iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
25. 10. 2012
23:10 na ČT2

1 2 3 4 5

5 hlasů
3698
zhlédnutí

Třistatřicettři

Monika Mitášová — Zdeněk Křenek — Zdeněk Ziegler — Atelier Krupka — Kateřina Tučková — Václav Malina — Petr Šabach

51 min | další Magazíny »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

Třistatřicettři

  • 00:00:07 Díváte se na kresbu stromu.
    Takovou hodně stylizovanou.
  • 00:00:11 -Co byste řekl,
    že je v tom případě tohle?
  • 00:00:14 -To je možná obraz od malíře
    Sýkory. Ale možná ne.
  • 00:00:17 -A tohle by mohl být v tom případě
    taky Sýkora, ne?
  • 00:00:20 -Ale to vidím, že jsou lidské nohy.
    -Ano.
  • 00:00:23 Ve skutečnosti se totiž díváme
    na Kompletní lidské tělo.
  • 00:00:28 Chci říct, že všechno souvisí se
    vším.
  • 00:00:30 A když dnes budeme mluvit
    o literatuře,
  • 00:00:33 budeme mluvit i tak trošku
    o výtvarném umění.
  • 00:00:36 A jak vidíme, také tak trošku
    o lidském těle.
  • 00:00:39 -Literární revue 333 - říjen!
    -Je to číslo 145!
  • 00:00:46 TRŽIŠTĚ!
  • 00:00:48 Představte si, že nás opustil
    profesor Tomáš Durdík,
  • 00:00:52 významný český archeolog
    a kasteolog, čili znalec hradů.
  • 00:00:57 -A teď výročí. 80 let by se dožil
    filosof Jiří Němec.
  • 00:01:02 Tady ho máme na snímku
    z filmu jeho jmenovce Jana Němce.
  • 00:01:06 O slavnosti a hostech.
    -A dál?
  • 00:01:09 -Pět let uplynulo od smrti
    prozaičky Jarmily Loukotové.
  • 00:01:13 -Ale tu bychom si mohli pustit,
    protože to byla krásná návštěva
  • 00:01:17 v Raspenavě nebo v Bílém potoce!
    -Ano, přesně tak.
  • 00:01:22 Píšu u tady toho stolu,
    u tohoto stroje.
  • 00:01:28 Je to consul po mém tátovi.
  • 00:01:32 -My se vás chceme zeptat
    na tady tu větu,
  • 00:01:34 kterou jste napsala hned
    v úvodu:
  • 00:01:36 Kdybych nebyla spisovatelka,
    chtěla bych být kuchařka.-Ano.
  • 00:01:39 -Vy tak ráda vaříte?
    -Ano, strašně ráda.
  • 00:01:42 Některé mé zlomyslné přítelkyně
    říkají:
  • 00:01:44 Kdybys tak psala, jak vaříš,
    to by bylo!
  • 00:01:49 -Petře, podívejme se na tu tvou
    poslední knížku:
  • 00:01:52 Máslem dolů.
    Taky se říká posraným nahoru.
  • 00:01:55 -Ještě se to říká sprostěji,
    ale to tady nemůžu použít,
  • 00:01:59 protože tohle se vysílá ve dne,
    že jo?
  • 00:02:02 -Jak to tedy je?
    Je tvoje životní bilance taková?
  • 00:02:07 -Mohli jsme dopadnout hůř.
  • 00:02:09 Já si nemyslím, že máslem dolů
    je všechno špatně nebo tak.
  • 00:02:13 Nevím, já si myslím,
    že je spíš optimistická.
  • 00:02:17 Není to přímo Řek Zorba, že by se
    člověk na konci roztančil,
  • 00:02:21 ale myslím si,
    že to vyznění je...
  • 00:02:24 -A když bilancujete,
    já vám povím jednu věc.
  • 00:02:28 V Dejvicích je teď Šakalí šenk
    a tam je nějaká paní.
  • 00:02:32 A já jsem tam přišel na víno
    a ona říkala:
  • 00:02:36 Nechcete něco přečíst ze Šabacha?
    -To slyším poprvé!
  • 00:02:40 -To se mi strašně líbilo!
    A věty, které tam říká!
  • 00:02:43 To je duch toho místa!
    -To tam musím zajít.
  • 00:02:48 Já jsem kousíček odtamtud
    a dost často jezdím autobusem
  • 00:02:53 kolem Šakalího šenku.
    Tak jsem si říkal: Co to může být?
  • 00:02:59 Tak tahle ta informace
    má pro mě cenu zlata!
  • 00:03:03 To si vůbec nemusím brát
    peněženku!
  • 00:03:06 -A tímhle bilancujeme a vracíme se
    k těm začátkům. To je bezvadný.
  • 00:03:09 -Děkuju za informaci!
    -No.
  • 00:03:10 -A jaký jsi opsal oblouk
    od těch začátků?
  • 00:03:13 Jak se cítíš dnes jako
    spisovatel?
  • 00:03:16 -Já se vůbec necítím jako
    spisovatel.
  • 00:03:18 Já jsem asi ani žádný oblouk
    nezdolal.
  • 00:03:21 Já si píšu pořád.
    Mně připadá, že píšu pořád stejně.
  • 00:03:26 Ani se mi snad
    moc nemělní ten styl.
  • 00:03:31 Připadá mi,
    že ty knížky by mohly klidně
  • 00:03:34 fungovat v jedný tlustší.
  • 00:03:38 Kdybych nad tím seděl několik let.
    Jako kdybych krájel salám.
  • 00:03:42 Myslím si,
    že jsem se trošku zbavil
  • 00:03:45 takových těch chyb, který jsem
    dělal hlavně ze začátku.
  • 00:03:49 A v takových prvních věcech
    je opravdu až trapná
  • 00:03:54 inspirace tím formálním
    Hrabalem.
  • 00:03:57 Kolikrát jsem se až zděsil
    nad některýma větama.
  • 00:04:02 A potom mě pořád láká si hrát
    na vzdělanějšího, než jsem.
  • 00:04:06 Používat různý odkazy:
    Podívejte, jak jsem chytrej.
  • 00:04:10 Občas se neubráním
    a třeba tam někoho jmenuju.
  • 00:04:14 A je mi to pak trapný.
    -Ale ty přece jsi vzdělaný!
  • 00:04:19 -Ale to by mělo být poznat
    z jiných věcí, než z odkazů.
  • 00:04:22 To mám poznat z pár vět, aniž by
    tam byl kdokoliv jmenovaný.
  • 00:04:26 -My jsme se tady předtím bavili
    o tom,
  • 00:04:29 že jsi teď v Benátkách navštěvoval
    muzea,
  • 00:04:31 že jezdíš s přáteli po muzeích.
    -Jedno muzeum.
  • 00:04:34 -Ty jsi sám v galerii dlouhá léta
    pracoval.
  • 00:04:40 Čerpáš pro to psaní
    nějakou inspiraci?
  • 00:04:43 Tady je třeba postava toho malíře,
    podivína.
  • 00:04:48 -Je to od tebe hezký, ale já mám
    pocit, že trošku...
  • 00:04:54 Já jsem opravdu přesvědčený
    o tom,
  • 00:04:59 že bez učitele
    je cesta velmi klopotná.
  • 00:05:03 A já měl štěstí na průvodce, který
    mně o výtvarným umění něco řekli.
  • 00:05:08 A když člověk o něčem ví,
    tak ne, že by ztrácel,
  • 00:05:11 naopak má z toho daleko větší
    požitek.
  • 00:05:14 Což platí i u čtení.
  • 00:05:16 -Petře, když tady čtu u té knížky
    v tiráži:
  • 00:05:19 "Obálku navrhl Jan Šabach"
    a u Občanského průkazu taky -
  • 00:05:22 to je tvůj syn?
    -No jo.
  • 00:05:24 My jsme to pojednali
    jako rodinný podnik.
  • 00:05:26 To je můj syn,
    on žije léta v Americe,
  • 00:05:29 živí se grafickým designem.
    Mimochodem můj mladší syn taky
  • 00:05:33 a oba se na tomhle tom
    docela dobře chytli.
  • 00:05:38 Já neumím udělat z modelíny žížalu!
    Ačkoliv loni jsem si poručil...
  • 00:05:46 No, poručil, tak jsem požádal,
    jestli bych k šedesátinám
  • 00:05:50 nemohl dostat malířský stojan
  • 00:05:52 a tak mi ho žena pořídila
    za strašný peníze.
  • 00:05:55 A mně bylo tak trapný,
    když už ho mám...
  • 00:05:58 Já dostal i baret a tak. Tak jsem
    si říkal, že zkusím něco namalovat.
  • 00:06:02 Tak jsem namaloval svůj první obraz
    v životě. Hned olejem.
  • 00:06:07 To je to nejhorší pro amatéra.
  • 00:06:11 Byl jsem barevnější než ten obraz,
    když jsem skončil.
  • 00:06:14 Víceméně... no tak.
    Chvilku jsem si říkal:
  • 00:06:19 "Je to možný, že jsem tohle
    opravdu namaloval já?
  • 00:06:22 Vždyť je to fakt poznat,
    že je to kytka!"
  • 00:06:25 -Petře, tady koukám je vzadu,
    kolikrát už tvoje knížky vyšly.
  • 00:06:33 Tak to je vlastně
    seznam úspěšného člověka,
  • 00:06:37 který žije z vlastní tvorby.
    Je to tak?
  • 00:06:42 -Já bych to měl na něco zaklepat.
    Já se tím živím od roku 2000.
  • 00:06:48 Já jsem šel roku 2000 na volnou
    nohu.
  • 00:06:51 V mém případě je to na uživení,
    ale tak jako...
  • 00:06:55 Ono ve slušný společnosti
    se o penězích nemluví,
  • 00:06:59 ale jak se třeba říká, že někdo
    nedosáhl na vilu nebo tak,
  • 00:07:06 já jsem v té kategorii
    také, hoši. Čili... jo?
  • 00:07:12 -Co máš za plány tak do osmdesátky?
  • 00:07:15 -Já vím, že zítra bych měl jít
    do divadla!
  • 00:07:19 A dál to neřeším.
    -Tak si radši tady vem
  • 00:07:23 nějakou dobrůtku, nebudeš moct
    mluvit a my se rozloučíme.
  • 00:07:28 Vypadají krásně, jsou opravdu
    čerstvý.
  • 00:07:32 -Takhle mi to všechno dej...
    -Ať to nespadne máslem dolů.
  • 00:07:38 -Zkuste udělat, když já udělám A,
    se jenom naladit.
  • 00:07:41 -A...
    -Vynikající, krásně!
  • 00:07:44 Vy jste pouze zanedbaný hlas!
    -To mi ve škole říkali taky.
  • 00:07:48 Ale možná by vás mohlo zajímat,
    že já skládám
  • 00:07:51 básničky a epigramy
    o literatuře a o literátech.
  • 00:07:55 Některé mají velice krátké texty,
    třeba jenom tři čtyř slova a tak.
  • 00:08:00 -Jak třeba? Například?
    -Třeba Gurmán bibliofil:
  • 00:08:04 U dobrého jídla
    čtu si Kosťu Biebela.
  • 00:08:07 Proto je to bibliofil.
    -Ano, ano. Tak jdeme.
  • 00:08:15 Ty knihy bychom skoro mohli dát
    tady na to místo.
  • 00:08:18 -Tady máme dva sloupy a dvojí směr
    toho, co tady děláte.
  • 00:08:28 -Tak naším posláním je hlavně dělat
    výstavy a doprovodné pořady.
  • 00:08:31 Těch katalogů je tady jen několik,
  • 00:08:33 ale byl by jich podstatně vyšší
    štos!
  • 00:08:36 -Teď zrovna jsme na výstavě
    Jiřího Kovaříka.
  • 00:08:39 -Ano, to je taková plzeňská legenda
    2. poloviny 20. století,
  • 00:08:43 který tragicky zahynul
    v 90. letech.
  • 00:09:10 Tak pojď sem. Ještě to má podzemí.
    To je veliká výstava.
  • 00:09:14 -Tady dolů.
  • 00:09:17 -Ale my jsme zapomněli říct,
    kde jsme.
  • 00:09:19 -No přece Galerie města Plzně.
    -Hned na náměstí.
  • 00:09:26 On také nemohl vystavovat.
    Měl velké problémy.
  • 00:09:31 -Ano, už tenkrát v té době si třeba
    nechal ušít uniformu s tím,
  • 00:09:34 že pojede bojovat na Kubu
    s Fidélem Castrem a Che Guevarou.
  • 00:09:38 -On dráždil politicky.
    A dráždil i tou tvorbou?
  • 00:09:43 -Možná, ale je fakt, já si
    pamatuji, že on se uživil
  • 00:09:47 těch 20 let, co nesměl vystavovat
    a byl vyloučen ze všech těch
  • 00:09:51 svazů a fondů a podobně,
    tak on se uživil malováním.
  • 00:09:55 Protože maloval tak,
    že se to líbilo dokonce
  • 00:09:59 i těm jeho politickým protivníkům.
    Ti si to taky kupovali a sbírali.
  • 00:10:03 -Čili můžeme pozvat na výstavu
    Jiřího Kovaříka.
  • 00:10:06 Ta trvá ještě do kdy?
    -Trvá do 1. listopadu.
  • 00:10:10 -Vy se zároveň věnujete,
    kromě výtvarného umění,
  • 00:10:14 také vydáváním knihu.
    -Tuhle edici jsem založil poté,
  • 00:10:19 co mi v knihovně zrušili edici
    ZRCADLO.
  • 00:10:23 -Do dneška vyšlo kolik svazků?
    -Dodneška vyšlo 14 svazků,
  • 00:10:28 převážně poezie, ale jsou tam i
    prózy, povídky, deníkové záznamy...
  • 00:10:34 -A toto je co?
    -To je moje vlastní kniha,
  • 00:10:37 která se jmenuje DRUHÝ DECH,
    kterou jsem napsal
  • 00:10:41 a namaloval obrázky.
    Pozor, ale v 60. letech.
  • 00:10:44 To jsem si vydal k šedesátinám
    jako takovou vzpomínku na mládí.
  • 00:10:49 -Je to takové vaše retro.
    -Přesně tak.
  • 00:10:52 -Vyberte rychle nějakou věc,
    kterou byste mohl a rád přečetl.
  • 00:10:58 -Tak já myslím, že by to měla být
    krátká básnička, spíš humornější.
  • 00:11:03 Jinak ta knížka je dost taková
    smutná.
  • 00:11:06 "Jednou v Lobzích
    potkal jsem dívku se psem.
  • 00:11:10 Byl to vořech, pudlík či
    kokršpaněl?
  • 00:11:13 Nevěděl jsem.
    Jenom si vzpomínám,
  • 00:11:15 že měl čtyři nohy
    a vesele si hopsal.
  • 00:11:18 Tak mi to promiňte,
    nemám k psaní vlohy.
  • 00:11:23 A koukal jsem na dívku,
    ne na psa."
  • 00:11:26 -Jaká byla kritéria výběru těch
    titulů do té edice?
  • 00:11:31 Protože tady se střídají básníci
    velmi různého ražení.
  • 00:11:36 Jsou tu známá jména jako Karel
    Trinkewitz nebo Josef Hrubý,
  • 00:11:40 ale pak jsou tady třeba
    jména méně známá,
  • 00:11:43 nebo dokonce klasik
    Karel Jaromír Erben...
  • 00:11:46 -Hlavním kritériem bylo, že to jsou
    autoři - literáti a výtvarníci,
  • 00:11:54 kteří jsou nějakým způsobem spjati
    s Plzní nebo s Plzeňským krajem.
  • 00:11:57 To, že jsme vydali i Kytici,
    to proto,
  • 00:12:00 že to jsou ilustrace Bohumila Krse,
    které dělal za války
  • 00:12:03 a nikdy knižně nevyšly.
    Tak my jsme byli první,
  • 00:12:06 kdo je po více než půl století
    publikovali.
  • 00:12:11 -A teď k té druhé hromádce.
    To je jenom malý vzorek toho,
  • 00:12:15 co jste vydali jako doprovod
    k výstavám - katalogy.
  • 00:12:19 -Některé výstavy byly koncipovány
    v těsném vztahu k literatuře.
  • 00:12:26 Třeba se tak i jmenovaly.
    Česko-německá výstava se jmenovala
  • 00:12:31 ČECHY LEŽÍ U MOŘE a byla vystavena
    v Brémách a v Berlíně.
  • 00:12:37 Hlavním mottem byla stejnojmenná
    báseň Ingeborg Bachmanové.
  • 00:12:42 Výstava brémských umělců se
    jmenovala podle básní.
  • 00:12:53 Takže ta literární inspirace je
    častá.
  • 00:12:56 -Tohle je originál.
    -Tohle zmiňte.
  • 00:12:59 -Měkkohlaví, to je takový můj
    životní osud.
  • 00:13:03 Stal jsem se zakládajícím členem
    skupiny MĚKKOHLAVÍ v roce 1988.
  • 00:13:09 Ta skupina byla ustanovena v Plzni
    ve skladu rakví
  • 00:13:14 na Nepomucké třídě, kde dodnes
    bydlím.
  • 00:13:17 Byl to můj životní úkol uspořádat
    výstavu Měkkohlavých tak,
  • 00:13:22 jak byla naplánována v roce 1989,
    ještě před revolucí,
  • 00:13:28 a byla naplánována na rok 2009.
    A ta výstava se tady uskutečnila.
  • 00:13:34 Odtud potom putovala do Bratislavy,
    do Brna, do Ostravy...
  • 00:13:40 Do těch míst, odkud pocházeli
    Měkkohlaví.
  • 00:13:44 -A nakonec nám řekněte,
    jak se s tou galerií rozloučíte,
  • 00:13:49 když jste říkal, že odcházíte,
    začínáte končit.
  • 00:13:53 -Začínám končit a pracujeme
    velice intenzivně
  • 00:13:56 na knize
    DESET LET GALERIE MĚSTA PLZNĚ
  • 00:13:59 se svojí kolegyní,
    grafičkou Zuzanou Motlovou.
  • 00:14:03 Připravujeme knihu,
    která bude mít asi 500 stran
  • 00:14:07 a bude souborným katalogem všech
    výstav, které se tady uskutečnily.
  • 00:14:11 Doufejme, že se nám ji podaří vydat
    do konce roku.
  • 00:14:17 -Tohle, to je zase jiný svět.
    -Úplně jiné prostředí.
  • 00:14:22 Tak trochu Mexiko.
    -No!
  • 00:14:36 Já začnu takhle, jo?
  • 00:14:38 To jsme si vás posadili do krásného
    křesla, že?!
  • 00:14:41 -A víte, proč v něm sedíte?
    -Ne.
  • 00:14:44 Mám trošku strach, že bude
    elektrické.
  • 00:14:47 -Naopak.
    -Cítím se v něm pohodlně, péruje.
  • 00:14:50 -Chápete rozdíl? Minule před třemi
    lety jste seděla na posteli.
  • 00:14:54 A teď jste povýšila do tohoto
    křesla.
  • 00:14:57 To je křeslo pro spisovatele.
    Vy máte třetí knihu.
  • 00:15:01 Tak už se cítíte spisovatelkou?
    -Já bych řekla,
  • 00:15:05 že až jich budu mít pět
    a všechny budou takhle hezké
  • 00:15:08 a z mého hlediska povedené jako
    Bohyně, tak si budu říkat, že jo.
  • 00:15:14 Tak jsem to asi přeskočila,
    tu laťku, a jsem spisovatelka.
  • 00:15:18 -Jak jste spokojená
    s ohlasy na tu knížku?
  • 00:15:21 -Moc, moc.
    Naposledy jsme se tady sešli
  • 00:15:24 na Gertou, tak tentokrát je to něco
    úplně jiného.
  • 00:15:27 Tentokrát ani jedna reakce nebyla
    nějak extrémně negativní,
  • 00:15:32 kromě kritiky, ty moc nepočítám.
    Ale čtenářské ohlasy...
  • 00:15:36 -Tu máme na mysli. Oddělme kritické
    a čtenářské ohlasy.
  • 00:15:41 Tam bude asi jistý rozdíl.
    -Jo. Pro mě jsou strašně důležité
  • 00:15:45 ty čtenářské ohlasy,
    takže tím bych začala.
  • 00:15:48 Je strašně zvláštní, že mi dvakrát
    třikrát týdně přicházejí emaily,
  • 00:15:51 kde mi lidé říkají,
  • 00:15:53 že se jim ta knížka líbí,
    že se jim s ní něco stalo,
  • 00:15:56 že jezdí na Žídkovou,
    že mají své příběhy s Bohyněmi.
  • 00:16:00 Takže jsem zaplavená krásnými
    příběhy lidí,
  • 00:16:03 kteří z té knížky mají radost.
    A to je něco úžasného.
  • 00:16:06 -A co je přitahuje na tom příběhu
    a na té látce?
  • 00:16:10 -Asi ten fakt,
    že o BOHYNÍCH se na Moravě ví.
  • 00:16:14 Bohyně existovaly,
    spousta lidí má nějaké aspoň trochu
  • 00:16:20 povědomí o BOHYNÍCH.
    A pak taky té, že to reprezentuje
  • 00:16:23 jakýsi historický příběh,
    který nebyl jenom BOHYNÍ.
  • 00:16:26 Tohle se dělo více lidem,
    kteří měli jakési schopnosti,
  • 00:16:29 se kterým si minulý režim nedokázal
    poradit,
  • 00:16:32 takže to možná reprezentuje
    takové to bezpráví na lidech,
  • 00:16:36 kteří možná uměli něco víc...?
  • 00:16:39 -Každá otázka,
    i v těch rozhovorech,
  • 00:16:42 které jste nad tou knihou dala,
    směřovala k tomu,
  • 00:16:45 jestli jste se s nějakou z těch
    BOHYNÍ ještě mohla přímo setkat?
  • 00:16:52 -Irma Gabrhelová
    zemřela v roce 2001,
  • 00:16:55 to byla ta, o které se věřilo,
    že byla poslední
  • 00:16:58 z nejvýznamnějších bohyní,
    které pomohly v kraji řadě lidí.
  • 00:17:02 Takže na ni byly především
    pozitivní, krásné vzpomínky.
  • 00:17:07 Ale s tou jsem se nemohla setkat,
    protože jsem na knížce
  • 00:17:10 začala pracovat před třemi roky,
    2009.
  • 00:17:14 A setkala jsem se
    s její dcerou Štefinou,
  • 00:17:17 o které se úplně tolik nevěřilo,
    že je bohyně, protože ona
  • 00:17:20 byla právě z těch,
    které ten komunistický režim
  • 00:17:23 odklonil od toho,
    aby sledovaly osud matek.
  • 00:17:28 A prý se nenaučila.
    Nicméně po revoluci začala bohovat
  • 00:17:33 a byly na ni takové různé názory -
    jestli je nebo není bohyně,
  • 00:17:36 jestli to není jenom kvůli té vlně,
    chuti chodit k léčitelům a tak.
  • 00:17:41 Tak za ní jsem šla a pokoušela jsem
    se s ní mluvit jak o Irmě,
  • 00:17:45 taky o její práci,
    ale nechtěla se mnou mluvit.
  • 00:17:48 A podruhé, když jsem přijela
    na Žídkovou,
  • 00:17:51 tak to bylo na moje čtení a ten den
    měla paní Štefina pohřeb.
  • 00:17:55 A stalo se to,
    že umřela strašnou smrtí.
  • 00:17:59 Prý ji umlátil klient,
  • 00:18:01 kterého léčila z nějakých
    psychických nemocí.
  • 00:18:05 Takže zemřela tragickou smrtí.
    A když šla do hrobu,
  • 00:18:08 ten den, kdy jsem já přijela
    na čtení na Žídkovou,
  • 00:18:12 tak prý vylítly v kostele při mši
    pojistky,
  • 00:18:14 takže v té chvíli všichni
    pochopili,
  • 00:18:17 že to přece jen byla bohyně.
  • 00:18:19 Takže poslední bohyně zemřela
    v roce 2012.
  • 00:18:22 -Tak nám povězte, jaký vy vlastně
    k tomu máte vy sama jako autorka
  • 00:18:26 té knihy a badatelka v té oblasti
    postoj?
  • 00:18:31 -To je strašně zvláštní.
  • 00:18:33 Já si vždycky připadám hrozně
    omezená,
  • 00:18:35 když odejdu od toho počítače,
    kde vyrábím ten text,
  • 00:18:38 protože já pořádně na žádné
    ty otázky neumím odpovědět.
  • 00:18:42 Každý se mě po Gertě ptal:
    Tak jak byste to řešila vy?
  • 00:18:45 Co vy si tedy myslíte o těch
    Němcích?
  • 00:18:48 A já jsem si říkala:
  • 00:18:50 Tak mám vlastně nějakou opravdovou
    odpověď?
  • 00:18:52 Totéž si kladu po těch BOHYNÍCH.
    Věřím tomu? Nevěřím?
  • 00:18:55 Existuje? Neexistuje?
    Já vlastně nemám tu odpověď.
  • 00:18:59 A možná si říkám:
    Všechno, co jsem mohla,
  • 00:19:02 jsem dala do těch knížek.
    A možná už je teď na čtenáři,
  • 00:19:05 jestli si bude chtít odpovědět,
    jak by bylo lépe
  • 00:19:09 nakládat s Němci,
    jestli existuje magický svět.
  • 00:19:12 Já osobně jsem na vážkách,
    protože jsem se setkala s věcmi,
  • 00:19:15 které si moc neumím vysvětlit,
    ale jsou to pořád věci,
  • 00:19:18 které jsme nezažila na vlastní
    kůži.
  • 00:19:20 Všechno mi to bylo řečeno pamětníky
    nebo jsem to četla
  • 00:19:22 v soudních spisech z I. republiky,
    z této doby.
  • 00:19:27 Byly to strašně zvláštní věci,
    ale nezažila jsem je.
  • 00:19:31 Takže je nemůžu potvrdit.
  • 00:19:33 -Vy jako kurátorka přece obcujete
    s výtvarným uměním.
  • 00:19:37 A tam i racionální věci hrají
    velkou roli při tvorbě.
  • 00:19:41 Takže stejně to ve vás muselo
    nějak fungovat už předtím.
  • 00:19:50 -Je to pořádně?
    Protože ten obraz je těžký.
  • 00:19:55 -Já to většinou dělám tak,
    že mám nějakou základní koncepci,
  • 00:20:00 která se udělá při výběru těch
    věcí,
  • 00:20:02 ale definitivní slovo má vždycky
    kurátor,
  • 00:20:05 což je v tomto případě vždycky
    Kateřina Tučková.
  • 00:20:07 -Mně se právě docela líbí
    ta dvojice,
  • 00:20:10 protože je v tom pohled na tu
    vesnici a potom - co se v ní děje.
  • 00:20:15 Pracuji jako
    kurátorka výtvarných výstav,
  • 00:20:17 takže s umělci organizuji výstavy.
    A to se spojuje s naším tématem.
  • 00:20:20 Teď pro výstavní síň v Chrudimi,
    kde dělám dlouhodobě,
  • 00:20:23 tak připravuji cyklus výstav, které
    budou jak výtvarné, tak literární.
  • 00:20:28 Vždycky v nich nabízím spojení
    literárním a výtvarným autorům,
  • 00:20:32 kteří mají cosi společného.
    Na té první se představí
  • 00:20:37 Radek Fridrich a Igor Grimmich,
    kteří se zabývají krajinou Sudet.
  • 00:20:43 Radek Fridrich děčínskou,
    Igor Grimmich sudetskou.
  • 00:20:46 A na dalších výstavách by se měly
    objevit podobné dvojice
  • 00:20:50 zajímavého literáta a mladého
    výtvarníka.
  • 00:20:53 -Tak přečtěte nám aspoň
    tady od toho...-No jo.
  • 00:21:01 "Náhoda nebo kletba?
    Po zádech mi přeběhl mráz.
  • 00:21:05 Les přede mnou už mi tiše šuměl
    vstříc
  • 00:21:08 a dlouhé větve prvních smrků
    se pohupovaly
  • 00:21:11 a kývaly na mě: jen pojď.
    Jaksi záludně, pomyslela jsem si.
  • 00:21:15 A přistihla se, že přemýšlím, proč
    jsou v pohybu, když nefouká vítr.
  • 00:21:20 I louka, kterou jsem procházela,
    byla úplně klidná.
  • 00:21:24 Nad hřebenem kopce vyletěla
    poštolka
  • 00:21:27 a její poplašený křik se do daleka
    roznesl krajinou.
  • 00:21:30 Padla na mě
    nepopsatelná tíseň..."
  • 00:21:33 Ta poštolka měla být původně káně.
    Já jsem za káně
  • 00:21:37 bojovala strašně dlouho,
    ale nakonec jsme se
  • 00:21:39 nebyli schopni shodnout,
    jak se skloňuje káně.
  • 00:21:42 Já jsem si vždycky myslela,
    že "to káně".
  • 00:21:45 Prý je ta káně nebo ten káně?
  • 00:21:48 ENCYKLOPEDICKÉ HESLO
    A nebude to tentokrát jednoduché!
  • 00:21:52 -Budou dvě!
    -První: OXYMORON.
  • 00:21:57 -Spojení slov významově si
    odporujících.
  • 00:21:59 Například veřejné tajemství.
    -Zdravý - nemocný.
  • 00:22:03 -Ztrhané struny zvuk.
    -Svítání na západě.
  • 00:22:07 A druhé: PLEONASMUS.
  • 00:22:10 -Hromadění slov stejného nebo
    blízkého významu. Například:
  • 00:22:14 -Viděti očima.
    -Skleněná sklenička.
  • 00:22:19 Pane Lukeši,
    dejte hlavu sem blíž ke mně.
  • 00:22:23 A tady vám přečtu:
    OXYMORON a PLEONASMUS.
  • 00:22:28 Texty kritické a projektivní teorie
    architektury.
  • 00:22:35 -Tenhle složitý název nám budeš
    muset vysvětlit.
  • 00:22:38 (SLOVENSKY)
    Nevím, jestli je složitý,
  • 00:22:42 ale vyjadřují pointu sporu,
    který se v té knížce vede.
  • 00:22:45 A kritičtí teoretici jsou lidé,
    kteří pracovali
  • 00:22:49 na své teorii od 60. let, si myslí,
    že architektura má být kritická.
  • 00:22:54 To znamená,
    nemá jen přitakávat tomu,
  • 00:22:58 jak na světě žijeme
    a jak ho obydlujeme.
  • 00:23:03 A jejich odpůrci jim říkají,
    že to není možné,
  • 00:23:06 že architektura je ta,
    která přitakává.
  • 00:23:09 A že je tedy kritická architektura
    protimluv a tedy OXYMORON.
  • 00:23:15 Jejich odpůrci říkají:
    Dobře, tak my máme jiný návrh.
  • 00:23:21 Architektura nemusí být možná
    kritická,
  • 00:23:24 ale mohla by vycházet z představ,
    jak budeme žít v budoucnosti.
  • 00:23:29 To znamená, že by mohla být
    projektivní.
  • 00:23:31 A na to jim kritičtí architekti
    říkají:
  • 00:23:34 Ano, ale každá architektura je
    projektivní.
  • 00:23:37 Každá nám nabízí nějaké řešení,
    které tu nebylo.
  • 00:23:39 To znamená, že projektivní
    architektura je pleonasmus.
  • 00:23:42 -Ta knížka je souborem statí,
    které na tato témata
  • 00:23:46 napsali američtí autoři.
    Ty jsi byla editorkou té knížky.
  • 00:23:51 Z jakého autorského souboru jsi
    mohla vybírat?
  • 00:23:55 -Výběr dala samotná ta polemika.
    Jsou tam američtí architekti,
  • 00:23:59 teoretici a historici,
    kteří právě tuto debatu vedou.
  • 00:24:05 -A ještě nám řekni...
    -Kde jsme?
  • 00:24:08 -Co to je za budovu
    a jak se v té budově pracuje?
  • 00:24:12 -Jsme v 7. patře nové budovy
    ČVUT,
  • 00:24:17 které navrhovala
    paní architektka Šrámková.
  • 00:24:21 Je to velmi paradoxní, že tuto
    knihu představujeme v této budově,
  • 00:24:24 protože je tam mnoho textů,
    se kterým by, myslím,
  • 00:24:28 paní architektka polemizovala
    velmi zásadně.
  • 00:24:31 -Jak se ty díváš na tu budovu
    a jak se tady střetávají
  • 00:24:34 ty různé pohledy na to,
    co má architektura vyjadřovat,
  • 00:24:38 čemu má případně sloužit,
    co má rozvíjet?
  • 00:24:41 -Já si myslím, že tato budova
    mnohem víc souvisí s tím,
  • 00:24:46 co jsme řekli na začátku,
    tedy s touhou,
  • 00:24:49 aby architektura stála mimo čas,
    aby byla nesmrtelná,
  • 00:24:52 aby se jí netýkaly žádné takovéto
    polemiky,
  • 00:24:56 které jsou možná krátkodobé,
    ale poskytují nám
  • 00:24:59 právě určité zázemí, ze kterého
    se na takovouto architekturu
  • 00:25:03 můžeme podívat a položit si určité
    otázky, které si možná
  • 00:25:06 paní architektka Šrámková
    v takovéto podobě nekladla,
  • 00:25:09 protože její představa je,
  • 00:25:11 že architektura má být mravná,
    má být pravdivá.
  • 00:25:14 To jsou vlastně dávné hodnoty,
    které přetrvávají časem,
  • 00:25:19 ale též mají nějaké své
    dějiny.
  • 00:25:22 -A když se tedy obrátíme
    k té budově samotné,
  • 00:25:25 tak odpovídá ta budova na ty
    otázky, které jsi právě vyslovila?
  • 00:25:30 -Ano,
    ale jiným způsobem.
  • 00:25:34 -Co třeba ta budova podle tebe
    vyjadřuje za ideu
  • 00:25:37 nebo pravdu a mravnost?
  • 00:25:40 -Podle mě jednu z velmi zvláštních
    hodnot české architektury.
  • 00:25:45 A to je snaha nedrat se dopředu,
    stát jakoby trošku v pozadí
  • 00:25:51 a přemýšlet nad věcmi,
    které jsou dlouhodobé
  • 00:25:55 velmi jednoduchými a základními
    prostředky.
  • 00:25:57 Tyto způsoby uvažování jsou
    v zahraničí velmi zpochybňované,
  • 00:26:01 protože každé období dějin
    architektury
  • 00:26:04 na to dávalo jinou odpověď.
    Takže bychom se mohli ptát:
  • 00:26:06 Dobře, tak my to dnes považujeme
    za skromnou, strohou,
  • 00:26:10 vychovávající budovu,
    kde architekti vlastně mají štěstí,
  • 00:26:14 že tady vyrůstají, protože mohou
    vyrůstat v polemice s dílem,
  • 00:26:17 které je opravdu autorské,
    které provokuje,
  • 00:26:21 které mělo být realizované dávno,
    ale paní architektka
  • 00:26:25 k tomu vlastně nikdy nedostala
    příležitost,
  • 00:26:28 čili je to trošku i apel
    na českou architekturu:
  • 00:26:31 Jak je to možné,
    že věc, která měla být
  • 00:26:33 dávno realizovaná
    se postavila tak pozdě?
  • 00:26:39 Opravdu se mi stále vrací
    ta otázka, že by bylo dobře,
  • 00:26:43 kdybychom si z očí do očí právě
    takové budově,
  • 00:26:46 která pracuje se základními tělesy
    válcovitými, hranolovitými formami,
  • 00:26:51 které jsou vkládané jedna
    do druhé
  • 00:26:53 a která si bere opravdu své vzory
    z ideálních geometrických těles.
  • 00:26:57 Kdybychom se z očí do očí něčemu
    takovému zeptali:
  • 00:27:00 Odkud tedy bereme tu morální sílu,
    když si zároveň
  • 00:27:04 o současném světě myslíme,
    že je chaotický?
  • 00:27:07 Že všude kolem nás vládne chaos,
    ale my máme být schopní
  • 00:27:11 tvořit právě tyto harmonie
    jako alternativy.
  • 00:27:14 Takže kde se bere ta naše síla,
    že jsme toho schopni?
  • 00:27:16 A je to opravdu tak?
    Nebo je to jen odlesk
  • 00:27:19 té naší představy nějaké harmonie,
    která už vlastně neexistuje?
  • 00:27:24 -To jsou možná dobrý poslední slova
    v tomhle rozhovoru. Nejsou?
  • 00:27:28 -No, je to otázka i pro naše
    diváky.
  • 00:27:31 -To je pravda. Tak děkujeme.
    -Díky.-Já děkuji.
  • 00:27:35 -Kde se nacházíme?
    -V Muzeu Kampa.
  • 00:27:37 Tady už jsme skoro jako doma.
    -Ano. A koho tady čekáme?
  • 00:27:40 -Máme tady schůzku s dvěma pány.
    -Ano.
  • 00:27:43 -To je docela bilanční výstava.
    Za těch 80 let vašeho života.
  • 00:27:48 -Určitě je bilanční.
    Ona není tak velká,
  • 00:27:52 ale je tam ze všeho kousek.
    Takže myslím, že je tam všechno.
  • 00:27:55 A tam na konci je takový banner,
    který Zuzana sestavila,
  • 00:27:59 jako že je tam celý život.
  • 00:28:02 -Jak je to?
    To je od začátku až do dneška?
  • 00:28:05 -To jsou ty dokumenty, který jsou
    vlastně v té knize!
  • 00:28:08 To jsou kamarádi z gymnázia,
    pak takové ty první začátky...
  • 00:28:11 -Když jdeme po té lince dat,
    tak tady někde je Křik.
  • 00:28:17 To je váš první plakát.
    -On není úplně první.
  • 00:28:20 Je to jeden z prvních.
  • 00:28:23 -A hned tady pod tím
    je na Markétu Lazarovou.
  • 00:28:26 -Na to mám nejhezčí vzpomínky,
  • 00:28:28 protože to byla spolupráce
    s Františkem Vláčilem.
  • 00:28:32 A to byl geniální člověk.
    Já jsem ho znal od 18 let.
  • 00:28:37 -Jsou tady třeba Kachyňovy filmy.
    -S Kachyňou jsem dělal hodně filmů.
  • 00:28:41 -Tohle je krásný plakát.
    Nahota.
  • 00:28:44 -To je plakát,
    který byl v té době skartovaný.
  • 00:28:47 Poněvadž hlavní představitelka
    utekla, tak se ten film nehrál.
  • 00:28:51 Hrál se až v 90. letech.
  • 00:28:54 Třeba já mám rád ze ze svých
    plakátů plakát na film Katka.
  • 00:28:59 To je takový naprosto nesmyslný
    bulharský film,
  • 00:29:04 ale člověk měl z toho plakátu
    radost. Na film zapomněl.
  • 00:29:07 -Bylo těžký se prosadit
    v té konkurenci?
  • 00:29:09 -Já si myslím,
    že to těžký nebylo.
  • 00:29:12 Když vám tu práci dali,
    tak jste ji prostě udělal.
  • 00:29:16 Ale já jsem vždycky nějak chtěl,
    aby ten plakát
  • 00:29:19 přinejmenším nevylučoval
    děj toho filmu.
  • 00:29:22 Ne, abych ho nějak ilustroval,
    ale aby to byl nějaký artefakt,
  • 00:29:26 který toho člověka přitáhne
    do biografu.
  • 00:29:29 Tak třeba na Motýlkovi
    jsou mé babičky nůžky.
  • 00:29:32 Ale taky jsem tenkrát ten film
    neviděl.
  • 00:29:35 Samozřejmě dnes by tam
    musel být Steve McQueen
  • 00:29:38 nebo Dustin Hoffmann,
    aby na to lidi šli.
  • 00:29:56 -Co máme tady na tom pultíku?
    -Tady jsou knížky.
  • 00:30:00 Tady jsou detektivky.
    Celou řadu jsem dělal
  • 00:30:04 pro nakladatelství
    Československý spisovatel.
  • 00:30:08 A ty detektivky, to byla taková
    náhoda, že mi zadali jednu,
  • 00:30:12 pak se jim to líbilo a zadali mi
    jich víc.
  • 00:30:15 -Kolik jste jich vlastně udělal?
    Já už to ani nevím.
  • 00:30:19 -Kolik knížek dohromady?
    -Knížek moc.
  • 00:30:25 -Uvádí se číslo asi 1 300.
  • 00:30:27 -To je možný,
    protože tam byly řady, edice.
  • 00:30:30 Nevím, třeba edice Máj,
    a tam třeba vyšlo sto knížek,
  • 00:30:36 které byly v podobné
    grafické úpravě.
  • 00:30:39 -Když jsem si tady četl
    váš rozhovor s Karlem Hvížďalou
  • 00:30:44 v této knížce, tak jsem se tam
    dočetl, že první vaše písmo bylo,
  • 00:30:48 když jste psal nějaké titulky
    k televizním pořadům.
  • 00:30:52 -To jsem chodil do školy.
  • 00:30:54 -A tak jste se teprve
    k tomu písmu dostal?
  • 00:30:56 -To jsem chodil do školy
    a v neděli odpoledne
  • 00:30:59 jsme seděli u mýho kamaráda
    a tam jsme psali titulky
  • 00:31:02 do programu
    Branky, body, vteřiny.
  • 00:31:05 A tak jsem se dostal k tý grafický
    práci, protože ve skutečnosti
  • 00:31:11 jsem studoval architekturu a pro mě
    to spíš byla taková zábava.
  • 00:31:16 Ono vás to ta nějak dovede samo,
    že vlastně ani netušíte,
  • 00:31:20 do čeho jste se pustil
    a pak pochopíte,
  • 00:31:22 že to je přesně to,
    co jste chtěl dělat.
  • 00:31:25 -A vám se to podařilo.
    To musíte být spokojený člověk.
  • 00:31:28 -Já si musím přiznat,
    že jsem pokojený.
  • 00:31:31 Člověk dělá hrozně různý věci.
    Vlastně pořád zkoušel něco jinýho.
  • 00:31:36 Třeba v šedesáti
    jsem začal dělat bibliofilii.
  • 00:31:41 -Pak jste se taky setkal
    s Krupkovýma!-Ano.
  • 00:31:44 A nebo jsem začal učit.
    A to už vlastně každý člověk
  • 00:31:48 jde do penze, v tu dobu.
    A já jsem teprve začal!
  • 00:31:53 -Tady se ještě podívejme na tu
    hromadu.
  • 00:31:58 To je jenom skromný výběr z toho,
    co jste dělal.
  • 00:32:03 -To je hrozně skromný výběr.
  • 00:32:06 -A máte třeba z těch knížek
    některou zvlášť rád?
  • 00:32:10 Že si říkáte:
    Tahle se mně povedla.
  • 00:32:13 -Většinou máte rád celou produkci
    jednoho nakladatelství.
  • 00:32:18 A mně se strašně dobře pracovalo
    s nakladatelstvím Brody.
  • 00:32:21 To jsem si tenkrát mohl dělat,
    co jsem chtěl.
  • 00:32:26 A ten nakladatel
    to potom opravdu realizoval.
  • 00:32:30 -Tak ještě pojďme se
    přestěhovat sem.
  • 00:32:34 Tady na té knížce jste si vymyslel
    takovou linku...
  • 00:32:37 -To jsem si já nevymyslel.
  • 00:32:39 To vymyslela ta úpravkyně,
    Zdena Libnická.
  • 00:32:42 -Vypadá to,
    jakobyste si to vymyslel vy.
  • 00:32:45 -To je podle mě bezvadně
    typograficky udělaná knížka.
  • 00:32:49 Mám radost, že to byla původně
    moje studentka.
  • 00:32:53 -Takže jste si zakusil,
    když se typograf dostane do rukou
  • 00:32:56 jiného typografa.
    A dopadlo to dobře.
  • 00:32:59 -Víte, je to v tom, že to tam
    nesmíte jenom nějak hezky rovnat.
  • 00:33:03 Ale musíte vědět, o co jde.
    Musíte si to přečíst, prohlídnout.
  • 00:33:07 A tak se dá udělat dobrá
    monografie.
  • 00:33:10 -Tohle už je počítačová sazba.
    -Samozřejmě.
  • 00:33:13 -V rozhovoru říkáte,
    že vy sám s počítačovou sazbou
  • 00:33:18 vlastně nepracujete.
    -Pracuju. Nemůžete s ní nepracovat.
  • 00:33:22 Je to obrovský nástroj,
    je to obrovská výhoda!
  • 00:33:26 -Ale má to i svá úskalí,
    tam říkáte.
  • 00:33:29 -Má to strašný úskalí.
    Nevím, čím to je,
  • 00:33:33 ale ten software přináší podobný
    výsledky.
  • 00:33:37 Ty věci jsou si nějak podobný
    a všechny jsou nějak hezký.
  • 00:33:41 Tím jedním způsobem.
    Je to ohromná věc,
  • 00:33:45 ale potřebuje velice rozumné
    zacházení.
  • 00:33:49 -A co teď ještě chcete udělat,
    když se završila ta osmdesátka?
  • 00:33:54 -Jaký mám obrovský plány.
    -Když tak o tom přemýšlíte.
  • 00:33:58 Tady jsem zrovna našel obrázek,
    jak přemýšlíte.
  • 00:34:02 -To je nějaký herecký výkon.
    -Ne, to je právě ono.
  • 00:34:05 Teď jste se právě zamyslel,
    co ještě bude.
  • 00:34:09 -Já vlastně celý život žiju z toho,
    co přišlo.
  • 00:34:13 Takže já si myslím, že pokud
    něco přijde, tak budu rád.
  • 00:34:16 -Vy jste šťastná povaha!
    -Že bych něco plánoval, to ne.
  • 00:34:22 Já vám řeknu.
    Teď uvidíte něco, co jste neviděli!
  • 00:34:27 A my jsme to taky neviděli!
  • 00:34:29 Ale ono se to týká těch písmenek.
    Já to ani neumím vysvětlit.
  • 00:34:39 -Kde to jsme?
    -Jste u Krupků na zahradě.
  • 00:34:43 Tady je zahrada a tady je
    knihařská, tiskařská dílna.
  • 00:34:47 A teď vás vedu dolů do toho
    knihtiskařského muzea.
  • 00:34:54 A vtip je v tom,
    že to je funkční muzeum.
  • 00:34:59 -Vy to při své práci všechno
    používáte?
  • 00:35:02 -Snažím se to všechno používat.
    Ano.
  • 00:35:06 Tak pojďte dál. Tady je sklad,
  • 00:35:08 tady je skládek
    a tady je ta pekelná díra.
  • 00:35:12 -No to je úžasný!
  • 00:35:20 -V současné době
    už je to mrtvá technologie.
  • 00:35:24 Technologie knihtisku
    už se vůbec nepoužívá.
  • 00:35:27 Nám se podařilo tu technologii
    ve slušné podobě zachovat.
  • 00:35:32 A hlavně se to zprovoznilo.
    A od roku 97 už to tady funguje.
  • 00:35:40 -Co je tohle za stroj?
    -Knihtiskový stroj,
  • 00:35:45 na kterém jsme až doposud všechny
    ty bibliofilie,
  • 00:35:49 které vydáváme,
    tiskli tady na té mašince.
  • 00:35:55 -A tady za mnou?
  • 00:35:57 -To jsem si pořídil krásnou
    příklopovou mašinu typu BOSTON.
  • 00:36:01 Funguje to jednoduše!
  • 00:36:04 Tady to zapnete, tady to má
    setrvačník, spojku...
  • 00:36:10 Ukážu,
    symbolicky naložím papír,
  • 00:36:15 uvedu stroj do tlaku, provedu
    tisk...
  • 00:36:21 Mašinku si zastavím, vezmu papír,
    dám stranou, vezmu další...
  • 00:36:28 -A kde to sázíte?
    Tady někde?
  • 00:36:31 -Tady mám malinkou sazárničku.
    -To právě vidím.
  • 00:36:35 -Tady mám veškerá písma,
    která potřebuju.
  • 00:36:39 To, co mi nabízí firma MONOTYPE.
    Jde to pomalu,
  • 00:36:43 ale já jsem vyučený ruční sazeč,
    takže tu technologii znám
  • 00:36:48 a nedělá mi to nejmenší potíže si
    cokoliv vysadit a poradit si s tím.
  • 00:36:55 -A máte pro koho pracovat?
  • 00:36:59 -Požadavky na to byly velký,
    ale já jsem to nestíhal!
  • 00:37:03 A lidi mě v podstatě uštvali.
    Tak jsem řekl, že to dělat na kšeft
  • 00:37:09 nebudu a dělám si to čistě
    jenom pro sebe.
  • 00:37:14 Takže vydáváme bibliofilie -
    jednu dvě do roka pro radost.
  • 00:37:19 A když to někdo koupí,
    tak jsme rádi.
  • 00:37:22 A když to nikdo nekoupí,
    tak se nic neděje.
  • 00:37:27 Já mám teď v tiráži
    poslední 26. titul.
  • 00:37:32 Snažím se na každou knížku udělat
    úplně jiný ruční papír.
  • 00:37:36 Barevně, strukturou a tak se snažím
    udělat úplně něco jinýho.
  • 00:37:41 Protože tu možnost mám.
  • 00:37:44 -Zasvěťte nás do toho,
    aby si člověk mohl udělat
  • 00:37:47 představu - kolik to vlastně
    všechno stojí?
  • 00:37:50 A za kolik se potom ta kniha
    dá prodat?
  • 00:37:54 -Tyhle knížky řádově tisíců,
    ale kdyby se do toho
  • 00:38:00 měla skutečně promítnout ta hodnota
    a ten čas,
  • 00:38:03 tak by to bylo opravdu hodně
    a nikdo by to tady nekoupil.
  • 00:38:07 -Z těchto písmen
    jste složil celý dveře.
  • 00:38:11 -Byl to trošku technický problém.
    Vždycky jsem si udělal
  • 00:38:14 takový nějaký formátek, abych to
    potom vůbec dal dohromady.
  • 00:38:19 To jsou takzvaná
    plakátová písma.
  • 00:38:23 Dřív se to hodně používalo
    na tisk plakátů.
  • 00:38:27 -Takových jednorázových.
  • 00:38:29 -Společenský ples, myslivecký
    ples...
  • 00:38:32 Tak vždycky ten hlavní titulek
    byl z takových velkých písmen.
  • 00:38:37 To je budoucí bibliofilie v nákladu
    50 výtisků.
  • 00:38:41 Jsou tady reprodukce krásných
    akvarelů.
  • 00:38:44 A z ruční sazby je tam přitištěný
    text.
  • 00:38:47 -Na co jsou támhle ty štůsky?
    -To jsou kůže, ne?
  • 00:38:52 -Správně, to jsou usně.
    Nevím jakou barvu? Vínovou?
  • 00:38:58 Tady je třeba taková atraktivní.
    -Ukažte.
  • 00:39:02 -To jsou usně z afrických koz.
    -Tohle je jedno zvíře.
  • 00:39:09 -To je jedna koza nebo kozel.
    -A kolik to stojí?
  • 00:39:12 -To se radši ani neptejte!
    Tahle je krásně vybarvená.
  • 00:39:18 Tohle je třeba druhá jakost.
    Jednička je o třetinu ještě dražší.
  • 00:39:26 -A to děláte taky vy? Tu vazbu?
    -Ano! Hlavně!
  • 00:39:34 Tady mistrová!
  • 00:39:37 -Kolik je tedy nakladatelství,
    které pěstují takový druh knih
  • 00:39:44 a vy pro ně děláte?
    -Je jich hrozně málo.
  • 00:39:48 My jsme nakladatelství, pak Aulos,
    pan Beneš, Bonaventura...
  • 00:39:53 Takový ty opravdu kvalitní.
    -A co vy sami?
  • 00:40:00 -Mimo to, že vydáváme knihy,
  • 00:40:03 tak samozřejmě se živíme
    tiskařskou prací.
  • 00:40:06 -A co je tohle? To dřevo?
  • 00:40:08 -Z toho vznikne faximilie
    strahovského mobiliáře.
  • 00:40:12 Už je vytištěn. Je původně
  • 00:40:14 na pergamenových listech,
    tohle je jenom napodobenina.
  • 00:40:17 Jinak je to přesná kopie,
    jak vypadá evangeliář vevnitř.
  • 00:40:20 Se všemi chybami, zlacením
    a podobně.
  • 00:40:24 Samozřejmě má původně dřevěné
    desky, to se dřív používalo.
  • 00:40:27 Bude se to potahovat sametem
    a na to budou dávat
  • 00:40:31 takové insignie ze zlata
    a z drahých kamenů.
  • 00:40:36 Ještě tam bude kování, rohy,
    nárožnice...
  • 00:40:40 -A tím ta cena vzroste na kolik?
    -Na šílenou částku. 350 tisíc.
  • 00:40:46 -Skutečně to bude tolik stát?!
    -Ano, je to tak.
  • 00:40:49 Už jsme jich svázali asi deset
    kousků.
  • 00:40:53 -Ty slouží jako dar?
    -Lidé si to prý kupují.
  • 00:40:57 -Tady je zase něco úplně jinýho.
    -Naprosto odlišného.
  • 00:41:01 -To se skoro bojím vzít do rukou.
    To se tak leskne...
  • 00:41:04 -To je takzvaná plexivazba.
    Můžu ukázat ještě jednu.
  • 00:41:10 -Co to je plexivazba?
    -Protože to je plexisklo.
  • 00:41:13 Je v tom ale kožená intarzie,
    to znamená do plexi
  • 00:41:17 je vylaserovaný prostor, do toho se
    zasadí kožená intarzie. To je kůže.
  • 00:41:23 -Jak se váže plexisklo?
    -Špatně.
  • 00:41:26 -A co tohle je za krásu?
    -Jestli se vám to podaří vyndat.
  • 00:41:31 -Já jsem to ani nezkoušel.
    Co kdybych to poškodil.
  • 00:41:35 -Takhle. To jsou Shakespearovy
    sonety v angličtině.
  • 00:41:40 Je to v pergamenové vazbě.
    Ten ruční papír je tady vyráběný.
  • 00:41:45 Kožená aplikace. A pod tím je
    sebraná pavučina.
  • 00:41:50 Opravdická pavučina od pavouka.
  • 00:42:01 -A pergamen je pořád pergamen?
    Oslí kůže?
  • 00:42:04 -Ne, kozí. Oslí už se nedělá.
    Kde bychom našli tolik oslů?
  • 00:42:09 Tedy myslím těch zvířat!
    -A tady...
  • 00:42:12 Tady je taky pavučina.
    -Jsou tam pavučiny.
  • 00:42:15 -Tohle je taky jenom solitér?
    Jediná?
  • 00:42:19 -Vytisklo se šest kusů.
    Svázané máme čtyři.
  • 00:42:23 -Tady je také napsáno Shakespeare.
    -Ne, to není.
  • 00:42:28 -To je pan Saroyan. Stačí odklopit.
    -Už to otvírám.
  • 00:42:35 -To je sazba v dýze.
    To je dýha.
  • 00:42:41 Dřevěné desky. To je vylaserované
    a zapuštěné do dýhy.
  • 00:42:45 Tam se musí vylaserovat to místo,
    aby se to nestrhlo při pohybu,
  • 00:42:50 aby to vydrželo.
    Aby to bylo zapuštěný.
  • 00:42:53 -Tak vám moc děkujeme,
    že jste nás sem pozvali.
  • 00:42:57 -Já jsem taky byla ráda,
    že jste přišli.
  • 00:42:59 -Dobře, že to děláte.
    Je to nádherný.
  • 00:43:05 HOUKÁNÍ PARNÍKU
  • 00:43:08 To je umělá hmota.
  • 00:43:11 A to jsme si vybrali
    a je to strašně drahý papír.
  • 00:43:14 Na to vůbec nešly natisknout
    tady ty čtverečky.
  • 00:43:17 Byl s tím strašný problém,
    ale nakonec to dopadlo dobře.
  • 00:43:19 Všichni jsou nadšení,
    jak je to sametový.
  • 00:43:22 -Tak máte k dvacetiletí Aulosu
    krásný katalog!
  • 00:43:27 -Samozřejmě, když děláme knížky,
    tak i ten katalog musí být hezký.
  • 00:43:30 -Ale tenhle bude málonákladový,
    jako jsou skoro veškeré vaše knihy.
  • 00:43:35 -Ano. My jsme se rozhodli udělat
    tisíc kusů.
  • 00:43:37 Naše knížky jsou maximálně
    sto kusů,
  • 00:43:40 ale ustálili jsme se na poštu
    asi 70.
  • 00:43:43 -A když se bilancuje 20 let,
  • 00:43:45 tak jaký z toho máš pocit
    po těch 20 letech?
  • 00:43:49 -Když jsem začínal v roce 92,
    tak jsem si říkal,
  • 00:43:52 že budu strašně rád, když třeba
    uděláme deset knížek nebo 15.
  • 00:43:55 Říkal jsem si, že to je maximum.
    Teď je těch knížek 46.
  • 00:43:58 Ze začátku to šlo všechno tak
    jednoduše.
  • 00:44:01 Teď to jde malinko víc ztuha,
    protože čím dýl to člověk dělá,
  • 00:44:04 tak tím má větší odpovědnost.
  • 00:44:08 Náš problém je v tom,
    že když vybereme nějaký text,
  • 00:44:10 tak k tomu vybrat nějakého
    výtvarníka.
  • 00:44:13 A to je takový náš problém,
    ačkoliv se to nezdá.
  • 00:44:16 Díky tomu,
    že jsem potkal Zdeňka Cíglera,
  • 00:44:19 což bylo takové osudové setkání,
    tak ten mě přesvědčil o tom,
  • 00:44:21 že ty knížky nemůžou být do série,
    že to nemůžou být edice.
  • 00:44:25 A každá kniha je svébytná,
    každá má jiný formát,
  • 00:44:28 každá má jiný materiál.
  • 00:44:30 V tom je to sice náročné,
    ale výsledek pak stojí za to.
  • 00:44:34 -Ty jsi kolem sebe musel shromáždit
    za těch 20 let
  • 00:44:38 okruh těch nejlepších ilustrátorů
    a výtvarníků,
  • 00:44:41 protože ta edice o tom svědčí.
    Dosáhlo to vynikající úrovně.
  • 00:44:47 -Musím říct, že to bylo tak,
    že jsem začínal na zelené trávě.
  • 00:44:50 Předtím jsem pracoval v Lyře
    Pragensis,
  • 00:44:53 kde se taky ty knížky dělaly,
    ale my tím,
  • 00:44:56 že jsme to plánovali jinak,
    tak to všechno bylo nové.
  • 00:44:59 A tím, že se nám podařila
    jedna z prvních knížek
  • 00:45:02 s Václavem Boštíkem, tak jednou
    jsem tam byl u něj na Vánoce
  • 00:45:05 a přišla paní Šimotová, významná
    výtvarnice, a ta řekla:
  • 00:45:08 Já bych taky chtěla mít takovou
    knížku,
  • 00:45:10 jak jste udělali Václavu Boštíkovi.
    -A ta byla!
  • 00:45:14 -A pak nastal následná efekt,
    že přicházeli další.
  • 00:45:18 -Ano, tím to začalo, že ti ostatní
    potom taky chtěli mít tu knížku.
  • 00:45:21 Bylo to takové příjemné a milé.
    Já jsem ze začátku nic neznamenal
  • 00:45:25 a ti lidé sami chtěli dělat
    ty knihy.
  • 00:45:28 -Zdeňku, kápni božskou,
    když ty knih vycházejí v nákladu
  • 00:45:31 70 výtisků, dnes nakladatelé chrlí
    desetitisícové až statisícové
  • 00:45:38 náklady - jak se dá takové
    nakladatelství
  • 00:45:42 udržet finančně nad vodou?
    -Je to samozřejmě těžké.
  • 00:45:46 My jsme začínali tak,
    že jsme neměli žádné zisky
  • 00:45:49 a musela mně pomáhat moje žena,
    která pracovala.
  • 00:45:52 Ale později se začali nabalovat
    sběratelé a za tu dobu 20 let
  • 00:45:57 jsme získali takové publikum,
    které sice není početné,
  • 00:46:00 ale určitě jim některé knihy
    prodáváme těch 70 kusů
  • 00:46:04 i několik let, ale dá se to
    zvládnout.
  • 00:46:08 -A jsou tací, kteří mají doma půlku
    tvé produkce? Nebo i celou?
  • 00:46:15 -Ano, jsou i takoví sběratelé.
    Není jich mnoho.
  • 00:46:17 A jsou takoví, protože naše knížky
    jsou číslované,
  • 00:46:20 kteří chtějí mít číslo 7, číslo 3,
    deset a tak.
  • 00:46:24 Takže s tím už se počítá a je to
    pro mě taková určitá jistota.
  • 00:46:28 ČTEME A DOPORUČUJEME
  • 00:46:31 Já bych chtěl připomenout jednu
    knihu ze své prázdninové četby.
  • 00:46:35 Vzpomínky Milana Schulze
    HLEDÁNÍ ZATRACENÉHO ČASU
  • 00:46:39 aneb CO JSEM NEZAPOMNĚL.
    Je to vtipně napsaný průlet
  • 00:46:43 50. léty redakcemi Literárních
    novin
  • 00:46:48 a orientace v 60. letech redakcí
    Svobodné Evropy až do 90. let.
  • 00:46:53 Taky se tady třeba člověk dočte
    o účinkování Milana Schulze
  • 00:46:57 v pořadu České televizi
    SNĚŽÍ.
  • 00:47:00 Ostatně byl i naším hostem.
    -To je pravda.
  • 00:47:03 W.G.Sebald SATRURNOVY PRSTENCE
    aneb ANGLICKÁ POUŤ.
  • 00:47:09 Je to fikce, trošku autobiografie -
    cestopis, deník, záznamy.
  • 00:47:14 A to téma je ZÁNIK A ÚPADEK.
  • 00:47:21 -Já tu chci představit knížku
  • 00:47:23 z řady průvodců nakladatelství
    ACADEMIA.
  • 00:47:26 Ta knížka se jmenuje 87 magických
    míst Svaté země.
  • 00:47:31 Je to hlavně knížka fotografií
    Karla Cudlína
  • 00:47:35 a věcných textů jeho manželky
    Evy Cudlínové.
  • 00:47:38 Myslím si, že kdo se chce vypravit
    do Izraele,
  • 00:47:41 tak je to skvělý návod, co je tam
    možný vidět.
  • 00:47:46 -Já úplně jinak. Jaroslav Anděl
    MYŠLENÍ O FOTOGRAFII I. díl,
  • 00:47:50 tak zřejmě ještě bude druhý.
  • 00:47:52 Průvodce modernitou v antologii
    textů.
  • 00:47:56 Kdysi vyšly dvě knížky
    MYŠLENKY SOCHAŘŮ
  • 00:48:00 a MYŠLENKY MALÍŘŮ,
    možná v obráceném pořadí.
  • 00:48:03 A tohle jsou MYŠLENKY FOTOGRAFŮ,
    ale nejenom fotografů.
  • 00:48:06 I jiných umělců,
    dokonce možná i neumělců.
  • 00:48:10 A je to o všech oborech
    ve fotografii od začátku,
  • 00:48:13 od té chvíle, kdy se fotografie
    teprve stává uměním.
  • 00:48:18 Až k reklamě, politické fotografii.
    A tím je tak knížka velice poutavá.
  • 00:48:24 -Já mám knížku
    úplně jiného charakteru.
  • 00:48:27 Dagmar Hilarová
    NEMÁM ŽÁDNÉ JMÉNO.
  • 00:48:30 Autorka ztratila své jméno
    hned dvakrát.
  • 00:48:34 Nejprve jako 15letá, když byla
    deportovaná do terezínského ghetta.
  • 00:48:39 Tam si psala deník.
    A potom ztratila své jméno podruhé,
  • 00:48:42 když ten její text,
    ať už shodou okolností nebo záměrně
  • 00:48:47 zcizila nizozemská autorka
    a vydala ho pod svým jménem
  • 00:48:52 v roce 1980.
    Je to neobyčejně zajímavé čtení.
  • 00:48:59 -Já ještě zůstanu,
    jak jsme tady dnes
  • 00:49:02 měli hodně výtvarníků -
    monografie ANTONÍNA STŘÍŽKA,
  • 00:49:06 představitele postmoderního
    malířství.
  • 00:49:10 Je to obdivuhodné,
    myslím, že bychom ho taky
  • 00:49:13 měli někdy navštívit.
  • 00:49:16 A když se dostaneme úplně na konec,
    tak ho tady vidíme,
  • 00:49:20 jak popíjí kávu nebo čaj.
  • 00:49:25 -A taky můžeme připomenout,
    že Antonín Střížek je autorem
  • 00:49:29 té obrovské opony
    ve Státní opeře, že ano?
  • 00:49:35 -Nakonec HÁDANKA a DOBRÁ ZPRÁVA.
    Hádanka:
  • 00:49:37 Jsou to jako obvykle dvě přesmyčky
    skrývající jména
  • 00:49:41 dvou českých spisovatelů.
  • 00:49:43 -A jejich autorkou je
    Eva Pospíšilová z Prahy 6.
  • 00:49:48 První:
  • 00:49:55 Druhá:
  • 00:50:01 Správné odpovědi zasílejte
    na adresu:
  • 00:50:08 Nebo na emailovou adresu:
  • 00:50:14 Tři vylosovaní luštitelé
    dostanou knihu z edice
  • 00:50:17 IMAGO ET VERBUM
    z Galerie města Plzně.
  • 00:50:21 -A teď ta DOBRÁ ZPRÁVA!
    -Dobrá zpráva je,
  • 00:50:25 že příští díl naší revue,
    to už bude číslo 146,
  • 00:50:29 se vysílá 22. listopadu
    a mimo jiné v něm navštívíme
  • 00:50:34 také Mělník, abychom se věnovali
    spisovatelskému,
  • 00:50:39 nakladatelskému a výtvarnickému
    rodu Vokulkových.
  • 00:50:44 -Jo, tak to je! A možná tam bude
    ještě něco!!!-Tak zatím!
  • 00:51:22 Skryté titulky: Alena Fenclová
    Česká televize 2012

Související