Přes hranici

Stará Kyona vzpomíná, jak odjakživa ráda kreslila a jak od tatínka dostala svůj vůbec první skicák. Žili tehdy kdesi na východě Evropy ve vesničce Novi Varna spokojeně celá rodina do chvíle, než do jejich domovů vnikli ozbrojenci a začali rabovat, střílet a zapalovat domy. Rodiče se tehdy rozhodli rodnou ves opustit. Nebyli ale jediní. Jedni prchají, protože je u nich katastrofální sucho a neúroda, druzí, protože u nich zuří válka. Vlaky jsou plné, dostat se do nich není jednoduché. Všude zmatek a shon na straně jedné a všudypřítomné kontroly a nedůvěra na straně druhé. Rodiče se rozhodnou třináctiletou Kyonu a jejího o rok mladšího bratra Adriela poslat přes hranice napřed s tím, že za nimi záhy i s nejmladšími dětmi dorazí. Na místě srazu ale Kyona s Adrielem čekají marně. Okrade je parta výrostků, kterou vede potetovaný Iskender, a oni si uvědomí, že se musí postarat sami o sebe, že na všechno zůstali sami. Režisérka a scenáristka Florence Miailheová se nechala inspirovat příběhem svojí prababičky, která ve 20. letech minulého století musela prchnout z Oděsy. Filmový příběh je ale zcela záměrně situován do bezčasí, protože příběhy imigrace jsou staré jako lidstvo samo a v lecčems se podobají bez ohledu na dobu a politické souvislosti. Francouzsko-německo-český koprodukční snímek vyniká zejména výjimečnou obrazovou krásou, byl totiž animován mimořádně náročnou technikou olejomalby na skle. I proto vznikal předlouhých dvanáct let. Snímek získal Cenu poroty na prestižním festivalu animovaných filmů ve francouzském Annecy a nominaci na výroční filmovou cenu César v kategorii nejlepší animovaný film roku.