iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
25. 6. 2014
22:00 na ČT2

1 2 3 4 5

28 hlasů
22944
zhlédnutí

Námořníci bez lodí

Dokument Miroslava Kačora zkoumá, co se dělo s námořníky, kteří zůstali na souši po privatizaci československé námořní flotily.

51 min | další Dokumenty »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...
odkaz na video zhasnout pomoc zvukový popis

Námořníci bez lodí

  • 00:00:04 Pozemský člověk se setkává
    vlastně s námořní dopravou,
  • 00:00:09 nebo s námořní profesí v našich
    vnitrozemských podmínkách zřídka.
  • 00:00:14 Vidí filmy, vidí fotografie,
    čte knihy,
  • 00:00:17 a tak v něm vznikne náhle touha
    být jeden z nich.
  • 00:00:25 Tehdy bylo embargo na lodě
    ze socialistických států,
  • 00:00:29 takže jsme koupili loď,
    to bylo z 20. roku, jo,
  • 00:00:35 a nutný to bylo z toho důvodu
    zpočátku,
  • 00:00:39 že my jsme už vyváželi do Číny
    hodně zboží
  • 00:00:43 a najímali jsme až 80 lodí ročně.
  • 00:00:48 Takže se ukázala nutnost
    mít svoje lodě.
  • 00:00:55 Nikdy jsme nebyli ztrátoví,
    nikdy, žádný rok.
  • 00:00:59 Jednou to bylo více, větší výdělek,
    jednou menší,
  • 00:01:04 a počítalo se to pochopitelně
    na miliony devizových korun.
  • 00:01:48 Hlášení místního rozhlasu.
  • 00:01:52 Kulturní komise obecního úřadu
    Choťovice
  • 00:01:56 zve všechny spoluobčany
    na promítání
  • 00:01:59 celovečerního dokumentárního filmu
    Bratr oceán.
  • 00:02:05 Film uvede a následné dotazy
    zodpoví
  • 00:02:09 náš spoluobčan pan Karel Zeman.
  • 00:02:14 Dobré odpoledne. My se setkáváme
    už potřetí s námořnickou tématikou.
  • 00:02:19 Ty předchozí dvě besedy byly
    o lodích,
  • 00:02:23 které jsou současné,
    nebo jenom opravdu nedávno minulé.
  • 00:02:28 Dnes se posuneme trochu dále
    do minulosti,
  • 00:02:32 protože dnešní film Bratr oceán
    je z let 52-55,
  • 00:02:40 čili je to ještě z hlubokého
    starého režimu,
  • 00:02:45 a jenom proto, že si tam říkají
    soudruhu kapitáne,
  • 00:02:49 tak ten film už se nikde neukazuje.
  • 00:02:53 Před námi je moře. Širé moře,
    podzimní Baltik, zlobivý a chladný.
  • 00:03:03 Na Republice zavládl okamžitě ruch.
  • 00:03:05 Musí se natáhnout antény
    radiostanice
  • 00:03:08 a na loď pokrytou nánosem
    přístavní špíny
  • 00:03:11 chrlí lodní pumpy
    proudy mořské vody.
  • 00:03:14 Na můstku má službu
    druhý palubní důstojník,
  • 00:03:17 Toník Fojtů z Valašska.
  • 00:03:20 Za těch 36 hodin,
  • 00:03:22 které stačí Republice,
    aby přeplula neveliký Baltik,
  • 00:03:24 zmizí v moři poslední památka
    po přístavním zmatku,
  • 00:03:27 a moře ubíhá, jak bude ubíhat
    téměř tři měsíce.
  • 00:03:33 Tehdy, v 52. roce,
  • 00:03:35 si Československo tehdy pořídilo
    první námořní loď Republika,
  • 00:03:41 a to byl natolik důležitý
    politický krok,
  • 00:03:45 že to muselo najít odezvu
    i ve filmu.
  • 00:03:50 Hlásí se všemožnými barvami
    svých vlajek,
  • 00:03:53 mezi nimi naši, československou,
    nesou tři z nich.
  • 00:03:58 Julius Fučík,
  • 00:04:03 Lidice,
  • 00:04:07 Republika.
  • 00:04:09 To byly vlastně tři lodě, které jsme
    tenkrát v roce 52-55 měli.
  • 00:04:14 Potom samozřejmě se naše flotila
    rozrostla na 13
  • 00:04:18 a jednou jsme měli dokonce
    i 17 lodí.
  • 00:04:33 Jaká byla moje cesta
    na kapitánský můstek?
  • 00:04:37 No, začala ve 48. roce,
    když jako žák mateřské školky
  • 00:04:41 jsem vystupoval v nácviku
    na všesokolský slet
  • 00:04:45 v námořnickém oblečku,
    s tím límcem, s čepicí,
  • 00:04:48 a tam vznikla ta myšlenka:
    Budu námořníkem.
  • 00:04:55 Při konci základního vzdělání
    jsem říkal:
  • 00:04:58 "Nepůjdu na žádnou jedenáctiletku,
    devítiletku,
  • 00:05:01 půjdu se učit do pracovních záloh,
    a lodníkem."
  • 00:05:05 A v třetím roce jsem dokonce jezdil
    do Hamburku.
  • 00:05:08 57. rok, já v Hamburku, Roeperbahn,
    všude veliké lodě.
  • 00:05:12 Říkám: "Ale na těch velikých lodích
    by to bylo ještě zajímavější."
  • 00:05:16 Říkali: "Ano, můžeš, ale musíš mít
    maturitu a námořní školu."
  • 00:05:24 Námořní školu jsem nakonec
  • 00:05:26 s velmi dobrým prospěchem
    dokončil v 70. roce
  • 00:05:29 a nastoupil jsem
    na české námořní lodě,
  • 00:05:32 a začal, jak se říká, od píky.
  • 00:05:35 Rok kadetem,
    rok třetím důstojníkem,
  • 00:05:38 dva roky druhým důstojníkem,
    tři roky prvním důstojníkem,
  • 00:05:43 a posledních 10 let jsem velel
    přesně šesti českým námořním lodím.
  • 00:05:49 A to byla ta nejkrásnější doba,
    na kterou nejraději vzpomínám,
  • 00:05:52 protože to už bylo to pravé
    naplnění
  • 00:05:55 toho mého námořnického snu.
  • 00:06:09 V začátcích, tak, jak to je
    zachyceno v tom filmu Bratr oceán,
  • 00:06:13 jsme více méně podporovali
    spřátelené socialistické země.
  • 00:06:18 Vozili jsme hodně věcí do Číny,
    na Kubu.
  • 00:06:22 Prosím já sám jsem 4 roky jezdil
    na Kubu,
  • 00:06:24 kam jsme vozili všechno možné,
    počínaje chmelem na pivo,
  • 00:06:30 lopatami, novinové kiosky.
  • 00:06:36 A potom, protože ty lodě,
    co my jsme tam jezdili,
  • 00:06:38 to byly ty Blaníky,
    Blaník, Sitno, Radhošť, Kriváň,
  • 00:06:41 tak to byly lodě poměrně malé,
    sedmitisícové,
  • 00:06:45 a ty se vešly i do těch nejmenších
    přístavů na Kubě.
  • 00:06:48 Takže my jsme byli ti vyvolení,
    kteří obíhali celou Kubu
  • 00:06:53 a v malinkatých přístavech,
    kde byly malinkaté pivovary,
  • 00:06:57 tu 300 tun cukru, tu 500 tun,
    tu 700 tun,
  • 00:07:02 takže my jsme poznali vlastně
    celou Kubu,
  • 00:07:05 místa, kam se normální turista
    v životě nedostane.
  • 00:07:10 Hodně jsme vozili železo do Iráku
    na stavbu všelijakých pevnůstek,
  • 00:07:15 když se očekával válečný konflikt
    Írán-Irák.
  • 00:07:20 Potom jsme vozili různé investiční
    celky, do Indie pivovary,
  • 00:07:23 do Číny nebo do Bangladéše
    a do takových zemí,
  • 00:07:30 ale to skončilo všechno
    nástupem nové doby, 89. rokem.
  • 00:07:36 Pak nás začali dávat do charterů
    různým cizím společnostem.
  • 00:07:41 Už jsme nevozili více méně
    české zboží žádné,
  • 00:07:44 ale tím jsme se dostali prostě
    po celém světě.
  • 00:07:48 Takže my jsme potom už jezdili
    třeba po Amazonce až do Manaus,
  • 00:07:53 to je 600 mil od ústí Amazonky.
  • 00:07:56 Já jsem byl s lodí Kriváň
  • 00:07:58 na velkých kanadských jezerech
    v přístavu Toledo,
  • 00:08:03 nebo jsme jezdili do Austrálie
    pro magnezit,
  • 00:08:07 tam do té rovníkové sféry
    v Austrálii.
  • 00:08:11 Prostě potom už jsme skutečně
    jezdili všude.
  • 00:08:17 Vůbec lodě těchhle bývalých
    socialistických států
  • 00:08:20 byly vybaveny nejlépe ze všech.
  • 00:08:24 Posádka měla veškeré pohodlí.
    My jsme na lodi měli tělocvičnu,
  • 00:08:28 kinosál, bazén, video,
    podmínky přepychové,
  • 00:08:33 a co se týče stravování, tak též.
  • 00:08:36 Mívali jsme třikrát týdně zmrzlinu,
  • 00:08:39 pekli nám různé věnečky, kremrole
    a takové věci.
  • 00:08:49 Co se týče odměn za práci
    nebo platů,
  • 00:08:52 tak na tu dobu byli námořníci
    placeni velmi dobře.
  • 00:08:57 Část platu byla vyplácena
    v dolarech
  • 00:09:01 a další část ještě toho
    českého platu
  • 00:09:04 byla možnost si nechat vyplatit
    v tuzexových poukázkách.
  • 00:09:13 Tady máme prosím certifikát
    o přetnutí rovníku.
  • 00:09:17 Jako druhý mu sekunduje certifikát
    o přetnutí polárního kruhu.
  • 00:09:22 A jak se říká nejlepší na konec,
    je certifikát o obeplutí zeměkoule.
  • 00:09:30 Ani v mé pracovně se nemůžeme
    zbavit lodí.
  • 00:09:32 Lodě nás tady čekají
    na každém kroku.
  • 00:09:35 Tak například tady máme dvě,
    kterým jsem velel,
  • 00:09:38 a zrovna s Orlíkem jsem obeplul
    tenkrát celý svět.
  • 00:09:42 No a dále máme i tady zase lodě
    jenom pořád.
  • 00:09:47 Tak tohlento je loď Dunaj,
  • 00:09:50 se kterou jsem vlastně končil
    svoji službu na moři v 95. roce.
  • 00:10:04 Když přišel konec naší flotily,
    nejprve jsme tomu nevěřili,
  • 00:10:08 říkali jsme: "To není možné!",
  • 00:10:09 protože asi dva roky předtím
    byly naše lodě převedeny
  • 00:10:13 pod maltskou vlajku z důvodu
    daňových úspor.
  • 00:10:18 Takže náhle začala naše flotila
    vydělávat ještě daleko víc,
  • 00:10:21 než pod československou vlajkou.
    A teď náhle přišlo tohleto.
  • 00:10:26 A tak jsme byli z toho velmi
    nepříznivě jako překvapeni.
  • 00:10:32 Nelíbilo se nám to
    a snažili jsme se,
  • 00:10:35 aby teda ti noví majitelé,
    kterým to Kožený prodal,
  • 00:10:41 aby si nechali naše posádky.
  • 00:10:44 Jenomže oni zase si najmuli
    posádky laciné,
  • 00:10:49 to znamená indické, filipínské,
    a naše posádky nechtěli.
  • 00:10:54 Takže mnoho námořníků přišlo
    o práci v té době
  • 00:10:59 a vnímali jsme to tak,
  • 00:11:01 že nastala nějaká chyba někde
    na politické úrovni,
  • 00:11:05 a to hodně vysoké.
  • 00:11:21 Jestli neležely kolik...
    čtyřicet let ve sklepě.
  • 00:11:29 Já jsem to nikdy předtím neviděl,
    tohleto,
  • 00:11:33 poněvadž jsem to neměl zpracované.
  • 00:11:35 To nebylo ani slepené, nic.
    Já jsem to nikdy neviděl předtím.
  • 00:11:41 Špatný počasí bylo.
  • 00:11:43 No, zas tak špatný nebylo,
    ale bylo pod mrakem.
  • 00:11:47 To je vlastně výjezd
    ze Středozemního moře
  • 00:11:49 a to jedeme na Brazílii, poprvé.
  • 00:11:57 Tohle byla naše vlajka,
    já ji tady ještě mám.
  • 00:12:01 Kluci mi ji dali.
  • 00:12:02 Taky nám někteří říkávali na moři,
  • 00:12:06 že jsme "red star line -
    linka červené hvězdy".
  • 00:12:12 My jsme ji měli na komíně. Takový
    byl znak a všichni ho respektovali.
  • 00:12:20 Byl jsem ve Vojenské škole
  • 00:12:21 Jana Žižky z Trocnova
    v Moravské Třebové
  • 00:12:24 a v druhém pololetí nás zavolali
    na velitelství pět kamarádů
  • 00:12:29 a řekli, že nám dají tři dny
    dovolené,
  • 00:12:33 abychom se dohodli s rodiči,
  • 00:12:35 jestli nechceme jít do námořní
    školy v Bulharsku.
  • 00:12:40 Slova tatínka byly: "Víš, já jsem
    ti nikdy v ničem nepřekážel,
  • 00:12:43 vždycky sis v těchhle věcech
    řešil sám ty věci",
  • 00:12:47 poněvadž jsem byl nejstarší
    ze čtyř dětí,
  • 00:12:50 "ale to víš, já tu vodu
    nemám moc rád."
  • 00:12:54 On táta neuměl plavat.
  • 00:12:55 A maminka říkala: "Pavlíčku,
    to ber, já se hrozně ráda koupu."
  • 00:13:05 No a po vyřazení jsme nastoupili
    k československé námořní plavbě.
  • 00:13:10 Nikdo z nás nechtěl být námořníkem.
  • 00:13:12 Já jsem chtěl být leteckým
    konstruktérem.
  • 00:13:18 Takhle to tam prášilo všechno.
  • 00:13:23 To se musely zavřít veškeré
    ty bulaje,
  • 00:13:27 poněvadž to jsme měli všechno
    prostě,
  • 00:13:30 ten prach všade, i v jídle.
  • 00:13:31 Vidíte na tom pásu to všechno běží,
    ta ruda,
  • 00:13:38 a tam to rovnou sypají do té lodi.
  • 00:13:41 To víte, tohleto jim trvalo,
    těch 25 tisíc tun, několik dní.
  • 00:13:51 Tohle je Suez.
  • 00:13:53 Košice asi vplouvají poprvé
    do Suezu,
  • 00:13:58 tenkrát byl otevřený ještě.
  • 00:14:00 Pak jsme jednou jeli kolem Afriky,
    to bylo nekonečné.
  • 00:14:05 Ten Suez to přeci jenom zkracoval.
  • 00:14:09 Košice byla první loď,
    která jela na Jižní Ameriku,
  • 00:14:11 do Brazílie pro rudu.
  • 00:14:13 To byl vlastně, my jsme tomu říkali
    "rudovec".
  • 00:14:15 To byla loď pro hromadné náklady.
  • 00:14:19 To mimo jiné taky byla největší loď
  • 00:14:21 v takzvaném tom socialistickém
    táboře,
  • 00:14:24 to ani Rusové neměli takovou
    velkou loď.
  • 00:14:27 My jsme tenkrát byli největší.
  • 00:14:30 Opletal, strojovna!
    Start hlavního motoru!
  • 00:14:38 I v této chvíli na klidném moři
    na rejdě
  • 00:14:41 musí mít první strojní důstojník
    Pavel Opletal
  • 00:14:44 kdykoli možnost zapnout
    hlavní motor.
  • 00:14:47 Pro nás byl zajímavý údaj,
    jak rychle loď zastaví.
  • 00:14:50 Co když se jí něco připlete
    do cesty?
  • 00:14:53 Od vydání pokynu z palubního můstku
    sem, do strojovny,
  • 00:14:57 pluje loď ještě setrvačností
    minimálně 2 kilometry,
  • 00:15:00 a to ještě když brzdí motorem.
  • 00:15:03 Strojní důstojník nesmí
    ztrácet čas.
  • 00:15:06 Okamžitě musí zareagovat
    a pak teprve se může ptát, proč?
  • 00:15:13 27 milionů dolarů stály lodě
    v Jižní Koreji.
  • 00:15:16 To bylo něco kolem 800 milionů
    v českých korunách.
  • 00:15:23 A to platili všichni.
  • 00:15:26 To platili všichni, co tady
    v Československu pracovali,
  • 00:15:30 protože to platil stát.
  • 00:15:34 Ty lodě vždycky vydělávaly,
    velmi často v tvrdých devizách,
  • 00:15:39 protože naše lodě byly perfektně
    udržované.
  • 00:15:42 Naše posádky jednak byly vysoce
    kvalifikované, a pracovité.
  • 00:15:49 Měli jsme teda výborné obchodní
    oddělení, ústředí,
  • 00:15:53 takže našli i ty nájmy
  • 00:15:54 a rádi si nás ti nájemci brali
    takzvaně do charteru,
  • 00:16:00 protože naše posádky plnily
    perfektně ty úkoly.
  • 00:16:05 I pro toho nájemce to bylo
    nesmírně výhodné,
  • 00:16:09 svým způsobem pro podnik také.
  • 00:16:10 Byli jsme tímhle vyhlášení.
  • 00:16:12 Ta naše loď se vždycky poznala,
    že byla čistá.
  • 00:16:19 Tohle je už v tý Victorii.
    To jsem už potom měl černobílé.
  • 00:16:23 Tam se jelo zase pro rudu.
  • 00:16:26 To bylo Menajera, ten stát,
    a ten přístav se jmenoval Victorie.
  • 00:16:34 To se jezdilo po řece Santa Maria.
  • 00:16:38 A dost dlouho. Tam se to nakládalo
    a tam se nám to líbilo.
  • 00:16:45 Vůbec Brazílie se nám líbila.
  • 00:16:47 Gazali Store, to byl známej kšeft,
  • 00:16:51 kam chodili upomínkový předměty
    naši kluci kupovat.
  • 00:16:59 Otázka je, co se teďka ukáže.
  • 00:17:04 Jo, tak to poprvé vlastně přijely
    manželky, jak jsme se vrátili,
  • 00:17:07 jak jsme na tý první cestě,
    tak nás tam čekaly.
  • 00:17:18 Na konci 60. let a 70.,
  • 00:17:21 tak už povolili plavbu i manželkám
    a rodinným příslušníkům
  • 00:17:25 jednou snad za tři nebo čtyři roky
    to povolili, tu cestu.
  • 00:17:32 Tak to už řada manželek některých
    důstojníků měla víc odplaváno,
  • 00:17:37 jak někteří námořníci.
  • 00:17:42 Tady je jedna věc,
    kterou bych chtěl podotknout,
  • 00:17:45 že jsem mnohokrát přemýšlel,
  • 00:17:49 jestli toho nemám nechat,
    toho plavání na moři,
  • 00:17:53 ale ve skutečnosti jsme se tam
    vždycky rádi vraceli.
  • 00:17:59 Těžko se člověk loučil s tou
    rodinou, zejména když vyprovázeli,
  • 00:18:05 ať už jsme jeli vlakem,
    nebo na letišti,
  • 00:18:09 a v momentě, jakmile jsme už byli
    ve vlaku,
  • 00:18:12 anebo jakmile jsme byli
    v tom letadle, tak jsme zapomněli
  • 00:18:16 a už jsme si začali povídat
  • 00:18:18 a už jsme se těšili, jak to
    na tý lodi zase bude vypadat.
  • 00:18:22 Tak, to je ten první křest.
  • 00:18:26 Tady je kapitán nějak ve své kráse,
  • 00:18:28 to jsem já, tohleto, jako lazebník.
  • 00:18:33 Tohleto je výbornej kluk,
    taky ze Spořilova,
  • 00:18:36 tak ho tam mordovali.
  • 00:19:27 Každej námořník, kterej projíždí
    poprvé rovník,
  • 00:19:30 tak se musí zúčastnit křtu
    a nakonec dostane diplom námořníka.
  • 00:19:36 Další kuriozita je
    ta létající ryba.
  • 00:19:40 Když loď je plně naložená,
  • 00:19:42 tak ty ryby v celým hejnu vzlítnou
    a padnou na tu palubu.
  • 00:19:48 No a ráno jsme chodili
    a sbírali ty ryby
  • 00:19:52 a náš místní námořník
    Karivalis, Řek,
  • 00:19:56 je upravoval na roštu.
    Bylo to výborný.
  • 00:20:00 No a nejkurióznější náklad,
    kterej jsme vezli, to bylo z Indie.
  • 00:20:05 Byl to indickej slon, dar místního
    maharadži
  • 00:20:10 ministru Hamouzovi tenkrát.
  • 00:20:15 No, já jsem závodně vzpíral
  • 00:20:18 a s náma na utkání jezdil
    lodní lékař, nějakej Ivan Wolf,
  • 00:20:24 dělal jako sportovního lékaře.
  • 00:20:26 No a ten mně vždycky říkal:
  • 00:20:28 "Roberte, teda pro tebe by to bylo
    svobodné, víš? A ten život!"
  • 00:20:31 Tenkrát se nikam nesmělo, že jo,
    jenom do Německa východního.
  • 00:20:36 No a tak mě tam šel jednou
    přihlásit
  • 00:20:39 a po letech kádrování jsem se teda
    dostal na první loď Pionýr,
  • 00:20:45 kde jsem strávil první tři roky
    života na moři.
  • 00:20:51 Začátky byly krutý,
    protože já to dost těžko snášel.
  • 00:20:55 Trpěl jsem hodně mořskou nemocí.
  • 00:20:58 Moje první noc na moři, to jsme
    vyjeli a tam řádila bóra.
  • 00:21:02 Jeli jsme do Bejrútu z Rijeky
    a byl nějak Novej rok, svátek,
  • 00:21:07 a najednou pro mě přišel
    službu konající námořník s tím,
  • 00:21:11 že se nám uvolnil náklad na špičce,
    tak že musíme jít a upevnit to.
  • 00:21:17 To jsou takový obrovský lana
    a ty stahováky.
  • 00:21:20 No a na špičce, na zádi,
    to nejvíc kejvá.
  • 00:21:23 Vždycky se převalila vlna, spláchla
    a já jsem ležel jako žába,
  • 00:21:28 teď jsem si do toho zvracel, jo,
  • 00:21:30 teď jsem víc mrtvej, než živej
    šel do tý kajuty, zmočenej,
  • 00:21:35 a já měl otevřený bulaje
    a jak jsem si sed pod to,
  • 00:21:40 tak najednou jako dva vodopády
    těma dvěma okýnkama tam vlítla voda
  • 00:21:45 a já byl v momentě takhle
    po kotníky ve vodě.
  • 00:21:49 Tak jsem zase...kýbl,
    a teď jsem to vynášel,
  • 00:21:51 a teď, jak jsem se nahnul
    přes tu burtu proti větru,
  • 00:21:54 tak mě to hvízdlo hned zase
    takhle na záda.
  • 00:22:11 Já jsem zkusil, říkal jsem:
  • 00:22:13 "Do prvního přístavu a jedu domů,
    já už tady nebudu."
  • 00:22:16 Zase bylo pod moji důstojnost,
    abych říkal:
  • 00:22:18 "Ježíšmarja, to jsi srab,
    že to vzdáš,
  • 00:22:20 já nevím, po kolika měsících?"
  • 00:22:22 Ale pak jsem tomu přišel na chuť.
  • 00:22:24 Přece jenom člověk poznával
    pořád něco novýho,
  • 00:22:26 i když ten běžnej život na moři,
    když to nehoupe a tak,
  • 00:22:32 tak je to monotónní
    a je to taky těžký.
  • 00:22:43 Támhle ji vidím!
  • 00:22:45 Vezli jsme ji z indické Bombaje
    československou námořní lodí Jiskra
  • 00:22:51 a vezli jsme ji do jugoslávského
    přístavu Rijeka
  • 00:22:53 a odtamtud dál do Prahy.
  • 00:22:55 A chtěl bych ji dneska
    vidět zblízka.
  • 00:22:58 Doufám, že mě pozná.
  • 00:23:00 Spíš ne, ale já, protože mám
    sloní paměť, ji poznám určitě.
  • 00:23:08 No tak tohle je ten základ
    z tý Bombaje,
  • 00:23:10 když přivezli tu slonici,
    dali jí ty popruhy pod to břicho
  • 00:23:16 a zvedli ji do vejšky, já nevím,
    čtyřpatrovýho baráku.
  • 00:23:20 A když ji postavili na tu palubu,
  • 00:23:22 tak nikdo k ní nechtěl jít,
    protože byla vyděšená,
  • 00:23:25 ale pak ten Wilda Klein,
    ten s ní šel.
  • 00:23:28 Tohle už by v dnešní době
    nebylo absolutně vůbec myslitelný.
  • 00:23:31 No a jak byste ji na tu loď dostal?
  • 00:23:33 No, dneska už by jela
    v transportní bedně.
  • 00:23:36 Ta by se naložila přímo na místě
    a byla by napevno uchycená.
  • 00:23:42 Bylo to povyražení
    pro celou posádku.
  • 00:23:45 Jakmile měl člověk volno,
    tak šel k ní.
  • 00:23:47 Ale říkám, takhle jsem měl v zadní
    kapse trenýrek vždycky banán,
  • 00:23:51 tak mi to chobotem vzala,
    až mně svlíkla trenýrky.
  • 00:23:56 Tady baští ty banány.
  • 00:23:58 -A jinak byla klidná při tý plavbě?
    -Byla, no, byla.
  • 00:24:00 Akorát jednou říkali,
    že asi měla tu mořskou nemoc,
  • 00:24:04 protože si asi na čtyři hodiny
    lehla, že jí nebylo dobře.
  • 00:24:09 Naštěstí chytla dobrý počasí.
  • 00:24:18 Tak tady je ta babička!
    Tenkrát byla ještě slečna.
  • 00:24:23 Tak na, Gulab, na!
  • 00:24:26 Pojďte k ní, pojďte dál!
    Tady máte ještě potom další.
  • 00:24:31 No, ještě jedno. Tak...
  • 00:24:35 Ta vyrostla! Vždyť jsem ji neviděl,
    kolik? Osmačtyřicet let.
  • 00:24:44 Osmačtyřicet let.
  • 00:24:47 Ty mě nepoznáváš, viď?
  • 00:24:50 Když ji brali, tak byla šestiletá,
    říkali tenkrát.
  • 00:24:54 Takže tam jste se s ní rozloučil
  • 00:24:55 a od tý doby jste ji neviděl,
    až dneska?
  • 00:24:57 No, naposled jsem ji viděl na lodi.
  • 00:24:59 Ten Wilda Klein, to byl námořník,
    s kterým jsem jezdil,
  • 00:25:05 a ten ji dostal na lodi na starost
    těch čtrnáct dní tý cesty,
  • 00:25:09 že se o ni bude starat.
  • 00:25:12 Byl vyčleněnej z posádky,
  • 00:25:14 takže krmil ji celej den,
    jenom se staral o ni.
  • 00:25:18 Tak, babičko!
  • 00:25:20 Tady si vemte housku
    a dejte jí to tady.
  • 00:25:23 No, šup!
  • 00:25:26 Tak se tady měj dobře a vzpomínej!
  • 00:25:39 V nejlepších letech měla Námořní
    plavba asi snad 18 lodí.
  • 00:25:44 Tenkrát říkali, že to je druhej
    nejlukrativnější podnik,
  • 00:25:47 kterej nesl státu devizy.
  • 00:25:51 A když se zeptáte kterýhokoliv
    námořníka,
  • 00:25:53 tak vám poví jenom negativa.
  • 00:25:56 Každej by byl rád, kdyby ta Námořní
    plavba zůstala zachovaná,
  • 00:26:01 kdyby se našel někdo,
    kdo by to obnovil. No, nevím...
  • 00:26:18 A já myslím, že to je moje poslední
    cesta, kdy ještě uvidím Sázavu.
  • 00:26:28 A já vždycky říkám:
    "Vzpomínky jsou ty nejkrásnější."
  • 00:26:33 Mně to připomíná moje mládí
    a tak nějak,
  • 00:26:38 když jsem si pouštěl trampské
    písničky,
  • 00:26:42 mě to vždycky táhlo do přírody,
  • 00:26:45 a obzvlášť, když jsem jezdil
    na moři.
  • 00:26:50 Poláci nabídli pět stipendií,
  • 00:26:52 jako pět lidí, že by mohlo studovat
    na polské námořní akademii.
  • 00:26:58 Já jsem se úplně zbláznil,
    tak jsem začal lítat za tím,
  • 00:27:02 na ministerstvu z jedné strany
    mě vyhodili, z druhé jsem přišel,
  • 00:27:08 a tak dlouho jsem je otravoval,
    až mi řekli:
  • 00:27:11 "Tak my vás tam pošlem."
  • 00:27:15 Školu jsem úspěšně vychodil,
  • 00:27:18 takhle jsme třeba v Alžíru,
    to jsme jenom my, Češi,
  • 00:27:22 byli na vycházce v bílých
    uniformách.
  • 00:27:26 No tak já jsem vcelku sloužil
    na dvanácti lodích,
  • 00:27:31 na Republice samozřejmě nejdýl,
    jednou skoro až dva roky,
  • 00:27:37 no a dostal jsem se na tu loď
    jako třetí důstojník
  • 00:27:41 a kapitánem se stal kapitán Klos,
    který jezdil za první republiky.
  • 00:27:49 -...západní délky.
    -Dobrá, zapište to do lodní knihy.
  • 00:27:53 Nebylo lehké se stát kapitánem.
  • 00:27:56 To byly podmínky politické
    velmi důležité,
  • 00:28:00 poněvadž po polsku se říká,
    že kapitán je "pervši po bogu".
  • 00:28:09 No, a samozřejmě to se nelíbilo
    politickým.
  • 00:28:12 Na každé lodi byli nějací,
    kteří psali zprávy.
  • 00:28:16 Nelíbilo se jim to.
    Já jsem se dozvěděl,
  • 00:28:18 že třeba jeden politický
    napsal zprávu,
  • 00:28:21 že "kapitánovi je třeba
    přistřihnout hřebínky,
  • 00:28:25 poněvadž má příliš velkou moc".
    Takže neměli jsme to lehký.
  • 00:28:33 No a pak přišly prověrky
    samozřejmě,
  • 00:28:36 no a teď dva si na mě sedli,
    to byli tvrdí kádři,
  • 00:28:41 a u těch prověrek řekli:
  • 00:28:44 "Vy jste soudruhu nepochopil
    oprávněnost vojsk. To je jedna věc.
  • 00:28:51 A druhá věc, vy jste nechal
    volnej průběh posádce
  • 00:28:55 poslouchat Hlas Ameriky,
  • 00:28:58 kterej hlásil o vstupu vojsk,
    a tak dále."
  • 00:29:03 No, samozřejmě,
    my jsme měli rodiny doma
  • 00:29:06 a uprostřed havajskýho ostrovu
  • 00:29:10 přece nemůžete poslouchat
    naše rádio.
  • 00:29:14 Musíte to, co slyšíte,
    tak jsme poslouchali Hlas Ameriky,
  • 00:29:20 tam nám to všechno říkali.
  • 00:29:22 Tak to všechno mně bylo přičteno
    k mínusu.
  • 00:29:31 Moře je kruté.
  • 00:29:33 Podívejte se, dneska máte lodě
    moderní, takzvaně my jsme říkali,
  • 00:29:38 dříve byly lodě dřevěné
    a oceloví námořníci,
  • 00:29:42 dneska je to opačně, že jo,
    ocelové lodě a dřevění námořníci.
  • 00:29:48 Dneska už není ta romantika,
    dneska penízky, kolik to hodí,
  • 00:29:54 a ani ty ostrovy a to všechno,
    to vás moc nezajímá,
  • 00:29:59 jenom počítat, kolik se vydělá
    dolárků, jo.
  • 00:30:05 Když byla bouře,
    tak jsem proklínal.
  • 00:30:10 Třeba bez konce když byl monsun a
    jeli jsme proti na Indickém oceánu,
  • 00:30:16 tak jsme jeli třeba tři týdny
    proti bouři.
  • 00:30:20 To jsme vyhlíželi, kdy už uvidíme
    na severovýchodním cípu Afriky
  • 00:30:26 maják, takzvaný Guardafui,
  • 00:30:29 který byl tehdy nejsilnější maják
    na světě.
  • 00:30:34 Ten tvrdý život tam byl.
  • 00:30:42 Naši flotilu zabila doba,
    že se privatizovalo.
  • 00:30:47 Stát by to nedělal, Švýcaři taky
    jezdili na moři a moře neměli,
  • 00:30:55 a tak nějak všechno že zahynulo,
    tak nám přišlo líto.
  • 00:31:02 Ale myslím si, že to bylo zákonité,
    a že to bylo dobou.
  • 00:31:07 Ti, co chtějí jezdit na moři,
    mají možnost,
  • 00:31:11 studujou naši lidé v Polsku,
  • 00:31:14 a i v cizině, v Německu
    nebo v Anglii.
  • 00:31:17 Kdo chce plavat, může plavat,
    ale bohužel ne pod naší vlajkou.
  • 00:31:27 Já jsem moře miloval
    a byl jsem zapálenej.
  • 00:31:32 Byl jsem šťastný.
  • 00:31:35 Viděl jsem romantiku, i přesto,
    že to moře bylo zlé.
  • 00:31:39 A tak nějak žil jsem jenom
    pro tu loď.
  • 00:31:45 Tak přišli na mě a říkali:
  • 00:31:49 "Jen ty můžeš ještě něco zachránit
    a říct všechno podrobně,
  • 00:31:54 co se tam všechno dělo,
    na té Republice."
  • 00:31:59 Tak jsem musel sednout,
  • 00:32:00 říkám, než tady nebudu,
    tak musím to všechno sepsat.
  • 00:32:06 Lodní tesař obsluhuje na všech
    lodích světa kotvu.
  • 00:32:09 Hlásí třemi údery, že 30 metrů
    kotevního řetězu je pod vodou.
  • 00:32:18 Tak tento zvon je z první Republiky,
  • 00:32:22 poněvadž existovala potom ještě
    druhá Republika,
  • 00:32:26 a když se prodávala,
    tak došli k závěru,
  • 00:32:29 že ten zvon by měli darovat mně,
  • 00:32:33 poněvadž jsem byl na lodi
    nepřetržitě a nejdýl,
  • 00:32:40 takže patří asi mně.
  • 00:32:57 Nyní vám ukáži něco ze svého mládí.
  • 00:33:01 Čili tohleto, co vidíte,
    je z roku 1961,
  • 00:33:07 když jsme coby devatenáctiletí hoši
    nastupovali do námořní akademie
  • 00:33:16 do bývalého Sovětského svazu,
    do Oděsy.
  • 00:33:26 Toužil jsem po tom od mládí,
    cestovat,
  • 00:33:29 a také jsem četl knihu
    od kapitána Freje
  • 00:33:33 Loď, moře a námořníci.
  • 00:33:35 No, nakonec se mi to podařilo,
    to bylo v roce 61.
  • 00:33:40 Tenkrát Nmořní plavba potřebovala
    důstojníky
  • 00:33:43 a já jsem nastoupil do námořní
    akademie,
  • 00:33:46 kterou jsem absolvoval v roce 1964,
  • 00:33:51 no a nastoupil jsem na loď Košice
    jako kadet,
  • 00:34:04 kde jsem jezdil jako kapitán.
  • 00:34:07 Začínal jsem na lodi Radhošť,
    potom to byl Mír, Orlík,
  • 00:34:10 dvakrát Karlovy Vary,
    dále to byla loď Vítkovice,
  • 00:34:15 a potom jsem skončil
    na lodi Košice.
  • 00:34:20 Jako důstojník jste musel plnit
    dobře své povinnosti sám,
  • 00:34:26 abyste si získal teda nějaký
    respekt těch námořníků,
  • 00:34:30 protože vemte si, že člověk,
  • 00:34:33 když přišel jako z námořní
    akademie,
  • 00:34:36 tak to sice znal teoreticky dobře,
    ale měl řídit starší námořníky,
  • 00:34:42 kteří měli odjeto deset,
    patnáct let,
  • 00:34:46 no tak musel ukázat,
    že něco také umí.
  • 00:34:50 Jo, a také se traduje,
  • 00:34:51 že co námořní důstojník slíbí,
    tak musí vždycky splnit,
  • 00:34:56 a ve všech ohledech,
    i v normálním životě.
  • 00:35:04 Vždycky na lodi velitel
    je jednou nohou v kriminálu,
  • 00:35:10 protože zodpovídá za všechno.
  • 00:35:13 Třeba jsme se báli,
  • 00:35:14 když jsme pluli do Spojenejch
    států.
  • 00:35:17 Tam vždycky všechno přísně
    kontrolovali,
  • 00:35:20 jak jsou opravený mapy,
    jak je loď vybavená,
  • 00:35:24 jestli je všechno udržovaný,
  • 00:35:26 a když ne, když všechno nebylo
    v pořádku, tak hrozily pokuty,
  • 00:35:30 a to bylo vždycky ve všem.
  • 00:35:33 Americká Coast Guard,
    ta byla obávaná.
  • 00:35:38 No a nejhorší to bejvalo,
  • 00:35:41 to jsme měli všichni obavu,
  • 00:35:42 když se plulo třeba kanálem
    La Manche.
  • 00:35:45 Tam jako jsme se nebáli
    třeba bouře, nebo tak,
  • 00:35:49 ale báli jsme se velkého provozu
    lodí,
  • 00:35:52 protože je tam spousta
    rybářských lodí,
  • 00:35:54 potom ty trajekty z Anglie
    nebo z Francie, tak ty vás křižují.
  • 00:36:00 Čili lodím zprava jste se musel
    vyhýbat.
  • 00:36:03 No a nejhorší to bylo,
    když byla mlha,
  • 00:36:06 tak jste musel mít zapnutej radar.
  • 00:36:08 Sice na obrazovce vidíte,
    jestli se pohybují,
  • 00:36:10 kam se pohybují, jakým kurzem,
    jakou rychlostí,
  • 00:36:13 a vy mezi tím musíte manévrovat.
  • 00:36:16 Je tam taky spousta jachet,
    malých rybářských lodí.
  • 00:36:20 Čili tam to bylo nejhorší.
  • 00:36:28 Kdo absolvoval námořní akademii,
  • 00:36:30 dejme tomu ještě s červeným
    diplomem, a tak dále,
  • 00:36:32 tak byl na to hrdej.
  • 00:36:34 A byli jsme i hrdí na službu
    na lodi.
  • 00:36:38 A také námořní akademie vychovávala
    k tomu,
  • 00:36:41 že pro vás nesmějí existovat
    překážky, který byste nezdolal.
  • 00:36:46 Já jsem to bral jako elitní
    povolání.
  • 00:36:53 Tenkrát, když se nemohlo cestovat,
  • 00:36:56 tak člověk se dostal i tam,
    kam by se nikdo nedostal,
  • 00:37:01 čili i to bylo zvláštní,
    že když byly uzavřeny hranice,
  • 00:37:04 tak vy jste se dostal vlastně
    i do zemí,
  • 00:37:08 kam by se těžko někdo dostával.
  • 00:37:25 Toto je barometr z lodi
    Karlovy Vary,
  • 00:37:29 jediná památka, která mi zůstala,
  • 00:37:31 a tady je výpis z lodního deníku,
    kde je napsáno, že:
  • 00:37:37 "Dne 4.1.1996 v 19 hodin místního
    času, v 17 hodin GMT,
  • 00:37:43 byla loď předána novému majiteli.
  • 00:37:46 Zároveň byla spuštěna česká vlajka
    a tím ukončen provoz lodi."
  • 00:38:00 Námořní flotilu jsme měli,
    a docela úspěšnou.
  • 00:38:03 Jako jedni z prvních jsme používali
    satelitní komunikace,
  • 00:38:07 takže všichni těžce nesli,
  • 00:38:09 když po privatizaci se vlastně lodě
    rozprodaly
  • 00:38:14 a zbyly akorát oči pro pláč.
  • 00:38:17 Stalo se tak, že se měnil
    politickej systém,
  • 00:38:20 vlastnictví dostaly fondy,
  • 00:38:23 vlastně se staly faktickými
    vlastníky,
  • 00:38:25 no a lodě, to byla finanční
    hotovost.
  • 00:38:27 Když je prodali, tak měli devizy,
    které se snažili investovat jinde,
  • 00:38:33 a nakonec to skončilo,
    jak to skončilo,
  • 00:38:34 že česká námořní plavba
    zůstala bez lodí,
  • 00:38:38 no a tím vlastně byla likvidována.
  • 00:38:56 Pojď se podívat na moji kajutu,
    co jsem si vybudoval,
  • 00:39:03 abych mohl plíst uzlíčky.
  • 00:39:07 V tady tom kimonu jsem se cvičil
    deset let v bojovým umění.
  • 00:39:11 Půjdeme dál a já ti ukážu,
    co jsem se naučil,
  • 00:39:16 a co mě provázelo 40 let
    na zaoceánských a říčních lodích.
  • 00:39:22 Takže když mi hoděj lano z lodi,
  • 00:39:25 tak existuje uzel,
    takzvanej bezpečák.
  • 00:39:29 Ten se váže tady tím způsobem.
  • 00:39:34 Je to kvůli tomu,
    aby se ten tonoucí vlastně,
  • 00:39:38 nebo ten plovoucí aby se neudusil
    nebo neuškrtil.
  • 00:39:47 Už odmalička jsem miloval lodě.
  • 00:39:50 Dělal jsem si všelijaký lodičky,
  • 00:39:53 a když jsem byl potom
    po ukončení školy,
  • 00:39:56 tak jsem si vzal přihlášku
    k Labsko-oderské plavbě,
  • 00:39:59 poněvadž se mi i ty šífy líbily,
  • 00:40:02 a nastoupil jsem do učiliště
    Labsko-oderské plavby v Děčíně.
  • 00:40:06 Tam jsem se vyučil lodníkem
    a lodním zámečníkem.
  • 00:40:09 Do vojny jsem jezdil
    do toho Hamburku, že jo,
  • 00:40:12 tak už jsem tam viděl
    ty giganty zaoceánský.
  • 00:40:14 Takže tím pádem už jsem měl
    takovou snahu se tam jako dostat.
  • 00:40:21 Tadyhle je námořnická knížka,
    která byla vydána v roce 1966.
  • 00:40:30 Tak to už jako jsem byl připravenej
    na odjezd na zaoceánskou loď.
  • 00:40:36 A tahle kniha mně byla dána naším
    nejlepším kapitánem Jakubem Frejem
  • 00:40:42 a říkal mně: "Když se ji naučíš,
    budeš king."
  • 00:40:46 Je o celý námořnický praxi.
  • 00:40:49 Jedná se o přeloženou knížku,
    z angličtiny do češtiny.
  • 00:40:54 To předtím nebylo, to nikdo neměl.
  • 00:40:57 To se jenom tak sháněly
    takový věci,
  • 00:40:59 co se někdo naučil
    támhle někde ve škole.
  • 00:41:03 A tady je napsáno úplně všechno,
    tak, jak to má bejt na těch lodích.
  • 00:41:09 Bocmana jsem začal dělat
    až po 12 letech v námořní plavbě,
  • 00:41:13 poněvadž já jsem po tý funkci
    jako moc netoužil.
  • 00:41:17 Byla to taková zodpovědnost,
  • 00:41:18 kde člověk byl mezispojka
    mezi můstkem a tou palubou.
  • 00:41:22 A já jsem potom posledních 20 let
    jezdil tady v tý funkci.
  • 00:41:26 No a tady ty uzlíčky, že jo,
    to byl můj takovej koníček.
  • 00:41:30 Někdo tam skládal plachetnice,
    já skládal uzlíčky, no.
  • 00:41:34 Někdo maloval, někdo se učil
    jazyky,
  • 00:41:36 každej tam měl nějakou
    takovou zálibu.
  • 00:41:39 Nebylo to, že by námořníci
    jenom pili a tak, to ne.
  • 00:41:44 A aby člověk mohl vůbec
    něco takovýho dělat,
  • 00:41:46 tak musí mít takový nářadí k tomu.
  • 00:41:50 Záplety ocelových lan, to jsou
    klasický námořnický nože.
  • 00:41:56 Tady to je takovej dlaník,
    když se dělají plachty,
  • 00:42:00 když se šijou plachty.
  • 00:42:01 Tady to je speciální měřidlo
    na lana.
  • 00:42:05 Šuplera.
    Všechno v námořnickým stylu.
  • 00:42:09 Takže bez tady toho se nedá
    nic dělat. Moje nádobíčko.
  • 00:42:14 No, a tady potom, přátelé,
    máte přívěsky na klíč,
  • 00:42:19 abyste si vzpomněli,
    že jste byli u mě v kajutě.
  • 00:42:23 Naše lodě měly vycvičený posádky,
    absolutně spolehlivý.
  • 00:42:26 To všechno byli kluci,
    který uměli s tou mašinou zacházet,
  • 00:42:29 byli ze Škodovek, že jo,
    byli z loděnic.
  • 00:42:31 To samý na palubě, že jo,
    ten základ, co byl,
  • 00:42:34 jak jsme byli vyučenci
    u toho Čespla nebo na Dunaji,
  • 00:42:38 a říkám, ty zkoušky byly takový,
    že se to nedalo nějak ošidit.
  • 00:42:42 Ať to byli navigační důstojníci,
    strojní důstojníci, palubáci,
  • 00:42:45 prostě i v kuchyni kouzlo.
  • 00:42:47 To byl hotel, normální hotel.
  • 00:42:49 Takhle jsem se nikdy nenajed,
    jako na těchhle lodích.
  • 00:42:54 Já jsem tam šel původně na 5 let.
  • 00:42:57 Pět let uteklo, a pak jsem šel
    na 10 let, zase utekly,
  • 00:43:00 no a pak jsem tam zůstal
    těch 32 let.
  • 00:43:05 Když jsem nalodil na loď Svitava,
    to byla loď postavená v Konstanci,
  • 00:43:12 tak tam už jsme se dozvěděli,
    že ty lodě se budou převlajkovávat.
  • 00:43:18 My jsme jezdili potom ve finále
    pod maltskou vlajkou
  • 00:43:22 a už pomalinku ty lodě nějak mizely
    a nevěděl nikdo kam, jak.
  • 00:43:28 A my jsme dojeli do Panamy
  • 00:43:30 a tím pádem nás vystřídala
    indická posádka,
  • 00:43:33 kterou si najmuli ti Dánové,
  • 00:43:36 no a my jsme skončili v Panamě a:
    "Odvézt domů a končím."
  • 00:43:40 Vůbec se s náma nikdo nebavil.
  • 00:43:42 Nějaký odstupný, vůbec nic,
    nikdo se s náma nebavil.
  • 00:43:46 Úplně jako když to neexistuje.
    Tak to byl konec takovejhle hezkej.
  • 00:43:53 To byl pěknej zločin, nic víc.
  • 00:43:57 Zlodějina a zločin, o takovouhle
    věc přijít.
  • 00:44:03 Neštěstí! Neštěstí tohohle státu.
  • 00:44:08 My jsme mohli uživit mnoho jinejch
    věcí, nemocnic, školek a všeho,
  • 00:44:13 já nevím, čeho, no.
  • 00:44:15 Konec. Tak to bylo.
  • 00:44:18 Dále existuje křížová osma.
  • 00:44:21 Někdo to nazývá, že to je lodní
    uzel, je to smyčka.
  • 00:44:25 To není žádnej lodní uzel.
  • 00:44:27 Z tý křížový osmy se dělaj pouta.
    To už je uzel.
  • 00:44:34 Takhle jsou pouta.
  • 00:44:56 Bylo mi 15 let, když jsem byl
    na východním Slovensku
  • 00:44:59 v Malých Karpatech na Javorníku,
  • 00:45:01 to je podobné jako Ještěd,
    jsme tam s tátou měli louku,
  • 00:45:06 spali jsme týden na kolibě
    a sekali jsme louky.
  • 00:45:09 Večer jsme opíkali slaninu u ohně
  • 00:45:12 a večer, když zapadalo sluníčko
    nad tím Javorníkem,
  • 00:45:17 a já sem tátovi vyprávěl: "Táto,
    tady slunce zapadá
  • 00:45:20 a v Americe vychází. Jednou budu
    v Americe a napíšu ti to."
  • 00:45:25 A tam vznikl ten můj sen
    být námořníkem.
  • 00:45:37 Dostal jsem se k tomu až na lodi
    Vítkovice
  • 00:45:39 a najednou jsme dopluli do přístavu
    Boston a já byl v Bostonu,
  • 00:45:43 byl jsem v Americe.
  • 00:45:45 A já jsem poslal domů pohled
    tátovi, táta ještě žil,
  • 00:45:49 bylo mu skoro osmdesát,
    a říkal jsem:
  • 00:45:52 "Tady sluníčko zapadá
    a u vás na východě slunce vychází."
  • 00:45:55 Můj sen se splnil, byl jsem
    v Americe a byl jsem námořník.
  • 00:46:03 Začínal jsem v Dunajské plavbě
    v Bratislavě,
  • 00:46:06 tam jsem jezdil dva roky
    na námořních lodích,
  • 00:46:08 ale jezdili jsme jenom
    Středozemní moře, Levantu.
  • 00:46:11 A já po dvou letech jsem potom
    přestoupil
  • 00:46:13 a dostal jsem se na zaoceánskou loď
  • 00:46:17 a tak jsem začínal
    v Československé námořní plavbě.
  • 00:46:21 Tam jsem jezdil skoro 22 let.
  • 00:46:29 Víte, na té lodi, tam jste se
    nalodil na 8-10 měsíců,
  • 00:46:35 i rok někdy.
  • 00:46:38 Tak byly tam jako povinnosti,
  • 00:46:40 ale bylo to, pro nás v tý době
    to byla trošku i romantika.
  • 00:46:44 Prostě jsme poznávali svět.
  • 00:46:46 Kdysi jsme se vůbec nemohli dostat
    někam ven
  • 00:46:47 a já jsem měl pas a doložku
    do všech zemí světa.
  • 00:46:52 No a s tou lodí Vítkovice najednou
    Brazílie, Argentina,
  • 00:46:54 Austrálie a Japonsko,
    bylo to moc hezký.
  • 00:47:02 Kdysi jsem byl v Brazílii
    v přístavu Salvador
  • 00:47:05 a tam jsem viděl námořnickou
    hospodu,
  • 00:47:08 něco podobného, jak mám tady.
  • 00:47:10 A tehdy vznikl nápad,
    že doma udělám hospodu
  • 00:47:13 a bude se to jmenovat U Námořníka.
  • 00:47:17 Nevěděl jsem vůbec, co to obnáší
    a jak to vybudovat,
  • 00:47:19 no, ale že jsem koupil ten dům
    od města, to byla stará ruina,
  • 00:47:24 tak jsem všechno dělal sám
    svépomocí.
  • 00:47:28 Naučil jsem se elektriku, vodu,
    všechno sám.
  • 00:47:31 Dva roky jsem každé ráno v 8 hodin
    ráno vstával
  • 00:47:35 a do večera do osmi jsem tady
    dělal, jako na lodi.
  • 00:47:40 Když jsem hospodu dokončil,
  • 00:47:41 potřeboval jsem 100 tisíc
    na provoz, na rozjezd.
  • 00:47:45 Banky mi nechtěly půjčit.
  • 00:47:47 A co bylo hezký, námořníci tady
    z Liberce se o tom dozvěděli,
  • 00:47:51 že už hospodu mám hotovou,
    složili se,
  • 00:47:53 a těch 100 tisíc mi půjčili.
  • 00:47:55 A my jsme to za tejden otevřeli.
  • 00:47:58 A tady prostě je to naše námořnická
    hospoda, pravá námořnická hospoda.
  • 00:48:18 U nás, v naší plavbě,
    lodě měly životnost omezenou.
  • 00:48:23 Jezdily tak 20-22 let,
    a potom se prodaly,
  • 00:48:26 ale nechaly se potom postavit
    nové lodě.
  • 00:48:30 Prostě plavba fungovala dál.
  • 00:48:31 A měl jsem to štěstí,
  • 00:48:32 že jsem na těch Vítkovicích byl
    na její poslední cestě na Taiwan.
  • 00:48:37 A pamatuju, jak námořník Pepa
    Konečnej stahoval naši vlajku,
  • 00:48:42 československou vlaku stahoval.
  • 00:48:44 My jsme stáli venku a nám bylo
    vyloženě,
  • 00:48:48 nám skoro tekly slzy,
    bylo nám do breku.
  • 00:48:52 První strojní důstojník říkal:
    "Kluci, jdu na to.
  • 00:48:54 Jdu tu loď prostě už naplno
    odstavit, už bude mrtvá."
  • 00:48:58 Sešli jsme dolů z lodi a letěli
    jsme potom letadlem domů
  • 00:49:03 a loď tam zůstala.
  • 00:49:06 Ještě jsme se na ni koukali
    z autobusu, na Taiwanu,
  • 00:49:09 ještě poslední záběr byl
    na Vítkovice.
  • 00:49:10 Kluci koukali, že:
    "Tam je, tam zůstala ta loď."
  • 00:49:13 No, bohužel. Bohužel takto
    skončila ta loď Vítkovice.
  • 00:49:23 Horší bylo, když už potom skončila
    úplně česká námořní plavba
  • 00:49:27 a celá naše námořní flotila
    byla rozprodaná a skončila úplně.
  • 00:49:33 Nechápali jsem to všichni,
    proč se ta námořní plavba prodává,
  • 00:49:36 a proč zrovna nějakej Viktor
    Koženej to zprivatizoval,
  • 00:49:39 který s tím neměl vůbec žádné
    zkušenosti, nic.
  • 00:49:43 A jak to zprivatizoval, najednou
    oznámil, že plavba se prodává,
  • 00:49:46 lodě se všechny odprodávají.
  • 00:49:48 A je to smutné, že mu to někdo
    i dovolil, umožnil prostě,
  • 00:49:53 to prostě všechno rozkrást,
  • 00:49:55 vyloženě to bylo rozkradené
    všechno, ta česká námořní plavba.
  • 00:50:19 Ta je naše vlajka z naší poslední
    české lodi, lodi Želivského.
  • 00:50:24 Tuhle vlajku mi dovezl námořník
    Honza Staněk,
  • 00:50:27 kterej ji sundával,
    když tu loď prodali,
  • 00:50:29 když Viktor Koženej, podvodník,
    nám lodě prodal.
  • 00:50:32 A tak námořníci zůstali bez práce
    a bez lodí.
  • 00:50:41 Rozhodně to nebylo uděláno
    kvůli prospěchu věci.
  • 00:50:47 Čili kvůli prospěchu našeho
    národního hospodářství
  • 00:50:50 to určitě nebylo.
  • 00:50:52 Byly v tom lokální zájmy
    a troufám si říct,
  • 00:50:57 že to byly zájmy opravdu sobecké
    a osobní.
  • 00:51:01 Proto jsme obětovali
    tak prosperující podniky,
  • 00:51:05 které se zabývaly lodní dopravou.
  • 00:51:16 Skryté titulky: Vlasta Malíková
    Česká televize 2013

Související