iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
23. 9. 2012
21:35 na ČT2

1 2 3 4 5

43 hlasů
26798
zhlédnutí

Na plovárně

Ohlédnutí za tím nejlepším

Rozhovory Marka Ebena s významnými osobnostmi

54 min | další Zábava »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

Na plovárně... ohlédnutí za tím nejlepším

  • 00:00:25 -Dobrý večer,
    milí televizní diváci.
  • 00:00:28 Je to už 14 let,
    co jsem stál na tomto místě,
  • 00:00:31 vítal vás u první PLOVÁRNY
    a na hlavě neměl
  • 00:00:35 ani jeden jediný šedivý vlas.
  • 00:00:37 Tehdy jsem vám sliboval,
    že vám v každém díle představíme
  • 00:00:41 jednoho zdatného plavce života.
  • 00:00:43 Ale ani ve snu by mě nenapadlo,
    že jich jednou bude 500.
  • 00:00:48 Připluli z nejrůznějších profesí
    a také z nejrůznějších koutů světa,
  • 00:00:52 od Austrálie až po Tibet.
  • 00:00:55 Přivezli s sebou fascinující
    příběhy,
  • 00:00:58 nechali nás nahlédnout
    do nejhlubších zákoutí
  • 00:01:00 svých profesí i svých životů.
  • 00:01:03 A za těch 14 let bohužel
    mnozí z nich už přepluli
  • 00:01:07 tu řeku života až na druhý břeh,
    kde se s nimi, jak pevně doufám,
  • 00:01:11 jednou znovu uvidíme.
  • 00:01:13 Tak jako s Arnoštem Lustigem,
    se kterým to dnešní ohlédnutí
  • 00:01:17 po pěti stech PLOVÁRNÁCH začneme.
  • 00:01:20 -Prosím tě, já mám přírodu rád,
    ale radši ze silnice.
  • 00:01:25 Netáhnu se tím porostem,
    tím jetelem 4 kilometry,
  • 00:01:29 abych se dotknul břízy.
    Nebo smrku.
  • 00:01:31 -Tomu rozumím.
    -Jo.
  • 00:01:34 -Ano, tehdy jsem tomu rozuměl,
    ale to jsem ještě netušil,
  • 00:01:38 že mě příroda nakonec dožene
    zelenými trávníky a 18 jamkami,
  • 00:01:42 na kterých se hraje golf.
  • 00:01:45 Ačkoli jsem nikdy žádný sport
    neprovozoval, tenhle mně uhranul,
  • 00:01:48 stejně jako Lady Louisu Abrahams,
    která ovšem, na rozdíl ode mě,
  • 00:01:52 byla několikanásobnou
    mistryní republiky.
  • 00:01:55 -Je to 2 roky, že jsem hrála
    88 v Mariánkách,
  • 00:02:01 a bylo mi 89 let.
    A to byste na tenise nemohla.
  • 00:02:06 A tu noc jsem jela domů do Prahy
    a padla jsem přes můj kufr
  • 00:02:12 a zlámala jsem si pánev.
    A tím to skončilo.
  • 00:02:16 Ale jinak bych dneska ještě hrála.
  • 00:02:19 Já jsem loni v létě
    zase hrála trochu golf.
  • 00:02:22 Ale já se bojím,
    poněvadž já mám tu pánev rozbitou,
  • 00:02:25 tak já se trochu bojím
    do toho praštit.
  • 00:02:28 Ale pořád hraju golf.
    Ale to nemůžete žádný jiný sport.
  • 00:02:33 Ani lyžařit nemůžete,
    když vám je 91 let.
  • 00:02:36 -K Lady Louise se ještě jednou
    dnes vrátíme.
  • 00:02:39 Nebyla ale jedinou golfistkou,
    kterou jsme NA PLOVÁRNĚ měli.
  • 00:02:42 Přivítali jsme tu
    i taková esa tohoto sportu,
  • 00:02:45 jakými jsou Ernie Els
    nebo Miguel Ángel Jiménez.
  • 00:02:49 -Tak přicházíte na to,
    že golf je také hra ducha.
  • 00:02:52 Obzvlášť na naší úrovni.
  • 00:02:55 -Ve středu hrajete PROEMS,
    ve čtvrtek, v pátek je kvalifikace
  • 00:03:00 a vlastní turnaj je o víkendu.
  • 00:03:03 Sportovci tvoří velkou část
    našich plovárenských hostů.
  • 00:03:07 Kdybychom dali dohromady
    všechny poháry a medaile,
  • 00:03:10 které naši sportovní hosté získali,
    ani bychom se sem nevešli.
  • 00:03:14 -Já se přiznám,
    já jsem celou tu cestu do Helsinek
  • 00:03:18 probrečela, protože jsem říkala,
    to je konec, to ho zavřou.
  • 00:03:21 -Teď je to na tobě,
    jak to všecko vytrénuješ,
  • 00:03:24 ale já si myslím,
    že se uvidíme v Melbourne.
  • 00:03:27 -Všechno dělali dokonale.
  • 00:03:29 Abychom byli dochvilní,
    abychom byli dobrými studenty,
  • 00:03:32 uměli si všechno naplánovat.
  • 00:03:34 -Někdy je člověk tak nervózní,
    že má hlad, a nemůže se najíst.
  • 00:03:38 -Musíte při hodu oštěpem -
    a myslím,
  • 00:03:41 že to je dost podobné
    při všech atletických disciplínách,
  • 00:03:44 zůstat uvolněný.
  • 00:03:46 -Sport je hlavně krásný.
  • 00:03:49 A když se mi povedlo zvítězit
    nad ostatními a být nejlepší,
  • 00:03:52 tak je to zážitek,
    který bych přál každému.
  • 00:03:55 -O 2 roky později to už vypadalo,
    že bych mohl mít zlato,
  • 00:03:59 ale 9 zlatých,
    to jsem si neuměl představit.
  • 00:04:01 -Naším hostem byl i nejrychlejší
    muž této planety - Usain Bolt.
  • 00:04:05 Samostatnou kapitolu mezi sportovci
    tvoří tenisté.
  • 00:04:09 Měli jsme příležitost přivítat
    NA PLOVÁRNĚ celou řadu
  • 00:04:12 velkých legend,
    včetně těch našich,
  • 00:04:14 Martiny Navrátilové
    a Ivana Lendla.
  • 00:04:17 -To se mě nezeptal nikdo,
    na co člověk myslí,
  • 00:04:19 když nadhodí ten balón.
    Tak vám gratuluju...
  • 00:04:22 -No to teda děkuju.
  • 00:04:24 -Protože to je zvláštní,
    když dostanu otázku,
  • 00:04:26 kterou jsem v životě nedostala.
  • 00:04:28 -Mě u tenisu nejvíc iritovaly
    špatné výroky rozhodčích.
  • 00:04:31 -Našel jsem v životě svou cestu
    a dělám věci, které mě baví.
  • 00:04:34 A zároveň si užívám tenis.
  • 00:04:38 -Bylo nám jasné,
    že se zápas nerozhodne na konci,
  • 00:04:40 ale někdy i v 1. setu.
    Jak kdo začal hrát.
  • 00:04:42 -Nebylo to lehké, ale myslím,
    že všichni sportovci...
  • 00:04:46 ...všichni jednou víme,
    že je čas přestat.
  • 00:04:49 -...něco na jednom místě vyjde
    jako dobrá voda,
  • 00:04:51 tak na jiném místě třeba
    už ji tak dobrou nemá.
  • 00:04:54 -A tohle už je olympijská vítězka
    Štěpánka Hilgertová.
  • 00:04:57 -Když to přeháníte
    a jdete moc do smyku...
  • 00:05:00 -Mnohonásobný mistr světa
    v rallye Sebastian Loeb.
  • 00:05:05 A vicemistr světa formule 1
    David Coulthard.
  • 00:05:10 A také jeden velmistr, šachový,
    Garri Kasparov.
  • 00:05:13 -Není to pouze jedna věc,
    na kterou byste se soustředil.
  • 00:05:16 -I kolektivní sporty
    mají své individuality.
  • 00:05:19 -Tak jsem si tak říkal,
    že ať se stane cokoliv,
  • 00:05:22 tak ten gól padnout nesmí,
    protože by mě to strašně mrzelo.
  • 00:05:26 -Tak já bych řekl jednu věc.
  • 00:05:28 Já myslím,
    že fotbalisti trénují absolutně
  • 00:05:31 nejmíň ze všech sportovců.
  • 00:05:33 -Prostě dělal jsem věci,
    že jsem byl vždycky poslední.
  • 00:05:35 Abych se tolik neunavil
    při tréninku,
  • 00:05:37 abych měl sílu na večer.
  • 00:05:40 -Spíš, než si to pamatuju,
    to slyším od maminky,
  • 00:05:42 ale pravda je,
    že jsem vždycky chtěl do brány.
  • 00:05:45 -A u ledu ještě chvíli zůstaneme.
  • 00:05:47 Do vysokých hor jsme se vypravili
    se 2 legendárními šerpy,
  • 00:05:49 Appou a Dawou.
  • 00:05:51 Jen pro vaši informaci,
    Appa Sherpa vylezl na Everest
  • 00:05:54 už dvacetkrát!
  • 00:05:56 -A předtím,
    než jsem vylezl na Everest,
  • 00:05:59 jsem vylezl jednou na Annapurnu.
    -Nám to opravdu pomáhá.
  • 00:06:03 Když se hodně bojíte,
    sevřete tohle a odříkáte mantru.
  • 00:06:07 -Já to mám taky u sebe.
  • 00:06:09 -A ze základního tábora už jsme se
    vydali na vrchol s legendami
  • 00:06:13 českého i světového horolezectví,
    jako je Josef Rakoncaj,
  • 00:06:17 Radek Jaroš a nebo nejslavnější
    horolezec všech dob
  • 00:06:21 Reinhold Messner.
  • 00:06:23 -Když se jedná o ledový výstup
    nebo lezení v ledu,
  • 00:06:27 tak plus minus 20 metrů
    není žádnej problém,
  • 00:06:30 když se vystupuje nahoru.
  • 00:06:32 -Tady to bylo tak nebezpečný,
    že jsme se báli i zastavit
  • 00:06:35 a sundat batoh a napít se.
  • 00:06:37 Protože jsme lezli
    v takovým terénu,
  • 00:06:40 kde to prostě nebylo možný.
  • 00:06:42 -Řada lidí si myslí,
    že když zlézáme velehory,
  • 00:06:46 tak získáme pocit, že jsme silní,
    že jsme blízko nebes.
  • 00:06:49 Je tomu přesně naopak.
  • 00:06:52 -Jistě vás nepřekvapí,
    že po tak nebezpečném sportu
  • 00:06:55 přichází na řadu
    velká skupina lékařů.
  • 00:06:57 Měli jsme tady prakticky
    všechny specializace,
  • 00:07:00 včetně muže, který dokáže
    transplantovat obličeje.
  • 00:07:05 -Pacient je schopen ovládat
    své rty, usmívat se,
  • 00:07:07 je schopen cítit dotek
    a je schopen cítit,
  • 00:07:09 že má v ústech třeba potravu.
    Což je taky důležité.
  • 00:07:14 -Říkáme srdíčko.
  • 00:07:16 K srdíčku je potřeba
    se něžně chovat.
  • 00:07:18 Prostě říkáme srdíčko.
    Je to srdíčko.-To je hezký.
  • 00:07:21 -Ještě dnes je v Praze řada
    nemocných,
  • 00:07:24 kteří by se s vámi nejraději
    setkali někde v kavárně,
  • 00:07:27 protože se bojí,
    že budou viděni v Bohnicích.
  • 00:07:30 A co by tomu někdo řekl,
    kdyby mě tam viděl?
  • 00:07:33 -To jste řekl hned dvě urážky
    v jedné větě.
  • 00:07:36 Zaprvé - že je nějaký
    efektnější obor než endokrinologie.
  • 00:07:40 A zadruhé - že ty ostatní obory
    by mohly být zábavnější.
  • 00:07:45 -Internistu a chirurga poznáte
    v zimě na ulici podle toho,
  • 00:07:49 že internista má klobouk
    a chirurg rukavice.
  • 00:07:53 -Na tu cévu o průměru 1 mm naložíte
    několik stehů,
  • 00:07:57 na každém stehu uděláte 3 uzlíčky.
    -Tři uzlíčky?-Tři uzlíčky.
  • 00:08:00 -A proč tři?
    -Aby se to nerozvázalo.
  • 00:08:03 -Jsme místy považováni
    za jakousi poslední stanici,
  • 00:08:08 že je spíš překvapením pro lidi,
    když nám nemocný přežije.
  • 00:08:12 Což na druhou stranu v současné
    době je už dávno pravidlem.
  • 00:08:16 -Rohovka je vůbec to nejcitlivější
    místo na lidském těle.
  • 00:08:19 Jakkoli si lidé můžou myslet,
    že jsou to nějaká jiná místečka.
  • 00:08:22 Každý, kdo se někdy škrábl do oka,
    tak to asi potvrdí,
  • 00:08:25 že to velice bolí.
  • 00:08:28 -Byl jsem pohybově zlobivý dítě,
    takže jsem byl neudržitelný.
  • 00:08:32 Proto jsem dělal ten sport trochu.
    Rodiče to tím řešili.
  • 00:08:36 -Teď přijdou na řadu lékaři ducha.
  • 00:08:38 A protože jsme televize
    veřejnoprávní,
  • 00:08:41 byli tu zástupci všech možných
    náboženství a filozofických směrů.
  • 00:08:45 Aby to bylo pěkně vyvážené.
  • 00:08:47 -No... zvykám si.
    Celý život si zvykám.
  • 00:08:51 Já jsem celý život
    byl člověk na hraně.
  • 00:08:57 -Téměř všechno, až na to,
    že to prostě nevíme.
  • 00:09:02 -Myslím, že je velice složité
    tohle tajemství pochopit.
  • 00:09:09 -A on mi napsal ceduličku,
    že Miloslav Vlk je přijat,
  • 00:09:14 s tím, že dá-li Bůh,
    bude jednou knězem.
  • 00:09:18 -Někdy se cítím úplně opačně,
    jako by ti lidé dávali
  • 00:09:22 tu víru mně samotnému.
  • 00:09:25 -To židovství je nějaký
    pohled na svět,
  • 00:09:28 to není jenom ten osud,
    že vám zabijou tatínka.
  • 00:09:32 -Svatý otec mi chtěl požehnat,
    když jsem ho potkal.
  • 00:09:35 Já povídám: "Svatý otče,
    já si nemůžu kleknout."
  • 00:09:38 A on povídá: "Já také ne."
    A já povídám:
  • 00:09:40 "Svatý otče, jak jsme šťastní,
    že začínáme od nohou,
  • 00:09:43 a ne od hlavy."
  • 00:09:45 -To je pravda.
  • 00:09:48 -Někdy analyzuji povahu mysli.
  • 00:09:51 A také povahu emocí.
  • 00:09:56 A zároveň realitu všeho okolo nás.
  • 00:10:02 -Mezi naše oblíbené profese
    patří spisovatelé,
  • 00:10:05 protože jsou zvyklí
    výborně formulovat
  • 00:10:08 a vždycky se od nich něco dozvíte.
  • 00:10:10 Z těch, které jsme měli možnost
    přivítat NA PLOVÁRNĚ,
  • 00:10:14 bychom dali dohromady celou řadu
    Pulitzerových cen.
  • 00:10:17 A také jednu Nobelovu cenu
    za literaturu,
  • 00:10:20 kterou dostal nigerijský spisovatel
    Wole Soyinka.
  • 00:10:24 -Druhý způsob, možná obvyklejší,
    je vybudovat hru
  • 00:10:27 kolem mýtické postavy.
  • 00:10:30 Postavy, kterou jste kompletně
    stvořil vy ve své hlavě.
  • 00:10:34 -Ano, musel jsem přečíst
    neuvěřitelné množství poněkud
  • 00:10:40 druhořadých amatérských rukopisů.
    Každý den.
  • 00:10:44 Bylo to velice depresivní.
  • 00:10:49 -Některé romány jsou
    temnější než jiné,
  • 00:10:52 ale psaní románů
    je rozhodně čin optimistický.
  • 00:10:56 -Zabývám se zlepšováním věcí,
    které jsou špatné.
  • 00:10:59 Jsem sociální zušlechťovatel.
    Všechny systémy jsou zkažené.
  • 00:11:04 -"Mám práci, připraven k boji,
    jako barman."
  • 00:11:07 A on na to: "Výborně."
    A já říkám: "Proč?"
  • 00:11:09 A on: "Jsi mladý, jsi zelenáč,
    tak se něco naučíš."
  • 00:11:14 -A od maminky jsem získal
    ten posvátný vztah k jazyku,
  • 00:11:16 k příběhům a ke všem těm divům,
  • 00:11:19 které ty malé legrační knížky
    skrývaly.
  • 00:11:24 -Já jsem nic nečekal.
  • 00:11:26 A můžu vás ubezpečit,
    že pokud nikdy nezískám
  • 00:11:29 Nobelovu cenu za literaturu,
    nezemřu jako nešťastný člověk.
  • 00:11:34 -A tak mě džentlmen jménem
    Jack Kean vzal na pole,
  • 00:11:37 nedaleko od místa,
    kde bydlím,
  • 00:11:39 a učil mě,
    jak poznat železnou rudu.
  • 00:11:43 -Ale příběhy stále mají sílu
    a schopnost zasáhnout lidi
  • 00:11:47 a jejich představivost.
  • 00:11:49 -Zvláštní kapitolu mezi našimi
    plovárenskými hosty tvoří ti,
  • 00:11:53 jejichž fascinující příběhy
    napsal život sám.
  • 00:11:57 A že život dokáže napsat příběhy
    velmi kruté,
  • 00:12:00 o tom se můžete přesvědčit
    na příkladu Jana Wienera
  • 00:12:04 nebo Lenky Reinerové.
  • 00:12:06 -Můj otec byl kavárenský
    pražský Žid,
  • 00:12:09 který chodil do kavárny,
    tam hrál šachy.
  • 00:12:13 To byl báječný hráč šachu.
  • 00:12:15 A já podprůměrný,
    ale každý večer jsem s ním hrál,
  • 00:12:19 protože on si to přál.
    A já jsem ho měl v úctě.
  • 00:12:23 Tak ten den,
    kdy začala válka,
  • 00:12:26 prostě ty figurky smetl a říkal:
  • 00:12:31 "Dneska v noci...
  • 00:12:34 nebudu žít už."
  • 00:12:36 A díval se na mě a říkal:
  • 00:12:41 "To je jediná svoboda,
    která nám zbývá,
  • 00:12:44 zemřít naším způsobem,
    a ne jejich.
  • 00:12:49 Protože zítra tady budou,
    zatknou nás, oholí nás,
  • 00:12:54 budeme stát před nima
    v koncentráku nahatí,
  • 00:12:58 budeme ponižovaní,
    a nakonec nás stejně zabijou.
  • 00:13:03 Tak já myslím,
  • 00:13:05 že to je důstojné východisko
    ze situace."
  • 00:13:10 A nechápal jsem hrůzu
    toho okamžiku
  • 00:13:14 a ten osud,
  • 00:13:18 který se valil jako parní válec.
    Tak on říkal:
  • 00:13:23 "Já ti dám ten zbytek peněz,
    co máme,
  • 00:13:26 jdi do svýho pokojíčku
    a já tě zavolám.
  • 00:13:29 A zůstaň, prosím tě, u nás,
    až budeme neživí, mrtví.
  • 00:13:35 Slib mně to."
    A já jsem řekl: "Ano".
  • 00:13:38 Tak mě volal,
    oni leželi na posteli,
  • 00:13:41 velmi dobře oblečeni,
    a on mi podal ruku,
  • 00:13:45 seděli jsme,
    on na mě mluvil.
  • 00:13:48 Ale nevyžadoval si odpovědi
    a mluvil.
  • 00:13:52 A já, propánaboha, nevím,
    co tenkrát řekl,
  • 00:13:55 protože mi šla hlava kolem.
  • 00:13:58 A já jsem nevěděl.
    A jeho paní taky něco řekla, nevím.
  • 00:14:02 A potom přestali mluvit, usínali.
    A potom už nedýchali.
  • 00:14:07 -Já jsem byla propuštěna
    se zavázanýma očima.
  • 00:14:10 A nasadili mě do auta a vezli mě.
  • 00:14:13 Tak jsme někde byli,
    tam mě tedy z toho auta vyndali
  • 00:14:17 a byli jsme mezi nějakýma loukama.
  • 00:14:20 A byli se mnou dva civilové.
    A ten jeden najednou řekl:
  • 00:14:24 "Umřel Stalin."
  • 00:14:28 A ten druhej řekl:
    "Jo a umřel taky Gottwald."
  • 00:14:32 A ze mě vyletělo: "Kdo ještě?"
    jsem řekla.
  • 00:14:36 Ten starší řekl tomu mladšímu:
    "Přines jí ty věci."
  • 00:14:41 Bylo to v srpnu.
  • 00:14:43 A ten šel do toho auta
    a přinesl mi nějakej balík
  • 00:14:48 ve vánočním papíru.
  • 00:14:53 A pár vlněných ponožek.
  • 00:14:55 A řekli: "To vám poslal váš manžel
    k Vánocům." Ale byl srpen.
  • 00:15:01 "Teď to už můžete mít."
    Tak mi to dali.
  • 00:15:04 A pak ještě řekli:
    "Jo, ještě ty peníze."
  • 00:15:08 A teď mi dali peníze,
    který jsem nikdy neviděla.
  • 00:15:13 "A to vám taky poslal váš manžel."
  • 00:15:16 A ona mezitím byla
    měnová reforma,
  • 00:15:19 o čemž já samozřejmě nevěděla.
  • 00:15:22 A byly nové peníze,
    který jsem předtím neviděla.
  • 00:15:25 A pak řekli: "To je všecko
    a hleďte sekat dobrotu." A šli.
  • 00:15:30 Musím podotknout,
    že jsem za celou tu dobu
  • 00:15:33 byla třikrát venku na vzduchu.
    Takže i to mi dělalo jisté potíže.
  • 00:15:38 Tak jsem holt kráčela,
    že se snad někam dostanu.
  • 00:15:42 A pak jsem viděla lavičku,
    tak jsem si sedla.
  • 00:15:49 -Měli jsme šanci přivítat
    také celou řadu velkých postav
  • 00:15:52 českého divadla,
    které už dnes bohužel
  • 00:15:55 nejsou mezi námi.
  • 00:15:57 Např. muže,
    který byl podle mého názoru
  • 00:15:59 prvním opravdovým moderátorem
    na obrazovce.
  • 00:16:02 -Já jsem se nikdy nesnažil
    jakkoliv napodobit Voskovce.
  • 00:16:08 To nešlo,
    to je vyloučeno.
  • 00:16:10 A nikdy jsem se nesnažil
    být rovnocenný partner
  • 00:16:14 Janu Werichovi.
    Já byl nahrávač.
  • 00:16:17 Oni byli oba dva nahrávači
    a oba dva smečaři.
  • 00:16:21 A když přijeli do Ameriky
    a chtěli nějakej džob,
  • 00:16:23 tak oni se jich ptali:
  • 00:16:25 "A kterej z vás je nahrávač,
    a kterej smečař?"
  • 00:16:28 A nedovedli pochopit,
    že jsou oba nahrávači
  • 00:16:31 a oba smečaři.
    To byli oni!
  • 00:16:33 Kdežto já už jsem byl ten nahrávač
    a on ten smečař.
  • 00:16:37 -A takhle uvažoval o smrti
    Vlastimil Brodský.
  • 00:16:40 -Já byl tolikrát v narkóze.
  • 00:16:43 A když jsem se vždycky
    po každý operaci probíral k sobě,
  • 00:16:50 tak já jsem se probouzel
    do bolestí a starostí.
  • 00:16:55 A blbý na tý narkóze bylo
    to probouzení.
  • 00:16:58 Ale protože já si myslím,
    že narkóza se od smrti
  • 00:17:02 nemůže nijak pocitově lišit,
    tak já si myslím,
  • 00:17:06 že bejt mrtvej může být
    stejné žůžo,
  • 00:17:10 jako bejt v narkóze.
  • 00:17:12 -To byli přátelé,
    otec a pan Medek.
  • 00:17:17 Taky spolu chodívali
    dost brzy ráno zpátky domů.
  • 00:17:21 Maminka se zlobila, pochopitelně.
    Stála tam tragicky a říkala:
  • 00:17:25 "Ležej na chodbě
    a děti je musej překračovat,
  • 00:17:29 aby se za vzděláním
    dostaly do školy."
  • 00:17:32 Promiňte.
  • 00:17:34 -Co na to říct?
    A pak jsem říkal:
  • 00:17:38 "No oni ty čepice mají,
    protože je mají!"
  • 00:17:45 -"Musíte své soupeře přesvědčit,
    že závodí jen o 2. místo."
  • 00:17:50 A to se mi tak líbí.
  • 00:17:52 A myslím si, že tohle by byl
    skoro výrok Járy Cimrmana.
  • 00:17:56 -Takhle neodolatelně vzpomínal
    Svatopluk Beneš
  • 00:17:59 na své krátké soužití
    s Adinou Mandlovou.
  • 00:18:02 -Vždyť já jsem byl jako nula!
  • 00:18:07 Mně bylo 21 let.
  • 00:18:09 -To musela být tvrdá škola?
  • 00:18:12 -Tak že už se nasytila
    toho takového panického,
  • 00:18:19 řekl bych, kloučka,
    takže to jsme byli pořád v sobě.
  • 00:18:26 Jednou si vzpomněla...
  • 00:18:29 Já jsem tam byl,
    já jsem tam přece přebýval,
  • 00:18:33 já neměl kde bydlet.
    A najednou povídá:
  • 00:18:37 "Heleď, vem si pyžamo,
    vem si ty svý věci, co tady máš,
  • 00:18:41 a okamžitě odejdi!"
  • 00:18:44 Já jsem koukal jako blázen.
    Ona nikdy tohle nenaznačila.
  • 00:18:48 Nikdy!
    -Co jste dělal?
  • 00:18:51 -Já jsem povídal:
  • 00:18:54 "No počkej, teď ti nerozumím,
    to je nějaká legrace?"
  • 00:18:58 "Žádná legrace,
    já pospíchám.
  • 00:19:01 Mně sem teď někdo přijde..."
  • 00:19:06 Já říkám:
  • 00:19:08 "Tak ty jsi si mě sem zatáhla,
    a já teď nemám byt."
  • 00:19:12 "Já ti nějakej seženu."
    A sehnala.
  • 00:19:15 -Ne každý host má k těm plovárnám
    v pravém slova smyslu kladný vztah.
  • 00:19:20 Ale to ještě neznamená,
    že by tam nevytvořili velká díla.
  • 00:19:24 Třeba Jiří Suchý napsal
    na plovárně "Pramínek vlasů".
  • 00:19:28 -Jestli něco v životě nenávidím,
    tak jsou to plovárny, musím říct.
  • 00:19:33 Strašně.
    Jenže to jsem se tehdy,
  • 00:19:36 to bylo před 45 lety,
    jsem se zamiloval.
  • 00:19:41 A...
    To tenkrát nebyl pro mě problém.
  • 00:19:44 A milovaná bytost mi oznámila,
    že má předplacenou kabinu
  • 00:19:49 na Žlutých lázních
    a že v létě se bude chodit.
  • 00:19:53 Tak byla zima, tak jsem říkal,
    v létě se bude chodit a tak.
  • 00:19:56 Jenže přišlo léto
    a muselo se chodit.
  • 00:19:59 Ona toho taky litovala,
    poněvadž já jsem nebyl
  • 00:20:02 nijak moc atraktivní.
  • 00:20:04 Já neměl ani plavky totiž!
    Tedy měl jsem trenýrky!
  • 00:20:08 Ale tam chodili takoví
    ti svalovci, takoví bronzoví,
  • 00:20:13 a teď měli na sobě tzv. adamky.
    -Ano, ty si pamatuju.
  • 00:20:17 -Neboli zařezávačky.
    -Ano. Plátěné.
  • 00:20:19 -A teď se tam vlnili.
  • 00:20:21 A já v těch trenýrkách,
    s tím vpadlým hrudníčkem,
  • 00:20:24 bílej jak sejra.
    Takže ona se za mě trochu styděla.
  • 00:20:26 Ale já už byl tenkrát
    taky trochu věhlasnej,
  • 00:20:29 a to částečně vyrovnalo
    ty mý fyzický nedostatky.
  • 00:20:32 A seděl jsem na tý dece
    a nudil jsem se.
  • 00:20:35 A pak mě napadlo
    vzít si s sebou blok.
  • 00:20:37 A zatímco milovaná bytost
    tam plula mezi těmi hovny,
  • 00:20:41 tak já jsem psal lyrickou poezii.
  • 00:20:47 -Řekl jste jí to potom?
    -Já vám nevím, možná, že jo.
  • 00:20:50 -Je zajímavé, že první herec
    NA PLOVÁRNĚ byl vlastně
  • 00:20:54 původně neherec - Zdeněk Svěrák.
  • 00:20:58 -No...
    mě vychovával táta i máma k tomu,
  • 00:21:02 že mám bejt správnej.
  • 00:21:08 Takový ty vzory jako Jan Hus.
  • 00:21:11 -Až tak daleko to šlo?
    -Takhle, no.
  • 00:21:13 -A já naopak, nevím,
    kde se to ve mně vzalo,
  • 00:21:16 já už od takovejch 6 let
    jsem byl šťastnej,
  • 00:21:19 když jsem mohl přijít na návštěvu
    s mými rodiči
  • 00:21:21 a ty lidi a tu návštěvu
    uvádět v šok.
  • 00:21:24 -Já nevím, vždycky každej říká,
    že se nějak divně dívám,
  • 00:21:28 ale já to nevím,
    já se nevidím.
  • 00:21:31 -Já jsem tam přišel
    vlastně jako dospělý člověk.
  • 00:21:33 A ještě s takovou podivnou
    nálepkou inženýra, že jo. Ono...
  • 00:21:38 -A já jsem si vás vybrala,
    že byste mě moh' připravit na AMU.
  • 00:21:41 Co tomu říkáte?
  • 00:21:43 A on, asi neměl moc času,
    tak reagoval rychle, a povídá:
  • 00:21:48 No co mám na to říkat,
    když už jste si mě vybrala?"
  • 00:21:52 -Byl jsem ve správnou chvíli
    na správném místě
  • 00:21:56 a měl jsem velikánské štěstí,
    že si mě pan režisér vybral.
  • 00:22:01 -Když mě vzali na školu,
    tak můj kamarád,
  • 00:22:04 který mě tímhle vlastně inspiroval,
    Víťa Masopust,
  • 00:22:07 vzal do hotelu Paříž,
    kde se vždycky scházeli
  • 00:22:10 po představení v Disku
    s panem profesorem Nedbalem.
  • 00:22:13 On je tam hladil po hlavičkách,
    měl je jako takovou svoji rodinu,
  • 00:22:16 jako slepičky.
    A tenkrát mě představil u stolu:
  • 00:22:19 "Pane profesore, dovolíte,
    abych vám představil
  • 00:22:22 nového posluchače
    divadelní fakulty,
  • 00:22:24 jmenuje se tak a tak."
    A on se na mě podíval
  • 00:22:26 a řekl hrozně pěknou větu:
    "Já ho znám.
  • 00:22:29 Já ho viděl u zkoušek.
    A oni ho vzali?"
  • 00:22:33 -Já jsem si to tak zhruba
    představoval.
  • 00:22:36 -Ale pak jsem zjistil,
    že je to velmi laskavej člověk,
  • 00:22:38 který miluje svý žáky.
  • 00:22:40 A který byl ochoten
    pro ně udělat maximum,
  • 00:22:43 od toho, že jim půjčoval peníze,
    až po to,
  • 00:22:46 že se o ně nějakým způsobem
    dál staral.
  • 00:22:48 ZPĚV
  • 00:22:51 -Mám ráda měsíc bílý,
    tadá dadydy...
  • 00:22:54 PÍSKÁNÍ
  • 00:23:02 Líbej mě ještě chvíli
    a měj mě taky rád.
  • 00:23:08 Tak nějak.
  • 00:23:11 -Každá nová práce je pro mě
    velký strach a ostych.
  • 00:23:15 První natáčecí den,
    to je hrůza.
  • 00:23:19 -Moje cesta k tomu,
    proč Medea zabije ty děti,
  • 00:23:21 byla úplně jiná.
  • 00:23:23 Vnitřně jsem si vystavěla
    jinou cestu, než chtěl pan režisér.
  • 00:23:28 -Tak já jenom doufám,
    že to moje herectví nevypadá
  • 00:23:31 jako samorostlý.
  • 00:23:33 Opravdu se snažím o to,
    aby to vědomá činnost byla.
  • 00:23:38 -Jsem v takový výlučný pozici,
    že mě ještě trénuje
  • 00:23:40 v Činoherním klubu pan Smoczek,
    který je génius.
  • 00:23:44 -Juľo,
    keď písal pro nás dvoch,
  • 00:23:46 tak často sa stalo,
    že si nechával všetky texty.
  • 00:23:50 A Mirek vždy dal také vety,
    jako že:
  • 00:23:54 "Čo?" Otazník. "Kedy?"
    Bolo to v podstate jednoduché.
  • 00:23:58 Ale cítil som sa
    dost diskriminovaný.
  • 00:24:03 Tak som si tam potom
    niečo vždy pridal.
  • 00:24:08 -Krátce potom jsem to půjčil
    jistému Zdeňkovi Kunderovi
  • 00:24:11 z Vizovic,
    a od tý doby jsem to neviděl.
  • 00:24:14 A když jsem měl 50 roků,
    tak Zdeněk Kundera
  • 00:24:16 mně to slavnostně vracel.
  • 00:24:19 -My jsme přijeli vždycky do Disku
    na reciproční zájezdy.
  • 00:24:23 Tak jsme vypadali,
    jak ty tety z Moravy - ty síťovky
  • 00:24:26 s meruňkovejma kompotama.
    A ti Pražáci: "Kdo tě učí?
  • 00:24:29 Kdo?
    Neznám."
  • 00:24:31 -Jiří Bartoška s Bolkem Polívkou
    byli jediní čeští hosté,
  • 00:24:34 kteří NA PLOVÁRNĚ kouřili.
  • 00:24:36 U Bolka se to podařilo vystříhat,
    u Jiřího Bartošky bychom museli
  • 00:24:41 vystříhat téměř celého
    Jiřího Bartošku,
  • 00:24:44 protože počet záběrů,
    ve kterých kouřil,
  • 00:24:46 značně přesahoval ty,
    ve kterých nekouřil.
  • 00:24:49 Což zase velice nadzdvihlo
    jednoho diváka,
  • 00:24:52 militantního nekuřáka,
    který mi napsal ostrý dopis,
  • 00:24:55 jak jsem to mohl připustit.
  • 00:24:57 A ten dopis mi utkvěl
    kvůli jedné mistrovské
  • 00:25:00 češtinské formulaci,
    kdy ten divák píše
  • 00:25:03 o Jiřím Bartoškovi:
  • 00:25:05 "To prase narkomanské
    mělo v jedné ruce
  • 00:25:08 zapálenou cigaretu
    a v druhé krabičku s nimi."
  • 00:25:12 Hned jsem to Jiřímu Bartoškovi
    vyřídil a velmi ho to potěšilo.
  • 00:25:17 Jenom málokdy míváme NA PLOVÁRNĚ
    víc jak jednoho hosta.
  • 00:25:20 Občas se to stane,
    zejména pokud jde
  • 00:25:23 o manželské páry,
    které k sobě patří
  • 00:25:25 tak nerozlučitelně,
    jako Bára Hrzánová
  • 00:25:28 s Radkem Holubem.
  • 00:25:30 Nebo Jana Hlaváčová
    s Luďkem Munzarem.
  • 00:25:33 -A rovnou mě požádal o ruku.
    -A chodili jste spolu?
  • 00:25:37 -Ne.
    -Ne. Tak Bára říkala:
  • 00:25:39 "Ale my jsme spolu nechodili,
    my se nemůžeme vzít,"
  • 00:25:42 když jsem ji požádal o ruku.
  • 00:25:44 "Tak pojď chodit."
    A do rána jsme chodili.
  • 00:25:47 A říkala: "Tak už."
    -Fakt?
  • 00:25:50 -A za rok jsme se vzali.
    MUNZAR:-Přišla do zkoušky:
  • 00:25:54 "Tak jsem dostala byt
    na Novodvorský." Povídám:
  • 00:25:57 "Já tě tam dovezu po zkoušce."
    "Ty víš, kde to je?" "Vím."
  • 00:26:00 Tak jsme přijeli
    na Novodvorskou -
  • 00:26:03 a to je její verze,
    já jsem to neřekl, ale Jana říká:
  • 00:26:06 "Přišel sem, rozhlížel se, povídá:
    "Tady budu bydlet."
  • 00:26:09 -Tys to řek'!
    -Jo?-Jo.
  • 00:26:11 -Já si to neuvědomuju,
    ale měla pravdu.
  • 00:26:14 Nastěhoval jsem se tam.
    A brzo jsme se odstěhovali pryč.
  • 00:26:18 Ale to už je jiná etapa.
  • 00:26:20 -Vztah herce a režiséra,
    to je velice výživné téma,
  • 00:26:23 a zkušenosti našich hostů
    o tom vypovídají.
  • 00:26:26 Takhle vzpomín Vladimír Pucholt
    na režiséra Jiřího Krejčíka.
  • 00:26:31 -Je tam jedno sprosté slovo,
    kdyžtak ho můžete vystřihnout.
  • 00:26:35 -To se klidně snese,
    z vašich úst bez problémů.
  • 00:26:39 -To bylo z jeho úst.
    Pane režisére, odpusťte!
  • 00:26:43 Ale my jsme připravovali
    "Penzion pro svobodné pány".
  • 00:26:48 A já jsem tam hrál Halibuta,
    který se vrací rozjařen z tance
  • 00:26:52 a zpívá "do očí tvých černobrvých".
  • 00:26:56 Ale to víte,
    jak se zkouší veselohra,
  • 00:26:59 tak ke konci už jsou
    všichni takoví, už nevědí,
  • 00:27:01 jestli to je veselý,
    nebo není, kde ten vtip je,
  • 00:27:04 kde není.
    Už to všichni znají.
  • 00:27:06 A zejména to byl takový den,
    kdy bylo nějak pochmurno,
  • 00:27:11 a mně taky nějak bylo těžko,
    a teď tam byla tma v tom hledišti,
  • 00:27:16 a Jiří Krejčík tam někde seděl,
    a já jsem začal zpívat:
  • 00:27:20 "Do očí tvých černobrvých
    věčně chci zřít..."
  • 00:27:24 Teď jsem takhle otočil
    a teď jsem to dokončil
  • 00:27:28 a věděl jsem,
    že to nebylo ono.
  • 00:27:31 A v tom hledišti bylo
    ale úplný hrozivý ticho.
  • 00:27:37 Teď se z toho ozval
    takový ten jemný hlas
  • 00:27:40 toho pana režiséra Krejčíka,
    který vždycky věstil
  • 00:27:44 něco nepříjemnýho.
  • 00:27:47 Říká:
    "Vládíčku, co to bylo?
  • 00:27:52 To bylo hovno."
  • 00:27:56 Ale to víte, že pana režiséra
    jsem se obával taky.
  • 00:28:00 Ale, víte, spíš jsem se obával,
    abych ho nezklamal.
  • 00:28:04 -A teď opačně:
    Jiří Menzel o Rudolfu Hrušínském.
  • 00:28:08 -Já jsem tuhle,
    jak jsem byl v nemocnici,
  • 00:28:12 tak jsem se koukal,
    byl tam pořad o Rudolfovi.
  • 00:28:15 Mě vám to rozplakalo.
  • 00:28:18 Protože on v sobě měl
    opravdu něco...
  • 00:28:22 ...strašně lidskýho.
  • 00:28:25 -Ale on vlastně moc nehrál, že?
  • 00:28:27 -To se říká.
  • 00:28:29 Nehrál.
    Nedělal mimiku.
  • 00:28:34 Když vidíte "Spalovače mrtvol",
    tak vidíte strašnýho hajzla.
  • 00:28:38 Ale takovýho zvláštního,
    ne ostentativního.
  • 00:28:42 Cokoli v něm je,
    tak mu věříte.
  • 00:28:45 To není v tom,
    že to nějak zahraje.
  • 00:28:48 To je to,
    že v něm to zlý i dobrý
  • 00:28:51 je obsaženo,
    jako v každém z nás,
  • 00:28:54 ale on to dokáže projevit.
    Už tím, co z něj jde.
  • 00:28:58 To není... To je v pohledu očí,
    není to ani v úsměvu,
  • 00:29:03 je to prostě v tom,
    jak se chová.
  • 00:29:06 Jak věří tomu,
    že takovej právě v tu chvíli je.
  • 00:29:10 A to je velký herectví.
    Já neznám takového jiného.
  • 00:29:14 Trošku Labuda.
    -Jo?
  • 00:29:16 -No. Samozřejmě je spousta herců,
    které mám strašně rád,
  • 00:29:20 ale ten Rudolf je autentickej.
  • 00:29:23 To vidíte na Národním divadle,
    spousta národních umělců
  • 00:29:27 na jevišti, ale koukáte se
    někam dozadu do rohu,
  • 00:29:30 kde stojí tlustej strejda Rudolf.
    Ten přitahuje vaše oči.
  • 00:29:34 Nehýbe se, nevíte, čím to je,
    ale koukáte se na něj.
  • 00:29:38 Po tom se mi stejská.
  • 00:29:40 -A ještě jedna šťavnatá
    režisérská vzpomínka,
  • 00:29:44 kde nás Jan Kačer vrátí
    do slavné éry Činoherního klubu.
  • 00:29:47 -Chtěli jsme vlastně
    už tím titulem vyjádřit,
  • 00:29:50 v jaké jsme situaci,
    když sem přišli Rusové.
  • 00:29:53 Že jsme všichni na dně.
    Dřeli jsme, a nešlo to.
  • 00:29:55 Najednou přišel Lanďák
    jednou ráno, takovej po flámu...
  • 00:29:59 A on, když byl po flámu,
    tak vždycky byl vykoupenej,
  • 00:30:03 aby vypadal,
    jako že byl dokonalej.
  • 00:30:05 Měl brilantinou natřený vlasy,
    přišel tam a říkal:
  • 00:30:08 "Ty nemůžeš dělat "Na dně",
    protože o tý situaci nic nevíš.
  • 00:30:11 Nekouříš, nepiješ, neflámuješ,
    jdi, prosím tě!"
  • 00:30:14 Já povídám:
    "No, promiň, Pavle."
  • 00:30:16 "Podívej, tady je černá stěna,
    tady musí bejt samý červený čáry."
  • 00:30:21 Já jsem říkal: "No promiň,
    my tady dřeme dva měsíce,
  • 00:30:24 a ty přijdeš s červenýma čárama?"
    "No vidíš, že nic nevíš.
  • 00:30:27 Protože to je noclehárna
    a tam bylo pivo, rozumíš.
  • 00:30:30 Oni měli ve flaškách pivo
    a to bylo zatavený pečetním voskem.
  • 00:30:34 Oni si koupili tu flašku,
    škrtli takhle po tý stěně,
  • 00:30:37 otevřeli to pivo a pak pili,
    jak tam byli."
  • 00:30:40 Já říkám: "Pavle, a to si myslíš,
    že tohle nám pomůže?"
  • 00:30:43 "To si piš, že jo!"
  • 00:30:45 Já jsem řekl klukům,
    ti udělali červený čáry,
  • 00:30:47 začali jsme zkoušet
    a začalo se to dařit.
  • 00:30:50 -Pokud jde o hudbu,
    našli bychom NA PLOVÁRNĚ
  • 00:30:53 prakticky všechny žánry.
    Od hudby vážné,
  • 00:30:56 kde jsme mohli přivítat
    dirigenta Libora Peška...
  • 00:30:59 -Já jsem byl takovej estetik.
    -Nebo Jiřího Bělohlávka...
  • 00:31:02 -...se ovládat a nezačít řvát
    je někdy dost těžký.
  • 00:31:07 -A také zpěvačky
    Dagmar Peckovou...
  • 00:31:10 Já vítám NA PLOVÁRNĚ
    jednu z nejzářivějších hvězd naší,
  • 00:31:13 a nejenom naší operní scény.
  • 00:31:16 nebo Magdalénu Koženou.
  • 00:31:18 -Vždycky mi někdo vynadá,
    že jsem mu přinesla smůlu,
  • 00:31:21 protože jsem měla
    něco nevhodného na sobě.
  • 00:31:24 -Ale nechyběli ani představitelé
    hudby populární a nebo folkové.
  • 00:31:27 -Tak už druhý den jsem si vzal
    ve fabrice volno...
  • 00:31:31 Oháknul jsem se,
    vzal jsem si krásný šaty,
  • 00:31:35 takový světlý,
    abych vynikl v davu,
  • 00:31:38 a šel jsem tím Václavákem dolů
    a Na Příkopy.
  • 00:31:44 A pořád jsem se díval,
    jestli už mě lidi poznají.
  • 00:31:49 -A to bylo úplné zjevení.
  • 00:31:51 -To se mi třásly ruce
    a byla jsem strašně nervózní.
  • 00:31:55 -U Olympiku jsem byl 2 roky,
    takže jsem to taky
  • 00:31:57 moc dlouho nevydržel.
  • 00:32:00 -Já mám hrozně ráda
    swingové písničky, to je moje.
  • 00:32:04 -Cítím, že...
    že jsem chytil písničku,
  • 00:32:07 zatím jenom drápkem,
    která už létá někde v prostoru
  • 00:32:10 a je hotová.
  • 00:32:13 -Musím říct,
    že mně to dalo strašně moc.
  • 00:32:15 Protože já jsem...
  • 00:32:17 Já nemám žádné vzdělání,
    co se týče zpěvu.
  • 00:32:22 -Upřímně řečeno,
    já jsem dostal pětku
  • 00:32:24 z maturitní písemky,
    ze slohovky na téma:
  • 00:32:26 "Umění je největší radostí,
    kterou dává člověk sám sobě".
  • 00:32:31 A učitelka mi říkala:
    "Plíhale, nemyslete si,
  • 00:32:33 že když píšete básničky,
    že vám nemůžu dát pětku z češtiny."
  • 00:32:38 -Vím, co stojí.
  • 00:32:40 Vím, že stojí nějakej prasečinec,
    nebudu říkat kde.
  • 00:32:44 U Hradce Králové.
  • 00:32:46 A potom moje silážní věž.
    A konírna pro 26 koní.
  • 00:32:49 Tak to jsem já vyprojektoval,
    prosím.
  • 00:32:51 -Silážní věž,
    to je impozantní.
  • 00:32:54 -Není,
    to byla taková malá silážní věž.
  • 00:32:58 -A ten hlas,
    když potom má takovou tu špičku,
  • 00:33:01 ty vysoký alikvóty,
    tak to ladí a člověk se na celou
  • 00:33:04 tu melodii dívá tak jako seshora.
  • 00:33:07 -Tak jsem vždycky řekla,
    ale to si stejně za obrázek nedáte,
  • 00:33:10 že v šestadvaceti jste
    mě takhle odstřihli,
  • 00:33:12 mladou zpěvačku.
  • 00:33:14 -Celá řada hudebních hostů
    přijíždí ze zahraničí.
  • 00:33:16 A měli jsme štěstí,
    že jsme mohli přivítat NA PLOVÁRNĚ
  • 00:33:19 i legendy,
    které už dnes nejsou mezi námi.
  • 00:33:22 Jako třeba vynikající
    houslový virtuos Ruggiero Ricci.
  • 00:33:25 -Můžete vědět,
    jak se na housle hraje,
  • 00:33:27 ale skutečně na ně zahrát...
  • 00:33:29 Podívejte se,
    nehrál jsem na ně 4 roky,
  • 00:33:32 vím úplně přesně, co mám dělat,
    ale už to nedokážu.
  • 00:33:35 -Ale měli jsme tu i představitele
    současné operní scény,
  • 00:33:38 jako byli José Cura...
  • 00:33:41 Nebo Cecilia Bartoli.
  • 00:33:43 -Nemusela bych být nutně
    zpěvačkou,
  • 00:33:45 jen hudbu poslouchat a dělat ji.
  • 00:33:48 -Naším hostem byl dirigent
    a pianista André Previn.
  • 00:33:51 -Kritici jsou mi jedno,
  • 00:33:53 ale určitě mi nejsou
    lhostejní diváci.
  • 00:33:56 -A houslistka Nicola Benedetti.
  • 00:34:06 To, co nám NA PLOVÁRNĚ chybí,
    je koncertní křídlo.
  • 00:34:10 A proto, když přijel vynikající
    čínský pianista Lang Lang,
  • 00:34:14 museli jsme se za ním vydat
    do Španělského sálu
  • 00:34:17 Pražského hradu.
  • 00:34:39 Při plovárenských lovech
    je pro nás jednou z nejbohatších
  • 00:34:43 pastvin Mezinárodní filmový
    festival v Karlových Varech.
  • 00:34:47 Za celý rok nikde neuvidíte
    tolik velkých zvířat pohromadě.
  • 00:34:51 A tak pro nás bývají
    úlovky bohaté,
  • 00:34:54 a velmi často taky nezapomenutelné.
  • 00:34:57 -Ano, do značné míry Hollywood
    zajímá, kolik jim ten film hodí,
  • 00:35:02 chtějí na tom něco vytřískat
    a často je v sázce
  • 00:35:05 jejich vlastní identita.
  • 00:35:08 -Požádal Paula Newmana,
    aby ho napsal.
  • 00:35:10 A chtěl, abych v tom hrála
    jednu z rolí.
  • 00:35:12 Z čehož nakonec sešlo.
  • 00:35:15 -Skvělé na práci ve skupině je,
    že když něco řeknete
  • 00:35:17 a tři lidé ze skupiny se smějí,
    tak se bude zřejmě smát
  • 00:35:20 hodně diváků.
  • 00:35:24 -Nikdy se nám nelíbilo
    dělat zábavu.
  • 00:35:26 Naše komedie byly o věcech,
    které nás štvaly,
  • 00:35:28 s kterými jsme chtěli něco dělat.
  • 00:35:32 -Hluboce obdivuji Václava Havla.
  • 00:35:34 Řadu let jsme spolu byli
    ve spojení, buď telefonicky,
  • 00:35:37 nebo poštou.
  • 00:35:40 -Brečeli jsme,
    protože se ten film
  • 00:35:42 s Ingmarem neměl točit.
  • 00:35:45 Když jsme přijeli do Prahy,
    tak nás vyhledalo velvyslanectví,
  • 00:35:48 švédská ambasáda.
  • 00:35:50 -Používáme mnohem přirozenější
    způsob hraní,
  • 00:35:53 který je skvělý do filmů,
  • 00:35:54 ale je naprosto nepoužitelný
    na Shakespeara.
  • 00:35:58 -Ale píseň, co jsem v tom filmu
    zpíval, vyhrála Oscara.
  • 00:36:01 Tak to není špatné, ne?
  • 00:36:04 -Ale často člověk,
    se kterým ten rozhovor dělají,
  • 00:36:07 jim poskytne jenom půl hodiny,
    20 minut.
  • 00:36:09 ZPĚV
  • 00:36:12 -"Znám jednu dívku,
    ta má dukáty, má dukáty.
  • 00:36:15 A chalupu a chalupu
    dostane od táty."
  • 00:36:19 -Kde jsem se naučila,
    jak se to opravdu dělá.
  • 00:36:25 -...co děláte.
  • 00:36:28 -Já nevím, myslím,
    že leckdo by byl šťastný,
  • 00:36:30 kdybych dělal u McDonalds.
  • 00:36:33 -Všichni Kubánci hudbu milují,
    ale někteří nemají hudební sluch.
  • 00:36:37 Ale všichni hudbu milují.
  • 00:36:40 -Dolů, nestoupej si.
    Jsi šnek!
  • 00:36:43 -Já myslím, že všichni,
    kdo ten scénář četli, plakali.
  • 00:36:46 Myslím, že nebyl nikdo,
    kdo by si ten scénář přečetl
  • 00:36:49 a kdo by nechtěl být
    součástí toho filmu.
  • 00:36:53 -A já myslím, že tohle byl
    rozhodující okamžik mého života.
  • 00:36:56 Celý můj život se změnil.
    Eric Clapton ho změnil.
  • 00:36:59 -Hrál jsem klasickou hru
    od Calderóna de la Barcy
  • 00:37:02 a měl jsem takový knír a bradku.
  • 00:37:06 -Je to zkrátka jedna z těch věcí,
    který si s divákama nesedly.
  • 00:37:13 -V celé historii tohohle pořadu
    jsme měli jenom jednoho hosta,
  • 00:37:16 se kterým jsme natočili
    PLOVÁRNY dvě.
  • 00:37:19 A to byl Quency Jones.
  • 00:37:21 Jeho život byl totiž
    tak fascinující,
  • 00:37:24 že se prostě do jedné
    PLOVÁRNY nevešel.
  • 00:37:27 Poslechněte si,
    jaké měl pěkné dětství.
  • 00:37:31 -A my jsme si řekli,
    tak jo, jedem.
  • 00:37:33 Nikdo tam neví, co je čeká,
    my máme školu z Chicaga,
  • 00:37:36 budeme tam malí gangsteři
    a ovládneme všechno.
  • 00:37:39 Bydleli jsme na kopci
    a všechno jsme opravdu ovládli.
  • 00:37:42 Všechno - obchody,
    pár jsme jich vypálili, tančírny.
  • 00:37:46 My jsme byli fakt příšerní,
    protože v Chicagu
  • 00:37:49 jsme nic jiného nepoznali.
  • 00:37:51 A naštěstí, když mi bylo 11,
    jsme dostali echo,
  • 00:37:55 že se má ve společenském středisku
    objevit zásilka koláčů a zmrzliny.
  • 00:38:00 Měli jsme všechny informace
    z podsvětí.
  • 00:38:03 V jedenácti.
    Co jiného nás mohlo zajímat?
  • 00:38:06 Takže jsme o půlnoci udeřili.
  • 00:38:09 Snědli jsme koláče a zmrzlinu
    a udělali jsme dortovou bitvu.
  • 00:38:13 A potom jsme se rozešli
    a po jednom jsme se vloupali
  • 00:38:16 do různých místností.
  • 00:38:18 Já se vloupal do ředitelny.
    A tam bylo ve tmě pianino.
  • 00:38:22 Šel jsem k pianu a položil jsem
    prst na první klapku.
  • 00:38:26 A cítil jsem,
    jak všechno v mém těle říká -
  • 00:38:30 tohle budeš dělat celý život.
    A zachránilo mi to život.
  • 00:38:34 To byl dlouhý příběh,
    ale takhle se to stalo.
  • 00:38:36 -Mezi nejlepší vypravěče patří
    NA PLOVÁRNĚ překvapivě ti,
  • 00:38:41 kteří tráví spoustu času
    v samotě ateliéru.
  • 00:38:43 Tedy výtvarníci.
  • 00:38:46 Mohli jsme jich přivítat
    celou řadu, včetně těch,
  • 00:38:48 kteří už dnes bohužel
    nejsou mezi námi.
  • 00:38:51 -Ve škole jsme hráli
    Jiráskovu "Lucernu",
  • 00:38:55 a já jsem hrál vodníka Ivana.
    Takže mně říkali Ivane.
  • 00:38:59 -Já vlastně vůbec olejem
    neuměla malovat.
  • 00:39:03 Já jsem hlavně kreslila.
  • 00:39:05 Nebo to potom kolorovala
    nějakejma temperama nebo tak.
  • 00:39:13 -Takovej blázen jsem nebyl
    nikdy v životě,
  • 00:39:16 abych takovýhle voloviny...
  • 00:39:19 Já toho mám tolik,
    že už si musím pomalu
  • 00:39:21 začít sbalovat věci.
  • 00:39:25 -A to jsem si dovolil
    jeho krávě ustřihnout ocas
  • 00:39:28 a z těch chlupů jsem si dělal
    štětec. To víš, zabalit to,
  • 00:39:31 já nevěděl,
    že tam má bejt lepidlo.
  • 00:39:34 Teď ty chlupy z toho lezly ven.
    Rybí tuk neschnul.
  • 00:39:37 A to jsem trpěl poprvé
    za mé umění,
  • 00:39:40 protože mě naši seřezali.
  • 00:39:42 Já jsem mohl malovat
    pouze na půdě,
  • 00:39:45 u toho žebříku,
    co měl kominík.
  • 00:39:48 A jak ty chlupy
    z toho štětce lezly,
  • 00:39:50 tak jsem to utíral
    na ten jeho žebříček.
  • 00:39:53 A když několikrát přišel
    kominík zasviněnej od barev,
  • 00:39:56 tak pak mně nařezali.
  • 00:39:58 Takže já jsem za výtvarné umění
    trpěl od začátku.
  • 00:40:02 -Já jsem takovej tradicionalista.
  • 00:40:04 Já modeluju tak,
    jako se modelovalo už tisíce let,
  • 00:40:07 skutečně z hlíny.
  • 00:40:10 -To tak bejvá.
    Život tropí hlouposti.
  • 00:40:12 Takže nakonec ty bankovky
    jsem dělal, to je pravda.
  • 00:40:16 -Je to jasné.
  • 00:40:18 My nemůžeme Onoho, s velkým O,
    Stvořitele malovat.
  • 00:40:21 My nemůžeme jako barokní umělci
    z něj dělat stařečka.
  • 00:40:26 -V mý hlavě jsou ty knížky pořád
    takový filmy, který jsou nekonečný.
  • 00:40:32 -Já to vůbec vlastně nevím,
    jak to je.
  • 00:40:34 Jenom když si to někdo třeba koupí,
    tak poznám, že to asi chce.
  • 00:40:39 -Zcela programově
    některé věci nechci dělat.
  • 00:40:42 A pokud se někomu tedy líbí
    to, co dělám,
  • 00:40:44 tak to je právě proto,
    že některé věci nedělám.
  • 00:40:49 -Já se na 1. republiku,
    to vy víte,
  • 00:40:51 dívám velmi skepticky,
    poněvadž to bylo rozbouraný
  • 00:40:54 mý milovaný Rakousko-Uhersko.
  • 00:40:57 Takže 1. republika v mých očích
    je naprostej pád, morální a všeho.
  • 00:41:04 -Byl to ten pohled na člověka.
  • 00:41:06 Najednou se mi odkrylo,
    že to, o čem chci mluvit,
  • 00:41:09 je člověk, jeho pozice ve světě,
    člověk ve své tělesnosti,
  • 00:41:13 ve své duchovní oblasti.
  • 00:41:16 -Prostě zvětšuju
    některé části těla,
  • 00:41:19 nebo i v obličeji zvýrazňuju oči.
  • 00:41:22 Pro kresbu je typické,
    že vždycky se dělá
  • 00:41:24 trošku větší obličej.
  • 00:41:28 -Ono to sochařství
    má samozřejmě mnoho fází
  • 00:41:30 technologických
    a záleží na tom,
  • 00:41:32 z čeho sochu děláte.
  • 00:41:36 -Drátěnou kostru,
    posléze potaženou fáčovinou,
  • 00:41:38 pak se to jenom jakoby zpevní
    tím polyesterem.
  • 00:41:43 -Ty pavučinky těch cest,
    těch osudových setkání,
  • 00:41:47 těch náhod,
    toho štěstí,
  • 00:41:50 byly tak strašně zamotaný,
    zapletený.
  • 00:41:53 To, že jsem vlastně neskončil
    jako holič a kadeřník
  • 00:41:58 v Pavlíkově u Rakovníka,
    nebo nedejbože účetní
  • 00:42:01 tamějšího JZD,
    to považuju dodnes za zázrak.
  • 00:42:05 -A ještě jedna krásná vzpomínka
    Josefa Jíry na návštěvu Jana Baucha
  • 00:42:10 v Josefově ateliéru.
  • 00:42:12 -To je...
  • 00:42:14 114, 115 schodů.
  • 00:42:18 Tak na to koukal,
    myslím,
  • 00:42:20 že ho ani ty obrazy nezajímaly,
    najednou takhle mi říká:
  • 00:42:25 "Víš, Pepíku, já na to tak,
    člověče, koukám,
  • 00:42:29 ty to máš hotový všecko.
  • 00:42:32 Ty už to máš...
  • 00:42:35 Pepíku, ty bys měl umřít,
    abys to neposral."
  • 00:42:39 Žij s tím dál.
  • 00:42:43 -To je strašný.
  • 00:42:45 -Ale byla to naprosto
    upřímná pravda.
  • 00:42:48 -Ke zvlášť půvabným momentům
    patří vzpomínky na rodiče.
  • 00:42:52 A to se musíme ještě jednou vrátit
    k Lady Louise Abrahams,
  • 00:42:56 která takhle vzpomínala
    na svého tatínka.
  • 00:42:59 -Jeden z devíti dětí hokynářství,
    nejchudší vůbec člověk na světě,
  • 00:43:04 a musel se stát doktorem.
  • 00:43:07 A on byl tak chudej,
    že dostal tuberkulózu.
  • 00:43:11 Jak byl doktorem,
    mu řekli, že musí k moři.
  • 00:43:15 A on neměl ani na tramvaj.
  • 00:43:17 Tak on se stal doktorem
    na lodi Triestinu.
  • 00:43:21 A jel 3 měsíce na lodi jako doktor
    a vyléčil si tu tuberu.
  • 00:43:27 A jemu se hned 1. den na té lodi
    udělalo špatně,
  • 00:43:31 šel na záchod a položil čepici
    na stůl před záchodem.
  • 00:43:36 Tam byly 3 záchody.
  • 00:43:38 Jak přišel ven,
    tak v čepici bylo plno peněz.
  • 00:43:42 Poněvadž si mysleli,
    že to je údržbář na ten záchod.
  • 00:43:45 A on tam čtyřikrát denně
    položil tu čepici.
  • 00:43:49 A jak po 3 měsících měl dost
    peněz z toho záchodu,
  • 00:43:53 tak si koupil los
    a vyhrál 10 tisíc zlatých dukátů.
  • 00:43:57 -No to je neuvěřitelný.
    -A za to si koupil celou Bubeneč.
  • 00:44:02 To byl tenkrát za korunu
    čtvereční metr, myslím,
  • 00:44:07 a začal stavět nemocnici.
    -To je úžasný.
  • 00:44:11 -Ale pak si vzal bohatší manželku,
    tak to bylo lehčí potom.
  • 00:44:15 My jsme měli nemocnici.
    A já vyrostla v blázinci.
  • 00:44:19 A víte, být dcera psychiatra,
    to není tak lehký.
  • 00:44:25 -A tohle už je vzpomínka
    Arnošta Goldflama.
  • 00:44:29 -Určitě mě měl rád,
    ale málokdy to dal najevo.
  • 00:44:33 Málokdy jsem to poznal.
  • 00:44:35 A když zemřela moje maminka,
    tak on zůstal sám.
  • 00:44:41 Ale neuměl to,
    být sám,
  • 00:44:44 tak se potom ještě
    několikrát oženil.
  • 00:44:48 A naposledy,
    když mu bylo 86.
  • 00:44:51 A rozvedl se,
    když mu bylo 93.
  • 00:44:59 On vždycky měl takové sedmileté
    periody na jednu manželku.
  • 00:45:03 A hledal další manželku a žádal mě,
    abych mu dal inzerát.
  • 00:45:09 Abych tam napsal:
    "Starší pán, dobře situovaný,"
  • 00:45:12 poněvadž on měl domek,
    "hledá takovou a takovou ženu."
  • 00:45:17 On měl rád baculaté
    a chtěl mladší trošku.
  • 00:45:20 A já jsem říkal:
  • 00:45:23 "Tato, ale ty nejsi starší pán,
    ty seš starý pán, tobě je 93."
  • 00:45:28 On se mnou o tom nediskutoval,
    žádal "starší pán".
  • 00:45:32 A je fakt,
    že on byl ve výborné kondici.
  • 00:45:35 On byl v Tatrách,
    ještě byl na zájezdu v Izraeli atd.
  • 00:45:40 Takže on byl
    v plné fyzické kondici.
  • 00:45:43 Hledal, a už nenašel.
    Nenašli jsme už.
  • 00:45:47 Takže když mu bylo 95,
    tak už potom bohužel ztrácel síly,
  • 00:45:53 a hlavně tu vůli k životu.
  • 00:45:58 A zemřel,
    když mu bylo skoro 98.
  • 00:46:00 -Módního návrháře jsme měli
    NA PLOVÁRNĚ kupodivu
  • 00:46:03 jenom jednoho.
  • 00:46:05 Ale stál za to.
    Jean-Paul Gaultier.
  • 00:46:08 -Myslím, že věc,
    kterou jsem nikdy neměl moc rád,
  • 00:46:11 bylo takové to oblečení,
    které vás chrání před chladem.
  • 00:46:14 Taková ta kukla,
    musíte tím provlíknout hlavu...
  • 00:46:17 -Dostali jsme NA PLOVÁRNĚ
    taky spoustu rad, jak zbohatnout.
  • 00:46:21 Když si vzpomenu,
    kdo všechno nám radil,
  • 00:46:24 tak bychom měli být bohatí
    jako Petr Kellner,
  • 00:46:27 což tedy nejsme,
    ale nestěžujeme si.
  • 00:46:29 -Musíte se naučit,
    jak investovat svoje peníze,
  • 00:46:33 kam to dát.
    Každý má nějaký to forte.
  • 00:46:38 -Pořád jsem se ptal,
    proč jsou oni bohatí, a já chudý?
  • 00:46:42 Chtěl jsem vědět proč.
  • 00:46:45 -Já jsem prodával boty
    jako mladý kluk.
  • 00:46:47 Nejen že mě k tomu otec vedl,
    ale já jsem z toho měl radost.
  • 00:46:52 -Šel za Enzo Ferrarim a povídá mu:
    "Enzo Ferrari,
  • 00:46:55 upravil jsem tvoje auto
    a ty potíže jsou pryč."
  • 00:46:58 -Ovšem zdaleka nejúspěšnějším
    podnikatelem,
  • 00:47:01 kterého jsme kdy NA PLOVÁRNĚ měli,
    byl samozřejmě Bill Gates.
  • 00:47:04 Já si málokdy nechám
    něco podepsat,
  • 00:47:07 ale tentokrát jsem neodolal
    a nechal jsem si podepsat notebook.
  • 00:47:11 Přičemž jsem ovšem Billa Gatese
    předem ujistil,
  • 00:47:14 že mám legálně instalovaný softwar.
  • 00:47:17 -Ano, já vím, se softwarem uděláte
    zaručeně terno.
  • 00:47:21 -Chcete-li na PLOVÁRNU
    pozvat velkou zahraniční hvězdu,
  • 00:47:25 první, na co se vás zeptá, je,
    kdo už tam byl?
  • 00:47:28 A proto jsme velmi vděční těm,
    kteří přišli,
  • 00:47:31 když před nimi ještě nebyl nikdo.
  • 00:47:34 Naší první velkou
    zahraniční hvězdou
  • 00:47:38 byl frontman skupiny Jethro Tull
    Ian Anderson.
  • 00:47:42 -Ten agent vždycky
    vymyslel nějaké jiné jméno.
  • 00:47:44 Měli jsme tak šest sedm jmen
    po těch prvních pár měsíců.
  • 00:47:48 A jedno z těch jmen bylo
    Jethro Tull.
  • 00:47:51 -A tohle je americký muzikant
    rakouského původu
  • 00:47:54 s českou slivovicí v ruce -
    Joe Zawinul.
  • 00:47:58 -Myslím si, že když se lidé
    už dopracovali na určitou úroveň
  • 00:48:02 ve své kariéře, tak to znamená,
    že jsou dobří.
  • 00:48:06 -...která je veselá, nesmírně
    přátelská, blonďatá a rozkošná.
  • 00:48:09 Ale já jsem taková nebyla.
    To ne.
  • 00:48:12 -Každý má svou cestu,
  • 00:48:14 a když vám něco v té cestě
    stojí...
  • 00:48:17 -Ale máte víc než 3 akordy,
    máte různé tóniny, struktury,
  • 00:48:20 máte celý svět možností
    téhle formy.
  • 00:48:33 -Někteří hosté jsou
    z kategorie zázraků.
  • 00:48:36 Nikdy by mě nenapadlo,
    že se nám podaří dostat
  • 00:48:39 před kameru kompletní složení
    skupiny Genesis:
  • 00:48:43 Mike Rutherforda,
    Tony Bankse i Phila Collinse.
  • 00:48:48 -Utrhnu si růžek.
  • 00:48:50 Ale jinak jsem v pořádku,
    nemám hlad.
  • 00:48:53 Žvýkám a pak to hodím
    na podlahu,
  • 00:48:55 takže ke konci dne
    mám papírky všude.
  • 00:48:57 -Myslím, že za ty roky si zvyknete
    na zvláštnosti těch druhých,
  • 00:49:00 takže si pak řeknete jen:
    "Jo, dobrý."
  • 00:49:03 -Špičkování, který by před 30 lety
    vedlo k rvačce, dneska už ne.
  • 00:49:07 Souvisí to s tím,
    jak člověk dospívá.
  • 00:49:11 To je to,
    co je na lidech zajímavý.
  • 00:49:34 -Zahrál mi třeba akord na piano
    a řekl: "Co slyšíš?"
  • 00:49:40 -Tuhle ukolébavku nám hraje
    vynikající americký pianista
  • 00:49:44 George Duke,
    který hrál i s Frankem Zappou,
  • 00:49:47 a o 2 roky později dorazila
    i jeho sestřenice.
  • 00:49:51 -V naší rodině byla
    spousta muzikantů.
  • 00:49:55 Měla jsem v tomhle velké štěstí.
  • 00:49:57 Někteří hráli jen tak podomácku,
    někteří se proslavili.
  • 00:50:00 ZPĚV V ANGLIČTINĚ
  • 00:50:10 -Na farmě nebo na plantáži,
    tam jsem dobrý.
  • 00:50:16 Umím jezdit s traktorem,
    umím orat, umím vláčet,
  • 00:50:20 trhal jsem bavlnu...
    Všechno jsem dělal.
  • 00:50:24 -A teď přijdou
    dva skvělí vokalisté,
  • 00:50:26 kteří by ke svému vystoupení
    vlastně nepotřebovali nic.
  • 00:50:30 Richard Bona a Bobby McFerrin.
  • 00:50:33 UKÁZKY
  • 00:51:08 -Dneska jsem unavená,
    takže to slyšíte,
  • 00:51:10 že mám unavený hlas.
    Já to slyším.
  • 00:51:14 -Opravdu?
    -Ano, cítím to.
  • 00:51:28 -Moje první kapela, švédská,
    s kterou jsem začínal,
  • 00:51:31 se jmenovala Gyllene Tider.
  • 00:51:33 A tahle kapela se ve Skandinávii
    hodně proslavila.
  • 00:52:12 -Jediná profese,
    která na PLOVÁRNU nesmí,
  • 00:52:15 jsou politici.
  • 00:52:17 A ti, které jsme měli,
    stihli ještě předtím složit funkci,
  • 00:52:20 jako třeba Pavel Tigrid
    nebo Madeleine Albrightová.
  • 00:52:24 -Upřímně řečeno,
    já jsem v takové té těžké
  • 00:52:26 politice nebyl.
    Já říkám ne vrcholové, ale těžké.
  • 00:52:30 -Já jsem hrozně ráda
    byla ministryně.
  • 00:52:32 To mě tak těšilo,
    jak každý ví.
  • 00:52:34 Ale to, co je teď dobrý, je,
    že já si můžu říct, co chci,
  • 00:52:38 a nebude to na 1. stránce
    New York Times jako něco,
  • 00:52:41 co Amerika si myslí.
  • 00:52:43 -Ovšem někteří zase potom
    ty funkce přijali.
  • 00:52:46 Jako třeba Karel Schwarzenberg.
  • 00:52:48 -Já zase nevypadám schwarzenbersky,
    nýbrž do rodiny mé matky.
  • 00:52:53 Ono se to tak střídá.
  • 00:52:56 -Jednoho politika ve funkci jsme
    NA PLOVÁRNĚ přece jenom měli.
  • 00:53:00 Ale ten tu byl jako dramatik.
  • 00:53:03 Ale ono je to vlastně jedno,
    hlavně že tu byl - Václav Havel.
  • 00:53:09 -Jako bych měl takový pocit,
    teď jsem svobodný,
  • 00:53:12 mohu odejít kamkoliv,
    do pekla, do nebe, do očistce.
  • 00:53:16 A nebudu odcházet s pocitem,
    že jsem zanechal
  • 00:53:21 cosi nepřehledného,
    nesrozumitelného,
  • 00:53:24 neuspořádaného,
    nehotového.
  • 00:53:27 Nakonec to tak stejně bude působit,
    že jo.
  • 00:53:31 Ale aspoň v té míře,
    v jaké mohu,
  • 00:53:35 bych rád měl čistý stůl.
  • 00:53:38 A to trvale.
  • 00:53:40 -Tak to my bohužel říct nemůžeme.
  • 00:53:43 Nám na našem střihačském stole
    zůstala hromada
  • 00:53:46 báječného materiálu,
    který bychom vám rádi ukázali,
  • 00:53:48 ale už se nevešel.
  • 00:53:50 A navíc k tomu přibylo
    ještě 200 nových hostů.
  • 00:53:54 Tak aspoň některé z nich vám
    připomeneme příště.
  • 00:53:59 SKRYTÉ TITULKY: Simona Sedmihorská
    Česká televize, 2018

Související