iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
24. 9. 2002
21:50 na ČT2

1 2 3 4 5

61 hlasů
5865
zhlédnutí

Na plovárně

Jiří Weiss

Rozhovory Marka Ebena s významnými osobnostmi

23 min | další Zábava »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

Na plovárně s Jiřím Weissem

  • 00:00:25 Dobrý večer.
  • 00:00:27 Tak vám musím říct, že jak máme
    za sebou už přes 120 PLOVÁREN,
  • 00:00:31 tak se občas stane, že se některé
    životní scénáře sobě podobají.
  • 00:00:37 Např. životní scénář
    našeho dnešního hosta.
  • 00:00:41 Útěk před nacisty, po válce návrat,
    okouzlení stranou,
  • 00:00:47 vystřízlivění ze strany, emigrace
    a občasné polistopadové návraty.
  • 00:00:55 Už jsme tu pár takových osudů měli.
  • 00:00:59 A to vše platí o režiséru
    JIŘÍMU WEISSOVI.
  • 00:01:02 Měl bych asi připomenout, že
    natočil film jako ULOUPENÁ HRANICE
  • 00:01:06 nebo VLČÍ JÁMA. A neměli bychom
    zapomenout na ten poslední:
  • 00:01:09 MARTA A JÁ.
  • 00:01:10 Dnes jej vítám NA PLOVÁRNĚ.
    Dobrý večer.
  • 00:01:13 Klapky jsem zapomněl doma,
    bohužel.
  • 00:01:16 Nevadí, tady jich není třeba.
  • 00:01:19 Pane doktore, setkal jste se taky
    sám s podobnými osudy,
  • 00:01:22 jako je ten váš?
  • 00:01:24 To je všechno tuctové.
    Pohleďte, já patřím ke generaci,
  • 00:01:28 která se narodila za starého
    Rakouska.
  • 00:01:32 Tatínek mě nesl na ramenou
    po Příkopech, kolem mě házeli lidé
  • 00:01:35 do vzduchu klobouky a křičeli:
    "Sláva!" a "Nazdar!"
  • 00:01:39 Mně se to strašně líbilo.
  • 00:01:42 -Kolik vám bylo?
    -Pět.
  • 00:01:44 A to si pamatujete?
  • 00:01:46 Velmi jasně.
    To si pamatujete navždy.
  • 00:01:49 Tatínek mě držel, stáli jsme
    na Václavském náměstí u Juliše.
  • 00:01:56 To byla cukrárna dole,
    kam jsem tehdy chodil.
  • 00:02:01 A jel automobil, kolem šli
    legionáři, a byl to
  • 00:02:04 pan prezident Masaryk.
  • 00:02:06 Vidím to všechno před sebou,
    nezapomenete na takové okamžiky.
  • 00:02:11 A taky si vzpomínám, jak jsem
    chodil do obecné školy v Karlíně.
  • 00:02:15 Byl jsem továrnický synek, měl jsem
    krásné vlásky, modrá očička.
  • 00:02:19 Byl jsem jako holčička,
    protože takhle mě doma vychovali,
  • 00:02:23 a kolem mě byli kluci,
    kteří byli hladoví.
  • 00:02:27 A já jsem vždycky měl chleba
    s máslem a se šunkou, se sýrem
  • 00:02:31 a s vajíčkem, a všichni mi říkali,
    dej mi kousnout.
  • 00:02:36 A já jsem jim dával kousnout,
    protože mi jich jednak bylo líto
  • 00:02:40 a jednak to byla dobrá politika.
    Bylo to nutno udělat.
  • 00:02:45 A na co měl váš tatínek továrnu?
  • 00:02:49 Vyráběl rum a likéry.
  • 00:02:52 -A jednal špatně s personálem.
    -V jakém směru?
  • 00:02:57 Tehdy se vůbec jednalo špatně
    s personálem.
  • 00:03:00 Třeba moje babička, kam jsem musel
    vždycky jezdit s kočárem -
  • 00:03:05 já jsem seděl na kozlíku -
    z Karlína do Libně na Palmovku,
  • 00:03:13 kde dědeček hrál taroky s panem
    farářem a s panem rabínem.
  • 00:03:18 A pak jsme měli oběd, kuchařka ho
    přinesla, babička sáhla do mísy,
  • 00:03:26 vyndala rukou knedlíky, jeden, dva,
    tři, dala to Mařce, polila omáčkou,
  • 00:03:34 a to byl její oběd.
    A my jsme měli pečeni.
  • 00:03:38 Tak to jsou všecko vzpomínky,
    které mě později vedly
  • 00:03:43 k docela jiným závěrům.
  • 00:03:46 A ty vedly celé generace
    intelektuálů.
  • 00:03:49 Všichni jsme takhle vyrůstali
    a cítili jsme afinitu
  • 00:03:53 k těm nešťastníkům.
    Tak jsem se stal komunistou.
  • 00:03:59 Já jsem udělal svůj první film,
    když mi bylo 21 let.
  • 00:04:05 Já chtěl být vždycky
    filmový režisér.
  • 00:04:08 Co tomu říkal tatínek?
  • 00:04:10 Tatínek chtěl, abych byl právníkem
    a zařídil mi stáž u dr. Preisse,
  • 00:04:17 který byl generálním ředitelem
    Živnobanky.
  • 00:04:21 A já jsem to odmítl.
  • 00:04:23 Otec mi řekl, ty skončíš
    jako pouťový fotograf.
  • 00:04:27 A já jsem říkal, neskončím.
  • 00:04:31 Že chci na filmovou školu
    do Kolína nad Rýnem.
  • 00:04:34 Otec mi dal strašnou facku,
    rozbil hodinky o mě,
  • 00:04:39 já jsem se zvedl, odešel jsem
    z domova a už jsem se nevrátil.
  • 00:04:44 A vytvořil jsem dílo,
    které mě přežilo.
  • 00:04:47 Já jsem dělal reklamu.
  • 00:04:50 A ty reklamy zůstaly,
    ta jména, která jsem si vymyslel.
  • 00:04:54 Která třeba?
  • 00:04:55 Např. jsem udělal mýdlo "Tři muži".
  • 00:04:58 Vytvořil jsem heslo:
    "Není nad pivo".
  • 00:05:01 Pan režisér Krejčík taky říkal,
    že začínal v reklamě.
  • 00:05:04 To byl jediný způsob, jak člověk,
    který je tvůrčí, může vydělat
  • 00:05:09 nějaké peníze. Jak jsem začal
    vydělávat peníze, tak jsem si
  • 00:05:13 vypůjčil kameru, napsal jsem
    scénář, vzal jsem 2 mladé lidi -
  • 00:05:19 budoucího profesora psychiatrie
    Jiřího Roubíčka a Lídu Mišákovou,
  • 00:05:25 tanečnici, která byla dcerou
    toho bohatého Mišáka.
  • 00:05:30 Toho Mišáka, co měl tu cukrárnu?
  • 00:05:33 Ano, správně, co měl tu cukrárnu.
  • 00:05:36 A jeli jsme na Sázavu a já jsem
    natočil film LIDÉ NA SLUNCI.
  • 00:05:41 A protože jsem byl skromný hoch,
    tak jsem ho poslal do Benátek.
  • 00:05:46 Bylo to všechno strašně jednoduché.
  • 00:05:49 A já jsem poslal ten film do Brna,
    tak dostal diplom mezi 75 filmy
  • 00:05:54 a Kodak to chtěl ode mě koupit.
  • 00:05:58 Ale já jsem řekl, že to neprodám.
  • 00:06:01 Já jsem řekl, že chci materiál.
  • 00:06:05 Dali mi tedy 3 kotouče, 750 m.
  • 00:06:09 Jiří Lerns mi půjčil kameru
    a já ten film natočil znovu.
  • 00:06:14 Střih od střihu.
  • 00:06:17 Víte, aniž bych si to uvědomil,
    jsem nejednal jako geniální blbec,
  • 00:06:22 nýbrž jako profík.
  • 00:06:24 A byl lepší ten nový film?
  • 00:06:26 To mi říkal pan ředitel Ineman,
    když ten film viděl,
  • 00:06:30 že by to bylo lepší, kdyby tam byla
    nějaká umělecká sviňačinka.
  • 00:06:34 Ale já jsem byl proti tomu.
  • 00:06:38 Jako že se tam koupe někdo
    ve splavu, nebo tak?
  • 00:06:41 Tak tak. To nebyla erotika,
    byl to něžný film.
  • 00:06:46 Bohužel se ztratil.
  • 00:06:49 Tehdy bylo něco,
    co by dneska tady mělo být.
  • 00:06:52 Tady byl fond, do kterého
    zahraniční distributoři,
  • 00:06:56 kteří tady promítali škváry
    v kinech, museli za to platit.
  • 00:07:01 To nám schází, to je ve Francii,
    tady to není.
  • 00:07:04 Viděli ten můj film,
    pan rada Piskač mě zavolal a řekl,
  • 00:07:08 tady máte 10.000 korun.
    Dal mi je v obálce, podepište zde.
  • 00:07:16 A já vám dám ještě vizitku.
  • 00:07:20 A s tou vizitkou půjdete k těmto
    producentům. Teď mi to napsal.
  • 00:07:24 -A první se jmenoval Auerbach.
    -Ale?
  • 00:07:28 Ano, otec onoho Auerbacha, který
    tady ničí českou kinematografii.
  • 00:07:33 To byl jeho tatínek.
  • 00:07:35 A s tímto pánem jsem se setkal
    až po mnoha letech.
  • 00:07:39 Když jsem udělal VLČÍ JÁMU,
    tak jsem byl v Benátkách
  • 00:07:43 a najednou zvoní po promítání
    telefon.
  • 00:07:47 A tam praví stařecký hlas
    špatnou češtinou, tady Auerbach.
  • 00:07:53 Pane režisére, nechcete vidět
    starého muže, který se zmýlil?
  • 00:07:58 Šel jsem, tam byl kbelík,
    otevřená flaška šampusu, 2 poháry,
  • 00:08:05 tak jsme si ťukli.
  • 00:08:06 Já jsem řekl, to jste mě měl
    tehdy přijmout.
  • 00:08:09 On řekl, to jsem měl,
    ale lidé se mýlí.
  • 00:08:12 Vidíte. A byl jiný ředitel
    na Barrandově, jmenoval se Reichel,
  • 00:08:17 ten viděl můj film a pak dlouho
    nic. Až jsem si zoufal,
  • 00:08:23 šel jsem za ním a seděl jsem
    před jeho kanceláří 4 hodiny.
  • 00:08:29 Až si zoufal on a přijal mě.
    A říkal, vy tu jste ještě?
  • 00:08:34 Pane řediteli, ještě, a budu tady
    tak dlouho, až mě vyslechnete.
  • 00:08:39 A řekl jsem mu, co bych chtěl
    dělat, on řekl, promluvím o tom
  • 00:08:42 s panem Havlem, tak jsem se dostal
    na Barrandov jako režisér
  • 00:08:47 krátkých dokumentárních filmů.
  • 00:08:51 Je to pro vás rozdíl,
    když člověk přechází od dokumentu
  • 00:08:54 -k hranému filmu?
    -Ne.
  • 00:08:56 Já jsem natočil mnoho dokumentů.
  • 00:09:00 A zase bych dělal dokument,
    kdyby to bylo něco, co je hodnotné.
  • 00:09:06 Podívejte se, Leni Reichensteilová,
    tato fašistka natočila dokumenty,
  • 00:09:13 které se dnes ještě všude
    promítají.
  • 00:09:17 Já jsem ty filmy viděl
    jako profesor v Americe.
  • 00:09:21 My jsme je promítali posluchačům.
    A já jsem Reichensteilovou poznal.
  • 00:09:27 A ona říkala, prosím vás,
    co to je politika?
  • 00:09:31 Vy zbožňujete Pudovkina. Vždyť ten
    dělal reklamu pro Stalina!
  • 00:09:36 A co Michelangelo, máte ho rád?
  • 00:09:40 Ten maloval Sixtinskou kapli
    a kilometr od něj upálili J. Bruna.
  • 00:09:46 Teď, když se na všechno dívám zpět,
    i na to, co jsem sám udělal,
  • 00:09:52 tak už mám různé pochyby o tom,
    co se říká a co jsem já sám říkal.
  • 00:09:59 Je to zvláštní, já nevím, jestli se
    někdy budeme dívat zrovna
  • 00:10:04 na dokumentární filmy
    Leni Reichensteil,
  • 00:10:07 jako že to je umění oproštěné,
    že se zapomene na tu ideologii.
  • 00:10:11 To si myslím, že ne.
  • 00:10:13 Pro mě oslavuje režim,
    který zabil celou mou rodinu.
  • 00:10:15 A zničil českou zemi,
    doslova zničil na dlouhá léta.
  • 00:10:19 Ale třeba Američani se na to
    dívají tak, jako se na to díváte
  • 00:10:25 vy, jak Řím zcivilizoval celý svět.
  • 00:10:28 Abychom se vrátili k vašemu
    životnímu příběhu.
  • 00:10:31 Vy jste před válkou odešel
    do Anglie a vaše rodina tu zůstala?
  • 00:10:35 Ano, maminka tu zůstala.
  • 00:10:37 A zůstala tady proto, že nevěřila
    tomu, že Němci jsou nacisti.
  • 00:10:45 Když jsem já vyprávěl mamince
    o koncentračních táborech,
  • 00:10:48 tak řekla, to je komunistická
    propaganda,
  • 00:10:52 Němci jsou civilizovaný národ,
    tak tam chtějí mít pořádek.
  • 00:10:58 A chovej se slušně. Já jsem zrovna
    byla v tramvaji, jel tam německý
  • 00:11:03 důstojník, povstal a řekl,
    ať si sednu.
  • 00:11:06 A tak tu všichni zůstali.
  • 00:11:09 Vy jste v Anglii potom pracoval
    jako válečný filmař.
  • 00:11:13 To jste první válečný filmař,
    kterého NA PLOVÁRNĚ máme,
  • 00:11:17 to je dost rizikové povolání.
  • 00:11:21 Vůbec ne. Tehdy filmovat válku
    nebylo rizikové povolání.
  • 00:11:27 Střílelo se po mně,
    ale nic pořádného jsem nenatočil.
  • 00:11:32 Já mám nalétáno 47 hodin, viděl
    jsem vybuchovat kolem nás granáty
  • 00:11:38 a třásl jsem se,
    ale nic dobrého jsem nenatočil.
  • 00:11:43 A tehdy v kameře bylo při nejlepším
    jenom 10 minut filmu.
  • 00:11:48 A jestli myslíte, že se domluvíte
    s Němci, aby vypálili zrovna něco
  • 00:11:52 před vámi, to je nemožné.
  • 00:11:55 Já jsem jel na tanku,
    viděl jsem třeba výbuch stromu.
  • 00:11:59 Létalo dřevo kolem nás, padali
    lidi, jenže bohužel mimo záběr.
  • 00:12:04 Jestli si myslíte, že namíříte
    kameru, on padne, to je omyl.
  • 00:12:10 Takže když jsem nakonec přijel
    na tzv. bojiště,
  • 00:12:14 tak se Němci vzdávali.
  • 00:12:17 Už lezli z těch pevností
    s rukama nad hlavou.
  • 00:12:20 To je vlastně příšerný rozpor
    válečného filmaře,
  • 00:12:23 že on by potřeboval, kdybyste mohl
    umřít, ale tak, aby to viděl.
  • 00:12:28 A já jsem to takhle dělal.
    A dělali jsme to všichni.
  • 00:12:32 Tehdy se dělaly filmy,
    které se inscenovaly.
  • 00:12:37 Já jsem to dělal taky tak.
  • 00:12:41 To musíte. Já jsem tam přijel,
    teď se Němci vzdávali.
  • 00:12:46 Tak jsem se zeptal majora,
    který tam stál,
  • 00:12:49 jestli to můžu inscenovat?
  • 00:12:52 On říkal, klidně, dělej, co chceš.
    Dostanu se do Hollywoodu?
  • 00:12:56 Já jsem řekl, budete hrát
    s Marlene Dietrich.
  • 00:12:59 A řekl jsem těm Němcům:
    "Zpátky do bunkru!"
  • 00:13:03 A protože Němci jsou poslušní,
    tak tam vlezli.
  • 00:13:06 A já jsem řekl: "Ještě jednou
    se vzdejte!" A oni se vzdali.
  • 00:13:10 A já jsem řekl, budete zastřeleni.
    Úžasné detaily jsme natočili.
  • 00:13:16 A když jsem měl tohle natočené,
    tak jsem říkal, proboha,
  • 00:13:21 kde máme akci?
  • 00:13:23 Tak jsem s tím oddílem, kde jsem
    byl, asi 3 hodiny inscenoval
  • 00:13:27 útok na bunkr.
  • 00:13:29 Na celém světě se to promítalo,
    protože to byl bojový materiál.
  • 00:13:32 A já vás ujišťuji,
    že jsem neměl vůbec strach.
  • 00:13:35 Ani v letadle při náletu na Brémy?
  • 00:13:37 To jsem měl strašný strach.
    V letadle to bylo něco jiného.
  • 00:13:42 Na bojišti jsem byl ve svém živlu,
    ale v letadle jsme byli já a můj
  • 00:13:49 kameraman dva lidi,
    kteří tam neměli co dělat.
  • 00:13:53 Tak jsme se jenom báli.
  • 00:13:56 A když to pod námi hořelo,
    tak jsme to všechno natočili.
  • 00:13:59 Každý jsme měli kameru.
  • 00:14:01 A tragédie byla, že když jsme potom
    ten materiál přivezli domů,
  • 00:14:04 tak tam byly jenom fleky.
  • 00:14:07 Protože na tehdejším černobílém
    materiálu požáry nebyly vidět.
  • 00:14:13 Já jsem byl v koncentračním táboře
    v Buchenwaldu.
  • 00:14:17 Tam jsem přišel den po osvobození.
  • 00:14:23 Jiří Mucha tam byl dřív, poslal mi
    telegram, abychom tam přijeli.
  • 00:14:28 To byly nezapomenutelné momenty.
  • 00:14:31 Přijedete k tomu koncentráku,
    kde je za ostnatým drátem
  • 00:14:34 jako ve špatném filmu
    10 000 polonahých žen.
  • 00:14:38 Hrozný, to byste vraždil.
  • 00:14:42 Měly vousy, ňadra sesutá, strašně
    hubené. A byla velká zima
  • 00:14:49 a měly na sobě ty hadry. A běžely
    k nám a řvaly: "Brot! Brot!"
  • 00:14:57 A my jsme si otevírali vaky
    a dávali jsme jim jídlo.
  • 00:15:01 A teprve potom, když nás odháněli,
    protože nebylo dovoleno je krmit,
  • 00:15:06 tak jsem si uvědomil,
    že jsem to měl natočit.
  • 00:15:11 Když se to ale stalo, tak jsem
    neměl ten chlad vzít to na kameru.
  • 00:15:17 Ale potom, když jsme byli uvnitř,
    tak tam byla hromada ženských těl.
  • 00:15:23 A všechny ty ženy vypadaly
    jako desetileté děti.
  • 00:15:28 Mrtvé byly hrozně krátké.
  • 00:15:32 Tak jsem s revolverem v ruce
    přinutil tři esesáky,
  • 00:15:36 aby házeli ta mrtvá těla
    na náklaďák. I to bylo hrané.
  • 00:15:42 Po zkušenostech z Anglie
    a s letectvem, když jste potom
  • 00:15:46 vstoupil do strany, jak dlouho vám
    trvalo, než jste zjistil,
  • 00:15:50 že tam něco není v pořádku?
  • 00:15:52 Přece když se pak začali zavírat
    letci z anglických perutí,
  • 00:15:56 nepřišlo vám to nápadné?
  • 00:15:59 Mně to nepřipadalo vůbec nápadné.
  • 00:16:02 Já jsem totiž vstoupil do strany,
    když jsem byl student.
  • 00:16:06 Celou dobu, co jsem byl ve válce,
    jsem byl komunista.
  • 00:16:10 Ty filmy jsem dělal,
    protože jsem byl komunista.
  • 00:16:13 Strkal jsem nos, kam jsem neměl,
    protože jsem věřil,
  • 00:16:17 že bude socialismus.
  • 00:16:18 Že socialismus bude ta rajská
    zahrada, kterou uděláme.
  • 00:16:23 Děly se kolem mě věci hrozné,
    a my všichni jsme si říkali,
  • 00:16:28 je to strašné, ale to jsou asi
    ty bolesti růstu.
  • 00:16:32 A já jsem natočil ještě
    ULOUPENOU HRANICI,
  • 00:16:35 za kterou se dodnes stydím,
    protože je hrozná,
  • 00:16:39 ale obrovsky se líbila.
  • 00:16:41 A stal jsem se takovým
    zvířátkem strany.
  • 00:16:45 A je to nesmírně krásné,
    když se vrátí sirotek z války,
  • 00:16:49 a teď je přijat národem.
  • 00:16:54 Za ULOUPENOU HRANICI jsem dostal
    Cenu města Prahy.
  • 00:16:58 A primátor osobně mi předal
    300 amerických cigaret,
  • 00:17:03 5 kg pomerančů a 1 kg čokolády.
    A pochopitelně plaketu.
  • 00:17:10 Ale měl jsem z toho větší radost,
    než když jsem potom dostal
  • 00:17:14 velkou cenu na festivalu.
    Bylo to všechno nádherné.
  • 00:17:18 Chodili jsme všichni
    s odznáčky strany.
  • 00:17:21 A teprve potom, když jsem viděl,
    jak se lidi obohacují,
  • 00:17:26 jak se krade ve jménu strany,
    jsem měl první pochyby.
  • 00:17:32 Já jsem prohlédl teprve,
    když byly procesy.
  • 00:17:38 Já jsem byl ochoten povolit,
    povolit, povolit.
  • 00:17:42 Socialismus ano, v Sovětském svazu
    byly taky potíže, dobře.
  • 00:17:48 Ale když jsem viděl procesy,
    tak to bylo strašlivé.
  • 00:17:53 Já jsem chtěl emigrovat, dostat se
    ven, ale moje žena nechtěla odejít
  • 00:17:58 a bála se. To bylo riziko odejít.
  • 00:18:02 Teprve potom, když jsme se rozvedli
    a můj syn byl 4 roky starý,
  • 00:18:06 tak jsem odjel do Vídně a dostal
    jsem povolení si toho kluka vzít.
  • 00:18:13 A měl jsem v úmyslu zůstat
    v cizině.
  • 00:18:16 Zavolal jsem do Londýna, kde jsem
    mluvil se svým starým přítelem,
  • 00:18:20 a říkám mu, jsem ve Vídni.
    On říkal, máš u mě otevřený dům.
  • 00:18:24 Ale já tě chci varovat, tam můžeš
    dělat filmy, tady v Londýně ne,
  • 00:18:30 tady je nezaměstnanost.
  • 00:18:32 Ještě do mě mluvil asi 10 minut,
    pak jsem byl velmi zviklán,
  • 00:18:37 ale jel jsem do Prahy.
  • 00:18:41 Sám jsem řídil svůj vůz,
    až jsem přijel na české hranice.
  • 00:18:46 A viděl jsem za mnou rozsvícené
    Rakousko a přede mnou tma.
  • 00:18:52 Tam byla závora, já jsem zastavil
    vůz, čuměl na ni, kouknul se,
  • 00:19:00 tam spí můj Jirka, obrátil jsem vůz
    a jel jsem do Vídně.
  • 00:19:05 Tam jsem zastavil a koukal jsem se
    tak 10 minut na ta světla.
  • 00:19:14 Pak jsem obrátil vůz a projel jsem
    to rovnou do Prahy.
  • 00:19:20 A natáčel jsem potom řadu filmů,
    které mi přinesly slávu.
  • 00:19:24 Myslíte si, že točit v Hollywoodu
  • 00:19:27 znamená zapomenout
    na umělecké ambice?
  • 00:19:31 Ano, když zapomenete na umělecké
    ambice a posloucháte, máte vilu.
  • 00:19:38 Já jsem bohužel neuměl poslouchat.
  • 00:19:42 Český režisér má v sobě bytostnost.
  • 00:19:45 To se netýká jenom mě:
    Kádár, Jasný, Passer, Forman.
  • 00:19:54 V Americe nemůžete točit,
    co vy chcete.
  • 00:19:57 V Americe musíte točit to, co vám
    předloží producent nebo schválí.
  • 00:20:03 A když vám to neschválí,
    tak netočíte.
  • 00:20:06 Je to, jak to říkal Karel Marx,
    pán výrobních prostředků.
  • 00:20:10 Pane režisére,
    vám bude za rok devadesát?
  • 00:20:14 Bohužel jo.
  • 00:20:16 Chystáte se ještě točit?
  • 00:20:18 Ne. Ne, já nemůžu točit.
  • 00:20:22 Když jsem natočil MARTU A JÁ
  • 00:20:25 a byl jsem na festivalu
    v San Francisku,
  • 00:20:28 tak jsem po promítnutí svého filmu,
    který tam byl oceněn jako nejlepší,
  • 00:20:33 což mě potěšilo,
    tak jsem upadl na ulici.
  • 00:20:37 Zjistil jsem, že chodník je vysoko.
  • 00:20:40 Odvezli mě domů a měl jsem
    operaci mozku.
  • 00:20:44 Měl jsem tumor na mozku,
    tak mi vyňali centrum rovnováhy.
  • 00:20:52 Režisér musí být zdráv, musí být
    silný, musí držet plac v ruce.
  • 00:20:59 Tak jsem řekl, napíšu knihu.
  • 00:21:02 A napíšu knihu o tom, co já vím,
    co jsem prožil.
  • 00:21:07 A napsal jsem knihu povídek,
    která se jmenuje KAFKOVA NETEŘ
  • 00:21:12 A KALIGULŮV OŘ.
  • 00:21:15 Kafkova neteř byla moje první
    láska.
  • 00:21:19 Pochopitelně nešťastná láska.
  • 00:21:22 A Kaligulův oř byl Bucefalus,
    kterého Kaligula nominoval
  • 00:21:27 jako 2. konzula.
  • 00:21:29 A když mu přítel v senátu říkal,
    to je přece kůň.
  • 00:21:33 On říkal, jsou někde nějaké
    stanovy,
  • 00:21:36 že nemůže být kůň senátorem?
    Tak dávám hlasovat.
  • 00:21:41 Nikdo nebyl proti.
  • 00:21:44 Tak se stal Bucefalus senátorem
    a Kaligula císařem.
  • 00:21:49 Tak tu knihu jsem napsal,
    protože já jsem taky zvedal ruku.
  • 00:21:55 Pro horší zvířata, než je kůň.
  • 00:22:00 Já jsem si jistý, že vy se nudit
    nebudete ani v těch devadesáti.
  • 00:22:04 A přeji vám,
    aby se vás to umění drželo.
  • 00:22:08 Těší mě, na to můžu odpovědět:
    jeden dělá, co může.
  • 00:22:12 Moc děkuji, že jste dneska
    navštívil naši PLOVÁRNU.
  • 00:22:16 Dnes byl naším hostem pan režisér
    JIŘÍ WEISS.
  • 00:22:20 S vámi se těším jako obvykle
    zase za týden.