iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
19. 1. 2007
21:30 na ČT2

1 2 3 4 5

7 hlasů
4802
zhlédnutí

Na plovárně

Olga Fikotová

Rozhovory Marka Ebena s významnými osobnostmi

22 min | další Zábava »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

Na plovárně s Olgou Fikotovou

  • 00:00:25 Dobrý večer.
  • 00:00:26 Mohl by to klidně být
    mizerný americký film.
  • 00:00:30 Atletka se socialistického
    Československa se zamiluje
  • 00:00:33 do atleta ze Spojených států,
    oba získají olympijské zlato,
  • 00:00:38 pak překonají všechny nástrahy
    železné opony, vezmou se
  • 00:00:41 a žijí spolu šťastně až do smrti.
  • 00:00:44 Nicméně život je komplikovanější
    než Hollywood.
  • 00:00:48 Je pravdivější a není také vždycky
    tak šťastný.
  • 00:00:51 Nicméně náš příběh tak opravdu
    začal. Psal se rok 1956
  • 00:00:57 a na olympiádě v Melbourne
    se do sebe zamilovali
  • 00:01:00 americký kladivář H. Connolly
    a československá diskařka
  • 00:01:04 OLGA FIKOTOVÁ, kterou dnes vítám
    NA PLOVÁRNĚ, dobrý večer.
  • 00:01:08 Dobrý večer.
  • 00:01:10 Paní Olgo, když jste začínala
    se sportem, vy jste to brala
  • 00:01:14 spíš jako zábavu
    než jako životní poslání?
  • 00:01:17 Celý život jsem brala sport víc
    jako zábavu než životní poslání.
  • 00:01:21 Já nevím, co je životní poslání?
    Možná, že sport byl jeho částí.
  • 00:01:28 Sport vám dá určitý rozhled
    a náhled, učíte se o sobě.
  • 00:01:34 Snad pohlížíte na svět jinak.
    Pro mě to vždycky bylo avocation.
  • 00:01:41 Vy jste chtěla původně
    dělat medicínu?
  • 00:01:44 Ano, byla jsem na Karlově
    univerzitě 3,5 roku.
  • 00:01:49 A potom bych byla ráda dokončila
    studia, ale nebylo to možné.
  • 00:01:55 Tedy bylo by to možné,
    kdybych zůstala.
  • 00:01:59 Ale nějak to tak přišlo,
    že jsem se rozhodla odjet.
  • 00:02:09 Nezapomenu na to, když jsem
    odcházela naposledy z univerzity.
  • 00:02:12 Pohladila jsem zábradlí,
    které ještě na ruce cítím.
  • 00:02:17 Vy jste začala jako basketbalistka,
    volejbalistka
  • 00:02:21 a taky jste hrála házenou?
  • 00:02:24 Já jsem vlastně začala
    jako prvotřídní brankářka
  • 00:02:27 v ulici Pod Bořislavkou.
  • 00:02:30 Protože tam byli samí kluci
    a jenom dvě holky,
  • 00:02:34 tak mě strčili do branky.
  • 00:02:36 Branka byla jenom šířka ulice,
    jedna popelnice na jedné straně,
  • 00:02:43 druhá popelnice na druhé straně.
  • 00:02:46 Byla jsem výborná
    pouliční brankářka.
  • 00:02:50 Moje kamarádka začala hrát házenou
    a jednou jejich brankářka dostala
  • 00:02:56 spalničky, tak pro mě přiběhla.
  • 00:02:58 Říkala, jestli bych jí rychle mohla
    pomoct, protože já jsem přece
  • 00:03:03 taková slavná brankářka.
  • 00:03:06 Jenomže branka v házené byla vyšší
    a širší, a tak jsme prohrály 28:0.
  • 00:03:15 Jedna z dívek ke mně přiběhla
    a zařvala mi do obličeje:
  • 00:03:22 "Ty jsi to největší nemehlo,
    které jsem kdy viděla!"
  • 00:03:27 A mě se to nějak dotklo.
  • 00:03:30 To bylo, jako když mi
    hodí rukavici.
  • 00:03:33 Tak jsem se hned do toho klubu
    zapsala a za 2 dny zavolali
  • 00:03:38 Vildu Marzína, který byl tehdy
    slavný brankář Sparty,
  • 00:03:43 a on mě začal trénovat.
  • 00:03:46 A tak jsem z české házené šla
    do národního mužstva
  • 00:03:50 jako brankářka.
  • 00:03:53 Kdo vás přivedl k disku?
  • 00:03:56 Já jsem hrála za Slavii
    a potom košíkovou za Spartu.
  • 00:03:59 A když jsem šla na univerzitu,
    tak jsem musela hrát za univerzitu.
  • 00:04:03 Jednou jsem řekla něco o tom
    tomu trenérovi a on mě suspendoval
  • 00:04:08 na 6 měsíců, tak jsem se rozhodla,
    že je čas dělat něco jiného.
  • 00:04:13 Otec Jandera, náš slavný trenér,
    řekl, holka,
  • 00:04:18 ty máš dlouhé ruce a nohy,
    já z tebe udělám diskařku.
  • 00:04:22 A začal hrát valčík "Na modrém
    Dunaji" kolem lampy ve Stromovce,
  • 00:04:28 abych jako chytla to tempo.
  • 00:04:31 Jo? Pomůže to, valčík?
  • 00:04:35 Valčík.
  • 00:04:37 To slyším poprvé.
  • 00:04:39 On říkal, to je taneční krok.
    To je pravda.
  • 00:04:44 Tak jsem tančila dvě hodiny valčík
    kolem lampy, jednu otočku za druhou
  • 00:04:50 tím valčíkovým tempem.
  • 00:04:53 Dodneška, i s mým kolenem,
    můžu tančit valčík velmi dobře.
  • 00:04:58 Kolik těch otoček vlastně uděláte,
    než hodíte?
  • 00:05:02 Než hodíte, tak jenom jednu.
    Vlastně jednu a půl.
  • 00:05:05 Přemýšlím, jak by to na tu hudbu
    rytmicky bylo?
  • 00:05:08 To znamená, že ten hod byl:
    tady-dy-dý-jap!
  • 00:05:11 Exactly!
  • 00:05:16 Přesně tak!
  • 00:05:18 Pusou mi to jde.
  • 00:05:19 A tak já jsem házela.
  • 00:05:21 Někdy se mi to povedlo,
    někdy se mi to nepovedlo.
  • 00:05:24 Měla jsem hrozné štěstí,
    že na důležitějších závodech
  • 00:05:28 se mi to většinou povedlo.
  • 00:05:30 Ale až tak pátým hodem.
    Tak to bylo i v Melbourne.
  • 00:05:36 Vy jste tehdy v Melbourne
    soupeřila se dvěma Ruskami.
  • 00:05:40 Jaké byly ty vztahy?
    Byly už tehdy napjaté?
  • 00:05:42 Vlastně ne, protože já do velké
    míry možná vděčila
  • 00:05:48 jedné z těch Rusek
    za to vítězství.
  • 00:05:55 V r. 1955 byly závody v Polsku,
    ve Varšavě, kam mě poslali.
  • 00:06:00 A když jsme přijeli do Varšavy,
    tak tam měli úplně nové disky.
  • 00:06:06 Já jsem nikdy neměla nový disk,
    já měla staré disky z Rudé hvězdy,
  • 00:06:10 co mi dal Otakar Jandera.
  • 00:06:12 Ale mně ten nový disk klouzal
    z ruky a skončila jsem 28. z 28.
  • 00:06:19 Ta vítězka byla
    Nina Ponomarevová-Romažková,
  • 00:06:25 která zvítězila v Helsinkách 1952.
  • 00:06:29 Že o mně napsali v novinách
    "Kometa zazářila a zhasla",
  • 00:06:34 to mně nevadilo, co mi vadilo,
    proč jsem to tak zbabrala?
  • 00:06:39 Vlastně hned večer po závodě
    jsem šla zpátky na stadion
  • 00:06:45 a tam jsem seděla ve tmě
    u diskařského kruhu.
  • 00:06:50 A tam byly nějaké postavy,
    smějící hlasy,
  • 00:06:54 4 - 5 lidí šlo po dráze.
  • 00:06:58 Já je slyším - byli to Sověti.
    Já mluvila trošku rusky ze školy.
  • 00:07:08 A jedna postava se oddělila
    a rychle přišla ke mně a řekla:
  • 00:07:13 "Co tady děláš?" Já se kouknu
    a ona je to Ponomarevová.
  • 00:07:22 A já říkám, že se mi nevedlo
    a že chci vědět proč?
  • 00:07:26 Tak já vstanu a ona říká,
    za prvé, ty jsi hrozně hubená,
  • 00:07:31 ty musíš mít svaly.
    A za druhé, přijď sem zítra ráno
  • 00:07:35 v 10 hodin a já tě naučím všechno,
    co potřebuješ,
  • 00:07:40 protože ty máš na to postavu.
  • 00:07:44 Tak dobře, tak to jdu říct
    ostatním a oni hned, nevěř Rusům,
  • 00:07:48 vždyť oni se učili od nás
    (což je pravda),
  • 00:07:53 ty ti nikdy nic neřeknou,
    ty ti jenom chtějí všechno ukrást.
  • 00:07:58 A já říkám, já vím,
    ale já už to slíbila.
  • 00:08:03 Já tam přijdu v 10 hodin,
    Ponomarevová už tam byla.
  • 00:08:06 Přes hodinu se mnou trénovala,
    ukázala mi celou svoji techniku,
  • 00:08:12 celý svůj trénink a potom mi dala
    ručně napsanou kopii
  • 00:08:17 jejího tréninku
    na celý rok až do olympiády.
  • 00:08:23 To je neuvěřitelné.
  • 00:08:24 Neuvěřitelné.
    To by se dneska nestalo.
  • 00:08:26 A říkala mi, podívej se,
    teď je to na tobě,
  • 00:08:29 jak si to natrénuješ, ale já si
    myslím, že se uvidíme v Melbourne.
  • 00:08:33 Na mou duši.
  • 00:08:35 A v Melbourne jsem jí hned chtěla
    poděkovat, ale pak jsem si řekla,
  • 00:08:40 počkej, to je lepší až po závodě.
  • 00:08:44 Co vám řekla? To jsem neměla dělat?
  • 00:08:48 Po závodě byla zdrcená.
    Ona na dvě hodiny zmizela.
  • 00:08:53 My jsme čekali dvě hodiny,
    než ji zase našli.
  • 00:08:57 Prostě to šla někam oplakat.
  • 00:09:01 Potom jsme byly na stupni vítězů
    a Ponomarevová se ke mně otočila
  • 00:09:06 a říkala, Olinko, já jsem
    na tebe hrdá. Tak jsem ji objala.
  • 00:09:12 To je neuvěřitelné.
  • 00:09:14 Tak to bylo fajn.
  • 00:09:16 Já jsem jí pak poděkovala.
  • 00:09:20 To je úžasné. To by člověk řekl,
    že na takové vrcholné soutěži,
  • 00:09:23 jako je olympiáda,
    není moc času se zamilovat?
  • 00:09:28 Kde tam ten prostor je?
  • 00:09:32 Možná, že to bylo 1. nebo 2. den,
    tak nějak.
  • 00:09:35 A po tréninku se musely vzít disky
    do takové boudičky,
  • 00:09:40 kde byly schůdky,
    člověk tam vlezl - bylo to
  • 00:09:44 jako velký kurník.
  • 00:09:47 A vevnitř bylo jen malé okénko,
    skoro tma,
  • 00:09:50 tak já tam nesla ty disky.
  • 00:09:53 A protože byla tma a venku
    bylo světlo, tak ta akomodace
  • 00:09:59 nebyla dost rychlá,
    měla jsem opravdu dobrý trénink,
  • 00:10:04 tak jsem byla v dobré náladě,
    a já jsem z těch schůdků seskočila.
  • 00:10:09 A dopadla jsem na 1 Američana.
    Byli tam dva. Omlouvala jsem se,
  • 00:10:16 celá červená. A oni se tak smáli.
    Oni se taky hrozně smáli.
  • 00:10:23 A když jsem zvedla oči,
    uviděla jsem bundu,
  • 00:10:27 takovou tmavomodrou bundu
    a na ní USA.
  • 00:10:35 A tak on říkal něco jako, ne,
    bylo to příjemné.
  • 00:10:39 A tak jsme si všichni smáli,
    chvíli jsme povídali,
  • 00:10:43 a tak jsme se seznámili.
    To byla úplná náhoda.
  • 00:10:46 Já házela hned 1. den
    po otevření olympiády
  • 00:10:50 a on 2. den.
  • 00:10:52 Já vyhrála 1. den,
    on vyhrál 2. den
  • 00:10:55 a měli jsme ještě
    nějakých 10 dní čas.
  • 00:11:02 A udělali jsme, co jsme mohli.
    Víc už jsme udělat nemohli.
  • 00:11:06 Naši vedoucí - on byl strašně
    vystrašený - začali hned říkat,
  • 00:11:10 co běháš s tím Američanem?
  • 00:11:14 Protože naše policejní agentka
    s námi byla v ubikaci,
  • 00:11:19 tak jsem tam do večerky
    v deset musela být.
  • 00:11:29 Už bylo téměř po olympiádě,
    když jsme teprve začali
  • 00:11:33 mluvit o lásce.
  • 00:11:35 Předtím jsme byli jako kamarádi,
    ale to přátelství se prohlubovalo
  • 00:11:39 víc a víc a víc.
  • 00:11:41 A ovšem se musím také přiznat,
    že co mě okouzlovalo, bylo,
  • 00:11:46 že my jsme v našem družstvu
    všichni byli tak ukáznění,
  • 00:11:52 a Američani byli
    tak svobodní, tak volní...
  • 00:12:00 Dnes už to tak nepochopíte,
    protože vy už se
  • 00:12:03 taky smějete volně.
  • 00:12:04 Dnes je to jiná nálada,
    ale tehdy nálada
  • 00:12:07 byla taková utlačená.
  • 00:12:09 Vy jste se vlastně s Haroldem
    od Melbourne neviděli jak dlouho?
  • 00:12:12 Jenom několik měsíců.
  • 00:12:15 Když se Harold vrátil do Ameriky,
    tak jeho a některé jiné poslali
  • 00:12:19 po světě jako vyslance dobré vůle.
  • 00:12:24 To se dělá celkem běžně.
  • 00:12:32 A to bylo hned v únoru,
    tak to jsou 3 měsíce.
  • 00:12:36 A když dokončil tuhle cestu
    v Jugoslávii, tak si zažádal
  • 00:12:41 o vízum do Prahy.
  • 00:12:43 A přijel do Prahy, na první pohled
    zase všechno bylo v pořádku,
  • 00:12:48 měl jenom 10 dní vízum,
    a tak jsme se rozhodli
  • 00:12:52 požádat o sňatek.
  • 00:12:55 Během těch deseti dní?
  • 00:12:58 Ano, během těch deseti dní.
  • 00:13:00 Tak jsme šli na ministerstvo
    vnitra, kde byla kancelář
  • 00:13:03 k povolování sňatků s cizinci.
  • 00:13:06 Všechno šlo velice rychle,
    protože povolení se nedávala.
  • 00:13:11 Jeden náměstek mi říkal,
    že když dívky zažádaly,
  • 00:13:16 že toho mají dost
    a že s nimi promluvili,
  • 00:13:21 oni to trošku oplakaly
    a všechno bylo fajn.
  • 00:13:24 Byly rády, že byly doma.
  • 00:13:27 Já jsem říkala,
    ale já bych chtěla to povolení.
  • 00:13:30 Ale tehdy to nebylo snadné.
    A já vám snad mohu říct proč.
  • 00:13:36 Když jsem se vrátila z Melbourne,
    tak jsem dostala darem hodinky.
  • 00:13:42 Dali mi ty hodinky a řekli,
    soudružko, třeba si myslíte,
  • 00:13:47 že bychom vám měli dát
    snad něco většího,
  • 00:13:51 ale my to opravdu nemůžeme udělat.
  • 00:13:54 Vy jste splnila svůj pracovní
    úvazek jen na 50 procent.
  • 00:14:00 Vy jste nám vyhrála tu olympiádu,
    ale potom jste se spustila
  • 00:14:05 s americkým fašistou.
  • 00:14:08 Dneska je to humorná věc,
    ale tehdy to nebylo příliš veselé.
  • 00:14:20 Když tohle řekl, tak já jsem chtěla
    vrátit ty hodinky,
  • 00:14:25 ale to se mi zdálo
    trochu moc, tak jsem to neudělala.
  • 00:14:29 Za druhé mi bylo jasné,
    že Harold v Praze nemůže zůstat.
  • 00:14:34 Prostě to nebylo možné,
    on by tam nemohl dýchat.
  • 00:14:40 Ten pán, co mi dal ty hodinky,
    říkal, podívejte se,
  • 00:14:43 najděte si někoho,
    kdo by se opravdu k vám hodil.
  • 00:14:50 Najděte si nějakého fešáka chlapa
    a my vám uděláme celou svatbu.
  • 00:14:55 A krásnou svatbu.
  • 00:14:57 A já jsem si nemohla odpustit,
    to je můj životní problém,
  • 00:15:01 takovou otázku, já jsem říkala,
    a kdyby to byl Harold Connolly,
  • 00:15:06 udělali byste mi taky tu svatbu?
  • 00:15:10 A on se na mě podíval velice
    ledově a řekl, soudružko, ne.
  • 00:15:15 Ještě máte ty hodinky?
  • 00:15:18 Mám je doma.
  • 00:15:19 Byly to švýcarské hodinky,
    ale mužské.
  • 00:15:22 Byly mi trochu velké.
  • 00:15:26 To měli připravené pro nějakého
    chlapa, to je jasný.
  • 00:15:30 Potom jsem se chtěla poradit
    s Janderou,
  • 00:15:33 tak jsem běžela na hřiště.
  • 00:15:35 Tam byl zahradník, který tam něco
    opravoval, a já jsem ho pozdravila.
  • 00:15:42 A on říká, dobrý den, Olgo,
    mám na vás otázku.
  • 00:15:47 My jsme byli přátelé.
  • 00:15:52 On ke mně přišel a říká,
    je to pravda, že vy se chcete vdát
  • 00:15:57 za nějakého Američana?
  • 00:16:00 Já jsem přitakala a on řekl,
    tak tohle si o vás myslím -
  • 00:16:05 a odplivnul si přede mnou.
  • 00:16:08 A když to udělal,
    tak už jsem nemohla
  • 00:16:10 jít ani k Janderovi.
    Já jsem utíkala domů, hysterická.
  • 00:16:16 Chytla jsem ty hodinky
    a práskla s nimi do stěny.
  • 00:16:20 A pak jsem si říkala,
    vždyť ty hodinky za to nemůžou.
  • 00:16:25 Tak jsem je sebrala,
    dala do krabičky
  • 00:16:28 a byly tam 50 let.
  • 00:16:34 A všude, kam jsem přišla,
    tak mi řekli buď, že jsem zrádkyně,
  • 00:16:38 anebo že jsem opravdu chtěla utéct
    do Ameriky a že si nechávám
  • 00:16:41 otevřená zadní vrátka.
  • 00:16:44 A mě to hrozně zraňovalo,
    protože já bych nikdy neutekla.
  • 00:16:47 Jediní lidé, kteří při nás stáli,
    byli Dana a Emil.
  • 00:16:51 Dana mi dala klíč a Emil říkal,
    Harold může zůstat u nás.
  • 00:16:57 A několik dní u nich zůstal.
    My jsme tam chodili.
  • 00:17:01 Já jsem říkala, Emile, to nemůžeš,
    dostaneš se do potíží.
  • 00:17:06 A Dana řekla, že ne,
    Harold je přece její kamarád.
  • 00:17:12 A Emil mu říkal, vždyť já jsem
    vždycky chtěl běhat v Americe,
  • 00:17:17 proč je ta mezinárodní situace
    tak pitomá,
  • 00:17:20 vždyť jsme přece atleti.
  • 00:17:23 Ale byl taky sjezd,
    kdy se trošku opravovala struktura
  • 00:17:28 tělesné výchovy a sportu.
  • 00:17:30 A byl to dobrý sjezd,
    byly to potřebné opravy.
  • 00:17:35 A já na tom sjezdu chtěla být.
  • 00:17:37 Ale byl tam také
    prezident Zápotocký.
  • 00:17:40 Emil řekl Haroldovi,
    že by měl být poblíž,
  • 00:17:44 protože on bude mluvit
    s prezidentem Zápotockým,
  • 00:17:48 jestli by si s námi nepromluvil.
  • 00:17:51 Tak jsem na tom sjezdu byla,
    ale po projevu Zápotockého
  • 00:17:56 ke mně přišel pořadatel a říkal,
    ve vestibulu je pan Connolly
  • 00:18:02 a pobuřuje lidi.
  • 00:18:07 Soudružko Fikotová,
    běžte tam a pošlete ho pryč.
  • 00:18:11 Oni totiž, když ho lidi vzadu
    objevili,
  • 00:18:14 tak se vykašlali na sjezd
    a chodili si tam pro podpisy.
  • 00:18:19 Ale Emil mluvil s prezidentem
    Zápotockým a ten řekl,
  • 00:18:24 že nemá čas na takové věci.
  • 00:18:28 Že má dost práce a starat se,
    jestli lidi jsou zamilovaní,
  • 00:18:32 nebo ne.
  • 00:18:33 Ale 2. den jsem dostala z Hradu
    pozvánku na audienci s ním.
  • 00:18:39 Říkal, víte, já nevím, co s vámi
    dělat, protože my vás už nemůžeme
  • 00:18:45 pustit do zahraničí reprezentovat,
    protože byste nám utekla.
  • 00:18:50 Ale není to na mně,
    je to na ministerstvu vnitra.
  • 00:18:53 Tak jsme šli na vnitro,
    tam vejdeme a ten náměstek,
  • 00:18:56 který mi říkal, že jsem zrádce
    a že nikdy nebude mluvit
  • 00:19:01 s panem Connellym,
    najednou říká, vítáme vás!
  • 00:19:06 Mluvil bezvadnou angličtinou
    a gratuloval Haroldovi.
  • 00:19:13 Sekretářky! Jedna vyběhla
    a objala mě a druhá se natahovala
  • 00:19:18 přes pult, oslavujeme, vidíte,
    paní Olinko, vždyť to jenom
  • 00:19:23 potřebovalo několik dní.
  • 00:19:30 A najednou to šlo.
    A dostali jsme povolení k sňatku.
  • 00:19:35 Vy máte spolu 4 dětí.
  • 00:19:38 Vy jste ještě jako matka 4 dětí
    závodila v Mexiku?
  • 00:19:43 A v Mnichově.
  • 00:19:45 V tom Mnichově jste dokonce nesla
    americkou vlajku.
  • 00:19:47 Ale já jsem taky závodila.
  • 00:19:49 To se snad stalo v dějinách poprvé,
    že by vlajku americké výpravy nesl
  • 00:19:53 někdo, kdo je emigrant?
  • 00:19:55 To byla ohromná věc.
  • 00:19:58 To byla velká čest.
  • 00:20:00 Jestli můžu osobní otázku,
    proč vy jste se vlastně rozvedli
  • 00:20:04 s vaším mužem?
  • 00:20:06 Můj muž miloval atletiku.
    Miluje atletiku.
  • 00:20:11 Pro něj atletika byla všechno.
  • 00:20:15 Já jsem měla i jiné zájmy
    a trošku nás to začalo rozdělovat,
  • 00:20:19 tak jsme si řekli, že bude
    poctivější, když si dáme volnost.
  • 00:20:26 Tak jsme se po 16 letech rozvedli.
  • 00:20:30 Co pro vás znamená olympiáda
    dneska?
  • 00:20:35 Vlastně jedna olympiáda
    se pro mě skládá ze dvou částí.
  • 00:20:39 Jedna část jsou olympijské hry.
  • 00:20:42 Doufám, že olympijské hry
    přežijí dlouhou dobu.
  • 00:20:45 A druhá je olympiáda života.
  • 00:20:49 My jsme všichni olympionici,
    protože ať se napijeme vody,
  • 00:20:53 ať vydechneme, ať děláme,
    co děláme,
  • 00:20:56 každé rozhodnutí ovlivňuje
    celou planetu.
  • 00:21:00 Já teď učím ekologii, a to je ta
    větší olympiáda, ve které teď budu
  • 00:21:06 závodit až do posledního dechu.
  • 00:21:13 Paní Olgo, moc vám děkuji,
    že jste si udělala čas na PLOVÁRNU,
  • 00:21:16 v tom bohatém programu,
    který tu máte.
  • 00:21:19 Doufám, že nebudete odjíždět
    z Prahy zklamaná a že vás uvidíme
  • 00:21:23 brzy znovu. Díky moc.
  • 00:21:25 Děkuji vám.
  • 00:21:26 Dnes byla naším hostem NA PLOVÁRNĚ
    paní OLGA FIKOTOVÁ.
  • 00:21:33 Skryté titulky: Simona Sedmihorská
    Česká televize, 2007