iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
11. 5. 2013
20:55 na ČT2

1 2 3 4 5

17 hlasů
24221
zhlédnutí

Těžká léta československého filmu 1969 - 89

52 min | další Dokumenty »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

Těžká léta československého filmu 1969 - 89 - Perestrojka a tání

  • 00:00:27 Do Prahy přilétá na oficiální
    přátelskou návštěvu Československa
  • 00:00:31 generální tajemník
  • 00:00:33 Ústředního výboru Komunistické
    strany Sovětského svazu
  • 00:00:37 soudruh Michail Gorbačov.
  • 00:00:39 Přivítal jej generální tajemník
  • 00:00:41 Ústředního výboru
    Komunistické strany Československa
  • 00:00:45 a prezident republiky
    soudruh Gustáv Husák.
  • 00:00:48 Každý z tisíců lidí
    shromážděných na pěší zóně
  • 00:00:51 chtěl vzácného hosta uvidět,
  • 00:00:53 každý s ním chtěl promluvit,
    každý mu chtěl stisknout ruku.
  • 00:00:57 Některým se jejich přání vyplnila.
  • 00:01:00 Michail Gorbačov,
    padesát čtyři let.
  • 00:01:04 Jeho nástup byl zjevením,
  • 00:01:06 Gorbi roztáhl
    těžké kremelské závěsy
  • 00:01:09 a vypustil
    do sovětských satelitů to,
  • 00:01:13 čemu jsme si zvykli říkat
    přestavba, perestrojka.
  • 00:01:21 Naším dnešním hostem
    je spisovatelka,
  • 00:01:24 scénáristka a publicistka
    Tereza Brdečková.
  • 00:01:28 -Dobrý večer.
    -Dobrý večer.
  • 00:01:31 Hned v úvodu vás požádám,
  • 00:01:33 abyste později narozeným divákům
    připomněla,
  • 00:01:36 co to vlastně
    ta perestrojka byla,
  • 00:01:38 jaký byl obsah,
    jaké byly důsledky.
  • 00:01:41 V Sovětském svazu, po sérii
    starých neschopných mužů,
  • 00:01:46 kteří záhadně umírali,
  • 00:01:48 přišel poměrně mladý
    a reformující Michail Gorbačov,
  • 00:01:52 který chtěl ten socialismus
    jenom tak malinko poopravit
  • 00:01:57 a zřejmě zlidštit,
    a spustil lavinu událostí,
  • 00:02:02 která nakonec vedla
    až k pádu železné opony.
  • 00:02:05 Dnešní nová doba
    si žádá nové postoje,
  • 00:02:09 nové myšlenky,
    nové rozhodné činy.
  • 00:02:12 A ani my, pracovníci
    zestátněné kinematografie,
  • 00:02:17 nechceme a ani nesmíme
    zůstat stranou.
  • 00:02:19 V této souvislosti
    jsme se rozhodli
  • 00:02:22 pro tu přestavbu
    tradičního filmového příběhu
  • 00:02:27 a dali jsme zelenou
    filmovému experimentu.
  • 00:02:31 Jestli si vzpomínáte, v té době
    se postavil žižkovský vysílač.
  • 00:02:36 Ten se stavěl proto,
    aby českoslovenští občané
  • 00:02:39 mohli hledět
    na milovanou sovětskou televizi,
  • 00:02:42 a v době, kdy se postavil,
    tak najednou přišla perestrojka
  • 00:02:47 a ta sovětská televize vypadala,
    jako kdyby ji řídili šílenci.
  • 00:02:51 Tam se začaly dít
    tak neuvěřitelný věci,
  • 00:02:54 taková tam byla otevřenost
    a taková umělecká svoboda,
  • 00:02:58 jaká byla i na Západě
    nemyslitelná,
  • 00:03:00 ale všichni včetně mě
    jsme se domnívali,
  • 00:03:04 že to spěje k nějakému roku 68,
  • 00:03:06 že ten komunismus
    nám zůstane navěky,
  • 00:03:08 a stejně tak znárodněná
    kinematografie,
  • 00:03:11 což byla velmi pohodlná záležitost,
    a že si za státní peníze
  • 00:03:15 budeme všichni dělat,
    co uznáme za vhodné,
  • 00:03:18 což se teda potom nestalo.
  • 00:03:20 Já vím, čeho ty se teď bojíš,
    ale musíš držet jazyk za zuby.
  • 00:03:25 Pojď blíž, neboj se.
    Svěřím ti tajemství.
  • 00:03:30 Pojď, ale nesmí to nikdo slyšet.
  • 00:03:33 To všechno je jenom jako,
    rozumíš?
  • 00:03:37 Jenom jako,
  • 00:03:39 takový test,
    abychom se lépe poznali,
  • 00:03:42 taková zkouška, co kdo vydrží,
  • 00:03:46 taková hra na hledání
    nejslabšího článku řetězu.
  • 00:03:50 Ale nikdo to nesmí vědět,
  • 00:03:52 jenom ty můžeš,
    protože ty jsi silná.
  • 00:03:55 Jak vlastně postupovala
    osmdesátá léta,
  • 00:03:58 tak bolševik začínal bejt
    poněkud tolerantnější.
  • 00:04:03 Taky byla perestrojka
    za rohem,
  • 00:04:05 která se nám
    úspěšně dlouho vyhýbala,
  • 00:04:08 ale už i třeba v NDR
    se začaly točit odvážnější filmy,
  • 00:04:12 a hlavně soudruzi měli zájem
    dělat koprodukce,
  • 00:04:16 takže už taková ta tvrdost
    a nemilosrdnost nebyla v módě.
  • 00:04:21 Když v Básnících padla věta...
  • 00:04:24 ...Dej blbci funkci
    a vymyslí lejstro...
  • 00:04:28 ...tak jsem čekal,
    že všichni blbci vyskočej,
  • 00:04:31 ale oni říkali, že to jsou ti jiní,
    my to nejsme.
  • 00:04:34 Přece jenom určité věty
    a hlášky,
  • 00:04:38 které do té doby byly nemyslitelné,
    se mohly projevit a zazněly,
  • 00:04:43 a nikdo proti nim neprotestoval.
  • 00:04:47 Já jsem dokonce na jedný premiéře
    řekl větu,
  • 00:04:50 kterou ještě tutéž noc
    vysílala Svobodná Evropa:
  • 00:04:54 Ledy se pohnuly,
    ale voraři zůstali.
  • 00:04:58 Druhej den mě pozval
    ředitel Barrandova a říkal mi:
  • 00:05:02 Prosím tebe,
    dej si pozor na pusu.
  • 00:05:05 Velice lidsky
    a spíš kamarádsky mi domlouval,
  • 00:05:09 že bych nemusel všechno říkat.
  • 00:05:12 Začalo to
    takovou bezzubou ekologií,
  • 00:05:15 o který se ale předtím
    nesmělo mluvit,
  • 00:05:18 byť to byly třeba srágory,
    ale objevovaly se nový témata.
  • 00:05:22 Přece jenom začali točit
    nový lidi,
  • 00:05:25 takže bylo to cejtit,
    že je to trošku jinak.
  • 00:05:31 -No tohle... Zmetku!
    -Soudružko, promiň.
  • 00:05:35 Já ti dám promiň!
  • 00:05:40 V roce 88 za mnou vyběhl Plachý,
    jestli nemám nějakou komedii,
  • 00:05:44 že jim z dramaturgického plánu
    vypadla komedie na ten rok,
  • 00:05:48 něco jako Slunce, seno.
  • 00:05:51 A já povídám:
    A zase mně z toho půlku vystříháte.
  • 00:05:54 A on že ne,
    nic se stříhat nebude,
  • 00:05:56 už je perestrojka,
    už je přestavba.
  • 00:05:59 A dal mi na to ruku.
  • 00:06:01 Já si pamatuju, jak jsem často
    jezdil na moskevskej festival,
  • 00:06:06 kterej alternoval s karlovarským.
  • 00:06:08 Poslední byl v roce 89
    v létě,
  • 00:06:10 kde jsem se šíleně vnitřně
    rozčílil nad tím,
  • 00:06:14 jak nás Rusové učí demokracii,
  • 00:06:16 poněvadž v roce 1989
  • 00:06:18 oni pozvali na moskevský festival
    Landovského a Šafaříka,
  • 00:06:23 a samozřejmě, naše oficiální
    delegace se chytaly za hlavu,
  • 00:06:27 co mají dělat, máme se jim vyhýbat,
    vůbec nevěděli, co s tím.
  • 00:06:32 A Rusové říkali:
    Víte, co je to demokracie?
  • 00:06:36 To je přece normální.
  • 00:06:39 Čtyřicet let nás dusili a pak nás
    v roce 89 učili demokracii.
  • 00:06:44 To mně z toho bylo dost zle.
  • 00:06:46 Vy jste ten pan architekt
    od města?
  • 00:06:49 -Jo, to jsem.
    -Můžete mi říct,
  • 00:06:51 proč jste postavili tu novou školu
    u výpadovky,
  • 00:06:54 když původně měla stát
    pod lesem?
  • 00:06:56 -Jistě, to můžu.
    -Nemusíte se namáhat, to ví každej.
  • 00:07:00 Protože pod lesem staví zazobanci
    a bafuňáři,
  • 00:07:03 aby jim tam nesmrděly vejfuky,
    že jo?
  • 00:07:06 Moje vnučka
    už asi nikdy nebude chodit,
  • 00:07:09 protože ji u tý vaší školy
    porazil náklaďák!
  • 00:07:12 Jo, a jmenuju se Žofka
    a topím v pivovaru,
  • 00:07:14 můžete mě žalovat,
    já to nezapřu.
  • 00:07:20 Možná by bylo dobré
    si na úvod říct,
  • 00:07:23 v jakém stavu byla československá
    kinematografie v polovině 80. let,
  • 00:07:28 tím nemyslím jenom kvalitu filmů,
    ale třeba i tvůrčí potenciál
  • 00:07:33 nebo zavirovanost autocenzurou,
  • 00:07:36 neochvějnost pozic papalášů,
    kteří rozhodovali.
  • 00:07:40 Jaký byl stav?
  • 00:07:42 Ti chytří nadaní lidé
    nějakým způsobem
  • 00:07:45 kromě jiného
    ovlivnili jistě to,
  • 00:07:47 že v tom filmu se něco začalo dít,
    a taky se vystřídaly generace.
  • 00:07:52 Podstatné ale je, že v době
    perestrojky došlo k tomu,
  • 00:07:56 že to komunistické vedení bylo
    zřejmě absolutně zaskočeno
  • 00:08:01 a zmateno tím,
    co se v tom Sovětském svazu dělo,
  • 00:08:04 takže to uvolnění bylo
    takovým uvolněním ze zmatku.
  • 00:08:08 Já si pamatuju,
    jak na jedné schůzi,
  • 00:08:12 a to už teda perestrojka
    běžela furt,
  • 00:08:15 jsem byl asi pět minut slavný.
  • 00:08:18 Byla nějaká celostátní schůze,
    kde předsedal Purš,
  • 00:08:24 a mluvilo se tam o perestrojce
    a o nových pohledech,
  • 00:08:28 že bychom se na to
    v těch dílech měli zaměřit.
  • 00:08:32 Já si pamatuju,
    že jsem tenkrát řekl,
  • 00:08:36 že to je všecko v pořádku,
  • 00:08:39 ale že to vždycky chvilku trvá,
    než se něco natočí,
  • 00:08:42 tak jestli bychom do té doby
    neměli pustit
  • 00:08:45 ty zastavené filmy ze 60. let,
    že tam mnohé ty problémy jsou.
  • 00:08:51 A ten Purš se tenkrát rozčílil
    a řekl:
  • 00:08:55 Dobře, půjdeš se mnou na ÚV
    a řekneš jim to tam, jo?
  • 00:09:02 Nic se tady
    v té ideologické oblasti nedělo,
  • 00:09:05 já nevím,
    jak v hospodářské a v ekonomické,
  • 00:09:09 ale tady to hoši hlídali
    stále dál.
  • 00:09:11 Ta normalizace to tak vyčistila
    a upozornila lidi na to,
  • 00:09:16 že se nevyplatí
    se do něčeho pouštět.
  • 00:09:21 I se to tak vysvětlovalo,
    ať si to jinde tak dělají.
  • 00:09:26 Spíš to byla jenom hesla.
    Každý měl pocit,
  • 00:09:30 že ta hesla jsou udičky,
    které lákají,
  • 00:09:33 ukažte se, vystrčte hlavu,
  • 00:09:36 a kdo trošku vystrčil hlavu,
    tak ho po ní klepli.
  • 00:09:39 Ta perestrojka
    to tady vůbec nezasáhla,
  • 00:09:42 protože jsme byli zemí,
  • 00:09:45 která byla tehdy vlastně
    nejsocialističtější.
  • 00:09:48 V okolních zemích
    přece jen to uvolnění nastalo
  • 00:09:52 a bylo daleko výraznější,
    u nás bylo tak napůl.
  • 00:09:56 Myslím, že všichni víme
    z minulosti,
  • 00:09:59 že existovali
    nekritizovatelní tvůrci
  • 00:10:02 a nekritizovatelná díla,
    o kterých se psalo jen pochvalně,
  • 00:10:06 i když hlavně kina zející
    prázdnotou vypovídala,
  • 00:10:11 že nejde o filmy přitažlivé
    a zajímavé
  • 00:10:14 a neobohatily diváka
    ani esteticky.
  • 00:10:17 Byla kritizována
    formálnost v práci Svazu,
  • 00:10:21 odtrženost funkcionářského aktivu
    filmové sekce od členské základny,
  • 00:10:26 nedostatek demokracie,
  • 00:10:28 a všechny tyto prvky
    jsme se snažili
  • 00:10:31 během toho půlletého období,
    které uplynulo od IV. sjezdu,
  • 00:10:35 nějakým způsobem
    ve vnitrosvazové činnosti napravit.
  • 00:10:39 Kdybyste viděla, kolika hloupostmi
    se musíme zabývat.
  • 00:10:43 Nejen já, primář, docenti...
  • 00:10:45 Administrativa je rok od roku
    složitější, statistiky, hlášení,
  • 00:10:49 lidi musí nastavovat večery,
    aby to všechno stihli.
  • 00:10:53 Místo abychom jim vytvářeli
    podmínky pro špičkové výkony,
  • 00:10:57 jsou unavení, podráždění...
  • 00:10:59 Jistě, to je závažný problém,
    a nejenom u vás.
  • 00:11:02 Že je to problém, říkají všichni,
    ale nic se s tím nedělá.
  • 00:11:09 Díky tomu neustálému přiškrcování
    a dušení
  • 00:11:12 tady bylo velmi málo tvůrců
    mladé generace,
  • 00:11:15 kteří by udělali nějaký
    mírný pokrok v mezích zákona,
  • 00:11:19 protože aby si skutečně dělali,
    co by chtěli, o to nikdo nestál.
  • 00:11:24 Já vzpomínám na filmy
    Vladimíra Drhy,
  • 00:11:26 které najednou přinesly
    kus normálního života.
  • 00:11:29 On točil na kontakt, vypadalo to,
    že to je opravdu z ulice,
  • 00:11:33 a to bylo najednou
    skutečně něco jiného.
  • 00:11:36 Takové metody,
    které jste si tady vyzkoušeli,
  • 00:11:39 musíme co nejpřísněji potrestat,
    to si, doufám, uvědomujete.
  • 00:11:44 Podívejte se, já se domnívám,
    že jsme svého syna vychovali dobře.
  • 00:11:49 To, co je z něj teď,
    to už je vaše záležitost.
  • 00:11:52 Podívejte se, pane Hlásný,
  • 00:11:54 my se svého podílu odpovědnosti
    nezříkáme,
  • 00:11:57 ale vás zvala soudružka
    vychovatelka na učiliště,
  • 00:12:00 kdykoli byly s vaším synem
    nějaké problémy.
  • 00:12:03 Jenomže vy ani vaše paní jste
    na její dopisy vůbec nereagovali.
  • 00:12:08 No, tady Palo tvrdí,
    že váš syn ho naváděl
  • 00:12:12 a váš syn se přiznal.
  • 00:12:15 My si nemůžeme dovolit
    trpět takové chování.
  • 00:12:18 Já žádám pedagogickou trojku
    o vyjádření.
  • 00:12:21 -Co navrhujete?
    -Vyloučit.
  • 00:12:27 Rok 1986 není jen rokem,
  • 00:12:29 kdy se stal Gorbačov
    generálním tajemníkem ÚV KSSS,
  • 00:12:34 ale do kin přišly také filmy
    jako Antonyho šance,
  • 00:12:38 Dobré světlo, Krajina s nábytkem,
    Pavučina, Vlčí bouda.
  • 00:12:42 Byly tyhle filmy předzvěstí
    nějakého uvolnění?
  • 00:12:48 Antonyho šance
    nebyl film nijak významný,
  • 00:12:52 ale ten hrdina,
    ten kluk a jeho partnerka,
  • 00:12:55 to byli lidi skutečně ze života
    a dalo se jim věřit,
  • 00:12:58 i když třeba ten scénář
    nešel nějak zvlášť do hloubky.
  • 00:13:02 -Vdávat se nechci.
    -Tak to ne.
  • 00:13:05 A proč ne? Dyť je to úplně fuk,
    vyjde to nastejno.
  • 00:13:09 Chci začít pořádně.
  • 00:13:11 Tak co je s tebou?
    Mám na tebe zavolat mistra?
  • 00:13:15 Aby nám pořád netykali,
    ty dědci...
  • 00:13:19 Tak co?
  • 00:13:21 Já jsem strašně rád kombinoval
    herce s neherci.
  • 00:13:25 Já v podstatě herce
    nemám moc rád,
  • 00:13:28 hlavně nemám moc rád
    takový ty divadelní herce,
  • 00:13:31 co přebíhají z divadla do dabingu,
    na estrádu a tak dále,
  • 00:13:36 protože oni nic ze života
    v sobě nenesou.
  • 00:13:39 Ale nebyl jsem první,
    vždyť Forman a Passer
  • 00:13:42 vlastně vytáhli pana Vostrčila,
    paní Ježkovou a tak dále.
  • 00:13:46 Já se nedivím,
    já jsem s paní Ježkovou dělal taky
  • 00:13:50 a bylo to něco úžasnýho.
  • 00:13:52 -Dobrý den.
    -Dobrý den.
  • 00:13:54 -Tak jsi ji konečně našel, viď?
    -Našel.
  • 00:13:56 No, to je dobře.
  • 00:13:58 Pojďte, paní Valoušková,
    já vám Martu představím.
  • 00:14:05 Dobrý den.
  • 00:14:08 Mluvili jsme o Antonyho šanci
    Víta Olmera.
  • 00:14:11 Pak jeho filmy Jako jed,
    Co je vám, doktore?
  • 00:14:14 a později Bony a klid.
  • 00:14:16 To je docela překvapivě vyrovnaná
    série filmů, docela otevřených.
  • 00:14:20 Jak se to stalo?
  • 00:14:22 To bylo skutečné zjevení,
    v té době.
  • 00:14:25 To najednou odpovídalo
    z velké části tomu,
  • 00:14:28 co člověk kolem sebe viděl.
  • 00:14:30 Zkrátka člověk se na nové
    Olmerovy filmy těšil
  • 00:14:33 a vždycky jsem je viděla v kinech,
    která byla plná.
  • 00:14:36 Reflexe toho hnusnýho,
    co člověk kolem sebe viděl,
  • 00:14:40 to znamená,
    že jsou lidi na sebe strašně zlí,
  • 00:14:43 že Praha a republika je prolezlá
    spoustou podvodníků, veksláků,
  • 00:14:47 že existuje šedá ekonomika,
    lidi se nemají dobře,
  • 00:14:50 že lidi se rozváděj,
    jsou zlí na svoje děti,
  • 00:14:53 to jste v těch filmech neviděl
    a ani jste to od nich nečekal,
  • 00:14:58 a najednou to tady bylo.
  • 00:15:00 -Já bych měl dolary.
    -To mi nevadí.
  • 00:15:03 -Škváru, šrouby, máš?
    -Co?
  • 00:15:05 Zobání, prachy, vole.
  • 00:15:10 Tady.
  • 00:15:12 Nejsem chodící banka,
    musím zavolat kámošovi.
  • 00:15:15 I já jsem ztvárnil jednu postavu
    ve filmu Bony a klid.
  • 00:15:19 Já se na ni dobře pamatuju.
  • 00:15:21 Docela nahý kudrnáč,
    opět černovlasý,
  • 00:15:24 ale tam mě překvapilo,
    a myslím, že všechny diváky,
  • 00:15:27 že nakonec zlo je potrestáno,
    veksláky pochytají,
  • 00:15:31 Veřejná bezpečnost koná,
  • 00:15:33 ale pak je záběr
    před soudní síní na chodbě,
  • 00:15:37 kde je vidět soudce
    s bossem těch veksláků,
  • 00:15:40 a je jasné, že se tam domlouvá
    ještě něco v rámci justice,
  • 00:15:45 a to byl takový bonus
    ještě ve druhém plánu.
  • 00:15:48 To už skutečně zavánělo
    otevřeností.
  • 00:15:53 To už mluvíme o roce 1987,
  • 00:15:55 kdy ta perestrojka byla rozjetá
    skutečně na plný plyn
  • 00:16:00 a kdy už se nejenom mohlo,
    ale naopak mělo mluvit o tom,
  • 00:16:05 že ta společnost není v pořádku
    jako taková.
  • 00:16:09 Pro mladší a neznalé,
    vekslák byl hoch,
  • 00:16:12 který prodával obyvatelstvu
    tvrdé valuty nebo tuzexové bony,
  • 00:16:17 aby si obyvatelstvo
    mohlo jít nakoupit do Tuzexu.
  • 00:16:20 Nechceš nějaký bony?
  • 00:16:22 -Bony chceš?
    -Chceš bony, vole?
  • 00:16:25 Jeden ten bon
    stál pět korun oficiálně
  • 00:16:28 a vekslák vám ho prodal
    kolikrát i za sedm,
  • 00:16:32 takže vydělával na tom rozdílu.
  • 00:16:35 Praha byla plná těchhle lidí,
    který měli plný kapsy peněz.
  • 00:16:39 Někdy jednali samostatně
    a někdy byli propojeni s policií,
  • 00:16:43 stejně jako drogoví dealeři
    a tak dál.
  • 00:16:45 Jak se tito lidé dívají na svět,
    na sebe,
  • 00:16:48 na nás, kteří nevekslujeme a nemáme
    takový životní standard jako oni?
  • 00:16:53 Tam jsou smutný věty,
  • 00:16:55 který zaznívaly,
    když jsem sbíral materiál.
  • 00:16:58 Oni říkali: Československo
    je země neomezených možností.
  • 00:17:02 S protekcí je tu možné všechno,
    to byla první ošklivá věta.
  • 00:17:06 A druhá byla:
    Vždyť my si můžeme koupit každýho.
  • 00:17:10 A když jsem namítal, že ne,
    tak oni říkali:
  • 00:17:13 Je to pouze problém sumy.
    Když má člověk velký kapitál,
  • 00:17:16 když nenabízí ubohých deset tisíc,
    ale sto tisíc nebo milión,
  • 00:17:21 tak devadesát devět procent
    může koupit.
  • 00:17:23 To bylo poprvé po osmnácti letech,
    kdy měl divák možnost vidět něco,
  • 00:17:29 co skutečně stálo za to
    po všech stránkách.
  • 00:17:32 Nejen že to bylo kritické,
    ale byl to i vynikající film.
  • 00:17:36 Noční hlídač u nás nemůže dostat
    víc než čtrnáct set.
  • 00:17:40 -Počkej, Harry...
    -To je v pořádku.
  • 00:17:43 Jenom ještě taková drobnost.
  • 00:17:45 Tady za mladýho
    občas zaskočí támhleten dědek.
  • 00:17:48 Fakt spolehlivej člověk.
  • 00:17:50 Tak moment, hoši, tohle jsme si
    spolu nedomluvili, tohle ne.
  • 00:17:57 Jakej noční hlídač?
    To jste mi neřekli.
  • 00:18:00 Klídek. Kde bys chtěl vzít čas
    na veksl, kdybys tady hákoval?
  • 00:18:04 Já topič,
    Harry invalidní důchodce, viď?
  • 00:18:07 Tys to ještě furt nepochopil?
  • 00:18:09 Tenkrát jsem se vrátil z Ameriky,
    kde jsem byl na stáži,
  • 00:18:13 a to se trošku obrazilo na tom,
    že jsem šel do toho filmu naplno,
  • 00:18:18 že teď to prostě uděláme poamericku
    a nebudeme se s tím mazat.
  • 00:18:22 Byli jsme myslím dost drzí
    na tu dobu,
  • 00:18:25 nevím vůbec, jestli bych na to
    měl ještě dneska odvahu.
  • 00:18:30 My jsme natočili dva policajty,
    jak u Tuzexu ve sněhu
  • 00:18:34 jsou v zelených trenýrkách
    a vzadu si protekčně zkoušej džíny.
  • 00:18:39 To skutečně neprošlo,
    druhej den byla StB na Barrandově,
  • 00:18:45 odnesli si negativ a řekli,
    že mě musej vyhodit a tak dále.
  • 00:18:49 A protože šéf Barrandova
    byl taky estébák,
  • 00:18:52 tak řek ne,
    necháme ho tady.
  • 00:18:55 Vážení přátelé, potěšující zpráva.
    Vítám mezi námi
  • 00:18:58 nejbohatší invalidní důchodce
    v Praze a možná na světě.
  • 00:19:02 Dobrý večer.
  • 00:19:04 Já jsem vždycky šel za promítačem,
    poněvadž ten byl zkušenej,
  • 00:19:08 ten věděl, kterej film se schválí,
    co se kde šušká, a ten mi povídal:
  • 00:19:13 Vítku, tohle je v prdeli,
    tenhle film, to teda nevím...
  • 00:19:17 Po tomhle filmu nastalo ticho,
    naprostý,
  • 00:19:19 tak jsem si říkal,
    že to je v hajzlu.
  • 00:19:22 Ten z toho ÚV začal vyskakovat,
  • 00:19:24 ale pak vstal
    nějakej osvícenej soudruh a říká:
  • 00:19:27 Soudruzi,
    tenhle film nemůžeme zastavit,
  • 00:19:30 dyť oni ho veksláci
    už dostali z laboratoří
  • 00:19:33 a půlka národa ho viděla
    na kazetách.
  • 00:19:36 A tím se Bony a klid
    dostal do kin.
  • 00:19:38 Veksláci, o nichž byl tento film,
    tenhle film vlastně zachránili.
  • 00:19:43 -Nechci nikoho okrádat.
    -Co to meleš, vole?
  • 00:19:47 Jak jinak chceš v tomhle státě
    uplatnit obchodní talent?
  • 00:19:51 No jistě, na to musíš mít
    svůj podnik, Tuzex Corporation.
  • 00:19:55 -Hele, jdi s tím do hajzlu.
    -Klídek, klídek...
  • 00:19:59 Potřebujem spolehlivý lidi.
  • 00:20:02 Tam je krásná scéna,
    kdy tam je ten kufr.
  • 00:20:05 My jsme si skutečně
    půjčili v bance milión,
  • 00:20:08 to nebylo jako dneska,
    milión,
  • 00:20:10 dneska by to bylo
    tak dvacet třicet miliónů,
  • 00:20:13 ale produkční nám nakázal,
    že ten kufr se nesmí otevřít,
  • 00:20:17 protože to bylo v cementárně,
  • 00:20:19 foukal tam vítr
    a ty peníze by se rozházely.
  • 00:20:22 Tak já jsem samozřejmě naved
    ty herce, jak jinak,
  • 00:20:25 aby v tom záběru naostro
    ten kufr otevřeli.
  • 00:20:28 Teď to bylo obklopený policajtama,
    ochrankou, vším možným,
  • 00:20:33 a protože Ota Kopřiva byl velkej
    recesista, tak jsem mu říkal:
  • 00:20:38 Co kdybysme tam šlohli
    nějakou tu pětistovku?
  • 00:20:41 A on říká: Ne šlohli,
    my tam přidáme jednu pětistovku,
  • 00:20:46 a tím jsme úplně
    ty úředníky zničili,
  • 00:20:49 protože se nemohli dopočítat
    a tu hromadu počítali asi dva dny.
  • 00:20:54 V budově Městského soudu v Praze
    byl vynesen rozsudek
  • 00:20:57 nad třinácti obžalovanými,
  • 00:21:00 kteří s dalšími příznivci
    klubu Sparta ČKD Praha
  • 00:21:04 zdemolovali rychlík Hron,
  • 00:21:07 kterým cestovali na fotbalové
    utkání do Banské Bysttrice.
  • 00:21:11 Pod vlivem alkoholu
    rozbíjeli osvětlení, sedadla,
  • 00:21:14 vytrhávali dveře a vyhazovali je
    z jedoucího rychlíku,
  • 00:21:18 stejně tak jako láhve
    od alkoholu.
  • 00:21:20 Slovně i fyzicky napadali cestující
    a průvodčí vlaku.
  • 00:21:24 Z osmi zdemolovaných vagónů
    byly tři zcela vyřazeny z provozu
  • 00:21:28 a celková škoda činí 240000 korun.
  • 00:21:31 A teď ti ukážem Brusel!
    Brusel, Brusel, Brusel!
  • 00:21:40 Co blbneš, ty vole!
  • 00:21:43 Brusel, Brusel, Brusel!
  • 00:21:51 Jako v Bruselu!
  • 00:21:53 Film o jevu, o kterém se ví,
  • 00:21:55 ale třeba deset let předtím
    by nebylo myslitelné,
  • 00:21:59 aby se o tom natočil film.
  • 00:22:01 Takže možná něco bylo
    na politickou objednávku
  • 00:22:04 v rámci otevřenosti a perestrojky,
  • 00:22:07 ale přece jen se možná
    něco ve filmu změnilo.
  • 00:22:10 Autorem toho scénáře,
    který natočil Smyczek,
  • 00:22:13 byl Radek John.
  • 00:22:15 To byl člověk s velkým talentem
    a byl taky velice dobrým novinářem.
  • 00:22:21 On pocházel z platformy,
    která byla velmi důležitá,
  • 00:22:25 a to byl časopis Mladý svět
  • 00:22:27 s nákladem
    asi dvě stě tisíc výtisků,
  • 00:22:30 a zároveň to byl ovšem orgán
    Ústředního svazu SSM.
  • 00:22:34 To nelze nikomu vyčítat, protože
    někde člověk pracovat musel.
  • 00:22:38 To bylo něco,
    co vzniklo v samém centru té moci
  • 00:22:41 a díky šikovnosti těch lidí
  • 00:22:43 a toho, že ten režim
    něco takového potřeboval,
  • 00:22:47 se z toho vyvinul
    skutečně světový časopis.
  • 00:22:50 Podle mého názoru bylo proto možné,
    že člověk jako Radek John,
  • 00:22:54 který už pocházel
    z této oficiální platformy,
  • 00:22:57 dostal tu možnost
    napsat tento scénář.
  • 00:23:00 Kde je Jirka?
    Jak to, že není doma?
  • 00:23:02 -Mně neříká, kam jde.
    -Mně neříká nikdy nic!
  • 00:23:05 Protože jsi ho nedokázal brát
    jako vlastního.
  • 00:23:08 -Protože to nikdy nechtěl.
    -Protože jsi na něj jenom řval.
  • 00:23:12 To je výborný, před chvilkou jsi mi
    vyčítala, že jsem ho málo třískal!
  • 00:23:17 Mělas mu od začátku zakázat styk
    s jeho fotrem,
  • 00:23:20 ten ho furt popichoval
    proti mně.
  • 00:23:23 Teď si laskavě svýho kluka
    hlídej sama!
  • 00:23:26 Našli jsme to,
    co je nám společný,
  • 00:23:29 že nás nejvíc trápí
    násilí všeho druhu,
  • 00:23:31 a chtěli jsme o tom vyprávět.
  • 00:23:33 Tam jsme si vzpomněli
    na tu krátkou noticku o tom vlaku,
  • 00:23:37 vlastně tam jsme u stolu vymysleli
    všechny příběhy,
  • 00:23:41 že by bylo dobrý,
  • 00:23:43 kdyby tam byli bráchové,
    holka, a tak dál,
  • 00:23:46 a když potom Radek šel po tý kauze
    novinářsky a investigativně,
  • 00:23:52 i když jsme tenkrát to slovo
    ani neznali,
  • 00:23:56 tak ono se to v mnohém potvrdilo.
  • 00:24:01 To, co my jsme si vymysleli,
    že tak mohlo bejt, se potvrdilo.
  • 00:24:05 Já jsem se seznámil s klukama
    z toho vlaku
  • 00:24:08 a taky jsem pak ještě byl
    u toho soudu.
  • 00:24:11 Ten scénář byl napsanej,
    pak byl soud, na kterém jsme byli,
  • 00:24:16 a ještě sem tam nějaký postřehy
    od toho soudu
  • 00:24:19 se daly do toho natáčení
    včlenit.
  • 00:24:22 -Tak jak?
    -Nesmíte spolu mluvit.
  • 00:24:26 -Aspoň cigáro.
    -Pepíku...
  • 00:24:29 Já jsem šel natáčet závěrečnou
    scénu do Pařížský ulice,
  • 00:24:33 kudy ti kluci měli jít
    a skandovat Sparta, Sparta!
  • 00:24:38 A mně se to najednou
    zdálo málo,
  • 00:24:41 protože ono tam nešlo o Spartu.
  • 00:24:44 Šlo o to,
    jak nás to zahltí v tom konci,
  • 00:24:49 a řek jsem si,
  • 00:24:52 že oni by měli skandovat:
    Co je, co je, co je!
  • 00:24:57 A tam že je ten vzdor.
  • 00:24:59 Nemají úctu k hodnotám, nikoho
    a ničeho si nevážej, v tom to je.
  • 00:25:04 Já to vidím na svý holce.
  • 00:25:06 Co je, co je, co je!
  • 00:25:18 Umělec potřebuje svobodu,
    ne proto, aby dělal, co chce,
  • 00:25:22 ale aby byl, kdo je.
  • 00:25:24 Umělec chce, co musí,
    technik chce, co může.
  • 00:25:28 Umělec žádá svobodu pro to,
    co je bytostně nutné,
  • 00:25:32 technik pro to,
    co je technicky možné.
  • 00:25:35 Kritériem umělcovým
    je schopnost svět obývat,
  • 00:25:39 činit jej obyvatelným.
  • 00:25:41 Kritériem technikovým je svět
    dobývat, činit jej konzumovatelným.
  • 00:25:46 V osmdesátém sedmém
    také přichází do kin
  • 00:25:49 film Věry Chytilové
    Šašek a královna.
  • 00:25:52 Je to film, ve kterém je
    celá řada jinotajů a metafor,
  • 00:25:56 až člověk nabude dojmu,
  • 00:25:58 že snad cenzoři museli
    při schvalovací projekci spát.
  • 00:26:02 Jak to mohlo projít?
  • 00:26:04 Když vznikl ten perestrojkový chaos
    a zmatek
  • 00:26:07 a začalo se to uvolňovat,
  • 00:26:09 tak těch narážek a jinotajů
    bylo tak strašně moc,
  • 00:26:13 že to komunista
    přestal sledovat úplně,
  • 00:26:16 ale je pravda, že Šašek a královna
    je taková destilace jinotajů.
  • 00:26:21 Taky je to film o moci,
    tak tam to ani jinudy nemohlo jíti.
  • 00:26:30 -Zabít!
    -Za co?
  • 00:26:34 -Za co?
    -Zabít!
  • 00:26:40 Proč?
    Dyť on je užitečný.
  • 00:26:43 MLUVÍ FRANCOUZSKY
    Dám do klece!
  • 00:26:48 Do vězení.
  • 00:26:51 Neumí česky.
  • 00:26:55 Samozřejmě, Bolek Polívka
    je skvělý autor, skvělý herec,
  • 00:27:00 právě i v tom,
    že chápe lidské slabosti,
  • 00:27:03 že je úžasně humánní,
    jeho postoj je humánní.
  • 00:27:07 A myslím si,
    že já sama mám smysl pro humor,
  • 00:27:10 z toho to vyplývá,
  • 00:27:12 a z toho,
    že postavíte proti sobě situace,
  • 00:27:16 které musí o té kontraverzi
    vypovídat.
  • 00:27:19 Vlastně každý můj film
    byl postavenej
  • 00:27:22 svým způsobem
    na dilematické situaci,
  • 00:27:26 to znamená na situaci,
    která je těžko řešitelná.
  • 00:27:30 Z toho vlastně vyplývá postoj
    toho kterého hrdiny,
  • 00:27:35 jak se k tomu postaví.
  • 00:27:38 A každý má svou pravdu,
    ale nikdo úplnou.
  • 00:27:43 Střílejte!
  • 00:27:47 Ano, střílej!
  • 00:28:06 Já asi umírám...
  • 00:28:10 Mně velmi vyhovovala
    ta krása toho filmu,
  • 00:28:13 ty barvy, ty masky,
    ta Chantal s Polívkou,
  • 00:28:17 pro mě to byla záležitost
    estetická.
  • 00:28:20 Ty jinotaje jsem pravděpodobně
    vnímala v té době,
  • 00:28:25 ale zapomněla jsem na ně.
  • 00:28:27 Já si myslím, že je to tak dobře,
    protože se domnívám,
  • 00:28:31 že když někde jsou na tom lidi
    tak špatně,
  • 00:28:34 že musí číst mezi řádky
    a odečítat z každého vrznutí židle
  • 00:28:38 nějakou kritiku
    politického systému,
  • 00:28:40 že takový člověk není svobodný,
    nežije ve svobodné společnosti,
  • 00:28:44 a že udělá dobře,
    když na to rychle zapomene,
  • 00:28:48 když ta situace pomine,
    takže já jsem ráda.
  • 00:28:53 Rozhodující je, aby se přestavba
    stala záležitostí širokých mas,
  • 00:28:58 prakticky každého občana.
  • 00:29:00 Proto je nutný všestranný rozvoj
    socialistické demokracie,
  • 00:29:05 která, dá se říct,
    je jádrem přestavby.
  • 00:29:08 Rok 1988
    byl dost výjimečný i tím,
  • 00:29:12 že se o československém filmu
    mluvilo i v zahraničí,
  • 00:29:16 to když film Miloše Zábranského
    Dům pro dva
  • 00:29:19 pronikl díky výkonu
    Ondřeje Vetchého
  • 00:29:23 do nominací hereckých cen
    Evropské filmové akademie.
  • 00:29:28 Tam šlo o historii dvou mužů,
    myslím, že bratrů,
  • 00:29:32 z nichž jeden má léčitelské
    a parapsychologické schopnosti,
  • 00:29:36 což bylo něco totálně zakázaného,
    uvažovat vůbec o tom,
  • 00:29:41 že existuje
    nějaký nadsmyslový svět.
  • 00:29:45 Přitom paradoxní je,
    že jeden léčitel, kterého znám,
  • 00:29:49 byl v té době povolán
    na soustředění do Pardubic,
  • 00:29:53 kde si komunistický režim
    udělal takový slet čarodějníků,
  • 00:29:57 aby je alternativně léčil,
  • 00:30:00 takže to byl takový vrchol
    pokrytectví.
  • 00:30:03 Tím ten film, který jinak byl
    takový celkem obyčejný,
  • 00:30:06 dostal takový jiný
    duchovní rozměr.
  • 00:30:39 Tam byly největší problémy v tom,
    že ten původní námět,
  • 00:30:44 tak, jak to napsal Rudla Ráž,
  • 00:30:46 byl pro Miloše jakýmsi hřištěm,
  • 00:30:50 něčím,
    z čeho se startovalo.
  • 00:30:53 A on do toho vložil
    svoje myšlenky.
  • 00:30:57 Samozřejmě, ten autor nechtěl
    podepsat výrobu filmu.
  • 00:31:01 Nakonec to podepsal,
  • 00:31:03 a pak zase nastaly ty problémy
    s těma schvalovacíma orgánama.
  • 00:31:08 Chtěli ty křížky ven
  • 00:31:10 a chtěli nějakou změnu v závěru,
    jim se nelíbil ten závěr.
  • 00:31:14 Miloš se to snažil svou cestou
    celý nějak ufackovat
  • 00:31:20 a já jsem se to snažil
    zase ufackovat z jiný strany,
  • 00:31:24 a zaplaťpánbůh se to sešlo.
  • 00:31:50 Jak jsem byl na tý Evropský ceně,
  • 00:31:52 tak oni tenkrát furt mluvili
    o nějakým evropanství,
  • 00:31:56 a mně až později došlo,
    že oni chtěli udělat takovou hráz
  • 00:32:00 tomu americkýmu filmovýmu průmyslu
  • 00:32:02 a obrovsky se vzedmuli,
    tehdy to byl snad první ročník.
  • 00:32:06 Byli tam vlastně všichni
    od Mastroianniho přes Masinu,
  • 00:32:09 přes Bertolucciho, Lolobrigidu,
  • 00:32:12 všichni tihle pašáci,
    co jsem je znal z filmů,
  • 00:32:15 tak jsem z toho byl
    úplně uvařenej.
  • 00:32:17 Kdyby mi tehdy řekli,
    že tam přijedu a nic nedostanu,
  • 00:32:21 tak bych tam asi nejel,
    ale když už jsem tam byl,
  • 00:32:24 tak když mluvili o tý Evropě
    a já nechápal, o čem mluví,
  • 00:32:28 a když si stoupli a tleskali,
    tak jsem si stoupnul taky
  • 00:32:32 a měl jsem pocit,
    že jsem na chvíli v Evropě.
  • 00:32:35 A i kdybych to nedostal,
    tak bych tam znovu jel,
  • 00:32:39 protože už se to třeba
    nebude opakovat.
  • 00:32:41 Bolševici se tady dopustili
    ukrutnýho zločinu na nás,
  • 00:32:45 že z nás udělali naprosto
    nesvobodný a limitovaný lidi.
  • 00:32:49 Pomohlo mi to spíš takhle lidsky
    se zorientovat,
  • 00:32:52 než že bych měl pocit,
    že jsem nějakej pašák jako herec.
  • 00:32:58 Ty tomu nerozumíš, hergot,
    dyť já jdu pozejtří na vojnu!
  • 00:33:05 Vezmeš si můj oblek
    a požádáš ji o ruku.
  • 00:33:09 -Ne.
    -Tady jsou peníze na kytku.
  • 00:33:12 Ne, to nemyslíš vážně...
  • 00:33:15 Božo, to dopadne blbě,
    já na ženění nejsem, opravdu!
  • 00:33:23 Nebudu dělat,
    že se periferním viděním
  • 00:33:26 tady nevidím v roli supertrampa.
  • 00:33:30 Pražská pětka,
    dílo Tomáše Vorla z roku 88,
  • 00:33:34 a to byl právě důkaz toho,
    že ty naše představy o tom,
  • 00:33:39 že není myslitelné,
    že bysme si někdy zahráli
  • 00:33:42 nebo že by dokonce někdo
    z naší party režíroval film,
  • 00:33:46 vzala za své někdy v roce 88
    a my jsme si natočili film.
  • 00:33:50 Tady máte důkaz, že mezi těmi lety
    1977 až 1982,
  • 00:33:55 kdy jsem na FAMU chodila já,
  • 00:33:57 a mezi lety 1982 a 1987,
    kdy tam chodil Tomáš Vorel,
  • 00:34:01 byl opravdu obrovský rozdíl.
  • 00:34:03 Já si pamatuju,
    že jsem byla na Pražské pětce
  • 00:34:07 v Bráníku v divadle
    v roce 1985,
  • 00:34:10 a člověk si říkal,
    odkud se ty lidi najednou vzali,
  • 00:34:14 odkud vyskočili,
    shodili je sem z Měsíce?
  • 00:34:17 Nešlo o to, že to divadlo
    by něco kritizovalo,
  • 00:34:21 to byla skutečně tvorba,
    která byla spontánní.
  • 00:34:24 My jsme si vytvořili
    takový mikroklima,
  • 00:34:27 že nám vlastně bylo skvěle,
  • 00:34:30 jak jsme si dělali prdel
    ze všeho.
  • 00:34:32 Vlastně jsme si hráli
  • 00:34:34 a lidi na to chodili
    a bavilo je to.
  • 00:34:37 A nás to tady bavilo,
    nás Sklepáky.
  • 00:34:39 Tady bylo vidět, že nějaké opravy
    režimu nebo kultury nejsou možný,
  • 00:34:44 že udělat o něco líp blbej film
    nemá cenu,
  • 00:34:47 že prostě musí přijít
    něco úplně nového.
  • 00:34:50 A to, že se to proklestilo
    tou barrandovskou dramaturgií
  • 00:34:54 až na plátna kin,
    navíc se začínajícím režisérem,
  • 00:34:57 to byl prostě důkaz, že ten
    prohnilý normalizační filmový režim
  • 00:35:01 už je skutečně v posledním tažení.
  • 00:35:04 Naštěstí nalezen byl návod,
    jenž údržbu nám z gruntu promění!
  • 00:35:10 -Směl bych vědět, co to je?
    -No přece samostatné myšlení!
  • 00:35:15 Rozumím, jsem v tomto směru
    velmi tvárný.
  • 00:35:19 I díky úspěchům těch krátkých filmů
    a těm famáckým soutěžím
  • 00:35:23 mě oslovil z Barrandova
    Karel Czaban,
  • 00:35:28 který tam měl experimentální
    dramaturgickou skupinu,
  • 00:35:33 která se zaměřila na video,
    tenkrát začalo video.
  • 00:35:37 A on byl takovej spiklenec,
    tak se pod tím videem ukrýval,
  • 00:35:41 a jestli nechci něco natočit,
    nějaký video.
  • 00:35:44 Já jsem říkal, že natočím
    pět videoklipů s pěti divadlama
  • 00:35:49 a nazveme to Pražská pětka.
  • 00:35:52 Tak jsme přinesli náměty
    na těch pět video
  • 00:35:56 a každej ten námět
    vydal na celovečerák.
  • 00:36:00 Czaban číkal, že to je nesmysl,
    že myslel nějakej krátkej útvar,
  • 00:36:05 tak jsme znovu ty scénáře
    zredukovali na minimum,
  • 00:36:09 a stejně každej ten námět
    byl dvacetiminutovka.
  • 00:36:24 Rozměr těch povídek
    byl docela ideální na to,
  • 00:36:28 aby představil nějakou subkulturu.
  • 00:36:31 Některý ty povídky dneska
    už asi nejsou úplně zajímavý.
  • 00:36:35 Četl jsem diskusi na internetu
  • 00:36:38 a to hodnocení
    je z dnešního pohledu komický,
  • 00:36:42 protože tehdy to bylo úplně jinak,
    tehdy to byl určitej protest,
  • 00:36:47 byl v tom obsaženej nějakej vzdor
    nebo něco takovýho,
  • 00:36:52 čili hodnotit to
    čistě z hlediska nějaký poetiky
  • 00:36:57 podle dnešních kritérií nejde.
  • 00:37:07 Je to tam, děkujeme všem!
    Děkuju všem!
  • 00:37:11 Film se natočil, sestříhal,
  • 00:37:13 a když ho viděl Purš,
    tak ho zakázal.
  • 00:37:16 Zakázal Kopytem sem, kopytem tam
    a zakázal Pražskou pětku.
  • 00:37:21 Já jsem seděl s Chytilovou
    v jedný projekci
  • 00:37:24 a oba dva filmy zakázal.
  • 00:37:28 Já jsem byl hrdej, tak ho zakázal,
    to je dobře, film nepůjde.
  • 00:37:34 Já si přesný slova
    už asi úplně nevybavím,
  • 00:37:37 ale asi bych řekl,
  • 00:37:40 že těm starším
    vadily ty svazácký košile
  • 00:37:44 a ta povídka Na brigádě.
  • 00:37:46 To, že některý ty povídky byly
    na tehdejší dobu výrazně moderní,
  • 00:37:51 že už šly s nějakou jinou poetikou,
    to asi nevnímali,
  • 00:37:56 ale vadilo jim, že si tam utahujem
    z nějakejch těch funkcionářů.
  • 00:38:02 Ale bylo to už opatrný,
  • 00:38:06 nebyla to taková reakce
    abysme s tím koukali táhnout,
  • 00:38:10 bylo to spíš
    musíme to ještě zvážit.
  • 00:38:28 Chytilová za ním samozřejmě šla
    a tak dlouho buzerovala
  • 00:38:32 a tak dlouho na něj řvala,
    až ten film pustil,
  • 00:38:36 takže Kopytem sem šel asi
    o půl roku dřív než Pražská pětka.
  • 00:38:40 Noví a noví lidé nastupují...
    No vidíš, to je pěkný.
  • 00:38:45 Hezky to začíná,
    noví a noví lidé vystupují...
  • 00:38:50 Vystupují?
    Jako odkud?
  • 00:38:53 -Co?
    -No odkudkoliv.
  • 00:38:56 Zazní-li zvukové znamení,
    nevystupujte...
  • 00:39:00 Aha, z metra.
    Tak to řekni hned, to můžou.
  • 00:39:05 Nikdy nevystupujte.
    No to je přece jasný.
  • 00:39:10 Nikdy nevystupujte
    a opusťte urychleně prostor,
  • 00:39:14 neviděl do zrcátka,
    nevydržel,
  • 00:39:17 zhroutil se z tempa doby...
  • 00:39:21 Pojď sem. Zhroutil se z tempa doby,
    co to má být?
  • 00:39:29 Takže konec osmdesátých let,
    dějí se zázraky,
  • 00:39:33 mladí dostávají příležitost,
    ale současně i staří matadoři,
  • 00:39:39 kteří nemohli pracovat
    nebo jen omezeně,
  • 00:39:43 například Evald Schorm,
    najednou natáčí film.
  • 00:39:47 Schorm se v tom filmu
    Vlastně se nic nestalo
  • 00:39:51 vrátil ke spolupráci
    s Janou Brejchovou a Kačerem.
  • 00:39:57 -Tak já půjdu.
    -Snad zůstaneš na kávu, ne?
  • 00:40:04 POUŠTÍ HLASITĚ MAGNETOFON
  • 00:40:09 A máš to!
  • 00:40:16 Když jsem před deseti lety znovu
    viděla jeho nejslavnější film,
  • 00:40:22 který se jmenuje
    Každý den odvahu,
  • 00:40:25 tak musím říct,
  • 00:40:28 že jsem k němu osobně dozrála
    teprve asi v těch pětačtyřiceti.
  • 00:40:33 Uvědomila jsem si,
    že skutečně tady nebyl režisér,
  • 00:40:37 který by byl schopen jít hlouběji
    do lidské duše a mluvit o tom,
  • 00:40:42 jak jedinec reaguje
    na tu komunistickou zrůdnost.
  • 00:40:47 To bylo jeho téma.
  • 00:40:49 Myslím si, že koncem 80. let
    ta normalizační strnulost
  • 00:40:54 byla v lidech starší generace
    tak masivní a tak zakořeněná,
  • 00:40:58 že on sám neměl dost energie
    to předat, co chtěl říct,
  • 00:41:02 a že ti herci nebyli schopni
    to vyjádřit.
  • 00:41:05 Svým způsobem ten film uzavřel
    celou jednu éru Evalda Schorma,
  • 00:41:12 ale to nebyla éra už tvůrčí,
    to byla bohužel éra jeho mlčení.
  • 00:41:19 -Představte si, že Karla už rodí.
    -No fajn.
  • 00:41:22 -No a co mám dělat?
    -Vy nic, čekat.
  • 00:41:27 Ale já přece musím něco dělat,
    ale já nevím, co mám dělat.
  • 00:41:31 -Co mám dělat?
    -Ukliďte sklep.
  • 00:41:34 Sklep?
    No dobře, tak já vyklidím sklep.
  • 00:41:37 Ne, uklidit.
  • 00:41:42 Hovoříme o československé
    kinematografii.
  • 00:41:45 Tu českou už jsme docela probrali,
    takže slovenská.
  • 00:41:48 Jaká byla situace
    v Bratislavě na Kolibě,
  • 00:41:52 jaké byly vůbec podmínky
    v 80. letech?
  • 00:41:55 Všeobecně bylo známo,
    že na Slovensku je to lepší.
  • 00:41:58 Taky u řady těch dobrých filmů
  • 00:42:01 byla snaha je pod to Slovensko
    přesunout,
  • 00:42:05 ale oni tam měli svých lidí dost
    a svých vlastních nápadů taky.
  • 00:42:10 Dost točil Slavo Luther,
    pamatuju si na Chodník přes Dunaj
  • 00:42:15 a Lékař umírajícího času,
  • 00:42:17 což je podle mého názoru film,
    který to doslova odnesl,
  • 00:42:21 protože samozřejmě už nikoho
    po Sametové revoluci nezajímal,
  • 00:42:25 takových filmů je po Evropě
    asi deset,
  • 00:42:28 takových velkých děl,
    která takhle špatně skončila.
  • 00:42:32 Co bylo jednou vysloveno,
    to už se neztratí.
  • 00:42:35 Zůstává to mezi námi,
    aby se objevilo v pravý čas.
  • 00:42:57 Tehdy ta smlouva byla
    taková přející
  • 00:43:01 mezi Českou a Slovenskou televizí
    a Barrandovem
  • 00:43:04 jako realizátorem objednávky,
    zakázky,
  • 00:43:07 takže já jsem jen zíral,
    že je to opravdu profesionální
  • 00:43:12 z tvořivého hlediska
    i z organizačního a realizačního.
  • 00:43:16 Skutečně,
    já jsem byl jak v Jiříkově vidění.
  • 00:43:19 To byly krásné časy,
    dokonce musím říct,
  • 00:43:22 že jsem si ani neuvědomil,
    jakou šanci mám k dispozici,
  • 00:43:28 co jsem dostal,
    jakou možnost.
  • 00:43:31 Dodnes si vyčítám,
    že jsem to nevyužil plně,
  • 00:43:34 přestože ten film a seriál
    měl velký úspěch.
  • 00:43:38 Machiavelli si zapsal při poslední
    morové nákaze ve Florencii
  • 00:43:43 strašlivou větu:
  • 00:43:45 Viděl jsem lékaře,
    jak tančili na hrobech
  • 00:43:48 a volali Sláva moru!
  • 00:43:50 Ale nejenom pro své kšefty,
  • 00:43:53 ona černá éra znamenala také
  • 00:43:55 začátek všech věd
    a převratných objevů.
  • 00:44:00 O to jsem bohatší,
    když se dívám na ten film,
  • 00:44:03 že zároveň mi běží
    to vědomí o tom,
  • 00:44:07 v jakých souvislostech dobových
  • 00:44:10 i mých citových souvislostech
    to proběhlo.
  • 00:44:17 To bylo Slovensko,
  • 00:44:20 ale teď ještě normalizace,
    sedmdesátá a osmdesátá léta u nás
  • 00:44:24 a zřejmě specifické problémy,
  • 00:44:27 protože když vezmeme polskou
    nebo maďarskou kinematografii,
  • 00:44:32 tak tam to probíhalo jinak?
  • 00:44:35 V 70. a 80. letech byly vynikající
    filmy polské, maďarské,
  • 00:44:41 v Sovětském svazu
    jich vznikla celá řada, desítky,
  • 00:44:45 a musíme se tedy ptát,
  • 00:44:47 proč to tady tak strašně dopadlo,
    po té sovětské okupaci.
  • 00:44:51 Opravdu vše nasvědčuje tomu,
  • 00:44:54 že nebyl žádný příkaz
    ze Sovětského svazu,
  • 00:44:57 že se okamžitě mají odstavit
    od filmování
  • 00:45:00 všichni pokrokoví režiséři,
  • 00:45:02 že okamžitě se má nastolit vláda
  • 00:45:04 té normalizační strnulosti
    a pitomosti.
  • 00:45:07 Vypadá to,
    že pravdu má Jiří Menzel,
  • 00:45:09 když říká,
    že to byla vzpoura neschopných.
  • 00:45:12 Velmi záviděli ty Oscary,
    cestování, ten ohlas a ty peníze.
  • 00:45:16 Ti se zkrátka zorganizovali
    a rozhodli se,
  • 00:45:19 že to vezmou do ruky sami,
    což taky udělali.
  • 00:45:22 Možná jediný důvod, proč je dobře,
    že ten státní film byl pohřben,
  • 00:45:26 bylo, že v tu chvíli se ukázalo,
    kolik neschopných, parazitujících
  • 00:45:31 a hrozných lidí
    ten státní film živí,
  • 00:45:34 takových lidí, kteří byli schopni
    tento katastrofální převrat
  • 00:45:38 v československé kinematografii
    uskutečnit.
  • 00:45:41 Jaké máš povolání, z jakých
    prostředků sis koupil ručnici,
  • 00:45:45 ty břídile, ty hlupče z rozumu,
    předstírající vášeň myslivosti?
  • 00:45:50 Proč chodíš po lesích, ty, chlápek
    od pera, jenž se všeho bojí?
  • 00:45:55 V co věříš, na co ses vzmohl,
  • 00:45:59 člověče bez příhod
    a bez představivosti?
  • 00:46:03 Že všecičko je lež,
    co neobsáhne váček na peníze,
  • 00:46:06 co nelze rožnit
    a zhltnout s cibulí?
  • 00:46:09 Pane, doktor, s nímž jste si
    tak prudce vyměňoval názory,
  • 00:46:14 je můj přítel.
  • 00:46:16 Možná že i vám přijde vhod
    věc ukončit.
  • 00:46:20 Je to mluvka a podvodník!
  • 00:46:22 Jsem kníže Alexandr Megalrogov,
    plukovník Mikuláše II.
  • 00:46:26 Děkuji za příjemnou společnost
    a poroučím se.
  • 00:46:29 Když jsme točili Rozmarné léto,
  • 00:46:32 tak následující léto bylo
    hodně rozmarné, to byl rok 68,
  • 00:46:36 a když jsme točili
    Konec starých časů,
  • 00:46:38 tak následující rok
    přišel konec starých časů,
  • 00:46:41 což se celkem šiklo.
  • 00:46:44 Teď už bych se od Vančury bál
    točit třeba Pole orná a válečná.
  • 00:46:51 Vyzýváme vedení tohoto státu,
    aby si uvědomilo vážnost situace,
  • 00:46:56 zbavilo se zkompromitovaných osob
  • 00:46:58 a zabránilo všem případným pokusům
    o násilný převrat.
  • 00:47:02 Vyzýváme všechny členy
    vládnoucí strany,
  • 00:47:05 aby se připojili
    k občanské veřejnosti
  • 00:47:07 a respektovali její vůli.
  • 00:47:09 Vyzýváme všechny příslušníky
    Bezpečnosti, aby si uvědomili,
  • 00:47:13 že jsou především lidmi
    a občany této země,
  • 00:47:16 a teprve potom podřízenými
    svých nadřízených.
  • 00:47:19 Chceme žít jako důstojní
    a svobodní lidé,
  • 00:47:22 kteří mají právo
    mluvit do osudů své vlasti
  • 00:47:25 a kteří myslí
    i na osud budoucích generací.
  • 00:47:28 Normalizace je tady s náma furt,
    bohužel.
  • 00:47:31 Když si dneska zapnete televizi
    nebo jdete do kina,
  • 00:47:34 většina těch filmů
    říká o současnosti stejně málo
  • 00:47:38 jako říkaly
    ty normalizační veselohry
  • 00:47:40 typu S tebou mě baví svět
    a Můj brácha má prima bráchu,
  • 00:47:44 které jsou dodneška
    strašně oblíbené.
  • 00:47:47 Hodně filmů, které byly natáčeny
    a uváděny v té době,
  • 00:47:52 fungovaly takovým
    velmi zvláštním způsobem
  • 00:47:58 a nesmělo se u nich
    moc přemýšlet.
  • 00:48:02 Na druhé straně si ale nemyslím,
  • 00:48:07 že z hlediska přímo vkusu
    nebo jako kategorie
  • 00:48:11 to bylo nějak devastující.
  • 00:48:15 Pro mě to byly léta obrovský,
  • 00:48:18 já jsem si tu práci,
    kterou jsem miloval, strašně užil.
  • 00:48:23 Dělal jsem filmy, který jsem měl
    víceméně všechny rád.
  • 00:48:27 V každé té situaci jde o to,
  • 00:48:29 aby se člověk nějak orientoval
    a našel v tom radost.
  • 00:48:32 Když se na to kouknu zpětně,
    tak to byla ta beznaděj,
  • 00:48:37 ani ne tak beznaděj,
    jako to přesvědčení,
  • 00:48:41 že takhle to bude odteďka
    už napořád.
  • 00:48:44 Ale to je dnešní pohled na to,
    že v tý konzervě budeme pořád.
  • 00:48:49 Nechtěla jsem se s tím smířit,
  • 00:48:51 i když to skutečně tak vypadalo,
    že to tak bude.
  • 00:48:54 Ale já jsem si říkala,
  • 00:48:57 že snad nějakou evolucí
    prokristapána musí dojít k tomu,
  • 00:49:01 že se to aspoň zase nějak změní
    do jiných hodnot.
  • 00:49:08 Nerad vzpomínám na to,
    že někdo měl nad vámi moc,
  • 00:49:12 že byly nějaké uliční výbory,
    kde se posuzovalo,
  • 00:49:16 jestli můžete jet do Jugoslávie
    nebo nemůžete,
  • 00:49:19 co si myslí táta,
    co si myslí maminka,
  • 00:49:22 co možná dělal děda...
  • 00:49:24 Tohle fízlování,
    a to, že na tom lidi spolupracujou,
  • 00:49:28 že z toho vlastně nebylo úniku
  • 00:49:30 a v celé společnosti
    to leželo jako mrak.
  • 00:49:33 Mimo lidí, samozřejmě,
  • 00:49:35 kteří se rozhodli,
    že to proříznou jako nůž,
  • 00:49:38 lidí, kteří emigrovali
    nebo si žili po svým,
  • 00:49:41 nebo se třeba ničili,
    ale žili svobodně.
  • 00:49:44 Paradoxně v té největší nesvobodě
  • 00:49:48 jsem si urvala
    největší tvůrčí svobodu,
  • 00:49:52 dělala jsem bytový divadlo
    a dělala jsem jen to,
  • 00:49:56 za co jsem byla ochotna
    se nechat zavřít.
  • 00:50:00 My, co se pohybujeme u těch kamer,
    my o tom přinášíme málo reflexe.
  • 00:50:05 Ta reflexe často vede k tomu,
    aby se to zmírnilo,
  • 00:50:09 stejně jako v rodině
    nebo u psychiatra
  • 00:50:11 musíte vyslovit svoje chyby,
  • 00:50:14 abyste si je uvědomil
    a mohl je zmírnit nebo odstranit.
  • 00:50:17 Češi reflexi zatím odmítají.
  • 00:50:20 Normalizace je jeden ze smutných
    a opakovaných jevů,
  • 00:50:24 který českými dějinami prochází.
  • 00:50:27 Já k tomu rád dávám ten příklad,
  • 00:50:30 který jsem četl v knížce
    Pražská exekuce
  • 00:50:33 o popravě
    sedmadvaceti českých pánů.
  • 00:50:35 Po Bílý hoře katolíci řekli,
  • 00:50:38 že potřebujou exemplárně popravit
    pár lidí, aby byl klid,
  • 00:50:42 a řekli Čechům,
    že chtějí seznam,
  • 00:50:45 a Češi přivezli tisíc jmen.
  • 00:50:47 A ty Němci říkali:
    My mysleli tak třicet.
  • 00:50:52 Všechno krátké jednou končí,
    Terezo,
  • 00:50:55 náš čas se naplnil.
  • 00:50:57 Díky, že jste přišla,
    mějte se pěkně.
  • 00:50:59 I vy.
  • 00:51:04 Po dvanáct večerů
    jsme se setkávali,
  • 00:51:07 abychom si přiblížili dobu,
  • 00:51:09 která je pro některé příjemnou
    nostalgickou vzpomínkou,
  • 00:51:13 pro jiné nezhojitelnou jizvou
  • 00:51:15 a pro další
    stále ještě kostlivcem ve skříni.
  • 00:51:19 Přinejmenším ty zásadní aspekty
    normalizační kinematografie
  • 00:51:23 jsme se snažili
    v našem cyklu oživit,
  • 00:51:26 ukázat, že nic nebylo jen černé
    a nic nebylo jen bílé.
  • 00:51:32 Pokud se nám to alespoň
    trochu podařilo, jsme spokojeni.
  • 00:51:36 Dobrý večer a na shledanou.
  • 00:51:43 Skryté titulky: M. Čumpelíková
    Česká televize 2013

Související