20. září 2018

Její díla vlastní britská královna nebo třeba Elton John. Jsou fascinující směsicí mystiky, autorčiných snů a vzpomínek i reality. Míla Fürstová se narodila v Čechách, ale hvězdného třpytu a světového věhlasu se dočkala až ve Velké Británii, kde bezmála čtvrt století žije. Doma ji, paradoxně, zná jen málokdo. Přitom má na kontě celou řadu významných ocenění a její práce byste našli ve sbírkách prestižních institucí. Jako je třeba Victoria and Albert Museum v Londýně. V rodné zemi je představí letos na podzim. Říká, že svou profesní cestu nesměřuje k žádným cílům. Největší výhrou pro ni je, že po ní může vůbec kráčet. Téměř pohádkový příběh jedné neobyčejné holky z Pelhřimova natočil Tomáš Polák.

Představíme vám tvůrce největší virtuální hry v Evropě. A pozor. Jsou to, pro mnohé překvapivě, Češi. 12 zapálených vývojářů na ní pracovalo víc než rok. Jejich unikátní dílo můžete vidět nebo spíš zažít v centru Prahy. Nečekejte ale žádnou akční střílečku, nýbrž výlet v čase. V podzemí bývalé bankovní budovy se totiž díky jejich kouzlům vydáte do doby vlády císaře Rudolfa II.

Dáma, kterou vám představíme, je plná kontrastů. Pracuje v porcelánce, přitom to žádná holka z porcelánu není. Hana Takáčová se totiž věnuje silovému trojboji. Tedy sportu spojovanému spíš s tvrdými chlapy než s křehkými ženami. Už čtyřikrát vyhrála mistrovství Evropy a dvakrát se dokonce stala šampionkou planety. Co jí k této neobvyklé disciplíně přivedlo, zjišťoval Josef Kubeš.

Už odnepaměti se lidé snaží svůj majetek chránit nejrůznějšími mechanismy. A jiní se naopak pokoušejí tyhle věcičky obelstít. V roce 1790 dokonce Angličan Joseph Bramah vypsal odměnu 200 guineí pro kasaře, který překoná jím vymyšlený zámek. A trvalo dlouhých šedesát let, než se takový našel. Dnes mají zloději modernější nádobíčka, takže jim to jde podstatně rychleji, bohužel. Přesto už jim šest let odolává jeden výrobek z Vysočiny, který je toho času hitem lockpickerů, tedy vyznavačů sportovního překonávání zámků po celém světě. Proč ho dosud nikdo neprolomil? Tak to zjišťoval Petr Bělík.

Když jsme byli malí, běhala po lese spousta veverek. Dnes patří mezi ohrožené druhy. Ještě v minulém století totiž bývaly poměrně častým terčem lovců, a tak se jejich stavy snižovaly o desetitisíce ročně. Naštěstí jsou už v Evropě chráněné zákonem, takže jich pomalu přibývá. Svůj podíl na tom mají i lidé, kteří se je snaží chovat a pak vracet do přírody. Jako třeba manželé Kateřina a Petr Soukupovi. Ti dokonce na své zahradě vybudovali záchrannou stanici určenou výhradně pro ně. První svého druhu u nás. Jen letos se v ní už postarali o bezmála 80 mláďat. Jejich neobvyklý projekt vám přiblíží Petr Švihovec.