iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
29. 4. 2017
10:00 na ČT2

1 2 3 4 5

8 hlasů
6049
zhlédnutí

Náš venkov

Paralelní svět Dalibora Nesnídala

Cyklus snažící se zachytit nejen současné proměny českého venkova, ale také přibližovat tradiční hodnoty, výhody a nevýhody života na vesnici a osobitou práci občanů mimo města

26 min | další Publicistika »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...
odkaz na video zhasnout pomoc zvukový popis

Náš venkov - Paralelní svět Dalibora Nesnídala

  • 00:00:51 K rytí skla jsem se dostal
    kvůli rozvodu,
  • 00:00:56 protože jsem sháněl nový byt
    a tenkrát, v tý době,
  • 00:01:01 bylo nejsnazší přes nějaký podnik,
    podnikový byt.
  • 00:01:06 Ve Varech měl byty Moser, sklárna.
  • 00:01:10 No ale já myslel, že tam budu dělat
    nějakýho údržbáře,
  • 00:01:13 prostě něco s tím železem a tak.
  • 00:01:15 No ale to tam zrovna neměli,
    tam měli plno,
  • 00:01:19 tak že mě něco zaučej.
  • 00:01:20 Tak jsme chodili po tý
    hranařský dílně,
  • 00:01:24 tak se mně to docela líbilo,
    že bych to eventuálně dělal.
  • 00:01:28 No ale pak jsme šli
    přes tu ryteckou,
  • 00:01:31 tak jsem říkal,
    jestli bych se tohle nemohl naučit.
  • 00:01:34 Oni nejdřív, že ne.
  • 00:01:36 Že na to musím mít školu
    a kdesi cosi.
  • 00:01:39 Já jsem říkal, že vlastně mám
    tu školu uměleckých řemesel.
  • 00:01:43 Pak nakonec, když tam našli
    člověka, který mě to naučí,
  • 00:01:47 tak k tomu svolili.
  • 00:01:50 Začal jsem se tam učit
    a za půl roku jsem dělal ve výrobě
  • 00:01:55 takový jednodušší věci.
  • 00:01:58 Tak postupně,
    až jsem se to naučil.
  • 00:02:20 -Na Semtěši budeme letos 17. rok.
  • 00:02:24 Chalupu objevil Dalibor na vývěsce
    realitní kanceláře.
  • 00:02:29 Když jsme ten baráček uviděli,
  • 00:02:31 zrovna v něm nikdo nebydlel,
    byl opuštěný,
  • 00:02:36 tak jsme otevřeli branku,
    sedli jsme si na zápraží,
  • 00:02:39 na lavičku, a věděli jsme,
    že to je asi ten osudový barák.
  • 00:02:49 Je nám tady dobře, už bych se nikdy
    do města nevrátila.
  • 00:02:53 Myslím, že nás tady i lidi přijali
    od začátku jako svoje.
  • 00:02:58 Že se necítíme jako naplavenina
    a patříme sem na tu vesnici.
  • 00:03:03 Život je tady takovej,...
    jako za starejch časů.
  • 00:03:09 Lidi tady drží pohromadě,
    pomáhají si, nehádáme se tu.
  • 00:03:14 Všechno, co tady člověk dělá,
    má takovej nějakej smysl.
  • 00:03:26 -My jsme se sem nastěhovali
    do chaloupky a zdi byly holý,
  • 00:03:32 tak jak byl člověk tou vesnicí
    takovej ovlivněnej,
  • 00:03:36 tak jsem tam udělal
    tady ty vesnický motivy.
  • 00:03:41 PÍSEŇ
  • 00:03:43 Nerub mi po place,
    špinavý křápy máš,
  • 00:03:46 celý to tu zaflákáš.
  • 00:03:50 Jo tenhlencten plac, hochu,
    tak to je rajón můj
  • 00:03:55 a z těch kovbojských křápů
    ti padá kravskej hnůj.
  • 00:04:00 Tak nerub mi po place,
    špinavý křápy máš...
  • 00:04:05 -Slyším nebo vidím nějakou věc,
  • 00:04:08 třeba tady ten obraz,
    co jsem teďka dělal,
  • 00:04:11 tak to jsem někde viděl napsaný
    latinský nápis:
  • 00:04:17 "Dům služebníků božích".
  • 00:04:19 Tak jsem si řekl, že by to mohl být
    nějakej dobrej obraz.
  • 00:04:24 Je to takovej, jak si představuju
    dům služebníků božích.
  • 00:04:29 Ty starý páprdové...
  • 00:04:34 Mniši tam a ďáblíci,
    jak furt hřešej, že jo, ti mniši.
  • 00:04:42 No prostě taková legrace, no.
  • 00:04:47 Já jsem v roce 2001 začal dělat
    takovou kroniku.
  • 00:04:53 Ty obrázky představujou
    tady ty místní lidi,
  • 00:04:56 ale nikdo se kvůli tomu neurazil.
  • 00:04:59 Spíš naopak, ostatní z toho měli
    vždycky legraci,
  • 00:05:02 když tam uviděli takhle ztvárněnou
    tu nějakou místní figuru.
  • 00:05:09 -No tak to, že se teda přistěhovali
    Nesnídalů, Dalibor s Olinou,
  • 00:05:13 tak to teda byl asi opravdu
    přínos pro tuhle tu vesnici.
  • 00:05:18 Pro nás jako všeobecně.
  • 00:05:23 Jezdí sem za nima spousta umělců,
    muzikantů.
  • 00:05:26 Proto taky byl důvod,
    že jsme tady udělali to pódium.
  • 00:05:30 Děláme tady různý koncerty.
  • 00:05:33 Jedna z věcí, na které jsem se teda
    podílel,
  • 00:05:35 tak byl betlém pro Žlutice.
    Jak bych ho popsal?
  • 00:05:39 Ten se nedá popsat,
    ten se musí vidět.
  • 00:06:22 -Nosným dílem téhle výstavy
    je vlastně tady ta sada obrazů
  • 00:06:26 Orbis pictus.
  • 00:06:28 -Ta knížka mě úplně ohromila.
  • 00:06:31 Tenkrát v tý době,
    když to dělal,
  • 00:06:34 tak nebyla televize, nebylo nic,
  • 00:06:36 takže ty obrázky opravdu lidi
    poučily o tom, jak co vypadalo.
  • 00:06:42 Dneska to teda, samozřejmě,
    už působí některý ty věci
  • 00:06:46 trošku komicky, protože ten
    ilustrátor tenkrát sám nevěděl,
  • 00:06:49 jak vypadá velryba,
    jak vypadá slon,
  • 00:06:52 tak to dělali tak všelijak.
  • 00:06:55 Já jsem to teda trošku pojmul
    po svým.
  • 00:07:09 Začínali jsme takovým tím
    bluegrassem,
  • 00:07:11 to se nám potom už okoukalo,
  • 00:07:14 protože ono je to přeci jenom
    v tý tradiční podobě
  • 00:07:18 takový pořád stejný.
  • 00:07:21 Tak jsme právě začali tíhnout
    k tomu dixielandu,
  • 00:07:26 nebo k tomu tradičnímu jazzu,
  • 00:07:28 ale tý country muziky
    jsme se nezřekli,
  • 00:07:35 ale zůstaly tam právě i některý
    ty nástroje z tohoto žánru.
  • 00:07:42 Takže z toho právě vznikl tady ten
    podivnej styl, takovej kříženec.
  • 00:07:58 Bendžo jsem si vybral,
    protože se mi to zdálo
  • 00:08:00 takový exotický.
  • 00:08:03 To byl pro nás takovej nástroj
    pro nás,
  • 00:08:07 takovej divnej, takovej zajímavej.
    I ten zvuk byl takovej netradiční.
  • 00:08:11 Na to tenkrát tady hrálo pár lidí.
  • 00:08:15 Nebyly na to žádný školy,
    nebylo na to nic.
  • 00:08:31 Vlastě jsme byli první kapela
    po republice,
  • 00:08:34 která měla povolení hrát na ulici
    ještě za bývalého režimu.
  • 00:08:39 Ve Varech nejvíc, v Praze...
  • 00:08:42 To bylo pěkný, protože to se lidem
    strašně líbilo,
  • 00:08:46 že se konečně na tý ulici
    něco děje.
  • 00:09:14 Osiky vznikly tak, že jsme byli
    na přednášce ve Žluticích
  • 00:09:20 o archeologických výzkumech
    na tom kopci Vladař, tady u Žlutic.
  • 00:09:28 Kopaly tam nějaký starý trámy
    a tak jsme si koupili knížku,
  • 00:09:34 přečetl jsem si o tom...
    A tak mě to inspirovalo k tomu,
  • 00:09:39 že jsem namaloval husity
    na Vladaři,
  • 00:09:42 protože tam se odehrála
    taky taková menší bitva
  • 00:09:45 mezi křižákama a Žižkou.
  • 00:09:51 V roce 2011 bylo výročí bitvy
    na Vladaři,
  • 00:09:55 vytvořil jsem k tomu sochu
    neznámýho husity.
  • 00:10:01 Jako model mi posloužil
    tady spoluobčan Béďa.
  • 00:10:14 -Cejtil jsem se v tom dobře.
  • 00:10:16 Měl jsem tady kolem sebe hromadu
    ženských.
  • 00:10:19 Bylo to perfektní.
  • 00:10:26 -S Daliborem jsme se potkali,
  • 00:10:29 když jsem potřebovala namalovat
    obrázek studánkové víly
  • 00:10:34 k jednomu našemu zajímavému
    zastavení.
  • 00:10:36 Takže jsem poprosila Dalibora,
    aby nám vílu namaloval.
  • 00:10:39 A tím začala naše spolupráce.
  • 00:10:42 A maloval nejenom vílu Irmulku,
    ale maloval další pověsti,
  • 00:10:45 které se vztahují ke Žluticku.
  • 00:10:48 Namaloval i řadu naučných tabulí
    na stezce pro děti -
  • 00:10:53 Stezka sovy Rozárky.
  • 00:10:56 Tak první tabule a první stezky
    vznikaly asi před 10 lety.
  • 00:11:00 Od té doby přibývají další
    a další.
  • 00:11:03 Dokonce si myslím, že jsou natolik
    oblíbené a tolik se líbí,
  • 00:11:07 že dokonce občas některá tabule
    zmizí.
  • 00:11:10 Stává se asi sbírkou
    Daliborových ctitelů.
  • 00:11:14 Tam je taky nějaká pověst.
  • 00:11:18 -Jedno období, si pamatuju,
    že jsem si říkal,
  • 00:11:21 že to maluju nějak blbě,
    že všichni malují to moderní a to,
  • 00:11:26 tak jsem se pokoušel znásilňovat,
    ale k ničemu to nebylo.
  • 00:11:33 Pak jsem byl na výstavě
    Karla Bečváře,
  • 00:11:37 který vlastně dělal podobný věci,
    a všichni lidi z toho byli hotoví.
  • 00:11:42 Tak jsem to už od tý doby
    začal dělat tak, jak se mi chce
  • 00:11:47 a už jsem se vykašlal
    na nějaký se předělávat.
  • 00:12:03 Do konce srpna musím dodělat
    ilustrace
  • 00:12:07 ke knížce Josefa Formánka,
    jmenuje se to Mluviti pravdu.
  • 00:12:14 Je to vlastně celej život
    jednoho člověka,
  • 00:12:16 od narození až do smrti.
  • 00:12:19 Část se odehrává před válkou,
    ve válce, po válce.
  • 00:12:25 Za dob socialismu.
    A končí to dnešní dobou.
  • 00:12:32 Jelikož hlavně kvůli tý válce,
    nebo kvůli těm kriminálům,
  • 00:12:36 tak to bylo pro mě obtížnější,
  • 00:12:40 protože já kreslím spíš takovým
    srandovním stylem,
  • 00:12:44 než takovýhle realistický věci,
  • 00:12:47 ale k těm koncentrákům by ta sranda
    moc nešla,
  • 00:12:50 tak jsme se dohodli tady na tý
    realističtější formě.
  • 00:12:55 To je pro mě daleko těžší.
    Není to pro mě přirozený.
  • 00:13:01 Radši bych asi dělal nějaký pohádky
    než zrovna tohle.
  • 00:13:07 Ale zase je to zajímavý v tom,
    že si člověk vyzkouší
  • 00:13:12 zase něco novýho.
  • 00:13:15 Protože kdybych to dělal
    tím svým stylem,
  • 00:13:18 tak je to zase jedna z mnoha věcí.
  • 00:13:21 Tohle to tím, že je to jiný,
    tak je to pro mě zase zajímavý.
  • 00:13:35 -Tý knížce přeju dlouhý život
    a ať jsme všichni šťastní.
  • 00:14:05 -Když jsem Dalibora poznala,
    tak Dalibor byl rytec skla v Moseru
  • 00:14:09 a začínal svoje první práce
    v tý době.
  • 00:14:12 Byl normální zaměstnanec.
    Teprve později se osamostatnil.
  • 00:14:15 Po revoluci šel na volnou nohu.
  • 00:14:21 Některý věci mu zkritizuju,
  • 00:14:23 některý věci mě opravdu strašně
    nadchnou.
  • 00:14:28 Některých věcí se hrozně nerada
    zbavuju.
  • 00:14:31 Když je musíme prodat,
    tak mě to opravdu bolí.
  • 00:14:35 Těch věcí, bych řekla,
    že je většina.
  • 00:14:42 Dalibor patří k lidem, kteří nemají
    vůbec problém s nápady.
  • 00:14:47 Cokoliv mu člověk zadá,
    chvilku se zamyslí,
  • 00:14:50 okamžitě ví řešení,
    okamžitě začne něco kreslit.
  • 00:14:55 Nevím, kde bere tu inspiraci.
  • 00:14:58 Naše soužití s Daliborem je takový,
    že si myslím, že jsme se našli,
  • 00:15:01 protože Dalibor může
    od rána do večera
  • 00:15:04 žít jenom v tom svým
    výtvarným světě.
  • 00:15:07 Na to ostatní, na tu realitu má mě,
    protože všechno udělám,
  • 00:15:11 všechno zařídím, takový ty věci,
    kterými by se normálně
  • 00:15:15 musel trápit, zaobírat,
    rozčilovaly by ho.
  • 00:15:19 Musel by přemýšlet nad tím -
    jak, co, kde zařídit.
  • 00:15:22 Dvakrát nebo třikrát v životě
    jsem zkoušela chodit do práce,
  • 00:15:25 abych teda dělala něco sama já,
    ale pak to nefungovalo tady.
  • 00:15:30 Nebyl ten servis.
  • 00:15:32 Od rána prostě Dalibor neměl
    tu pohodu, takže jsem to vzdala.
  • 00:15:39 Někteří lidi se diví,
    jak to můžeme vydržet, ale...
  • 00:15:43 Já nevím.
  • 00:15:45 My nemáme ani televizi,
    my si pořád spolu povídáme.
  • 00:15:48 Pořád si máme co povídat,
    nerozčilujeme se,
  • 00:15:51 nehádáme se, málokdy,
    a většinou jenom o hloupostech.
  • 00:15:57 Zkus si to dodělat sám,
    když sis to začal.
  • 00:16:01 Protože já se netrefím
    do toho tvýho...
  • 00:16:05 Na některých věcech s Daliborem
    spolupracuju.
  • 00:16:08 Většinou jsou to takový práce,
    který už výtvarník nechce dělat.
  • 00:16:12 Jako práce dokončovací,
    nebo práce opakující se, nudné.
  • 00:16:17 Například natírání, čištění,
  • 00:16:21 kontrolování, jestli je všechno
    v pořádku.
  • 00:16:24 Krabice na to pak dělám.
    Distribuuju.
  • 00:16:28 Já mám takovýho ženštějšího.
    Ty máš takovýho... Vidíš to?
  • 00:16:33 Já nevím, který je hezčí.
  • 00:16:37 Jestli ten jemnější nebo ten tvůj.
  • 00:17:02 Dalibor nedělá výstavy zrovna rád,
    protože je to spousta energie, času
  • 00:17:07 a většinou ten finanční efekt
    to nemá v podstatě žádnej.
  • 00:17:14 Dělá výstavy rád tam,
    kde to osloví lidi,
  • 00:17:20 kde udělá radost lidem,
    kde je hezký prostředí.
  • 00:17:28 -On patří do té skupiny autorů -
    kluk hračička,
  • 00:17:33 který dokáže z věcičky vykouzlit
    úžasnou věc.
  • 00:17:39 Vyhraje si s tím,
    má úžasnej sicflajš.
  • 00:17:41 Vypreparuje některý věci
    do takových detailů,
  • 00:17:45 krásných, vtipných.
  • 00:17:47 Navíc je vynikající řemeslník,
    to je nakonec vidět na tom skle.
  • 00:17:50 Chce si to prohlížet a studovat,
  • 00:17:53 tam je množství detailů,
    až mě to udivuje.
  • 00:18:05 -To přijde samo.
  • 00:18:08 Vidím nějakou věc, říkám si,
    co by s ní šlo udělat.
  • 00:18:12 Tak se to někdy nepodaří hned,
    rok to tady třeba leží,
  • 00:18:20 pak k tomu najdu další kousek
    a už z toho něco je.
  • 00:18:24 Nebo když na těch různejch
    cestách...
  • 00:18:29 Měl jsem tady v misce dráp
    z mravenečníka
  • 00:18:33 a různý zuby a kdesi cosi,
    tak si říkám, co z toho udělat,
  • 00:18:40 takhle se to tady válí.
    Tak jsem přišel na to,
  • 00:18:44 že k tomu udělám takový relikviáře,
    objekty.
  • 00:18:49 Hned to má smysl a hned i kam dát
    ty krámy.
  • 00:18:55 Jeden je relikviář
    mravenečníkova drápu.
  • 00:19:02 Támhle je relikviář zubu
    jeskynního medvěda.
  • 00:19:08 Další je relikviář Křemílka
    a Vochomůrky.
  • 00:19:11 To jsou malinký lebčičky,
    který jsou sestavený právě z kostí.
  • 00:19:16 -Tady se všude válej
    takový přírodniny, u nás.
  • 00:19:20 Tady se ani nedá pořádně uklidit,
    protože normálně lidi,
  • 00:19:24 když jednou na dovolenou,
    tak si nakupujou suvenýry,
  • 00:19:27 kdežto my sbíráme různý přírodniny.
  • 00:19:31 -To jsou už hotový sochy.
    Hele, dívej.
  • 00:19:36 Stačí to jenom posbírat.
  • 00:19:39 -On už to možná vidí ve chvíli,
    kdy to sbírá,
  • 00:19:42 tak už často vidí,
    co z toho bude.
  • 00:19:46 -To je nějakej poustevník
    a tady je starej rybář.
  • 00:19:50 Ten je ze dřeva a z korálu...
  • 00:19:53 -Naše cesty často míří někam
    na pobřeží moře,
  • 00:19:58 kde se tady ty exotický dřeva
    omílají ve vodě
  • 00:20:02 a vytváří takovýhle nádherný
    struktury,
  • 00:20:07 který Dalibora inspirujou.
  • 00:21:10 Tenhle ten baráček,
    to byla původně hasičárna,
  • 00:21:12 pak se uvažovalo o tom,
    že se zboří.
  • 00:21:16 To nám přišlo, že to je škoda.
  • 00:21:18 Tak paní starostka zafinancovala
    opravu tý hasičárny
  • 00:21:21 a vznikl z toho kulturní dům.
  • 00:21:25 Tady se scházíme,
    když jsou narozeniny,
  • 00:21:27 nebo při různých příležitostech.
  • 00:21:29 Silvestr se tady slaví.
  • 00:21:32 Ale i jen tak.
  • 00:21:36 -To je krásná práce.
  • 00:21:38 Když Dali s manželkou předělávali
    barák,
  • 00:21:43 tak udělal
    den otevřených dveří,
  • 00:21:45 tak jsme tam byli celá vesnice
    se podívat.
  • 00:21:49 -Vystěhovali brambory,
    vyklidili sklep
  • 00:21:53 a instaloval tam teda tu mumii.
    A potom tam zval lidi,
  • 00:21:58 aby se šli podívat do sklepa,
    jelikož to do katakomb,
  • 00:22:02 prohlídnout si mumii.
  • 00:22:05 -Ten zámek tady ve Štědrý,
  • 00:22:07 prodali to v těch 90. letech
    nějakým Italům,
  • 00:22:11 ale jak to v takovýchto případech
    často bývá,
  • 00:22:14 tak to nechali akorát zpustnout.
    A teďka, já nevím,
  • 00:22:22 před 5 nebo 6 lety to koupila obec
    zpátky a začali to opravovat.
  • 00:22:31 -Zámek Štědrá koupila naše obec
    na Vánoce roku 2011,
  • 00:22:34 od té doby jsme přistoupili
    k záchranným pracím.
  • 00:22:38 Po těch 5 letech už můžeme tady
    místnímu umělci panu Nesnídalovi
  • 00:22:41 nabídnout tyto prostory
    pro vytvoření zázemí.
  • 00:22:48 -Bude to kabinet kuriozit,
    který tady na to vyrábím.
  • 00:22:57 Součástí toho bude právě tady ta
    mumie.
  • 00:23:01 To je ze Semtěše,
    bývalá obecná vývěska.
  • 00:23:06 Zatím to vypadá
    tak na dvě místnosti.
  • 00:23:11 Ale mě to hrozně baví,
    tady ty příšernosti dělat.
  • 00:23:15 Tak já počítám, že se to ještě
    zvětší.
  • 00:23:20 Já to nemůžu dělat jako teda furt,
    musím při tom
  • 00:23:25 dělat nějakou práci,
    za kterou mám peníze,
  • 00:23:27 takže to jde jako pomalu,
    ale furt se to rozrůstá.
  • 00:23:31 Právě takový morbidní věci,
    který se sice lidem líbí,
  • 00:23:35 když to je na nějaký výstavě,
    tak na to koukají,
  • 00:23:40 líbí se jim to,
    ale domů by to nechtěli.
  • 00:23:45 To je sen každýho výtvarníka,
    aby nemusel ty výstavy
  • 00:23:51 věčně stěhovat sem a tam.
  • 00:23:53 Ty věci tím trpí.
  • 00:23:56 A když je to na jednom místě,
    tak ty lidi si za tím dojedou,
  • 00:23:59 si myslím.
  • 00:24:10 -Tady v naší kapličce
    se každou neděli zvoní v poledne.
  • 00:24:15 Doma už lidi čekají
    u plného talíře,
  • 00:24:19 než zvoník Béďa zazvoní poledne,
  • 00:24:22 pak se všichni teprve můžou vrhnout
    na oběd.
  • 00:24:27 -Béďa, místní zvoník.
  • 00:24:40 -Každou neděli jsem tady.
    Ano.
  • 00:24:46 Na Semtěši zvoním dobrejch
    25 let.
  • 00:24:50 Dostal jsem se k tomu
    úplně náhodou,
  • 00:24:52 když mi zemřel soused,
    kterýmu jsem to slíbil.
  • 00:24:58 -To dříví takhle štípám přímo
    v lese už rok, možná dva roky.
  • 00:25:05 Teď už mi to i vyloženě chybí,
    když nemůžu jít na dříví.
  • 00:25:10 Je neuvěřitelný, co takovou
    trpělivou každodenní prací
  • 00:25:14 se toho dá vykonat.
  • 00:25:48 Skryté titulky: Tereza Fenclová
    2017

Související