iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
26. 2. 2014
20:20 na ČT art

1 2 3 4 5

25 hlasů
15585
zhlédnutí

Na plovárně

Joe Satriani

Americký rockový kytarista

25 min | další Zábava »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

Na plovárně s Joe Satrianim

  • 00:00:26 Dobrý večer.
  • 00:00:28 Dnes přivítáme NA PLOVÁRNĚ
    vynikajícího muzikanta,
  • 00:00:31 který je takovým solitérem.
  • 00:00:34 Nikdy nebyl dlouhodobě spojen
    s žádnou kapelou.
  • 00:00:37 Což neznamená, že by v nich nehrál.
  • 00:00:40 Na své sólové turné si ho třeba
    vybral Mick Jagger
  • 00:00:43 a nebo Deep Purple.
  • 00:00:45 Z toho je jasné,
    že to musí být extra třída.
  • 00:00:47 A to taky je.
  • 00:00:50 Do České republiky přijel zahrát
    v Amfiteátru na Lokti - ostatně,
  • 00:00:54 pokud jste tam nikdy nebyli
    na rockovém koncertě,
  • 00:00:56 tak vám to vřele doporučuji.
  • 00:00:59 A byl tak laskav,
    že si ve zbývajícím čase
  • 00:01:01 ještě udělal chvíli
    na naši PLOVÁRNU.
  • 00:01:04 Vítám zde pana JOE SATRIANIHO.
  • 00:01:07 Já myslím, že moje první otázka
    by měla znít,
  • 00:01:10 jak vás mám oslovovat?
    Joe, a nebo Satchi?
  • 00:01:13 -Joe.
    -Jak to vzniklo, Satch?
  • 00:01:15 Jako malý kluk jsem chodil
    do katolické školy.
  • 00:01:19 V centru New Yorku.
  • 00:01:21 -Dobrý začátek pro rockera!
    -To jo...
  • 00:01:23 Pevné katolické kořeny.
  • 00:01:27 To ve vás vyvolá silný postoj
    rebela. Byla to škola svaté Brigid.
  • 00:01:30 Chodili tam hlavně Irové,
    takže ti z nás, co pocházeli
  • 00:01:33 z jiného prostředí,
    měli okamžitě místo jména zkratku.
  • 00:01:36 Na Satrianiho nebyl čas,
    hlavně ne na správnou výslovnost,
  • 00:01:40 a tak se objevil Satch.
    Velmi rychle.
  • 00:01:43 Pamatujete si, v kolika letech
    jste slyšel první bluesovou notu?
  • 00:01:48 Bylo mi nejspíš... ani ne pět.
  • 00:01:51 Seděl jsem vzadu v autě,
    bylo nás sedm, puštěný rádio,
  • 00:01:55 hudba padesátých let.
  • 00:01:58 A pak jsem začal vnímat
    jména těch umělců.
  • 00:02:01 To, když má starší sestra a bratr
    začali poslouchat rokenrol...
  • 00:02:08 R 'n 'b, soul, motown, pak britskou
    invazi, rock a to všechno.
  • 00:02:13 A když odešli z domu, zdědil jsem
    všechny singly a elpíčka.
  • 00:02:18 A tak vzniklo moje hudební zázemí.
  • 00:02:23 -Ale vy jste začal jako bubeník.
    -Ano.
  • 00:02:27 Kdo vám koupil první bicí?
  • 00:02:29 Protože když řeknete rodičům
    chci hrát na bicí,
  • 00:02:33 nastane většinou rodinná tragédie.
  • 00:02:36 Ano, byla to velká tragédie.
    Ale 2 věci mluvily v můj prospěch.
  • 00:02:41 Jednak bratr mého otce byl celý
    život profesionální muzikant.
  • 00:02:46 Od mládí pracoval, vyrůstal
    na Manhattanu v době krize
  • 00:02:50 a tohle ho zachránilo.
  • 00:02:52 Hrál po celém světě,
    měl fotografickou paměť na noty
  • 00:02:57 Takže tátovi nedělalo starosti,
    že chci být muzikant, měl starost,
  • 00:03:01 abych byl dobrý muzikant.
  • 00:03:04 A ta druhá věc, to bylo to,
    že jsem byl páté dítě
  • 00:03:07 a rodiče už rezignovali na zákazy.
  • 00:03:10 Já jsem těžil z toho,
    že mí sourozenci rodiče vyčerpali,
  • 00:03:14 takže na mě už tolik pravidel
    neplatilo. A tak se otec rozhodl,
  • 00:03:18 že mi nejdřív koupí takový bicí
    trenažer, takový dřevěný špalek
  • 00:03:23 s gumovými polštáři.
  • 00:03:26 A když vydržím cvičit měsíc
    nebo dva a můj učitel mě
  • 00:03:30 dobře ohodnotí,
    tak že mi koupí další kus.
  • 00:03:33 Myslím, že můj první buben
    byl virbl.
  • 00:03:37 Sehnali nějaký použitý,
    a potom činel.
  • 00:03:40 Trvalo to tři roky dát dohromady
    celou sadu. Sehnat všechny kousky.
  • 00:03:48 Můj učitel na bicí
    se málem zbláznil.
  • 00:03:51 On mě učil nás doma.
  • 00:03:57 Byl to výborný jazzmann,
    ale neznámý, pan Petricus.
  • 00:04:01 Byl skvělý jazzový,
    swingový i bíbopový bubeník.
  • 00:04:06 Když nebyl na turné,
    učil děti po domacnostech.
  • 00:04:12 Přišel a já slyšel,
    jak se baví s rodiči o jazzu,
  • 00:04:17 pak jsme šli do sklepa
    a on se mě snažil naučit bubnovat.
  • 00:04:25 A proč jste z bicích
    přesedlal na kytaru?
  • 00:04:29 Asi po třech a půl letech
    jsem viděl, že jsem na hranici
  • 00:04:33 svých možností.
    Už jsem se vůbec nelepšil.
  • 00:04:36 Když jsem hrál třeba fotbal
    nebo baseball,
  • 00:04:39 jakákoli tělesná činnost,
    když jste mladý, cítíte ten pokrok,
  • 00:04:44 díky kterému každé ráno vstanete
    a jdete hrát zase.
  • 00:04:47 Jenomže ono to začalo být těžké.
  • 00:04:50 Uměl jsem noty,
    měl jsem hudební paměť,
  • 00:04:53 miloval jsem hudbu,
    ale moje ruce...
  • 00:04:56 Víte, správně je ovládat... Začal
    jsem chápat, že z toho nic nebude.
  • 00:05:00 Nejsem tak dobrý jako to,
    co slyším z desek.
  • 00:05:04 A když jsem si zrovna dával
    přestávku od bubnů,
  • 00:05:07 nadchly mě desky
    mé starší sestry a jejího kluka.
  • 00:05:11 Když přišli, ptali se,
    slyšel jsi Who, Jethro Tull,
  • 00:05:15 Jimiho Hendrixe a tak dál.
  • 00:05:18 A já si začal říkat, možná jsem si
    vybral špatný nástroj.
  • 00:05:22 A něco se stalo, když jsem slyšel
    Hendrixe. Jako kdyby...
  • 00:05:27 kdyby on ve mně zapálil
    nějaký oheň.
  • 00:05:29 Ze mě se stal okamžitě
    Hendrixův super fanoušek.
  • 00:05:33 Já si živě pamatuju,
    když jsem ho slyšel poprvé.
  • 00:05:36 Ten zvuk byl tak syrový!
  • 00:05:39 Nikdy předtím jsem
    nic podobného neslyšel.
  • 00:05:43 Myslíte, že to bylo tou technikou
    hraní, nebo nějaké efekty?
  • 00:05:47 -Proč byl ten zvuk tak osobitý?
    -To bylo díky němu.
  • 00:05:51 Myslím, že to bylo jen
    tou jeho jedinečnou duší.
  • 00:05:55 Jinak používal stejné věci,
    myslím kytaru, dráty, dřevo.
  • 00:06:00 Byla to kytara fender,
    stejná elektrika, zesilovače,
  • 00:06:04 zkrátka stejné nástroje,
    jako měl každý jiný,
  • 00:06:07 ale v jeho rukou a jeho osobností,
    v jeho citu pro rytmus bylo
  • 00:06:12 něco jedinečného,
    co určovalo jeho styl.
  • 00:06:16 Naprosto. Pro nás,
    co jsme viděli světlo,
  • 00:06:20 když jsme slyšeli jeho zvuk.
  • 00:06:23 Tak to bylo.
    A proto je jenom jeden Hendrix.
  • 00:06:28 Já myslím, že jste si turné
    Jimi Hendrix Tribute pořádně užil.
  • 00:06:32 To jo, to jo.
  • 00:06:34 To bylo se členy
    jeho původní kapely, že?
  • 00:06:37 -No, když jsme hráli poprvé...
    -Mitchell tam byl?
  • 00:06:40 Ano, Mitch byl ještě naživu,
    Billy Cox taky.
  • 00:06:43 A na tom druhém turné,
    tam už byl jenom Billy Cox.
  • 00:06:47 Byl jsem ze začátku
    takový fanatik Henrixe...
  • 00:06:51 Já jsem začal hrát v den,
    kdy zemřel.
  • 00:06:54 Protože jsem vůbec nevěděl,
    jak jinak ho mám nahradit
  • 00:06:58 ve svém životě. A řekl jsem si,
    musím se stát kytaristou.
  • 00:07:01 Měl jsem k jeho hudbě tak silný
    vztah, že jsem ji nikdy nehrál.
  • 00:07:06 Zkoušel jsem to doma v soukromí,
    ale když kamarádi chtěli,
  • 00:07:10 abych hrál Hendrixe
    - možná třeba tu jeho verzi
  • 00:07:13 americké hymny,
    po chvilce jsem cítil,
  • 00:07:16 že nechci tu krásnou muziku ničit.
  • 00:07:19 Trvalo mi, nevím, možná 15 let,
    než jsem si byl natolik jistý,
  • 00:07:23 že jsem si dovolil hrát
    Hendrixe veřejně.
  • 00:07:26 Měl jsem pocit znovuzrození
    té hudby, pro lidi.
  • 00:07:30 Pro mě to byl náboženský zážitek.
  • 00:07:32 Když mluvíme o těch koncertech,
    kde se setkají hráči
  • 00:07:36 z různých kapel, spousta muzikantů,
    co spolu nikdy nehráli,
  • 00:07:40 kolik času tam zbývá na zkoušení?
  • 00:07:44 -No, žádný.
    -Žádný?-Ne.
  • 00:07:47 Myslím, že jsme se všichni sešli
    odpoledne před prvním koncertem.
  • 00:07:53 Tak jsme všem řekli,
    buďte ve střehu.
  • 00:07:56 Když chcete hrát muziku,
    která už tu je 30 let,
  • 00:08:00 na takový koncert
    vás nikdo nepozve,
  • 00:08:03 když jste doma dost necvičil.
  • 00:08:06 U dobrých hráčů se přihodí spousta
    kouzelných věcí, když nezkoušíte.
  • 00:08:10 A je jisté, že zkoušením
    se dá tohle kouzlo zničit.
  • 00:08:14 Přeženete to
    a ztratíte bezprostřednost.
  • 00:08:18 Je lepší hrát spontánně,
    musíte být při věci
  • 00:08:21 a přijde to vzrušující.
  • 00:08:30 Když sedíme tady v karlovarské
    Galerii umění, napadá mě,
  • 00:08:34 že kytarista má hodně společného
    s malířem, protože si musíte najít
  • 00:08:39 svůj vlastní styl.
    Malíř má svůj styl.
  • 00:08:42 Když jeho obraz vidíte z dálky,
    tak hned víte - tohle je Miró,
  • 00:08:46 tohle Chagall, Piccaso...
  • 00:08:49 U kytaristy je to zvuk.
    Jak těžké je vytvořit vlastní zvuk?
  • 00:08:53 Protože u elektrické kytary
    jde o jakousi alchymii.
  • 00:08:58 Je tady tolik efektů, krabiček,
    a vy to můžete namíchat
  • 00:09:02 jako koktejl.
  • 00:09:06 Ale to nejdůležitější jsou prsty.
  • 00:09:09 Prostě nemůžete znít
    jako někdo jiný.
  • 00:09:13 Můžete to napodobit, jak někdo hrál
    nějakou písničku. To už se stalo.
  • 00:09:18 Přišel jeden hudebník,
    zpracoval zvuk někoho slavného
  • 00:09:22 v nějaké slavné písni
    a udělal z toho styl
  • 00:09:26 a založil na tom kapelu,
    která tak hrála.
  • 00:09:29 Ale zvuk prstu na struně,
    ten je jedinečný.
  • 00:09:33 Když se kouknete třeba na Hendrixe
    a jeho současníky,
  • 00:09:37 zněli tak odlišně.
  • 00:09:40 Dokážete si představit,
    jak tihle chlapi - Keith Richards,
  • 00:09:45 Jimi Hendrix, Jimmy Page,
    B. B. King, Eric Clapton
  • 00:09:49 - všichni měli stejné vybavení,
    kupovali stejné struny.
  • 00:09:53 V tom moc velký rozdíl není,
    ale každý z nich hrál úplně jinak.
  • 00:09:57 Celé to kouzlo je skryto
    v konečcích prstů.
  • 00:10:01 Ale jsou hráči,
    kteří si svoje kombinace efektů
  • 00:10:05 střeží jako přísně tajné, ne?
  • 00:10:08 Já nemyslím, že by to šlo. Rozhodně
    ne v době internetu a mobilů.
  • 00:10:13 Všichni všechno vědí. To je vlastně
    pro muzikanty velké zklamání.
  • 00:10:18 Můžu vám říct, jak jsem dostal
    za vyučenou, když mi bylo čtrnáct.
  • 00:10:22 Koupil jsem si podlahový efekt
    od Elektro harmonix
  • 00:10:26 jménem Big Muff Pie.
  • 00:10:29 A taky se tomu říká Fuzz box.
  • 00:10:32 Protože jsem viděl v hudebním
    časopise inzerát, kde byl Hendrix
  • 00:10:37 s touhle věcí, říkal jsem si
    - jó, pošlu - kolik to bylo?
  • 00:10:41 40 dolarů, přijde to poštou, já to
    zapojím a budu hrát jako Hendrix.
  • 00:10:46 Můžu hrát Purple Haze nebo tak.
  • 00:10:49 A samozřejmě, když to přišlo a já
    to zapojil, znělo to zase jako já,
  • 00:10:53 akorát s efektem, ale jinak stejně
    ošklivě jako včera.
  • 00:10:57 Tehdy mi došlo - je to jen nástroj,
    jako třeba dláto.
  • 00:11:01 V rukou špatné osoby
    je neštěstí hotovo.
  • 00:11:05 Často jako svého učitele
    zmiňujete Lennie Tristana,
  • 00:11:09 který ovšem není v Česku
    tak moc známý.
  • 00:11:12 Můžete o něm něco říct?
    A taky něco o tom, co vás naučil?
  • 00:11:18 Lennie Tristano byl,
    dá se říct, otec cool jazzu.
  • 00:11:22 Byl to americký pianista, a myslím,
    že vyrostl v New Yorku.
  • 00:11:26 To nevím úplně přesně, ale vím,
    že v New Yorku se proslavil.
  • 00:11:30 Byl odmala slepý,
    byl to první jazzový klavírista,
  • 00:11:35 který měl vlastní koncert
    v Carneggie Hall.
  • 00:11:38 Taky se mu říkalo "Intelektuál
    Tristano", protože vytvořil styl,
  • 00:11:44 kde se snažil odstranit ze svého
    hraní všechny stylotvorné prvky.
  • 00:11:48 Což je zvláštní, vytvořit styl tím,
    že odstraníte styl.
  • 00:11:53 K improvizacím měl takový postoj,
    jako kdyby to byl
  • 00:11:57 nějaký zenový styl života.
    Byl osobnost.
  • 00:12:02 Znal se se všemi, s Coltrainem,
    měl tolik úžasných historek,
  • 00:12:07 ale to hlavní bylo,
    že dokázal proniknout vším
  • 00:12:11 nepodstatným v životě muzikanta.
  • 00:12:14 A že pochopil,
    co to doopravdy znamená.
  • 00:12:18 I na té nejjednodušší úrovni,
    co to doopravdy znamená
  • 00:12:22 poznávat nástroje hudby.
  • 00:12:25 Nic si nenalhávat, jak se zbavit
    zlozvyků, nervózních tiků.
  • 00:12:30 Myslíte si, že to je váš styl,
    ale ve skutečnosti jsou to
  • 00:12:35 jenom zlozvyky,
    které bezmyšlenkovitě opakujete.
  • 00:12:39 Nikdy nikomu nic neukázal,
    nedal vám nic do ruky,
  • 00:12:44 byl to slepý pianista.
  • 00:12:47 Musel jste jít a sám si zjistit,
    kdy vám dá tu úžasnou lekci,
  • 00:12:51 kdy se naučíte všechny možné
    stupnice a harmonie,
  • 00:12:56 všechny možné prstoklady
    během následujících sedmi dnů,
  • 00:13:00 a přitom vám nedal žádné noty, nic.
  • 00:13:03 To bylo ještě před internetem,
    ani v knihovnách jste toho
  • 00:13:08 o kytaře moc nenašel.
  • 00:13:11 A další věc - když jste přišel
    na další hodinu a zahrál
  • 00:13:15 něco z minula s nějakou chybou,
    vstal, šel ke své účetní knize
  • 00:13:20 v Braillově písmu a jen počkal,
    až zaplatíte a odejdete.
  • 00:13:25 Beze slova. Chyby se netolerovaly.
  • 00:13:28 A v té části hodiny,
    kdy se improvizovalo,
  • 00:13:32 občas vstal, odešel z místnosti,
    chodil po domě a neviděl jste ho
  • 00:13:37 třeba 15 minut.
    Nechtěl, abyste přestal.
  • 00:13:40 Zkrátka vás zapnul
    a vy jste tam hrál sám pro sebe
  • 00:13:45 a čekal a čekal.
  • 00:13:47 On věřil, že děti,
    které vyrostly na předměstí,
  • 00:13:51 mají "bychovu nemoc".
  • 00:13:54 Což znamenalo, že se pořád
    staráme o to, co bychom měli
  • 00:13:58 dělat, co bychom mohli udělat.
  • 00:14:01 A přitom nikdy neděláme to,
    co chceme.
  • 00:14:04 Takže jedna z jeho hlavních lekcí
    byla - hraj vždycky jenom to,
  • 00:14:08 co chceš hrát.
    Což je to úplně nejtěžší.
  • 00:14:11 Jako nejvyšší lekce Zen buddhismu.
  • 00:14:14 Taky nás všechny učil
    Dostali jsme za úkol si každý den
  • 00:14:17 vybrat nějakou písničku,
    nebo každý týden, naučit se zpívat
  • 00:14:21 melodii a znát nazpaměť sólo.
    -Zazpívat?-Ano, zazpívat.
  • 00:14:26 Vzal jste gramofon, desku a učil
    jste se do posledního detailu.
  • 00:14:30 Dokonale. A když ne,
    tak jste to dělal další týden
  • 00:14:34 a znova a znova,
    než jste se to naučil.
  • 00:14:38 To je chytré, protože,
    když zpíváte,
  • 00:14:41 tak tomu taky líp porozumíte.
  • 00:14:45 Ano. Musíte proniknout dovnitř,
    až do morku kostí.
  • 00:14:49 Ne zírat zvenčí a vznášet soudy.
    On nesnášel posuzování.
  • 00:14:53 Naučil jsem se toho hrozně moc.
  • 00:14:56 Studoval jsem u něj
    jenom asi 3 měsíce.
  • 00:14:59 A pak jsem jel na turné,
    bylo mi 17.
  • 00:15:02 Já si vzpomínám na to,
    jak jsme si povídali
  • 00:15:05 s Frankem Gambalem o zkoušení.
  • 00:15:08 Frank říkal, necvičte stupnice
    a etudy, protože pak na pódiu
  • 00:15:12 budete hrát stupnice a etudy.
  • 00:15:15 -Přesně.
    -Cvičte to, co budete hrát.
  • 00:15:18 Ale já bych řekl,
    že cvičil i ty stupnice.
  • 00:15:22 Já myslím, že tomu se vyhnout nedá.
  • 00:15:25 Myslíte si,
    že není potřeba cvičit stupnice?
  • 00:15:29 Víte, na to se můžete podívat
    ze dvou stran.
  • 00:15:32 Frank je neuvěřitelně nadaný.
  • 00:15:35 On je hříčka přírody,
    myslím jako hráč na kytaru.
  • 00:15:38 Umím si představit, že k tomuhle
    závěru došel už jako velmi mladý.
  • 00:15:42 A pak jsme my ostatní,
    co děláme dojem,
  • 00:15:45 že nám struny přirostly k prstům,
    a to nás zpomaluje.
  • 00:15:48 Čili není špatné být fyzicky
    někde na kytaře už předtím,
  • 00:15:52 než hrajete pro jiné.
  • 00:15:54 Získáte o maličko víc jistoty.
    Na koncertě.
  • 00:15:57 Ale zároveň se svým studentům
    snažím říct, neplýtvejte časem
  • 00:16:01 na to, abyste cvičili
    předvádění stupnic.
  • 00:16:04 V tom vidím rozdíl.
  • 00:16:07 Lidé vám platí, abyste jim hrál
    hudbu, ne abyste předváděl etudy.
  • 00:16:12 Ale cvičení je důležité,
    v různých etapách života.
  • 00:16:16 Jako začátečník nevíte,
    jak se dostat z bodu A do bodu B.
  • 00:16:20 No a hraní stupnic je
    jako cvičná jízda.
  • 00:16:23 Je dobré cvičit, ale ne příliš.
  • 00:16:26 Řekněme, že máte třeba zahrát
    maďarskou neboli cikánskou
  • 00:16:30 mollovou stupnici.
    A nevíte, co s tím. Jak se naučit?
  • 00:16:35 Jak to cítit? Dá se udělat jediné,
    zahrát ji.
  • 00:16:38 Ale jak ji zahrát, jak najít
    prstoklad, abyste hrál dobře?
  • 00:16:42 A hrajete tak dlouho,
    až vám vaše srdce řekne,
  • 00:16:45 takhle to cítím,
    tu cikánskou mollovou stupnici.
  • 00:16:49 Takhle ji budu používat.
    A tím vzniká váš styl.
  • 00:16:52 Takže já si myslím,
    že hodně cvičení je užitečnější,
  • 00:16:56 když učíte sám sebe, jak hudba zní.
  • 00:16:59 Co to je prostor mezi notami,
    co je melodie, harmonie,
  • 00:17:03 a jak to všechno vpustit do světa.
  • 00:17:06 Podíváte se na publikum a řeknete
    si, musím jim pomoct, politovat je.
  • 00:17:11 Jakou stupnici mám zvolit?
  • 00:17:14 Jaké tempo,
    jakou barvu bude mé hraní mít?
  • 00:17:18 A když je to obráceně,
    lidi přijdou a drží v ruce pivo,
  • 00:17:22 chtějí slavit,
    vyhni se tamté stupnici,
  • 00:17:25 s kterou jsi chtěl lidi litovat.
  • 00:17:30 Když jsem koukal na koncerty
    skupiny Who a viděl jsem hrát
  • 00:17:35 Petera Townshenda, tak to vypadalo
    jako něco mezi rockovým koncertem
  • 00:17:40 a hodinou tělocviku.
  • 00:17:43 Řekněte mi, je opravdu možné
    uběhnout 60 metrů přes pódium
  • 00:17:47 a hrát a nebýt falešný,
    neztratit rytmus... Je to možné?
  • 00:17:51 -Ano, jistě.
    -Zkusil jste to?-Ano.
  • 00:17:54 Když jsme hrávali na velkých
    jevištích s Mickem Jaggerem,
  • 00:17:58 to byly velké scény
    -No s Mickem to musí být divadlo.
  • 00:18:02 Ano. Pamatuju si, jak jsme hráli
    v tokijském Dómu.
  • 00:18:06 Před koncertem mi řekl, víš,
    my mnohem víc máváme, než hrajeme,
  • 00:18:11 takže neboj, když nedojde
    na na všechny ty noty,
  • 00:18:14 které jsme zkoušeli.
  • 00:18:17 A tohle vychází
    ze zlatého pravidla.
  • 00:18:20 Když se moc uzavřete,
    tak lidi 100 řad od vás,
  • 00:18:24 300 řad od vás řeknou,
    proč mě ignoruje?
  • 00:18:28 Já jedu z takový dálky,
    abych ho viděl.
  • 00:18:32 Proč si hraje jen sám pro sebe?
  • 00:18:35 To je moderní věk,
    takže když se kouknu do lidí...
  • 00:18:41 Víte, někdy jsou tam takové
    velké obrazovky, kamera vás vidí
  • 00:18:45 blíž, než vy sám sebe.
  • 00:18:47 A potom polovička publika
    drží kamery.
  • 00:18:50 To si pak říkám, kdo je vlastně
    můj divák? Je to video?
  • 00:18:54 Kamera, co mě bere z detailu?
    Jsou to všechny ty telefony?
  • 00:18:58 A nebo jsou to ti,
    co chtějí opravdu být přítomni,
  • 00:19:02 dívají se a netočí?
  • 00:19:04 Takže musíte během koncertu
    hrát v mnoha různých místech.
  • 00:19:10 Na scéně je spousta soch
    a nafukovacích figurín a kdo ví,
  • 00:19:15 co ještě
  • 00:19:17 Ale aspoň já, když mám vlastní
    koncert, to hraju hudbu,
  • 00:19:21 kterou jsem napsal o svém životě.
  • 00:19:24 Takže já opravdu potřebuju cítit
    každou píseň,
  • 00:19:28 abych byl schopen hrát dobře.
    To je můj problém.
  • 00:19:32 Znám jiné lidi, kteří jenom
    vezmou kytaru a odvedou práci.
  • 00:19:37 Já se snažím mít citové spojení
    s každou písní a zahrát ji.
  • 00:19:45 Pak začnou všichni šílet
    a já se proberu, zvednu hlavu,
  • 00:19:50 vzpomenu si, že mám mávat,
    bežet tam, běžet zpátky,
  • 00:19:54 musím hledat, kde mám světlo
  • 00:20:38 Pokud já vím, tak vy jste byl
    15krát navržen na Grammy?
  • 00:20:42 Ano, to je pravda.
  • 00:20:44 A je zajímavé,
    že jak za nejlepší rockové sólo,
  • 00:20:47 tak za nejlepší popové sólo.
  • 00:20:50 Ano,
    bylo to celkem hodně kategorií.
  • 00:20:53 A to mi řekněte, kde je ta hranice?
  • 00:20:55 Protože někdy je Sting pop, nebo je
    Sting rock? Kde je hranice?
  • 00:21:00 Tady sedí Joe Satriani
    a je nominován za obojí.
  • 00:21:04 Já nemyslím, že vy byste někdy
    řekl, teď hraju pop,
  • 00:21:07 nebo teď zahraju rock.
  • 00:21:09 Jak se to dá posoudit,
    tyhle ty kategorie?
  • 00:21:13 Já nevím, jak to dělají, ale
    myslím, že na základě údajů z trhu.
  • 00:21:18 Když vyšla písnička na singlu
    a vysílala se na popových rádiích,
  • 00:21:23 tak to byla popová písnička.
  • 00:21:26 A když to tak nebylo, aspoň tehdy
    v těch letech, tak si řekli,
  • 00:21:31 nemůžeme ji považovat za pop,
    protože nevyšla na singlu.
  • 00:21:35 Takže vymysleli
    nějakou jinou kategorii.
  • 00:21:41 Ale je to komické,
    hudba se tak mění,
  • 00:21:44 že je potřeba vymýšlet
    nová a nová pravidla,
  • 00:21:48 aby se nějak vyrovnali s tím,
    co se opravdu v hudbě odehrává.
  • 00:21:57 Měl bych tu ještě jeden hezký citát
    Franka Gambale, který řekl:
  • 00:22:02 "My hrajeme zadarmo.
    Platí nás za cestování."
  • 00:22:06 Cítíte to podobně?
  • 00:22:09 V tom případě nás neplatí,
    jak by měli.
  • 00:22:13 Přišel jste na to,
    co dělat s tím plonkovým časem,
  • 00:22:17 když jste v autobuse,
    když čekáte v šatně,
  • 00:22:21 když čekáte před koncertem,
    po zkoušce -
  • 00:22:24 to je strašná spousta času!
  • 00:22:26 Vymyslel jste něco,
    jak ten čas využít?
  • 00:22:30 Určitě, ano. Mě to vlastně baví.
  • 00:22:33 Možná v letadle to je zdlouhavé,
    ale je to Jinak je to zábavná,
  • 00:22:37 taková společenská situace.
  • 00:22:40 I když jsme dospělí, je to,
    jako kdybychom byli malé děti
  • 00:22:43 a byli jsme na prázdninách.
  • 00:22:46 Bavíme se spolu, chodíme ven,
    píšu si nějaké věci, čtu si,
  • 00:22:51 chodím po městě, vidím nová místa,
    poznávám lidi, jíme, pijeme,
  • 00:22:56 snažíme se to nepřehánět, ale
    Baví mě to.
  • 00:22:59 Nedělal bych to tak dlouho,
    kdyby to bylo něco hrozného.
  • 00:23:04 A jste s lidmi, které máte rád,
    tak se bavíte.
  • 00:23:10 Vaše hudba je
    z 90 procent instrumentální, že?
  • 00:23:14 Nechybí vám někdy texty?
  • 00:23:17 Jo, kdybych byl dobrý textař, psal
    bych víc. Ale je to vždycky zápas.
  • 00:23:22 Zdá se, že jsem schopen vyjádřit
    víc notami a harmonií.
  • 00:23:26 Když text opravdu potřebuju,
    řeknu svým přátelům.
  • 00:23:30 Posledních pár let hraju
    v kapele Chicken Foot
  • 00:23:35 a je skvělé mít někoho,
    kdo opravdu umí zpívat
  • 00:23:38 a kdo má co říct. Je to osvěžující.
  • 00:23:44 A u té instrumentální hudby,
    co přijde první?
  • 00:23:47 Já bych řekl, že nejdřív přijde
    muzika a pak přijde název písničky.
  • 00:23:52 Stává se to někdy obráceně?
  • 00:23:54 Že si řeknete, co takhle napsat
    o východu slunce? Instrumentálku.
  • 00:23:59 Ano. Je to takový pocit,
    co vás úplně přemůže.
  • 00:24:03 Pocit písničky, zvuk písničky.
  • 00:24:06 Jak udělat aranžmá,
    smysl skladby...
  • 00:24:13 Možná třeba setkání
    s nějakou osobou,
  • 00:24:16 místo - vymyšlené, skutečné,
    cokoliv.
  • 00:24:20 Dám se do práce
    a snažím se napsat co nejvíc,
  • 00:24:24 abych zachytil ten okamžik,
    kdy se vás múza dotkne.
  • 00:24:28 Někdy napíšu celou stránku,
    příběh, kreslím obrázky,
  • 00:24:32 když to nedokážu sloučit.
  • 00:24:35 Dneska mi pomáhá mít titul
    o jednom, čtyřech, pěti slovech.
  • 00:24:40 Snažím se nezmást posluchače,
    zkouším, jestli to tam je.
  • 00:24:44 Před několika roky mě
    jedna písnička tak trápila,
  • 00:24:49 že jsem ji pojmenoval "Deset slov".
  • 00:24:52 Nemohl jsem se rozhodnout
    mezi deseti slovy.
  • 00:24:56 Bylo to tak těžké, že jsem si řekl,
    řeknu lidem, ať si vyberou
  • 00:25:00 svých vlastních deset slov.
  • 00:25:03 Vím, co ta písnička znamená pro mě,
    ale nebudu to nikomu nutit.
  • 00:25:08 Kdybych já hledal titul
    pro tohle povídání,
  • 00:25:11 tak bych řekl - lehce a vtipně.
  • 00:25:14 Moc děkuju,
    že jste přijal naše pozvání.
  • 00:25:18 Já děkuji!
  • 00:25:20 Dnes byl naším hostem
    na PLOVÁRNĚ pan JOE SATRIANI.
  • 00:25:25 SKRYTÉ TITULKY: Simona Sedmihorská
    Česká televize, 2014

Související