iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
31. 3. 2012
23:15 na ČT2

1 2 3 4 5

3 hlasy
8648
zhlédnutí

Jiří Kout

Portrét významného českého dirigenta, držitele Ceny Antonína Dvořáka 2011.

14 min | další Zábava »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

Jiří Kout

  • 00:00:02 Já jsem měl v životě štěstí.
    Vůbec v celém životě.
  • 00:00:07 Kromě toho, že jsem prožil
    mnoho nehezkých věcí.
  • 00:00:11 Já jsem celý život žil jedině
    pro hudbu.
  • 00:00:16 Myslel jsem si,
    domnívám se a vím to,
  • 00:00:19 že jsem dělal to, co jsem dělal,
    vždycky naplno.
  • 00:00:26 Nesmírně vážně!
    S nesmírnou zodpovědností.
  • 00:00:34 S celým srdcem.
  • 00:00:37 A jsem rád,
    že jsem to tak dělal.
  • 00:00:58 Můj život se totiž skládá
    z příšerných množství náhod.
  • 00:01:02 A jedna z prvních je -
    náhle se stalo,
  • 00:01:06 že neměl kdo dirigovat Rusalku
    v Národním divadle.
  • 00:01:10 Tak mně to bylo nabídnuto.
  • 00:01:12 Já jsem to s radostí přijal,
    i když jsem se třásl.
  • 00:01:15 Přeci jenom tři roky
    jsou dlouhá doba,
  • 00:01:18 když nestojíte před orchestrem.
  • 00:01:21 Ale ta náhoda také spočívala v tom,
    že po prvním jednání
  • 00:01:23 se otevřely dveře a do mé šatny
    vešel doktor Ladislav Šíp,
  • 00:01:27 který nastupoval
    místo šéfa Opery Národního divadla.
  • 00:01:31 A říkal:
    "Odkud jste? Já vás neznám."
  • 00:01:33 Já jsem říkal:
    "Já jsem byl v Plzni."
  • 00:01:36 A on říkal:
    "Tak to je dobře, že říkáte byl.
  • 00:01:41 Protože já vás chci
    do Národního divadla.
  • 00:01:44 A při této náhodě seděl v lóži
    intendant düsseldorfské opery,
  • 00:01:48 pan doktor Barfus,
    který byl ten večer v Praze
  • 00:01:50 a zašel do divadla.
  • 00:01:52 A pan doktor Barfus
    po shlédnutí tohoto představení
  • 00:01:55 šel druhý den, že by mě chtěl,
    abych mohl nastudovat
  • 00:01:58 nějakou operu v Düsseldorfu.
  • 00:02:00 To trvalo více než rok,
    než to probojoval.
  • 00:02:02 Že jsem směl do toho Düsseldorfu
    jet a nastudovat Prodanou nevěstu.
  • 00:02:08 Já jsem měl neustále zdravotní
    problémy.
  • 00:02:11 Bolesti.
    A chodil jsem po nemocnicích.
  • 00:02:13 Oni mně opravdu nemohli nic
    nalézt.
  • 00:02:16 A ono to opravdu souviselo s tím,
    že já jsem žil v neustálém strachu.
  • 00:02:21 V neustálém strachu.
    A říkal jsem si: "Proč?"
  • 00:02:29 I jsem začal špatně dirigovat.
    Nemohl jsem se soustředit.
  • 00:02:33 Já jsem žil ve strachu.
  • 00:02:39 Ne, že bych se na to těšil.
  • 00:02:41 Já jsem se vůbec netěšil
    na emigraci.
  • 00:02:43 Protože to je krok do nejistoty.
  • 00:02:50 Jel jsem autem i tentokrát.
    Dostal jsem zvláštní povolení,
  • 00:02:53 že moje žena,
    která by se vůbec poprvé
  • 00:02:57 podívala na Západ,
    tak jela se mnou.
  • 00:03:00 A věděli jsme,
    že už se nevrátíme.
  • 00:03:04 A když jsme přejížděli
    německé hranice,
  • 00:03:08 tak nás zastavil ten celník
    a moje žena se otočila
  • 00:03:13 a začala plakat a zamávala.
  • 00:03:20 A ten celník povídá:
    "Proč pláče vaše paní?"
  • 00:03:26 A já, blbec, jsem říkal:
    "Víte, my tady zůstaneme.
  • 00:03:30 My se loučíme."
    On říkal:
  • 00:03:32 "Jo, vy tady zůstanete?
    Tak si vystupte."
  • 00:03:35 Já jsem říkal: "Prosím vás,
    já jedu do Düsseldorfu.
  • 00:03:37 Já večer diriguju."
    On říkal:
  • 00:03:39 "To mě nezajímá. Řekl jste to?
    Řekl jste to. Tak si vystupte."
  • 00:03:46 Tam nás drželi,
    dokud jsem ho neumluvil,
  • 00:03:49 ať zavolá düsseldorfskou operu
    a intendanta.
  • 00:03:52 Říkal jsem:
    "Vidíš, co jsi udělala?"
  • 00:03:56 Moje žena se loučila.
  • 00:04:05 Byl jsem ve vrátnici divadla,
    kde jsme dostali několik adres,
  • 00:04:09 abychom se šli podívat.
    V Saarbrückenu.
  • 00:04:15 A už jsem sedal do auta
    a už bych se tam byl nevrátil,
  • 00:04:18 protože jsme se byli podívat
    na byt a pak do Düsseldorfu.
  • 00:04:23 A ta paní ve vrátnici říkala:
    "Máte tady telefon z Mnichova.
  • 00:04:28 Z mnichovské Opery."
  • 00:04:30 Říkal jsem:
    "Proč já z Mnichova?"
  • 00:04:54 "Za dva dny je premiéra
    Růžového kavalíra v Mnichově.
  • 00:04:57 A nám odřekl dirigent."
    Byl to geniální dirigent.
  • 00:05:02 To představení jsem jednou viděl
    v televizi. Záznam.
  • 00:05:06 Viděl jsem, jak on to dělá.
  • 00:05:08 Já už jsem tehdy to asi třikrát
    dirigoval v Düsseldorfu.
  • 00:05:12 A řekl jsem si:
    "To je tak těžký,
  • 00:05:15 že já bych to nikdy v živě
    nechtěl dirigovat beze zkoušky.
  • 00:05:18 To není možný."
    Oni mě přemluvili.
  • 00:05:20 Řekli mi pravdu:
    "Podívejte se.
  • 00:05:23 Toto představení běží 12 let.
    A toto představení
  • 00:05:27 12 let dirigoval Carol Skleiber.
    Jenom jednou nedirigoval.
  • 00:05:32 A šel to za něj dirigovat
    Horst Stein.
  • 00:05:36 Jakmile vkročil do orchestřiště,
    tak publikum začalo bučet.
  • 00:05:42 Tak já jsem se rozklepal
    a říkal jsem:
  • 00:05:44 "No moment,
    proč mi tohle to říkáte?"
  • 00:05:47 Já vám musím říct pravdu,
    jak to vypadá.
  • 00:06:05 Prostě dopadlo to úplně jinak.
  • 00:06:07 Já jsem to představení dirigoval
    s velkým úspěchem.
  • 00:06:10 Po premiéře za mou přišel ten šéf
    a povídá mi:
  • 00:06:14 "Všecko, co jste doteď uměl,
    můžete zapomenout.
  • 00:06:17 Düsseldorf - zapomeňte.
    Saarbrücken - zapomeňte.
  • 00:06:20 Dneska to bylo důležitý.
  • 00:06:22 Dneska to bylo pro váš život
    důležitý."
  • 00:06:27 Je pravda, že Mnichov mi hodně
    otevřel cestu do světa.
  • 00:06:31 Růžového kavalíra, jako
    představení, jako nastudování,
  • 00:06:33 už jsem dělal asi 16krát.
    Po celým světě.
  • 00:06:38 Vídeň, Los Angeles,
    San Francisco...
  • 00:07:17 Říkal jsem:
    "Podívej se.
  • 00:07:21 Letadlo ze Saarbrückenu
    do Berlína
  • 00:07:26 letí za tři hodiny.
    Ty si teď sbalíš kufr,
  • 00:07:31 pojedeš do Berlína a budeš
    dirigovat premiéru Káti Kabanové."
  • 00:07:36 A já jsme říkal: "Pane profesore,
    já si vás velice považuju,
  • 00:07:38 ale já to neudělám,
    protože já jsem Káťu Kabanovou
  • 00:07:42 dirigoval naposledy před 11 lety."
    A on říkal:
  • 00:07:45 "11 let? To je nejvyšší čas
    si to zase zopakovat."
  • 00:07:51 Čili jsem tam odejel,
    tu premiéru jsem dirigoval,
  • 00:07:55 zažil jsem nádhernou premiéru,
    zažil jsem něco,
  • 00:07:57 co jsem v životě nezažil.
  • 00:07:59 Na základě tohoto představení
    mně nabídl angažmá v Berlíně.
  • 00:08:04 Ale už tehdy po premiéře
    říkal:
  • 00:08:07 "Musíš se mnou dělat Káťu Kabanovou
    v Paříži."
  • 00:08:15 Několikrát jsem si už vyčítal
    při různých rozhovorech,
  • 00:08:20 která jsem měl,
    tak se to vždycky všechno točilo
  • 00:08:23 kolem mne
    a já jsem nebyl schopný říct:
  • 00:08:26 "Moment,
    ale já mám co děkovat mojí ženě."
  • 00:08:30 To jsem tedy neudělal.
    Moje žena měla celý život
  • 00:08:33 se mnou těžký, protože já nejsem
    zrovna neviňátko.
  • 00:08:36 A ona se vzdala své kariéry
    v divadle jako zpěvačka.
  • 00:08:41 Když jsme odešli do Německa,
    tak musela přestat,
  • 00:08:44 protože to nešlo.
    Ten jeden byl důležitější.
  • 00:08:47 A v tomto okamžiku jsem to byl já,
    který musel vydělávat.
  • 00:08:51 A tuto šanci jsem měl.
  • 00:08:53 Takže ona byla v tu chvíli
    odříznuta od světa,
  • 00:08:56 protože já jsem byl denně ve styku
    s lidmi, se sólisty, s orchestrem.
  • 00:08:59 A ona byla sama doma.
    Uzavřena mezi čtyři stěny.
  • 00:09:04 Takže to bylo pro ni těžké.
    Ale ona mi tu cestu,
  • 00:09:10 dlouhou a nesnadnou,
    velice usnadňovala svou péčí,
  • 00:09:20 až někdy přepéčí.
    Ale to je Květuška.
  • 00:09:26 A láskou.
    Za to jí moc děkuju.
  • 00:09:48 Podstatná věc je,
    že Dvořák dokázal poslouchat
  • 00:09:53 a obdivovat největšího umělce
    na světě, to je příroda.
  • 00:09:58 Dokázal tomu naslouchat,
    dokázal popisovat
  • 00:10:01 na jedné straně zázraky přírody,
    které jsou vidět,
  • 00:10:05 ale na druhé straně
    i prapodivná mistera,
  • 00:10:09 která příroda ještě nevyzradila.
    U něho cítíte
  • 00:10:14 neuvěřitelnou lásku, velikou
    skromnost a plno vášně.
  • 00:10:20 Co je důležitý pro život?
  • 00:10:23 Než cokoliv řeknete,
    tak se nadechnete.
  • 00:10:26 Jestliže hudba nedýchá,
    tak nežije.
  • 00:10:31 A ta celá Dvořákova hudba -
    z toho cítíte dech a tep.
  • 00:10:37 Který se mění a vyvíjí.
  • 00:10:42 Najednou je to dech krátký,
    mění se v dramatický.
  • 00:10:45 Dech rozzáří pomalu...
  • 00:10:50 Prostě jako žije člověk,
    tak žije Dvořákova muzika.
  • 00:11:12 Mnoho let jsem se nemohl
    vrátit.
  • 00:11:15 Až po 18 letech.
  • 00:11:17 Když mám v Praze koncerty,
    těžké zkoušky,
  • 00:11:20 tak už několikrát jsem řekl větu:
    "Už se těším domů."
  • 00:11:24 Ale tím jsem myslel domů,
    sem do přírody do St. Gallen.
  • 00:11:32 Mně to vyhovuje obrovsky.
  • 00:11:34 Už bych se nechtěl vrátit
    do velkého města.
  • 00:11:39 Mě celá atmosféra vesnice
    dělá strašlivě dobře.
  • 00:11:43 S velkým uspokojením zažívám to,
    že než dojdu
  • 00:11:47 několik set metrů na hlavní ulici,
    tak potkám pět šest sousedů,
  • 00:11:51 se kterými si popovídám
    o normálních věcech.
  • 00:11:55 To jsou věci,
    které mě poutají.
  • 00:11:58 A myslím si, že tady asi zůstanu
    na doživotí.
  • 00:12:02 I když teď poslední dobou,
    to je zajímavé,
  • 00:12:06 se zase vrací pocit, že domov
    je přeci jenom v Čechách.
  • 00:12:24 Toto je nádherné sklo.
    Překrásná Cena Antonína Dvořáka.
  • 00:12:41 Já jsem dostal v St. Gallen
  • 00:12:44 během těch dvanácti let
    dvakrát cenu.
  • 00:12:46 Jednak cenu St. Gallen
  • 00:12:48 a před dvěma lety kantonální cenu,
    za celý kanton.
  • 00:12:51 Neměl jsem vůbec žádné problémy
    tuto cenu přijmout.
  • 00:12:55 Já jsem to přijal
    i s určitou dávkou hrdosti,
  • 00:12:59 spokojenosti a radosti.
  • 00:13:01 Ale dostat cenu doma, v Praze,
    je něco jiného.
  • 00:13:10 Já se opět
    po Ceně Antonína Dvořáka
  • 00:13:14 velice rozhlížím,
    jsem opatrný a mám obavy.
  • 00:13:20 Dívám se, kdo je vedle mě.
  • 00:13:26 Kdo by si to byl možná
    zasloužil více.
  • 00:13:35 A tu, prosím, ale vám chci říct,
    že to,
  • 00:13:44 co jsem teďka řekl,
    vůbec není falešný.
  • 00:13:46 Protože já jsem někdy přeceňován,
    já to vím, z těch řečí,
  • 00:13:57 ale na druhé straně, víte,
    já jsem z toho měl velkou radost.
  • 00:14:15 Skryté titulky: Alena Fenclová
    Česká televize 2012

Související