iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
5. 3. 2006
21:00 na ČT2

1 2 3 4 5

16 hlasů
6495
zhlédnutí

Na plovárně

Dana Zátopková

Rozhovory Marka Ebena s významnými osobnostmi

22 min | další Zábava »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

Na plovárně s Danou Zátopkovou

  • 00:00:25 Dobrý večer.
  • 00:00:27 Život je plný paradoxů.
  • 00:00:29 Zisk zlaté olympijské medaile
    je bezpochyby absolutním vrcholem,
  • 00:00:34 jakého může sportovec
    ve své kariéře dosáhnout.
  • 00:00:39 A sotva si umím představit, že by
    něco mohlo takový triumf zastínit.
  • 00:00:45 Ledaže by na stejné olympiádě
    váš manžel získal zlaté medaile
  • 00:00:52 hned tři. A tohle přesně se stalo
    legendě naší atletiky, oštěpařce
  • 00:00:58 paní DANĚ ZÁTOPKOVÉ.
    Bylo to v roce 1952 v Helsinkách.
  • 00:01:03 Vítám vás NA PLOVÁRNĚ, dobrý večer.
  • 00:01:05 Dobrý večer, Marku.
  • 00:01:07 Neříkala jste si někdy,
    jestli ten Emil nemohl
  • 00:01:11 ty tři medaile získat
    na nějaké jiné olympiádě?
  • 00:01:15 To ani ne, já jsem se na to opravdu
    dívala úplně jinýma očima.
  • 00:01:20 Spíš tak, že on už byl v té době
    slavný, protože vyhrál 2 olympijské
  • 00:01:25 medaile v Londýně v r. 1948.
    Já jsem byla vždycky v ústraní.
  • 00:01:31 Spíš jsem si proti němu připadala
    jako takový atletický pišišvorek.
  • 00:01:37 A když se mi podařilo vyhrát
    zlatou medaili v Helsinkách,
  • 00:01:40 tak jsem byla přešťastná,
    že jsem ho mohla
  • 00:01:44 trošku takhle následovat.
  • 00:01:47 A že bych ho nějak zastínila,
    ani nápad.
  • 00:01:51 On měl výhodu, že to bylo
    přece jen víc disciplín,
  • 00:01:55 v oštěpu je jen jedna.
    Víc už jste toho dosáhnout nemohla.
  • 00:01:59 Je jenom jedna, to je pravda,
    ale z tohohle hlediska
  • 00:02:02 jsem nebyla schopná se na to dívat.
  • 00:02:04 Je pravda, že on
    na tu olympiádu nechtěl jet?
  • 00:02:07 To je známá záležitost, že tam byl
    jeden kluk, jmenoval se
  • 00:02:11 Standa Jungwirth, který byl docela
    dobrý. Běhal 800 a 1500 metrů.
  • 00:02:17 Ale měl zavřeného tatínka
    z politických důvodů.
  • 00:02:22 Emil hned na jaře říkal, já chci,
    aby Jungwirth na olympiádu jel,
  • 00:02:27 protože si to zaslouží.
  • 00:02:30 Já se o něho budu starat,
    aby byl politicky únosný atd.
  • 00:02:36 Když potom viděl ty čachry machry
    s tím, aby Jungwirth na olympiádu
  • 00:02:42 nejel, což trvalo vlastně
    až do odjezdu, a když ráno viděl,
  • 00:02:48 že Standa nemá letenku, tak se
    rozhodl, že na olympiádu nepojede.
  • 00:02:55 Ale nakonec to dopadlo tak,
    že političtí funkcionáři
  • 00:03:00 si tohle uvědomili a nakonec
    je pustili oba dva.
  • 00:03:05 A oni za 2 - 3 dny přiletěli
    do Helsinek, tak jsme byli rádi,
  • 00:03:10 že to tak dobře dopadlo.
  • 00:03:13 To byla tehdy v roce 1952
    šílená odvaha,
  • 00:03:15 když si to člověk představí...
  • 00:03:18 Byla to šílená odvaha.
    Já se přiznám, já jsem celou cestu
  • 00:03:21 do Helsinek probrečela, protože
    jsem měla strach, že ho zavřou.
  • 00:03:24 Já jsem měla hrozný strach, protože
    můj otec byl za války zavřený,
  • 00:03:29 tak vím, co to je.
    To strašně působí na celou rodinu.
  • 00:03:33 Když pak získal Emil ty první dvě
    zlaté, hodnotilo to nějak
  • 00:03:38 vedení výpravy?
  • 00:03:40 Vždycky ráno bylo hodnocení dne,
    kdo jak uspěl a podobně.
  • 00:03:43 Vedoucí, já ho nebudu jmenovat,
    protože ho to určitě strašně mrzí
  • 00:03:49 ještě dodnes, když jsme tam seděli,
    tak on řekl: "Dlužno říct,
  • 00:03:54 že Emil Zátopek získal druhou
    zlatou medaili, a nebýt nedostatku
  • 00:04:01 v jeho politickém chování,
    tak by z něho mohl být
  • 00:04:06 docela dobrý reprezentant."
  • 00:04:09 Vzpomínáte si, kdy jste se s Emilem
    viděla poprvé?
  • 00:04:14 To bylo v roce čtyřicet osm.
    Já byla v oštěpu úplný začátečník.
  • 00:04:20 Tehdy jsem se na jaře dostala
    do Zlína, když začínala sezona,
  • 00:04:26 tak naráz se tam funkcionáři začali
    plašit, že budou závody a že se tam
  • 00:04:32 Emil Zátopek pokusí
    o československý rekord na 3 km.
  • 00:04:37 A že všichni mají
    povinnost nastoupit.
  • 00:04:40 Já jsem říkala, že jsem začátečník,
    bude tam ještě někdo,
  • 00:04:44 kdo se mnou ten oštěp bude házet?
  • 00:04:47 A on říkal, nestarej se,
    budeš dělat křoví.
  • 00:04:53 A tam jsem se s ním poprvé setkala,
    protože jako "křoví" oštěp dali
  • 00:04:57 před ty 3 km, a já jsem tam tehdy
    udělala svůj první čs. rekord.
  • 00:05:04 Jak jsem tam stála na hřišti,
    tak mi šel gratulovat 1 funkcionář
  • 00:05:09 a po jeho boku Emil Zátopek.
    Sám Emil Zátopek!
  • 00:05:13 Tehdy on už byl hvězda.
  • 00:05:15 Jako pro začátečníka
    pro mě opravdu už byl hvězda.
  • 00:05:19 Teď jsem viděla, jak se ke mně
    blíží důstojným krokem a říkal,
  • 00:05:23 tak ti gratuluji.
  • 00:05:25 Já jsem řekla, tak ti děkuji.
    A hned jsem šla pryč.
  • 00:05:29 Potom ale on udělal rekord na 3 km.
  • 00:05:32 Ten funkcionář přiletěl za mnou
    s kytkou - natrhanou někde
  • 00:05:37 v zahrádce, protože to byly
    zahradní květiny, a řekl,
  • 00:05:42 jdi za Emilem, zaklepej a jdi
    za Emilem do šatny a řekni mu,
  • 00:05:48 že mu blahopřeješ za atlety.
    A to bylo naše první setkání.
  • 00:05:54 Emil vždycky vypadal,
    že má velikánskou vůli vítězit.
  • 00:05:58 Byl taky takový, když dobýval vás?
  • 00:06:02 Já jsem v něm viděla napřed
    takového ušatého kluka.
  • 00:06:05 On byl tehdy ostříhaný dohola,
    protože byl na vojně.
  • 00:06:09 On na to šel od lesa.
    Neskládal mi žádné poklony.
  • 00:06:14 Neříkal, že jsem krásná apod.,
    vůbec ne, ale on se mě snažil
  • 00:06:18 získat takovou velkou,
    pro mě neuvěřitelnou obětavostí.
  • 00:06:26 Stačilo říct, že bych potřebovala
    něco donést a on nastartoval
  • 00:06:34 a vyrazil. Vyrazil třeba pro
    čabajské klobásy do Starého Města,
  • 00:06:40 což bylo třeba 3 km.
  • 00:06:42 A ta jeho obětavost mě úžasně
    okouzlovala.
  • 00:06:48 Ta byla skutečně neuvěřitelná.
  • 00:06:51 Naši, hlavně taťka, nebyli
    moc nadšení, když se dozvěděli,
  • 00:06:54 že s ním třeba chodím.
  • 00:06:56 Což jsem ani neřekla,
    jen že přijde Emil Zátopek,
  • 00:07:00 a on mě doprovodil až domů
    k brance.
  • 00:07:03 A v taťkovi přece jen zvítězila
    ta moravská pohostinnost,
  • 00:07:07 tak ho pozval dál.
  • 00:07:11 Emil řekl, ano, děkuji -
    a už byl u nás.
  • 00:07:16 A mamka právě dělala palačinky,
    a tu si získal okamžitě.
  • 00:07:20 Řekl, jé, vy děláte palačinky,
    ty mám strašně rád.
  • 00:07:24 Ale strašně, já vám pomůžu.
    A už naléval palačinky a tak.
  • 00:07:29 Taťka měl před tím ke mně
    přednášku, jak není dobré
  • 00:07:33 si brát člověka,
    který bude asi někdo.
  • 00:07:39 Říkal, on asi bude slavný,
    dej si pozor,
  • 00:07:42 s takovým člověkem není lehký
    život a radši si to rozmysli.
  • 00:07:47 My jsme pak zjistili, že jsme
    narození ve stejný den,
  • 00:07:51 stejný měsíc, stejný rok -
    úplně stejně.
  • 00:07:54 Teprve na svatbě to vlastně
    rozřešila maminka Zátopková,
  • 00:07:58 kterou mrzelo, že jsme stejně
    staří. Zřejmě jí to trochu žralo,
  • 00:08:03 a když jsme potom seděli
    před svatbou v místnosti,
  • 00:08:09 kde byla celá rodina,
    Zátopkova i naše,
  • 00:08:13 tak maminka Zátopková zničehonic
    se ptala mojí matky,
  • 00:08:18 a v kolik hodin se Danuška
    narodila?
  • 00:08:21 A mamka říká, to si pamatuji,
    to bylo v 7 hodin ráno.
  • 00:08:26 A paní Zátopková říkala,
    tož to je Emilek starší,
  • 00:08:31 ten se narodil brzo po půlnoci.
  • 00:08:34 Takže tím to rozřešila,
    že on byl asi o 7 hodin starší.
  • 00:08:40 Ale Emil potom mi říkal,
    že bys mamince věřila,
  • 00:08:44 ta to udělala schválně, aby mi
    zajistila to první místo v rodině.
  • 00:08:49 Maminka měla 8 děcek.
  • 00:08:51 A ta si nás pletla i jménem,
    a ne tak, aby si pamatovala,
  • 00:08:55 v kolik hodin se který z nás
    narodil. Co blázníš?
  • 00:08:59 On vlastně musel Emil ještě žádat
    snad ministerstvo obrany?
  • 00:09:03 Ano.
  • 00:09:04 To je absurdní,
    z dnešního pohledu absurdní.
  • 00:09:08 Tehdy ještě byly takové tradice,
    že když si důstojník někoho bral,
  • 00:09:12 tak musel žádat o povolení
    Ministerstvo národní obrany.
  • 00:09:18 A protože my jsme byli Ingři
    a náš vzdálený příbuzný,
  • 00:09:24 generál Sergej Ingr byl
    za Benešovy vlády v Londýně,
  • 00:09:30 tak Emilovi svatbu nepovolili.
  • 00:09:40 A když se to Emil dozvěděl,
    tak hned hnal na ministerstvo
  • 00:09:43 a řekl, nevadí, já půjdu z vojny.
    Já si Danu chci vzít.
  • 00:09:50 Tak potom asi za týden mu přišlo
    povolení, že si mě může vzít.
  • 00:09:56 Když jste byli na olympiádě
    v Londýně, to jste ještě
  • 00:09:58 nemohli bydlet společně?
  • 00:09:59 Ne, to nešlo, to ještě nebyly
    v té době takové volné mravy.
  • 00:10:03 Kluci bydleli asi 40 km od nás,
    takže takové to naše počáteční
  • 00:10:08 nadšení, že jedeme oba
    na olympiádu...
  • 00:10:14 Tak Emil to měl už jasné,
    protože byl dobrý,
  • 00:10:17 tehdy už měl nejlepší čas
    na 10 km na světě,
  • 00:10:21 ale já jsem s odřenýma ušima
    splnila limit.
  • 00:10:26 To bylo tehdy 40 m, takže když
    jsem to splnila, tak byly velké
  • 00:10:32 debaty mezi našimi funkcionáři,
    jestli ji tam poslat,
  • 00:10:37 nebo neposlat. I když jsem měla
    limit, tak přesto věděli,
  • 00:10:41 že už spolu chodíme. To už jsme
    byli do sebe zamilovaní.
  • 00:10:45 Rozdělili se na dvě party.
  • 00:10:47 Jedna parta byla pro to,
    abych tam nejela,
  • 00:10:51 protože ho budu rozptylovat.
  • 00:10:54 Místo aby myslel na to,
    aby vyhrál 10 kilometrů,
  • 00:10:57 tak bude myslet na to,
    kde by se s ní sešel.
  • 00:11:03 A druhá parta argumentovala tím,
    že když tam nepojedu,
  • 00:11:10 tak on to bude cítit
    jako nespravedlnost.
  • 00:11:14 Když mám limit, že tam patřím,
    on bude nešťastný,
  • 00:11:17 že tam nejsu a že mu to nepřidá
    k výkonu.
  • 00:11:22 K výkonu - k reprezentaci
    socialistické vlasti.
  • 00:11:25 Ale nakonec mě tam pustili,
    tak jsme tam jeli.
  • 00:11:28 A my jsme se strašně radovali.
  • 00:11:29 Čepek tam bral kytaru, že si budeme
    někde sedět a budeme si na ni hrát.
  • 00:11:34 Houby, kdepak, my jsme byli
    40 km od sebe.
  • 00:11:38 Ale Emil tam dobře zaválel,
    vyhrál tam celkem suverénně 10 km.
  • 00:11:45 A na 5 km byl o prsa druhý.
  • 00:11:49 Říkal, vlastní hloupostí,
    vlastní blbostí jsem prohrál 5 km.
  • 00:11:55 Ale to je sport.
  • 00:11:58 Vy jste zažila taky tu památnou
    cestu z olympiády z Melbourne?
  • 00:12:03 -Ano.
    -Tou lodí?
  • 00:12:05 Ano, to jsme zažili.
  • 00:12:07 To trvalo nějak strašně dlouho?
  • 00:12:09 To bylo v padesátém šestém roce.
  • 00:12:12 To byl takový smolařský rok,
    protože Emil si udělal
  • 00:12:16 hned zjara kýlu a já jsem si
    udělala zánět šlachy pod kolenem.
  • 00:12:20 Takže jsme vlastně neměli pořádnou
    formu a nemohli jsme trénovat.
  • 00:12:24 My jsme řekli, že bychom tam
    vlastně ani neměli jet,
  • 00:12:28 protože nemáme formu.
    Ani já jsem neměla formu, ani on.
  • 00:12:32 Ale nakonec všichni říkali,
    to nemůžete, všichni vás tam
  • 00:12:38 budou čekat, že přijedete.
    Takže nakonec jsme tam jeli.
  • 00:12:42 Musím říct, že i když jsme tam
    nijak neuspěli - Emil byl šestý
  • 00:12:47 na maraton, já jsem byla čtvrtá
    v oštěpu, tak nakonec to byla
  • 00:12:52 nejzajímavější cesta
    v našem životě.
  • 00:12:55 Neuspěli...
  • 00:12:57 Dneska jsou na to jiná měřítka.
  • 00:12:59 Ale na nás se tehdy jako
    na olympijské vítěze dívali
  • 00:13:04 trochu jinak, takže říkám,
    že jsem tam jako čtvrtá neuspěla.
  • 00:13:09 A Čepek byl šestý.
    Ale dobře, že jsme tam jeli,
  • 00:13:12 protože Austrálie sama o sobě
    je velmi zajímavá země.
  • 00:13:17 A je to daleko, kdy se tam
    člověk dostane?
  • 00:13:21 A ta zpáteční cesta,
    to bylo úplně něco mimořádného.
  • 00:13:26 Tam se to zkomplikovalo všelijak
    politicky atd.
  • 00:13:29 Letadlo, které nás vezlo tam,
    to bylo francouzské letadlo,
  • 00:13:35 které tam na nás čekalo,
    tak na poslední chvíli,
  • 00:13:40 když už se měla zavírat
    olympijská vesnice,
  • 00:13:42 tak Francouzi řekli, že to letadlo
    není úplně v pořádku.
  • 00:13:46 A naše vedení se úplně poplašilo,
    my tady nemůžeme zůstat,
  • 00:13:51 protože olympijská vesnice
    se zavírá, a co budeme dělat?
  • 00:13:56 A naši krajané, bylo jich tam
    strašně moc a měli jsme s nimi
  • 00:14:00 velice dobré styky, řekli,
    nevadí, strašně rádi vás
  • 00:14:03 celou výpravu tady budeme
    opatrovat.
  • 00:14:08 Ale naši řekli, to nejde, jednak
    by se nám to mohlo rozpchnout,
  • 00:14:15 někdo by mohl emigrovat,
    někomu by se tady mohlo zalíbit,
  • 00:14:18 takže to dopadlo tak, že naše
    vedení vyrazilo za Sověty,
  • 00:14:23 kteří tam měli loď Gruzii,
    jestli by nás nevzali na palubu.
  • 00:14:29 Oni souhlasili, takže jsme se
    během 2 hodin museli sbalit
  • 00:14:35 a v noci jsme jako nějací zločinci
    prchali na loď.
  • 00:14:40 Oni nám to nanesli, že nám tam jde
    skoro o život, kdo ví,
  • 00:14:47 jak by to všechno dopadlo.
    Takže nás hnali na tu Gruzii.
  • 00:14:51 Tím se stalo, že jsme se potom
    místo 3 dnů dostali domů
  • 00:14:59 skoro za 3 neděle nebo za měsíc.
  • 00:15:02 Protože jsme jeli tou lodí
    z Melbourne nahoru kolem Japonska
  • 00:15:08 až do Vladivostoku.
  • 00:15:10 To byla osobní, nebo nákladní loď?
  • 00:15:12 Bůh ví, já nevím,
    asi to byla osobní loď.
  • 00:15:15 Protože tam byly kajuty, ale vím,
    že v podpalubí byly živé ovce,
  • 00:15:20 které se cestou zabíjely.
  • 00:15:21 Takže hlavní strava tam byla
    "grešivaja kaša" a ovčí maso a tak.
  • 00:15:30 Ale o to nejde, to člověk neumře
    hlady, ale bylo to zajímavé.
  • 00:15:37 Kolem japonských ostrovů jsme
    zažili tajfuny.
  • 00:15:41 A když jsme vystupovali
    ve Vladivostoku,
  • 00:15:44 tak tam bylo -32 stupně.
  • 00:15:50 A my jenom v takových lehkých
    šusťákách, protože jsme nic neměli.
  • 00:15:56 Tam nás vítala dechovka.
  • 00:15:59 Vím, že z těch trub kapaly
    úplně kapičky ledu,
  • 00:16:04 protože tam byla strašná zima.
  • 00:16:12 A tam jsme se nalodili do vlaku
    a jeli jsme 10 - 12 dní
  • 00:16:17 přes Sibiř a byli jsme 4 - 5 dní
    v Moskvě. Zima jako v psírně.
  • 00:16:23 A pak jsme se nalodili do letadla
    a jeli jsme domů.
  • 00:16:29 Čekal vás někdo na letišti,
    po takové době?
  • 00:16:31 Já už ani nevím. Někdo tam čekal.
  • 00:16:33 Asi to nebylo moc velkorysé,
    protože bych si na to pamatovala.
  • 00:16:40 Vy jste vlastně dosáhla posledního
    světového rekordu dřevěným oštěpem.
  • 00:16:45 Myslíte si, že byste s oštěpem
    dnešní konstrukce hodila dál?
  • 00:16:52 Určitě, protože my jsme házeli
    dřevěnými oštěpy,
  • 00:16:58 které jsou měkčí, ale nemají takové
    letové vlastnosti jako ty kovové.
  • 00:17:04 Máte doma schované ty vaše
    zlaté oštěpy?
  • 00:17:07 Já jsem doma třeba měla 30 oštěpů,
    tak, jak se vyvíjely.
  • 00:17:13 Dneska by to pro muzeum byla
    úplně fantastická věc.
  • 00:17:18 Ty jasaňáky, potom z kanadského
    smrku a pak ty lepené oštěpy
  • 00:17:23 až do těch kováků.
  • 00:17:25 Jenomže Čepek, on byl takový
    praktik a všechno se snažil
  • 00:17:29 využít v praxi.
  • 00:17:31 Nakonec jsme byli atleti,
    kteří na sobě mají něco zpoceného,
  • 00:17:35 takže pořád musí něco někde věšet.
  • 00:17:38 Takže náš dům dodnes vyniká tím,
    že je tam na sušení jeden oštěp
  • 00:17:43 z mistrovství Evropy, druhý taky,
    pak je tam třetí oštěp,
  • 00:17:51 který je jako smeták v kuchyni.
    A to je ten olympijský.
  • 00:17:56 Fakt z toho je smeták?
  • 00:17:58 Z olympijského oštěpu mi
    udělal smeták.
  • 00:18:01 V nestřeženém okamžiku.
  • 00:18:03 To je hrozné.
  • 00:18:04 Ze začátku mě to naštvalo,
    ale pak jsem se s tím smířila.
  • 00:18:08 On říkal, co bys s ním dělala?
    Takže ho mám dodnes.
  • 00:18:13 Jednou u nás byli Japonci,
    jestli náhodou nemám
  • 00:18:17 ten olympijský oštěp.
  • 00:18:19 A já jsem vylezla z kuchyně
    s tím smetákem
  • 00:18:23 a mohla je klepnout pepka.
  • 00:18:27 To věřím. Kdy se vám po Emilovi
    nejvíc stýská?
  • 00:18:30 V čem vám nejvíc chybí?
  • 00:18:33 To je na takové povídání,
    protože on byl velmi chytrý.
  • 00:18:38 On hodně znal.
  • 00:18:41 Když jsme bydleli v Tróji, tak tam
    máme ořech a pod ním sezení.
  • 00:18:46 A my jsme pod ním někdy seděli
    a povídali si.
  • 00:18:54 Možná se to zdá být směšné,
    četli jsme si básničky.
  • 00:18:59 Já mám strašně ráda čínskou poezii
    od Mathesia.
  • 00:19:03 Tak jsme si tam sedli,
    dali jsme si třeba lahev vína
  • 00:19:07 a teď jsme tam seděli a četli
    si při baterce básničky.
  • 00:19:11 Nahlas?
  • 00:19:13 Nahlas. My už jsme je potom
    znali zpaměti, takže už jsme se
  • 00:19:16 vzájemně doplňovali.
  • 00:19:19 Nejvíc jsem milovala "Krále Lávru",
    kterého znal Emil zpaměti.
  • 00:19:23 -Znáte "Krále Lávru" od Havlíčka?
    -Ano.
  • 00:19:26 To je krásná báseň.
    A on to znal zpaměti.
  • 00:19:31 Takže když jsem se chtěla pobavit
    a úplně uvolnit, tak jsem říkala,
  • 00:19:37 prosím tě, nemohl bys mi
    zarecitovat "Krále Lávru".
  • 00:19:43 Teď on spustil. A maminka mluvila
    jiným hlasem - prostě střídal tón
  • 00:19:49 hlasu, aby maminka mluvila
    ženským hlasem apod.
  • 00:19:53 To byla hrozná legrace.
  • 00:19:57 Tyhle chvíle jsem měla
    strašně ráda.
  • 00:20:00 A jelikož náš život byl velice
    pestrý, někdy jsme byli velice
  • 00:20:07 zatížení, protože v té době
    k povinnostem reprezentanta
  • 00:20:12 nestačilo trénovat
    a mít pořádný výkon,
  • 00:20:16 ale i společenské povinnosti.
    Chodit na besedy do škol apod.
  • 00:20:23 A těch besed bylo moc.
    A lidi to měli strašně rádi.
  • 00:20:26 Já to neodsuzuji, protože lidi
    se tehdy nedostali ven, a my ano.
  • 00:20:32 Takže všechno je strašně zajímalo.
  • 00:20:35 Někdy jsme byli opravdu
    velice přetíženi.
  • 00:20:40 Někdy člověk měl hlavu
    úplně na prasknutí.
  • 00:20:44 Byli jsme třeba, jak se říká, down.
  • 00:20:49 A to jsme si pak jednou vymysleli,
    že si zavedeme
  • 00:20:55 tzv. den absolutní blaženosti.
    To jsme tak občas dělali,
  • 00:21:01 ale nemůžu říct,
    že by nám to často vyšlo.
  • 00:21:06 Ale občas nám to vyšlo.
  • 00:21:09 To si každý mohl dělat, co chtěl,
    ale nesměl dělat to, co musel.
  • 00:21:15 Jakmile někdo začal dělat to,
    co musel, tak hned ten druhý
  • 00:21:18 měl právo ho napomínat.
  • 00:21:21 A končilo to tím, že večer se
    nemusel převlékat do pyžama,
  • 00:21:27 nemusel si čistit zuby...
  • 00:21:30 Prostě, jak chtěl,
    vlezl do postele a spal.
  • 00:21:33 To byla obrovská úleva.
  • 00:21:36 To je inspirativní.
  • 00:21:38 Den absolutní blaženosti.
  • 00:21:40 A musím říct, že to bylo pěkné,
    bylo to fajn.
  • 00:21:44 Je něco, co jste Emilovi zapomněla
    říct, kdyby tady teď seděl s námi,
  • 00:21:48 co byste mu ráda řekla?
  • 00:21:52 Co bych mu ráda řekla?
  • 00:21:55 Ty kluku jeden, ty jsi mě často
    zklamal, často jsi mi připravil
  • 00:22:01 těžké chvíle, ale jinak
    jsem tě měla celý život moc ráda.
  • 00:22:10 Děkuji, že jste si udělala čas
    na PLOVÁRNU a děkuji
  • 00:22:14 za ty krásné příběhy, díky.
  • 00:22:18 Dnes byla naším hostem
    paní DANA ZÁTOPKOVÁ.
  • 00:22:24 Skryté titulky: Simona Sedmihorská
    Česká televize, 2006

Související