iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
30. 11. 2016
20:20 na ČT art

1 2 3 4 5

25 hlasů
17564
zhlédnutí

Cesty Josefa Pleskota

Geniální architektura muže s duší

52 min | další Dokumenty »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

Cesty Josefa Pleskota

  • 00:00:07 Vždycky když jsem byl nemocný,
    tak jsem kreslil.
  • 00:00:12 Vždycky jsem začínal
    klikatící se cestou,
  • 00:00:17 stromořadím kolem cest
  • 00:00:19 a někde na konci byla vesnička
    s nějakým kostelíčkem s věžičkou
  • 00:00:23 a kopcovitý terén.
  • 00:00:26 Když jsem pak byl na gymplu,
    do ruky se mi dostal Kerouac
  • 00:00:31 a jeho nejslavnější kniha Na cestě,
    která mě velmi okouzlila.
  • 00:00:37 Pak ještě dál na vysoké,
  • 00:00:40 když jsem se začal seznamovat
    s Heideggerovou filozofií,
  • 00:00:45 z toho všeho jsem si nejvíce oblíbil
    esej, která se jmenuje Polní cesta.
  • 00:00:51 Tuto malou drobnou esej používám jako
    základní literaturu pro svou práci.
  • 00:01:38 Vyrůstal jsem v 50. letech.
  • 00:01:42 Je situačně dobré to zapasovat,
    protože ta doba byla hrozná.
  • 00:01:48 Tatínek byl úředník, maminka byla
    celý život v domácnosti.
  • 00:01:52 Dědeček z maminčiny strany
    byl drážní zaměstnanec,
  • 00:01:57 dědeček z tatínkovy strany
    byl učitel.
  • 00:02:03 Taková normální rodinná situace.
  • 00:02:11 Oba rody byly katolické, tradiční.
  • 00:02:14 To všechno taky při mé výchově
    hrálo velkou roli.
  • 00:02:26 To byl můj prastrýček Adolf.
  • 00:02:30 Taky můj ateliér je AP ateliér.
  • 00:02:34 To není žádný Ateliér Pleskot,
    ale zkratka Adolf Pleskot.
  • 00:02:40 On byl průmyslník,
    měl řadu patentových vynálezů.
  • 00:02:46 Největší byznys, který tady dělal,
    byly vodoměry.
  • 00:02:51 Bylo to přesně v těch místech,
    kde sedíme.
  • 00:02:57 To je můj ateliér.
  • 00:03:11 Nevím, jakým řízením se to děje.
  • 00:03:14 Mně se vždycky věci zvláštním
    způsobem vždycky pospojují.
  • 00:03:20 Na píseckém gymnáziu,
    když jsme měli povinnou četbu,
  • 00:03:24 tak toho Jiráska jsme přece jen
    nějak přečíst museli.
  • 00:03:29 Já jsem měl přečíst Filosofskou
    historii a to bylo o Litomyšli.
  • 00:03:34 Já jsem si z Jiráskovy
    Filosofské historie
  • 00:03:38 vysnil město úžasné atmosféry
    a vzdělanosti.
  • 00:03:45 Prvně jsem se do Litomyšle dostal,
  • 00:03:50 až když mě starosta Brýdl
    do města povolal.
  • 00:03:59 Na zámeckém návrší vždycky byla voda.
    Horní kašna.
  • 00:04:03 V zámeckých zahradách voda.
  • 00:04:07 Já nemám rád rozsáhlé vodní prvky,
  • 00:04:12 umělecky příliš překomponované
    a přeestetizované.
  • 00:04:17 Tak jsem si řekl,
    že tady uděláme klidnou hladinu,
  • 00:04:21 aby se v ní zrcadlilo průčelí
    piaristického kostela.
  • 00:04:25 Voda je i pro hmyz,
  • 00:04:30 protože na takovéto okraje umí
    usednout včela a napít se.
  • 00:04:41 Když se podíváme na tento prostor,
  • 00:04:44 tak se po našich úpravách
    stal náměstím.
  • 00:04:50 Cítil jsem, že je tady potřeba
    vytvořit plochu,
  • 00:04:54 na které se lidé budou potkávat,
    ale ne koridorovým způsobem.
  • 00:04:59 Dovolil jsem si tady to sloučení
    prostoru pro chodce, pro auta
  • 00:05:04 a pro všechny do jedné plochy,
    protože se mi zdá,
  • 00:05:07 že veřejné prostranství
    je potřeba dělat
  • 00:05:11 ani ne tak podle estetických kánonů
    nebo kritérií,
  • 00:05:15 ale především podle
    sociálních vztahů,
  • 00:05:18 které se do prostoru
    dají projektovat.
  • 00:05:30 Tady se díváme proti škole,
    kde se psala Filosofská historie,
  • 00:05:34 kde Alois Jirásek vyučoval
    u piaristů.
  • 00:05:37 A já jsem měl najednou
    po mnoha letech
  • 00:05:41 možnost piaristickou školu předělávat
    v docela moderní Regionální muzeum.
  • 00:05:50 Největším důkazem civilizací
    a dávnověkosti je vždycky cesta.
  • 00:05:55 Spíš než stáří domu a staré zdi,
    cesty jsou pro mě zásadní.
  • 00:05:59 Tohle je cesta.
  • 00:06:02 Nepochybně v této podobě fungovala
    někdy na sklonku 15. století,
  • 00:06:08 kdy kolem ní byly měšťanské domy.
  • 00:06:13 Ta cesta se našla v průběhu práce
    na tom baráku.
  • 00:06:18 Usoudil jsem, že je velice cenné,
    aby to tady zůstalo,
  • 00:06:23 abychom to použili jako základní
    nosný prvek pro existenci muzea.
  • 00:06:30 A že stojí za to projekt přepracovat,
    změnit koncepci
  • 00:06:33 a vstupní objekt dát někam jinam.
  • 00:06:37 Chtěl jsem, aby v expoziční síni,
    ve které vidíme lidi,
  • 00:06:42 byl jeden roh prosklený,
    aby byla vidět cesta.
  • 00:06:46 A v rámci síně se také ukazuje
    expozice vývoje zámeckého návrší.
  • 00:06:54 Je zajímavé, že mám teď
    asi 10 let období,
  • 00:06:57 kdy se mi zdá, že velký potenciál
    staveb, i stávajících,
  • 00:07:03 je v jejich podzemí.
  • 00:07:05 V případě tohoto domu se ukázalo,
    že to tak je,
  • 00:07:09 protože dům stojí na výškovém předělu
    zámeckého návrší a dolního města.
  • 00:07:15 Takže toto schodiště spojilo
    veřejný prostor zámeckého návrší
  • 00:07:21 a spojilo veřejný prostor
    dolního náměstí.
  • 00:07:25 A protože probourání barokní materie
    těmito základy a skálou,
  • 00:07:32 na které stála, není jednoduché,
    chtěl jsem, aby průchody byly oblé.
  • 00:07:40 Když je tady dělníci sbíječkami
    prokutávali, říkal jsem jim,
  • 00:07:47 aby to udělali tak,
    jak by se jim líbilo,
  • 00:07:50 aby bylo tvarované
    ženské nebo koňské tělo.
  • 00:07:55 A na koně a na ženskou
    slyší úplně každý chlap.
  • 00:08:03 Tyto otvory se probouralo
    skrz třímetrový zdi.
  • 00:08:07 Ty jsou nové.
  • 00:08:10 V těchto místech vzniknul
    nový veřejný prostor.
  • 00:08:16 Ještě navíc se ten veřejný prostor
    ještě otevřel.
  • 00:08:20 Horáčkův dům s Váchalovými sgrafity,
    to mi přijde vždycky dobré.
  • 00:08:33 I fasáda vstupního objektu do
    Regionálního muzea je takto uříznutá,
  • 00:08:38 aby tady zůstal tento průhled.
  • 00:08:41 A tímto systémem zatáčení schodů
    se má docílit toho,
  • 00:08:48 že člověk přichází od radnice
    na zámecké návrší.
  • 00:08:54 Celý ten urbanismus stavím
    na danostech, které jsou, existují
  • 00:09:02 a dají se dát do nových souvislostí.
  • 00:09:06 To mě eminentně zajímá.
  • 00:09:11 Litomyšl věděla,
    že tudy teče říčka Loučná,
  • 00:09:14 ale byla zarostlá
    a docela nepřístupná.
  • 00:09:19 Na málo městech ve městě
    se zjevovala.
  • 00:09:26 Nám šlo o to, abychom v rámci
    protipovodňových úprav udělali
  • 00:09:30 takové úpravy břehů, aby se pro město
    říčka zjevovala daleko víc.
  • 00:09:36 Z pravého břehu jsme chtěli
    vytvořit promenádu
  • 00:09:40 a chtěli jsme spojit sídliště
    ze 60. let
  • 00:09:44 s historickým městem pomocí této
    pobřežní cesty, pomocí promenády.
  • 00:09:54 Když jsme měli kontrolní den,
    nějaká dvojice starších lidí,
  • 00:09:58 která žila v paneláku u říčky Loučné,
    řekla:
  • 00:10:02 "My tady žijeme už 10 nebo 20 let
    a nikdy jsme si nevšimli,
  • 00:10:08 že nám tady teče taková krásná řeka.
  • 00:10:15 To je vyznamenání.
    Úžasné vyznamenání.
  • 00:10:29 Propojit Dolní a Horní Jelení příkop
    byla jedna z nejsložitějších zakázek,
  • 00:10:35 které jsem v životě dělal.
  • 00:10:39 Nebyla o baráku, o konvenčním řešení
    nějakého prostoru.
  • 00:10:47 Byla to zakázka, která byla
    první velkou těžkou výzvou,
  • 00:10:51 a proto na ni rád vzpomínám.
  • 00:10:54 Možná mi pak dala křídla,
    protože když jsem si tím vším prošel,
  • 00:11:00 nerozpakoval jsem se jít
    do dalších těžkých úkolů.
  • 00:11:09 Zadání bylo propojit
    Horní a Dolní Jelení příkop,
  • 00:11:13 aby tady mohli chodit lidi
  • 00:11:16 a aby to byla alternativní
    přístupová cesta na Pražský hrad.
  • 00:11:20 Nemusí být moc komfortní ale spíše
    přirozená a vždycky zajímavá.
  • 00:11:26 Jednoduchá slova,
    ale těžké zadání.
  • 00:11:34 Když se pak řeklo, že tu bude tunel,
    začalo lámání hlavy,
  • 00:11:39 jak ho situovat výškově do valu,
    kterým měl projít,
  • 00:11:44 a co do něj vložit.
  • 00:11:47 Velmi důležité je,
    že jsem si uvědomil,
  • 00:11:51 jak jsme zvyklí vnímat hrad
    jako komplex od řeky Vltavy,
  • 00:11:56 ale nikdy ne ze severní strany.
  • 00:11:59 A když se tady začíná cesta ohýbat
    a já najednou vidím mezi stromy
  • 00:12:06 katedrálu v protisvětle
    v plné parádě, tak si myslím,
  • 00:12:12 že to musí zapůsobit na každého
    a musí si uvědomit,
  • 00:12:18 v jakém prostředí se pohybuje.
  • 00:12:29 Já jsem kdysi jako dítě o prázdninách
    chodil z vesnice k rybníku
  • 00:12:35 drážním propustkem, který byl
    také takto udělaný z cihel.
  • 00:12:41 Fascinovalo mě,
    když jsem přišel z vesnice,
  • 00:12:46 prošel jsem tím propustkem
    a najednou se objevily ty prázdniny.
  • 00:12:52 Objevil se průhled do krajiny,
    rybník, hráz,
  • 00:12:58 všechno bylo najednou jinak.
    Jiný zážitek.
  • 00:13:01 A věděl jsem, že v dolní části
    Jeleního příkopu se přichází z Prahy,
  • 00:13:07 jakoby z té vesnice, a přichází se
    k rybníku, k té louce s lesem.
  • 00:13:14 A věděl jsem, že tento zážitek může
    dramaturgicky sehrát tuto roli,
  • 00:13:20 že se vstoupí z jiného prostředí,
    projde se něčím
  • 00:13:23 a vystoupí se v jiném prostředí.
  • 00:13:36 To vejce se tam dostalo
    hlavně z toho důvodu,
  • 00:13:39 že plochý strop může působit
    klaustrofobicky,
  • 00:13:43 ale zaoblený strop
    není úplný strop
  • 00:13:46 a nepoznává se přechod
    mezi stěnou a stropem.
  • 00:13:50 Je to křivka sestavená z vícero
    oblouků a není to rozhodně elipsa.
  • 00:13:56 Je to vejce.
  • 00:14:03 Cihlu jsme stavěli na výšku.
    Bylo to hrozně těžké zdění.
  • 00:14:07 Nebyla to žádná legrace.
  • 00:14:09 Když cihla přechází
    do malého poloměru,
  • 00:14:12 úskoky začnou kreslit reliéf
    jakoby proutěného výpletu.
  • 00:14:21 To je zase něco, co člověk zná,
    co je mu příjemné.
  • 00:14:25 Proutěný košík nemůže vzbuzovat
    žádnou nepříjemnou asociaci,
  • 00:14:29 právě naopak.
  • 00:14:39 Práce pro Pražský hrad, kdy okolo
    Havla byla řada výborných lidí
  • 00:14:45 a etos z Pražského hradu,
    který se šířil ...
  • 00:14:50 Domlouvaly se tady věci jako ?
    pustíme sem lidi, zprůchodníme to,
  • 00:14:55 zpřístupníme, otevřeme atd.
  • 00:14:59 To byla voda pro můj sluch.
  • 00:15:02 Pak začalo období zavírání,
    spíš než otvírání.
  • 00:15:07 To si taky moc dobře pamatuji
    z dětství, z 50. let.
  • 00:15:15 Trošku smutnější období.
    Ale to už jsem tady nepůsobil.
  • 00:15:20 Takže jsem pak působil
    zase v jiném prostředí,
  • 00:15:24 kde se začalo otevírat,
    a to byla třeba ta Ostrava.
  • 00:15:33 Myslím, že nikdo nepopře,
  • 00:15:36 že Josef Pleskot patří
    k nejvýznamnějším českým architektům
  • 00:15:42 polistopadové doby.
  • 00:15:45 On se v první polovině 90. let našel.
  • 00:15:50 V roce 1995 zazářily
    hned 4 jeho stavby
  • 00:15:56 v soutěži Grand Prix
    Obce architektů.
  • 00:16:00 Tehdy v porotě zasedal slavný
    anglický architekt David Chipperfield
  • 00:16:05 a to už něco znamená pro ocenění
    Pleskotových prací.
  • 00:16:10 Ale on nezůstal u toho úspěchu
    a šel stále výš.
  • 00:16:16 Já vidím jeho význam
    ve schopnosti být zakladatelem.
  • 00:16:24 Česká architektura v 90. letech
    se chvíli hledala a on patřil k těm,
  • 00:16:32 kteří ji navedli na skromnou,
    někdy říkám přísnou linii.
  • 00:16:42 Ale dalo by se to označit
    i za minimalistickou architekturu.
  • 00:16:49 Na Pleskotovi je zajímavé, že
    nezůstal u minimalistického schématu,
  • 00:16:55 ale dokáže v každé své stavbě
    nějak odpovědět na kontext,
  • 00:17:03 kde stavba stojí, na prostředí.
  • 00:17:07 A těmi podněty prostředí a kontextu
    dokáže své stavby obohatit.
  • 00:17:16 V 90. letech se třeba důležitým typem
    stavby stal rodinný dům nebo vila.
  • 00:17:23 A chvíli se tápalo, protože předtím
    architekti vily nenavrhovali,
  • 00:17:30 ale po tom tápání najednou přišla
    Pleskotova vila ve Vraném nad Vltavou
  • 00:17:36 a to znamenalo rozhodující obrat.
  • 00:17:40 Dokázal ji navrhnout tak,
  • 00:17:44 že srovnal krok s vývojem tehdejší
    evropské a světové architektury.
  • 00:17:50 Je to stavba opravdu moderně pojatá,
  • 00:17:53 mluvící krásou svých jednoduchých
    použitých materiálů.
  • 00:17:58 Pohledový beton tam úplně září a
    ocitá se v pěkné kombinaci se dřevem.
  • 00:18:05 Josef Pleskot nasadil laťku
    tak vysoko,
  • 00:18:08 že druhým architektům nezbývalo
    nic než to dělat taky dobře.
  • 00:18:14 Ale to není jediný typ,
    kde se jeví jako zakladatel.
  • 00:18:19 Rád bych se zmínil
    i o sociálním bydlení.
  • 00:18:25 Myslím na jeho dům
    v Horažďovicích
  • 00:18:29 a celý soubor jeho domů
    s lacinými byty v Litomyšli.
  • 00:18:40 A ještě je tady 3. typologická linie
    a to jsou vinařství.
  • 00:18:48 Třeba vinařství Sonberk.
    To je úžasně vložené do krajiny.
  • 00:18:54 Navíc ty stavby dovedou krajinu
    ještě nějak umocnit.
  • 00:19:05 Toto vinařství říká,
    že obnovilo tradici slámového vína.
  • 00:19:09 A je to pravda.
  • 00:19:12 Pro jeho zpracování
    a pro technologický postup
  • 00:19:16 je potřeba mít půdu a otevřenou
    střechu, která pořád provětrává.
  • 00:19:21 Když tam mrzne, je to v pořádku.
  • 00:19:23 Když tam lehce zaprší,
    je to taky v pořádku.
  • 00:19:26 Když tam zavěje trochu sněhu,
    je to také v pořádku.
  • 00:19:30 Řekl jsem si, že by bylo dobré
    z toho udělat ten vlajkový symbol.
  • 00:19:37 Udělal jsem to také z toho důvodu,
  • 00:19:41 že když člověk projíždí moravskou
    krajinou, vidí takové vlnkování.
  • 00:19:46 Vrch, dol, vrch, dol.
    Tak to je.
  • 00:19:53 S kolegy jsme velmi stáli o to,
    aby vinařství mělo viditelnou
  • 00:19:58 a eventuálně i navštivitelnou
    hospodářskou část.
  • 00:20:02 Aby to byl dvůr a aby tady byla
    také vidět ta logika,
  • 00:20:06 jak se víno dostává ke spotřebiteli.
  • 00:20:10 Z toho důvodu je střecha ve sklonu,
  • 00:20:13 protože naprosto přesně kopíruje
    svažitost svahu.
  • 00:20:18 To všechno jsou jemnosti, ve kterých
    se dá v architektuře vyprávět a číst.
  • 00:20:28 Já říkám, že jsem nikdy nechtěl ten
    dům postavit proti Pálavě en face.
  • 00:20:34 Vždycky jsem ho chtěl mít tak trochu
    uhnutý, jak ukazuji tímto směrem.
  • 00:20:40 Neukazuji na Pálavu,
    to by byl tento směr,
  • 00:20:43 ale ukazuji na její úbočí.
  • 00:20:46 Zdá se mi, že v tom úbočí se energie
    Sonberka a Pálavy minou
  • 00:20:55 a nedojde k ostrému střetu.
  • 00:21:00 Protože se mi zdá, že v přírodě
    stejně jako mezi lidmi platí
  • 00:21:05 nějaký antagonistický vztah.
  • 00:21:08 Kdyby se to dostávalo do přímého
    kontaktu přes prostředníka,
  • 00:21:13 kterým je v tomto případě dům,
    nemuselo by to dělat dobrotu.
  • 00:21:18 Proto jsem to takto rozhodil.
  • 00:21:26 Můj děda byl takový střelec.
  • 00:21:29 On se sem přestěhoval
    z města na penzi
  • 00:21:34 a zřejmě měl nějakou empatii
    k věcem z přírody, takže říkal:
  • 00:21:41 "Já chci studnu tady.
    Začněte kopat na tomto místě."
  • 00:21:46 A nějak to cítil
    a ta voda tady opravdu byla.
  • 00:21:50 Nepamatuji si,
    že by ta studna někdy vyschla.
  • 00:22:00 Dům postavil děda někdy v roce 1929
    a rodina sem přešla.
  • 00:22:10 Za komunistů jsme tady našli azyl.
    Teď jsme tady 4. generace.
  • 00:22:19 Mám pocit, že je to velice důležité.
    I pro stát je to důležité.
  • 00:22:25 Když se dědí majetek
    a zůstává v rodinách,
  • 00:22:29 nerozmělňuje se a je celistvý.
    Přijde mi to důležité.
  • 00:22:35 Je to v evropské tradici
    a já mám evropskou tradici moc rád.
  • 00:22:43 Já jsem na to místo mentálně vázaný,
  • 00:22:49 protože já tady vymyslím
    prakticky všechno.
  • 00:22:53 Když sem přijedu s rodinou
    a projdu se tady po zahradě,
  • 00:22:58 hned přecházím z problémů
    na jiné myšlenky
  • 00:23:03 a v hlavě mi začnou rotovat
    jiné věci.
  • 00:23:08 Proto se vracím na místa,
    která jsou mi důvěrně známá.
  • 00:23:14 Říkávám, že když nacházím
    mateřídoušku na stejném místě
  • 00:23:20 každý rok, tak jsem v klidu.
  • 00:23:23 Nepotřebuji cestovat, protože mi
    stačí to jediné místo jako změna.
  • 00:23:28 Mám rád všednost, stereotyp.
  • 00:23:31 Mám rád ten rytmus,
    když stroj dobře běží.
  • 00:23:43 Sedíme tady nad Pískem na rozhraní
    katastrů vesnic Bošovice a Čížová.
  • 00:23:52 Takže vlastně nevím,
    jestli jsem z Bošovic, z Čížové,
  • 00:23:57 z Písku nebo dokonce z Prahy,
  • 00:24:00 protože po píseckém gymplu jsem šel
    na studia na vysokou školu do Prahy
  • 00:24:05 a to je přece jen už delší polovina
    života, kterou jsem v Praze.
  • 00:24:15 Můj děda byl pro mě velice
    inspirativní osobnost,
  • 00:24:18 protože to byl podle mě
    takový celý chlap.
  • 00:24:22 Kouřil partyzánky,
    byl rovný a urostlý.
  • 00:24:27 To člověka ovlivní.
    Neměl ke mně žádné ťuťu-ňuňu.
  • 00:24:32 Dal mi motyčku a šli jsme pracovat.
    Naučil mě sekat kosou ...
  • 00:24:39 To je prostě něco.
  • 00:24:43 On měl svoje křeslo
    a seděl na rozhraní dvou místností.
  • 00:24:51 A to byla nepochopitelná pozice,
    sedět ve dveřích mezi futry.
  • 00:24:58 V dospělosti jsem si na to vzpomněl
    a často jsem udělal to,
  • 00:25:03 že jsem dával nějaký nábytek
    právě mezi prostory.
  • 00:25:07 Je to zvláštní téma,
    dát předmět do místa,
  • 00:25:13 kde vlastně překáží,
    ale když nezraňuje a nepřekáží tolik,
  • 00:25:19 že spíše převezme roli spojovací,
    je to úžasné.
  • 00:25:27 Ten děda mezi dveřmi
    byl spojovacím činitelem.
  • 00:25:40 Neřekla bych, že jsem žárlila
    na profesi architekta, ale mrzelo mě,
  • 00:25:46 že když byly děti malé,
    Pepík byl málo doma.
  • 00:25:50 Myslím, že tím, že Jana měla velkou
    trpělivost a pochopení pro všechno,
  • 00:25:56 co dělám, mě vlastně taky posílila
    natolik, že kdybych ji neměl,
  • 00:26:07 nevydržel bych dál pokračovat.
  • 00:26:12 Asi by mě to semlelo, protože jsem
    taky potřeboval mít doma jistotu.
  • 00:26:19 A tu jsem měl.
  • 00:26:25 Že by mi Jana říkala:
    "Tak pro jiné děláš ..."
  • 00:26:28 No, taky trochu jo.
  • 00:26:30 Když už to doma bylo katastrofální,
    říkala: "Jak to, že nemáme kuchyň?"
  • 00:26:37 Jak to, že jiné ženy od tebe mají
    navržený toaletní stolek
  • 00:26:44 a já nemám žádný.
  • 00:26:47 Mám to v koupelně
    na parapetu u okna.
  • 00:26:51 To je zvláštní disciplína.
  • 00:26:53 Já ty toaletní stolky dělávám,
    ale pro Janu jsem jej neudělal.
  • 00:26:58 Je to tak.
  • 00:27:00 -Vždyť ho nemáme kam dát, Jano.
    -To je pravda.
  • 00:27:14 Téma rodinného domu
    a vůbec bydlení
  • 00:27:17 je pro architekta
    jedním ze základních témat.
  • 00:27:22 Velmi důležité je pro mě
    právě to slovo rodina.
  • 00:27:26 Kdyby se řeklo reprezentační sídlo,
    to by mi nestačilo.
  • 00:27:32 Je velmi důležité,
  • 00:27:34 že je to pro fungování
    tradičního lidského uspořádání,
  • 00:27:40 což je právě rodina.
  • 00:27:44 To byla taková souhra,
    že jsem dostal 3 nebo 4 nabídky
  • 00:27:49 dělat domy pro různé klienty
    a pro různé situace,
  • 00:27:54 tedy pro různé pozemky.
  • 00:27:58 Jeden dům je na vysokých nohách
    a je bílý.
  • 00:28:02 Je totálně bílý.
    Všechno je bílé.
  • 00:28:06 Pak jsem dělal tento betonový,
  • 00:28:09 ten je totálně betonový
    vevnitř i venku.
  • 00:28:13 Je uzavřený, schoulený, zabalený.
  • 00:28:20 A pak jsme dělali dům
    totálně otevřený.
  • 00:28:24 Ten se teď staví v Dolní Šárce.
  • 00:28:27 Protože Šárecké údolí
    je v něčem takové tajemné a temné.
  • 00:28:32 A bylo potřeba do domu dostat ještě
    víc světla, než se dostává sem.
  • 00:28:37 Ten je úplně otevřený.
    V podstatě nemá stěny.
  • 00:28:41 Má jenom skleněné stěny, skla.
  • 00:28:47 A pak je čtvrtý typ,
    ten je v Litomyšli,
  • 00:28:52 a to je takový statek.
  • 00:28:56 Přízemní obestavěný dvůr,
    kde se žije na dvoře.
  • 00:29:01 Z každé místnosti je bezbariérový
    přístup do dvora
  • 00:29:06 a žije se jakoby uvnitř.
  • 00:29:11 Já bych nemohl dělat pro každého.
  • 00:29:14 Vždycky musím se stavebníkem
    mít nějakou míru souznění.
  • 00:29:22 Pozemek tady není velký a bylo
    potřeba ten dům využít horizontálně.
  • 00:29:30 Spotřebovali jsme velký kus zahrady
  • 00:29:34 a ten spotřebovaný kus zahrady
    jsme nahradili střešní terasou.
  • 00:29:41 Když se řekne beton, každému naskočí
    ne úplně dobrá asociace.
  • 00:29:46 Agresivita, studenost, brutalita.
    Nevím, co všechno možného.
  • 00:29:53 A na betonu mě zajímá to,
    že když se ta brutalita zkrotí
  • 00:29:57 a je vlídná,
    tak je to moje vítězství.
  • 00:30:01 Snad to tady je.
  • 00:30:12 To je pokoj rodičů.
    To je vidět.
  • 00:30:15 Koupelna je součástí pokoje,
  • 00:30:17 a zároveň je tato místnost i součástí
    terasy a zároveň je to součást okolí.
  • 00:30:24 Pomocí žaluzií se to dá zaklapnout
    a je tady intimno,
  • 00:30:28 aby bylo vidět,
    kde je hranice pokoje.
  • 00:30:34 Pak mám rád, když jsou pokoje, které
    překvapivě mají exteriérovou stěnu,
  • 00:30:44 ale tato exteriérová stěna vlastně
    odděluje jen dva interiéry.
  • 00:30:50 Zdá se mi hezké,
    když jsou v domě všemožné spoje,
  • 00:30:57 aby ti lidé měli své soukromí,
    ale zároveň aby se vnímali
  • 00:31:02 se všemi problémy,
    které můžou přijít.
  • 00:31:06 Aby byl člověk dovolatelný,
    aby byla rodina semknutá.
  • 00:31:16 Mám rád, když je v domě
    hodně druhů sezení.
  • 00:31:20 Když se u krbu může sedět
    v široké klubovce,
  • 00:31:24 nebo když se sedí ve vzpřímené poloze
    u oběda na dobré židli.
  • 00:31:34 A pak je to sezení, kde můžeš sedět
    úplně neformálně a můžeš se rozvalit,
  • 00:31:40 protože jsi v rámci své rodiny
    a je jedno,
  • 00:31:44 jestli si lehneš naznak
    nebo se vypodložíš polštáři.
  • 00:31:48 Bydlení je vlastně o tom,
    co má člověk s tím tělem dělat.
  • 00:32:05 Já jsem se do velkého prostoru
    nikdy nechtěl moc cpát,
  • 00:32:09 ale říkal jsem si, že kdybychom
    tady udělali výstavní síň,
  • 00:32:14 možná bych se k výtvarnému umění mohl
    aktivně vrátit přes vystavování,
  • 00:32:22 když už jsem se nestal malířem.
  • 00:32:25 Čas od času udělám výstavu
    pro někoho, s kým souzním,
  • 00:32:32 a to mi přijde úžasná zkušenost.
  • 00:32:36 Takže pro Adrianu jsem dělal výstavu,
    pro Válovky, pro Podhrázského.
  • 00:32:53 Když jsem udělal výstavu Podhrázského
    U Kamenného zvonu,
  • 00:32:57 tam bylo potřeba
    zharmonizovat prostory
  • 00:33:03 a dostat je do jednotných
    souvislostí,
  • 00:33:08 aby Podhrázského tvorba od rané
    až po pozdní čas plynula.
  • 00:33:16 A tam se mi cesta taky často zjevuje
    s těmi všemi peripetiemi, které má.
  • 00:33:24 To jsou úseky radostné a trudné,
    křižovatky a místa rozhodování atd.
  • 00:33:32 To jistě hrálo velkou roli.
  • 00:33:42 Tady jsou Grand Prix a takové,
    v těch tubách.
  • 00:33:49 Tady Brick Awards,
    nevím, co to všechno je.
  • 00:34:00 Stavba roku, nominace na stavbu roku.
  • 00:34:06 Ostravský dům roku.
  • 00:34:11 Cena odborné poroty.
  • 00:34:15 Stavba roku.
    Cena veřejnosti, Svět techniky.
  • 00:34:25 Klub za starou Prahu.
  • 00:34:30 Cena architekt roku
    za Svět techniky.
  • 00:34:39 Je to krátký.
    Mně se třese ruka.
  • 00:34:45 Je to krátké,
    ale je to silné.
  • 00:34:48 Z velkého přátelství
    Zdeněk Edel.
  • 00:34:52 Já jsem rád, že jste přišel.
  • 00:34:55 Já jsem byl zaměstnaný ve škole
    jako asistent.
  • 00:34:59 To byla komunistická doba.
  • 00:35:04 Měl jsem nastoupit aspiranturu
    a řekli mně,
  • 00:35:08 že bych měl vstoupit do strany,
    pokud chci aspiranturu dělat.
  • 00:35:13 A doslova mi řekli: "Když nechceš
    zůstat do smrti asistentem."
  • 00:35:18 Josef dělal asistenta.
  • 00:35:22 Byl to slušný člověk
    i slušný architekt.
  • 00:35:27 Měl takovou vlastnost,
    že děkoval a zdravil a couval.
  • 00:35:36 Já nevím, jestli si to umíš
    představit, když člověk couvá dozadu,
  • 00:35:41 nekouká se, kam jde,
    a třeba se loučí.
  • 00:35:48 Klaněl se.
  • 00:35:50 A to bylo gesto, které o něm říkalo,
    jaký je to slušňák.
  • 00:35:55 Když jsem byl postaven
    na takové rozhraní, řekl jsem:
  • 00:36:00 "Paní Šrámková,
    já bych chtěl jít projektovat.
  • 00:36:04 Ve škole to asi není
    mé pravé místo."
  • 00:36:09 A Šrámková mi za 14 dní telefonovala
    a říkala:
  • 00:36:14 "Hele, můj kamarád Zdeněk Edel
    hledá architekta.
  • 00:36:20 Jdi se tam podívat."
  • 00:36:22 Tak jsem se tam šel podívat,
    potkal jsem se tam s tímto pánem
  • 00:36:26 a věděl jsem jasně,
    že tam chci dělat.
  • 00:36:29 A ještě mi řekla:
    "Vy jste takové dva podobné typy.
  • 00:36:33 Když vycházíte z místnosti,
    vždycky jdete prdelí napřed,
  • 00:36:38 a než zavřete dveře,
    tak se pořád klaníte."
  • 00:36:43 To tak chodí.
  • 00:36:48 To je naše společná vlastnost.
    Proto se pořád máme tak rádi.
  • 00:36:56 Já ho vyháněla do té praxe
    a pořád jsem říkala:
  • 00:37:01 "Musíš jít. Být ve škole od začátku,
    zůstat v ní, to nejde.
  • 00:37:09 To je blbost."
  • 00:37:12 Tak jsem ho vyštvala.
  • 00:37:15 To byla jediná má zásluha
    o Pepíkovu kariéru. Nic víc.
  • 00:37:23 Šrámková mi dala ještě jednu radu.
  • 00:37:26 Taky není úplně slušná, ale řekla mi:
    "Seď na prdeli a dělej."
  • 00:37:33 To je správné.
  • 00:37:36 Ona chodila na akademii,
  • 00:37:39 já už jsem byl asistent
    u profesora Frágnera.
  • 00:37:45 Ten profesor byl vynikající.
    Já jsem na něj koukal jako na otce.
  • 00:37:55 A já jsem se zase na tebe
    díval jako na otce.
  • 00:37:59 Dva roky před tím, než jsem přešel
    k tobě, mi zemřel otec.
  • 00:38:03 Takže jsi mi ho
    tak trošku nahrazoval.
  • 00:38:08 Já mu vždycky říkám:
    "Trošku tu práci nakopni."
  • 00:38:13 Říkala jsem mu to nedávno.
  • 00:38:15 A Pepa ne.
    "To já ne, paní Šrámková."
  • 00:38:21 Tak ne.
  • 00:38:24 Já jsem jako ryzí postmodernista
    obdivoval čtverec.
  • 00:38:29 A tys mi tehdy říkal:
  • 00:38:32 "Obdélník o krásných proporcích,
    to je víc než čtverec."
  • 00:38:37 Takové to byly rady.
    A po létech už to taky vím.
  • 00:38:44 Obdélník má ohromných variant
    a kombinací.
  • 00:38:49 Ty kombinace a poměry.
    To bylo od Frágnera.
  • 00:38:56 Je schopný.
  • 00:38:58 Ještě k tomu si udělal úžasné jméno.
  • 00:39:03 Pepa je v architektuře někdo.
  • 00:39:10 To je hrozně fajn.
    To je dobře.
  • 00:39:14 Je dobře, že je takový člověk,
    jako je Pepa.
  • 00:39:17 Nedělá šišaté baráky
    a nedělá žádné voloviny.
  • 00:39:33 Lze někdy pronést větu,
    že architektura je médium,
  • 00:39:38 které tvoří rámec pro určité
    společenské dění.
  • 00:39:45 Mně se zdá, že to může být
    až tak jednoduché.
  • 00:39:49 A někdy ani nepotřebuji víc.
  • 00:39:54 Když stojíme před budovou
    obchodní banky,
  • 00:39:58 spojuje se mi tady dění
    přes několik staletí.
  • 00:40:04 Radlice zmizely v 80. letech
    při stavbě metra
  • 00:40:07 a ještě dřív dostaly ránu
    při bombardování Prahy
  • 00:40:11 koncem 2. světové války.
  • 00:40:14 My stojíme na pomezí štítů z
    nejopulentnějších radlických statků,
  • 00:40:19 které tvořily kulisu
    radlického náměstí.
  • 00:40:23 V té samé stopě je situována
    stopa průčelí banky.
  • 00:40:32 Mně se zdá, že architektura se dá
    vyprávět vždy na několik způsobů.
  • 00:40:39 To se mi na architektuře moc líbí.
  • 00:40:42 Stejně jako když budu mluvit
    o prostoru,
  • 00:40:46 který prochází bankou,
    jako o ulici, která je 220 m dlouhá
  • 00:40:52 a má délku Železné ulice
    na Starém Městě pražském.
  • 00:40:57 Všechno, co souvisí s gastronomií,
    je na této ulici.
  • 00:41:01 Je tady kavárna přímo na ulici.
  • 00:41:04 Konferenční centrum, které má
    taky charakter shromažďování.
  • 00:41:09 Je tady pošta.
  • 00:41:11 Stěny se používají
    jako výstavní plochy.
  • 00:41:14 Co tady ještě máme?
  • 00:41:16 Čítárnu, odpočinkové místnosti,
    půjčovna knih.
  • 00:41:20 Ale úplně na konci, a to budu
    za chvíli taky potřebovat,
  • 00:41:23 je zdravotní středisko,
    kde je i lékárna.
  • 00:41:28 Tam si vezmu céčko.
  • 00:41:32 Teď jsme v místě,
    kde je jakoby dvůr toho statku.
  • 00:41:36 Jsme přesně uprostřed.
  • 00:41:39 Za námi už jsou louky,
    ještě možná nějaké ty stodoly.
  • 00:41:43 Ale za stodolou už je sad a mokřad.
    Prostě tak jak Radlice vypadaly.
  • 00:41:51 Proto i odkaz k mokřadu v podobě
    mělkého jezírka uvnitř budovy banky.
  • 00:42:00 V zadání bylo napsáno,
    že si banka přeje,
  • 00:42:04 abychom uvažovali v pojmech
    otevřený kancelářský prostor,
  • 00:42:09 ale ne v duchu přežilého
    amerického typu,
  • 00:42:16 kde se open space dělá proto,
    aby se tam narvalo co nejvíce lidí.
  • 00:42:22 Tady poznání kancelářského prostředí
    došlo tak daleko,
  • 00:42:26 že open space je kvalita
  • 00:42:28 a na metry čtvereční vychází to místo
    v otevřeném prostoru,
  • 00:42:33 jako by to byla buňková kancelář.
  • 00:42:35 Takže velmi vysoký standard,
    ale ještě obohacený tím,
  • 00:42:39 že jsou další místa veřejně přístupná
    a pohledově dostupná.
  • 00:42:45 Prostor mnohem víc rozšiřují.
  • 00:42:56 Světlo je základ všeho.
  • 00:42:59 Když tady na vás tak čekám
    a pozoruji průhledy přes zeleň,
  • 00:43:04 uvědomuji si,
    že dneska už přesně nevím,
  • 00:43:07 která zeleň je uvnitř a která venku,
    což je něco, co mám taky velmi rád.
  • 00:43:14 Rozmazávání hranic mezi vnitřkem
    a vnějškem budovy.
  • 00:43:28 Mě interakce architektury a přírody
    vždy enormně zajímala.
  • 00:43:32 Tady se to dalo
    na plné pecky propojit.
  • 00:43:40 Já nesnáším příliš
    kultivované zahrady,
  • 00:43:44 příliš kultivované kancelářské
    terásky nazdobené bílým štěrkem
  • 00:43:50 a všechno jen naoko udělané.
    Já mám rád přírodu drsnější.
  • 00:43:58 I tady na střechách jsme chtěli
    zeleň toho druhu,
  • 00:44:02 jaká je na okolních svazích.
  • 00:44:08 To hlavní, co se mi s bankou stalo,
    bylo to, že mě definitivně opustila
  • 00:44:14 architektura monumentů, uměleckých
    výkonů, vypjatých nevšedních zážitků.
  • 00:44:23 To všechno mě s bankou opustilo.
  • 00:44:27 Od té doby je pro mě
    architektura médium
  • 00:44:31 pro uskutečňování kvalitních
    lidských vztahů.
  • 00:44:40 Když už jsem něco dělal,
    vždycky mě to nějak ovlivnilo.
  • 00:44:45 Třeba v období dospívání
    jsem si myslel,
  • 00:44:50 že možná budu konstruktérem.
  • 00:44:53 Bavila mě strojařina a zámečnictví.
  • 00:44:57 Kontakt s kovem a obráběním kovů,
    se svařováním,
  • 00:45:03 to bylo nějaké znamení pro práci,
    kterou jsem pak dělal v Ostravě.
  • 00:45:18 Když jsem dostal zakázku na Plynojem,
    byla to jedna z prvních staveb,
  • 00:45:23 která se tady revitalizovala.
  • 00:45:26 Nemohl jsem zůstat
    jen u řešení plynojemu,
  • 00:45:30 protože plynojem byl válec
    bez oken a dveří.
  • 00:45:33 Bylo potřeba rozhodnout, ve kterém
    místě se do něj bude vstupovat.
  • 00:45:38 A podle čeho se člověk rozhodne, ze
    kterého místa vstupovat do stavby?
  • 00:45:43 Musí vědět, kudy povede cesta.
  • 00:45:48 Bylo potřeba cesty vymyslet,
    protáhnout stávající trasy,
  • 00:45:53 naplánovat nové trasy,
  • 00:45:57 protože to prostředí už muselo být
    nějak popsané, známé, definované.
  • 00:46:03 A najednou se věci začaly odvíjet,
    jako když člověk odlupuje cibuli.
  • 00:46:08 Všechno to šlo ráz na ráz.
  • 00:46:20 Udělal se plynojem,
    přišlo zadání na další věci.
  • 00:46:24 Vysoká pec, potom Svět techniky.
  • 00:46:27 Důležitý je také povrch.
  • 00:46:30 Dneska je tady zadlážděno
    a vyasfaltováno,
  • 00:46:34 jsou tady pískové i travnaté plochy,
    jsou tady vysázeny stromy.
  • 00:46:39 A to všechno se nabalovalo,
    jedna věc za druhou.
  • 00:46:43 Nakonec to končilo židlemi.
  • 00:46:46 Řekli jsme, že je velká šance,
    že to bude veřejný prostor.
  • 00:46:50 Tak navrhněme ne lavice
    ale pohyblivé židle.
  • 00:47:01 Bylo naší ambicí
    udělat z toho město.
  • 00:47:06 To bylo hlavní výzvou, proč jsem
    u toho tak dlouho dokázal setrvat
  • 00:47:15 a dát 6 let života ve prospěch
    tohoto projektu.
  • 00:47:27 Josef se zajímá, co je vedle.
  • 00:47:31 Kde je Ostrava
    a jak to bude navazovat.
  • 00:47:35 Řešíme související
    a navazující vazby.
  • 00:47:40 To, co pak obklopuje veřejný prostor,
    a ne to,
  • 00:47:43 jestli na baráku budou
    fialové nebo šedé zárubně.
  • 00:47:47 To už je jeho kompetence.
  • 00:47:50 Nejšílenější záležitost je
    ale asi nadstavba vysoké pece,
  • 00:47:54 dnešní Bolt Tower.
  • 00:47:57 Když Pepa kreslil
    tuto třešničku na dortu,
  • 00:48:02 dneska říkám perlu nad Ostravou,
    myslím, že opravdu netušil,
  • 00:48:07 že se to opravdu zrealizuje.
  • 00:48:14 Nadstavba byla opravdu komplikovaná.
  • 00:48:17 A to jako Vítkovice stavíme
    velké věci.
  • 00:48:20 Staticky je to velmi obtížná věc.
  • 00:48:23 Staticky jsme to nechávali
    přepočítat mnohokrát.
  • 00:48:27 Protože udělat to v prostředí
    zrezivělé vysoké pece,
  • 00:48:32 to byl staticky velmi náročný úkol.
  • 00:48:38 Bylo potřeba do toho dostat lehkost
    přes statiku.
  • 00:48:43 A protože inženýři statici
    tady byli naprosto fantastičtí,
  • 00:48:48 je to opravdu špičkové
    technické dílo,
  • 00:48:52 podařilo se to podle představ.
  • 00:48:55 Samozřejmě jsem si původně myslel,
    že věž tam bude posazená
  • 00:49:00 a zaražená do rámu.
  • 00:49:05 Jako architekt jsem tu představu
    o zavěšení ani nemohl mít.
  • 00:49:14 Ale málokdo si toho všimne.
    To je potřeba říct.
  • 00:49:18 Všichni vidí ten světelný šroub,
  • 00:49:22 technicky je to velmi
    náročná záležitost.
  • 00:49:27 Na Gongu jsme byli domluveni
    za 20 minut.
  • 00:49:31 Nadstavbu jsme dělali možná 3 roky.
  • 00:49:37 Dneska se o této části Ostravy
    mluví úplně všude,
  • 00:49:42 ale nevím, jestli i v Ostravě
    na náměstí. Tam možná ne.
  • 00:49:48 Ostrava má ten problém,
    že musí lidi vzdělat.
  • 00:49:52 Musí je motivovat.
    Na to tady jsou Dolní Vítkovice.
  • 00:49:56 To je klíčová věc,
    proč jsme se dohodli.
  • 00:50:00 Ne že tady uděláme Las Vegas
  • 00:50:03 a budeme tady trhat
    miliardy dolarů zisku.
  • 00:50:06 My jsme se bavili o tom,
    jak implementovat území do města
  • 00:50:10 a dát mu náplň.
  • 00:50:12 A tou náplní bylo vzdělávání.
  • 00:50:20 Moje maminka chtěla,
    abych byl učitel.
  • 00:50:24 Líbila se jí role poctivého
    venkovského učitele.
  • 00:50:29 To byl ideál. Zároveň nechtěla,
    abych šel studovat cokoliv,
  • 00:50:35 co by mě z pozice profese
    nutilo zaprodávat se režimu.
  • 00:50:42 Tak jsem se rozhodl
    studovat architekturu.
  • 00:50:46 Říkal jsem: "Mami,
    vždyť to je dobré řemeslo.
  • 00:50:50 Třeba se vrátím do Písku
    a budu tady kreslit rodinné domky.
  • 00:50:55 Budu se tak živit."
  • 00:51:01 Jí se to asi takto líbilo.
    A já jsem si to tak i myslel.
  • 00:51:07 Ale život tě vede po cestách jinak.
  • 00:51:23 Skryté titulky: Věra Šimarová
    Česká televize, 2016

Související