aktivně vrátit přes vystavování,
• 00:32:22 když už jsem se nestal malířem.
• 00:32:25 Čas od času udělám výstavu
  pro někoho, s kým souzním,
• 00:32:32 a to mi přijde úžasná zkušenost.
• 00:32:36 Takže pro Adrianu jsem dělal výstavu,
  pro Válovky, pro Podhrázského.
• 00:32:53 Když jsem udělal výstavu Podhrázského
  U Kamenného zvonu,
• 00:32:57 tam bylo potřeba
  zharmonizovat prostory
• 00:33:03 a dostat je do jednotných
  souvislostí,
• 00:33:08 aby Podhrázského tvorba od rané
  až po pozdní čas plynula.
• 00:33:16 A tam se mi cesta taky často zjevuje
  s těmi všemi peripetiemi, které má.
• 00:33:24 To jsou úseky radostné a trudné,
  křižovatky a místa rozhodování atd.
• 00:33:32 To jistě hrálo velkou roli.
• 00:33:42 Tady jsou Grand Prix a takové,
  v těch tubách.
• 00:33:49 Tady Brick Awards,
  nevím, co to všechno je.
• 00:34:00 Stavba roku, nominace na stavbu roku.
• 00:34:06 Ostravský dům roku.
• 00:34:11 Cena odborné poroty.
• 00:34:15 Stavba roku.
  Cena veřejnosti, Svět techniky.
• 00:34:25 Klub za starou Prahu.
• 00:34:30 Cena architekt roku
  za Svět techniky.
• 00:34:39 Je to krátký.
  Mně se třese ruka.
• 00:34:45 Je to krátké,
  ale je to silné.
• 00:34:48 Z velkého přátelství
  Zdeněk Edel.
• 00:34:52 Já jsem rád, že jste přišel.
• 00:34:55 Já jsem byl zaměstnaný ve škole
  jako asistent.
• 00:34:59 To byla komunistická doba.
• 00:35:04 Měl jsem nastoupit aspiranturu
  a řekli mně,
• 00:35:08 že bych měl vstoupit do strany,
  pokud chci aspiranturu dělat.
• 00:35:13 A doslova mi řekli: "Když nechceš
  zůstat do smrti asistentem."
• 00:35:18 Josef dělal asistenta.
• 00:35:22 Byl to slušný člověk
  i slušný architekt.
• 00:35:27 Měl takovou vlastnost,
  že děkoval a zdravil a couval.
• 00:35:36 Já nevím, jestli si to umíš
  představit, když člověk couvá dozadu,
• 00:35:41 nekouká se, kam jde,
  a třeba se loučí.
• 00:35:48 Klaněl se.
• 00:35:50 A to bylo gesto, které o něm říkalo,
  jaký je to slušňák.
• 00:35:55 Když jsem byl postaven
  na takové rozhraní, řekl jsem:
• 00:36:00 "Paní Šrámková,
  já bych chtěl jít projektovat.
• 00:36:04 Ve škole to asi není
  mé pravé místo."
• 00:36:09 A Šrámková mi za 14 dní telefonovala
  a říkala:
• 00:36:14 "Hele, můj kamarád Zdeněk Edel
  hledá architekta.
• 00:36:20 Jdi se tam podívat."
• 00:36:22 Tak jsem se tam šel podívat,
  potkal jsem se tam s tímto pánem
• 00:36:26 a věděl jsem jasně,
  že tam chci dělat.
• 00:36:29 A ještě mi řekla:
  "Vy jste takové dva podobné typy.
• 00:36:33 Když vycházíte z místnosti,
  vždycky jdete prdelí napřed,
• 00:36:38 a než zavřete dveře,
  tak se pořád klaníte."
• 00:36:43 To tak chodí.
• 00:36:48 To je naše společná vlastnost.
  Proto se pořád máme tak rádi.
• 00:36:56 Já ho vyháněla do té praxe
  a pořád jsem říkala:
• 00:37:01 "Musíš jít. Být ve škole od začátku,
  zůstat v ní, to nejde.
• 00:37:09 To je blbost."
• 00:37:12 Tak jsem ho vyštvala.
• 00:37:15 To byla jediná má zásluha
  o Pepíkovu kariéru. Nic víc.
• 00:37:23 Šrámková mi dala ještě jednu radu.
• 00:37:26 Taky není úplně slušná, ale řekla mi:
  "Seď na prdeli a dělej."
• 00:37:33 To je správné.
• 00:37:36 Ona chodila na akademii,
• 00:37:39 já už jsem byl asistent
  u profesora Frágnera.
• 00:37:45 Ten profesor byl vynikající.
  Já jsem na něj koukal jako na otce.
• 00:37:55 A já jsem se zase na tebe
  díval jako na otce.
• 00:37:59 Dva roky před tím, než jsem přešel
  k tobě, mi zemřel otec.
• 00:38:03 Takže jsi mi ho
  tak trošku nahrazoval.
• 00:38:08 Já mu vždycky říkám:
  "Trošku tu práci nakopni."
• 00:38:13 Říkala jsem mu to nedávno.
• 00:38:15 A Pepa ne.
  "To já ne, paní Šrámková."
• 00:38:21 Tak ne.
• 00:38:24 Já jsem jako ryzí postmodernista
  obdivoval čtverec.
• 00:38:29 A tys mi tehdy říkal:
• 00:38:32 "Obdélník o krásných proporcích,
  to je víc než čtverec."
• 00:38:37 Takové to byly rady.
  A po létech už to taky vím.
• 00:38:44 Obdélník má ohromných variant
  a kombinací.
• 00:38:49 Ty kombinace a poměry.
  To bylo od Frágnera.
• 00:38:56 Je schopný.
• 00:38:58 Ještě k tomu si udělal úžasné jméno.
• 00:39:03 Pepa je v architektuře někdo.
• 00:39:10 To je hrozně fajn.
  To je dobře.
• 00:39:14 Je dobře, že je takový člověk,
  jako je Pepa.
• 00:39:17 Nedělá šišaté baráky
  a nedělá žádné voloviny.
• 00:39:33 Lze někdy pronést větu,
  že architektura je médium,
• 00:39:38 které tvoří rámec pro určité
  společenské dění.
• 00:39:45 Mně se zdá, že to může být
  až tak jednoduché.
• 00:39:49 A někdy ani nepotřebuji víc.
• 00:39:54 Když stojíme před budovou
  obchodní banky,
• 00:39:58 spojuje se mi tady dění
  přes několik staletí.
• 00:40:04 Radlice zmizely v 80. letech
  při stavbě metra
• 00:40:07 a ještě dřív dostaly ránu
  při bombardování Prahy
• 00:40:11 koncem 2. světové války.
• 00:40:14 My stojíme na pomezí štítů z
  nejopulentnějších radlických statků,
• 00:40:19 které tvořily kulisu
  radlického náměstí.
• 00:40:23 V té samé stopě je situována
  stopa průčelí banky.
• 00:40:32 Mně se zdá, že architektura se dá
  vyprávět vždy na několik způsobů.
• 00:40:39 To se mi na architektuře moc líbí.
• 00:40:42 Stejně jako když budu mluvit
  o prostoru,
• 00:40:46 který prochází bankou,
  jako o ulici, která je 220 m dlouhá
• 00:40:52 a má délku Železné ulice
  na Starém Městě pražském.
• 00:40:57 Všechno, co souvisí s gastronomií,
  je na této ulici.
• 00:41:01 Je tady kavárna přímo na ulici.
• 00:41:04 Konferenční centrum, které má
  taky charakter shromažďování.
• 00:41:09 Je tady pošta.
• 00:41:11 Stěny se používají
  jako výstavní plochy.
• 00:41:14 Co tady ještě máme?
• 00:41:16 Čítárnu, odpočinkové místnosti,
  půjčovna knih.
• 00:41:20 Ale úplně na konci, a to budu
  za chvíli taky potřebovat,
• 00:41:23 je zdravotní středisko,
  kde je i lékárna.
• 00:41:28 Tam si vezmu céčko.
• 00:41:32 Teď jsme v místě,
  kde je jakoby dvůr toho statku.
• 00:41:36 Jsme přesně uprostřed.
• 00:41:39 Za námi už jsou louky,
  ještě možná nějaké ty stodoly.
• 00:41:43 Ale za stodolou už je sad a mokřad.
  Prostě tak jak Radlice vypadaly.
• 00:41:51 Proto i odkaz k mokřadu v podobě
  mělkého jezírka uvnitř budovy banky.
• 00:42:00 V zadání bylo napsáno,
  že si banka přeje,
• 00:42:04 abychom uvažovali v pojmech
  otevřený kancelářský prostor,
• 00:42:09 ale ne v duchu přežilého
  amerického typu,
• 00:42:16 kde se open space dělá proto,
  aby se tam narvalo co nejvíce lidí.
• 00:42:22 Tady poznání kancelářského prostředí
  došlo tak daleko,
• 00:42:26 že open space je kvalita
• 00:42:28 a na metry čtvereční vychází to místo
  v otevřeném prostoru,
• 00:42:33 jako by to byla buňková kancelář.
• 00:42:35 Takže velmi vysoký standard,
  ale ještě obohacený tím,
• 00:42:39 že jsou další místa veřejně přístupná
  a pohledově dostupná.
• 00:42:45 Prostor mnohem víc rozšiřují.
• 00:42:56 Světlo je základ všeho.
• 00:42:59 Když tady na vás tak čekám
  a pozoruji průhledy přes zeleň,
• 00:43:04 uvědomuji si,
  že dneska už přesně nevím,
• 00:43:07 která zeleň je uvnitř a která venku,
  což je něco, co mám taky velmi rád.
• 00:43:14 Rozmazávání hranic mezi vnitřkem
  a vnějškem budovy.
• 00:43:28 Mě interakce architektury a přírody
  vždy enormně zajímala.
• 00:43:32 Tady se to dalo
  na plné pecky propojit.
• 00:43:40 Já nesnáším příliš
  kultivované zahrady,
• 00:43:44 příliš kultivované kancelářské
  terásky nazdobené bílým štěrkem
• 00:43:50 a všechno jen naoko udělané.
  Já mám rád přírodu drsnější.
• 00:43:58 I tady na střechách jsme chtěli
  zeleň toho druhu,
• 00:44:02 jaká je na okolních svazích.
• 00:44:08 To hlavní, co se mi s bankou stalo,
  bylo to, že mě definitivně opustila
• 00:44:14 architektura monumentů, uměleckých
  výkonů, vypjatých nevšedních zážitků.
• 00:44:23 To všechno mě s bankou opustilo.
• 00:44:27 Od té doby je pro mě
  architektura médium
• 00:44:31 pro uskutečňování kvalitních
  lidských vztahů.
• 00:44:40 Když už jsem něco dělal,
  vždycky mě to nějak ovlivnilo.
• 00:44:45 Třeba v období dospívání
  jsem si myslel,
• 00:44:50 že možná budu konstruktérem.
• 00:44:53 Bavila mě strojařina a zámečnictví.
• 00:44:57 Kontakt s kovem a obráběním kovů,
  se svařováním,
• 00:45:03 to bylo nějaké znamení pro práci,
  kterou jsem pak dělal v Ostravě.
• 00:45:18 Když jsem dostal zakázku na Plynojem,
  byla to jedna z prvních staveb,
• 00:45:23 která se tady revitalizovala.
• 00:45:26 Nemohl jsem zůstat
  jen u řešení plynojemu,
• 00:45:30 protože plynojem byl válec
  bez oken a dveří.
• 00:45:33 Bylo potřeba rozhodnout, ve kterém
  místě se do něj bude vstupovat.
• 00:45:38 A podle čeho se člověk rozhodne, ze
  kterého místa vstupovat do stavby?
• 00:45:43 Musí vědět, kudy povede cesta.
• 00:45:48 Bylo potřeba cesty vymyslet,
  protáhnout stávající trasy,
• 00:45:53 naplánovat nové trasy,
• 00:45:57 protože to prostředí už muselo být
  nějak popsané, známé, definované.
• 00:46:03 A najednou se věci začaly odvíjet,
  jako když člověk odlupuje cibuli.
• 00:46:08 Všechno to šlo ráz na ráz.
• 00:46:20 Udělal se plynojem,
  přišlo zadání na další věci.
• 00:46:24 Vysoká pec, potom Svět techniky.
• 00:46:27 Důležitý je také povrch.
• 00:46:30 Dneska je tady zadlážděno
  a vyasfaltováno,
• 00:46:34 jsou tady pískové i travnaté plochy,
  jsou tady vysázeny stromy.
• 00:46:39 A to všechno se nabalovalo,
  jedna věc za druhou.
• 00:46:43 Nakonec to končilo židlemi.
• 00:46:46 Řekli jsme, že je velká šance,
  že to bude veřejný prostor.
• 00:46:50 Tak navrhněme ne lavice
  ale pohyblivé židle.
• 00:47:01 Bylo naší ambicí
  udělat z toho město.
• 00:47:06 To bylo hlavní výzvou, proč jsem
  u toho tak dlouho dokázal setrvat
• 00:47:15 a dát 6 let života ve prospěch
  tohoto projektu.
• 00:47:27 Josef se zajímá, co je vedle.
• 00:47:31 Kde je Ostrava
  a jak to bude navazovat.
• 00:47:35 Řešíme související
  a navazující vazby.
• 00:47:40 To, co pak obklopuje veřejný prostor,
  a ne to,
• 00:47:43 jestli na baráku budou
  fialové nebo šedé zárubně.
• 00:47:47 To už je jeho kompetence.
• 00:47:50 Nejšílenější záležitost je
  ale asi nadstavba vysoké pece,
• 00:47:54 dnešní Bolt Tower.
• 00:47:57 Když Pepa kreslil
  tuto třešničku na dortu,
• 00:48:02 dneska říkám perlu nad Ostravou,
  myslím, že opravdu netušil,
• 00:48:07 že se to opravdu zrealizuje.
• 00:48:14 Nadstavba byla opravdu komplikovaná.
• 00:48:17 A to jako Vítkovice stavíme
  velké věci.
• 00:48:20 Staticky je to velmi obtížná věc.
• 00:48:23 Staticky jsme to nechávali
  přepočítat mnohokrát.
• 00:48:27 Protože udělat to v prostředí
  zrezivělé vysoké pece,
• 00:48:32 to byl staticky velmi náročný úkol.
• 00:48:38 Bylo potřeba do toho dostat lehkost
  přes statiku.
• 00:48:43 A protože inženýři statici
  tady byli naprosto fantastičtí,
• 00:48:48 je to opravdu špičkové
  technické dílo,
• 00:48:52 podařilo se to podle představ.
• 00:48:55 Samozřejmě jsem si původně myslel,
  že věž tam bude posazená
• 00:49:00 a zaražená do rámu.
• 00:49:05 Jako architekt jsem tu představu
  o zavěšení ani nemohl mít.
• 00:49:14 Ale málokdo si toho všimne.
  To je potřeba říct.
• 00:49:18 Všichni vidí ten světelný šroub,
• 00:49:22 technicky je to velmi
  náročná záležitost.
• 00:49:27 Na Gongu jsme byli domluveni
  za 20 minut.
• 00:49:31 Nadstavbu jsme dělali možná 3 roky.
• 00:49:37 Dneska se o této části Ostravy
  mluví úplně všude,
• 00:49:42 ale nevím, jestli i v Ostravě
  na náměstí. Tam možná ne.
• 00:49:48 Ostrava má ten problém,
  že musí lidi vzdělat.
• 00:49:52 Musí je motivovat.
  Na to tady jsou Dolní Vítkovice.
• 00:49:56 To je klíčová věc,
  proč jsme se dohodli.
• 00:50:00 Ne že tady uděláme Las Vegas
• 00:50:03 a budeme tady trhat
  miliardy dolarů zisku.
• 00:50:06 My jsme se bavili o tom,
  jak implementovat území do města
• 00:50:10 a dát mu náplň.
• 00:50:12 A tou náplní bylo vzdělávání.
• 00:50:20 Moje maminka chtěla,
  abych byl učitel.
• 00:50:24 Líbila se jí role poctivého
  venkovského učitele.
• 00:50:29 To byl ideál. Zároveň nechtěla,
  abych šel studovat cokoliv,
• 00:50:35 co by mě z pozice profese
  nutilo zaprodávat se režimu.
• 00:50:42 Tak jsem se rozhodl
  studovat architekturu.
• 00:50:46 Říkal jsem: "Mami,
  vždyť to je dobré řemeslo.
• 00:50:50 Třeba se vrátím do Písku
  a budu tady kreslit rodinné domky.
• 00:50:55 Budu se tak živit."
• 00:51:01 Jí se to asi takto líbilo.
  A já jsem si to tak i myslel.
• 00:51:07 Ale život tě vede po cestách jinak.
• 00:51:23 Skryté titulky: Věra Šimarová
  Česká televize, 2016