iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
7. 5. 2011
23:10 na ČT2

1 2 3 4 5

8 hlasů
2813
zhlédnutí

Třistatřicettři

Historik Petr Čornej — Hudební publicista Jiří Černý — Dramaturg a režisér Jaroslav Vostrý — Čtyřicet let existence časopisu Listy — Dvaceti let od úmrtí Jiřího Muchy — Povídky jamrtálské — Výstava a kniha o pražských výletních restauracích

52 min | další Magazíny »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

Třistatřicettři

  • 00:00:03 Halo!
    Tady, tady, tady! Sem!
  • 00:00:07 Tady jsme! Tady stojíme!
    Halo!
  • 00:00:11 Literární revue 333, květen!
    Ale je trošku zima.
  • 00:00:15 Jakoby byl apríl.
    Ale je květen.
  • 00:00:17 -A musíme říct číslo -
    132!
  • 00:00:20 -A naše téma?
    -Máme za měsíc jubileum!
  • 00:00:22 -Ano, 333 jubilanti?
    -Ale i jiní jubilanti!
  • 00:00:26 Co to je vlastně za fenomén
    to životní jubileum?
  • 00:00:30 -To jsou nějaký oslavy nebo co?
    To bude naše téma.
  • 00:00:35 A jsme v Malešicích.
  • 00:00:37 -A tady už na nás čeká
    doktor Petr Čornej, profesor.
  • 00:00:41 -Ano.
    Támhle už vidím zvonek.
  • 00:00:44 -To je ono.
    -Mačkám.
  • 00:00:50 Jubileum?
    A hned dvě knížky k jubileu.
  • 00:00:52 Jedna tvoje, Petře, a druhá tvých
    žáků, kterou napsali k tvé poctě.
  • 00:00:57 Jak se cítíš pod tím
    jubileem?
  • 00:01:01 Cítím se trošku nesvůj,
    ale v zásadě si zase nemyslím,
  • 00:01:06 že by to byl v životě takový
    přelom.
  • 00:01:10 Pochopitelně z těch knížek
    mám radost.
  • 00:01:12 Tak tuhle tu knížku,
    ta je zajímavá v tom,
  • 00:01:15 že já jsem žádný výbor
    se svých studií dělat nechtěl.
  • 00:01:19 A přemluvili mě k tomu právě
    mí žáci, absolventi a doktorandi
  • 00:01:24 s tím, že hledat to po různých
    časopisech a sbornících je otrava,
  • 00:01:28 že by to mělo vyjít jednou
    pohromadě.
  • 00:01:31 Proč ten název
    Světla a stíny husitství?
  • 00:01:35 Z jednoho prostého důvodu.
    Jednak jsem takhle nazval
  • 00:01:38 přednášku
    pro křesťanskou akademii,
  • 00:01:41 že to odráží moje vnímání
    husitství.
  • 00:01:43 Že to není epocha, která by byla
    jenom historicky jasná,
  • 00:01:48 ale že má i své stíny.
  • 00:01:52 A nezdá se ti, že dřív se tomu
    husitství věnovalo více pozornosti,
  • 00:01:56 jistě k tomu byly specifické
    důvody,
  • 00:01:58 zatímco teď trošku ustoupilo
    do pozadí?
  • 00:02:02 Myslím si, že z centra pozornosti
    odešly celé starší dějiny.
  • 00:02:05 A bohužel je to potom jasný dopad
    pro úroveň kulturní společnosti,
  • 00:02:13 protože společnost,
    která se nevyzná ve svých dějinách,
  • 00:02:17 i těch starších,
    nemá potom náležitý vztah
  • 00:02:20 k ochraně památek kulturního
    dědictví, ani k ochraně přírody.
  • 00:02:25 A jak je to vlastně
    s naší identitou?
  • 00:02:27 Kam až se můžeme dostat
    někam do minulosti,
  • 00:02:29 kde bychom se ještě
    poznali?
  • 00:02:32 Já si myslím,
    že ta identita je dnes věc,
  • 00:02:34 která je až záměrně
    problematizovaná.
  • 00:02:37 Že tady dochází k tomu,
    že v celé Evropě a v celém světě
  • 00:02:43 prochází taková krize identity
    v důsledku globalizace.
  • 00:02:49 A u nás je to velmi patrné.
    U nás se to velmi rozkolísalo
  • 00:02:54 po roce 1990, ale co místo toho,
    zda nějaké světoobčanství,
  • 00:02:59 což je velmi abstraktní pojem,
    nebo nějaké evropanství,
  • 00:03:04 což je záležitost na stovky let.
    To momentálně nemůže nahradit.
  • 00:03:09 A myslím, že právě ta destabilizace
    a ztráta identity
  • 00:03:13 je i příčinou
    politické nestability
  • 00:03:19 a v evropském politickém vědomí.
    Nejenom u nás.
  • 00:03:23 A můžeme se k husitství
    vztahovat
  • 00:03:26 jako k nějaké stopě
    naší identity?
  • 00:03:29 Protože kdybych bral za bernou
    minci to,
  • 00:03:31 co nám říkal
    plukovník Petřík
  • 00:03:33 při katedrálním cvičení
    na vysoké škole:
  • 00:03:37 "Jste potomci husitů, beton praská,
    protinožci se chvějí,"
  • 00:03:41 když jsme pochodovali.
  • 00:03:44 Tak tam byl ten mýtus husitství
    velmi živý.
  • 00:03:46 A dnes?
  • 00:03:48 To nejsi sám,
    kdo na tohle upozornil.
  • 00:03:51 Vladimír Kučera mě pochválil,
    že se dají
  • 00:03:53 mé knihy o husitství číst
    a zrovna vzpomínal
  • 00:03:55 na podplukovníka Petříka
    a na tyhle jeho výroky.
  • 00:03:59 A je jasné, že podplukovník Petřík
    prošel politickým školením
  • 00:04:04 v 50. letech za Čepičky,
    kdy husité byli považováni
  • 00:04:08 za předchůdce bojovného
    socialistického,
  • 00:04:12 ne-li komunistického
    proletariátu.
  • 00:04:15 Nakonec támhle mám obrázek,
    který to ukazuje,
  • 00:04:18 kde Čepičkova armáda pochoduje
    pod vedením Jana Žižky z Trocnova.
  • 00:04:24 A tahle druhá kniha
    je dílo tvých kolegů a žáků.
  • 00:04:29 Jako pocta k tvým šedesátinám.
    Proč ten název Zrození mýtu?
  • 00:04:34 Protože jedna z mých knih
    je na husitské téma.
  • 00:04:37 Tajemství českých kronik
    se měla jmenovat
  • 00:04:40 Zrození husitského mýtu.
    To byl původní název.
  • 00:04:44 V roce 1986,
    když jsem tu knížku zadával
  • 00:04:47 pro nakladatelství Vyšehrad.
  • 00:04:49 A tehdy se všichni nad tím
    zděsili,
  • 00:04:52 že to jim komunisti nepovolí -
    Zrození husitského mýtu,
  • 00:04:56 a že nakladatelství Vyšehrad
    je orientováno na katolické čtenáře
  • 00:05:01 a ti by jim zase nějaký husitský
    mýtus
  • 00:05:04 nepovolili z druhé strany
    a měli by reakce.
  • 00:05:09 Takže hoši, kteří to připravovali
    věděli řekli:
  • 00:05:11 "My tam dáme ten původní název,
    co Petr chtěl,"
  • 00:05:16 a dali podtitul
    Dva životy husitské tradice,
  • 00:05:18 to jest vlastní husitství
    v 15. století
  • 00:05:21 a to, co se potom z něj udělalo
    v následujících staletích
  • 00:05:25 od toho 16. století
    až do současnosti.
  • 00:05:28 A teď, Petře, vážně.
    S šedesátkou za zády.
  • 00:05:31 Co ještě teď chceš
    udělat?
  • 00:05:34 Já bych chtěl napsat monografii
    o Žižkovi.
  • 00:05:38 A takovou,
    která by měla tak 800 normostran
  • 00:05:43 a dokonce už mám vypracovanou
    osnovu.
  • 00:05:48 Ale čas. A soustředění.
    To je pořád velký problém.
  • 00:05:55 A dále bych chtěl napsat
    o Praze 15. století.
  • 00:06:01 Protože k tomu mám taky docela
    připravený materiál.
  • 00:06:06 Tomu ses hojně věnoval.
    K tomu jsem se věnoval už dříve,
  • 00:06:09 takže to jsou
    takové dva nejbližší úkoly.
  • 00:06:12 No a pak by měl být čas
    na ty paměti Tak dopijem a půjdem.
  • 00:06:18 S tím, že to má
    existenciální rozměr.
  • 00:06:21 Tady na tom pozemském světě
    dopijeme a půjdeme někam jinam.
  • 00:06:30 No, pane Schmide,
    mýtus je přímo za námi!
  • 00:06:33 -Jakože jsme na Žižkově?
    -Určitě.
  • 00:06:35 Jan Žižka z Trocnova.
    -Ale je trošku v masce.
  • 00:06:39 Podívejte se, má nějakou masku!
    -V takovým převleku.
  • 00:06:42 -Aha.
    Ale pod tím je skutečný Žižka.
  • 00:06:47 -První a poslední číslo
    Listů.
  • 00:06:49 Pánové,
    vy jste teď vydavatelé Listů.
  • 00:06:51 Jak k tomu došlo?
  • 00:06:54 V roce 2002 se ukázalo,
    že dosavadní vydavatel
  • 00:06:58 musí začít šetřit
    na českém trhu i na německém.
  • 00:07:03 A ty Listy byly spíš taková paráda
    v té jejich firmě.
  • 00:07:06 Zaplaťpánbůh za to,
    že je pár let vydávali.
  • 00:07:09 Prostě začalo se škrtat
    a Listy byly
  • 00:07:11 jedny z prvních časopisů
    na řadě.
  • 00:07:14 Nám ten časopis byl blízký,
    pochopitelně.
  • 00:07:17 Nakolik se k nám dostával,
    poměrně často i do Olomouce.
  • 00:07:21 Vy jste měli v té době
    nakladatelství, ne?
  • 00:07:23 To jsme měli už od roku 93,
    pokud jsme na tom měli.
  • 00:07:27 Pár dnů jsme si to počítali,
    to nebyla okamžitá reakce,
  • 00:07:32 jestli si na to vůbec troufnout,
    protože ten deficit tam je.
  • 00:07:36 A kolik máte náklad jednoho čísla?
    Zhruba 1 500 výtisků.
  • 00:07:43 A z toho tak těch 1 100...
    Se bezpečně rozejde.
  • 00:07:46 Předplatitelů je?
  • 00:07:48 K 800 v českých zemích
    a asi 150 na Slovensku.
  • 00:07:52 To je ještě zásluhou nebožtíka
    zakladatele Jiřího Pelikána
  • 00:07:56 z velké části a té jeho party.
  • 00:07:59 Ale samozřejmě
    ten tehdejší podtitul
  • 00:08:02 Časopis československé
    socialistické opozice
  • 00:08:04 by dnes nedával smysl.
  • 00:08:06 Teď máte Dvouměsíčník
    pro kulturu a dialog...
  • 00:08:08 Prostě by to bylo
    nesrozumitelné.
  • 00:08:10 Co je v dnešní pluralitní
    společnosti...
  • 00:08:13 Řekněte,
    jaký je dnes ten časopis?
  • 00:08:16 Já bych řekl, že drží tu fazónu,
    která je v českém prostředí
  • 00:08:20 silně zakořeněna - prostě
    kulturně-politického
  • 00:08:24 nebo kulturně-
    společensko-politického časopisu.
  • 00:08:27 Jaké místo zaujímá kultura
    a samozřejmě speciálně
  • 00:08:30 nás zajímá literatura
    v tom časopise?
  • 00:08:33 Za to už jsme byli dokonce
    několikrát pochváleni
  • 00:08:35 a to nám dělalo moc dobře,
    že jsme snad dnes
  • 00:08:39 časopis v českém prostředí,
    který nejvíc dbá
  • 00:08:43 na poněkud zanikající žánr
    fejetonu.
  • 00:08:46 Pravidelný fejeton
    měla Vlasta Chramostová,
  • 00:08:48 pravidelný fejeton
    měl Jan Balabán,
  • 00:08:52 zajímavý olomoucký prozaik
    Roman Ludva.
  • 00:08:56 Podle mě i velice zajímavý
    spisovatel,
  • 00:08:59 jinak univerzitní profesor fyziky
    Jan Novotný
  • 00:09:02 je naším stálým fejetonistou,
    Antonín Lín,
  • 00:09:05 takový přímo představitel
    té apoštolské posloupnosti
  • 00:09:09 od těch kořenů z před mnoha a mnoha
    desetiletí.
  • 00:09:13 -Jenom stručně řeknu,
    že máme už druhý rok
  • 00:09:15 takovou rubriku
    "básníci a jejich místa",
  • 00:09:18 kde mají básníci za úkol
    se věnovat
  • 00:09:21 nějakému geografickému místu,
    které má pro ně význam.
  • 00:09:25 Vy jste ovšem také vydali
    tenhle tlustý svazek,
  • 00:09:29 který se také bezprostředně
    týká Listů.
  • 00:09:32 Co je jeho obsahem?
    -V exilu!
  • 00:09:35 Hlavní náplní té knihy
    je taková čítanka
  • 00:09:39 z exilových Listů
    seřazená po tématech.
  • 00:09:42 Z těch devatenácti ročníků,
    od roku 1971 do roku 1989.
  • 00:09:46 Sestavil to Dušan Havlíček,
    který je jeden z mála
  • 00:09:49 dnes žijících lidí,
    kteří u toho byli od začátku.
  • 00:09:53 Ale to už jsme na teritoriu
    vašeho nakladatelství.
  • 00:09:58 A toho se týkají tady ty
    knížky.
  • 00:10:01 Co byl první svazek?
    Paměti Vlasty Chramostové?
  • 00:10:05 Nebo předcházelo ještě něco?
  • 00:10:07 My jsme první knihu,
    kterou jsme vydali,
  • 00:10:10 jmenovala se
    Velkopopovický kozel.
  • 00:10:13 Bylo to v roce 1993
    k 120. výročí založení pivovaru.
  • 00:10:17 A potom jsme delší dobu
    spoluvydávali
  • 00:10:19 literární časopis Skriptum.
    Těch knih jsme moc nevydávali,
  • 00:10:23 neměli jsme k tomu ještě dost
    odvahy.
  • 00:10:26 Ale toto
    byla jedna z prvních knih,
  • 00:10:28 kterou jsme ovšem vydali
    v koprodukci
  • 00:10:30 s brněnským nakladatelstvím
    Doplněk.
  • 00:10:33 Ale tady ta hromádka už je vaše.
    Ano, ano.
  • 00:10:35 To je samostatná edice.
    To jsou dvě.Začněme touhle.
  • 00:10:41 To je Knihovna Listů,
    taková edice.
  • 00:10:44 Ta je pro naše potěšení.
  • 00:10:47 Je to jednak řada poezie,
    výhradně dvojjazyčně.
  • 00:10:50 Tady dvě německo-česká,
    tady ta je můj překlad.
  • 00:10:55 To jsem si výjimečně dovolil
    svůj překlad ve své firmě,
  • 00:10:58 to se nemá dělat často.
    Ale proč ne?
  • 00:10:59 To je kniha Davida Hochmana,
    je to fikce,
  • 00:11:02 ale vychází ze zkušenosti
    kluka,
  • 00:11:05 který odešel se svými rodiči
    v polovině 70. let do exilu.
  • 00:11:10 A teď ten vypravěč,
    ten kluk se vrací do Prahy,
  • 00:11:15 kterou pamatuje
    tak ze svých 14, 15 let.
  • 00:11:18 Je to tedy román?
    Je to román.
  • 00:11:21 Teď skočme tady.
    Tohle je taková volná řada knih,
  • 00:11:26 které se týkají historie
    Olomouce,
  • 00:11:29 zejména 19.
    a tak do poloviny 20. století.
  • 00:11:34 Naším nejúspěšnějším autorem
    je doktor Milan Tichák.
  • 00:11:38 Martin je výborný historik.
    Těch jeho knih jsme vydali pět.
  • 00:11:42 -Jediná část naší produkce,
    kterou jsou opravdu bestsellery,
  • 00:11:47 které se dobře prodávají.
    A kdy vyjde dlouho ohlašovaný
  • 00:11:52 druhý svazek
    Pamětí Vlasty Chramostové?
  • 00:11:56 To záleží především na autorce.
    -Ale zdá se že letos.
  • 00:12:00 -Zdá se,
    že letos by mohlo.
  • 00:12:05 Nad Prahou nám prší!
    Encyklopedické heslo.
  • 00:12:08 Jubileum!
  • 00:12:10 -Význačné výročí
    osoby nebo instituce.
  • 00:12:13 -Oslavy tohoto výročí!
    -A zadruhé jubilant!
  • 00:12:18 Ten, kdo slaví jubileum.
    -To jsou lidé, ale také...
  • 00:12:21 -Budovy a instituce.
    A Národní muzeum, tahle budova,
  • 00:12:25 která slaví 120 let
    od svého otevření.
  • 00:12:28 -Takže mu gratulujeme!
  • 00:12:34 -Zemřela Jitka Válová,
    druhé z dvojčat malířek,
  • 00:12:39 kterým je věnována
    tahle moc hezká knížka,
  • 00:12:43 která se jmenuje Válovky.
  • 00:12:46 -A tady jsou Válovky.
    A několikrát Válovky.
  • 00:12:49 Tady Válovky jako děti.
    A tady ještě větší děti!
  • 00:12:57 A tady jsou ještě nedávno.
    Před několika lety.
  • 00:13:03 -95 let by se dožila
    Lenka Reinerová,
  • 00:13:06 poslední německo-česká
    spisovatelka.
  • 00:13:10 -Ale s ní jsme natáčeli!
    -Před deseti lety.
  • 00:13:15 Já jsem přišla
    o celou rodinu v holocaustu.
  • 00:13:21 A co bylo hrozně těžký,
    možná, že to zní až divně -
  • 00:13:24 bylo hrozně těžký je všechny
    přežít.
  • 00:13:27 Poněvadž člověk si klade otázku:
    Jak to, že zrovna já?
  • 00:13:32 To je otázka,
    který se nevyhnete.
  • 00:13:35 A ještě jedno výročí.
  • 00:13:37 Jiří Kuběna
    se dožívá 75 let!
  • 00:13:39 -Samozřejmě další 1936 ročník!
    Gratulujeme!
  • 00:13:48 Já jsem vždycky zdůrazňoval
    pozitivní věci
  • 00:13:51 a chtěl jsem dokázat, že je možné
    žít radostněji v pekle.
  • 00:13:53 Ale to je dokonce výsadní definice
    básníka.
  • 00:13:58 Holan, když jsme k němu chodili,
    tak nám vždycky říkal:
  • 00:14:01 "Podívejte se, mládenci,
    toto je louže
  • 00:14:03 a tohle to je močůvka.
  • 00:14:05 A v té močůvce
    se ale musí zrcadlit hvězdy."
  • 00:14:07 A teď ještě jedna smutná zpráva,
    zemřel spisovatel,
  • 00:14:12 prozaik Zdeněk Šmíd,
    autor té známé knížky
  • 00:14:15 Proč bychom se netopili,
    podle které Petr Nikolajev
  • 00:14:19 natočil televizní seriál.
  • 00:14:22 Tohle jsou aspoň některé z knih
    tohohle velkého vypravěče.
  • 00:14:27 Možná tady chybí jeho
    knížka
  • 00:14:30 Cejch o sudetoněmecké otázce.
    To je velmi dobrá knížka.
  • 00:14:34 -A víte,
    že před 80 lety zemřel
  • 00:14:38 básník a spisovatel Viktor Dyk?
  • 00:14:42 -Opustíš-li mne, nezahynu.
    Opustíš-li mne, zanyheš.
  • 00:14:49 Před námi
    Muzeum hlavního města Prahy.
  • 00:14:51 -A v něm pražské výletní
    restaurace,
  • 00:14:53 neboli Zelené útulky Pražanů
    v proměnách 20. století.
  • 00:14:57 -Dovedete si představit,
    jak se dělá restaurace
  • 00:15:00 a ještě výletní muzeum?
  • 00:15:03 -To nevím! Ale je tam!
    -Na to jsem zvědav.
  • 00:15:12 -Restaurace?
    -Ale výletní restaurace!
  • 00:15:14 -Ale jako výletní.
    -Podívejte se na to pivečko.
  • 00:15:16 A už se nese páreček.
  • 00:15:19 -Ano, ale je to výletní restaurace
    "jako".
  • 00:15:21 Protože jsme v muzeu.
  • 00:15:23 V muzeu na výstavě
    o pražských výletních restauracích.
  • 00:15:26 -Ano,
    pojďte s tím párkem.
  • 00:15:29 Dobrý den!
    Vítám vás, těší mě.
  • 00:15:32 Pojďte dál.
    Prosím, posaďte se.
  • 00:15:40 Vy si tady dáváte páreček,
    taky si můžeme dát
  • 00:15:42 nakládaný hermelín...
  • 00:15:45 -Hovězí guláš.
    Je také vynikající.
  • 00:15:48 Pane Dvořáku, co to je za fenomén
    Pražské výletní restaurace?
  • 00:15:52 Tak to je fenomén,
    který vznikl kdysi dávno
  • 00:15:56 a podle mne stále trvá.
    Na zdraví.
  • 00:15:59 Skutečně stále trvá,
    ale kam třeba člověk může v létě
  • 00:16:03 vyrazit do výletní restaurace
    fungující,
  • 00:16:07 která má nějakou tradici?
    Třeba na Zbraslavi.
  • 00:16:12 Tam restaurace U Chladů,
    ta tradici má.
  • 00:16:16 Nemá třeba tolik atmosféru,
    ale má.
  • 00:16:19 Nebo trochu dál za Prahu
    na Slapy k Neužilům.
  • 00:16:22 Tam to má jak tradici,
    tak atmosféru.
  • 00:16:25 Vy jste vlastně do té knížky
    zahrnul nejen restaurace
  • 00:16:28 ve vnitřní Praze,
    ale i docela vzdálené.
  • 00:16:31 Ano. Přesně tak.
  • 00:16:32 Já jsem chtěl ukázat,
    že přestože se Pražané vydávali
  • 00:16:37 na výlety na Žofín, do Stromovky,
    na Petřín, na Letnou,
  • 00:16:41 ale jak šel čas,
    tak se začali vydávat dál.
  • 00:16:46 Po Berounce, po Sázavě,
    po Vltavě
  • 00:16:48 parníkem, na kole,
    potom automobilem.
  • 00:16:52 Zejména ve 20. a 30. letech
    tím,
  • 00:16:56 jak vznikla velká Praha,
    tak přibyli noví obyvatelé,
  • 00:17:00 vznikla spousta pracovních
    míst
  • 00:17:03 a zároveň Praha v létě chrlila
    výletníky.
  • 00:17:05 "Ven z dusné Prahy",
    to bylo heslo doby.
  • 00:17:08 Ty výletní restaurace byly reakcí
    na tento výletnický boom!
  • 00:17:11 Přesně tak.
    Často se proměnily.
  • 00:17:13 Z místních hostinců se přestavěly,
    rozšířily,
  • 00:17:16 přibyly tam letní byty...
  • 00:17:18 Takže si myslím, že lze najít
    pražskou výletní restauraci
  • 00:17:21 klidně i 50 km za Prahou,
    protože fungování té restaurace
  • 00:17:25 bylo spojeno s Pražany.
    Hlavě nás zajímá,
  • 00:17:29 kde se vzal ten zájem u vás
    o tohle téma?
  • 00:17:33 Tak já na výlety jezdím odjakživa,
    do hospody chodím taky dlouho,
  • 00:17:39 tak jsem to pěkně propojil.
    A navíc jsme tady měli
  • 00:17:44 výstavu o kavárnách, v rámci které
    vznikla tato knížka.
  • 00:17:48 A když ta výstava končila,
    tak se mi ozval pan Karel Šlechta,
  • 00:17:53 začali jsme hledat soukromníky,
    moc se toho ve sbírkách
  • 00:17:57 nedochovalo...
    To je potomek těch Šlechtů,
  • 00:17:59 co měli restauraci ve Stromovce?
    Ano, ano.
  • 00:18:02 To je vnuk posledního restauratéra
    Šlechty.
  • 00:18:05 S takovou nabídkou,
    že kdybychom chtěli dělat výstavu
  • 00:18:07 o výletních restaurací,
    že by přispěl.
  • 00:18:10 Takže se to propojilo a zase
    vznikla výstava s tímto tématem.
  • 00:18:15 Tady podle těch map zjišťuji,
    že některé výletní restaurace
  • 00:18:19 úplně zanikly,
    někde aspoň trvá ta budova
  • 00:18:22 a někde je provoz zachován.
  • 00:18:26 Které to jsou,
    ty, které odnes trvají?
  • 00:18:29 Tak je jich několik,
    není jich mnoho.
  • 00:18:33 Jak už jsem říkal na Zbraslavi
    najdeme U Chladů,
  • 00:18:37 na Letné to tak nějak trvá,
    byť je to rozdělené.
  • 00:18:42 Původně to byla jedna
    "velkorestaurace".
  • 00:18:44 A z těch mimopražským naším
    velmi zajímavým spolupracovníkem
  • 00:18:51 je restaurace U Neužilů.
    To je rodinný podnik,
  • 00:18:54 který má tu výhodu,
    že tam ta rodina je od roku 1900
  • 00:18:58 a jednak mají velký vztah
    k minulosti, takže ty doklady,
  • 00:19:02 jak papírové, si schovávají doma
    a potom i spoustu
  • 00:19:05 původního vybavení z té
    restaurace
  • 00:19:08 mají ve stodole
    a mají k tomu pěkný vztah.
  • 00:19:10 Ono těch výletních restaurací,
    které fungují je třeba víc.
  • 00:19:14 Restaurace v Davli,
    v Měchenicích bychom našli,
  • 00:19:16 ale já jsem nemohl do všech jít
    a majitelé taky ne,
  • 00:19:18 tak se o tom třeba rádi
    baví.
  • 00:19:21 Některé ty restaurace pak
    čekají
  • 00:19:23 třeba na svoje znovuzrození,
    jako právě ta Šlechtovka, ne?
  • 00:19:26 Přesně tak.
    Některé jsou skutečně smutné.
  • 00:19:29 Šlechtovka nebo restaurace
    v Týnského sadech.
  • 00:19:32 Když se tam dnes proderete,
    tou změtí zeleně,
  • 00:19:35 tak tam objevíte
    takovou smutnou ruinu bez střechy,
  • 00:19:38 kde velice dobře rozeznáte
    nápis restaurace - kavárna,
  • 00:19:40 takže to je
    takový smutný příběh.
  • 00:19:43 Tak už máte za sebou
    zpracování pražských kaváren,
  • 00:19:47 teď výletních restaurací -
    tak o čem přemýšlíte do budoucna,
  • 00:19:51 že byste ještě
    třeba pražské bary?
  • 00:19:56 No, tak naznačují to kolegové,
    nicméně...
  • 00:20:00 Tak do čeho byste měl
    chuť?
  • 00:20:04 Třeba z hlediska paměti toho,
    co odchází.
  • 00:20:07 Kina.
    To je fenomén, který mě zajímá.
  • 00:20:09 Ale ještě bych to nechal
    uležet,
  • 00:20:11 abych se s tím mohl nějaký čas
    "mazlit".
  • 00:20:14 Tak jdeme do domu
    U lípové ratolesti.
  • 00:20:16 Podívejte se,
    tady Roháč na Sioně.
  • 00:20:19 A támhle Husita na Baltu.
    A dům z roku 1904.
  • 00:20:25 -Secesní, s takovými vlysy
    z rostlin. To bylo překrásný.
  • 00:20:32 -A nahoře ateliér.
  • 00:20:36 Pane Schmide,
    víte, že vyšla tahle knížka
  • 00:20:39 k 75. narozeninám
    Jiřího Černého?
  • 00:20:42 -Samozřejmě, že vím.
    Už jsem se do ní koukal.
  • 00:20:44 -Po stopách Velkého Mokasína.
  • 00:20:46 Jirko,
    to je už ale druhá kniha,
  • 00:20:49 která takhle k tvému výročí
    vznikla.
  • 00:20:51 Ano.
    Tu první k mým 50.
  • 00:20:55 dělal Honza Rejžek s Pepou Bayerem
    pro tehdejší Jonáš klub.
  • 00:21:00 A tuhle?
    To dělal Vojta Lindaur,
  • 00:21:03 který byl se mnou v Rocku a Popu.
    A když jsem odešel,
  • 00:21:08 tak on tam po mně dělal
    šéfredaktora.
  • 00:21:11 A my se vždycky scházíme
    stará parta v Rocku a Popu
  • 00:21:15 na Silvestra v poledne.
  • 00:21:17 Já, protože jsem byl po nějakých
    nemocích a operacích,
  • 00:21:20 tak jsem dřív odešel,
    Vojta zajásal a říkal:
  • 00:21:24 "A konečně
    se můžeme bavit sprostě."
  • 00:21:28 Ale od těch sprosťáren
    došli k tomu,
  • 00:21:32 že 25. února mám 75. narozeniny,
    a že by mně udělali sborník.
  • 00:21:37 A opravdu za tři neděle
    na mé narozeniny mi přinesli
  • 00:21:42 Vojta Lindaur, Vláďa Meta
    a vydavatel Miloš Houdek tohle to.
  • 00:21:51 Jaký to je, když si člověk otevře
    knížku o sobě?
  • 00:21:55 Hele, je to legrační a já,
    tak jako před těmi 25 lety
  • 00:22:02 jsem vždycky musel počkat
    pár dní
  • 00:22:05 a teprve pak si to po částech
    číst.
  • 00:22:08 A dozvěděl ses o sobě něco nového,
    co jsi třeba o sobě nevěděl?
  • 00:22:13 Tak samozřejmě,
    nikdo ti k narozeninám nenapíše,
  • 00:22:16 že jsi pěknej blbec.
    Ale mě hodně dojal Josef Škvorecký,
  • 00:22:23 protože přece jen ta Kanada
    je daleko, i když máme internet,
  • 00:22:27 a já vím, že on je na tom se
    zdravím všelijak,
  • 00:22:31 zrovna tak,
    jak jeho žena Zdena.
  • 00:22:33 Tudíž,
    když on napsal tu jedinou větu,
  • 00:22:37 která začíná:
    "Zdraví, zdraví, zdraví...,"
  • 00:22:39 tak jsem věděl, o čem mluví.
  • 00:22:42 A co s Jiřím černým na věčné časy
    a nikdy jinak!
  • 00:22:46 To je staré 25 let.
    Když Honza Rejžek tenkrát dělal
  • 00:22:51 s Pepou Bayerem pro Semafor
    ten sborník,
  • 00:22:55 tak mimo ten sborník,
    tady je to součást toho,
  • 00:23:00 tenkrát mimo natočili
    půl druhé kazety
  • 00:23:05 fingované vysílání Československé
    televize
  • 00:23:08 k jubileu
    významného publicisty.
  • 00:23:13 A skutečně ten Honza
    tam napodobuje gratulaci
  • 00:23:18 Husáka, Štrougala, Bilaka,
    Kempnýho.
  • 00:23:23 Potom - ač zemřel,
    ještě mluví -
  • 00:23:25 Zdeněk Štěpánek, Karel Höeger,
    Pivec...
  • 00:23:28 Je to neskutečná legrace.
  • 00:23:32 A k tomu ještě Vláďa Merta
    složil o mně písničku.
  • 00:23:38 Jirko, změnila se atmosféra
    těch tvých pořadů dnes?
  • 00:23:41 Změnilo se publikum?
    Má to stejný smysl
  • 00:23:44 jako za té normalizace,
    nebo se věci proměnily?
  • 00:23:49 Změnilo se hodně.
    V dobách totality
  • 00:23:55 ten pořad trošku suploval svobodný
    tisk.
  • 00:23:59 Dnes může každý říct, napsat,
    co chce,
  • 00:24:04 tak tohle to, řekl bych,
    odpadlo.
  • 00:24:07 I když se občas lidé ptají,
    co říkám politické situaci
  • 00:24:10 a tomu a onomu.
  • 00:24:13 Ale dneska pro ně já vlastně
    představuji takového pomocníka,
  • 00:24:20 který místo nich,
    mají svoje povolání a tak,
  • 00:24:25 přeposlechne spousty desek,
    spousty hudby,
  • 00:24:30 abych jim to taky pustil.
  • 00:24:33 A pro mě nejhezčí uznání je věta,
    kterou už řeklo několik lidí:
  • 00:24:38 "Ten Černý,
    ten chlap mě ale stál peněz."
  • 00:24:41 Ale stejně se tě, Jirko,
    musím zeptat.
  • 00:24:44 Když tady držím v ruce soubor
    těch tvých fejetonů a sloupků,
  • 00:24:49 nebylo by pro tebe jednodušší
    dělat tuhle práci než to ježdění?
  • 00:24:54 Ani tím si nejsem jist, Honzo,
    protože to bývalo v Lidovkách,
  • 00:25:00 což je v pondělí, úterý,
    zkrátka jsem to psal
  • 00:25:04 nejméně celou neděli.
    Ale ono možná těžší,
  • 00:25:09 než to napsat,
    je vědět, o čem to napsat.
  • 00:25:12 Ale píšete hrozně snadno.
    Ne.
  • 00:25:15 Jak to?
    Vždyť to tak vypadá.
  • 00:25:18 Tak děkuju mockrát.
    Než vymyslím titulek,
  • 00:25:22 první větu, poslední větu,
    protože to si myslím,
  • 00:25:26 že má nějak vázat - je to trošku
    jako když se staví...
  • 00:25:33 A já jsem cítil, že napsat každý
    týden slušný komentář,
  • 00:25:38 je hrozná dřina.
  • 00:25:41 Naproti tomu mně vůbec nepřijde
    jako dřina během deseti měsíců,
  • 00:25:46 což je má sezóna,
    v létě já nedělám pořady,
  • 00:25:50 udělat 120, 150 pořadů.
  • 00:25:54 Když jsi letos těch 75,
    loni jsi prošel
  • 00:25:58 docela těžkými zdravotními
    problémy,
  • 00:26:02 jak to z perspektivy toho věku
    dneska vidíš?
  • 00:26:05 Co ještě máš jako vizi?
    Co bys chtěl ještě udělat?
  • 00:26:09 Žádnou vizi nemám.
    Já chtěl být novinářem.
  • 00:26:14 K tomu jsem se dostával velmi
    těžko.
  • 00:26:17 A to, že jím jsem,
    to považuji za dar z nebe.
  • 00:26:22 To, že si můžu vybírat,
    co budu dělat,
  • 00:26:25 protože mám tolik nabídek
    od pořadatelů a redakcí -
  • 00:26:29 no kdo to má?
    Já bych každému novináři přál,
  • 00:26:33 aby mu to v životě vycházelo
    tak jako mně.
  • 00:26:36 Tak to jsme zvědaví, jak bude
    vypadat k devadesátce ten sborník.
  • 00:26:44 Pane Schmide, co vás napadne,
    když se řekne Jaroslav Vostrý?
  • 00:26:48 Že se ho zeptám, jestli stále
    do Činoherního klubu chodíte,
  • 00:26:53 když jste tam takové léta
    pobýval?
  • 00:26:56 A bez vás
    by nebyl Činoherní klub!
  • 00:27:00 Samozřejmě, že tam chodím.
    Mám tam také stále
  • 00:27:03 přítele Ladislava Smočka, který je
    zaplaťpánbůh pořád aktivní,
  • 00:27:07 je tam ředitel Procházka,
    se kterým jsme spolupracovali,
  • 00:27:11 když jsem se do Činoherního klubu
    vrátil po roce 90.
  • 00:27:16 A samozřejmě herci, které mám rád
    a na které rád chodím.
  • 00:27:19 Co ta éra ve vašem životě
    znamenala?
  • 00:27:23 Ta éra Činoherního klubu,
    kdy vy jste tam byl
  • 00:27:26 jednou z těch hlavních
    osobností?
  • 00:27:29 Já myslím, že to bylo základní,
    podstatné.
  • 00:27:33 Protože já jsem šel studovat
    divadelní fakultu,
  • 00:27:37 protože jsem si říkal:
    "Když už mě jinde nevezmou,
  • 00:27:42 tak sem by mě mohli vzít
    na obor Divadelní věda."
  • 00:27:47 Neměl jsem vůbec v úmyslu
    jít dělat do divadla.
  • 00:27:51 Prostě proto, protože tenkrát
    to vypadalo v divadlech
  • 00:27:54 poměrně špatně, to, co se tam
    hrálo, nebylo zrovna něco,
  • 00:27:58 co by mě příliš přitahovalo,
    ale začal jsem pracovat
  • 00:28:02 v časopise Divadlo.
  • 00:28:06 A pak teprve, když přišla
    ta proslulá 60. léta,
  • 00:28:11 tak jsme si mohli s Láďou Smočkem
    říct, že přichází doba,
  • 00:28:16 kdy by bylo možné založit
    divadlo,
  • 00:28:20 které by dělalo něco,
    co jsme si sami představovali.
  • 00:28:26 Ale on to byl boom.
    Jak se tak mohlo stát,
  • 00:28:28 že to bylo přesně do té doby
    a tak rychle to vyletělo nahoru?
  • 00:28:34 Byly to podmínky, byla to doba,
    byla to atmosféra
  • 00:28:39 a byla tenkrát jedna výborná
    instituce,
  • 00:28:43 která se jmenovala
    Státní divadelní studio,
  • 00:28:46 kde naštěstí řediteloval
    náš přítel Miloš Hercík.
  • 00:28:53 A ten právě nabídl Láďovi Smočkovi,
    že by mohl uvést Piknik.
  • 00:28:59 A na tom se potom vlastně tak
    jakoby upeklo divadlo.
  • 00:29:04 A od začátku
    jsme byli přívrženci něčeho,
  • 00:29:09 čemu můžeme říkat
    "komediantské divadlo",
  • 00:29:12 a co má pradávné kořeny
    ještě ve starém Řecku.
  • 00:29:18 A my jsme chtěli spojit tohle to
    komediantské herectví s dramatem.
  • 00:29:24 A myslím, že se nám to v řadě
    případů podařilo.
  • 00:29:28 A jakou roli tam hrálo
    třeba i to,
  • 00:29:30 že ten soubor byl
    ve velmi těsných osobních vztazích?
  • 00:29:36 Že to byli kamarádi, že je zároveň
    ta doba stmelovala i názorově?
  • 00:29:41 Já myslím, že důležité bylo,
    že jsme byli generační divadlo
  • 00:29:44 a řekli jsme si,
    že si budeme zvát hosty.
  • 00:29:47 A to se ukázalo
    jako velmi výhodné.
  • 00:29:51 A ten styk
    s takovými herci a režiséry,
  • 00:29:55 jako byl Jirka Macháček,
    jako byl František Hanus,
  • 00:30:00 jaký byl posléze Oldřich nový.
    Evald Schorm...
  • 00:30:03 S Evaldem bylo od počátku jasné,
    když už jsme zakládali divadlo,
  • 00:30:07 že budeme s Evaldem
    spolupracovat.
  • 00:30:11 Jak je to teď, když uděláme skok
    skoro o těch 40 let kupředu.
  • 00:30:16 Teď se věnujete věcem,
    které tady vidíme před sebou.
  • 00:30:20 To už je vlastně
    vaše individuální práce...
  • 00:30:24 Taky to není.
    Taky to není práce individuální.
  • 00:30:28 Také je to práce týmová.
    Ani časopis, ani ta edice
  • 00:30:31 by nebyla samozřejmě možná
    jednak bez mé ženy,
  • 00:30:37 která naštěstí taky pracuje
    na divadelní fakultě,
  • 00:30:40 a hlavně přicházejí noví
    spolupracovníci.
  • 00:30:44 To jsou studenti, zejména
    doktorandi.
  • 00:30:48 Teď už mluvíte o edici Disk.
  • 00:30:51 Tady je třeba kniha
    Slovo a obraz,
  • 00:30:54 která je dílem tří doktorandů
    a jednoho nedávného absolventa.
  • 00:30:59 A mě samozřejmě těší ten
    podtitul -
  • 00:31:04 Generační příspěvek
    k současné dramaturgii.
  • 00:31:09 Na tuto knihu navazuje
    Generace a kontinuita.
  • 00:31:14 Protože co nám právě kromě jiného
    leží na srdci
  • 00:31:17 je kontinuita české kultury,
    nejenom divadelní.
  • 00:31:22 Taky když jsme začali vydávat
    časopis Disk, tak jsme...
  • 00:31:25 Tady máme několik čísel
    jenom na ukázku.
  • 00:31:28 Takže jsme nechtěli zůstat
    jenom u divadla jako takového,
  • 00:31:33 ale brali jsme vždycky divadlo
    jako součást scénické kultury,
  • 00:31:38 která je dnes velice rozsáhlá.
    A co to zaviňuje jsou média.
  • 00:31:47 Samozřejmě, že jinak se musí hrát
    v televizním seriálu
  • 00:31:51 a v zásadě něco jiného je film
    a něco jiného je divadlo,
  • 00:31:55 něco jiného je fraška
    a něco jiného je tragédie.
  • 00:31:59 I když herectví zůstává pořád
    stejné.
  • 00:32:02 To, co se chce na hercích,
    je obrovská
  • 00:32:06 přizpůsobivost podmínkám,
    ale to je vlastností
  • 00:32:11 a bylo vlastností herectví
    vždycky.
  • 00:32:15 A můžeme skočit ještě tady
    k těm dvěma řadám?
  • 00:32:20 Tak já bych trošku zapropagoval
    svou vlastní knihu
  • 00:32:23 napsanou s Mirkem Vojtěchovským,
    vynikajícím fotografem
  • 00:32:27 a teoretikem fotografie.
    To je právě jedna z těch ukázek,
  • 00:32:33 kde bereme scénu jako nejenom to,
    co je na jevišti,
  • 00:32:38 a nejenom také to, co je v životě,
    ale ve výtvarném umění.
  • 00:32:44 A dneska samozřejmě výtvarné umění
    samo v tom svém vývoji
  • 00:32:48 má blízko k performanci,
    k instalaci.
  • 00:32:52 Ale když vezmete historickou malbu,
    tak co je to jiného než scéna?
  • 00:32:57 A tady ty?
    -A tady ještě jednu.
  • 00:33:00 Tohle je má poslední knížka,
    která se týká teorie dramatu.
  • 00:33:06 Je ne náhodou nazvaná
    Scénologie dramatu,
  • 00:33:10 protože mi jde o drama
    jako scénický projekt.
  • 00:33:14 A naše politická scéna
    poskytuje tolik příkladů
  • 00:33:18 inscenovatelnosti a fraškovitosti,
    až si člověk říká,
  • 00:33:21 zda-li se tím to divadlo
    neupozaďuje.
  • 00:33:26 Tady si myslím,
    že je důležitý ten žánr.
  • 00:33:31 A nebo, jak říkáme odborně -
    žánrově stylová rovina.
  • 00:33:35 Bohužel v naší politice
    převládá
  • 00:33:39 vulgární fraška
    a to je tak trošku škoda.
  • 00:33:44 A nemáme se už dostat k jubileu?
    -Určitě.
  • 00:33:46 Vy jste strašně... -Plodný.
    -Pracovitý.
  • 00:33:49 A letos
    jste dosáhl osmdesátku.
  • 00:33:53 Tak něčím se člověk musí držet
    při životě, že jo.
  • 00:33:56 A já myslím, že být starý,
    k čemuž se hrdě hlásím,
  • 00:34:01 ještě neznamená být mrtvý.
  • 00:34:07 Za námi Hradčana.
    -Ano.
  • 00:34:10 -A my jdeme po stopách spisovatele
    Jiřího Muchy.
  • 00:34:13 Otec byl Alfons.
    -Ano.
  • 00:34:15 -A jsme: Restaurant U labutí.
    -Ano.
  • 00:34:17 A sem chodili jíst.
    -Tady je kousek od svého domu.
  • 00:34:22 Já jsem se k němu poprvé dostala
    jakožto studentka
  • 00:34:25 filmové a divadelní vědy
    a požádala jsem ho
  • 00:34:30 o konzultování jedné své seminární
    práce.
  • 00:34:32 Ta se posléze stala i prací
    diplomovou.
  • 00:34:35 A pro mě to setkání s ním bylo
    zásadní v tom,
  • 00:34:39 že v letech hluboké totality
    jsem pochopila,
  • 00:34:42 že svoboda není
    záležitostí vnějších podmínek,
  • 00:34:46 ale že to je záležitost osobního
    rozhodnutí.
  • 00:34:50 To je to,
    co mi Jiří Mucha ukázal
  • 00:34:53 a to, co mi pomohlo začít dýchat,
    začít se chovat jinak.
  • 00:34:56 Ale stejně od jeho smrti
    uběhlo 20 let,
  • 00:35:00 takže trvalo těch dvacet let,
    nebo o něco méně,
  • 00:35:04 než jste to napsala.
    A co k tomu rozhodnutí vedlo?
  • 00:35:08 Rozhodnutí napsat o tom knihu padlo
    až bohužel po jeho smrti.
  • 00:35:12 A v tom roce 92,
    kdy jsem se rozhodla pustit se
  • 00:35:16 do zpracování té biografie,
    jsem začala
  • 00:35:19 systematicky oslovovat lidi,
    o kterých jsem tušila,
  • 00:35:22 že tady už třeba mezi námi
    nemusí být dlouho.
  • 00:35:25 Začala jsem s nimi vést
    rozhovory.
  • 00:35:28 Někteří se otevřeli natolik,
    že mi zapůjčili
  • 00:35:31 svoji korespondenci,
    zapůjčili mi třeba
  • 00:35:34 fotografie a podobně.
  • 00:35:36 Začala jsem klasicky jít
    po archivních pramenech.
  • 00:35:39 Do některých archivů
    ještě tenkrát
  • 00:35:42 nebyl umožněný přístup,
    nebo byl velmi omezený...
  • 00:35:45 A jsou tam také zahraniční
    prameny?
  • 00:35:47 Ze zahraničních pramenů jsem také
    čerpala.
  • 00:35:50 Tam by pravděpodobně patřilo
    všechno,
  • 00:35:53 co mi poskytl jeho velký přítel
    Rudolf Kundera,
  • 00:35:56 kterého jsem navštívila,
    a který mi poskytl korespondenci,
  • 00:36:01 kterou vedli spolu de facto
    od konce 20. let,
  • 00:36:04 kdy Rudolf Kundera
    začal pomáhat Alfonsi Muchovi
  • 00:36:08 s jeho velkými plátny.
  • 00:36:11 A s Jiřím
    se od té doby přátelili.
  • 00:36:14 Rudolf mi také poskytl spoustu
    fotografií a samozřejmě
  • 00:36:17 kontaktů na další lidi
    a tak dále.
  • 00:36:19 A jak se vám nakonec Jiří Mucha
    jeví v té knize?
  • 00:36:23 Poněvadž poznání osobní
    je jedna věc
  • 00:36:26 a pak to hledání dalších zdrojů
    je něco jinýho.
  • 00:36:31 Tam se třeba najednou
    může ten člověk vyjevit
  • 00:36:33 ještě v jiných dimenzích.
  • 00:36:36 Musím říct,
    že jsem při zpracování
  • 00:36:38 těch materiálů a té knihy narazila
    na spoustu překvapení.
  • 00:36:41 Ale žádné z nich mě nevyvedlo
    z jakési představy,
  • 00:36:46 kterou jsem si
    o Jiřím udělala
  • 00:36:48 na základě těch osobních
    setkání.
  • 00:36:51 A spíš mě to zpracování knihy
    dovedlo k tomu,
  • 00:36:57 že to byl snad jediný člověk,
    který s neuvěřitelným
  • 00:37:01 přehledem a nadhledem
    prošel tím 20. stoletím,
  • 00:37:04 které mělo tolik zvratů
    a tolik zmatků v sobě.
  • 00:37:09 A tady to vás překvapilo?
    Ne, to jsem si utvrdila.
  • 00:37:15 Protože já jsem ho poznala
    už jako opravdu zralého pána.
  • 00:37:18 Takže ?
    co byl asi za povahu?
  • 00:37:20 To určitě může být nějaký
    rozpor mezi tím,
  • 00:37:25 jak jste ho znala
    z toho konkrétního setkání
  • 00:37:27 a potom z těch všech okolností,
    čím prošel.
  • 00:37:32 Určitě byl povahy dobrodružné,
    ale zároveň velmi rozvážné.
  • 00:37:37 V tomhle je možná určitý
    paradox.
  • 00:37:40 Na jednu stranu dobrodruh,
    ale na druhou stranu
  • 00:37:43 člověk velmi rozvážný.
    Řekla bych, že člověk věřící,
  • 00:37:47 že věřil opravdu v tom smyslu,
    že se mu podaří určité věci,
  • 00:37:52 tak proto se mu podařily,
    věřil,
  • 00:37:54 že překoná určitá příkoří,
    proto je překonal.
  • 00:37:58 A myslím si,
    že hlavním rysem jeho povahy
  • 00:38:01 byla opravdu taková ta víra
    nejenom v sebe,
  • 00:38:04 ale v člověka obecně.
    A velkou pravdu
  • 00:38:08 o něm řekl Miloš Kopecký,
    a s tím jsem se
  • 00:38:11 naprosto ztotožnila,
    že uprostřed spousty lidí
  • 00:38:13 to byl člověk,
    který byl stále sám.
  • 00:38:16 Čteme a doporučujeme!
  • 00:38:19 -Jedním z jubilantů letošního roku
    je také režisér Otakar Vávra.
  • 00:38:25 Dožil se sta let,
    což je úctyhodné.
  • 00:38:28 Ale je zvláštní,
    že vzhledem k tomu věku
  • 00:38:30 i vzhledem k jeho pozici
    v české kinematografii
  • 00:38:35 nevyšla doposud žádná jeho
    monografie.
  • 00:38:37 Tady ta knížka
    to alespoň trošku nahrazuje,
  • 00:38:40 i když je především
    souborem článků a rozhovorů,
  • 00:38:42 které vyšly už v minulosti.
  • 00:38:45 Je tu ale jedná nová studie
    Jana Jaroše
  • 00:38:48 a ta alespoň částečně
    ten dluh vyplňuje,
  • 00:38:51 včetně těch kontroverzních momentů
    Vávrova života a Vávrovy tvorby.
  • 00:38:57 Tak jsem rád, že tady ta knížka,
    která je mimochodem
  • 00:39:00 i velmi hezky graficky upravená,
    že je na světě.
  • 00:39:05 -Když mluvíte o grafické úpravě
    a chválíte ji,
  • 00:39:09 tak já v tomhle smyslu
    skáču ještě do První republiky.
  • 00:39:12 A sice právě vyšla velmi
    pozoruhodná kniha -
  • 00:39:15 Ladislav Sutnar v textech.
    Tento velikán,
  • 00:39:20 tento česko-americký,
    naprosto univerzální designér
  • 00:39:24 také mimo to výtvarné dílo zanechal
    důležitou písemnou pozůstalost.
  • 00:39:31 A jsou to takové věci, které stojí
    za to si dneska opakovat.
  • 00:39:36 Například:
    co je to dětská hračka.
  • 00:39:38 Nebo co žádá nakladatel -
    knižní obálky.
  • 00:39:42 Nebo poslání výtvarného umělce
    v reklamě.
  • 00:39:45 Tohle všechno on už psal
    ve válce nebo za První republiky.
  • 00:39:48 Ale jsou tu i věci nové.
    Například dnes o Bauhausu.
  • 00:39:52 A nebo ekologie a potřeba
    vizuálního designu.
  • 00:39:55 A potom jsou tu
    jeho korespondence především
  • 00:39:59 s Jiřím Šetlíkem a Tomášem Vlčkem.
    A naprosto mě ohromuje
  • 00:40:03 archiv stavebnice "buid the town",
    která je úžasná.
  • 00:40:07 A já si myslím,
    že pro dnešní tak otevřený design
  • 00:40:10 je možná tady poučení o nějakých
    vnitřních pravidlech a řádech.
  • 00:40:16 Knihu vydalo nakladatelství
    Kant Krelický
  • 00:40:19 a Umělecko-průmyslové muzeum
    v Praze.
  • 00:40:23 -Velká inspirace.
    A já myslím, že velkou inspirací
  • 00:40:25 je tahle knížka Jana Balabána
    Zeptej se táty.
  • 00:40:29 Je to knížka,
    která teď zvítězila
  • 00:40:32 jako Kniha roku
    v cenách Magnesia Litera.
  • 00:40:35 Shodou okolností
    ta knížka zvítězila
  • 00:40:38 i v anketě
    Kniha roku Lidových novin.
  • 00:40:42 A asi právem je to skutečně těžká,
    závažná kniha
  • 00:40:48 o posledních věcech člověka,
    o vině a trestu.
  • 00:40:53 A myslím si,
    že v tom chaosu dnešních dnů,
  • 00:40:55 zejména těch našich dnešních dnů,
    že by stálo za to,
  • 00:40:58 aby si ji kdekdo z těch aktérů
    přečetl,
  • 00:41:02 protože každého z nás
    nakonec ty poslední věci
  • 00:41:05 dostihnou a bude muset účtovat
    sám se sebou.
  • 00:41:14 -A já tady mám knížku,
    která je nesmírně objevná
  • 00:41:16 a hlavně potřebná,
    týká se fotografie.
  • 00:41:20 Tomáš Pospěch dal dohromady
    texty o české fotografii
  • 00:41:25 od roku 1938 do roku 2000.
    Nejsou to jenom odborníci
  • 00:41:30 na fotografii,
    ale i na výtvarné umění.
  • 00:41:33 A ještě i jiné záhledy
    tady najdeme.
  • 00:41:36 Asi na 50 autorů.
    Je to nesmírně dobrá knížka
  • 00:41:41 a taky dobře udělaná.
    A taky s péčí
  • 00:41:44 Slezské univerzity v Opavě,
    kde jsme nedávno byli.
  • 00:41:47 -A teď vás poprosím,
    jestli byste mohl přinést
  • 00:41:50 támhle tu velikou knížku
    z pultíku.
  • 00:41:53 To je kniha,
    která vyšla už v roce 2009.
  • 00:41:57 Josef Ptáček, fotograf,
    a jeho kniha Země krásná.
  • 00:42:01 Ten název je trošku paradoxní,
    protože ty fotografie
  • 00:42:04 zachycují českou zem,
    české památky a krajinu
  • 00:42:09 v takovém stádiu, řekněme,
    rozpadu a zmaru.
  • 00:42:13 Jsou to hodně fotografie
    už z 80.let, ale i z let 90.
  • 00:42:18 A já myslím, že v té k kráse
    je i jistý optimismus.
  • 00:42:23 Že ta krása zmaru prostě přichází
    ke každému z nás,
  • 00:42:28 a ten zmar
    je zase počátkem něčeho nového.
  • 00:42:32 Takže stojí za to se do té knížky
    podívat
  • 00:42:35 a někdy si ji vzít jako inspiraci
    pro cesty po české krajině.
  • 00:42:41 -A já tady mám druhé vydání knížky,
    ale mám ji tady proto,
  • 00:42:47 že je o 60 stran
    ta knížka doplněná.
  • 00:42:51 Takže má vlastně premiéru.
  • 00:42:53 Je to rozhovor Karla Hvížďaly
    s Arnoštem Lustigem.
  • 00:42:56 A ty poslední stránky
    jsou skutečně ještě z února
  • 00:43:00 tohoto roku,
    kdy Arnošt Lustig zemřel.
  • 00:43:03 A musím říct,
    že to všechno vychází z toho,
  • 00:43:06 co Arnošt Lustig jednou napsal,
    že je v takovém věku,
  • 00:43:12 kdy člověk řekne,
    že už nebude lhát.
  • 00:43:15 A musím říct,
    že to vlastně všechno končí
  • 00:43:18 ještě jeho poslední židovskou
    anekdotou.
  • 00:43:22 A aby to nebylo tak pesimistický,
    tak tady ještě máme knížku dětskou,
  • 00:43:26 která je takhle zavázaná
    a je velmi atraktivně udělaná.
  • 00:43:31 Je to pohádka, ale ze života,
    takže je tak trochu posunutá,
  • 00:43:35 kterou napsal Rudolf Kubík
    a ilustrovala Bára Fišerová.
  • 00:43:40 Knížka se jmenuje Rudla, skřítek
    hlídací, dobro k lidem navrací.
  • 00:43:47 -Vidíte,
    jak jste teď pěkně demonstroval,
  • 00:43:50 jaký koloběh je život.
    Že se ta smrt
  • 00:43:52 zase vrací k začátku, ke kolébce,
    a od kolébky po rakev.
  • 00:44:04 Oba dva máme Jamrtálské povídky.
    Jsme v Nuselském údolí.
  • 00:44:09 A na těch povídkách
    jsou taky vaše fotografie.
  • 00:44:14 Co vznikalo dřív?
    Ty fotografie vznikaly dřív.
  • 00:44:21 Ale ne proto, že bych měla v úmyslu
    dělat fotografie.
  • 00:44:24 Já jsem měla v úmyslu napsat
    ty povídky.
  • 00:44:27 Ale protože jsem člověk,
    který vnímá svět
  • 00:44:30 především primárně vizuálně, tak já
    jsem si to potřebovala nafotit.
  • 00:44:34 A odkud se to vynořilo?
    To jsou vaše nějaké osobní zážitky,
  • 00:44:38 dejme tomu skrytý,
    nebo jste čiře fabulovala?
  • 00:44:43 Jsou to všechno literární postavy,
    ale jak to bývá,
  • 00:44:47 každá ta literární postava
    v sobě skrývá
  • 00:44:49 třeba tři čtyři lidi,
    které jste znali.
  • 00:44:51 Musím říct,
    že je v tom konceptuální práce
  • 00:44:53 naprosto vědomá už tím,
    že to jsou čtyři povídky,
  • 00:44:55 které potom dohromady dají novelu,
    že jo.
  • 00:44:58 To se chci právě zeptat, jestli
    spíš nemáme mluvit o novele?
  • 00:45:02 Nebo malém románu?
    Ano.
  • 00:45:04 Já ty povídky potřebuji
    kvůli tomu názvu,
  • 00:45:07 protože ten Bavor je prostě hrdina
    Malostranských povídek,
  • 00:45:10 já jsem si ho vypůjčila.
    A byl to básník stejně jako tady.
  • 00:45:13 A ještě je tam zvláštní rys,
    že to tady
  • 00:45:15 nějak strašně máte ráda.
    To místo.
  • 00:45:18 Určitě,
    já jsem tady prožila deset let.
  • 00:45:21 Vychovávala jsem tady
    své dvě dcery,
  • 00:45:23 které tady chodily do školy
    a byly maličký.
  • 00:45:26 Chodily tady na tu Folimanku.
  • 00:45:28 A v kterých letech jste tady
    prožila těch deset let?
  • 00:45:30 Od roku 80 do roku 95, takže dýl.
    15 let.
  • 00:45:33 Takže to znamená, že ta doba,
    která je tady zachycena,
  • 00:45:36 ta je ještě dřívější,
    než je vaše vlastní zkušenost.
  • 00:45:39 Tady jsou i 80. léta.
    Když si tam z nich dělám legraci,
  • 00:45:43 že mají ten můj písácký balast
    a tak dále,
  • 00:45:47 to už jsou rockeři 80. let.
    Já jsem ty hrdiny
  • 00:45:50 záměrně volila tak, aby to byly
    děti z naprosto rozdílných rodin.
  • 00:45:53 Jedna je z rodiny reformního
    komunisty,
  • 00:45:56 který zrodil lampasáka,
    ten Bavor,
  • 00:46:01 kapitán lidových milicí, jeden je
    z rodiny politického vězně...
  • 00:46:05 Čili já jsem záměrně tyhle
    tři hlavní hrdiny volila tak,
  • 00:46:09 aby byli každý z jiný rodiny.
    A oni, protože postrádali
  • 00:46:13 jakoukoliv identitu vlastní rodiny,
    protože se z ní vymkli,
  • 00:46:17 tak se dali dohromady
    a stali se z nich kamarádi.
  • 00:46:21 Jednak toho Jamrtálu
    a jednak té doby.
  • 00:46:24 Ten Jamrtál
    je tu ale ještě něco,
  • 00:46:27 co předchází,
    co tu bylo už předtím, ne?
  • 00:46:30 Ten Jamrtál je vlastně
    údolí mezi dvěma hradbami.
  • 00:46:33 Tady mezi těmi cihlovými
    byly původně vyšehradský,
  • 00:46:37 čili to bylo velmi dlouho
    takové území nikoho,
  • 00:46:42 kde žili takzvaně sociálně chudí
    lidé v tom 19. a 20. století.
  • 00:46:46 Byly tady prostitutky,
    sem se chodilo do bordelů.
  • 00:46:49 Tady na Větrovským vrchu
    směrem k Apolináři,
  • 00:46:52 tam byla vyhlášená
    hospoda takových lotrandů...
  • 00:46:57 Prostě ten Jamrtál
    měl sám o sobě tuhle tu historii
  • 00:47:01 těch bezprizorních a vyděděných
    lidí.
  • 00:47:04 Takže mně se to docela dobře
    spojilo.
  • 00:47:07 A nemůžeme přeskočit na to,
    co vás opravdu živí,
  • 00:47:10 co vás udělalo a čím jste?
    Například Zakázané umění I a II...
  • 00:47:15 Já jsem vydala sborník
    Zakázaného umění.
  • 00:47:18 Byly to úplně první sborníky.
    Je to rok 95,
  • 00:47:21 ale já jsem hrozně chtěla,
    aby to bylo podchycené v době,
  • 00:47:24 kdy si vůbec ještě někdo něco
    pamatuje.
  • 00:47:27 Protože všechny ty akce probíhaly,
    znáte to,
  • 00:47:30 v týhle hospodě, támhle na půdě
    a tadyhle v nějakým
  • 00:47:33 kulturním středisku
    na okraji Prahy a tak dále.
  • 00:47:37 Je to taková dokumentace,
    která by teprve potom čekala
  • 00:47:43 na nějaký opravdu historický
    zpracování.
  • 00:47:45 Ale zase je v tom nějaké pojítko -
    paměť, zachování paměti.
  • 00:47:48 Určitě. A hlavně ta doba.
    Ty 70. a 80. léta,
  • 00:47:51 protože těm je to věnovaný.
    Ano.
  • 00:47:53 A do jisté míry to navazuje
    tady na tu zkušenost a na to,
  • 00:47:56 co jste ještě dělala
    předtím.
  • 00:47:58 Ano, protože já jsem se díky
    Chalupeckýmu
  • 00:48:01 seznámila s uměním moskevským,
    kam jsem začala jezdit od roku 77.
  • 00:48:06 A tam jsem se seznámila
    zase s jejich takovým
  • 00:48:09 jakoby výtvarným undergroundem.
  • 00:48:11 A tohle je takový asi můj zatím
    největší výstup toho.
  • 00:48:15 Je to výstava,
    která byla tady v Praze
  • 00:48:18 v Galerii hlavního města Prahy,
    v Městské knihovně,
  • 00:48:21 potom byla v muzeu v Berlíně.
    A potom byla v Kühlu.
  • 00:48:25 A jsou to tři generace moskevských
    konceptuálních umělců.
  • 00:48:32 A tady ta tlustá kniha vespod?
    -Myslíte tuhle? Moc obrazu?
  • 00:48:40 Když Vilém Flusser poprvé
    a taky naposledy přijel do Prahy
  • 00:48:43 a měl tady přednášku,
    a potom na zpáteční cestě,
  • 00:48:49 jak víte, havaroval a zabil se,
    takže jsem potom
  • 00:48:53 vydala jeho články
    v takovýmhle sborníku.
  • 00:48:59 A taky jsem se snažila,
    ale nebyla jsem sama,
  • 00:49:03 byli i jiní,
    trošku propagovat tohoto
  • 00:49:05 nesmírně zajímavého filosofa,
    který je rodákem z Prahy,
  • 00:49:09 narodil se v Praze
    a potom před Hitlerem utekl
  • 00:49:12 do Jižní Ameriky.
  • 00:49:14 A tady mám největší knihu.
    To je skupina UB12.
  • 00:49:16 To je taková monografie
    tady té skupiny,
  • 00:49:19 která vznikla na konci
    50. let.
  • 00:49:23 Patřila tam celá řada našich
    velice významných umělců,
  • 00:49:27 jako je Václav Boštík, Adriena
    Šimotová, Stanislav Kolíbal...
  • 00:49:32 Jiří John...
  • 00:49:34 Prostě byla to opravdu
    velice zajímavá skupina.
  • 00:49:38 A já jsem jim věnovala
    tady tu monografii
  • 00:49:42 jenom po dobu jejich trvání,
    do roku 68.
  • 00:49:49 Ano, ano, dobře,
    děkujeme!
  • 00:49:52 Tak to byl náš divák Alois Adam
    z Vrchlabí, autor hádanky.
  • 00:49:56 Jsou to jako obvykle
    dvě přesmyčky
  • 00:49:58 skrývající jména
    dvou českých spisovatelů.
  • 00:50:00 První je:
  • 00:50:07 A druhá:
  • 00:50:12 A správné dopovědi zasílejte
    do konce měsíce na adresu:
  • 00:50:25 A tři vylosovaní luštitelé
    dostanou knihu
  • 00:50:28 z nakladatelství
    Burian a Tichák!
  • 00:50:31 A nakonec DOBRÁ ZPRÁVA!
    -A dobrá zpráva je,
  • 00:50:34 že příští díl naší revue,
    už číslo 133,
  • 00:50:38 škoda, že to není 333, že jo?
    -Tak třeba jednou bude.
  • 00:50:43 -Že se dočkáme.
    Tak je to taky pěkný číslo.
  • 00:50:46 Číslo 133
    se bude vysílat v sobotu
  • 00:50:48 4. června.
    Bude na téma účtování a výhledy.
  • 00:50:55 Čili nejen literární účtování,
    ale taky trošku společenské.
  • 00:50:57 Výhledy, těšíme se.
    -A taky účtování.
  • 00:51:02 -Kéž by bylo.
  • 00:51:28 Skryté titulky: Alena Fenclová
    Česká televize 2011

Související