iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
3. 4. 2002
23:10 na ČT1

1 2 3 4 5

15 hlasů
5148
zhlédnutí

Na plovárně

Vlasta Průchová

Rozhovory Marka Ebena s významnými osobnostmi

23 min | další Zábava »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

Na plovárně s Vlastou Průchovou

  • 00:00:25 Dobrý večer.
  • 00:00:27 Už je to pár let, co jsem seděl
    na koncertě na Žofíně a na pódium
  • 00:00:32 přišli 2 starší lidé.
  • 00:00:34 Vypadali jako usedlejší manželský
    pár, který se právě chystá
  • 00:00:39 do Lázní Luhačovic.
  • 00:00:42 Ale jenom do té chvíle,
    než začali hrát.
  • 00:00:46 V ten moment, jako kdybyste na
    pódiu rozsvítily 2 stovky žárovky.
  • 00:00:52 Když po půlhodině jejich vystoupení
    skončilo, připadali jsme si
  • 00:00:56 s diváky, jako bychom se všichni
    z Lázní Luhačovic právě vrátili.
  • 00:01:02 Tím mužem byl dnes už bohužel
    nežijící pianista, kontrabasista
  • 00:01:07 a také kardiolog dr. Jan Hammer.
  • 00:01:10 A tou dámou byla zpěvačka
    VLASTA PRŮCHOVÁ,
  • 00:01:13 kterou vítám NA PLOVÁRNĚ.
    Kolik let už se věnujete jazzu?
  • 00:01:18 Ani se neptej.
  • 00:01:20 Já jsem v tomhle rovná, protože
    vždycky říkám, kolik je mi,
  • 00:01:25 tak je to přesně 55 let.
  • 00:01:28 Ale vy jste se narodila
    na Slovensku.
  • 00:01:32 Jak mohl člověk na Slovensku
    přijít do kontaktu s jazzem?
  • 00:01:37 Tak to bylo trošku přes jinou
    muziku. Moji rodiče byli Češi.
  • 00:01:42 Tatínek z Blatné z učitelské
    rodiny, maminka Ostravačka.
  • 00:01:48 Tzv. chacharka, ale měla smysl
    pro humor a krásně zpívala.
  • 00:01:54 Studovala ve Vídni.
  • 00:01:58 Po 1. světové válce
    se stěhovali na Slovensko.
  • 00:02:03 Češi tam založili svou kulturu.
  • 00:02:07 Hráli divadlo, zpívali,
    založili sbor.
  • 00:02:12 Tatínek tam byl civilním správcem
    vojenské nemocnice.
  • 00:02:17 Tam jsme se sestrou narodily.
    Zdena o 4 roky dřív.
  • 00:02:22 Po 4 letech jsme se stěhovali
    do Trenčína.
  • 00:02:26 Tam jsem chodila do školy,
    na gymnázium a do skautingu,
  • 00:02:29 do Sokola, což bylo moc krásné.
    Byl tam společenský život.
  • 00:02:34 Tam se stále něco dělo,
    každý něco uměl, a když neuměl,
  • 00:02:38 tak ho to naučili. A se Slováky
    jsme se měli moc rádi.
  • 00:02:42 Ráda na to vzpomínám.
  • 00:02:44 Potom nastala doba,
    kdy jsme jako Češi museli odejít.
  • 00:02:50 Tak jsme jeli. Bylo to smutné,
    protože jsme tam měli 3 psy,
  • 00:02:54 kteří za námi utíkali na nádraží.
    Tak jsme se vrátili do Čech.
  • 00:03:00 Na nádraží bylo plno pláče.
  • 00:03:04 Potom se mi dlouho zdálo,
    že se vracím na Slovensko,
  • 00:03:07 že jsem tam doma a je to krásné.
  • 00:03:11 Doma jsem měla desky a poslouchala
    jsem tenkrát E. Fitzgerald,
  • 00:03:15 L. Armstronga, Billie Holidaye
    a tyhle krásné desky.
  • 00:03:22 -A kde jste ty desky sehnala?
    -To jsme si půjčovali.
  • 00:03:26 Lidi, kteří o tu muziku měli zájem,
    tak si to navzájem půjčovali.
  • 00:03:32 Já jsem si opravila gramofon
    na kliku, který mi praskl.
  • 00:03:36 Podívala jsem se dovnitř, kde to
    vypadalo jako v ploché baterce.
  • 00:03:41 Byly tam 2 plíšky, tak jsem jeden
    ulomila, provrtala dírku, nasadila
  • 00:03:46 a ten plíšek z baterky
    mi ten motor zase rozjel.
  • 00:03:51 Tak jsem mohla poslouchat dál.
    Docela mi všechno manuálně šlo.
  • 00:03:55 Vy jste byla šikovná i na sport.
  • 00:03:57 Ano, hrála jsem
    nohejbal i volejbal.
  • 00:03:59 V Rájeckých Teplicích jsme hráli
    mix proti mužům a vyhráli jsme.
  • 00:04:07 My jsme neměli peníze na dovolenou.
    To víte, lékař měl 1.200 Kč/měs.
  • 00:04:13 Tak jsem šla tenkrát zpívat
    do Alhambry, abychom měli aspoň
  • 00:04:17 na ten drahý byt, který mám dodnes,
    a který je strašně drahý.
  • 00:04:22 Tak jsme o prázdninách jezdili
    po slovenských nočních podnicích,
  • 00:04:27 kde jsme měli bydlení zadarmo.
  • 00:04:29 Přes den jsme byli na plovárně,
    jedno jídlo jsem uvařila na pokoji
  • 00:04:32 a na jedno jídlo jsme si dovolili
    jít do restaurace.
  • 00:04:35 Ale proč to říkám?
    Tam byl právě nohejbalový turnaj.
  • 00:04:39 A my jsme hráli za pravého poledne,
    za toho žáru, s Honzou mix debla.
  • 00:04:43 Oni tam byli nasazeni muži,
    byli to pražští holiči.
  • 00:04:47 My jsme vyhráli lahev kolínské.
  • 00:04:50 Já jsem to strčila do botníku
    a ještě donedávna tam byla.
  • 00:04:55 Holičská kolínská, to je krása!
    Ale vy jste začala zpívat brzo.
  • 00:05:03 Začala jsem ve dvaceti,
    takže moc brzo to nebylo,
  • 00:05:08 bylo to tak akorát.
  • 00:05:10 Ale od patnácti už jste
    chodila zpívat.
  • 00:05:12 Honzu jsem v patnácti poznala
    ve Zlíně, kde byl film. festival.
  • 00:05:17 Mně bylo patnáct a Zdeně osmnáct.
  • 00:05:22 Viděly jsme Natašu Gollovou,
    Oldřicha Nového, Adinu Mandlovou.
  • 00:05:30 To bylo pro nás něco.
  • 00:05:32 Oldřich Nový přeskakoval
    ve společenském domě židle,
  • 00:05:36 jak prchal před fanynkami.
    My měly oči vyvalené.
  • 00:05:39 A na plovárně jsme byly.
  • 00:05:42 Znal jsi jméno Bedřich Rára,
    to byl šéfredaktor Kinorevue.
  • 00:05:45 Toho nemůžeš znát.
  • 00:05:47 Tak ten mě tam fotil,
    mám takové hezké fotky.
  • 00:05:49 A taková veliká kolena,
    jak tam sedím.
  • 00:05:52 Oni říkali, že jsem ještě taková
    "napůl ryba a napůl lev".
  • 00:05:58 A tam nás potkal Honza a řekl,
    my hrajeme v kavárně Morava,
  • 00:06:04 přijďte se na nás podívat.
  • 00:06:07 A tam skutečně byl All Stars
    pražských jazzových hvězd.
  • 00:06:11 A my jsme tam byly nadšené.
    Při jedné limonádě celý večer.
  • 00:06:15 A oni říkali, přijďte zase, nám se
    dobře hraje, vy jste sluníčka.
  • 00:06:19 Tak jsme tam byly asi dva večery.
    A tam mě to chytlo daleko víc.
  • 00:06:25 Když jsme odjížděly do Prahy,
    tak nám přijeli na nádraží zahrát.
  • 00:06:29 Bylo to krásné.
  • 00:06:31 A v Praze jsem pak potkala Honzu
    na Národní třídě a on říkal,
  • 00:06:35 přijďte, my hrajeme v Metru.
    To bylo v Paláci Metro.
  • 00:06:38 A oni tam hráli ohromně,
    Vašek Irmanov zpíval.
  • 00:06:42 Tam se netančilo, protože to Němci
    zakázali, tak se poslouchalo.
  • 00:06:47 Byly odpolední čaje, my
    poslouchali, bylo to nádherné.
  • 00:06:51 A o půlnoci r. 1941/1942 jsme si
    s Honzou řekli, že to spolu zkusíme
  • 00:06:55 a že budeme spolu chodit.
    Dnes už to je 60 let.
  • 00:07:01 Jakým způsobem žádá jazzman o ruku?
  • 00:07:05 Dali jsme si pusu a řekli jsme si,
    že to spolu zkusíme.
  • 00:07:07 To je hezké.
  • 00:07:09 A zkusili jsme to.
  • 00:07:11 Doma jsem řekla mamince, že jsem
    potkala svého osudového člověka.
  • 00:07:16 A ona říkala, prosím tě,
    v 15 letech mi budeš něco takového
  • 00:07:19 vykládat, to je nesmysl.
    Já říkám, uvidíš. A taky jo.
  • 00:07:22 Já jsem byl z něho překvapený,
    když jsem ho viděl na Žofíně.
  • 00:07:26 -On vypadal tak moc seriózně.
    -To jistě, vždyť to byl lékař.
  • 00:07:30 Přišel pan doktor, a pak když si
    sedl k pianu, tak jak když do něj
  • 00:07:34 pustí proud. To byla taková
    strašlivá proměna.
  • 00:07:38 Ten měl tolik energie,
    kam já se na něj hrabu.
  • 00:07:42 To se nedá povídat,
    on nebyl k zadržení.
  • 00:07:47 Z něj to tryskalo. A měl nápady.
    My jsme spolu zpívali různá dueta.
  • 00:07:53 My jsme rozbourali Lucernu,
    že lidi stáli na židlích a řvali.
  • 00:07:57 Tak nám na 2 roky zakázali
    vystupovat v Lucerně.
  • 00:08:00 To byla čest.
  • 00:08:03 Já jsem musela jít s Jirkou
    Werbergerem na národní výbor.
  • 00:08:07 My jsme tam byli jako uličníci.
  • 00:08:10 Opovažte se, dva roky nesmíte
    takhle rozdovádět lidi hudbou.
  • 00:08:16 Vy jste začínala s Václavem
    Irmanovem. A to je taková postava,
  • 00:08:21 o které se toho moc neví,
    ale všichni na něj vzpomínají.
  • 00:08:26 To byl kouzelný člověk. Byl to
    ruský emigrant. Odjeli do Švédska.
  • 00:08:31 On tam získal úžasné znalosti,
    protože uměl asi 7 jazyků,
  • 00:08:35 což bylo fantastické.
  • 00:08:37 Pohybově byl nadaný, naučil se tam
    stepovat. A hrál a zpíval,
  • 00:08:41 protože měl krásný hlas.
    Takový neopakovatelný.
  • 00:08:44 A frázoval, jazz v něm byl.
    A potom byl sochař.
  • 00:08:50 On potom už ani nedělal muziku,
    a dělal tu svoji sochařinu.
  • 00:08:54 Všestranně nadaný a opravdu
    skvělý člověk.
  • 00:08:58 Vy jste také zpívala s Karlem
    Krautgartnerem s jeho orchestrem.
  • 00:09:01 Ano, co se týče jazzového
    orchestru, tak on neměl
  • 00:09:04 jinou zpěvačku. Když mu říkali,
    proč tam máš pořád tu Průchovou,
  • 00:09:08 tak říkal, najděte mi jinou
    a já si ji vyměním. Nenašel.
  • 00:09:12 A pak k nám přišel Hála.
  • 00:09:15 Měl výborný krásný hlas,
    byl nadaný.
  • 00:09:18 A výborný swingař.
  • 00:09:21 Ano, hlavně tu barvu hlasu,
    byl to jazzman.
  • 00:09:24 Bohužel se tomu nějak nevěnuje,
    to mi je líto.
  • 00:09:27 Pak přišel Gott. Ve Slovanském domě
    hledali nové talenty,
  • 00:09:31 tak on přišel z řad publika
    a jódloval.
  • 00:09:33 A pak taky Čeřovská přišla
    z publika. Tak ta nejódlovala,
  • 00:09:37 ta zpívala šansony.
  • 00:09:39 Tak potom Krautgartner
    ho chtěl angažovat.
  • 00:09:43 A Gott se mě ptal, jestli si
    myslím, že to pan Krautgartner
  • 00:09:47 myslel vážně, že ho vezme s sebou
    na zájezd do Ostravska?
  • 00:09:51 Tenkrát byli pořadatelé
    proti tomu vysokému hlasu.
  • 00:09:55 Chtěli baryton, např. Cortéze,
    tak byli trochu vyděšeni,
  • 00:09:59 ale časem si zvykli.
  • 00:10:01 Zjistili, že má obrovský fond
    a talent, je kultivovaný.
  • 00:10:06 Však vidíte dodneška,
    jak je to slušný člověk.
  • 00:10:10 To musí mít v sobě.
  • 00:10:14 A byl Krautgartner přísný dirigent?
  • 00:10:17 Když jsem tam nastupovala, tak mi
    říkal saxofonista Honza Konopásek:
  • 00:10:21 "Vlasto, když chceš tady uspět,
    tak musíš mít hroší kůži.
  • 00:10:25 Jakmile ne, tak to nevydržíš."
  • 00:10:28 Za zády vám nadávají: Výš! Níž!
    Kde jsi?
  • 00:10:32 Teď vy musíte dělat,
    jako že se nic neděje.
  • 00:10:36 Ale on byl na všechny takhle
    přísný. Velice.
  • 00:10:39 A taky ta kapela potom
    k něčemu vypadala.
  • 00:10:42 Ten orchestr hrál výborně.
  • 00:10:44 To byla taková vzpomínka,
    kde se hrály jeho věci.
  • 00:10:48 Dodneška není velký big band,
    aby hrál tak nádherně,
  • 00:10:54 ladil a frázoval.
  • 00:10:57 On si s každou skupinou dal práci,
    s každým to nadřel.
  • 00:11:01 Oni to pak vzali za své a už to
    ani jinak neuměli zahrát
  • 00:11:05 než přesně stylově. On se opravdu
    obklopil výbornými muzikanty.
  • 00:11:11 Viděli jste se po jeho emigraci?
  • 00:11:14 Ne, já jsem ho akorát viděla jednou
    v televizi, když jsem chytila
  • 00:11:17 na chalupě Západní Německo.
  • 00:11:20 To hrál tenkrát někde v Norimberku
    sólově na klarinet.
  • 00:11:24 To už byl šedovlasý pán.
  • 00:11:26 Potom už byl brzo konec.
  • 00:11:29 Já jsem mu zpívala Requiem,
  • 00:11:32 když jsme se to v Jazz Clubu
    dozvěděli. On byl výjimečný.
  • 00:11:38 On vůbec nepil,
    ale všichni ostatní pili.
  • 00:11:42 Když chodíte kolem barpultů
    ve Vltavě, tak se nenapijte.
  • 00:11:47 Jdete kolem a hupnete tam panáka.
  • 00:11:52 Když jsem pak měla několik
    zoufalých zážitků s kolegy,
  • 00:11:56 tak jsem říkala, budeme pít
    jenom víno, to není nebezpečné.
  • 00:11:59 Tak potom se pilo víno,
    ale pilo se ho kvanta.
  • 00:12:03 A když jsme byli na Slovensku,
    tak se tam čepovalo víno
  • 00:12:05 do půllitrů. Představte si!
  • 00:12:08 To byl swing pak,
    to si dovedu představit.
  • 00:12:11 A Krautgartner nikdy?
  • 00:12:13 Ne, ten nepil. Když, tak pil
    jen symbolicky, ten vůbec ne.
  • 00:12:17 Po osmašedesátém byl strašně velký
    odliv muzikantů.
  • 00:12:22 To je pravda, všechno to odjelo.
  • 00:12:24 Vám utekl někdo absurdním způsobem
    z kapely.
  • 00:12:27 Ten Dunca Brož, ten byl kouzelný.
  • 00:12:29 Proč se mu říkalo Dunca?
  • 00:12:31 To bylo snad z domova, já nevím,
    jak ta přezdívka vznikla.
  • 00:12:34 Ale byl to strašně nadaný kluk,
    ale recesista a skoro až blázen.
  • 00:12:40 Ale takový dobrý.
  • 00:12:42 My jsme třeba měli v Lucerně
    koncert, tam šli esesáci,
  • 00:12:47 a on že je nakopne.
  • 00:12:50 Představ si, co jsme měli
    za práci ho udržet.
  • 00:12:53 -To je velký recesista.
    -Nebezpečný.
  • 00:12:56 A když nám zakázali náš první
    jazzový klub Pygmalion
  • 00:13:00 na Václavském náměstí v podzemí,
    tak Dunca tam hrál s námi.
  • 00:13:05 Ten měl taková fantastická sóla.
  • 00:13:09 To jsme všichni byli
    s otevřenou pusou. Byl nadaný.
  • 00:13:12 A teď nám to zakázali.
  • 00:13:15 Nahoře byla černošská kapela,
    kde byla ohromná černá zpěvačka.
  • 00:13:22 A přišli dolů jamovat.
    To já už jsem šla domů krmit děti.
  • 00:13:28 Já jsem musela fungovat
    na několika stranách.
  • 00:13:33 Tam se tančilo, přehazovali se
    přes hlavu, lidi čuměli.
  • 00:13:39 To bylo vyfocené ve
    Světě v obrazech - Harlém v Praze.
  • 00:13:44 Samozřejmě, že to zatrhli,
    konec, rozpustilo se to.
  • 00:13:47 Saxofonista a basista odjeli
    do Austrálie a Dunca hrál
  • 00:13:54 ve Františkových Lázních
    v nějakém nočním podniku.
  • 00:14:01 A jednoho dne vylezl ve smokingu
    s trumpetou v podpaží před ten bar
  • 00:14:07 a zeptal se, kde je Západ?
    A lidi mu ukázali tím směrem.
  • 00:14:12 Tak on s tou trumpetou šel lesem
    stále pryč, až se dostal
  • 00:14:16 do Západního Německa.
  • 00:14:18 Tam se přihlásil a říkal,
    že už nechce zpátky.
  • 00:14:21 Tak to byl ten jeho
    originální odchod.
  • 00:14:25 -Váš muž byl taky kardiolog.
    -A jaký!
  • 00:14:28 Když si člověk představí,
    že do dvou do rána hrál v klubu
  • 00:14:32 a pak ordinoval...
  • 00:14:34 Proto říkám, že já mu nemůžu
    v životě stačit.
  • 00:14:36 On se jel do Anglie učit
    zakládat koronárku.
  • 00:14:41 První koronárku v Československu
    zakládal on.
  • 00:14:44 Byl se to učit v Londýně,
    v Edinburgu, v Glasgowě,
  • 00:14:47 v Liverpoolu. A říkal,
    že beze mě nejede.
  • 00:14:50 Tak jsme jeli oba dva,
    to jsem se dostala do Anglie.
  • 00:14:53 On se to naučil, tady to zavedl,
    a byl moc milovaný pacienty.
  • 00:14:58 On byl nesmírně laskavý, křesťan,
    tak on všechny potěšil.
  • 00:15:03 Oni šli do ordinace skleslí a když
    vycházeli, tak se přímo vznášeli.
  • 00:15:08 On byl obdarovaný od Pánaboha.
  • 00:15:10 Honza dostal stipendium
    do Washingtonu.
  • 00:15:14 A Honzík dostal stipendium
    do Bostonu.
  • 00:15:18 Honzík byl takové klasické
    zázračné dítě.
  • 00:15:22 Tohle slovo nerada slyším.
  • 00:15:24 Ale on už měl ve 13 letech
    už měl kapelu.
  • 00:15:27 V 11 letech mě doprovázel
    v Lucerně.
  • 00:15:29 To jsem si strašně nepřála.
  • 00:15:32 Krautgartner říkal, když umí,
    tak umí. Ale já jsem říkala,
  • 00:15:35 nechci z něj mít tzv. cirkusové
    dítě, které se předvádí.
  • 00:15:40 Ale on říkal, ne, když umí,
    tak umí. Tak hráli blues,
  • 00:15:45 už si nepamatuji, co to bylo.
  • 00:15:49 A potom s námi hrál v Karlových
    Varech, kde byl jazzfestival.
  • 00:15:53 On neměl co na sebe,
    chodil jenom ve svetříku.
  • 00:15:58 A najednou měl vystupovat
    s Big Bandem na pódiu,
  • 00:16:01 tak jsme mu s tátova obleku přešili
    oblek. Košili měl a jak se klaněl,
  • 00:16:06 tak mu vylézal ten bílý podolek.
  • 00:16:10 On se točil na všechny strany
    a bylo to roztomilé.
  • 00:16:14 A Honzík tam hrál, když tam přišla
    školní inspektorka.
  • 00:16:19 A ono mu bylo 14 let, tak lezl
    okénkem na záchodě a utíkal pryč,
  • 00:16:24 aby ho tam nechytla.
  • 00:16:26 Vy jste nemuseli moc nutit Honzu,
    aby cvičil.
  • 00:16:30 Ne, ale vařečku jsem na něj měla,
    protože měnil prstoklad.
  • 00:16:34 Ilja Hurník ho viděl jako kluka
    a dodneška si pamatuji, jak říkal,
  • 00:16:39 byl tady takový klučina, a on hraje
    strašně rychle, ale jenom 3 prsty.
  • 00:16:47 On říkal, že vůbec nepoužíval
    čtvrtý, pátý.
  • 00:16:52 On všechno stihl zahrát 3 prsty.
  • 00:16:55 On tenkrát napsal skladbičku
    s názvem "Jednadvacítka".
  • 00:16:59 Já nevím, proč začal zrovna
    s tímhle číslem?
  • 00:17:02 A Ilja Hurník mu to tenkrát dával
    do not, nějak mu to upravoval.
  • 00:17:06 A napsal už jako dítě plno
    drobných skladbiček.
  • 00:17:10 Ale hezká historka je také,
    jak jsme stěhovali
  • 00:17:14 do tohohle drahého bytu
    velké piáno.
  • 00:17:17 Bylo to před Vánocemi, Andrea ještě
    nebyla na světě, ta se narodila
  • 00:17:23 pak za dva měsíce.
  • 00:17:25 Stěhováci přišli, funěli
    a nadávali, že to je 3. patro.
  • 00:17:29 A oni to ještě neměli postavené
    a malý Honza šel a zahrál:
  • 00:17:34 "Narodil se Kristus Pán",
    ale všemi deseti.
  • 00:17:40 A ti chlapi koukali, došroubovali
    to, už se usmívali a když šli
  • 00:17:45 ze schodů, tak si to zpívali.
  • 00:17:48 To byl takový hezký vstup
    do tohoto našeho nového bytu.
  • 00:17:53 Odtud nechci odejít,
    to musím nějak přežít a vydržet.
  • 00:17:58 Honza potom dostal stipendium
    v Berckeley a rozhodl se,
  • 00:18:02 že tam po r. 1968 zůstane.
    Nikdy neuvažoval o návratu?
  • 00:18:07 Vůbec ne. Když nás vezli z letiště,
    a viděli jsme ty mrakodrapy,
  • 00:18:11 tak Honza říkal: "Odsud se
    už nikdy nevrátím."
  • 00:18:18 To řekl tenkrát.
    Ještě mu nebylo dvacet.
  • 00:18:24 A skutečně to dodržel.
  • 00:18:27 Pak jsme se my tři vrátili,
    a Honzík samozřejmě ne.
  • 00:18:33 Čekala jste ty úspěchy?
  • 00:18:37 Já jsem věřila, že má hřivnu,
    kterou nezakopal.
  • 00:18:40 Vykopal to a absolutně to rozbalil.
  • 00:18:43 Já myslím, že se snad nikomu
    z českých muzikantů nepodařilo
  • 00:18:47 dosáhnout takového úspěchu.
  • 00:18:49 Já myslím taky, že ne.
    Oni si ho přivlastnili.
  • 00:18:51 Oni si o něm myslí, že je Američan.
  • 00:18:54 A on říká, když už, tak jsem
    Čechoameričan.
  • 00:18:57 Zaplaťpánbůh za to,
    že to takhle dopadlo.
  • 00:18:59 Když jsem letěla zpátky,
    tak jsem tu cestu proplakala.
  • 00:19:02 Jeli jsme zpátky tři, ne čtyři.
  • 00:19:05 A Andrea třikrát dělala zkoušky
    na konzervatoř, třikrát udělala
  • 00:19:08 a nikdy ji nevzali.
    A tím jí zničili život.
  • 00:19:11 A když přijela z Amerika,
    tak to dělala potřetí
  • 00:19:13 a ten inspektor řekl, vás nikdy.
  • 00:19:16 Máte bratra v Americe a tátu
    lékaře, to by bylo jasné.
  • 00:19:20 Kolik let jste Honzu po emigraci
    neviděla?
  • 00:19:23 Deset let. Nedovolili 10 let,
    aby sem přijel.
  • 00:19:26 Už po 7 letech měl občanství,
    ale naši ho sem nepustili.
  • 00:19:29 Takže jsem ho naposledy viděla
    jako 20letého a pak až 30letého.
  • 00:19:33 A to přijel on sem?
  • 00:19:35 S Yvonkou sem přijel, ale strašně
    se bál, protože nebyl na vojně.
  • 00:19:38 Tak říkal, kdypak mě sbalí?
  • 00:19:41 Ale když byl americký občan,
    tak už na něj neměli takové právo.
  • 00:19:44 Zahráli jste si spolu,
    když přijel poprvé?
  • 00:19:47 Jenom doma, on nechtěl nikde
    vystupovat.
  • 00:19:50 Byli jsme na chalupě,
    tak jsme si to užili u řeky.
  • 00:19:54 My jsme za rok nato jeli tam
    s Honzou a s manželem.
  • 00:19:58 Tak jsme se potěšili, protože on
    bydlí nádherně v lesích.
  • 00:20:04 Patří mu kusy lesů.
  • 00:20:07 Má tam bazén, tenisový
    a volejbalový kurt.
  • 00:20:11 Srnky tam chodí k bazénu,
    to je neuvěřitelné.
  • 00:20:15 A když se tam mělo něco stavět,
    tak si honem koupil ještě kus lesa,
  • 00:20:20 aby mu tam nestavěli.
    To by bylo po nádherné romantice.
  • 00:20:24 Vlastičko, když vás vidím
    na jevišti, tak mám dvojí pocit.
  • 00:20:30 Za prvé, že milujete jazz
    a za druhé, že milujete lidi.
  • 00:20:34 To obojí platí?
  • 00:20:36 To jste dobře rozpoznal, je to tak.
  • 00:20:39 Co je na tom jazzu tak mimořádného?
  • 00:20:42 Já nevím, ty to taky cítíš,
    vždyť v tom přece taky jsi.
  • 00:20:46 Podívej se, jak se ti vnitřek
    určitým způsobem rozzáří,
  • 00:20:50 oči se ti rozzáří a jsi šťastný.
    A to štěstí chceš dát lidem.
  • 00:20:56 A ty, kteří tě umějí poslouchat,
    určitě vezmeš na svou stranu.
  • 00:21:00 A oni taky září.
  • 00:21:03 Já mám problémy v životě,
    se zdravím a s různými věcmi,
  • 00:21:09 ale jak přijdu do Jazz Clubu
    a kluci zahrají první chorus,
  • 00:21:12 tak se narovnám a všechno je dobré.
  • 00:21:15 Tam žiju a jsem šťastná.
    A jazzová muzika je radostná.
  • 00:21:21 Podívej se na toho Armstronga,
    jak mu svítily oči, jak se zubí,
  • 00:21:26 vidíte to štěstí a jak chce,
    aby ty lidi byli taky šťastní.
  • 00:21:32 Já nechci někoho kopírovat,
    já to tak cítím.
  • 00:21:35 A to oni teda jsou.
    Nikdy vám nešli lidi na nervy?
  • 00:21:39 Ne, protože já nezpívám
    po amfiteatrech.
  • 00:21:42 To jsme měli diskusi s Gottem.
  • 00:21:45 Dělali jsme nějakou brigádu
    v Karlových Varech.
  • 00:21:47 Seděli jsme v autobuse, povídáme
    si, a on říkal: "Můj sen je zpívat
  • 00:21:51 pro desetitisíce," a já jsem řekla:
    "Můj sen je zpívat pro malý
  • 00:21:55 jazzový klub, pro lidi, kteří vědí,
    co ode mě můžou čekat
  • 00:21:58 a mají rádi jazz."
    A oběma se nám to splnilo.
  • 00:22:02 Vzala jste si brož se sluníčkem,
    leskne se krásně, ale na vás nemá.
  • 00:22:07 -Děkuji, že jste si našla čas.
    -To je hezké přirovnání, děkuji.
  • 00:22:13 A na vás se těším zase za týden.
  • 00:22:18 Skryté titulky:
    Simona Sedmihorská