iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
24. 5. 2014
10:00 na ČT2

1 2 3 4 5

3 hlasy
7664
zhlédnutí

Náš venkov

Smíření nad Odrou

Když traumata minulosti odezněla, stala se vesnice Jeseník skvělým místem k životu.

25 min | další Publicistika »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...
odkaz na video zhasnout pomoc zvukový popis

Náš venkov - Smíření nad Odrou

  • 00:00:40 Jeseník nad Odrou se skládá
    z 5 částí: samotný Jeseník nad Odrou,
  • 00:00:45 Blahutovice, Polouvsí,
    Hůrka a Hrabětice.
  • 00:00:50 Tyto obce se postupně připojily,
    ať už v 50. nebo 70. letech.
  • 00:00:55 Momentálně máme cca 2000 obyvatel.
    Obyvatelstvo je velmi rozmanité.
  • 00:01:03 Jednak 4 části patřily do Sudet
    a jen jediná byla česká Hůrka.
  • 00:01:11 Samozřejmě osudy těchto obcí
    jsou velice složité a strastiplné,
  • 00:01:17 ať už si vezmeme odsun
    a další události, které následovaly.
  • 00:01:22 Spojit tyto nesourodé články
    v 1 fungující celek
  • 00:01:28 se nám podařilo až v poslední době.
  • 00:01:44 Musíme vzít v potaz, že sem přišlo
    obyvatelstvo z Valašska, z Ukrajiny
  • 00:01:52 a z různých částí naší republiky,
  • 00:01:56 které dostalo k dispozici
    neskutečné majetky.
  • 00:01:59 Tito lidé s těmito majetky
    neuměli nakládat.
  • 00:02:02 Neměli k nim vztah,
    protože na nich nepracovali.
  • 00:02:06 Tato deviza se nesla
    po dlouhá desetiletí.
  • 00:02:11 Dnes můžeme o našich obyvatelích
    mluvit jako o generaci,
  • 00:02:18 která se zde narodila,
    která se zde snaží budovat a tvořit.
  • 00:02:23 A když vzpomenu Vesnici roku 2013,
    tato generace je hrdá,
  • 00:02:29 že v obci je a že pro obec něco
    udělá, že obec něco dokáže
  • 00:02:34 a že jsme schopni táhnout
    všichni za jeden provaz.
  • 00:02:52 Já říkám, že většina obyvatel
    jsme naplaveniny se vším všudy,
  • 00:02:58 ať už v dobrém nebo špatném
    slova smyslu.
  • 00:03:01 Vím to podle sebe,
    protože maminka je Ukrajinka.
  • 00:03:05 A takhle bychom mohli jít
    rodinu po rodině
  • 00:03:09 a každá rodina bude mít svůj
    samostatný specifický příběh.
  • 00:03:26 Já pocházím z Podkarpatské Ukrajiny
    z malé malebné vesničky Zbyny.
  • 00:03:36 Je to 100 km od Užhorodu.
    Dřív jsme patřili pod Československo.
  • 00:03:46 Já jsem se narodila v roce 1941,
    když vrcholila válka.
  • 00:03:55 Když mi bylo 8 měsíců,
    tatínek musel narukovat do války.
  • 00:04:01 Já jsem ho potom viděla až po válce,
    až se vrátil a byl raněný.
  • 00:04:09 Chvilinku pobyl doma,
    měl rozstřílenou ruku,
  • 00:04:14 pak chodil na převazy.
  • 00:04:32 On byl zahraniční voják,
    takže měl propustku,
  • 00:04:39 když osvobozoval Československo.
  • 00:04:42 Takže se do Československa mohl
    vrátit, kdy chtěl. A odešel.
  • 00:04:52 Hranice se zavřely a jim slíbili,
    že se můžou domů, kdy budou chtít.
  • 00:04:58 Čas utíkal a milý tatínek zůstal tady
    a maminka zůstala tam.
  • 00:05:05 Najednou zjistila, že čeká rodinu,
    v roce 1946 se narodil bratr
  • 00:05:12 a tatínek pořád domů nešel.
  • 00:05:18 My jsme sem přišli 21. srpna 1956.
  • 00:05:26 To bylo hrozně těžké,
    když on pro nás přijel do Hranic,
  • 00:05:32 kam jsme přijeli rychlíkem.
    On tam na nás čekal.
  • 00:05:37 My jsme ho víceméně znali z fotky,
    kterou nám občas poslal,
  • 00:05:45 a já jsem k němu aspoň něco cítila.
    Ale bratr ho vůbec neznal.
  • 00:05:53 My jsme se s ním s maminkou vítaly
  • 00:05:56 a bratr se na nástupišti
    schovával za sloup.
  • 00:06:02 Byl tam schovaný,
    než jsme se vzpamatovaly,
  • 00:06:08 protože toho chlapa neznal.
  • 00:06:10 A mám dojem, že maminka se nikdy
    nesmířila s tím,
  • 00:06:15 že jsme se museli stěhovat
    do německého.
  • 00:06:36 V Jeseníku to bylo většinou
    osídlené lidmi z Valašska.
  • 00:06:41 Mě ti lidé zajímali, ale jestli tu
    byli Němci nebo nebyli...
  • 00:06:49 Když jsem sem přišla,
    už tu nebyli.
  • 00:07:13 Narodila jsem se v Dlhém Poli
    na Slovensku v okrese Žilina.
  • 00:07:21 Bydleli jsme tam do roku 1942,
    pak nás vypálili Němci.
  • 00:07:27 Museli jsme se odstěhovat.
  • 00:07:32 Naše sousedka ze Slovenska
    bydlela v Jeseníku.
  • 00:07:36 Oni nám to tady zajistili,
  • 00:07:39 takže jsme se ze Slovenska
    přestěhovali přímo sem.
  • 00:07:46 Pocházím z vesnice Hůrka,
    která je 3 km vzdálena,
  • 00:07:51 v současnosti je to místní část
    Jeseníku nad Odrou.
  • 00:07:56 Hůrka je vesnice,
    která byla po staletí českou vesnicí.
  • 00:08:01 Německé rodiny tam byly možná 2,
    tedy minimum v tom počtu.
  • 00:08:07 Naopak Jeseník,
    ačkoliv je 3 km daleko,
  • 00:08:11 obývalo z 90 % německé obyvatelstvo.
  • 00:08:45 Jak běží čas,
    oni sem téměř každý rok přijíždějí,
  • 00:08:49 byť ne v takovém množství.
  • 00:08:51 Ale jak čas pokračuje,
    jsou to starší a starší lidé
  • 00:08:56 a dnes už ta éra pomalu končí,
    protože nemají sílu.
  • 00:09:06 Už nemůžou tak jezdit.
  • 00:09:14 Bohužel se nepodařilo to,
    což rodáky mrzí asi hodně,
  • 00:09:18 že jejich děti a vnuci už nevnímají
    tento kraj, ke kterému mají blízko.
  • 00:09:37 Přijdete a všechno to na vás padá.
  • 00:09:43 Protože vy jste to nevytvořili,
    vy jste tu nežili.
  • 00:09:49 Bylo to takové cizí.
    Kam jste šlápl, tam to nebylo vaše.
  • 00:09:59 Asi se nedovedu moc dobře vyjádřit.
  • 00:10:05 Pořád se tady mluvilo o tom,
    že se Němci vrátí.
  • 00:10:11 A kam vy půjdete?
    Kam se vrátíte?
  • 00:10:18 V roce 1966 jsme s rodinou jeli
    poprvé na návštěvu k příbuzným
  • 00:10:25 do Zbyny, do mého rodiště.
  • 00:10:30 Rodina nás přivítala velice pěkně,
    byli jsme tam celý měsíc.
  • 00:10:37 Bylo to pěkné, ale já jsem probrečela
    pomalu celou tu dobu,
  • 00:10:48 protože to byly vzpomínky
    a to všechno.
  • 00:10:54 I když tady se žilo lépe,
  • 00:10:58 tam ti lidi jsou takoví...
    Kamarádští.
  • 00:11:15 Můj předchůdce ve funkci starosty
    navázal velice úzkou spolupráci
  • 00:11:21 s rodáky, kteří tady vlastnili
    nemovitosti,
  • 00:11:26 patřili sem a vyrůstali tady.
  • 00:11:30 Ze začátku jsem nebyl schopen
    pochopit ten význam,
  • 00:11:34 proč se sem vrací,
    když už tu nemají majetky.
  • 00:11:37 Co je do domoviny táhne?
  • 00:11:40 Až před možná desítkami let
    jsem navštívil
  • 00:11:45 rodiště mé maminky na Ukrajině,
    a když jsem viděl její rodný dům,
  • 00:11:51 nedokážu to popsat,
    ale vychází to z nitra duše.
  • 00:11:58 Jako byste někam patřil.
  • 00:12:01 V tu ránu člověk začne přemýšlet
    jinak, začne přehodnocovat,
  • 00:12:08 získává jiné postřehy a hodnoty,
    jinak vyhodnocuje situace
  • 00:12:12 a k případnému problému
    se úplně jinak staví.
  • 00:12:16 Takže dneska plně chápu rodáky,
    když sem přijedou.
  • 00:12:19 Jsem velice rád,
    když se můžeme setkávat,
  • 00:12:22 a plně respektuji,
    že tady vyrůstali
  • 00:12:26 a že to tady byla nebo je
    jejich domovina.
  • 00:12:53 Historicky jsme oblast,
    kde se povodně pravidelně vyskytují.
  • 00:12:59 Bohužel zdá se mi, že v posledních
    15 letech se nám to nějak znásobilo,
  • 00:13:07 takže první velké povodně
    byly v roce 1997
  • 00:13:14 a já jsem si nedokázal představit,
    že by někdy mohlo být něco horšího.
  • 00:13:22 To člověk opravdu musí zažít.
  • 00:13:25 Co následovalo v r. 2009, bylo v
    médiích probráno dostatečně hluboko.
  • 00:13:36 Je to zážitek, který si každý občan
    v naší obci ponese až do hrobu.
  • 00:13:48 Voda má několik účinků.
  • 00:13:51 Ať už je to, že "vyčistí"
    některá černá místa v obcích,
  • 00:13:58 ale bohužel spadlo několik domů,
    bohužel byla úmrtí.
  • 00:14:05 Ale je potřeba podívat se
    i na druhou stránku věci,
  • 00:14:11 kdy jsme zažili neskutečnou pomoc
    zvenčí i v rámci obce mezi lidmi.
  • 00:14:19 Vztahy, které tady nefungovaly,
    nebo fungovaly odměřeně,
  • 00:14:26 dostaly jiný rozměr
    a lidé se neskutečně semkli.
  • 00:14:36 Přestali aspoň v té fázi řešit
    nesmysly, které se běžně řešívají,
  • 00:14:42 a snažili se táhnout
    za jeden provaz.
  • 00:15:13 Zažít takovou hrůzu
    je v první řadě bezmoc.
  • 00:15:18 Když stojíte v kanceláři
    nebo na balkóně a víte,
  • 00:15:23 že nemůžete nic udělat.
  • 00:15:25 Člověk to odnese na zdraví,
    odnese to rodina.
  • 00:15:30 To je bez debat, protože nějakou dobu
    nejste vůbec doma, nemáte šanci.
  • 00:15:36 Ani neřešíte, jestli se doma
    něco děje, nebo ne,
  • 00:15:40 jestli potřebujete něco udělat,
    zajet atd.
  • 00:15:43 V té chvíli jste k dispozici k
    úkolům, kvůli kterým tu práci děláte.
  • 00:15:51 Představa proměny obce pro mě byla
    vždycky taková,
  • 00:15:55 že by to mohlo jít rychleji,
    všechno bychom mohli udělat dříve.
  • 00:16:00 Ale člověk má pár přátel,
    kteří tady nejezdí každý rok,
  • 00:16:08 objeví se tu třeba 1x za 5 let.
  • 00:16:12 Od nich zpětná vazba vypadá jinak,
    a když oni tvrdí,
  • 00:16:17 že se Jeseník změnil,
    tak asi to bude pravda.
  • 00:16:56 Historicky se v Jeseníku nad Odrou
    kyselka vždycky stáčela
  • 00:17:02 a ještě jako malý kluk si pamatuji,
    že byla studna, bylo tam kolo,
  • 00:17:06 každý přišel, zatočil si
    a nabral si kyselku.
  • 00:17:10 V dobách mého mládí,
    jestli můžu tak hovořit,
  • 00:17:13 byla kyselka neskutečně silná.
  • 00:17:16 Když se člověk napil,
    bublinky mu šly z nosu.
  • 00:17:20 Zjistili jsme, že kyselka se
    nenachází jen v určitém areálu,
  • 00:17:25 ale i mimo něj na obecních pozemcích.
  • 00:17:30 Krátce poté, kdy jsme vybudovali
    průzkumný vrt,
  • 00:17:34 změnila kyselka majitele.
  • 00:17:37 Je jí paní Lidka Kocourková
  • 00:17:40 a od té doby se datuje naše
    oboustranná velice dobrá spolupráce.
  • 00:17:49 Tady jsme u Jesenické kyselky,
    u pramene minerálních vod.
  • 00:17:54 To, co pouštím,
    se jmenuje pramen Zita.
  • 00:17:58 Historie pramene Zita je taková,
    že ze 13. na 14. března 1912
  • 00:18:04 princezna Zita, manželka posledního
    českého krále Karla I.,
  • 00:18:09 tuto studnu pokřtila svým jménem.
  • 00:18:56 Je výborná a je zdravá.
    Tak na zdraví.
  • 00:19:26 Tohle je jesenický hřbitov.
  • 00:19:29 Je velmi krásně položen
    ve svahu nad vesnicí.
  • 00:19:33 Už více lidí mi říkalo,
    že ta poloha je velmi dobře zvolená.
  • 00:19:47 Jedna z prvních akcí,
    kterou jsme s rodáky udělali,
  • 00:19:52 byla ta, že jsme s pomocí dotace
    z Fondu česko-německé budoucnosti
  • 00:19:58 rozhodli vytvořit toto pietní místo.
  • 00:20:04 Z náhrobků nic nezbylo,
    tak jsme udělali nový památník.
  • 00:20:10 Myslím si, že se to podařilo.
  • 00:20:13 Ze strany našich rodáků to bylo
    kvitováno velmi dobře.
  • 00:20:17 To byla další věc.
  • 00:20:19 Oni se nechtějí podílet na obnově
    tohoto místa jen platonicky,
  • 00:20:24 ale přispějí finančně.
  • 00:20:26 Takže i na pomník přispěli
    docela velkou částkou.
  • 00:20:33 Je to společné dílo obce,
    rodáků a farnosti,
  • 00:20:37 takže můžeme sami posoudit,
    jak se to podařilo.
  • 00:20:57 Tato část je pomník smíření.
  • 00:21:01 A my jsme využili i 2. část,
    aby místní věděli,
  • 00:21:08 že se zde narodili a žili významní
    lidé, kteří tam jsou uvedeni.
  • 00:21:13 Počínaje panem Engelsbergem,
    přes pány Hauptmanny
  • 00:21:20 až po pěvce Jana Konstantina.
  • 00:21:25 Celé to nazýváme Pomníkem smíření,
  • 00:21:29 ale pravá část je připomínkou
    významných občanů,
  • 00:21:34 kteří v Jeseníku žili
    a proslavili ho.
  • 00:21:58 Myslím, že to bylo pozitivní
    ovlivňování,
  • 00:22:01 protože Češi v Hůrce se dívali, jak
    tam hospodaří, mnohé věci přejímali.
  • 00:22:07 A naopak i Němci.
  • 00:22:10 Dokonce s dětmi dělali "veksl",
    výměnu.
  • 00:22:15 Po jakousi dobu sloužili v Hůrce,
    naopak Horčané sloužili tady.
  • 00:22:21 Rodiny se částečně pomíchaly,
    děti se mezi sebou braly,
  • 00:22:27 dcery a synové z obou stran.
  • 00:22:30 Docházelo k mísení
    v pozitivním slova smyslu.
  • 00:22:37 Po roce 1946,
    kdy původní občané byli vyhnáni,
  • 00:22:41 se sem dlouho vracet nemohli.
  • 00:22:50 Ale jak začaly trochu tát ledy
    v 70. letech, občas se objevili.
  • 00:22:56 Dodnes si vzpomínám,
    jak vidím údiv mého staříčka,
  • 00:23:02 když přijela jeho sestřenice
    z Německa, on spráskl ruce a říkal:
  • 00:23:06 "Růžo, co tu děláš?"
  • 00:23:09 V té době to bylo nevídané.
  • 00:23:41 V r. 2013 se nám podařilo zvítězit
    v soutěži Vesnice roku.
  • 00:23:46 Podařilo se nám jednak skloubit
    přes 15 občanských sdružení,
  • 00:23:51 která v obci jsou,
    jednak naše spoluobyvatele
  • 00:23:55 a jednak všechny místní části,
    kde máme osadní výbory.
  • 00:23:59 Všichni se chtěli prezentovat,
    všichni do toho šli na 100 %
  • 00:24:05 a chtěli ukázat,
    co každodenně dělají.
  • 00:24:10 To byla podle mě největší deviza.
  • 00:24:38 Ráda se vracím do Jeseníku.
  • 00:24:41 Jsem ráda i tady.
  • 00:24:44 Jsem tu už 60 roků
    a vůbec mně to nevadí.
  • 00:24:49 Všechny 3 děti tu zůstaly.
  • 00:24:51 Teď už tady zůstane asi i vnuk,
    takže se to trošku omladilo.
  • 00:24:59 Ti nejstarší už jsou v nebíčku,
    baráčky jsou prodané
  • 00:25:05 a jsou osídlené mladými lidmi.
  • 00:25:12 Skryté titulky: Věra Šimarová
    Česká televize, 2014

Související