iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
28. 3. 2010
22:05 na ČT2

1 2 3 4 5

40 hlasů
9514
zhlédnutí

Na plovárně

Petr Zelenka

Režisér, dramatik a scenárista

22 min | další Zábava »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

Na plovárně s Petrem Zelenkou

  • 00:00:25 Dobrý večer.
  • 00:00:27 Když si na internetu zadáte heslo
    PETR ZELENKA, tak tam najdete
  • 00:00:32 fotografie dvou mužů.
  • 00:00:34 Jeden z nich je známý vrah
    a druhý z nich je známý
  • 00:00:38 režisér a scenárista.
  • 00:00:40 Kdyby je lidé neznali, vsadil bych
    se, že by řekli, že režisér bude
  • 00:00:46 určitě ten, co vypadá normálně,
    a že vrah bude ten,
  • 00:00:51 co je takovej divnej.
  • 00:00:53 A ve skutečnosti je to přesně
    naopak.
  • 00:00:56 Ten, co vypadá normálně,
    je ve vězení, a ten,
  • 00:00:59 co je takovej divnej, je dnes
    naším hostem NA PLOVÁRNĚ.
  • 00:01:03 Vítám tady Petra Zelenku, ahoj.
    Je na tom něco, viď?
  • 00:01:07 Víš, co je ještě zvláštní,
    že my máme oba maminky Bohumily.
  • 00:01:13 Ještě ke všemu!
  • 00:01:15 To moje maminka mi právě volala,
    když se to tenkrát stalo,
  • 00:01:18 a to jí vadilo na tom nejvíc,
    to jméno.
  • 00:01:23 Já jsem se ptal, proč jsi mi dala
    jméno Petr? A ona říkala,
  • 00:01:26 z toho mě neobviňuj, ale hlavně
    ta jeho matka se jmenuje Bohumila.
  • 00:01:30 Ale s tím ses musel setkat,
    protože ty nejsi zprůměrovaný Čech,
  • 00:01:34 určitě ti říkali,
    že jsi takovej divnej, viď?
  • 00:01:38 To mi říkali z různých důvodů.
  • 00:01:40 A taky poté, co jsem začal
    tvořit nějaký věci.
  • 00:01:45 Protože ten tvůj zájem
    o divné lidi je markantní.
  • 00:01:49 Jsou zábavnější než ti normální?
    Asi jo?
  • 00:01:53 To tak bejvalo dřív, že jsem se
    snažil charakterizovat postavy
  • 00:01:59 tím, jakou mají třeba drobnou
    úchylku nebo zvláštnost.
  • 00:02:04 -Už to tolik nedělám.-Ne?
    -Já myslím, že ne.
  • 00:02:07 Teď už mě spíš zajímá pohled
    do zákulisí toho života
  • 00:02:12 nebo nějakých profesí.
  • 00:02:14 To bylo takhle asi nejvíc
    u těch KNOFLÍKÁŘŮ.
  • 00:02:18 Tak částečně, ale PŘÍBĚH OBYČEJNÉHO
    ŠÍLENSTVÍ, že bych tam viděl
  • 00:02:24 nějaké průměrné Čechy,
    taky se mi nezdá.
  • 00:02:28 Počkej, ale to jsou vlastně lidi
    jako my? Nebo máš pocit,
  • 00:02:31 že to jsou lidi na okraji
    společnosti?
  • 00:02:34 Takhle to nemyslím, ale že mají
    určité rysy, které jdou daleko
  • 00:02:38 za hranice toho,
    čemu říkáme normál.
  • 00:02:42 Jo? Já musím říct, že když se
    rozhlídnu kolem sebe po svých
  • 00:02:46 kamarádech a známých nebo v nějakým
    pracovním kolektivu, tak najdu
  • 00:02:49 přesně takový lidi.
  • 00:02:51 Jo?
  • 00:02:53 Oni o tom třeba nemluví, ale mně se
    svěří s něčím, co daleko ještě
  • 00:02:56 přesahuje moje postavy.
  • 00:02:58 Ty vypadáš, že jsi člověk, kterého
    zase až tak moc úspěch nebere.
  • 00:03:03 Když dostali KNOFLÍKÁŘI Českého
    lva, tak jsi ho nepřevzal,
  • 00:03:08 ale když ho potom dostal
    ROK ĎÁBLA, tak to už jsi převzal.
  • 00:03:12 Co se změnilo?
  • 00:03:15 Tam se změnil trošku
    ten Český lev.
  • 00:03:18 Ta moje námitka vůči Českému lvu
    byla taková, že to je s.r.o.,
  • 00:03:24 čili společnost s ručením omezeným,
    a patří Petrovi Vachlerovi.
  • 00:03:28 A on je jeho majitelem.
  • 00:03:31 Já jsem říkal, že by to mělo být
    organizovaný trochu jinak,
  • 00:03:34 na nějaký jiný úrovni,
    prostě trochu nezávislejc,
  • 00:03:38 nebo nevím jak. Jeho děti to
    vlastně můžou po něm zdědit atd.
  • 00:03:44 To je pravda.
  • 00:03:46 Proti tomu jsem trochu protestoval.
  • 00:03:48 Pak jsem protestoval proti tomu,
    že třeba nebylo
  • 00:03:50 dvoukolové hlasování.
    Tam se hlasovalo jednou.
  • 00:03:53 Tehdy se hlasovalo jenom jednou?
  • 00:03:55 Dlouho. Mnoho let se hlasovalo
    jednou, a on vyhlásil tu pětici
  • 00:03:59 těch nominovaných, všichni byli
    napjatí, jak to bude dál,
  • 00:04:02 pak neproběhlo 2. kolo hlasování.
  • 00:04:05 On jenom počkal ten měsíc
    a vyhlásil toho vítěze.
  • 00:04:08 To byla třeba taky taková
    pikantní věc. To je šílenství, ne?
  • 00:04:12 To jsou PŘÍBĚHY OBYČEJNÉHO
    ŠÍLENSTVÍ v praxi.
  • 00:04:16 Pak tam byl vyhlašován
    ten nejhorší film.
  • 00:04:18 Spoustu věcí, s kterými jsem
    statutárně nesouhlasil
  • 00:04:22 a nechtěl jsem se na tom podílet.
  • 00:04:24 Myslel jsem si naivně, že by třeba
    mohl někdo jiný založit
  • 00:04:27 jinou filmovou cenu,
    která by měla větší prestiž.
  • 00:04:30 Mezitím se nikdo jiný nenašel,
    ten Petr některé věci upravil,
  • 00:04:35 teď se hlasuje dvoukolově,
    je to trochu průhlednější a tak.
  • 00:04:42 Ten Plyšový lev už se nedává,
    jsi rád?
  • 00:04:44 Nedává a jsem rád.
    To je totiž...
  • 00:04:48 Takhle, já jsem ten večer
    vždycky chápal jako svátek.
  • 00:04:51 To má být svátek filmařů,
    to nemá být exhibice moderátora
  • 00:04:55 nebo ponížení toho filmaře.
  • 00:04:58 Ten člověk, který dostane cenu,
    tomu má být na tom pódiu dobře.
  • 00:05:02 A ten organizátor soutěže
    má udělat všechno pro to,
  • 00:05:06 aby mu tam dobře bylo.
  • 00:05:09 Já jsem viděl oboje, KNOFLÍKÁŘE
    i SAMOTÁŘE, ale protože už to je
  • 00:05:13 nějaký ten rok zpět,
    tak v těch myšlenkách se mi
  • 00:05:17 ty dva filmy docela prolínají.
    Z čehož usuzuji, že to...
  • 00:05:22 SAMOTÁŘE dělal David Ondříček,
    že to udělal takovou zelenkovskou
  • 00:05:28 poetikou, byl jsi s tím spokojen?
    Udělal bys to podobně?
  • 00:05:34 Já bych to tenkrát udělal
    zásadně jinak.
  • 00:05:36 My jsme to psali s mojí tehdejší
    přítelkyní jako v podstatě
  • 00:05:42 tragický příběh, jako bezvýchodný
    příběh o lidech, kteří čím větší
  • 00:05:46 mají zkušenost s rozchody,
    tím hůř navazují další vztahy.
  • 00:05:49 Čili jsou v takovým bludným kruhu
    a hlavní hrdina končí se svojí
  • 00:05:53 partnerkou, s kterou se
    na začátku rozešel.
  • 00:05:56 A já bych to pojal jako veselé
    příběhy ze života třicátníků.
  • 00:06:01 Aniž bych na tom cokoliv změnil,
    ale jen ten úhel pohledu,
  • 00:06:04 nebo to, jak ty lidi hráli,
    z toho udělalo nakonec velice
  • 00:06:09 úspěšný film, ale mnohem
    optimistější, než bych chtěl.
  • 00:06:15 A v kterém z nich je slavná
    sekvence Jirky Macháčka s hymnou?
  • 00:06:19 -Ta je v SAMOTÁŘÍCH?
    -Ta je v SAMOTÁŘÍCH, ano.
  • 00:06:21 -Tak to přece nebylo...
    -A to vymyslel můj táta!
  • 00:06:24 Normálně to musím tady přiznat,
    že já jsem mu říkal, tati,
  • 00:06:27 mám tam takovou postavu, člověk,
    který zapomíná, protože kouří
  • 00:06:30 marihuanu, zapomíná na všechno,
    potřebujem ho nějak exponovat.
  • 00:06:35 Protože on má zapomenout, že už má
    přítelkyni a začne žít s jinou.
  • 00:06:40 On říkal, tak ať zapomene hymnu.
  • 00:06:42 To je výborný.
  • 00:06:44 Tak je tam pak ta scéna:
  • 00:06:46 To je mi nějak povědomý,
    tahle muzika, co to je?
  • 00:06:48 Taky je výborný, jak to zdůvodňuje,
    že už to dlouho neslyšel
  • 00:06:50 jako instrumentálku.
  • 00:06:52 To už si dodal Jirka,
    on umí výborně improvizovat.
  • 00:06:55 To byla výborná věta.
  • 00:06:56 Ale ty jsi poměrně benevolentní
    k tomu, když ti někdo dělá
  • 00:06:59 tvoje scénáře? Aspoň, co jsem si
    tak mohl přečíst, si chválí,
  • 00:07:02 že jim do toho moc nemluvíš.
  • 00:07:05 Tohle byl vlastně jediný případ,
    kdy někdo dělal můj filmový scénář.
  • 00:07:08 Ale divadlo?
  • 00:07:09 Divadla, těch jsem dělal hodně,
    samozřejmě, a něco se mi líbilo,
  • 00:07:14 něco ne. Ty PŘÍBĚHY OBYČEJNÝHO
    ŠÍLENSTVÍ se dělaly po celý Evropě.
  • 00:07:18 Tam jsem si to jel třeba užít
    do Německa, že to bude krvavý.
  • 00:07:22 Střídavě. A televizní hry točili
    dřív Zdeněk Zelenka, něco točil
  • 00:07:29 Dušan Klein, to bylo takový...,
    ale jo, proč ne?
  • 00:07:36 Já myslím, že lidi by spíš čekali,
    že tam budeš chodit,
  • 00:07:38 že se budeš k tomu vyjadřovat
    a budeš mít ostře vyhraněné
  • 00:07:41 názory na věc.
  • 00:07:43 A tak, jak píšou lidi, kteří to
    inscenovali, tak si moc chválí,
  • 00:07:47 že jsi jim skoro nic neřekl
    a že jsi byl příjemný.
  • 00:07:50 -Jo? Tak to jsem rád.
    -No ano.
  • 00:07:53 Já jsem tam dřív ale chodil
    hrozně moc.
  • 00:07:55 -Jo?
    -No no...
  • 00:07:56 Do těch televizních inscenací
    jsem chodil.
  • 00:07:59 Sedával jsem někde v koutě,
    herci se ptali, kdo to tam sedí?
  • 00:08:02 Oni říkali, to je autor,
    toho si nevšímej,
  • 00:08:04 on sem hrozně pořád chodí.
  • 00:08:07 Ale nic s tím dělat už nejde?
    Nebo jenom málo?
  • 00:08:10 Přepsat repliku, to ještě jde.
  • 00:08:12 No, když někdo jinej točí tvůj
    scénář, tak vlastně ty
  • 00:08:15 o tom scénáři pořád víš nejvíc.
    To je ten problém.
  • 00:08:18 A mně to nedá, abych se k tomu
    nevyjádřil, co jsem všechno
  • 00:08:22 za tím textem, co tam všechno bylo,
    chtěl říct a snažím se to
  • 00:08:25 předat dál. To je samozřejmě chyba.
  • 00:08:28 Ten text má režisér interpretovat,
    aniž by tušil,
  • 00:08:31 co je za tím textem.
  • 00:08:32 Když takhle jezdíš po svých
    inscenacích, třeba zrovna u toho
  • 00:08:35 OBYČEJNÉHO ŠÍLENSTVÍ, tak to musí
    být občas docela bizarní zážitky?
  • 00:08:39 -Nejsou ani.
    -Ne?
  • 00:08:42 Nejbizarnější prý bylo Maďarsko.
    A tam mě Aura-Pont ani nepustil.
  • 00:08:46 Já jsem říkal, tak pojedeme
    do toho Maďarska? A oni říkali:
  • 00:08:48 Ale, Petře, víte, jaký to bude?
  • 00:08:51 Já jsem říkal: Nevím, jaký to bude?
  • 00:08:53 To bylo v Budapešti docela
    známý divadlo.
  • 00:08:56 Oni říkali, to bude maďarsky!
  • 00:09:00 Já jsem říkal, to předpokládám,
    když to je v Maďarsku.
  • 00:09:04 Oni říkali, to bude přece
    hrozně směšný, tam vůbec nejezděte.
  • 00:09:08 Tak já jsem tam nejel.
    A oni říkali: Bylo to směšný.
  • 00:09:12 A krvavý to bylo.
  • 00:09:14 Setkal jste se někdy
    s absolutním nepochopením?
  • 00:09:17 Setkal jsem se s tím hlavně
    u těch PŘÍBĚHŮ ŠÍLENSTVÍ.
  • 00:09:20 Ono se to dělá samo, to je taková
    hra, která i když se nějak
  • 00:09:23 nerežíruje, tak stejně funguje.
    Proto ji tolik divadel dělalo.
  • 00:09:26 Tak jsem se setkal vlastně
    s tou absencí nějakého názoru
  • 00:09:29 na tu hru. To jsem se setkal.
  • 00:09:32 Nepálila tě ruka udělat si
    ty SAMOTÁŘE sám?
  • 00:09:35 Nepálila, byl jsem unavenej.
  • 00:09:37 Já jsem taky s tím jezdil rok,
    rok a půl po festivalech.
  • 00:09:41 Tenkrát ještě fungovaly festivaly
    v tom smyslu, že to byly jednak
  • 00:09:44 cestovní kanceláře, což fungují
    vlastně dodnes, ale že to byla
  • 00:09:48 vlastně alternativní forma
    distribuce toho filmu po světě.
  • 00:09:52 Takže my jsme udělali
    asi 50 festivalů po celém světě.
  • 00:09:55 A já, jak jsem byl nadšenej,
    nadrženej, tak jsem všude jel,
  • 00:09:59 do zajímavejch míst.
  • 00:10:01 Ale tím jsem ztratil
    rok a půl života.
  • 00:10:03 A vlastně, kdybych měl dělat
    zároveň další film,
  • 00:10:05 tak jsem najednou byl z toho
    všeho unavenej a říkal jsem si,
  • 00:10:09 jen ať to udělá někdo jinej,
    já se budu jenom dívat.
  • 00:10:12 A pomůže to tomu filmu,
    když s ním člověk jezdí?
  • 00:10:15 Má to nějaký efekt?
  • 00:10:16 Oni tvrdili, že ano,
    ale já si myslím, že rozhodně ne.
  • 00:10:19 A mám dokonce konkrétní zkušenost
    z Řecka, ze Soluně, kde jsem omylem
  • 00:10:23 zapomněl uvést jednu projekci.
  • 00:10:26 Byly tři projekce, já jsem
    to uvedení nějak zmeškal,
  • 00:10:29 a byli jsme okamžitě v hlasování
    diváků na 3. místě.
  • 00:10:33 A já jsem říkal, ani jsem to
    neuvedl a už jsme třetí.
  • 00:10:37 Příští projekci musím uvést.
  • 00:10:39 Šel jsem to uvést, nějak jsem tam
    žertoval, blbě, teď to překládali
  • 00:10:42 do řečtiny, a klesli jsme okamžitě
    asi na 27. místo.
  • 00:10:46 Čili jsem to poškodil.
  • 00:10:48 Většinou to člověk poškodí,
    pokud není takovej speaker,
  • 00:10:52 jako třeba Jirka Macháček,
    kterej samozřejmě kolem toho
  • 00:10:55 vytvoří ještě další one man show.
  • 00:10:57 To je pravda.
  • 00:10:59 Tak většinou člověk nemá
    k tomu filmu nic říkat.
  • 00:11:02 Příprava filmu trvá kolik,
    dva tři roky?
  • 00:11:05 Ne, trvá tak zhruba rok.
  • 00:11:07 -Rok?
    -Rok až dva.
  • 00:11:09 Příprava. A pak ta realizace trvá?
  • 00:11:12 Realizace trvá další rok.
    Ono se to samozřejmě překrývá.
  • 00:11:16 Takže dva tři roky ten film trvá.
  • 00:11:18 Jestliže píšeš scénář, připravuješ
    ho, vyrobíš ho a pak se mu věnuješ
  • 00:11:22 ještě distribučně.
  • 00:11:24 A to ten film toho režiséra
    přece neuživí?
  • 00:11:27 Neuživí. Ne.
  • 00:11:28 Tak co dělá ten režisér v době,
    kdy...
  • 00:11:32 Já mám naštěstí ty tantiémy
    z toho divadla.
  • 00:11:35 Ty jsou takový nečekaný,
    ale přicházejí ve správnou chvíli.
  • 00:11:39 Teda zatím. Ale musí žít
    člověk vlastně dost skromně.
  • 00:11:42 První dva filmy, když budu počítat
    taky SAMOTÁŘE, oni taky nejsou
  • 00:11:48 první, všecko je to nepřesné,
    ale prostě SAMOTÁŘI, KNOFLÍKÁŘI
  • 00:11:53 byly vedle sebe 2 povídkové filmy.
  • 00:11:56 Co musí člověk udělat,
    aby povídkový film držel pohromadě?
  • 00:12:00 To já ti nemůžu říct, jak to
    udělat, aby povídkový film držel
  • 00:12:03 pohromadě, protože zrovna
    KNOFLÍKÁŘI pohromadě nedržej.
  • 00:12:06 Tam je pokus v té 6. povídce
    to všechno spojit takovým laciným
  • 00:12:09 trikem, že někdo vyvolává ducha
    amerického pilota,
  • 00:12:12 ale to je skutečně taková
    hodně slabá berlička.
  • 00:12:16 Já jsem na lepší nepřišel.
  • 00:12:18 Když to někdo vychvaloval,
    říkal jsem, ne, to nebyl nápad,
  • 00:12:22 to byla ta berlička.
  • 00:12:24 To je právě ta chyba toho filmu,
    že jsem to nedokázal spojit líp.
  • 00:12:27 Ale nevím, jak se to dělá?
  • 00:12:30 Problém je v tom, že v každý
    povídce začínáš znova od nuly.
  • 00:12:33 Akorát ten divák už je
    unavenější, protože už se na to
  • 00:12:36 40 - 60 minut dívá.
  • 00:12:38 Takže to jsou vlastně
    jenom nevýhody.
  • 00:12:42 Ono se to zdá být zkraje snazší,
    než dopředu vyklenout celý oblouk
  • 00:12:46 toho příběhu, ale pak je zase
    6 point, 6 závěrů, 6 úvodů...
  • 00:12:51 Teď píšu scénář k filmu, který má
    strukturu vlastně jako DVD.
  • 00:12:57 Takže máš hlavní film,
    dáš tam potom dokument o natáčení,
  • 00:13:01 pak jsou tam bonusy.
    Všechno na plátně.
  • 00:13:04 Nevím, jak to bude fungovat,
    ale zase je to vlastně pokus
  • 00:13:07 o jiný typ povídkového filmu.
  • 00:13:10 Jsou tam dvě hlavní povídky,
    řádově 50 minut dlouhý,
  • 00:13:13 jakoby ten film a dokument,
    a pak jsou tam kraťoučký bonusy,
  • 00:13:17 který se na to podívají
    ještě jinak.
  • 00:13:20 Ale to je zábavný.
  • 00:13:21 Teď to píšu, tak uvidíme,
    jestli to vyjde.
  • 00:13:25 Ty jsi napsal hru pro Polsko
    pro divadlo v Krakově,
  • 00:13:29 kterou jsi tam režíroval,
    a nechceš ji režírovat tady.
  • 00:13:34 A to mě překvapuje, protože
    to je přece ten nejjednodušší
  • 00:13:37 a nejběžnější princip, že režisér,
    který udělá dobré představení,
  • 00:13:41 s ním pak prostě objede
    půl Evropy a s různými
  • 00:13:43 soubory to nacvičí.
  • 00:13:45 To jsou dva důvody.
  • 00:13:46 Jednak se nechci opakovat,
    jednak ta moje režie má svý limity.
  • 00:13:50 V divadle teda určitě.
  • 00:13:53 Já skutečně chci vědět,
    jak to udělá někdo jinej.
  • 00:13:57 Já jsem na to zvědavej.
  • 00:13:58 O čem ta hra je?
  • 00:14:00 To je takovej, jak já říkám
    ZLOČIN A TREST, bez toho trestu.
  • 00:14:03 Je to o takovým člověku,
    který spáchá trestný čin,
  • 00:14:06 přiznává se k němu různejm lidem,
    a pořád se mu to nedaří se...
  • 00:14:11 ...se prásknout?
  • 00:14:12 On se práskne, ale oni to nějak
    neberou v potaz.
  • 00:14:15 Nakonec se práskne v živým pořadu
    v televizi ve vysílání,
  • 00:14:19 akorát to není živě vysílaný,
    jak on si myslí.
  • 00:14:21 Ono je to nahrávaný, a ten pořad
    vlastně skončí, takže to nikdy
  • 00:14:24 nevysílaj a vlastně se to taky
    nikdo nedozví.
  • 00:14:27 Ale je to zločin a trest
    v éře médií.
  • 00:14:31 Čili takhle.
  • 00:14:37 Tvoji rodiče jsou oba dva
    scenáristi, měli bychom možná
  • 00:14:41 připomenout, že tvůj tatínek dělal
    ty slavné adaptace SŇATKŮ Z ROZUMU,
  • 00:14:45 F. L. VĚKA, CIRKUS HUMBERTO -
    to jsou všecko tatínkovy scénáře.
  • 00:14:49 A byli dva scenáristi v rodině,
    takže to mohli řešit určitě,
  • 00:14:53 a taky asi řešili, spolu?
    Ano.
  • 00:14:55 Nechybí ti partner na psaní?
  • 00:14:59 Chybí mi partner na psaní,
    takový ten hodně tvůrčí dramaturg.
  • 00:15:05 Moje žena je dobrý kritik,
    ale není to tvůrčí dramaturg.
  • 00:15:09 Ona mi řekne, co je špatně
    v tom scénáři, a nevymyslí mi
  • 00:15:13 nový motiv. Takže to mi trochu
    schází, to je pravda.
  • 00:15:17 Ono to pak všechno jde rychleji.
  • 00:15:20 To říkal Jirka Menzel, když psali
    s tím Hrabalem, že Hrabal taky
  • 00:15:23 vlastně nic nepsal, ale to,
    jak rychle mu ty věci komentoval,
  • 00:15:27 s jakým vhledem, znamenalo,
    že on zase za další měsíc
  • 00:15:30 napsal jinou verzi toho scénáře.
  • 00:15:33 A říkal, když si to píšu sám,
    teď, když už ten Hrabal není,
  • 00:15:36 tak mi to trvá 3 roky.
  • 00:15:39 Třeba půl roku jenom proto,
    abych získal odstup
  • 00:15:41 od té 1. verze toho scénáře.
  • 00:15:44 A nebyl by Ivan Trojan
    třeba takovýhle partner na psaní?
  • 00:15:47 Herci málokdy jsou partneři
    na psaní.
  • 00:15:50 I když s Ivanem se bavíme
    o těch dvou hrách,
  • 00:15:54 který jsem tam napsal
    pro Dejvický divadlo,
  • 00:15:56 tam měl velký podíl na tom,
    nebo herci vůbec, kteří mi
  • 00:15:59 pokládali otázky a tím mě
    směřovali.
  • 00:16:02 Ale Ivan umí téma dobře zahrát
    a umí ho držet v divadle,
  • 00:16:07 proto on je tak dobrej herec.
  • 00:16:12 Umí hrát to téma,
    který ta hra má.
  • 00:16:15 Ale jako partner při psaní, nevím,
    to asi ne.
  • 00:16:20 Já myslím, že Dejvické divadlo
    bude jednou pravděpodobně
  • 00:16:23 v dějinách českého divadla zapsáno
    jako následovník takových těch
  • 00:16:27 slavných malých divadel,
    jako byl Činoherní klub
  • 00:16:31 nebo Divadlo Na Zábradlí.
  • 00:16:34 To myslím, že dneska vlastně
    reprezentuje Dejvické divadlo.
  • 00:16:38 Pamatuji si, že když jsem tam viděl
    zrovna PŘÍBĚH OBYČEJNÉHO ŠÍLENSTVÍ,
  • 00:16:41 tak po mnoha letech jsem měl pocit,
    že vidím něco úplně nového.
  • 00:16:46 Ten pohled, ta tématika a ten
    způsob toho hraní byl úplně jiný,
  • 00:16:50 pro mě to bylo ohromně osvěžující.
  • 00:16:53 Říkal jsem si, jestli se dá
    takováhle věc plánovitě budovat,
  • 00:16:57 a nebo jestli je to věc náhody?
  • 00:17:00 Tak to by asi spíš věděl
    Mirek Krobot, že?
  • 00:17:03 Je to asi obojí.
  • 00:17:05 On je velký stratég, ten Mirek
    asi věděl, proč mě tam pozval,
  • 00:17:09 věděl, že ten soubor je asi
    na to zralej.
  • 00:17:12 Zároveň jim tak chyběly starší
    postavy, čili já jsem si tam
  • 00:17:16 vyžádal hosty, což se původně
    zdálo, že bude strašně cizorodý.
  • 00:17:20 Tam najednou přišel Jirka Bartoška,
    Nina Divíšková, Mirka jsem přinutil
  • 00:17:24 hrát, vlastně uměleckého ředitele,
    který nikdy nehrál.
  • 00:17:28 To byl objev teda.
  • 00:17:29 To nebyl ani takovej objev,
    protože já jsem ho viděl,
  • 00:17:31 jak tam režíruje Oblomova.
  • 00:17:33 A on jim to předehrával,
    takže v něm to bylo, to bylo jasný.
  • 00:17:37 Jenom šlo o to ho přemluvit.
  • 00:17:39 A herci říkali, Mirku,
    my ti pomůžeme na tý scéně,
  • 00:17:42 až nebudeš vědět.
  • 00:17:44 Ale nevypadalo to tak.
  • 00:17:46 Během těch zkoušek to vypadalo,
    že to představení se tam nebude
  • 00:17:49 hodit, protože je tam mnoho hostů.
  • 00:17:52 Je to věkově jiný než ostatní
    inscenace, kde ti kluci hráli
  • 00:17:56 i starší postavy, tady najednou
    jsme se drželi realisticky toho,
  • 00:18:01 kolik komu je skutečně let.
  • 00:18:04 Vypadalo to, že to bude
    poměrně popisný.
  • 00:18:08 -Nakonec to dobře dopadlo.
    -Výborně.
  • 00:18:11 Taky zásluhou toho Martina
    Chocholouška, scénografa,
  • 00:18:13 kterýho taky Mirek Krobot
    tam přitáhl už předtím.
  • 00:18:16 Ten mi vysvětlil určitý pravidla,
    jak to na tý scéně chodí.
  • 00:18:20 Že ten prostor si určuje vlastně
    ten herec, že i rytmus si určuje,
  • 00:18:25 že ten prostor patří tomu,
    kdo v něm hraje.
  • 00:18:30 Že to není, že tam uděláme teď
    7 různých prostředí na scéně,
  • 00:18:35 která má 5 x 7 m atd.
  • 00:18:37 Ale to není moc častý přístup,
    většinou to v divadle je
  • 00:18:41 právě takhle, že ten herec je vržen
    do scény, která mu velmi často
  • 00:18:45 vůbec nevyhovuje,
    a musí se tam nějak zabydlet.
  • 00:18:49 Já jsem takhle začal.
  • 00:18:51 Šli jsme na jeviště zkoušet,
    já jsem říkal, máme 30 obrazů
  • 00:18:55 a je to asi 20 prostředí, tak kdo
    bude mít ten svůj pokoj tady?
  • 00:18:59 A teď to bylo opravdu ještě
    mnohem menší než tady.
  • 00:19:03 A teď nám vyšlo, že někdo
    už tam musí jenom takhle stát,
  • 00:19:06 protože už zasahuje někomu
    jakoby do obýváků nebo do pokoje.
  • 00:19:10 To bylo hned vidět,
    že to není takhle možný.
  • 00:19:13 Ale já jsem z toho filmu byl zvyklý
    takhle popisně uvažovat.
  • 00:19:16 Jak je možný, že nikdo před tebou
    na to nepřišel, že Miroslav Krobot
  • 00:19:22 je takhle skvělý herec?
  • 00:19:24 Jak se to dá tajit
    takovou dobu u divadla?
  • 00:19:28 Nevím, ale bylo to vlastně z nouze.
  • 00:19:31 Oni, aby ušetřili za hosty, kterým
    by museli platit externí peníze,
  • 00:19:35 tak tam radši obsadili vlastního
    uměleckýho ředitele.
  • 00:19:39 Ona je to vlastně taková česká
    záležitost.
  • 00:19:42 Ty jsi jeden z mála režisérů,
    který dokáže natočit muzikanty tak,
  • 00:19:47 že vypadají přirozeně.
    To opravdu není nic snadného.
  • 00:19:53 Vlastně máš za sebou 3 dokumenty:
    VISACÍ ZÁMEK, MŇÁGU A ROK ĎÁBLA.
  • 00:20:00 Je to tím, že sám jsi dělal muziku,
    že oni tě spíš berou?
  • 00:20:05 Většinou vždycky režisér
    ty muzikanty zprudí.
  • 00:20:09 Tady nevypadali, že by byli?
  • 00:20:12 Já je unavím.
  • 00:20:13 Ne, počkej, já myslím naopak,
    že muzikant je na kameru zvyklej.
  • 00:20:19 Na ten pohled. To poznáš
    na muzikantech, že jsou zvyklí
  • 00:20:24 na cizí pohled.
    Že ty lidi na ně se koukaj.
  • 00:20:27 Tvoje filmy dostaly poměrně
    dost cen.
  • 00:20:30 KNOFLÍKÁŘI - nejlepší film a režie,
    ROK ĎÁBLA - nejlepší film, režie,
  • 00:20:35 tedy z těch, co se tebe
    bezprostředně týkají.
  • 00:20:38 Mě se teda film netýká,
    protože to dostává producent.
  • 00:20:41 Já vím, ale tak přece jenom režisér
    je jeho dítě, které ho zplodí.
  • 00:20:46 -A KARAMAZOVI, to bylo potřetí, že?
    -Ano.
  • 00:20:50 Pomůže nějak ten úspěch
    tomu tvůrci v další práci?
  • 00:20:57 Já jsem vždycky říkal, že nepomůže.
    Teď si tím nejsem tak jistej.
  • 00:21:01 Je pravda, že mám velký štěstí
    třeba u grantový komise,
  • 00:21:04 že ty lidi se tam samozřejmě
    obměňují každejch pár let,
  • 00:21:08 ale zatím mně byli velice
    naklonění, třeba při tom
  • 00:21:11 financování projektů,
    ta Česká televize taky.
  • 00:21:14 A možná tohle tam třeba
    trošku rozhoduje.
  • 00:21:18 Když si chtějí udělat Film roku,
    tak mi přispějí na ten můj projekt.
  • 00:21:24 Tak já doufám, že přispějí,
    že to pomůže.
  • 00:21:28 Nám to taky pomohlo,
    že jsi tu byl dneska. Moc děkuji.
  • 00:21:32 -Naopak, mně to pomohlo!
    -Díky.
  • 00:21:34 Naším hostem byl PETR ZELENKA.
  • 00:21:39 SKRYTÉ TITULKY: Simona Sedmihorská
    Česká televize, 2010

Související