iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
26. 10. 2016
16:55 na ČT2

1 2 3 4 5

23 hlasů
2657
zhlédnutí

Klíč

Amyotrofická laterální skleróza — Jakub Kazda

25 min | další Magazíny »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...
odkaz na video zhasnout pomoc zvukový popis

Klíč

  • 00:00:31 První příznaky u manželky
    se objevily v roce 2000
  • 00:00:37 a trvalo zhruba 2 roky,
    než stanovili diagnózu v roce 2002.
  • 00:00:44 A je to velice zásadní věc
    v životě každého člověka,
  • 00:00:49 když prostě
    má takovou těžkou nemoc.
  • 00:00:53 Ona měla
    amyotrofickou laterální sklerózu.
  • 00:00:57 ALS se zkracuje
    název toho onemocnění.
  • 00:01:00 A vlastně tehdy,
    co byly dostupné zdroje,
  • 00:01:06 tak ukazovaly v podstatě všechny,
  • 00:01:09 že to je tak život
    od 2 až do 5 let.
  • 00:01:15 Ve chvíli, kdy člověk je postaven
    před takovou perspektivu,
  • 00:01:20 tak samozřejmě musí leccos zvážit.
  • 00:01:32 Člověk v takovýhle situaci,
    protože jiné možnosti nemáte,
  • 00:01:36 začne, i když nechce,
  • 00:01:40 musí prostě začít o tom
    třeba to skončit sebevraždou.
  • 00:01:44 Nemáte žádnou možnost
    jinak to řešit.
  • 00:01:48 Ale člověk si uvědomuje,
    že vlastně ve chvíli,
  • 00:01:53 kdy to můžete udělat,
  • 00:01:56 tak ještě
    nechcete spáchat sebevraždu.
  • 00:01:59 Ve chvíli, kdy už by člověk měl
    takovou kvalitu života,
  • 00:02:03 tak už zas
    nejste schopni TO udělat.
  • 00:02:07 A odsud vlastně
    pocházely myšlenky její,
  • 00:02:11 že vlastně
    chtělo by tady něco takového
  • 00:02:15 sepsat třeba u notářky.
  • 00:02:18 Sepsat nějaký dokument,
  • 00:02:23 kde by ona řekla,
  • 00:02:28 že ve chvíli,
    kdy už bude v takovém stavu,
  • 00:02:32 že ta kvalita života
    pro ni nebude dostačující,
  • 00:02:38 tak si nepřeje dál,
    aby lékaři uměle ji zachraňovali.
  • 00:02:48 V současné době máme pro oblast
    poskytování zdravotní péče
  • 00:02:53 několik právních předpisů,
    které jednoznačně říkají,
  • 00:02:56 že pacient je vlastně
    partner pro zdravotníka
  • 00:02:59 a že bez souhlasu pacienta by se
    léčba nebo nějaká zdravotní péče
  • 00:03:05 měla poskytovat jenom
    v naprosto výjimečných případech,
  • 00:03:08 když tak stanoví zákon.
    To znamená, za normální situace
  • 00:03:11 je to právě pacient, který říká:
    Ano, já souhlasím s tím,
  • 00:03:14 abyste mě léčili. Popřípadě: Ne,
    já si nepřeji, abyste mě léčili.
  • 00:03:19 A v tomto kontextu se vyjádřil
    i Ústavní soud České republiky,
  • 00:03:22 který říká:
    Diagnóza není víc než právo.
  • 00:03:26 A právo pacienta nebýt léčen
    tím pádem,
  • 00:03:29 je vždycky víc
    než povinnost zdravotníka léčit.
  • 00:03:33 Jinými slovy, v tomto okamžiku
    pacient může udělit
  • 00:03:36 informovaný souhlas,
    informovaný nesouhlas.
  • 00:03:38 A co považuju za velmi zajímavé
    právě pro, řekněme,
  • 00:03:42 plánování další péče
    na konci života pacienta,
  • 00:03:45 je institut, který se nazývá
    dříve vyslovené přání,
  • 00:03:48 kdy pacient tady a teď,
    když ještě může o sobě rozhodovat,
  • 00:03:51 si řekne, co by si do budoucna,
    až už mu to nepůjde,
  • 00:03:55 protože bude
    třeba paralyzován zcela,
  • 00:03:57 nebo bude v tak pokročilém stadiu
    třeba syndromu demence,
  • 00:04:03 že už nebude orientovaný,
    tak v takovém případě
  • 00:04:06 on může předem říci,
    co by si přál nebo nepřál.
  • 00:04:16 Amyotrofická laterální skleróza
  • 00:04:19 je chronické progresivní
    neurodegenerativní onemocnění.
  • 00:04:24 Je poměrně vzácné.
  • 00:04:26 Postihuje jednoho člověka
    ze 100 tisíc.
  • 00:04:31 Je to onemocnění,
    které dnes neumíme léčit
  • 00:04:34 a je ve 100 procentech
    případů smrtelné.
  • 00:04:40 Pacienti přežívají
    v průměru 3 až 5 let
  • 00:04:44 od sdělení definitivní diagnózy.
  • 00:04:52 My jako lékaři
    máme od školy povinnost
  • 00:04:56 všem pacientům pomoct,
    jak nejlépe umíme.
  • 00:04:59 Rozhodně je nechceme
    přivádět ke smrti,
  • 00:05:03 jak vlastně tady
    u týhle nemoci jsme nuceni.
  • 00:05:07 Takže i lékař cítí
    v tomto případě bezmoc.
  • 00:05:16 Čtyři roky, bude to možná pět,
  • 00:05:22 existuje nově ustanovení
    o takzvaném dříve vysloveném přání,
  • 00:05:26 které se má respektovat.
  • 00:05:29 Jsou teda pro to pravidla,
    jak to má vypadat.
  • 00:05:33 Musí to člověk sepsat sám,
    podpis musí být notářsky ověřený
  • 00:05:38 a musí tam být i vyjádření lékaře,
    že ten člověk, který to sepsal,
  • 00:05:43 byl poučen
    o důsledcích svého rozhodnutí.
  • 00:05:47 Ale podle týhle tý novely
  • 00:05:51 se dříve vyslovené přání
    má respektovat.
  • 00:05:59 Není to dlouho, ale už jo.
  • 00:06:02 Společnost se jmenuje Alsa.
  • 00:06:05 Je to nezisková společnost, která
    vznikla v rámci našich profesí,
  • 00:06:10 protože jsem všichni
    odborníci na různou tématiku
  • 00:06:14 a s pacienty s ALS
    jsme se setkávali každej po svým.
  • 00:06:19 A přišlo nám prostě hrozný,
    že se nemají kde setkávat,
  • 00:06:23 jak to známe od jiných onemocnění.
  • 00:06:26 Takže my jsme vlastně v rámci
    našich profesí se dali dohromady
  • 00:06:29 a tuto organizaci
    jsme založili sami.
  • 00:06:33 Pomáhá pacientům s amyotrofickou
    laterální sklerózou.
  • 00:06:37 To sdružení
    je vlastně složený z odborníků.
  • 00:06:41 To znamená, máme logopedy,
    lékaře, psychiatry,
  • 00:06:44 psychology, sociální pracovnice,
    samozřejmě fyzioterapeuty
  • 00:06:49 a snažíme se
    poskytnout komplexní péči
  • 00:06:53 o pacienty
    vlastně v České republice.
  • 00:06:56 Lidi se dostávají do situací, který
    jsou naprosto nepředvídatelný.
  • 00:06:59 A když si nevědí rady,
    tak jsme tady my.
  • 00:07:03 My se jim snažíme pomoct,
    takže oni můžou prostě kdykoliv
  • 00:07:06 se na nás obrátit a vědí,
    že tam jsme
  • 00:07:09 a že ať se bude prostě dít cokoliv,
    že my jim vždycky pomůžeme.
  • 00:07:14 A co se týká třeba institutu
    předem vysloveného přání,
  • 00:07:17 tak my samozřejmě s pacienty
    toto probíráme
  • 00:07:21 a my se je snažíme
    o tom informovat.
  • 00:07:25 A jelikož jsme navázaný
    na paliativní organizace,
  • 00:07:27 tak oni vědí,
    že pokud tento institut podepíšou,
  • 00:07:31 tak se k nim vlastně
    ta paliativní péče dostane
  • 00:07:34 a že o ně bude postaráno,
    že vlastně v té smrti nebudou sami,
  • 00:07:38 že nebudou umírat...
    Vlastně jim trošku přiblížíme to,
  • 00:07:42 co se bude dít
    a že na to prostě nebudou sami.
  • 00:07:48 Cesta domů
    má za hlavní cíl doprovodit
  • 00:07:52 těžce nemocného člověka
    až do jeho poslední chvilky doma,
  • 00:07:57 aby mohl zůstat
    se svými nejbližšími.
  • 00:08:01 Velkou podporou pro rodiny
    je to vědomí,
  • 00:08:05 že je možné zajistit
    v těch posledních dnech a týdnech
  • 00:08:12 všechnu potřebnou
    zdravotnickou péči,
  • 00:08:16 včetně podávání léků,
    podávání injekcí,
  • 00:08:20 které my převážně
    podáváme podkožní cestou,
  • 00:08:25 která je bezpečná a šetrná
    i v domácím prostředí,
  • 00:08:29 včetně hydratace, která
    se dá také poskytovat do podkoží,
  • 00:08:34 včetně toho,
    čeho se bojí lidé nejvíce,
  • 00:08:39 a to je tišení bolesti
    a tišení dušnosti a všech útrap,
  • 00:08:44 které můžou přicházet
    s postupující nemocí.
  • 00:08:51 To dříve vyslovené přání,
    pokud je sepsáno,
  • 00:08:55 tak nemá ze zákona
    omezenou dobu platnosti.
  • 00:08:57 Původně bylo,
    že bude platné jenom 5 let
  • 00:09:00 a pak se bude muset obměňovat.
  • 00:09:02 Ústavní soud to považoval
    za protiústavní a zrušil to,
  • 00:09:04 takže v tomto okamžiku
    teoreticky platí,
  • 00:09:07 že když si ho pacient sepíše,
    tak platí.
  • 00:09:10 Ale je to vždycky tak,
    to bych chtěla zdůraznit,
  • 00:09:14 že v okamžiku, kdy pacient
    je schopný o sobě na tom místě
  • 00:09:18 rozhodovat, tak žádné dříve
    vyslovené přání není relevantní.
  • 00:09:21 To znamená,
    uplatní se vždycky jenom,
  • 00:09:24 když už ten pacient
    nemůže rozhodovat.
  • 00:09:26 A samozřejmě
    je kdykoliv odvolatelné.
  • 00:09:32 V podstatě manželka,
    když potom byl přijat ten zákon,
  • 00:09:37 tak byla hrozně ráda,
    že vlastně něco takového existuje.
  • 00:09:42 Protože tenhle zákon
    umožňuje tomu člověku,
  • 00:09:47 aby ona o tom rozhodovala.
  • 00:09:50 A pokud ještě teda můžu
    z té druhé strany,
  • 00:09:54 ono to není jednoduché
    ani pro toho partnera
  • 00:09:58 nebo pro toho člověka, kdo
    s takovým nemocným člověkem žije,
  • 00:10:03 protože...
  • 00:10:09 Je to těžké někoho takzvané pustit,
  • 00:10:14 když prostě nadejde ten čas.
  • 00:10:16 Já jsem s tím byl
    úplně srozuměn celou dobu,
  • 00:10:20 že jednou nastane tahle chvíle,
  • 00:10:23 a přišlo to mnohem
    teda hezčím způsobem,
  • 00:10:28 než jsem očekával.
    Bylo to, řekl bych,
  • 00:10:32 pokud se dá použít
    takové slovo, ideální.
  • 00:10:36 Byli jsme spolu
    a držel jsem ji za ruku.
  • 00:10:39 Bylo to úplně ideální.
  • 00:10:42 A stejně jsem měl potom pocit:
    Neměl jsem zavolat ty doktory?
  • 00:10:48 A věděl jsem přitom, že ne.
    Jenom člověk se neubrání tomu
  • 00:10:52 v té chvíli, jestli by neměl
    učinit nějaký pokus o záchranu.
  • 00:10:57 My nemáme v tomhle okamžiku žádný
    registr dříve vyslovených přání,
  • 00:11:00 to znamená vlastně těžko radit,
  • 00:11:03 kam všude by pacient měl to
    svoje dříve vyslovené přání uložit.
  • 00:11:07 Ale určitě by ho měl mít
    u sebe doma,
  • 00:11:10 měl by ho určitě dát
    někomu z jeho blízkých
  • 00:11:13 a určitě by ho měl mít
    třeba u praktického lékaře.
  • 00:11:18 Pokud jde o tu euthanasii,
    já jsem samozřejmě taky laik,
  • 00:11:23 ale u té euthanasie
    jsme si mysleli, že to je vlastně
  • 00:11:26 jakoby vnější
    aktivní pomoc tomu odchodu.
  • 00:11:29 Ten člověk se rozhodne,
    chce odejít a tomu někdo pomáhá.
  • 00:11:35 A to je dost podstatný rozdíl,
    protože v tomto případě
  • 00:11:39 ten pacient zvolí to,
    aby mu nikdo nepomohl.
  • 00:11:46 K tomu odchodu.
  • 00:11:48 Jenom prostě v jisté fázi
    už nebyla poskytnuta pomoc.
  • 00:12:09 ZPÍVÁ LATINSKY
  • 00:12:19 Kuba se narodil jako nedonošený
  • 00:12:23 a v podstatě bezprostředně
    se zjistilo,
  • 00:12:26 že má vrozenou zrakovou vadu.
  • 00:12:30 A dál ta situace se vyvíjela tak,
  • 00:12:33 že asi v jeho půl roce
    jsme zjistili,
  • 00:12:37 ačkoliv byl propuštěný s tím,
    že nemá žádný neurologický nález,
  • 00:12:40 na základě
    jakoby toho předčasného porodu,
  • 00:12:42 tak jsme zjistili,
    že má levostrannou obrnu.
  • 00:12:46 Dětskou mozkovou obrnu
  • 00:12:49 vlastně způsobenou
    tím předčasným porodem.
  • 00:12:53 Tím v podstatě se začala vyvíjet
    nějak ta situace,
  • 00:12:56 jak bojovat s tou situací,
  • 00:12:59 jak pomoct,
    jak se rozhodnout, co dělat.
  • 00:13:02 Hledat odborníky, kteří by mohli
    tu situaci nám pomoct řešit.
  • 00:13:15 Když přijdeš na svět, nic netušíš.
  • 00:13:19 Co na tě čeká, to uvidíš.
  • 00:13:24 Někdo má štěstí, druhý má míň.
  • 00:13:28 Začínáš stejně, někde je stín.
  • 00:13:32 Co se týká historie,
    tak začal už v mateřské škole.
  • 00:13:35 Sice se tenkrát
    jmenovala speciální,
  • 00:13:38 ale bylo to ve vývoji,
    začátek 90.let,
  • 00:13:40 tak to moc společného se speciálním
    vzděláním určitě nemělo.
  • 00:13:43 Ale díky tomu, že to existovalo,
    tak aspoň Kuba mohl
  • 00:13:47 už mezi vrstevníky,
    být v předškolním věku mezi dětmi.
  • 00:13:52 Pak bylo to rozhodování, jak dál.
  • 00:13:54 Zvažovali jsme taky,
    jestli běžná základní škola,
  • 00:13:58 nebo nějaká speciální,
    ale já jsem razil celý život
  • 00:14:03 ten trend, zkus tu běžnou
    nebo to, co zvládají
  • 00:14:07 všichni ostatní, protože věřím ,
    že to zvládneš také.
  • 00:14:10 Když bude nejhůř, vždycky se dá
    ustoupit krok dozadu, krok zpět.
  • 00:14:14 A musím říct, že za celý ten život
    ať už základní škola, gymnázium,
  • 00:14:18 teď konzervatoř,
    tak v podstatě absolvuje všechno
  • 00:14:21 jako běžný školák, jako běžné děti.
    A vychází to.
  • 00:14:26 Samozřejmě je to díky
    jeho píli a vytrvalosti,
  • 00:14:29 kterou tedy obdivuju,
    sám bych ji asi neměl,
  • 00:14:32 ale dokázal všechno zvládnout.
  • 00:14:34 Musíš žít z toho, co život ti dá,
  • 00:14:37 znát svoje přednosti a na ně dát.
  • 00:14:41 Později uvidíš, že vše jde snáz.
  • 00:14:45 Pomáhat druhým, o to se snaž.
  • 00:14:53 Osobnost Kuby je veliká.
  • 00:14:56 Je to veliká osobnost.
  • 00:14:59 Je nesmírně
    šikovnej, chytrej, pohotovej.
  • 00:15:04 Člověk mu z hodiny
    na hodinu zadá úkol
  • 00:15:07 a on je schopen
    ho do příští hodiny zpracovat.
  • 00:15:11 Pomáhají mu vlastně
    takový ty dejchavý cvičení,
  • 00:15:14 pomáhají mu tom, že uvolní
    to tělíčko, čili je schopen,
  • 00:15:18 když se opravdu hodně uvolní,
  • 00:15:21 tak i mluvit naprosto
    plynně, souvisle větu.
  • 00:15:25 Já jsem z toho
    vždycky úplně vyjevená,
  • 00:15:27 že dává souvislou větu.
  • 00:15:30 PĚVECKÉ CVIČENÍ
    Mon, mon, mon. Mon, mon, mon...
  • 00:15:36 Mon, mon, mon. Mon, mon, mon...
  • 00:15:42 Mamo, memo, mamo, memi,
    mamo, memi, mamo, memi, mamo, memi.
  • 00:15:51 Mamo, memo, mamo, memi,
    mamo, memi, mamo, memi, mamo, memi.
  • 00:16:00 Tak já jsem, já jsem...
  • 00:16:07 Tak určitě je to velice,
  • 00:16:11 velice, velice...
  • 00:16:16 Povzbuzující.
    A já jsem strašně rád,
  • 00:16:20 protože jednak mi Tomáš moc...
  • 00:16:27 Moc... Moc... Moc...
  • 00:16:32 Moc mi... Moc mi...
  • 00:16:37 -Pomáhá.
    -Pomáhá.
  • 00:16:42 Přenes, mě příteli, na druhý břeh,
  • 00:16:46 na první schůdek mě vystoupit nech.
  • 00:16:52 Na první schůdek zdola.
  • 00:16:57 Jen malou chvíli a poplujem zpět,
  • 00:17:01 chtěl bych se podívat
    na tamten svět,
  • 00:17:08 kdo mě volá.
  • 00:17:12 Pam,
  • 00:17:14 pam, pa, dam,
  • 00:17:18 pam, pa, dam,
  • 00:17:22 pam, pa, dam.
  • 00:17:27 Nalož mě, příteli,
    na vratký prám...
  • 00:17:30 Když přišel,
    v zásadě nedokázal povolit čelist,
  • 00:17:34 aby vůbec něco vyslovil.
  • 00:17:36 Všechno měl zaťaté na zubech,
    jak se říká.
  • 00:17:39 Na bradě.
    A byla to velká práce před náma.
  • 00:17:45 Na straně druhé, věci typu
    jeho zdravotní problémy,
  • 00:17:48 které teda má,
  • 00:17:51 tak vůbec se nám
    jako nepletly do cesty,
  • 00:17:54 protože Jakub
    všechno dokonale nahrazoval
  • 00:17:57 velikánskou pílí,
    neuvěřitelnou pokorou
  • 00:18:02 a hlavně teda tím,
    jak prostě dokázal
  • 00:18:06 se vžít do všeho,
    co jsem mu říkala.
  • 00:18:09 A protože zpěv
    je psychofyzická záležitost
  • 00:18:12 a je to otázka představivosti...
  • 00:18:16 Když budu hrát na housle, tak
    vás ten váš kantor zkontroluje.
  • 00:18:21 Nebo když budu hrát na klavír.
    Ale ten zpěvák,
  • 00:18:24 ten kantor
    tomu zpěvákovi opravdu musí dávat
  • 00:18:27 návody neb do něj nevleze, tak
    to je někdy opravdu otázka toho:
  • 00:18:32 Představ si jako když... A Kuba
    má neuvěřitelnou představivost.
  • 00:18:37 To, co možná mu někde chybí,
    tak tady mu všude přebývá.
  • 00:18:53 Já jsem vlastně byla
    docela mohutně překvapená tím,
  • 00:18:59 jak dalece postižený on byl.
  • 00:19:02 Takže my jsme spolu začali
    vlastně pracovat
  • 00:19:05 takovými velmi jednoduchými
    manipulacemi s tělem
  • 00:19:07 a do toho jsme
    se vlastně vraceli vývojově zpátky,
  • 00:19:11 aby mohl do toho vykřiknout,
    zakňourat, zafňukat,
  • 00:19:16 aby se vrátil
    k těm původním zdrojům.
  • 00:19:19 A najednou zjistil Jakub,
  • 00:19:22 že je to prostor,
    kde se cítí daleko svobodněji.
  • 00:19:28 ... přece jen tváří v tvář,
  • 00:19:32 přece jen tváří v tvář.
  • 00:19:36 Ta jeho pouť vede tmou,
  • 00:19:39 za světlem já šel bych rád...
  • 00:19:43 My jsme s Jakubem
    hledali jeho hřivnu.
  • 00:19:47 My jsme hledali prostor,
    pro který on má vlastně vášeň.
  • 00:19:52 A když jsem ho uslyšela zpívat,
    tak jsem pochopila, že ta vášeň
  • 00:19:56 skutečně je v tom zpěvu.
    A tady je důležité si uvědomit,
  • 00:20:00 že zpěv skutečně
    předchází mluvnímu projevu,
  • 00:20:05 že vývojově je daleko starší
    a že každý člověk, který se narodí,
  • 00:20:10 se narodí s dispozicí
    hlasově se projevovat,
  • 00:20:13 ale projevuje to,
    jak se prožívá, jak se prociťuje.
  • 00:20:17 A teprve později
    se dovyvíjí v mozku
  • 00:20:21 ty části,
    které zprostředkovávají mluvu.
  • 00:20:24 A tou mluvou
    začíná být velmi omezována
  • 00:20:27 ta stoprocentní hlasová svoboda.
  • 00:20:29 A toho
    jsme začali s Jakubem využívat.
  • 00:20:32 Protože já mohu nazvat
    to období před tou mluvou
  • 00:20:36 jako prapěvecké
    nebo prepěvecké období
  • 00:20:39 a my jsme nejdřív třeba jenom
    na jednu slabiku spolu zpívali.
  • 00:20:45 Nebo jenom na jednu hlásku
    jsme si zpívali.
  • 00:20:49 ZPÍVÁ LATINSKY
  • 00:21:19 Kubu jsem potkávala na různých
    akademiích a přehlídkách
  • 00:21:25 a vnímala jsem, jak nádherně zpívá.
    Slovo dalo slovo, nějaké štěstí,
  • 00:21:29 Kuba sem přijel inkognito,
    vyzkoušel si akustiku
  • 00:21:33 a postupně jaksi jsme se domluvili
  • 00:21:35 a začali jezdit pomáhat
    s prováděním, se zpíváním.
  • 00:21:39 On tu hlavně organizuje
    koncert adventní
  • 00:21:43 a další zpívání proto,
    aby tady na Humprechtě
  • 00:21:47 vytvořili něco zajímavého,
    nějaké krásné setkání s hudbou.
  • 00:21:53 ZPÍVÁ LATINSKY,
    V MÍSTNOSTI JE DOBRÁ AKUSTIKA
  • 00:23:00 Když začal vlastně studovat
    na konzervatoři,
  • 00:23:04 tak tím, že bydlí v Praze,
    tak se dostal z našeho dosahu,
  • 00:23:09 z dosahu rodičů, což je úžasný.
    Doporučuju všem rodičům,
  • 00:23:15 kteří mají
    dítě s nějakým handicapem,
  • 00:23:19 poslat ho trošku dál od sebe.
  • 00:23:22 Obdivuju ho,
    jak zvládá cestování po Praze
  • 00:23:28 a jak zvládá i dodržovat časy,
    protože Kuba je takovej trošičku
  • 00:23:34 půl metru nad zemí,
    co se týká času,
  • 00:23:37 takže jako dostavit se včas
    na některý akce,
  • 00:23:41 je trošku problém.
    Tak to se naučil velice rychle.
  • 00:23:44 V tý Praze mu nic jinýho nezbylo.
  • 00:23:47 A úžasný,
    co se týká tý samostatnosti, je,
  • 00:23:52 když mi zavolá a řekne:
    Mamko, já jsem si vypral.
  • 00:23:55 Já přijedu až za 14 dní,
    tak jsem si ty věci vypral.
  • 00:23:58 Ale neboj.
    Černý zvlášť, ostatní zvlášť.
  • 00:24:02 Takže to je úžasný.
  • 00:24:04 Snad řek jsem víc,
    než chtěl jsem říct.
  • 00:24:08 To už se stává.
  • 00:24:11 Bude to tím, že dobře vím,
    že jsi ta pravá.
  • 00:24:19 -Že se mi hlava točí...
    -Za to může šeřík snad.
  • 00:24:23 A tužkou na obočí
    chtěl bych zkusit verše psát.
  • 00:24:27 To všechno bude jenom tím,
    že dávno dobře vím,
  • 00:24:31 že láska nedá lidem spát.
  • 00:24:34 Úplně poprvé
    jsem se s Kubou potkala na táboře,
  • 00:24:37 ale to už je hrozně moc let zpátky.
  • 00:24:41 A tenkrát jsme spolu
    zas až tolik nekomunikovali,
  • 00:24:44 i když je pravda, že asi všem
    se Kuba už tehdy zaryl do paměti,
  • 00:24:49 protože byl takový
    vtipný, vnímavý a tak.
  • 00:24:52 A Kuba už tehdy
    pro mě byl hodně zajímavý
  • 00:24:57 a mě strašně zajímalo,
    co zpívá v hodinách.
  • 00:25:00 A tak nějak
    jsem ty skladby začala přebírat
  • 00:25:03 a učit se ty doprovody.
  • 00:25:06 A tak jsme vlastně
    začali spolu zpívat.
  • 00:25:09 Já jsem nejdřív s ním
    zkoušela hrát jako klavíristka
  • 00:25:12 a pak nás nějak napadlo,
    že bychom mohli spojit síly
  • 00:25:16 a hlasy,
    a tak začaly i ty naše duety.
  • 00:25:22 Skryté titulky: Jaroslav Švagr
    Česká televize 2016

Související