iVysílání

HEFTLINK Josef Čapek

• 00:00:22 Ráno 1.září
• 00:00:25 Peča šel s Moudrým na hon.
  Toulám se zpovzdálí za nimi
• 00:00:30 a vidím, jak cyklista
  přede mnou s novinami
• 00:00:33 roznesl po roztroušených domcích
  zprávu, že vypukla válka.
• 00:00:38 I na polích lidé postávají.
  Děsí se.
• 00:00:42 Zatímco my máme dojem,
  že se blíží doba možností,
• 00:00:46 které potřebujeme.
• 00:00:49 O polednách potkávám paní Moudrou,
• 00:00:52 která se vzdálila
  od místa honu hledat houby
• 00:00:55 a jde za muži do nejbližší vesnice,
  kde budou obědvat.
• 00:00:59 Loučíme se.
• 00:01:01 Já sbírám vřes,
  abych měla v Praze do vázičky,
• 00:01:04 a vracím se k Želivu.
• 00:01:08 Jdu pozdě k obědu do hostince,
  na mostě potkávám
• 00:01:12 poprvé za celé léto
  černou uniformu gestapa.
• 00:01:17 Ptá se mne na jméno
  a kde je můj muž.
• 00:01:32 My jsme věděli, že babička
  píše paměti, to jsme věděli,
• 00:01:37 protože babička
  se tím zabývala jako.
• 00:01:40 A že to pořád přepisovala
  a pořád to jako zmenšovala.
• 00:01:43 Takže když pak umřela, tak jsme
  našli tyhle desky s tím rukopisem.
• 00:01:50 To nám nikdo neříkal,
  že ho babička hledala.
• 00:01:53 Tak jako ostatní děti taky.
  Někdo měl babičku i dědečka
• 00:01:56 a někdo měl jen babičku. Měli jsme
  ještě druhou babičku a dědečka,
• 00:01:59 tak jako některá babička
  má dědečka, jiná nemá.
• 00:02:02 To jsme jako nebrali takhle.
• 00:02:04 Oni prvního září ho zatknou,
• 00:02:11 převezou ho do věznice
  tady na Pankrác,
• 00:02:19 z toho Pankráce je 9.9. už odeslán
• 00:02:25 do nacistického tábora Dachau,
• 00:02:29 26.9. dále do Buchenwaldu u Výmaru,
• 00:02:36 od toho 39.roku je až 26.6.1942
• 00:02:45 odeslán do koncentračního tábora
  Sachsenhausen.
• 00:02:51 Bezprostředně po okupaci
  Československé republiky
• 00:02:54 15.března 1939
  docházelo k zatýkání intelektuálů.
• 00:02:59 Mezi nimi byl samozřejmě
  i Josef Čapek, který byl vytipován
• 00:03:03 jako jeden z ústředních činitelů
• 00:03:06 anebo řekněme jedna z ústředních
  postav československé kultury
• 00:03:12 a především těch prvorepublikových
  demokratických ideálů.
• 00:03:15 Josef Čapek a celá řada dalších
• 00:03:18 byli v podstatě od samého počátku
  a nárůstu nacistického hnutí
• 00:03:22 v hledáčku nacistických
  bezpečnostních služeb,
• 00:03:25 tedy bezpečnostní služby SD
  nebo přímo gestapa.
• 00:03:28 Josef Čapek měl poměrně dlouhou
  možnost být ještě na svobodě,
• 00:03:33 byť byl sledován prakticky
  od té poloviny března 1939
• 00:03:37 až do té známé akce
  Albrecht der Erste,
• 00:03:41 do 1.září 1939.
• 00:03:43 To byla doba,
  kdy se nacistická moc
• 00:03:46 už ve zřízeném protektorátu
  stabilizovala,
• 00:03:49 snažila se ukotvit, mít své kořeny.
• 00:03:52 A právě v tu dobu byli tito lidé
  podrobeni největšímu sledování
• 00:03:56 a byla vytipována zhruba dvou
  až třítisícová skupina občanů,
• 00:04:00 kteří měli být v případě nebezpečí
  nebo vypuknutí války
• 00:04:04 okamžitě uklizeni,
  to znamená zbaveni vlivu
• 00:04:07 na ten kulturní nebo společenský
  život v okupovaném území.
• 00:04:13 Josef Čapek,
• 00:04:15 kterej byl od roku 1921
  až do roku 1939
• 00:04:21 výtvarným redaktorem
  Lidovejch novin,
• 00:04:25 v Lidových novinách
  se objevily kresby s texty.
• 00:04:30 Vlastně ty kresby nebyly
  vždycky jen protifašistické.
• 00:04:34 Třeba tohle je kresba,
  která je protiválečná.
• 00:04:39 No ale to se s tím fašismem
  jednoduše spojilo.
• 00:04:42 Poté, co vypukla španělská válka,
• 00:04:45 byl ten Čapkův apel
  čím dál vyšší a naléhavější.
• 00:04:53 Už od počátku třicátých let
• 00:04:56 vycházely jeho
  protifašistické karikatury.
• 00:04:59 Byl i zastoupen na výstavě
  protifašistické karikatury v Praze.
• 00:05:03 Myslím si, že hlavně
  tedy tahle jeho žurnalistika
• 00:05:10 z třicátých let
  byla jasně politicky zaměřená
• 00:05:14 a musel být první v hledáčku.
• 00:05:18 Šestého, středa.
• 00:05:20 V poledne děsná zpráva,
  že Peču odvážejí.
• 00:05:25 Přišla jsem z města od holiče
  a z malých pochůzek,
• 00:05:28 které se mi ovšem hned při té
  zprávě zdály zbytečné a nicotné,
• 00:05:32 až v jednu hodinu a služebná -
  celá bledá a zpřísnělá -
• 00:05:37 mi hlásila,
  že tu někdo byl a říkal,
• 00:05:40 že do dvanácti hodin
  bych ho mohla vidět.
• 00:05:44 Úplně mě to ochromilo zmatkem.
  Posbírala jsem honem nějaké věci
• 00:05:48 pro něho,
  vypůjčené košile od Bajzy,
• 00:05:51 protože jsem dosud neotevřela
  jeho zamčený prádelník,
• 00:05:54 a jela jsem na Pankrác.
• 00:05:56 Zastihla jsem tam
  Fillovou a Přikrylovou.
• 00:05:59 Také jim někdo telefonoval,
  že mají odevzdat věci.
• 00:06:03 Byl na to čas do 4 hodin.
• 00:06:06 Vrátila jsem se domů,
  vypáčila prádelník,
• 00:06:09 vše znovu sestavila, přidala
  fotografii, čokoládu, cigarety,
• 00:06:13 svrchník a znovu jsme to
  všechny tři i s Helenkou
• 00:06:17 zavezly taxíkem
  do kanceláře na Pankráci.
• 00:06:34 Pod vedením Wernera Besta
• 00:06:36 přišlo do protektorátu
  Čechy a Morava také gestapo.
• 00:06:40 Řada těchto úředníků gestapa,
• 00:06:42 a mezi nimi musíme jmenovat
  především Heinricha Krupkeho,
• 00:06:46 měla za úkol sledovat
  levicový nebo i pravicový
• 00:06:49 intelektuální odboj, řekněme,
  v Československé republice.
• 00:06:54 Právě Heinrich Krupke
  byl jedním z ústředních mužů,
• 00:06:58 který likvidoval
  právě české intelektuály,
• 00:07:01 a mezi nimi to byl právě on,
• 00:07:03 kdo zařídil
  smrt Vladislava Vančury,
• 00:07:06 jeho popravu v roce 1942.
• 00:07:10 V jednom dopise
  z koncentračního tábora,
• 00:07:14 to je z roku 1943, píše:
• 00:07:19 Obrazy, které jsou
  pod pódiem v mém ateliéru,
• 00:07:25 se nemají nikdy dostat na výstavu,
• 00:07:30 nebo aby se staly
  předmětem obchodu.
• 00:07:39 No to jsme věděli,
  že ty obrazy tam jsou.
• 00:07:42 A věděli jsme, že jsou rozřezaný
  nebo že jsou určený ke zničení.
• 00:07:46 A s tím jsme jako počítali.
  To až pak jako tatínkovi
• 00:07:50 to asi bylo líto,
  to už bylo po smrti maminky,
• 00:07:53 tak jako on je takovej kutil,
  bych spíš řekla,
• 00:07:56 a pořád z něčeho něco vytváří,
  tak z tohohle, když našel,
• 00:08:01 co patří k sobě, tak to k sobě dal
  a jako myslel si,
• 00:08:05 že to bude u nás
  jenom tak jako památka,
• 00:08:08 protože nechtěl to nikdy
  nikam dávat na výstavu.
• 00:08:12 V roce 1943
  mne navštívili Pečovi spoluvězni
• 00:08:16 z koncentračního tábora
  Sachsenhausen.
• 00:08:19 Vysokoškoláci, kteří byli
  internováni v akci 17.listopad
• 00:08:24 a byli postupně propouštěni domů.
• 00:08:27 Na malých lístcích
  přinášeli opisy básní,
• 00:08:31 které Peča začal psát v samovazbě.
• 00:08:34 Básně, které jim skýtaly
  útěchu i povzbuzení,
• 00:08:38 šířili mezi sebou.
• 00:08:40 Přepisoval je
  vězeňský písař Josef Pekárek,
• 00:08:44 který měl k dispozici psací stroj.
• 00:08:58 Čapek v té době také ještě pracoval
• 00:09:01 v táborové malířské dílně
  spolu s dalším vězněm,
• 00:09:04 ostravským učitelem a malířem
  Josefem Dobešem.
• 00:09:09 Dobeš Čapkovi velmi pomohl.
• 00:09:11 Byl jedním z organizátorů
  záchrany dvou Pečových olejů,
• 00:09:15 které maloval ještě volně,
  brzy po příchodu do tábora.
• 00:09:19 Přestože bylo Dobešovi
  dozorcem přikázáno,
• 00:09:22 aby tyto malby zničil,
  neudělal to,
• 00:09:26 obrazy ukryl
  a zařídil jejich vynesení z tábora.
• 00:09:30 Obrazy se po válce
  objevily v Ostravě.
• 00:09:34 A po válce mi také Josef Dobeš
  odevzdal rukopis básní.
• 00:09:43 Dobeš to píše
  i v těch svých vzpomínkách,
• 00:09:46 že Čapek byl nešika.
• 00:09:48 V podstatě na všechno,
  na jakoukoliv práci byl nešika.
• 00:09:53 On měl svůj způsob
  projevu výtvarného
• 00:10:00 a ten výtvarný projev se vlastně
  nikomu z těch Němců nelíbil.
• 00:10:06 To bylo vlastně to umění,
  které oni zavrhovali.
• 00:10:15 Oni měli rádi líbivé věci,
• 00:10:18 ženské, portréty,
  různé na ty dopisy,
• 00:10:24 které oni posílali manželkám
  ti gestapáci
• 00:10:28 nebo prostě kdo tam byl,
  tak on jim dělal záhlaví,
• 00:10:32 jim tam namaloval podle toho,
  co chtěli, a tak dál.
• 00:10:35 A uměl krásně psát,
  měl nádherné písmo,
• 00:10:39 takže on prostě byl žádaný.
  On byl žádaný.
• 00:10:42 Kdežto ten Čapek z toho neuměl nic.
• 00:10:46 Oni malovali především takové...
  Komerčního charakteru,
• 00:10:49 by se dalo říct. Krajinky
  a namaluj mi tam to a tak dále.
• 00:10:54 A oficiální věci.
  To znamená Hitlera a tak dále.
• 00:10:58 Mně Dobeš říkal,
  že kdyby se měly dát ty obrazy,
• 00:11:04 které tam namaloval,
  ty Hitlery, do nějaké řady,
• 00:11:08 tak že by to byl možná celý vlak.
• 00:11:25 Abych řekl pravdu,
  já znám pouze tu květinářku.
• 00:11:30 Ten druhý obrázek já si nepamatuju.
• 00:11:33 No a tom samozřejmě
  jsou velké legendy,
• 00:11:37 jakým způsobem se to dostalo ven.
• 00:11:39 Takže tam
  o tom jednoznačně hovořil,
• 00:11:42 že to se dostalo
  prostřednictvím nějakého esesmana,
• 00:11:46 který zřejmě nad ním držel ruku,
  i nad tím Dobešem,
• 00:11:51 protože existuje kresba,
  já ji mám v tom, ten Gustav.
• 00:11:58 On o nějakém
  takovém esesmanovi říkal,
• 00:12:01 že to byl takový
  jakoby trošku uřvaný chlap,
• 00:12:06 ale na druhé straně
  že jim tak nějak...
• 00:12:10 Uměnímilovný. Tak bych to řekl.
• 00:12:13 A když se to jako schylovalo
  ke konci, ta válka,
• 00:12:17 tak oni všichni hledali takové
  trošičku jakoby výmluvy na to,
• 00:12:21 aby někdo mohl říct,
  že taky udělali něco dobrého,
• 00:12:24 tak ho snad
  nějakým způsobem přesvědčili,
• 00:12:28 aby to nějak vynesl.
• 00:12:34 S obrazem Josefa Čapka Matka a dítě
  jsem se seznamoval na tři etapy.
• 00:12:39 Když jsem po revoluci
  nastupoval do ostravské galerie
• 00:12:43 jako správce depozitáře a sbírek,
• 00:12:48 tak mě kupodivu zaujal právě tím,
  že mne nezaujal.
• 00:12:51 A to ve vztahu
  k ostatním Čapkovým obrazům,
• 00:12:54 které jsme měli,
  které byly charakterističtější
• 00:12:57 a výjimečnější, tak,
  jak všichni máme Čapka rádi.
• 00:13:04 Podruhé jsem se s ním sblížil víc,
  když mě zaujal,
• 00:13:07 když jsem si ty obrázky
  mohl prohlédnout
• 00:13:10 u příležitosti zápůjček a výstav,
• 00:13:13 když jsem si je mohl prohlédnout
  pořádně, a zjistil jsem,
• 00:13:16 že to je datováno rokem 1942,
  což mne tedy udivilo,
• 00:13:20 protože jsem samozřejmě věděl,
  že Čapek byl v koncentráku.
• 00:13:24 A tehdy jsem si uvědomil,
  že ten obrázek není
• 00:13:27 jakoby jednoduchý
  jenom z toho důvodu,
• 00:13:32 že určitě
  v tom koncentračním táboře
• 00:13:35 Čapek nemohl
  malovat takovým způsobem,
• 00:13:39 jak ho všichni známe, protože Němci
  tohleto moderní umění neměli rádi
• 00:13:43 a vůbec si to ani nemohl dovolit,
  ale že byl i jiný důvod,
• 00:13:47 proč ho maloval jakoby jednodušeji,
  prostěji, lyričtěji, tak popisněji.
• 00:13:52 A uvědomil jsem si, že ten důvod
  byla asi jeho vzpomínka na dětství
• 00:13:58 a vůbec že se uchyloval
  asi v té nepříznivé situaci
• 00:14:02 ke své minulosti
  a samozřejmě k tomu lepšímu,
• 00:14:06 co v životě měl,
  a určitě to byl i jeho život,
• 00:14:09 jeho dětství, jeho život v rodině.
• 00:14:19 V Sachsenhausenu, mám pocit,
  že poté, co prošel tou samotkou
• 00:14:24 a co prošel tím vězením
  potom v Berlíně,
• 00:14:28 jak se objevuje v těch vzpomínkách,
• 00:14:33 tak už nemaluje to, co vidí,
• 00:14:36 už nemaluje to, co je.
  Už maluje jenom děti
• 00:14:41 a vrací se k těm motivům květinářek
• 00:14:44 a k těm všedním scenériím,
• 00:14:47 který maloval, když byl svobodný.
• 00:14:58 Ty kresbičky, který jsou třeba
  tady teď v pozůstalosti,
• 00:15:03 tak to se nedá
  srovnávat s dlaňovkama,
• 00:15:06 s těma kresbičkama,
  který byly dřív.
• 00:15:09 Ty dlaňovky byly skici pro obrázky,
  který někdy udělá,
• 00:15:13 a chrlil je
  a byly jich desítky, stovky.
• 00:15:16 Kdežto tohle
  je malej průsvitnej papírek,
• 00:15:19 po obou stranách pokreslenej,
• 00:15:21 kde je to
  vlastně existenciální výpověď.
• 00:15:26 To není skica pro nějaký obraz.
• 00:15:36 Po zatčení Josefa Čapka
  právě v září 1939
• 00:15:40 se jeho rodina snažila
  o jeho propuštění
• 00:15:44 z té takzvané ochranné vazby,
  tedy schutzhaft,
• 00:15:48 který v podstatě
  měl být pro Josefa Čapka,
• 00:15:53 řekněme, doživotním vězením.
• 00:15:56 Je zvláštní, proč právě došlo
  k tomu zatčení Josefa Čapka.
• 00:16:00 Tady si to můžeme
  vysvětlit především tak,
• 00:16:03 že on jako člověk, který
  hluboce ovlivňoval tu společnost
• 00:16:07 a byl symbolem
  právě první republiky,
• 00:16:10 tak byl i určitým nástrojem
  pro vydírání protektorátní vlády,
• 00:16:18 v podstatě
  toho protektorátního prostředí.
• 00:16:20 Proto nejen Josef Čapek, ale i celá
  řada dalších českých intelektuálů
• 00:16:24 byla zatčena a byla zavřena
  v koncentračním táboře.
• 00:16:27 A opět musím zdůraznit,
  nejedná se pouze o Čechy,
• 00:16:30 ale o Poláky, o Francouze.
  Každý z těch národů
• 00:16:33 měl určitou část té intelektuální
  vrstvy v koncentračním táboře.
• 00:16:39 Intervence, které rodina psala,
  a snažila se o propuštění
• 00:16:43 Josefa Čapka,
  nesou jeden zvláštní znak.
• 00:16:47 Na všech těch dokumentech
  si můžeme všimnout toho razítka,
• 00:16:50 že není znám rozsudek, není znám
  vlastně ten důvod toho zatčení.
• 00:16:56 Toto označení umožňovalo,
  aby pozůstalí nebo lidé,
• 00:17:00 kteří zůstali na svobodě
  z jeho rodiny
• 00:17:02 a kteří neměli
  finanční prostředky pro tu obživu,
• 00:17:06 mohli dostávat
  finanční kompenzace od státu
• 00:17:08 anebo - lépe řečeno -
  přímo i na základě rozhodnutí
• 00:17:11 ředitele koncentračního tábora.
• 00:17:14 Obrazy
• 00:17:17 Tak modrý jako ta obloha,
• 00:17:21 tak modrý obraz chtěl bych udělat,
• 00:17:25 jako jsou modré dětské hry,
• 00:17:29 jak domova kouř modravý,
• 00:17:32 tak jako radost nebo štěstí bývají,
• 00:17:38 modré jak květy pomněnek,
• 00:17:42 modré jak drozdův popěvek,
• 00:17:48 když kosatce a zvonky rozkvetou,
• 00:17:52 též modré mnohé písně jsou,
• 00:17:58 má milá měla stuhu takovou,
• 00:18:05 některé vody za jasného dne
• 00:18:08 jsou také takto modře průhledné,
• 00:18:13 modré tak, jako co se sladce tají
• 00:18:18 v dáli,
  z níž veselé se hlasy ozývají...
• 00:18:23 Mně připadá až skoro neskutečný,
• 00:18:29 že se to tam dalo takhle napsat.
• 00:18:32 Jako že si člověk
  neumí představit ten život.
• 00:18:35 Když dneska navštívím
  ten tábor koncentrační,
• 00:18:38 jako že jsme byli ve třech, tak
  mi to připadá něco tak hroznýho,
• 00:18:42 že vůbec ani nemůžu pochopit,
• 00:18:44 že jako našel ty chvíle,
• 00:18:48 kdy se na to
  mohl takhle soustředit,
• 00:18:51 a že jako
  v těch hrozných podmínkách
• 00:18:55 se dalo něco takovýho napsat.
• 00:18:57 To je teda fakt,
  že mi připadá dost zvláštní.
• 00:19:03 Já si vůbec nepamatuju,
  jakým způsobem to probíhalo.
• 00:19:09 Kde nás vyložili,
  kde byla ta rampa,
• 00:19:12 jak jsme se dotáhli
  prostě na to místo,
• 00:19:15 kde byly ty baráky,
• 00:19:17 protože to jsme byly
  už strašně vysílený a unavený.
• 00:19:21 A těch baráků tam bylo strašně moc.
  Strašně moc!
• 00:19:25 A co bylo úděsný,
• 00:19:28 že u každého baráku na těch rozích
  ležely pohozené mrtvoly.
• 00:19:53 Chodila jsem pravidelně do Sokolské
  ulice k Lékařskému domu,
• 00:19:57 kam přijížděly autobusy
  s navracejícími se vězni.
• 00:20:01 V polovině června 1945
  také už z Belsenu.
• 00:20:06 Čapkovo jméno nikdo z nich neznal.
• 00:20:10 Protože jsem dostávala od bývalých
  vězňů různé zprávy a svědectví
• 00:20:14 o tom, že byl Čapek na konci dubna
  viděn živý v táboře,
• 00:20:18 rozhodla jsem se ho hledat
  a 23.června jsem vyjela
• 00:20:22 půjčeným vozem naplněným
  plechovkami benzinu do Německa.
• 00:20:27 V půli července jsem se vrátila
• 00:20:30 a dostala jsem vzkaz,
  že kdosi ho viděl živého
• 00:20:33 ještě po osvobození
  koncentračního tábora.
• 00:20:37 Čekala jsem stále nějakou zprávu.
• 00:20:40 Navštívila jsem jasnovidce,
  astroložku,
• 00:20:43 hledala jsem ty, kdo se vrátili
  a mohli o Čapkovi něco vědět.
• 00:20:49 V případě Josefa Čapka
  si musíme představit,
• 00:20:52 v jaké situaci k jeho
  předpokládanému úmrtí
• 00:20:56 právě na konci války došlo.
• 00:21:00 Březen, duben, květen 1945
  panuje v Evropě obrovský chaos.
• 00:21:05 To znamená, v té době dochází
  i k likvidaci jakýchkoliv stop,
• 00:21:09 které by měly ukázat
  na nacistické válečné zločiny.
• 00:21:13 Německý osazení, co nám tam velelo,
• 00:21:16 tak ti okamžitě
  vyvěsili bílý vlajky,
• 00:21:20 když ti Angličani přijeli,
  a většina z nich utekla.
• 00:21:36 Myslím si osobně, že to nevzdal,
• 00:21:38 že se spíš položil do polohy,
  a to je moje astrologická hypotéza,
• 00:21:43 polohy odevzdanosti.
  Děj se vůle boží.
• 00:21:46 Prostě nechal tomu volnej průběh.
  A myslím si, že mu to vycházelo
• 00:21:50 tak, že vlastně jako přežil
  ten koncentrační tábor.
• 00:21:54 A myslím si, že umřel až jako
  později na následky tý nemoci,
• 00:21:58 na ten tyfus, kterej tam byl.
• 00:22:01 Z toho důvodu, že vlastně
  je v něm tolik energie,
• 00:22:04 že tam není možný jen tak jako,
• 00:22:07 že to ti fašisti
  nemohli jen tak jako zabít.
• 00:22:12 Může být beze vší pochyby divné,
• 00:22:15 že jsem ze začátku přijala zprávu
  o Pečově smrti,
• 00:22:19 i když s bolestí a s pochybami,
• 00:22:21 nebo spíš
  se stále obnovovaným doufáním,
• 00:22:25 trpně, nečinně.
• 00:22:30 S odstupem času
  se můj neklid a pocit viny,
• 00:22:33 že jsem dost neudělala,
  stále zvyšoval,
• 00:22:36 až v létě 1947
  se stal nesnesitelný,
• 00:22:40 palčivý jako nějaké volání.
• 00:22:45 Proto jsem jela zpět do Německa.
• 00:22:48 Hledala jsem přes Červený kříž,
  v ohlašovnách,
• 00:22:52 pátracích kancelářích,
  v ústavech i nemocnicích.
• 00:23:00 16.prosince jsem nastoupila
  zpáteční cestu do Prahy.
• 00:23:12 Přes kultury a přes věky jde něco,
  čemu se říká rituály.
• 00:23:17 A ty ukončovací rituály mají právě
• 00:23:22 pro ty účastněné nebo pro ty,
  koho se to týká,
• 00:23:27 mají význam jaksi jasného sdělení,
• 00:23:31 že něco končí
  a něco začíná eventuelně.
• 00:23:36 Za běžných okolností
  ty ukončovací rituály životní
• 00:23:41 je třeba pohřeb.
• 00:23:46 To je teprve to finální, kdy
  se s tím člověkem nějak rozloučíme,
• 00:23:50 velmi často jenom v sobě,
  a taky víme,
• 00:23:55 kde je uloženej, taky víme,
  kam máme chodit eventuelně,
• 00:24:00 nebo kde je rozptýlenej,
  to už je jedno.
• 00:24:04 Když tohle chybí,
  tak vlastně je cosi neukončeného.
• 00:24:11 A to neukončený
  dělá v následném životě,
• 00:24:14 teď řeknu pozůstalých,
  jako nejasno,
• 00:24:18 jak to vlastně teda bylo.
• 00:24:21 Zůstává jedno jisté. V roce 1947
  byl prohlášen za mrtvého,
• 00:24:25 protože se po dobu dvou let,
  kdy platila zákonná lhůta,
• 00:24:29 své rodině neozval, nepřihlásil se,
  a tudíž s velkou pravděpodobností
• 00:24:33 zahynul právě
  v té závěrečné fázi války.
• 00:24:36 To je pro nás nesmírně důležité,
• 00:24:39 protože jeho smrtí vlastně končí
  jedna celá éra
• 00:24:43 člověka demokrata, člověka vězně,
• 00:24:45 který by se asi s novými pořádky
  a s novým myšlením
• 00:24:48 vznikající obnovené Československé
  republiky nedokázal ztotožnit.
• 00:25:49 Skryté titulky: Jaroslav Švagr
  Česká televize 2012