iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
12. 12. 2014
21:15 na ČT art

1 2 3 4 5

9 hlasů
12046
zhlédnutí

Děti sametu

Jakub Nepraš

Výtvarník, který pomocí digitálních technologií odkazuje k základním pravdám o koloběhu života a smrti a vesmíru kolem nás

26 min | další Dokumenty »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...
odkaz na video zhasnout pomoc zvukový popis

Děti sametu - Jakub Nepraš

  • 00:00:14 U pátečních
    Televizních novin dobrý večer.
  • 00:00:17 Úvodem přehled zpráv.
    Mezinárodní den žen
  • 00:00:20 se stal podnětem k řadě významných
    akcí u nás i v zahraničí.
  • 00:00:26 Blíží se 8.březen,
    blíží se svátek žen.
  • 00:00:29 Navždy, ženo, zůstaň ženou.
    Máš ve svých dlaních hebkou skrýš.
  • 00:00:34 Plač, nebo směj se,
    všechno smíš.
  • 00:00:44 Na Mezinárodní den žen
    se připravuje také Československá
  • 00:00:47 televize, o jejímž pořadu
    informuje následující příspěvek.
  • 00:00:54 I v Maďarsku je na Mezinárodní
    den žen mimořádný zájem o květiny.
  • 00:00:58 Přesvědčili jsme se,
    že zdejší muži vědí, co se patří.
  • 00:01:10 Dnes 6.března 1981
    se narodil také Jakub Nepraš,
  • 00:01:16 budoucí multimediální umělec
    a videosochař.
  • 00:01:34 Tenkrát si pamatuju. jak táta
    chytal přes radiátory topení
  • 00:01:38 v pokojíčku takový to rádio,
    malý sluchátko mi dal
  • 00:01:43 a říkal: To je Svobodná Evropa,
    to můžeš poslouchat jako
  • 00:01:47 takhle polopotají
    a dá se to chytat přes topení.
  • 00:01:51 To mně nějak fascinovalo.
  • 00:01:53 Nad Tatrou sa blýska,
    hromy divo bijú,
  • 00:01:56 zastavme sa...
  • 00:01:58 Pamatuju, že mě z nějaký lidušky,
    kam jsme chodili,
  • 00:02:02 máma vyzvedla
    a šli jsme na super demonstraci,
  • 00:02:05 kde už tehdá
    jsem cítil velkou energii.
  • 00:02:12 Jakubovi bylo tehdy kolik?
    Nějakých 7 let.
  • 00:02:15 A já jsem říkala: Aspoň ten Jakub,
    ten o to nesmí přijít.
  • 00:02:19 O tu atmosféru.
    Studenti ho vzali na ramena,
  • 00:02:22 aby viděl ty davy, ty hlavy.
    A to jsem byla moc ráda,
  • 00:02:26 že jsem našla tu odvahu
    a to dítě tam vzala.
  • 00:02:30 Trošku mi je líto,
    že mi nebylo 25-30 tou dobou,
  • 00:02:33 protože to je jako velká energie,
    co se tam dělo.
  • 00:02:38 Určitě bych se rád zapojil
    do nějakých větších aktivit.
  • 00:02:55 Třeba bych nemohl cestovat v tý
    době. To by mě asi hodně mrzelo,
  • 00:02:58 kdybych musel řešit
    takovýhle nesmyslný bariéry,
  • 00:03:03 jako že chci mít výstavu
    někde v cizině,
  • 00:03:07 a nemám možnost.
    To by mi asi hodně vadilo.
  • 00:03:17 Tohle je Generátor. To je název
    toho asi tříminutovýho videa.
  • 00:03:21 Je to právě z pražského prostředí,
    kde ještě je přesně
  • 00:03:26 takovej ten
    komunistickej přesah, ta éra,
  • 00:03:28 kdy člověk potkával
    ty starý baráky ošuntělý.
  • 00:03:31 Ty klasický normalizační prvky
    v tom městě.
  • 00:03:36 A mně to právě evokovalo i ten
    počítačovej... Ty tišťáky,
  • 00:03:40 tištěný spoje, kdy to má trošku
    třeba přesah do nějakýho Tokia
  • 00:03:44 a jinejch měst,
    kde jsem tou dobou nikdy nebyl.
  • 00:03:47 Takže jsem pracoval
    s tím městským prostředím
  • 00:03:51 versus tenhle old school
    nebo ten svět, kterej je zavřenej
  • 00:03:55 v těch škatulkách, ale přesto
    nás monumentálně obklopuje
  • 00:03:59 vlastně ze všech stran.
  • 00:04:21 Co mě bavilo
    mimo hraní si s kamarádama
  • 00:04:24 někde na hřišti u paneláku,
    tak jsme jezdili na chatu,
  • 00:04:27 vlastně na samotu u lesa.
  • 00:04:31 A tady se teda našlo hodně aktivit.
  • 00:04:33 Třeba jsme celý dny trávili tím,
    že jsme kamenama házeli do kamenů,
  • 00:04:39 ty kameny se tříštily
    a dělaly takový mimozemský zvuky.
  • 00:04:44 Pak jsme si hráli
    docela i na smetišti.
  • 00:04:47 Jinak jsme samozřejmě
    si hráli na zahradě,
  • 00:04:51 dělali různý domky, stavení.
  • 00:04:54 Stačilo se podívat do jeho očí,
    kdy jste viděli tu radost.
  • 00:04:58 Jak zářily ty očička jeho modrý,
  • 00:05:02 když teda si mohl tam budovat,
    kutat a bušit tím kladivem.
  • 00:05:06 Všechno kapesné šlo do hřebíků.
  • 00:05:12 Tím, jak si člověk tady hraje,
    dělá si příbytky, domečky,
  • 00:05:16 tak někomu se to rozroste,
    někdo v tom vidí takovou motivaci,
  • 00:05:23 že vlastně to dožene do větší výšky
    a pak tam má soukromí
  • 00:05:28 a nikdo ho neotravuje
    a vytváří si tam...
  • 00:05:31 Prostě je to takový východisko.
    A svoboda.
  • 00:05:40 Tak tady se děje rozestavěná
    taková vesnice amazonská
  • 00:05:45 Bororo, což je
    nějaká část v té Amazonii.
  • 00:05:48 Dostali jsme zadání
    docela zajímavý,
  • 00:05:51 aby se využil ten sloninec starej,
  • 00:05:55 kterej tady
    několik let má ležet ladem.
  • 00:05:57 Oni to potřebují zkultivovat.
    A nějak se dozvěděli o mně,
  • 00:06:02 že mám zkušenosti
    s takovouhle formou stavby.
  • 00:06:07 Tohle je vlastně
    prostorovej labyrint,
  • 00:06:09 kterej je až 10 metrů vysokej.
    Jsou tam 4 úrovně.
  • 00:06:13 Každá ta budka
    bude mít svůj nějakej obývák
  • 00:06:16 nebo v podstatě
    jinou patinu, jinou barvu.
  • 00:06:19 Dovnitř budeme dělat masky
    a různý obličeje a detaily,
  • 00:06:23 který musej být samozřejmě
    nedobytný. Pak takový ty věci
  • 00:06:26 jako různý fetiše, hmyzy
    a různý takový ty větrný věci,
  • 00:06:30 který kineticky fungujou samy.
  • 00:06:35 Pro děti se dělá krásně. Je to
    vzhledem k tomu hektickýmu půlroku,
  • 00:06:39 kdy dělám výstavy
    a hodně počítačový práce, animace,
  • 00:06:43 tak tohle je
    skvělej uvolňující proces,
  • 00:06:46 kdy člověk může s tím dřevem
    krásně se zrelaxovat.
  • 00:06:54 Nejradši bych to stavěl sám,
    měl na to tak 2 roky
  • 00:06:58 a udělal si
    takovouhle pěknou práci.
  • 00:07:08 Tohle byl jakoby pro mě soubor,
    vlastně série nějakých věcí.
  • 00:07:12 Říkal jsem tomu Kultury,
    což jakoby vzniklo
  • 00:07:14 podle mikroskopických kultur, jako
    máš třeba v jogurtu bakteriální.
  • 00:07:19 To znamená, já jsem natáčel
    plno jakoby situací
  • 00:07:23 z toho města, jako akce, tance,
    pohyby, aktivity lidí
  • 00:07:28 a těch samplů jsem si udělal tolik,
    že jsem byl schopnej
  • 00:07:31 z toho udělat právě
    takovýhle jakoby živelný koláže,
  • 00:07:35 který jsou podobný
    těm buněčným strukturám.
  • 00:07:38 Tyhle věci jsem se naučil
    pak promítat na plexisklo,
  • 00:07:41 který bylo vymatněný právě v části,
    kde je ta animace.
  • 00:07:46 Takže to mohlo viset v prostoru,
    vlastně levitovat
  • 00:07:49 a člověk kolem toho mohl chodit,
    prohlížet si to ve vysokým
  • 00:07:52 rozlišení a kvalitě. Takže
    z dálky vidíš nějakou vibraci,
  • 00:07:56 impulzy, pulzování.
  • 00:07:58 V detailu rozeznáš
    konkrétní činnosti lidí
  • 00:08:02 a vlastně tam vidíš i sama sebe.
  • 00:08:11 Já si myslím,
    že to jsou stovky záběrů
  • 00:08:14 a u každého záběru jsem byl,
    prožil ho.
  • 00:08:18 Pak jsem si ho vyčistil, obarvil,
    abych s ním dál mohl pracovat.
  • 00:08:34 První, co mě napadlo,
    že bych chtěl být kameraman.
  • 00:08:36 To bylo ještě na základní škole.
    To bylo první, kdy jsem si říkal:
  • 00:08:38 Ok. Tak za tím bych šel.
  • 00:08:42 Pak jsem začal kreslit
    a chodit na nějaký kurzy s lidma,
  • 00:08:45 kteří se předháněli v tom,
    právě v tý výtvarný činnosti
  • 00:08:49 a v tom, že to člověku začíná jít,
    začne tě to motivovat
  • 00:08:52 a chceš se dostat na nějakou školu,
    kde jsou fajn lidi.
  • 00:08:56 A to tě vlastně žene dál.
  • 00:09:02 Nikdy jsem nevěděl,
    že pak půjdu dál na vejšku na AVU.
  • 00:09:08 Příznačným rysem té práce je,
  • 00:09:10 že je nesmírně
    vizuálně bohatá a atraktivní.
  • 00:09:15 Že vlastně vychází
    z vytváření komplikovaných
  • 00:09:18 pohyblivých struktur něčeho,
    co uhrane vlastně zrak diváka.
  • 00:09:23 Strhne ho to. Je to vlastně
    velmi spektakulární práce.
  • 00:09:27 A to je něco, co úplně v Čechách
    nemá v současný chvíli obdoby.
  • 00:09:36 Třeba tady vzniká luk pro děti.
  • 00:09:39 Musíme si připomenout, že to
    je všechno na hraní pro děti.
  • 00:09:44 Tady budou ještě kresby, vrypy
    dětský takový, jednoduchý.
  • 00:09:48 Jednoduchá stylizace toho,
    jak si domorodci představujou čas.
  • 00:09:53 Tady je návrh počítadla,
    tak se to celkem drží.
  • 00:09:56 Děcka po tom budou lézt
    a různě si s tím hrát.
  • 00:10:00 Počítat trošku jiné hodnoty
    než jenom ty stejné koule barevný,
  • 00:10:04 ale ananas za mango
    a shnilej ořech za podivnou hrušku.
  • 00:10:11 Tohle jsme museli dát kvůli tomu,
    že prej když tam přijdou Rusáci,
  • 00:10:15 tak na to začnou dupat a skákat
    a všechno to prej zohybaj.
  • 00:10:33 Tohle je vlastně úplně první
    instalace z PET lahví.
  • 00:10:37 To jsem dělal, když jsem začínal
    i s plexisklem pracovat,
  • 00:10:41 ale prostě potřeboval
    jsem sehnat tu hmotu,
  • 00:10:44 z která by se dalo i modelovat,
    spojovat. To se jmenuje Adéla.
  • 00:10:48 Z dálky to vypadá
    jako taková vábná rostlinka,
  • 00:10:51 která tě jako hmyz láká
    do toho detailu právě,
  • 00:10:55 kde poznáš tu pravdu.
  • 00:11:01 Většinou to tak je,
    že nejdřív dělám objekt
  • 00:11:04 a pak do něj vlastně mapuju video,
    protože ta iluze a to video
  • 00:11:08 se vlastně furt dá
    ještě ovlivňovat jednodušeji
  • 00:11:12 než ta realita,
    než ten reálný materiál.
  • 00:11:16 Ta tvorba je v českém prostředí
    neobyčejná, unikátní.
  • 00:11:23 On se jakoby vyděluje z toho,
    jak se většina českých výtvarníků
  • 00:11:27 vyjadřuje, a to včetně mladší
    generace, která se mění, vyvíjí
  • 00:11:32 a možná už jako blíží
    právě určité estetice,
  • 00:11:35 kterou Jakub využívá od svý
    diplomový práce do současnosti.
  • 00:12:00 Teď jsme v Trafačce.
    Je to budova, ke který máme vztah,
  • 00:12:04 protože jsme tu
    už vlastně osmým rokem.
  • 00:12:11 Úžasná industriální budova,
    která má furt atmosféru.
  • 00:12:14 A mně se to zrovna hodí, protože
    mám dělat dvě rozměrnější věci
  • 00:12:19 v tomhle prostoru,
    který jsem si nějak tady obsadil.
  • 00:12:26 Chystám dvě věci do Milána na Expo.
  • 00:12:31 Tady si to vyhradil Honza Kaláb.
  • 00:12:33 Michal Cimala má spíš
    tu zadní část, kde je i sklad.
  • 00:12:42 Tahle pavlač je plná umělců,
    kteří se tu střídaj po nějaký době.
  • 00:12:48 V to je síla být v nějaký komunitě.
    Odjakživa jsem takhle zvyklej.
  • 00:12:53 Prostě by mě to nebavilo
    být sám někde.
  • 00:12:55 Nerušíte se třeba při tý práci?
  • 00:12:57 Nerušíme, protože respektujeme
    základní věci. Pravidla.
  • 00:13:01 Jaký jsou pravidla?
  • 00:13:03 No, tak když cejtíš,
    že někdo nemá náladu,
  • 00:13:06 tak prostě se s ním nebavíš.
    Nebo já nevím.
  • 00:13:11 Nelezeš k němu, uklízíš kuchyň,
    koupíš občas toaleťák.
  • 00:13:15 Já nevím. Prostě musí bejt
    člověk pozornej trochu.
  • 00:13:18 Jako vždycky, jako všude, že jo.
  • 00:13:21 Už nám smlouvu neprodloužej.
    Tenhle barák se bude opuštět
  • 00:13:26 do konce ledna,
    takže všichni budou muset zmizet.
  • 00:13:29 Už jako to je tutovka.
  • 00:13:50 Tady to je třeba
    míň filozofická věc určitě.
  • 00:13:54 Jenom ovlivněná
    každodenní jízdou do města.
  • 00:13:57 Člověk prostě to vidí jako obraz.
    Potkává podivný konstrukce,
  • 00:14:01 nesmyslný věci, detaily,
    který pak má možnost,
  • 00:14:05 který je potřeba doplňovat
    v těch plánech nějakýma iluzema,
  • 00:14:14 podprahovkama
    a pohrávat si s těma významama
  • 00:14:18 těch třeba cedulí ve městě.
  • 00:14:22 A právě i ta komunistická éra
    trošku tam je cítit,
  • 00:14:25 protože jsem vyrůstal
    v paneláku na sídlišti,
  • 00:14:29 jsem s tím trošku spjatej
  • 00:14:31 a celkově se to promítlo
    i do tý jízdy tady.
  • 00:14:35 Spíš bych nejradši, aby ty věci
    nějakým způsobem evokovaly něco,
  • 00:14:40 klidně abstraktního, ale řeč,
    přes kterou právě lidi,
  • 00:14:45 jelikož mají nějakou intuici,
    každej něco cítí,
  • 00:14:48 tak se jim pootevřou dvířka
    k nějaké představivosti,
  • 00:14:53 uvažování o něčem třeba podobným,
    co já bych do toho rád dal.
  • 00:14:56 Ale nechci napovídat tím,
    že bych psal jenom texty.
  • 00:15:00 To ani neumím.
  • 00:15:02 Ale spíš tahle moc toho média,
    toho obrazu digitálního,
  • 00:15:08 což je jakoby pro současnou dobu
    úplně rozjetej vlak.
  • 00:15:13 Takže proč to nevyužít,
    proč nepoužívat tenhle nástroj?
  • 00:15:20 Anička je strašně šikovná
    přes řezbu
  • 00:15:24 a zrovna dělá co?
  • 00:15:28 -Tady je hotová opice.
    -To bude lenochod.
  • 00:15:31 Lenochod? No.
  • 00:15:35 Tohle je ještě
    skvělá atypická maska,
  • 00:15:37 která přímo jako vychází z té
    Amazonie s tímhle dvojím obličejem.
  • 00:15:43 A ta bude jako jedna
    z těch úvodních na vratech.
  • 00:15:46 To se docela taky povedlo.
  • 00:15:50 Ty doplňky, o kterých jsem mluvil,
    to je jen taková radost,
  • 00:15:54 která přinese radost jak dětem,
    tak dalším kamarádům,
  • 00:15:59 kteří se na tom podílejí.
    Je to dobrá nálada, no.
  • 00:16:12 To je lapač snů prej,
  • 00:16:15 což je typický
    pro tu Amazonii taky.
  • 00:16:18 A to bude jeden
    z těch větších objektů,
  • 00:16:21 který budou viset na tom sloupu
    a mihotat se ve větru.
  • 00:16:27 Tak jsem zvědavej,
    jak to dlouho vydrží, ty věci,
  • 00:16:29 až přijdou Rusáci.
    Nesměj na to dosáhnout.
  • 00:16:44 Přišly nejdřív nějaký Jakubovy
    výrazný úspěchy v zahraničí,
  • 00:16:48 kde jsou na jiný typy vizualisty,
    řekněme, zvyklejší.
  • 00:16:52 Schází se s nimi častěji.
  • 00:16:55 U nás vlastně
    větší problémy měli kritici umění,
  • 00:16:58 kteří vlastně k tomu přistupovali
    s určitou nedůvěrou.
  • 00:17:06 Já jsem se octnul
    v takhle nezvykle čistém
  • 00:17:10 a krásném prostoru muzea v Bonnu.
    Jsem rád, že tady můžu bejt
  • 00:17:15 s úplně teda rozdílnejma lidma.
    V tomhle prostoru,
  • 00:17:18 kterej je zase
    pro mě nová zkušenost.
  • 00:17:21 Tak si myslím, že je důležitý
    si to zkusit v takovém super místě.
  • 00:17:32 Patříme spíš do toho
    samozřejmě jakoby Východu,
  • 00:17:35 jako až k těm Rusákům.
    Je to divný,
  • 00:17:38 ale v cizině to tak mají,
    když řeknu Republica Checa.
  • 00:17:42 Tak radši říkám Praha,
  • 00:17:44 protože vím,
    jak ta reakce je taková:
  • 00:17:49 Ó, to je skvělý.
    Ale ta Praha, pomalu jako
  • 00:17:52 jsem na to hrdější
    než Česká republika.
  • 00:17:56 Pár samozřejmě
    lidí ani nevědělo, kde to je.
  • 00:18:06 Instalace, která může připomínat
    nějaký bridge,
  • 00:18:09 nějakej most,
    propojení vlastně pilířů.
  • 00:18:13 Je to pro mě jakoby symbol
    nějakýho trošku nadhledu
  • 00:18:16 a nad tím mainstream jako dálnicí,
    nad tou řekou.
  • 00:18:20 A je to trošku inspirovaný
    i takovým jako stromovým domem,
  • 00:18:23 co jsem odmala dělal. Takže
    tohle jsou takový jakoby symboly,
  • 00:18:26 který jsou spjatý s potřebou
    získat nějaký nadhled
  • 00:18:30 nad nějakou jako běžnou realitou.
    Nebo se oprostit.
  • 00:18:36 Tady stojíme před instalací Louka.
  • 00:18:39 Jednoduchej takovej název,
    I když se jedná o kameny,
  • 00:18:42 tak se tam odehrává
    dost plno pestrých věcí.
  • 00:18:46 Pro mě každej ten šutr znamená
    jinou osobnost, jiný ego.
  • 00:18:51 Jako je člověk jinej,
    z jiných míst nasbíraný kameny.
  • 00:18:55 Tak vlastně mezi sebou se snaží
    nějak komunikovat.
  • 00:18:57 Takže jsou to natočený
    jednoduchý videa,
  • 00:19:00 který připomínají nějaký hodnoty,
    který si lidi jako snaží předávat
  • 00:19:04 prostě i v tý komunikaci.
    To znamená třeba peníze,
  • 00:19:09 nějaký kamínky,
    nebo naopak knoflíky,
  • 00:19:12 který připomínaj ty peníze.
    Nebo semena.
  • 00:19:15 Já nevím, střepy.
    Věci, který trošku můžou evokovat
  • 00:19:19 něco, nějaký symboly. Takže
    každej ten kámen má určitej náboj
  • 00:19:22 a dohromady to vytváří
    takovouhle síť provázanou.
  • 00:19:33 Samozřejmě u nás
    nejsou sběratelé, že jo.
  • 00:19:36 Kór na ty moje věci.
    Já jsem tady prodal možná dvě věci.
  • 00:19:40 Menší. Ale samozřejmě aspoň
    Galerie hlavního města Prahy
  • 00:19:46 má ode mě něco. Dokonce
    jedno video, pak nějakou instalaci.
  • 00:19:50 Veletržní palác
    koupil jednu instalaci.
  • 00:19:53 Takže spíš ty instituce.
    Ale v cizině je plno soukromých
  • 00:19:57 sběratelů, i menších,
    který mají třeba byty,
  • 00:20:00 ale jsou nadšený
    a ty věci jakoby neznají.
  • 00:20:02 A těch kombinací je samozřejmě víc.
  • 00:20:04 Takže já bych asi nemohl fungovat
    jenom u nás,
  • 00:20:09 kdybych byl tady. Prostě
    bych to dělal buď do šuplíku...
  • 00:20:13 Jako prostě by to nešlo asi.
  • 00:20:29 Máš doma třeba nějakej svůj objekt,
    kterej si večer vždycky zapneš
  • 00:20:32 a pustíš?
    -Ne. Já toho mám plný zuby.
  • 00:20:35 Já si to užiju na výstavě
    a při instalaci.
  • 00:20:38 To zas takhle to nemám.
  • 00:20:40 A takový to, že by přišel
    k narozeninám: Vyrobil jsem ti...
  • 00:20:44 No to já mám
    spoustu věcí vyrobených.
  • 00:20:47 Pódium tady za váma, který jsem
    dostala k Vánocům před dvěma lety,
  • 00:20:50 věšák v předsíni k narozeninám.
    To jsou dárky tohoto typu.
  • 00:20:55 Věšák na ponožky k Vánocům
    plastový, fialový z Liedlu.
  • 00:21:01 Vrchol.
  • 00:21:13 Já myslím, že dobrý.
    Děti se baví, celý se to pohybuje.
  • 00:21:22 Každý dítě má tendenci si,
    nebo většina, stavět nějaký obydlí.
  • 00:21:27 Zašít se tam a dělat tam
    různý experimenty, věci.
  • 00:21:32 Mluvit o věcech,
    který třeba před rodičema nemůžou.
  • 00:21:37 Prostě se zašívat.
    A tahle stavba, jelikož je občas
  • 00:21:40 fakt plná dětí, a jsou tam zácpy,
    tak ti rodiče tam
  • 00:21:43 prostě jen tak za nima nepůjdou.
    Takže počkají dole
  • 00:21:46 a ty děti tam prostě můžou
    tu svoji chvilku mávat, provokovat
  • 00:21:51 a mají tam tu svoji svobodu,
    to uvolnění.
  • 00:21:55 Mají ten výhled, nadhled.
  • 00:21:57 Takže jako je to taková interakce
    zajímavá, si myslím.
  • 00:22:11 Je to radost. Je to práce s dětma.
    Člověk vidí...
  • 00:22:15 Je to takovej jako lacinej efekt,
    jak si jako vylepšit náladu
  • 00:22:20 třeba takovýmhle
    docela dobrodružným projektem.
  • 00:22:27 Já jsem někde slyšela,
    že ty nemáš rád,
  • 00:22:31 když jsi označován za umělce.
  • 00:22:34 Já nevím,
    tak to slovo je tak trapný.
  • 00:22:37 Jako mně přijde zprofanovaný.
  • 00:22:40 Mně to přijde,
    že to v tý neuronový síti
  • 00:22:45 už je tak pasé,
    už je to tolikrát překonaný
  • 00:22:48 od Deschampsa, který běžný věci
    označil jako za umělecký.
  • 00:22:53 Stačí, když o nich řekneš,
    že je to umění.
  • 00:22:55 Mě to nebaví se tím slovem
    a významem vůbec zabývat.
  • 00:23:07 Proč vystavovat jenom v galerii,
    když má člověk možnost vystavovat
  • 00:23:10 tak jako úplně v lese a venku?
    Tím, že to je na plexi,
  • 00:23:13 tak na to může i pršet.
    Udělají se stříšky na projektory.
  • 00:23:17 V Bruselu jsem měl
    takhle v jedný zahradě
  • 00:23:20 asi dva měsíce v dešti,
    ve sněhu, v mrazu
  • 00:23:24 funkční jako 2 až 3 instalace.
  • 00:23:31 Hrozně rád bych dělal
    věci do veřejného prostoru.
  • 00:23:34 Do města.
    Jako aby to vidělo víc lidí.
  • 00:23:40 Nebo na signálu
    jsem měl pod mostem Karlovým,
  • 00:23:45 kde jako neprší. Najednou řešíš,
    že se to dá uchytit.
  • 00:23:48 Takže ono to prostě občas jde
    jenom se tím jako zabývat.
  • 00:23:53 Jako chytám se takových
    příležitostí. Baví mě to.
  • 00:24:01 Já bych nejradši prostě
    měl dodávku, velikánskej přívěs
  • 00:24:05 a měl tam všechno.
    A prostě takhle jakoby jezdil
  • 00:24:09 a něco tam udělal vždycky jako.
    Udělal si stan,
  • 00:24:12 tam prostě měl dílnu, nebo jel dál.
    Zkusil bych to, než mě to omrzí.
  • 00:24:17 Takhle bych jako fungoval.
  • 00:24:41 Velkej sen? Krásný je právě
    objevovat po malých krůčkách.
  • 00:24:48 Konkretizovat nějaký patníky
  • 00:24:50 na zamlžený cestě,
    což mě vlastně baví.
  • 00:24:53 Je skvělý vidět dál,
    o těch pár patníků dál,
  • 00:24:56 což se občas taky vyskytne.
    Samozřejmě nějaký smysl života,
  • 00:25:00 hledání nějaký pravdy,
    nějakýho jakoby řešení.
  • 00:25:04 Uvažování o celku,
    kam se všechno řítí,
  • 00:25:07 jak se to vyvíjí
    v kontextu evoluce,
  • 00:25:10 evoluční jako pohled na lidstvo,
    na vesmír.
  • 00:25:14 To jsou strašně zajímavý témata.
    A právě hledání role
  • 00:25:18 jednotlivce jako mě v tom celku,
    to je skvělý.
  • 00:25:22 Nakolik ovlivnil Listopad 1989
  • 00:25:25 životní cestu
    tehdy osmiletého Jakuba Nepraše?
  • 00:25:30 Jaká by byla témata
    jeho videoperformancí,
  • 00:25:33 kdyby se nezměnil
    společenský systém?
  • 00:25:36 A věnoval by se vůbec
    tomuto druhu výtvarného umění?
  • 00:26:02 Skryté titulky: Jaroslav Švagr
    Česká televize 2014

Související