iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
30. 5. 2018
22:45 na ČT art

1 2 3 4 5

1 hlas
1917
zhlédnutí

Třistatřicettři

Český les

Volyně: Jiří Homolka — Miřetice: Tomáš Hauser — Miřetice: Magdalena Justová — Prapořiště: Václava Jandečková — Domažlice: Viktorie Janiurková — Stachy: Jiří Staněk

51 min | další Magazíny »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

Třistatřicettři

  • 00:00:12 Tak, pane Lukeši,
    teď jedeme vlastně nahoru.
  • 00:00:15 Jako k Českému lesu?
  • 00:00:17 -Já vůbec nevím,
    jestli jedeme nahoru nebo dolů.
  • 00:00:19 Ale jedeme skrz Šumavu.
    -Ono se to nezdá,
  • 00:00:21 ale ta silnička se tak kroutí,
    že najednou nevíte,
  • 00:00:24 jestli jste nalevo nebo napravo.
    -No.
  • 00:00:35 -Pane Lukeši, jaro je pryč.
    Sakury odkvetly.
  • 00:00:39 Podívejte se na tu krásu.
    To byly jednou květy.
  • 00:00:43 A kde jsme?
    -Jsme v podhůří Šumavy.
  • 00:00:45 -Ano, ano.
    A co tady děláme?
  • 00:00:47 -Tady za námi je nádherný
    pozůstatek
  • 00:00:49 architektury I. republiky.
  • 00:00:52 Střední a vyšší odborná škola
    průmyslová ve Volyni.
  • 00:00:56 A my se odsud vypravíme na takový
    oblouček po Šumavě a Českém lese.
  • 00:01:02 A budeme se dívat, jak tam zůstala
    nějaká ta traumata
  • 00:01:07 z I. republiky, ale možná i z naší
    současnosti.
  • 00:01:11 -Dobře. Takže literární revue 333
    květen, ale podruhé.
  • 00:01:17 -A sice číslo 204.
    -A to téma jsme právě řekli.
  • 00:01:21 -Ano. Český les.
  • 00:01:29 -Pane Lukeši, tahle škola,
    to je ohromné zjištění, má 150 let.
  • 00:01:37 Je to vyšší odborná škola
    a střední průmyslová škola.
  • 00:01:40 Jsme ve Volyni a vy jste řiditel.
    -Ano.
  • 00:01:44 Tak škola má 154 let,
    protože to bylo 8. listopadu 1864.
  • 00:01:49 A my jsme právě před 4 roky
    pořádali oslavy
  • 00:01:53 150 let založení školy.
  • 00:01:54 A při té příležitosti
    jsme přistavěli
  • 00:01:57 tady tu moderní halu,
    kde je kompletní CNC technologie
  • 00:01:59 na výrobu dřevěných konstrukcí
    a celých dřevostaveb.
  • 00:02:03 -Celý ten areál,
    ten je mnohem mladší
  • 00:02:05 než je stáří té školy.
  • 00:02:09 -Ano, areál je z roku 1933
    a je to čistý funkcionalismus
  • 00:02:14 právě z těch 30. let
    minulého století.
  • 00:02:17 -Ale škola na tom místě
    původně nebyla, když začala.
  • 00:02:20 -Ne, když začala
    v tom roce 1864,
  • 00:02:23 tak to bylo na několika místech
    ve Volyni,
  • 00:02:25 kde dneska už školy ani nejsou.
  • 00:02:27 -Takže tohle je co za dílnu?
    -Tohle to je strojní dílna,
  • 00:02:31 kde jsou základní
    dřevoobráběcí stroje,
  • 00:02:34 aby se studenti dostali
    k těm truhlářským operacím.
  • 00:02:38 To řemeslo k tomu opravdu patří.
  • 00:02:40 Myslím si, že bez toho
    se žádný technik neobejde.
  • 00:02:44 A vedle těch klasických
    technických oborů
  • 00:02:47 tu máme jeden umělecký obor,
  • 00:02:49 který je logickým vyústění
    právě těch technických oborů.
  • 00:02:52 A tam se jednak kloubí design,
    návrh s tou vlastní realizací.
  • 00:02:56 -Čili to je třeba návrh nábytku
    a takovýhle věci, jo?
  • 00:03:00 -No, ano.
    Plus ještě potom vám ukážu
  • 00:03:02 další halu, kde máme technologii
    na to hrubší zpracování.
  • 00:03:07 -Takže tady už máme třeba nějaký
    výrobek...
  • 00:03:10 -To je takový vzorek
    na nacvičování sítě
  • 00:03:14 a právě zpracování těhle těch
    prvků...
  • 00:03:17 -Vy tady nemáte jenom maturanty,
    že ano,
  • 00:03:20 to bychom si teďka měli říct.
  • 00:03:22 -Kromě maturantů tu máme ještě
    studenty na vyšší odborné škole,
  • 00:03:25 což je studium
    podobné vysokoškolskému,
  • 00:03:28 zakončený titulem
    diplomovaný specialista.
  • 00:03:31 Ale díky vazbě
    na technickou univerzitu ve Zvolenu,
  • 00:03:34 na dřevařskou fakultu, tady máme
    i dva bakalářské programy.
  • 00:03:38 -Já tady držím v ruce dvě knížky:
  • 00:03:40 Dřevěné a kovové konstrukce
    a Stavební mechanika.
  • 00:03:44 To jsou teda taky knížky,
    které vznikly na téhle škole.
  • 00:03:47 -Ano. To jsou knížky, které psali
    moji zástupci.
  • 00:03:51 Původní zástupce
    pan inženýr Lubomír Jelínek,
  • 00:03:54 a druhým autorem je
    inženýr Petr Červený,
  • 00:03:57 což je zástupce ředitele
    až do současné doby.
  • 00:04:00 A má jednu výhodu oproti mně -
    je absolventem zdejší školy.
  • 00:04:03 -No ale tyhle ty knížky neslouží
    jenom potřebám vaší školy.
  • 00:04:07 -My vnímáme, že v momentálně
    psát učebnice
  • 00:04:11 není příliš lukrativní,
    takže to vidíme
  • 00:04:14 jako pomocnou ruku pro všechny
    stavební průmyslovky
  • 00:04:17 v České republice.
  • 00:04:19 A současně na zadní straně
    je reklama
  • 00:04:21 na naši vyšší odbornou školu.
  • 00:04:26 -Takže teď jsme ve vaší
    odborné knihovně.
  • 00:04:28 Kolik je tu svazků?
  • 00:04:30 -Tak máme tu přibližně 12 tisíc
    svazků převážně odborné literatury.
  • 00:04:35 Plus nějaká skripta
    a pomocnou knihovničku
  • 00:04:38 právě toho detašovaného pracoviště
    technické univerzity ve Zvolenu.
  • 00:04:42 -A nějaká beletrie by se tu našla?
    -Tak beletrie by se našla,
  • 00:04:45 ale naším cílem není suplovat
    městskou knihovnu.
  • 00:04:48 Ale asi nejcennější,
    co tady můžeme vidět,
  • 00:04:51 tak si tady studenti sami dělají
    výstavy.
  • 00:04:53 Momentálně tady běží výstava
    fotografií nebo výstava básní.
  • 00:04:57 A celkově to přispívá
    k takovému tomu
  • 00:05:00 obohacení studentského
    a kantorského života.
  • 00:05:04 Že to není - kantor na stupínku
    a děti někde pod stupínkem.
  • 00:05:06 -A je to také pěstování
    umělecké letory.
  • 00:05:09 -No a taky hlavně vzájemnosti.
  • 00:05:11 -A ten vztah ke škole
    se vlastně vytváří
  • 00:05:15 prostřednictvím takovýchto
    drobností, by se dalo říct.
  • 00:05:18 -Tak jsme v aule, pane Lukeši.
    -V aule?
  • 00:05:21 -Ano. Krása.
    -Jako na vysoké škole?
  • 00:05:24 -Kdepak to vůbec mají,
    i na vysoké škole,
  • 00:05:27 takovýto prostor?!
  • 00:05:29 -Tak tady se odehrávají workshopy,
    minikonference,
  • 00:05:33 současně se tady odehrává
    předávají maturitních vysvědčení
  • 00:05:37 nebo imatrikulace té vysoké školy,
    co tady máme.
  • 00:05:41 Plus předávání diplomů
    a další slavnostní akce.
  • 00:05:45 -Počkejte,
    a vy už tady s námi sedíte.
  • 00:05:49 -Vy jste na nás čekal.
    Jste to vy, ne?
  • 00:05:52 Je vám to velmi podobné.
    -Tak je mi to podobné.
  • 00:05:54 Aspoň podle počtu vlasů
    je mi to určitě podobný.
  • 00:05:57 -No, to je pravda.
  • 00:05:59 -A to dělali studenti,
    když jsme měli vernisáž
  • 00:06:01 na hradě ve Strakonicích.
    Jeden student to moderoval
  • 00:06:04 a jako na pomoc měl
    tuhle tu figuru,
  • 00:06:07 která má připomínat ředitele.
  • 00:06:09 -Tak si podáme ruku.
    Dobrý den.
  • 00:06:14 A jak jste to říkal?
  • 00:06:15 Když vám dají jedno dítě do školy,
    tak...
  • 00:06:18 -Tak když nám dali jedno dítě
    do školy, tak se mohli splést.
  • 00:06:21 Pokud nám dají druhý nebo třetí,
    tak to už se nespletli,
  • 00:06:23 to už nám věří.
    ŠKOLNÍ ZVONĚNÍ
  • 00:06:39 -TRŽIŠTĚ.
  • 00:06:43 -A mohou vám říct na začátek
    takové dvouverší,
  • 00:06:48 o kterém ani nevím, kdo ho napsal.
    -Řekněte.
  • 00:06:52 -Já půjdu tam, kam všechna pokolení
    odešla
  • 00:06:56 a lesy budou dále v slunci snít.
  • 00:07:00 To je hezký, ne?
    -To je krásný.
  • 00:07:02 Tady jsme skutečně vlastně v lese.
    Krásné, že?
  • 00:07:08 -No, hezký výhled.
    A víte, proč jsem to řekl?
  • 00:07:12 Protože zase máme 5 odchodů
    od začátku téhle rubriky.
  • 00:07:19 První - Irena Zítková.
  • 00:07:21 Už někdy na přelomu března a dubna.
    Redaktorka Mladé fronty.
  • 00:07:27 "Irenko, bez vás by nebylo
    ani téhle knihy,
  • 00:07:30 ani mnoha dalších nepostradatelných
    věcí,
  • 00:07:33 takže vám moc a moc děkuji.
    Karel Pecka."
  • 00:07:35 -A kdo je ta Irenka, pane doktore?
    -Tady, paní doktorka Irena Zítková.
  • 00:07:41 -Ano, ano.
    -To jsem já.
  • 00:07:44 -Tady máme i od Jiřího Muchy
    z pozdějších let. Z 80. let.
  • 00:07:49 Vy jste byla v 60. letech,
    a i později,
  • 00:07:51 redaktorkou Mladé fronty
  • 00:07:53 a tyhle knihy jste všechny
    redigovala.
  • 00:07:56 Jaké to bylo,
    ta spolupráce s těmito autory?
  • 00:07:59 -Tak s těmi autory byla vždycky
    báječná spolupráce.
  • 00:08:02 Já si nemůžu ztěžovat.
  • 00:08:03 Ale takových lidí,
    takových služebníků literatuře
  • 00:08:09 nebo takových literárních prvních
    čtečů literatury bylo mnoho.
  • 00:08:16 -Potom odešel Jiří Pavel.
    Prozaik, syn Oty Pavla.
  • 00:08:21 Taky jsme s ním nedávno natáčeli.
  • 00:08:24 -Já o sobě nějaký extra velký
    mínění,
  • 00:08:27 jako o spisovateli, teda nemám,
    ale teď připravuju knížku,
  • 00:08:32 která se jmenuje
    Dostaveníčko na štaflu
  • 00:08:37 aneb 30 ohlédnutí Jiřího Pavla
    zvaného Bubliny.
  • 00:08:41 To by mělo být 30 takových povídek
    z mýho života.
  • 00:08:46 A ještě vám v zásobě
    další dvě knížky,
  • 00:08:50 ale to nevím,
    jestli se toho dožiju, víte.
  • 00:08:53 Jsem v takovým stavu,
    že teda nevím dne ani hodiny.
  • 00:08:58 No ale stěžovat si na to nebudu.
    Hodně jsem si zapříčinil sám.
  • 00:09:04 -Potom ztráta nejcitlivější -
    Pavel Šrut.
  • 00:09:07 Básník a textař.
  • 00:09:09 -Ale strašně nečekaně!
  • 00:09:12 -Víš, co já si taky myslím,
  • 00:09:14 že pro tu vaši generaci
    bylo strašně traumatický
  • 00:09:17 to období zlomu z těch 60. let,
  • 00:09:21 že to se na každým
    nějakým způsobem...
  • 00:09:24 -Ale já s tím vůbec nesouhlasím.
    Já myslím, že naopak.
  • 00:09:26 Já myslím, že nám to hrozně pomohlo.
  • 00:09:28 Protože v tom 68. nám bylo
    před třicítkou.
  • 00:09:32 Ve třiceti se každej chlap
    trochu rozhoduje
  • 00:09:36 nebo ostýchá psát básničky.
  • 00:09:39 Já vím, že jsem chtěl napsat
    už román ve třiceti.
  • 00:09:42 Už nám to přišlo trochu pošetilý
    psát básničky.
  • 00:09:46 Když to skončilo, spadla klec
    a my jsme najednou pocítili...
  • 00:09:50 Mluvili jsme o tom
    a já jsem o tom přesvědčenej,
  • 00:09:53 že jsme pocítili nějaký pocit
    ohromný svobody.
  • 00:09:55 Že si teď můžeme psát
    jenom pro sebe.
  • 00:09:58 -No a stejně nečekaně odešel
    Peter Krištúfek,
  • 00:10:02 slovenský prozaik
    a filmový režisér.
  • 00:10:06 Zemřel při autonehodě.
  • 00:10:09 -Ale v tomto případě
    to má ten smysl,
  • 00:10:12 že ta hlavní postava tam postupně
    ohluchne.
  • 00:10:13 Je to taková metafora toho,
    že nechceme slyšet svoje svědomí,
  • 00:10:17 řekněme.
  • 00:10:18 A ten viditelný svět je zase hrozně
    sledovaný.
  • 00:10:21 Ivan Trojan tam hrál
    tu hlavní roli.
  • 00:10:22 Šmíruje rodinu,
    která žije v protějším domě.
  • 00:10:25 A je to dívání se.
    V bibli se píše, že Bůh stvořil
  • 00:10:29 ten neviditelný svět a ďábel ovládl
    ten viditelný svět.
  • 00:10:32 Takže to se mi moc líbilo.
  • 00:10:33 To také nikomu nedojde,
    ale mně se to líbí.
  • 00:10:35 Ten viditelný svět je vlastně
    z bible.
  • 00:10:38 -Takže se to trošku napal.
    -Ano, Neviditelný jsem napsal.
  • 00:10:43 -No a ještě jeden odchod.
    A kdo to byl, ten poslední?
  • 00:10:49 René Roubíček.
    -Sklář, výtvarník.
  • 00:10:52 -96 let.
    -No jo, tomu vděčím za mnohé.
  • 00:10:56 To je mi skutečně moc líto.
  • 00:10:59 Tak, improvizace.
    -Improvizace.
  • 00:11:01 -Přišla do skla.
  • 00:11:03 Ale přitom to sklo
    ho ve svý podstatě má,
  • 00:11:08 tu improvizaci.
  • 00:11:10 -Zejména v tom hutním skle, že jo?
    -Ano.
  • 00:11:12 -Tam, kde to dělám,
    tak tam je to naprosto čistý.
  • 00:11:15 Tam já vždycky říkám:
  • 00:11:17 Já nejsem ten geniální umělec,
    geniální je to sklo.
  • 00:11:21 Já jenom tomu sklu připravuju
    podmínky,
  • 00:11:24 aby se tvářilo co nejvíc po svým.
    Jo?
  • 00:11:27 A v tom to vězí, že jo?
  • 00:11:30 -No a teď trošku jinak.
    Aspoň jedna vzpomínka.
  • 00:11:34 Vladimír Jiránek, kreslíř
    a karikaturista
  • 00:11:38 by se v červnu dožil 80 let.
  • 00:11:41 -No jo, ten se na nás možná
    někde dívá a kreslí.
  • 00:11:45 -A co je pro vás prvotní?
  • 00:11:47 To slovo nebo ta obrazová podoba
    toho vtipu?
  • 00:11:50 -Na tohle jsem se pokoušel
    několikrát odpovídat,
  • 00:11:54 ale vždycky jsem došel k závěru,
    že to je synchronní,
  • 00:11:57 že výraz náhodně zachycený
    třeba v televizi
  • 00:12:01 nebo na nějaký povedený fotce
    naskočí zároveň s nějakým výrokem.
  • 00:12:07 A ten výrok si nějak dotvořím
  • 00:12:09 a ono to potom dostane nový smysl
    v tom spojení.
  • 00:12:14 -A teďka ještě veseleji - gratulace
    Liboru Peškovi,
  • 00:12:20 dirigentovi k 85. narozeninám.
  • 00:12:23 -Takhle mu to zadiriguju.
    Gratulujeme!
  • 00:12:29 -Pro mě je hudba úkol
    a proto ji taky neposlouchám,
  • 00:12:33 protože kdykoliv začnu poslouchat
    vážnou hudbu,
  • 00:12:38 tak začnu analyzovat
    a nic z toho nemám.
  • 00:12:43 Čili já poslouchám swing,
    starý bigbandy a takový věci.
  • 00:12:51 -A tam s vám to nestane,
    že byste...
  • 00:12:53 -Hlavně mě to tam uspokojuje.
  • 00:12:55 Protože ty kapely hrály
    absolutně perfektně.
  • 00:13:00 -A také nakladateli
    Aleši Ledererovi.
  • 00:13:03 Tomu k 65. narozeninám.
  • 00:13:06 -Ano. I to už je věk kmetský.
  • 00:13:09 -Prosto a eroica, to je takový
    už rodinný nakladatelství.
  • 00:13:13 -Teď už dělá dcera, syn...
  • 00:13:18 V rodině se prostě líp domluvíte,
    když nejsou prachy...
  • 00:13:24 S někým cizím, to jste pod tlakem
    a nemůžete se vymlouvat:
  • 00:13:28 "Já teď nemám peníze."
    -A jsou pro to nadšeny?
  • 00:13:31 -Děti?
    Tak mají pro to pochopení.
  • 00:13:35 A jak syn, tak dcera tady dělají
    rádi.
  • 00:14:12 -Pane Schmide, vidíte ten nápis:
    SVĚTOVÁ VÁLKA 1916.
  • 00:14:16 -Ano.
    -Zvláštní dům.
  • 00:14:19 -Za dva roky.
    -Za dva roky bude republika.
  • 00:14:22 A ten dům není náhoda,
    že před ním stojí je podivný...
  • 00:14:26 -A proč tady jsme?
    -No, podívejte se.
  • 00:14:29 Tady určitě jsou ti dva, co...
    Jděte první.
  • 00:14:32 -Co na nás čekají?
    -Co na nás čekají, ano.
  • 00:14:35 Tady nesedneme...
    -A tady už někdo už... Ahoj!
  • 00:14:39 -Nazdar, nazdar. Jak se jmenuješ?
    -My jdeme k vám!
  • 00:14:42 Bertík, ano, to je Bertík.
    -Ano, ano.
  • 00:14:44 -A teď zvoňte, pane Schmide.
  • 00:14:50 A zase Bertík!
    Kde ses tady vzal, Bertíku?
  • 00:14:53 -Dobrý den, dobrý den.
    Tak jsme vás našli.
  • 00:14:56 -Dobrý den.
    -Dobrý den.
  • 00:15:00 -"Jaký význam má v řádu světa
    bída našich duší," je tady psáno.
  • 00:15:08 Co to máte?
    -A v čem to čteme?
  • 00:15:11 Zpřítomnění aneb Pocity Františka
    Klišíka.
  • 00:15:15 A čtěte dál.
  • 00:15:17 -Poety, jenž si pomalu zvyká,
    kterak jej...
  • 00:15:21 -...osud žvýká, jak jej drtí
    ústa smrti
  • 00:15:26 do neuvěřitelné podoby stravitelné.
    To jsme u Josefa Váchala, ne?
  • 00:15:33 -Skoro.
  • 00:15:35 -Ale ve skutečnosti jsme
    u Tomáše Hausera, že?
  • 00:15:38 -Těsně vedle.
  • 00:15:42 -Tak jak takováhle kniha vzniká,
    proboha?
  • 00:15:46 -Tak vzniká dlouze, vzniká roky.
    A úplně první,
  • 00:15:52 jestli znáte Františka Klišíka,
    který je autor těch všech básní,
  • 00:15:57 tak František Klišík,
    to je takový volarský génius,
  • 00:16:02 už od pohledu takový pirát,
    ale s velkým srdcem.
  • 00:16:08 My jsme se s Františkem potkali
    při natáčení filmu Očarovaná Šumava.
  • 00:16:13 To bylo takové sympózium,
    kde jedna kamarádka domluvila,
  • 00:16:18 že natočíme nějaký filmařský
    amatérský...
  • 00:16:23 Že filmař přijede natočit
    nějaký záběr.
  • 00:16:26 A my jsme tam naběhli
    ve třiceti lidech.
  • 00:16:30 A protože některý záběry měly být
    i hospodský scény,
  • 00:16:33 tak jsme přivezli sud a pípu
    a než jsem si stačil
  • 00:16:39 rozbalit fidlátka
    a dát kazetu do kamery,
  • 00:16:41 tak už tam ti aktéři opravdu
    tu hospodu rozjeli naplno,
  • 00:16:46 přestali být ovladatelní
  • 00:16:48 a začali tam strašně pít, tančit,
    kouřit...
  • 00:16:52 Působilo to spíš komicky,
    nikdo se nenechal nějak ovládnout.
  • 00:16:56 A do týhle skrumáže tam přišel
    Franta,
  • 00:16:59 vytáhl z kapsy takový roztrhaný
    papírek na několik kusů,
  • 00:17:01 takhle si ho položil na zem
    a začal z toho recitovat
  • 00:17:04 nějakou báseň o nějakým mnichovi.
  • 00:17:07 Mně to přišlo jako když ožije
    nějaká postavička
  • 00:17:11 z Kerouacový knížky
    a najednou se tam zjeví.
  • 00:17:16 Tak jsem si ho tak oblíbil
    a šel jsem po těch jeho básničkách.
  • 00:17:21 On ve svý dobrotě a skromnosti
    mi řekl: "Tady to máš,"
  • 00:17:26 má to naťukaný na stroji nebo tak,
    "Vem si z toho co chceš.
  • 00:17:31 Když se ti něco nebude líbit,
    tak to změň."
  • 00:17:34 Ale samozřejmě...
    -A co dělá?
  • 00:17:37 -Tak dělá zedníka,
  • 00:17:41 což u jednorukýho člověka
    je docela frajeřina.
  • 00:17:45 Ale hlavně píše básně.
    Obojí dělá dobře.
  • 00:17:48 V obojím je téměř geniální.
    Nebo geniální bez "téměř".
  • 00:17:53 -A to vaše výtvarné pojetí přišlo
    jako následek těch básniček?
  • 00:17:57 Nebo jak to bylo?
    -To byl následek básniček.
  • 00:18:02 Pročítal jsem si to a buď mě k nim
    něco napadlo nebo ne.
  • 00:18:06 A když mě to napadlo,
    tak jsem to vyryl a vytiskl.
  • 00:18:09 Když byste ty básničky viděli,
    tak ty nápady přicházejí samy.
  • 00:18:14 Je to strašně pestrý a šťavnatý.
  • 00:18:17 Jsme s Františkem na jedný vlně,
    takže to tak jako...
  • 00:18:20 -A to vaše výtvarný pojetí
    těch básniček
  • 00:18:23 se pak odvíjelo od nich
    nebo od nějaký vaší představy?
  • 00:18:27 -Jo, jo, to bylo všechno od nich.
  • 00:18:29 Kdybyste ty básničky četli,
    tak to by vám taky vyskakovaly
  • 00:18:33 ty nápady, protože jsou strašně
    takový pestrý a šťavnatý.
  • 00:18:36 Ten nápad stejně přijde
    spolu s tou básničkou.
  • 00:18:39 To pak jenom to pižlání
    trvá dlouho. A to tištění.
  • 00:18:44 Ale nápad na ten obrázek,
    ten je hned s tou básničkou.
  • 00:18:48 -A tady máme samotného básníka.
  • 00:18:50 -To je samotnej Franta
    a ta básnička:
  • 00:18:53 "Jako včera před soumrakem čekám
    na ohňostroj města.
  • 00:18:58 To, že beru život hákem,
    taková je moje cesta.
  • 00:19:01 On má ten hák místo tý ruky,
    že jo.
  • 00:19:04 -A zároveň je to výraz
    nějakýho životního postoje.
  • 00:19:08 -Přesně.
    -Beru život hákem.
  • 00:19:11 No a přiznejme tu inspiraci,
    kterou znalec odezře.
  • 00:19:16 -Tak snažím se být
    Váchalovým epigonem,
  • 00:19:20 ale protože mi to nejde,
    tak to vypadá takhle.
  • 00:19:23 -No to je lepší.
    Tak jste svůj, ne?
  • 00:19:26 Proč to nazýváte epigonstvím?
    -To není.
  • 00:19:28 -Možná, že je to pokračovatelství
    v tom duchu.
  • 00:19:32 -Kdokoliv po Váchalovi udělá knížku
    kompletně ručně
  • 00:19:39 dřevorytu nebo linorytu,
    a ještě navíc na podobný témata,
  • 00:19:43 tak už se nedá vyhnout
    tomu srovnání s Váchalem.
  • 00:19:48 Ale ničeho takového
    bych se ani neopovažoval nebo tak.
  • 00:19:52 -No ale znovu to okouzluje.
    To je důležitý.
  • 00:19:54 -Znovu to okouzluje,
    ale když se tady podíváme
  • 00:19:58 na tu předchozí knihu, tak to je
    i obsahově něco jinýho
  • 00:20:03 než ten Váchal,
    tady ti Svatí na odstřel.
  • 00:20:08 To už je váš průzkum
    tady tý okolní reality.
  • 00:20:14 -Je to spíš život předků
    tady v tý okolní krajině.
  • 00:20:19 Za komunistů tady padlo na Šumavě
    asi 30 kostelů.
  • 00:20:24 Buď byly odstřelený
    nebo nějak zdemolovaný.
  • 00:20:28 A každý byl zasvěcený
    nějakými svatýmu, že jo.
  • 00:20:31 Každýmu tomu svatýmu
    je právě věnovaná ta jedna stránka.
  • 00:20:37 Je tam vždycky připsaný ten příběh,
    proč vlastně ten kostel padnul.
  • 00:20:42 Někdy ho zaplavilo Lipno,
    někdy z toho udělali kravín,
  • 00:20:46 někdy hospodu pro vojáky,
    kde místo oltáře byl výčep
  • 00:20:50 a místo zpovědnice byly pisoáry.
  • 00:20:54 Nebo jestli si vzpomenete na film
    Švejk z 50. let,
  • 00:20:59 jak tam Hrušínský říká
    tu slavnou větu:
  • 00:21:01 "Nestřílejte, vždyť jsou tu lidi!"
  • 00:21:04 Tak za ním vyletí do vzduchu
    taková věž kostelíka,
  • 00:21:08 tak tu vlastně odstřelili
    jenom kvůli tady té scéně.
  • 00:21:11 Takový různý příběhy.
  • 00:21:13 -A kde byla ta věž?
    -To bylo v Boleticích.
  • 00:21:16 -No a ty texty,
    to už jsou ale vaše texty?
  • 00:21:18 -No tak něco je z webových stránek,
    který píšou o těch kostelích,
  • 00:21:23 který to mapují, něco je z knížek
    o těch svatých
  • 00:21:28 a nějaký svoje napsaniny
    jsem si tam k tomu taky přidal.
  • 00:21:33 -No a vy jste ve výtvarném oboru
    samouk, že jo? Autodidakt.
  • 00:21:39 -Já jsem téměř amatér.
    Je to panenský amatérismus.
  • 00:21:46 Jsem se jenom jednou technicky
    dozvěděl,
  • 00:21:48 jak se to dělá, že se to odryje,
    natře barvou a tiskne.
  • 00:21:52 Ale jinak já jsme mechanik,
    elektronik, teolog
  • 00:21:55 a sociální pracovník.
    -Bude pokračovat něco dalšího?
  • 00:21:59 Nebo je to jenom těch několik let,
    co jste tomu musel věnovat?
  • 00:22:05 -Myslíte ta knížka?
    Nebo to moje rejpání?
  • 00:22:08 -No ano.
    -Něco dalšího bude.
  • 00:22:10 -Už trochu rejpu.
    A je to taková zpověď jogína
  • 00:22:15 na jeho neúspěšný cestě
    za ovládnutím ega.
  • 00:22:24 -Pane Lukeši, octli jsme se
    v romantické dílničce.
  • 00:22:29 Je to tak?
    -Vypadá to tak.
  • 00:22:31 Vy taky takhle pracujete
    v rukavicích?
  • 00:22:34 -No, já musím pracovat
    v rukavicích,
  • 00:22:36 protože dělám i s kyselinami,
    tak kvůli ochraně rukou musím.
  • 00:22:40 -A co tady vlastně děláte?
  • 00:22:42 -Já tady vyrábím šperky a vitráže,
    občas i různý objekty.
  • 00:22:49 Já jsem sice vystudovala ekologii,
    takže je celkem logický,
  • 00:22:54 že pracuju s olovem a s kyselinama,
  • 00:22:57 ale prostě tak nějak to přišlo
    samo.
  • 00:23:00 Já sama pořádně nevím.
    -Z jakých materiálů?
  • 00:23:03 Přece jenom nějakou orientaci
    nám řekněte.
  • 00:23:06 -Tak já dělám hlavně s nerez ocelí,
    kterou stříhám a brousím.
  • 00:23:13 A to pak letuju cínem.
  • 00:23:15 -Kdo jsou vaši zákazníci?
    Víte to?
  • 00:23:18 -To je právě taková
    zajímavá záhada,
  • 00:23:20 protože já prodávám přes internet,
    takže já ty lidi vlastně neznám.
  • 00:23:24 A proto je pro mě i těžký vyrábět
    na zakázku,
  • 00:23:27 protože vlastně nevím,
    vůbec netuším, pro koho.
  • 00:23:31 Takže dělá se mi hrozně těžko
    na zakázku.
  • 00:23:34 A ještě právě svázaná
    tou představou toho zákazníka
  • 00:23:38 to právě potom nemůžu
    nechat to volně dít.
  • 00:23:43 -A k těm vitrážím se taky někdy
    vracíte?
  • 00:23:46 -Teď poslední dobou mě spíš
    zaujalo dělat víc "užitý umění",
  • 00:23:53 protože ten šperk přeci jenom
    je taková cetka,
  • 00:23:58 ten užitek je tam v podstatě jenom
    ozdobnej.
  • 00:24:02 A mě by spíš zajímalo dělat
    nějaký objekty z větších kusů kovů,
  • 00:24:07 třeba i to sváření.
  • 00:24:09 Teď jsem se přihlásila ke známému
    na kurz výroby,
  • 00:24:13 nebo kurz sváření.
  • 00:24:16 -No tak vidíte!
    -Tak to je můj plán do budoucna.
  • 00:24:39 -ENCYKLOPEDICKÉ HESLO - ČESKÝ LES.
  • 00:24:43 Členitá vrchovina podél
    česko-německé hranice.
  • 00:24:46 -Táhne se od Chebská pánve
    až po Všerubskou vrchovinu,
  • 00:24:51 která ho odděluje od Šumavy.
  • 00:24:53 -Ano. Té se svým rázem
    nejvíce podobá,
  • 00:24:56 je však o 300 až 500 metrů nižší.
  • 00:25:01 -A délka Českého lesa
    je 80 kilometrů.
  • 00:25:05 -Krásný kraj.
  • 00:25:29 Pane Lukeši,
    blížíme se k Domažlicím,
  • 00:25:32 to bychom měli říct k Domažlicům.
    Nebo jak by to bylo?
  • 00:25:35 -Kdož ví, jak to tady říkají?
  • 00:25:37 -Chodsky by to nějak mělo znít,
    ale takhle by mi to připadalo.
  • 00:25:41 -To jsou záhady českého jazyka.
    -Ano.
  • 00:25:47 -No a kousek od Domažlic
    je obec Prapořiště,
  • 00:25:50 nedaleko je Všerubský průsmyk.
  • 00:25:53 A v tom Prapořišti uvidíte,
    tam nás čeká
  • 00:25:55 velké autorské překvapení.
  • 00:25:58 -Že by nás ještě něco
    mohlo překvapit?
  • 00:26:01 -No, já myslím, že ano.
  • 00:26:10 -Tak takovouhle limonádu jsem pil
    naposledy někdy v dětství.
  • 00:26:16 Ale není to limonáda,
    protože to je...
  • 00:26:18 Co to je vlastně?
    Co jste nám to tady připravila?
  • 00:26:22 To je něco domácího.
    -To je moje domácí malinová šťáva.
  • 00:26:26 A nevařím ji,
    takže je plná vitamínů.
  • 00:26:29 -Tak to jsem poznal, že jo?
    Honzo, taky vám chutná?
  • 00:26:32 Vy jste ji asi pil
    už za I. republiky jako kluk.
  • 00:26:37 -Teďka se tady ta tradice obnovuje.
  • 00:26:41 -A proč jsme se sešli?
  • 00:26:44 -Protože se chceme
    paní Jandečkové zeptat,
  • 00:26:47 co to zažívá za tvůrčí explozi
    v posledních pěti letech?
  • 00:26:51 Tady máme čtyři docela objemný
    knížky,
  • 00:26:54 který vznikly za tu dobu.
  • 00:26:56 Támhle spousta článků...
    Kde se to ve vás zrodilo?
  • 00:27:01 -Já jsem to neplánovala.
  • 00:27:03 To se úplně spontánně
    tak nějak sešlo.
  • 00:27:07 -Z nějakých příčin.
  • 00:27:10 -Prostě jednoho dne jsem se
    rozhodla, že se zkusím...
  • 00:27:15 že se pokusím zjistit,
    co dědeček dělal proti komunistům,
  • 00:27:23 protože ho chtěli pověsit.
  • 00:27:25 Ale nakonec dostal doživotí,
    ve vězení byl 14 let a 6 měsíců,
  • 00:27:30 a měla jsem ho nesmírně ráda.
  • 00:27:32 -A on je tady na tý obálce?
    -Tady je, no.
  • 00:27:37 -Tohle je dědeček.
  • 00:27:39 -Ale když jsem byla poprvé
    v archivu,
  • 00:27:41 to bylo někdy v únoru 2012,
    tak jsem byla sama překvapená,
  • 00:27:46 kolik těch materiálů tam bylo.
  • 00:27:49 -To jsou tamhle ty materiály,
    ta hromada, že jo?
  • 00:27:53 -To je ta hromada.
  • 00:27:55 Jenom základní vyšetřovací
    skupinový spis mého dědečka
  • 00:27:58 je ten první nahoře.
  • 00:27:59 A abych to mohla studovat,
    tak jsem si to všechno ofotila
  • 00:28:03 a měla jsem toho strašně moc
    v hlavě,
  • 00:28:05 že jsem nevěděla, co s tím.
    -Vy vůbec nejste školený historik.
  • 00:28:08 Vy jste přece studovala
    mezinárodní vztahy,
  • 00:28:11 nebo co to bylo?
  • 00:28:12 -No, no.
    To je pravda.
  • 00:28:15 Možná to psaní ve mně
    trošku asi bylo dřív,
  • 00:28:17 protože maturitní práci jsem psala
    celou ve verších.
  • 00:28:22 -Ne!
    -Na gymnáziu v Domažlicích.
  • 00:28:24 V každém případě v pozdějších
    letech jsem to měla tak,
  • 00:28:26 že když mě něco trápilo,
    tak jsem měla potřebu sednout
  • 00:28:31 a napsat to.
  • 00:28:33 Vždycky mě zajímala
    mezinárodní politika,
  • 00:28:36 mezinárodní vztahy.
  • 00:28:37 A ty knížky, který píšu,
    je vlastně politické téma.
  • 00:28:40 -Tak a teď k tomu - témata.
    -Tak původně to začalo dědečkem.
  • 00:28:45 Pak se to trošku přeorientovalo
    na tu akci Kámen a Falešné hranice.
  • 00:28:52 A mezi tím ještě byl Jan Masaryk.
  • 00:28:54 -Zjistila jsem něco o dědečkovi,
    pak jsem zjistila,
  • 00:28:58 že on vlastně vytvořil
    takovou ilegální skupinu,
  • 00:29:02 která pomáhala lidem za hranice.
    To bylo v roce 1948.
  • 00:29:07 A pak jsem zjistila takový šílený
    paradox,
  • 00:29:11 že policisté na hranicích,
    kteří v té finální fázi
  • 00:29:14 pomáhali dědečkovi,
    třeba převáděli Ivanu Tigridovou,
  • 00:29:19 tak na druhé straně
    museli vodit jiné lidi do pasti.
  • 00:29:22 V rámci takzvané akce KÁMEN.
  • 00:29:24 A já jsem teda něco začala
    sepisovat,
  • 00:29:27 ono to brzo mělo skoro sto stran,
    a narazila jsem
  • 00:29:31 na rodinu toho hlavního
    protagonisty, Stanislava Lišky,
  • 00:29:34 což byl velitel stanice SNB
    ve Všerubech.
  • 00:29:37 On na jednu stranu pomáhal
    dědečkovi
  • 00:29:40 krýt ty přechody v té finální fázi,
    a na druhou stranu
  • 00:29:45 za ním právě přijeli
    z Ministerstva vnitra na jaře 1948,
  • 00:29:49 že musí provádět přísně tajné
    operace.
  • 00:29:53 Jedna věc je falešná hranice,
    tady to máme vlastně na obrázku,
  • 00:29:57 falešná závora, falešná hranice.
  • 00:29:59 A pak ti lidé šli ještě dál,
    jakože už jsou v Německu,
  • 00:30:03 a přišli do budovy,
    která byla označená
  • 00:30:06 jakože to je německá celnice.
  • 00:30:08 -Už měli pocit,
    že jsou ve svobodným světě.
  • 00:30:12 -A došli kam?
    -A přišli do domečku,
  • 00:30:15 kde jim bylo řečeno,
    že jsou na celnici
  • 00:30:19 a byli zavedeni do úřadovny
    amerického důstojníka.
  • 00:30:23 -Vyslýchání a pak už všechno
    skončilo.
  • 00:30:26 -Všechno falešné.
    -Takže přicházíme tudy.
  • 00:30:29 -Tudy, odtud přicházíme.
  • 00:30:31 -Dostáváme se na místo,
    kde teď stojíme.
  • 00:30:34 -Tady takhle vedla hranice.
    -Ano.
  • 00:30:37 -Sem je dovedl ten příslušník,
    že ano?
  • 00:30:39 -Pak se šlo po hrázi,
    to je tady na konec.
  • 00:30:43 Tam na ně čekala falešná německá
    hlídka.
  • 00:30:46 -To je až támhle někde.
    -A dovedla je Na tu výslechovou...
  • 00:30:51 -A potom šli támhle tudy.
  • 00:30:53 Takhle, takhle, takhle.
    A tam už dál, tam se nepodíváme,
  • 00:30:57 -Tam už je vyslýchali
    údajní Američané.
  • 00:31:01 A když se výslech odehrál,
    tak pak se šlo...
  • 00:31:05 To téma je potom zpracováno
    tady na deseti případech
  • 00:31:08 celkem v téhle té knize
    Falešné hranice.
  • 00:31:12 Kdo byl vlastně duchovním otcem
    celého toho projektu,
  • 00:31:16 těch Falešných hranic a celnic?
    -Historikové po tom bádají.
  • 00:31:20 Určitě by bylo fajn asi to vědět,
    ale myslím si,
  • 00:31:24 že ty cesty jsou slepé.
  • 00:31:27 Údajně to už využívala
    sovětská tajná služba
  • 00:31:33 někdy ve 30. letech.
  • 00:31:35 A myslím si, že to je...
    -A co ten Masaryk?
  • 00:31:38 Myslím si, že to byla docela bomba
    hozená přímo mezi historiky,
  • 00:31:43 protože tam jste taky přišla
    s hypotézou,
  • 00:31:46 která do té chvíle
    nikoho ani nenapadla.
  • 00:31:51 -Zkráceně by se dalo říct,
    že člověk,
  • 00:31:54 který ve vazbě státní bezpečnosti
    vypovídal do nejmenších podrobností
  • 00:31:59 o tom, jak se té vraždy
    údajně účastnil,
  • 00:32:02 takže za určitých okolností
    by ty jeho výpovědi
  • 00:32:07 mohly být pravdivé,
    pokud on věřil,
  • 00:32:10 že ten příkaz, který on dostal,
    že teda má odstranit Jana Masaryka,
  • 00:32:15 že byl podstrčený.
  • 00:32:17 Jemu bylo řečeno,
    že to bylo na příkaz
  • 00:32:19 britské tajné služby.
  • 00:32:21 Já si myslím, že ten příkaz
    mohl být podstrčený
  • 00:32:23 a že za ty provázky
    se ve skutečnosti tahalo
  • 00:32:26 na východě.
    -Ano.
  • 00:32:28 -Každopádně ty výpovědi
    třeba byly 30stránkové.
  • 00:32:31 A polovina těch výpovědí
    byla o tom,
  • 00:32:34 jak on dělal protikomunistickou
    činnost, špionážní činnost řekněme,
  • 00:32:41 s lidmi, se kterými spolupracoval
    můj dědeček nebo je převáděl.
  • 00:32:45 Takže já jsem mohla posoudit,
  • 00:32:47 jestli už tohle to je pravdivé
    nebo ne.
  • 00:32:49 Vlastně i při tom jeho procesu
    to probíhalo tak,
  • 00:32:52 že kauza Jana Masaryka
    se vůbec nesměla projednávat
  • 00:32:55 a projednávala se vždycky jenom
    polovina výpovědí,
  • 00:32:57 takže byla věrohodná,
    všechno v pořádku.
  • 00:33:00 Ověřovalo se to i experty
    na zpravodajské službě.
  • 00:33:04 A ta druhá polovina
    se prostě projednávat nesměla.
  • 00:33:24 -ČTEME A DOPORUČUJEME.
    -Jiří Křižan, Stín.
  • 00:33:31 To je knížka, která vychází
    poprvé u nás snad po 50 letech.
  • 00:33:38 Vyšla v zahraničí, v Holandsku
    a ve Švédsku, pod jménem Jan Beran.
  • 00:33:44 A až koncem 80. let Jiří Křižan
    podle toho rukopisu napsal scénář,
  • 00:33:50 podle kterého pak natočil
    Martin Holý film Tichá bolest.
  • 00:33:55 Je to příběh vnuka a jeho děda.
  • 00:33:58 A v pozadí je smrt otce popraveného
    na počátku 50. let.
  • 00:34:04 Takže velmi osobní příběh
    Jiřího Křižana.
  • 00:34:09 A myslím, že ten film velmi dobře
    poetikou
  • 00:34:13 odpovídá právě poetice té knihy.
  • 00:34:18 -Já tady mám knížku
    Vladimíra Suchánka Grafika.
  • 00:34:23 Tady ho nejdřív vidíme,
    jak nestárne, jde tady ulicemi.
  • 00:34:28 A tady, jak je nad svým kamenem,
    protože je to litograf.
  • 00:34:32 A litografie, to je kamenotisk.
  • 00:34:35 A tady ta knížka, spíš katalog,
    je z jeho výstavy
  • 00:34:41 Litografické příběhy, v Hollaru.
    A to je něco neuvěřitelného,
  • 00:34:47 protože najedou se tady splétá
    tady ta doba možná dohromady.
  • 00:34:54 A zároveň náhoda,
    s jakou on na tom kameni
  • 00:34:57 dokáže vytvořit zázraky.
  • 00:35:00 Tak to jenom v tichosti možná
    bychom takhle pomalinku
  • 00:35:05 měli projít a pogratulovat mu.
    -Teď jedna knížka na cesty.
  • 00:35:12 Jaroslav Pavlíček,
    Člověk v drsné přírodě.
  • 00:35:16 Průvodce přežitím.
  • 00:35:18 Pavlíček je ten pozorovatel
    polární stanice Nelson
  • 00:35:23 na Antarktidě.
  • 00:35:25 A přináší tady už v 9. vydání
    téhle knihy,
  • 00:35:28 která vyšla
    v několika zemích světa,
  • 00:35:31 návody na to,
  • 00:35:34 jak se chovat v přírodě
    a na cestách.
  • 00:35:40 Ventiloval do toho zkušenosti
    z mnoha svých zahraničních výprav,
  • 00:35:45 ale myslím, že i pro člověka,
    který žije v civilizaci,
  • 00:35:49 platí tady to jeho desatero.
  • 00:35:51 Přečtu jenom tři
    z těch jeho návodů.
  • 00:35:55 Zaprvé: neztrať hlavu.
    Zapáté: pomáhej druhým.
  • 00:36:00 A zadesáté: měj zdravý strach.
  • 00:36:07 -A moje další knížka,
    to je František z Assisi,
  • 00:36:11 Chestertonem napsaná už vlastně
    před sto lety.
  • 00:36:15 A zdá se, že v té dnešní
    hodně sebestředné
  • 00:36:19 a taky uspěchané době
    je možná nesmírně dobré
  • 00:36:23 si v ní zase hodně pomalu číst
    a myslet na sebe
  • 00:36:30 ve smyslu té lásky k přírodě,
    ke svému okolí,
  • 00:36:34 rozlišovat to svoje okolí,
    ale vždycky nějak s láskou.
  • 00:36:39 Tak přečtu: "Blahoslavený,
    kdo nic nečeká,
  • 00:36:43 neboť se bude těšit ze všeho."
  • 00:36:47 -A ještě vítězná knížka
    z letošního ročníku
  • 00:36:50 Magnesie litery:
  • 00:36:53 Josef Pánek Láska v době globálních
    klimatických změn.
  • 00:36:57 Je to vcelku banální příběh
    takové milostné eskapády
  • 00:37:01 někde v Indii.
  • 00:37:04 Ale kupodivu do té knížky
    se promítly
  • 00:37:06 všechny rozpory a bizarnosti
    tohoto světa.
  • 00:37:10 A možná, že ten hrdina sám
    by potřeboval
  • 00:37:12 nějaký návod na přežití
    v tom dnešním globálním
  • 00:37:17 odcizeném světě.
  • 00:37:20 -No a ta moje třetí knížka,
    ta je už spíš taková osobní,
  • 00:37:25 tu rád čtu.
  • 00:37:26 Ta také pochází z dávné doby,
    ze 30. let minulého století,
  • 00:37:31 to už je také velké stáří.
  • 00:37:33 Autorem je Henri Michaux -
    Ecuador se jmenuje ta kniha.
  • 00:37:38 Ale není to román,
    ani, jak by se zdálo, cestopis,
  • 00:37:42 spíš jsou to návody,
    jak se dívat na svět,
  • 00:37:46 jak vůbec umět chodit po světě
    a vážit kroky.
  • 00:37:51 To byl původně Belgičan,
    ten autor francouzského původu,
  • 00:37:56 básník, takový všestranný umělec,
    výtvarník.
  • 00:37:59 Ale co je zajímavý,
    on byl takovým guru
  • 00:38:03 a solitérem
    hnutí hippies.
  • 00:38:14 -Tak my jsme vlastně teďko v centru
    Chodska.
  • 00:38:17 -No jo.
    Tak tady je to nakladatelství.
  • 00:38:21 -Je to nakladatelství
    pana Zdeňka Procházky.
  • 00:38:24 A jmenuje se
    Nakladatelství Českého lesa.
  • 00:38:37 -Tak kdepak jsme se to ocitli,
    pane Lukeši?
  • 00:38:41 -Vidíte, že v Domažlicích.
    -No to jo, ale v nakladatelství.
  • 00:38:45 -Ano, v Nakladatelství
    Českého lesa,
  • 00:38:46 které vzniklo v kterém roce?
  • 00:38:49 -Nakladatelství Českého lesa
    založil můj otec
  • 00:38:52 Zdeněk Procházka
    v roce 1991.
  • 00:38:55 Nakladatelství vydává převážně
    historicko-turistické průvodce
  • 00:38:59 a průvodce památkami,
    kdy od toho roku 91
  • 00:39:02 do současné doby vyšlo
    něco málo přes 200 titulů.
  • 00:39:06 -To je teda hodně.
    -To už je hodně.
  • 00:39:08 -A přitom, jak jsem se doslechl,
    nakladatelství má pouze
  • 00:39:12 dva redaktory,
    nebo dva zaměstnance,
  • 00:39:15 tatínka a maminku.
  • 00:39:16 -Je to tak.
    Je to rodinné nakladatelství.
  • 00:39:19 Kdy otec je autorem převážné
    většiny těch publikací,
  • 00:39:22 které tady vidíte.
  • 00:39:23 Jinak samozřejmě vydáváme
    i od jiných autorů,
  • 00:39:25 ale všechno se vztahuje k tématice
    toho Českého lesa a historie.
  • 00:39:30 Maminka vlastně je mu pravou rukou
    v tom,
  • 00:39:32 že přepisuje ty texty
  • 00:39:33 a hlavně dělá
    tu administrativní část
  • 00:39:35 nakladatelství a účetnictví.
  • 00:39:38 -Tak jak to, že to jde až tak
    daleko,
  • 00:39:40 že jsou tady Židovské památky a...
  • 00:39:43 -Židovské památky,
    to je zrovna publikace,
  • 00:39:45 kterou otec vydal Václavu Fredu
    Chvátalovi a panu Chidlerovi.
  • 00:39:50 Jsou to publikace, které ses věnují
    převážně židovským hřbitovům.
  • 00:39:54 Z těch židovských památek
    se právě ty židovské hřbitovy
  • 00:39:56 nejvíc do dnešní doby dochovaly.
  • 00:39:58 -A teď, když tady třímám
    tuhle tu kostku nebo skoro cihlu -
  • 00:40:03 Zmizelé Sudety, to svědčí o tom,
    že záběr nakladatelství
  • 00:40:07 jde i do docela traumatických stop
    české historie.
  • 00:40:12 -Zmizelé Sudety, to je publikace,
    která vyšla v několika vydáních.
  • 00:40:15 Je to práce několika autorů,
    protože to je
  • 00:40:18 o Sudetech z celé České republiky.
  • 00:40:21 Otec tady zase zpracovával tu část
    Českého lesa,
  • 00:40:24 která je mu vlastní
    a vypomáhal na části Šumavy.
  • 00:40:27 Jinak ta kniha je hlavně o tom,
    že máte srovnávací fotografie,
  • 00:40:31 které můžete vidět,
    před II. světovou válkou.
  • 00:40:35 A buď současné fotografie,
    nebo z nějakého období
  • 00:40:37 po II. světové válce.
  • 00:40:39 -Krajánci.
    To je na úplně jiné téma.
  • 00:40:43 Tak to jsme zase někde úplně
    jinde.
  • 00:40:45 -To je publikace věnovaná mlýnům
    a vodním provozům.
  • 00:40:49 Je to na Tachovsku a Stříbrsku.
    Tohle je díl druhý.
  • 00:40:54 Bude to edice tří knih.
  • 00:40:57 A věnuje se levostranným přítokům
    řeky Mže.
  • 00:41:00 Je tady zhruba 90 vodních provozů,
  • 00:41:03 z toho jsou samozřejmě převážná
    většina mlýny.
  • 00:41:06 Mlýny obilné,
    ale byly tam třeba i železárny,
  • 00:41:10 sklárny, stoupy, papírny,
    ale určitě v tom menším zastoupení.
  • 00:41:15 Ty mlýny byly nejběžnější
    z těch vodních provozů.
  • 00:41:20 Příběhy vepsané do kamene.
  • 00:41:22 První díl se věnuje hlavně záhadným
    monolitům a smírčím křížům,
  • 00:41:26 těm starším kamenným památkám.
  • 00:41:28 Je to teda z okresu Domažlice
    i z okresu Tachov.
  • 00:41:31 A pak vyšel i druhý díl,
  • 00:41:32 který se věnuje těm novějším
    památkám.
  • 00:41:35 Tam jsou spíš ty barokní plastiky.
  • 00:41:38 A je tam i popsáno to kamenické
    řemeslo jako takové a kameníci.
  • 00:41:42 -To je ale strašně velká
    sběratelská práce.
  • 00:41:46 To musí dělat víc lidí!
    -Právě.
  • 00:41:49 A tyhle knihy samozřejmě vycházejí
    v menším nákladu,
  • 00:41:51 i když vlastně dají mnohem víc
    práce
  • 00:41:54 než třeba ty komerčnější
    záležitosti,
  • 00:41:57 které vycházejí ve větším nákladu,
    ale zase tolik práce nedají,
  • 00:42:00 protože jsou třeba hodně
    o fotografiích.
  • 00:42:02 To je ta edice Co odnesl čas.
    -Ano, ta je úžasná.
  • 00:42:07 Ale kde se podařilo sesbírat
    tolik dobových fotografií?
  • 00:42:10 -To je teda zázrak.
  • 00:42:13 -Tolik dobových fotografií
    se dá sesbírat v muzeích.
  • 00:42:16 To je nejlepší spolupracovník
    pro vydání takovéto publikace,
  • 00:42:21 kdy Muzeum Chodska v Domažlicích,
    to je nevyčerpatelná studnice.
  • 00:42:25 Má přes 16 tisíc pozitivů,
    přes 2,5 tisíce
  • 00:42:28 skleněných diapozitivů a negativů,
    o těch normálních nemluvě.
  • 00:42:33 A určitě stojí za zmínku,
    že v muzeu máme
  • 00:42:35 i přes 700 dagerotypií
    od Vojtěcha Kramera,
  • 00:42:40 z poloviny 19. století,
    velmi staré fotografie.
  • 00:42:44 Vojtěch Kramer byl domažlický kněz
    a ředitel škol.
  • 00:42:48 A právě v jeho sbírkách máme
    i fotografii Boženy Němcové,
  • 00:42:53 což je takové nejpříjemnější.
    -Tak to je úžasný!
  • 00:42:57 A teď nám řekněte, jaký ohlas
    ta produkce u čtenářů má?
  • 00:43:01 Jestli se to dá z vašeho hlediska
    říct.
  • 00:43:04 Například v těch knížkách
    Václavy Jandečkové
  • 00:43:08 se dotýkáte docela bolestivých míst
    historie tohohle kraje.
  • 00:43:13 Tak jaké na to jsou ohlasy,
    protože tam se najednou
  • 00:43:17 objevují i temné stránky toho,
    co se tady dělo.
  • 00:43:21 Objevily se nějaké negativní
    ohlasy?
  • 00:43:24 -Vůbec ne. Vesměs pozitivní.
  • 00:43:26 My vlastně docela často jednáme
    i s tou stranou německou.
  • 00:43:31 Většina knih, které tady vidíte,
    se dotýkají těch míst,
  • 00:43:35 kde před válkou žili
    i němečtí obyvatelé.
  • 00:43:38 Takže to s tím souvisí.
  • 00:43:40 Samozřejmě většina těch knížek
    je vydávána dvojjazyčně,
  • 00:43:43 v češtině i v němčině.
    A vesměs, jak z té německé,
  • 00:43:47 tak z té české strany,
    máme pouze pozitivní ohlasy.
  • 00:43:50 Je velice příjemné,
    že i když jedeme v terénu,
  • 00:43:54 tak potkáváme lidi s těmi knížkami
    z nakladatelství,
  • 00:43:58 kdy stojí před těmi místy...
  • 00:44:00 -Však k tomu mají sloužit, ideálně.
    Že ano?
  • 00:44:03 -Tak to samozřejmě potom potěší
    dvojnásob.
  • 00:44:05 -Měla byste nám tatínka ukázat
    někde aspoň na fotografii,
  • 00:44:08 když už tady o něm mluvíme
    a on je někde v zahraničí.
  • 00:44:13 -Není někde v nějaké knížce.
    -Tak to vás asi budu muset zklamat.
  • 00:44:17 -Někde na zadní straně...
    -Určitě.
  • 00:44:19 V knize Tvz ve Lštění by snad někde
    otec měl být.
  • 00:44:26 Tvrz ve Lštění, to je...
    -Tu taky provozujete.
  • 00:44:28 -To je taková radost,
    kterou si otec udělal v roce 2001.
  • 00:44:33 Koupil si tvrz ve Lštění.
    Je to tvrz ze 14. století.
  • 00:44:39 Husitské války ji značně poškodily
    a v roce 1481
  • 00:44:44 vlastně byla opravená,
    zrekonstruovaná,
  • 00:44:47 zvýšená o jedno patro
    a získala tu podobu,
  • 00:44:49 v jaké tam stojí dneska opravená.
    A samotná...
  • 00:44:53 -Vy mluvíte jak průvodkyně
    na hradě.
  • 00:44:56 -Občas jsem nucená tam taky
    zaběhnout.
  • 00:44:59 -No, to jsem si myslel.
    -Jak se loučíte.
  • 00:45:02 To teď uděláme.
    Tak řekněte, jak skončíme.
  • 00:45:04 Jak to tam děláte?
  • 00:45:06 -Když skončí prohlídka,
    tak co řeknete?
  • 00:45:08 -Děkuju vám za pozornost
    a budu se těšit
  • 00:45:09 na vaši další návštěvu.
  • 00:45:11 -A my také.
    -My také zatleskáme.
  • 00:45:14 -A děkujeme.
    -My děkujeme.
  • 00:45:16 -A pozdravujte tatínka.
    -Vyřídím.
  • 00:45:19 -Tady ho máme, prosím.
  • 00:45:26 -Kudy to jedeme?
  • 00:45:28 -Teď jedeme z Domažlic do Stach
    za básníkem Jiřím Staňkem.
  • 00:45:34 Ale to je zajímavé.
  • 00:45:35 Ještě před lety bychom za ním
    jeli do Strakonic,
  • 00:45:39 ale dneska už má
    svoji lékárnu ve Staších.
  • 00:45:45 Pane Staňku, tak tohle je jedna
    z ilustrací
  • 00:45:48 vaší sbírky Poslední příběh.
    -On je to vlastně návrh na obálku.
  • 00:45:53 Ta knížka sama o sobě si myslím,
    že je provedena tak graficky,
  • 00:45:58 že ilustrace nepotřebuje,
    ale protože neměla obálku,
  • 00:46:00 tak se obálka musela dodělávat.
    -Tady ji máme.
  • 00:46:03 On je to skutečně jeden příběh,
    jedna básnická skladba, že ano.
  • 00:46:08 A nakladatel nechal schválně udělat
    tu prázdnou obálku,
  • 00:46:12 aby si ji čtenáři sami dotvořili.
    -Ano.
  • 00:46:15 -To je dobrej nápad.
  • 00:46:17 Ale řekněte nám k tomu samotnému
    příběhu Příběhu.
  • 00:46:22 To je vlastně strašně dávná
    vaše básnická skladba, že ano?
  • 00:46:26 -To je z roku 1976.
  • 00:46:29 To jsem měl nějak
    po letní studentské aktivitě
  • 00:46:33 v Novom Mestě nad Váhom.
    A ještě před odletem do Bratislavy
  • 00:46:37 na farmaceutickou fakultu
  • 00:46:38 vlastně do prvního ročníku.
    A měli jsme chatu na Vysočině,
  • 00:46:42 tam jsem si sedl
    a za nějaké to odpoledne
  • 00:46:44 jsem to napsal.
  • 00:46:46 -A jaký byl důvod?
  • 00:46:48 To je zvláštní,
    když to takhle říkáte.
  • 00:46:51 -Myslím si, že to asi předtím
    musel vykládat můj dědeček
  • 00:46:55 a já jsem to prostě jenom zapsal,
    no.
  • 00:46:57 -To je rodinný příběh z okupace?
    -To je skutečně rodinný příběh.
  • 00:47:01 Je to otec mé matky,
    on byl venkovský učitel,
  • 00:47:05 narozený 1900.
  • 00:47:09 Za války měl nějakých těch
    40 "over".
  • 00:47:13 A on učil na malotřídkách,
    většinou v pohraničí.
  • 00:47:16 Takže se hodně stěhoval.
  • 00:47:18 A svého času byl v Báňovicích,
  • 00:47:21 to je opravdu malá vesnička
    poblíže Dačic.
  • 00:47:26 A tam vlastně tohle to
    se mělo udát.
  • 00:47:30 -A co se tam událo, aby měl čtenář
    aspoň nějaké vodítko?
  • 00:47:34 -Jen to nedopovězte,
    ale přeci jenom naznačte.
  • 00:47:39 -Když jsem si po letech říkal,
    že by měla přijít tato věc
  • 00:47:43 do míst, kde vznikla.
    A posílal jsem to panu starostovi.
  • 00:47:47 A pan starosta říkal:
    "Ano, moje babička toho Žida,
  • 00:47:50 kterého jsme tu skrývali,
    ještě pamatuje."
  • 00:47:52 Takže zřejmě je to pravda.
  • 00:47:54 -A přečtěte tady ten závěr,
    kde říkáte, že je tak patetický.
  • 00:48:02 -Krev poznamenala kamenné schody.
    Na místě zemřel.
  • 00:48:06 Říkám - šťastnou náhodou,
    neboť byl slabší než moucha,
  • 00:48:12 a u výslechu by mluvil
    a druhý den by několik kulek
  • 00:48:16 navštívilo srdce mého dědečka,
    mé babičky, mé mámy a mé tety.
  • 00:48:24 A já bych nepřišel na svět
    a nemohl vám vyprávět ten příběh.
  • 00:48:30 -No a dopovězte teď svůj
    vlastní příběh.
  • 00:48:33 My jsme za vámi byli někdy před,
    nevím kolika lety.
  • 00:48:36 -Kde to bylo?
    -To bylo ještě ve Strakonicích.
  • 00:48:40 No takhle. Já osobně říkám,
    že jsem imigrant do Čech,
  • 00:48:44 já jsem Brňák.
  • 00:48:46 Když se mě někdo zeptá, odkud jsem,
    tak říkám: "Já su z Brna."
  • 00:48:51 Takže já jsem se tam ocitl
    kvůli zaměstnání v roce 81
  • 00:48:55 a do nějakého roku 2011
    jsem to tam přežíval, no.
  • 00:48:59 Já si myslím, že po šedesáti,
    když už se pomalu blížíme
  • 00:49:03 do důchodu, nemá smyl uvažovat,
    jestli to bylo špatné rozhodnutí.
  • 00:49:06 Někdy v těch 70. letech jít
    na farmacii
  • 00:49:11 a nevěnovat se třeba dějinám umění,
    muzikologii...
  • 00:49:15 To by mě určitě bavilo víc.
  • 00:49:17 -Ta vaše profese vám umožňuje
    nahlédat
  • 00:49:20 do bolestí a různých neduhů lidí,
    kteří sem přicházejí.
  • 00:49:27 Jestlipak vás ty osudy pak
    taky nějakým způsobem
  • 00:49:30 inspirují k tomu psaní?
  • 00:49:32 -Já si myslím, že komunikace
    s příchozími do lékáren,
  • 00:49:37 ať už jdou něco koupit
    nebo přinášejí nějaký recept,
  • 00:49:40 je o tom, aby ho člověk
    ještě trošku vyzpovídal.
  • 00:49:43 A ta básnická profese,
    ta práce s tím jazykem
  • 00:49:47 mně umožňuje se jich vyptat
    pořádně.
  • 00:49:50 Takže oni jsou spokojeni,
    že je občas pěkně poléčím.
  • 00:49:55 -A na konec HÁDANKA A DOBRÁ ZPRÁVA.
    Nejdříve ta hádanka.
  • 00:50:00 Jsou to jako obvykle dvě přesmyčky
    skrývající jména
  • 00:50:03 dvou českých spisovatelů.
    A kdopak je jejich autorem?
  • 00:50:07 -Jejich autorem je náš divák
    Jiří Svoboda z Libochovic.
  • 00:50:11 -Ano.
    Ta první:
  • 00:50:18 -A ta druhá:
  • 00:50:25 -Správné odpovědi zasílejte
    do konce měsíce na adresu:
  • 00:50:32 -A nebo elektronicky
    na emailovou adresu:
  • 00:50:38 A tři vylosovaní luštitelé
    dostanou knihu
  • 00:50:41 z Nakladatelství Českého lesa.
    -Ano, ano.
  • 00:50:45 A teď ta DOBRÁ ZPRÁVA.
    A tu držím v ruce.
  • 00:50:48 -Dobrá zpráva je tato krásná kniha
    Aleše Palána a Jana Šibíka.
  • 00:50:53 Jak je ten název?
    -Raději zešílet v divočině.
  • 00:50:57 -Aneb?
    -Setkání s šumavskými samotáři.
  • 00:51:03 -Ano. Rozhovory s těmi,
    kteří se rozhodli uchýlit
  • 00:51:06 do samoty tady na Šumavě.
    -Vážně?
  • 00:51:09 -To je pěkný.
    -No to je krásné!
  • 00:51:10 A jsou všichni takovýhle?
    -Ne, jsou tam i mladí lidé,
  • 00:51:13 kteří se rozhodli prostě žít
    podle svých duchovních principů.
  • 00:51:17 A možná, že by bylo zajímavé
    za některými z nich zajít.
  • 00:51:21 -A co kdybychom se hned...
    -No, pojďme.
  • 00:51:24 A tentokrát taky o samotě.
    -Ano.
  • 00:51:28 -A bez televizí.
    -Jo, jo, jo. Dobře, dobře.
  • 00:51:42 Skryté titulky: Alena Fenclová
    2018

Související