iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
4. 1. 2009
21:00 na ČT2

1 2 3 4 5

189 hlasů
8281
zhlédnutí

Na plovárně

Charlotta Kotíková

Hlavní kurátorka brooklynského muzea výtvarného umění v New Yorku

22 min | další Zábava »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

Na plovárně s Charlottou Kotíkovou

  • 00:00:25 Dobrý večer.
  • 00:00:27 Jestli uměl komunistický režim
    něco opravdu dobře a důsledně,
  • 00:00:32 tak nenávidět.
  • 00:00:33 Nenáviděl nejen konkrétní osoby,
    ale i jejich děti,
  • 00:00:37 děti jejich dětí a děti dětí
    jejich dětí.
  • 00:00:42 Zvlášť když se někdo provinil
    třeba tím, že se stal
  • 00:00:45 1. prezidentem Československé
    republiky, jako T. G. Masaryk.
  • 00:00:50 A tak se stalo, že ještě jeho
    pravnučka, paní CHARLOTTA KOTÍKOVÁ,
  • 00:00:55 byla donucena emigrovat do USA,
    kde byla dlouhá léta kurátorkou
  • 00:01:00 Brooklynského muzea pro současné
    výtvarné umění.
  • 00:01:04 Já si pokládám za čest,
    že ji dnes mohu přivítat
  • 00:01:07 NA PLOVÁRNĚ, dobrý večer.
  • 00:01:09 Dobrý večer, děkuji.
  • 00:01:11 Když jste po těch dlouhých letech
    přijela zpátky do Prahy.
  • 00:01:15 Našla jste jiné město
    a jiné lidi?
  • 00:01:18 Poněvadž tady žila moje teta
    Anna Masaryková a máma Herberta
  • 00:01:21 a otec Emanuel Poche, tak já jsem
    se snažila sem jezdit
  • 00:01:26 už před rokem 1989.
    Takže tady určitá kontinuita byla.
  • 00:01:31 Ale samozřejmě všichni se měníme.
  • 00:01:35 Našla jsem před tím rokem 89
    tady hodně smutku.
  • 00:01:39 A v podstatě takové rezignace.
  • 00:01:43 Ale potom jsem taky našla
    mnoho naděje a mnoho doufání
  • 00:01:48 v budoucnost a mnoho přátel, kteří
    zůstali mými přáteli i přesto,
  • 00:01:54 že to v určitou dobu bylo
    vlastně nebezpečné.
  • 00:01:59 Moje vzpomínky na tuto zemi
    vždycky jsou neuvěřitelně vřelé,
  • 00:02:04 ráda se sem vracím.
  • 00:02:07 Vidím teď třeba, jak Praha se
    opravuje, někdy moc krásně,
  • 00:02:12 někdy tak trošku, že by to člověk
    mohl zpochybnit,
  • 00:02:16 ale je to můj domov.
  • 00:02:21 Stejně tak jako Amerika
    se stala mým domovem.
  • 00:02:24 To není nic snadného, emigrovat,
    vy jste tu navíc musela nechat
  • 00:02:28 svoji maminku a tatínka,
    jaké to pro vás tehdy bylo?
  • 00:02:31 Velice těžké, neuvěřitelně těžké.
  • 00:02:35 Je to zlom, kdy musíte začínat
    být trošku jiným člověkem.
  • 00:02:40 Ta vina, kterou vždycky budete
    cítit, že jste zanechal za sebou
  • 00:02:48 ty nejdražší a nejbližší lidi,
    v situaci, kdy potřebovali
  • 00:02:52 největší pomoc...
  • 00:02:55 Když odcházíte, tak odcházíte
    v době, která je vážná,
  • 00:02:58 jinak by asi člověk od rodiny
    nikdy neodešel.
  • 00:03:02 A zanecháváte za sebou nejen
    ty nejdražší, ale taky tu zemi,
  • 00:03:05 která je vám drahá.
  • 00:03:07 Vždycky bude otázka, neměli jsme
    zůstat, abychom pomohli lépe tam,
  • 00:03:12 kde jsme byli?
  • 00:03:14 A s tím se člověk už asi bude
    vyrovnávat celý život.
  • 00:03:19 Mně připadá, že už to je takové
    americké uvažování - pomoci zemi,
  • 00:03:23 ve které žiji. Nemáte pocit,
    že tohle Čechům nějak schází?
  • 00:03:27 Já doufám, že ne.
    Doufám, že ne všem!
  • 00:03:31 Protože to je myslím strašně
    důležité. To není důležité
  • 00:03:35 jen pro tu zemi, ale
    pro každého člověka.
  • 00:03:39 Přece musíme mít hrdost
    a určité sebevědomí.
  • 00:03:43 Musíme si vážit sami sebe,
    tím si vážíme ostatních
  • 00:03:47 a tím si taky můžeme vážit
    své země.
  • 00:03:50 Ale za to musíme taky svým
    způsobem platit - svou prací,
  • 00:03:53 svým přesvědčením, svou osobností.
  • 00:03:57 Kolik let to trvalo, než jste se
    mohla se svojí maminkou
  • 00:04:01 znovu sejít?
  • 00:04:03 Skoro 10 let.
  • 00:04:04 A nejen to. My jsme se nejenže
    nemohly sejít, ale taky jsme si
  • 00:04:08 nemohly ani dopisovat.
  • 00:04:10 Protože jsem mamince psala,
    pak jsem se později dozvěděla,
  • 00:04:16 že dopisy nikdy nedostávala.
  • 00:04:19 Byla předvolána na policii
    k výslechu a ptali se jí,
  • 00:04:25 co vám dcera píše?
  • 00:04:27 A máma říkala, o dětech nic nevím.
  • 00:04:31 Výslech pokračoval, a nakonec se
    pan vyslýchatel trošku rozčílil,
  • 00:04:38 protože žádné odpovědi nedostával,
    vytáhl šuplík a řekl,
  • 00:04:42 když nám to nechcete říct vy,
    tak my to máme všechno tady.
  • 00:04:46 A všechny moje dopisy tam byly.
    S fotografiemi dětí, se vším.
  • 00:04:50 Ta máma si tady pěkně užila.
  • 00:04:53 To je odporný.
  • 00:04:54 Odporný.
  • 00:04:56 Pracovala jste dlouhá léta
    jako hlavní kurátorka současného
  • 00:05:00 výtvarného umění v Brooklynském
    muzeu, chodili častěji umělci
  • 00:05:04 za vámi, nebo vy za nimi?
  • 00:05:07 Já bych řekla, že častěji
    za mnou chodili umělci.
  • 00:05:11 Já jsem se snažila udělat,
    kolik jsem mohla,
  • 00:05:14 návštěv v ateliérech a ve studiích.
  • 00:05:18 A to jsem skutečně dělala hodně,
    protože myslím, že to prostředí,
  • 00:05:23 ve kterém umělec tvoří,
    tam vždycky najdete detaily,
  • 00:05:27 které jinak nemůžete
    třeba pochopit.
  • 00:05:30 Může to být malá fotografie,
    která je někde na zdi nalepená,
  • 00:05:34 a najednou si uvědomíte,
    že z toho vychází impulz,
  • 00:05:37 který ovlivní tvorbu.
  • 00:05:40 A to jsou takové detaily,
    které si dáte dohromady
  • 00:05:42 a najednou začínáte lépe rozumět
    tomu, co ten umělec dělá.
  • 00:05:47 Kolik je galerií v Brooklynu.
  • 00:05:49 Brooklyn začal být velice důležitá
    součást toho uměleckého světa,
  • 00:05:54 newyorského, asi tak před 10 lety.
  • 00:05:59 To bylo, jako jet do neznáma,
    to jsem projížděla části Brooklynu,
  • 00:06:04 to kdybyste neměl mobil,
    tak to byste obvykle nenašel,
  • 00:06:09 kde zazvonit nebo jak se tam
    dostat.
  • 00:06:13 Ale teď se to stalo, jako se často
    v Americe stává, že umělci přijdou
  • 00:06:19 do určité čtvrti a teď ji
    takzvaně gentrifikují.
  • 00:06:23 Prostě čtvrť se mění a začíná být
    vlastně strašně žádoucí
  • 00:06:27 pro všechny ostatní lidi,
    kteří už s tím uměleckým světem
  • 00:06:31 nemají tak moc společného.
  • 00:06:34 A svým způsobem jsou to lidi
    velice movití,
  • 00:06:36 kteří potom ty umělce
    vlastně vytlačují.
  • 00:06:39 To je neustálý pohyb.
  • 00:06:41 A teď ta část Brooklynu,
    která se jmenuje Williamsbourgh,
  • 00:06:45 kde právě všechny menší galerie
    začínaly, kterých tam bylo 50-60,
  • 00:06:51 tak většinou byly organizované
    umělci samotnými.
  • 00:06:55 Ale teď už to není možné splatit,
    protože ta část města se stala
  • 00:07:01 tak drahou, že se ty galerie
    stěhují zpátky do Manhattanu.
  • 00:07:06 Tam se stala trošku absurdní
    situace, že v části Chelsea,
  • 00:07:10 což je oblast, která má teď
    nejvíc galerií - tam je jich
  • 00:07:14 snad 400, to je neuvěřitelné
    množství, nájmy tam jsou nižší
  • 00:07:17 než v tom Williamsbourghu,
    v tom vlastně středu
  • 00:07:20 toho uměleckého světa.
  • 00:07:23 Uživí se takový malý kluk,
    který vystuduje výtvarnou školu,
  • 00:07:28 teď ji opustí a je tím umělcem.
    Tak uživí se?
  • 00:07:32 Jako umělec, to se stane málokomu,
    aby to tak bylo.
  • 00:07:37 Obvykle se umělci živí jako...
  • 00:07:40 Říká se, že sochaři jsou
    instalatéři a truhláři.
  • 00:07:44 Tak to máte trojrozměrné.
  • 00:07:46 Malíři, ti zase malují, ale zdi.
    Kdepak, to je velice těžké.
  • 00:07:53 Ale oni s tím vůbec nemají problém,
    že je nějaká umělecká hrdost,
  • 00:07:57 že já jako sochař přece nebudu
    dělat odpady.
  • 00:08:00 To oni nemají. Jednak je nutno
    se uživit a jednak vy musíte
  • 00:08:04 podporovat tu vlastní práci.
  • 00:08:06 Kdybyste si nějak ty peníze
    nevydělal, tak byste potom
  • 00:08:10 nemohl dělat tu práci dál.
  • 00:08:12 Je zapotřebí hodně štěstí,
    aby se člověk prosadil?
  • 00:08:15 Hodně. To je jako na celém světě.
    Bez štěstí to snad nejde.
  • 00:08:20 Kolikrát hraje roli náhoda,
    že se někdo, třeba z celebrit,
  • 00:08:24 vyfotí a za ním shodou okolností
    visí nějaký obraz,
  • 00:08:28 a to vlastně odstartuje kariéru
    toho umělce.
  • 00:08:31 Říkám si, jestli třeba těm hvězdám
    posílají zdarma své obrazy?
  • 00:08:36 Někdy se o to snaží, ale obvykle
    to tak věci neovlivní.
  • 00:08:40 Ta náhoda, že třeba ta celebrita
    před tím obrazem stojí,
  • 00:08:43 úplně bez jakékoli intervence
    toho umělce, myslím,
  • 00:08:47 že v podstatě přinese víc štěstí,
    než když se to příliš připravuje.
  • 00:08:55 Ale jsou lidé, kteří jsou velice
    organizovaní v tomto,
  • 00:08:59 a to byl třeba Andy Warhol,
    který říkal, že jakmile potkal
  • 00:09:03 celebritu, tak mu poslal lístek.
  • 00:09:09 Udělal malou kresbičku
    a tu poslal tomu člověku.
  • 00:09:13 A říkal, to musí být aspoň
    třikrát, protože nikdo si
  • 00:09:17 nepamatujeme žádné jméno,
    aniž by bylo třikrát připomenuto,
  • 00:09:20 nebo abychom se s ním třikrát
    nesetkali.
  • 00:09:22 A cílevědomě a neuvěřitelně pilně
    pracoval právě na té komunikaci
  • 00:09:28 svých prací se světem.
  • 00:09:31 A pomalu stavěl
    tu obrovskou kariéru.
  • 00:09:35 Protože skutečně A. Warhola v USA
    zná absolutně každý.
  • 00:09:40 Ale to byla ze začátku
    mravenčí práce.
  • 00:09:44 Ale to mě překvapuje, já jsem si
    vždycky myslel, že to byl
  • 00:09:47 daleko větší bohém, že ho tyhle
    věci jakoby moc nezajímaly.
  • 00:09:50 To až mnohem později.
  • 00:09:52 Ale i později Andy byl velice
    soustředěný právě na propagaci.
  • 00:10:01 Co vás osobně zajímá na obrazu?
    Poselství, forma nebo zpracování?
  • 00:10:08 Samozřejmě, kdybych měla odpovědět,
    tak jak se má, tj. forma,
  • 00:10:12 zpracování i poselství.
  • 00:10:14 Ale já musím říct,
    že mě zajímá hodně poselství.
  • 00:10:19 Myslím, že ten náboj myšlenkový,
    idea, koncepce,
  • 00:10:24 pro mě je strašně důležitý.
  • 00:10:29 Kdyby se vás zeptal někdo,
    vezměme si třeba toho Warhola,
  • 00:10:33 kolik těch piksel těch Campbell s
    polívek on má na tom obraze,
  • 00:10:38 kdyby se vás někdo zeptal,
    vysvětlete mi, jaké je Warholovo
  • 00:10:42 poselství na 24 pikslách
    od polívky?
  • 00:10:46 Amerikanismus, protože to skutečně,
    teď snad už tolik..., právě,
  • 00:10:51 díky tomu, že se žije zdravěji,
    tak Campbell s sup už není viděno
  • 00:10:58 jako nejzdravější jídlo, ale to je
    zobrazení toho každodenního života,
  • 00:11:06 kdy on začínal.
  • 00:11:08 Tohle skutečně byla strava,
    kterou si mohl dovolit.
  • 00:11:12 To bylo vlastně poselství o něm,
    a nejen o něm, tam se přeneslo
  • 00:11:16 to osobní do univerzálního.
  • 00:11:23 Protože to bylo mnoho dalších lidí,
    kteří jedli taky Campbell s sup.
  • 00:11:27 Ale to potvrzuje to, o čem jste
    mluvila, že člověk by měl vidět
  • 00:11:30 to prostředí, ve kterém autor
    pracuje, a pak daleko líp pochopí,
  • 00:11:34 proč to dělá tak, jak to dělá.
  • 00:11:37 Ale nejen to.
    Já musím trochu odbočit.
  • 00:11:40 My jsme koupili takový domek
    nad New Yorkem a tam žil
  • 00:11:45 takový starší pán.
  • 00:11:50 A my jsme tam přišli,
    dům byl už trošku zanedbaný,
  • 00:11:55 ale byl to takový dřevěný
    domeček z roku 1800.
  • 00:11:59 Takový klasický malinký
    novoanglický domek,
  • 00:12:02 ale byla tam velká vymoženost -
    sprchový kout.
  • 00:12:07 Dešťová voda z okapu
    vedla do cisterny
  • 00:12:11 a z toho se pak rozváděla.
    Pitná tedy nebyla.
  • 00:12:15 Ale pán už zřejmě sprchu delší dobu
    nepoužíval, my jsme odhrnuli
  • 00:12:21 záclonu, která byla zplesnivělá,
    a co se tam objevilo?
  • 00:12:25 Tam byly takhle narovnané prázdné
    konzervy od Campbell s sup.
  • 00:12:30 A já jsem si řekla,
    to je Andy Warhol.
  • 00:12:33 Tam prostě ta idea těch Campbellsů,
    které, jak vidno, nejedí jen mladí
  • 00:12:39 studenti, ale taky velice starý
    pán, který žije na nějaké vesnici,
  • 00:12:45 tak to je univerzální znak.
  • 00:12:47 Vy jste byla v New Yorku 11. září?
  • 00:12:50 Ano, já jsem tam byla.
    A velice blízko.
  • 00:12:52 Já žiju v Carol Gardens,
    což je stará italská čtvrť,
  • 00:12:56 Manhattan je naproti, a já jsem
    stála v kuchyni a dělala jsem si
  • 00:13:02 čaj, protože to je ráno
    můj oblíbený nápoj,
  • 00:13:05 a najednou se všecko zatřáslo.
  • 00:13:08 Prostě bum a strašně se všecko
    zatřáslo. Ale v ulici se stavěl
  • 00:13:12 nový dům, tak jsem si říkala,
    shodili tady náklad cihel.
  • 00:13:18 A bylo nádherné počasí,
    to bylo perfektní babí léto,
  • 00:13:24 nádherně, slunce...
  • 00:13:27 A vyšla jsem na ulici, šla jsem
    k autu, abych jela do práce.
  • 00:13:33 A to jsem šla právě blíž
    k tomu Manhattanu, k té vodě.
  • 00:13:38 A najednou jsem viděla kouř.
  • 00:13:43 A pak jsem viděla letadlo, které
    letí jako do jedné z těch věží.
  • 00:13:50 A já jsem tomu nemohla
    absolutně věřit.
  • 00:13:52 Vy jste viděla ten moment?
  • 00:13:54 Já jsem viděla ten 2. moment.
  • 00:13:56 Já jsem tam stála, úplně zkoprnělá,
    protože si řeknete, to není možný.
  • 00:14:02 Ale ono to bylo možný.
    Ono se to skutečně stalo.
  • 00:14:04 A potom - a to byl skutečně takový
    surrealistický moment -
  • 00:14:08 v tom nádherném slunci,
    v tom perfektním ránu vidíte
  • 00:14:12 letadlo, které letí do budovy
    a potom ta budova vybuchne
  • 00:14:16 a teď vyletěla neuvěřitelná
    kvanta papíru.
  • 00:14:19 Ale ty v tom světle byly
    jako stříbrný.
  • 00:14:22 To bylo, jako kdyby tam vylítly
    stříbrné lístky.
  • 00:14:26 A teď to všechno začalo padat.
    A já jsem si říkala,
  • 00:14:29 tohle je nějaký...
    Ale to zkoprníte.
  • 00:14:33 Já taky mám takovou povahu,
    já si říkám - žádná panika.
  • 00:14:38 Člověk se musí snažit fungovat,
    jak nejlíp může,
  • 00:14:42 právě v takových momentech.
  • 00:14:44 Tak jsem šla do práce,
    ale potom už se všecko zastavilo,
  • 00:14:48 město se zastavilo. A to už jsme
    poslouchali jen ty zprávy.
  • 00:14:53 Někteří z mých spolupracovníků
    mohli potom u nás bydlet,
  • 00:14:56 protože doprava se úplně zastavila.
    Celé město se potom zastavilo.
  • 00:15:02 Udělal někdo nějaké výtvarné dílo,
    které by vás zaujalo,
  • 00:15:05 které by reflektovalo 11. září?
  • 00:15:08 Já myslím, že umělecké dílo
    o něčem takovém snad není
  • 00:15:12 vůbec možné vytvořit.
  • 00:15:15 Aby to mohlo tu strašnou
    monumentalitu, ty události
  • 00:15:19 vystihnout, tak to se vlastně
    nikdo ani neodvážil.
  • 00:15:28 U nás se teď hodně řeší financování
    kultury, možná jako všude,
  • 00:15:32 jak to je u vás?
  • 00:15:34 Je Brooklynské muzeum podporováno
    státem, nebo městem?
  • 00:15:38 To je komplikované.
  • 00:15:40 Podpora kultury v USA
    je velice komplikovaná věc.
  • 00:15:44 Ovšem je tam po desetiletí
    zaběhnuté mecenášství.
  • 00:15:51 Tam jsou jednak korporace,
    jednak společnosti,
  • 00:15:54 jednak individuální jednotlivci,
    kteří si to považují za čest
  • 00:16:00 podporovat umění.
  • 00:16:02 A to se pak spojuje se státní
    podporou, která je skutečně
  • 00:16:06 velice malá. Ta federální podpora.
  • 00:16:09 Od státu New York jde část podpory
    pro muzeum a potom jsou federální
  • 00:16:16 granty, které bohužel
    za těch posledních 10 - 15 let
  • 00:16:21 se hodně zmenšovaly.
  • 00:16:29 A ty požadavky na to, jakým
    způsobem nejen vyplnit ty granty,
  • 00:16:33 ale taky co bude nakonec
    ta federální vláda podporovat,
  • 00:16:37 to se všecko hodně změnilo.
  • 00:16:40 Začalo to být hodně konzervativní
    a pro mladší umělce
  • 00:16:43 skoro nedostupné.
  • 00:16:46 A tím pádem taky pro větší
    instituce, jako je Brooklynské
  • 00:16:50 muzeum, nebo i třeba Metropolitní
    muzeum, samozřejmě tvorba
  • 00:16:54 těch mladších umělců
    je daleko těžší.
  • 00:17:03 Když byl tady NA PLOVÁRNĚ
    T. Messer, tak mj. vykládal,
  • 00:17:07 jaký skandál způsobila Boyssova
    výstava, ale jaké požehnání
  • 00:17:11 to bylo pro tu galerii,
    ten skandál.
  • 00:17:15 Tak se ptám, jestli galerie
    potřebuje skandál?
  • 00:17:18 Někdy ano.
  • 00:17:20 My jsme měli výstavu mladých
    britských umělců.
  • 00:17:24 Tam byl ten Mariánský obraz?
  • 00:17:27 Ano, tam byl ten obraz,
    který údajně byl zneuctěn tím,
  • 00:17:31 že tam byl sloní trus.
  • 00:17:35 Tak ono to bylo komplikovanější,
    ale tenkrát byl starostou
  • 00:17:39 v New Yorku R. Guillani.
  • 00:17:45 A ten si vzal za úkol, že tuto
    výstavu nějakým způsobem
  • 00:17:49 uzavře a znemožní.
  • 00:17:51 To nejde, protože to by byla
    cenzura.
  • 00:17:54 Tak úplně uzavřít výstavu
    není tak možné.
  • 00:17:58 Ale tím dal té výstavě takové
    požehnání, že to muzeum nikdy
  • 00:18:02 nemělo tolik lidí
    na žádné výstavě než tam.
  • 00:18:05 To byly fronty kolem muzea.
  • 00:18:07 Takže my jsme si nikdy nemohli
    zaplatit takovou propagaci,
  • 00:18:11 jakou nám udělal právě
    ten negativní přístup starosty.
  • 00:18:16 -Nepřipadá vám ten svět absurdní?
    -Totálně.
  • 00:18:20 Když tohle vlastně způsobí
    ten zájem?
  • 00:18:24 Kdyby tam člověk udělal nějakou
    kvalitní výstavu,
  • 00:18:27 tak to bude mít možná
    zájem poloviční...
  • 00:18:29 Ale skandál v umění, to se už
    od 19. století, od Francouzů,
  • 00:18:34 dál posunuje. Teď vytvořit skandál
    už je velice těžké.
  • 00:18:40 Teď už můžete dělat skoro všechno.
  • 00:18:44 Kdo formoval vaše názory na umění?
  • 00:18:48 Já si myslím, že jsem měla
    moc dobrých učitelů.
  • 00:18:53 Jednak to byl můj otec
    Emanuel Poche, který ovšem
  • 00:18:56 mi formoval ty názory
    na historické umění.
  • 00:19:00 A pak to byla moje teta
    Anna Masaryková, která se
  • 00:19:04 zase naopak zabývala
    tím současnějším uměním,
  • 00:19:07 ale taky klasicismem.
  • 00:19:08 A potom to byla skupina kolem
    Mikuláše Medka a Koblasy.
  • 00:19:13 Jako mladá jsem měla možnost vidět
    v té době ty nejzajímavější
  • 00:19:19 produkty českého umění.
  • 00:19:22 A na hudbu to zase byla
    moje máma Herberta Masaryková
  • 00:19:26 a okruh jejích známých,
    takže já jsem vlastně byla
  • 00:19:31 velice požehnaná v tom,
    že jsem měla kolem sebe
  • 00:19:36 tak zajímavé lidi.
    Za to tedy jsem skutečně vděčná.
  • 00:19:41 Když člověk stárne, tak většinou
    nachází spoustu podobností
  • 00:19:46 se svými rodiči, i určité rodové
    vlastnosti, které třeba,
  • 00:19:51 když je mu dvacet,
    tak mnohdy i nesnáší.
  • 00:19:56 Zjistíte v 50 letech, že děláte
    věci, které přesně dělali vaši
  • 00:20:01 rodiče, a nesnášel jste je
    jako dítě, nacházíte nějaké
  • 00:20:05 rodové vlastnosti sama u sebe?
  • 00:20:09 No... já bych spíš řekla,
    že bych je chtěla nacházet,
  • 00:20:14 protože s takovýmhle dědictvím,
    to člověk je...
  • 00:20:19 Já se na ně dívám jako
    na veličiny, víte?
  • 00:20:24 Já bych hrozně chtěla mít
    třeba mámin vtip.
  • 00:20:27 Ona byla dlouho klidná,
    ale pak najednou řekla něco,
  • 00:20:31 že všichni padali smíchem.
  • 00:20:34 Já nevím, někdy možná si připadám
    tvrdá třeba na schopnost navázat
  • 00:20:41 konverzaci na ulici s lidmi.
    To rozhodně.
  • 00:20:46 Je to zavazující,
    být pokračovatelkou rodu?
  • 00:20:49 Já nevím, jestli pokračovatelkou
    rodu, ale zavazující to je.
  • 00:20:57 Já myslím, že pro každého,
    to není jen moje výjimečná situace.
  • 00:21:02 Já myslím, že každý je zavázán
    svým rodičům a své rodině
  • 00:21:05 žádným způsobem jejich památku
    nezneuctít a vždycky se chovat
  • 00:21:10 tak, abych mohla říct,
    dělala jsem svým rodičům čest.
  • 00:21:15 Já myslím, že by z vás vaši rodiče
    měli určitě velkou radost,
  • 00:21:20 že tedy čest své rodině
    věru děláte.
  • 00:21:23 A děkuji moc, že jste dneska
    přijala naše pozvání NA PLOVÁRNU.
  • 00:21:26 Děkuji vám, děkuji.
  • 00:21:29 Dnes byla naším hostem NA PLOVÁRNĚ
    paní CHARLOTTA KOTÍKOVÁ.
  • 00:21:35 Skryté titulky: Simona Sedmihorská
    Česká televize 2009

Související