iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
28. 3. 2012
20:00 na ČT2

1 2 3 4 5

51 hlasů
55395
zhlédnutí

Pátá čtvrť: zmizelé město pražské

57 minut

57 min | další Dokumenty »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

Pátá čtvrť: zmizelé město pražské

  • 00:00:29 Vypravit se do Páté čtvrti,
    to není jen tak.
  • 00:00:37 Pražské ghetto, Josefov,
  • 00:00:40 bylo místo,
    kde se člověk snadno ztratil.
  • 00:01:02 Nebylo to poprvé,
  • 00:01:03 co si pan Samuel Brandejs
    na svých nočních vycházkách říkal,
  • 00:01:07 že Pátá čtvrť je vlastně něco,
    co nemůže být.
  • 00:01:14 Jablko se může rozkrojit
    na 4 čtvrti nebo 5 pětin,
  • 00:01:17 ale ne na 5 čtvrtí.
  • 00:01:22 Pátá čtvrť je něco mimo tento svět,
  • 00:01:25 ve kterém nic nemůže mít
    tři půlky.
  • 00:01:30 Na místě, které bylo mimo tento
    svět, bylo však možné všechno.
  • 00:01:48 Jednoho dne ráno otevřu okno
    a udeří to jako blesk.
  • 00:01:53 Dnes začne asanace
    pražského ghettta.
  • 00:02:08 Firma Nedvídek a Procházka
  • 00:02:09 už bourá sousední dům
    v Maiselově ulici.
  • 00:02:13 Je 1. prosince roku 1896.
  • 00:02:21 Dnes se ghettem projedu naposledy.
  • 00:02:25 Chci si vrýt do paměti synagogy,
    které zmizí.
  • 00:02:28 Projdu svá milovaná místa.
    Zákoutí, průchody, dvorky, uličky,
  • 00:02:35 domy, co mají tváře
    tajemných bytostí.
  • 00:02:40 Psal o nich Gustav Meyrink
    ve svém novém románu Golem.
  • 00:02:44 Historie ghetta je velice zajímavá.
    Ono to bylo velmi složité území.
  • 00:02:49 Zajímavé je, že vlastně nikde
    se nedotýkalo řeky,
  • 00:02:52 byla to taková uzavřená enkláva.
  • 00:02:54 Celé to ghetto, ten Josefov,
  • 00:02:56 byl vlastně obkroužen
    Starým Městem.
  • 00:03:01 Byly tam kostely, synagogy,
    různé domečky, náměstí, uličky,
  • 00:03:05 celé to muselo být
    nesmírně malebné,
  • 00:03:07 jak dokazují staré fotografie,
    staré obrázky toho ghetta,
  • 00:03:12 přesto bylo nakonec rozhodnuto,
  • 00:03:14 že se to vlastně všechno srovná
    se zemí a postaví se Nové Město.
  • 00:03:21 To původní ghetto vlastně přestalo
    mít význam židovského města,
  • 00:03:28 když se po emancipaci
    Židé vystěhovali
  • 00:03:33 a do ghetta se nastěhovali ti,
    co neměli na lepší,
  • 00:03:36 protože v ghettu byly
    strašné hygienické podmínky.
  • 00:03:39 Stav těch domů byl katastrofální.
  • 00:03:43 Nastěhovali se sem nejrůznější
    pokoutní obchodníci, krámky,
  • 00:03:49 samozřejmě prostituce.
  • 00:03:53 Říkalo se, co v Praze zmizí,
    tak se objeví v pátém obvodu.
  • 00:03:57 Já si myslím, že možnost,
  • 00:03:59 že by se to Židovské město
    zachovalo a navzdory těm námitkám,
  • 00:04:04 jak je to nehygienické
  • 00:04:06 a co všechno tam chybí,
    kanalizace a podobně,
  • 00:04:08 by se to postupně nějakým způsobem
    zrekonstruovalo, opravilo,
  • 00:04:13 tak si myslím, že by to byla
  • 00:04:15 jedna z hlavních atrakcí
    evropské architektury.
  • 00:04:28 Kdybychom to mohli zažít
  • 00:04:30 a podívali se z nějakého
    výškového pohledu,
  • 00:04:37 tak na první pohled bysme poznali
    židovské ghetto,
  • 00:04:41 protože ty domy, ty střechy,
  • 00:04:42 to všechno bylo mnohem
    pitoresknější, menší, stísněnější.
  • 00:04:51 Labyrint ghetta rostl jen dovnitř.
  • 00:04:54 Jeho uličky se klikatí
    jak zákruty lidského mozku
  • 00:04:57 kam shůry vidí jenom Bůh.
  • 00:05:01 V místech, kam není vidět odnikud,
  • 00:05:03 jsou skryty dveře
    a okna do jiného času.
  • 00:05:42 Tady v Kostečné projdete
    do nejužšího dvorku v ghettu.
  • 00:05:46 V zadním traktu domu číslo 114
    je stará židovská lázeň ? mikve,
  • 00:05:53 a tady se octnete ve starém světě.
  • 00:06:40 Snes víc světla sem dolů na zem.
    Každý den učiň svatým.
  • 00:06:53 Teď jsme v Bílkově ulici
    na Starém Městě pražském.
  • 00:06:56 Na tomto chodníku je totiž
    Staré Město pražské,
  • 00:06:59 zatímco na druhém chodníku, támhle,
    je Josefov.
  • 00:07:04 A támhle v tom domě, v Bílkově
    číslo 8 jsme bydleli.
  • 00:07:08 A já, sotva jsem se naučil číst,
  • 00:07:09 tak mně začala vrtat hlavou
    jedna věc,
  • 00:07:13 a sice, že tady jezděj koně,
  • 00:07:17 na rozdíl od toho kočáru byli modrý
    a vozili poštu.
  • 00:07:39 Támhle na rohu jsem četl
    Bílkova ulice, Josefov, Praha 5,
  • 00:07:45 tenkrát to byla ještě Praha 5,
  • 00:07:46 a na druhé straně ulice
    bylo napsáno Bílkova ulice,
  • 00:07:51 ale už tam stálo Praha 1.
  • 00:07:53 Takže já jsem z Prahy 5 do Prahy 1
    běhal přes ulici
  • 00:07:57 a strašně mě to bavilo.
  • 00:07:59 A teprve později jsem se dozvěděl,
    co ta Praha 5 znamená,
  • 00:08:01 že to je vlastně oblast
    toho bývalého ghetta.
  • 00:08:18 Otce vyhodili v práci,
    takže musel být dělník.
  • 00:08:21 On byl předtím redaktorem
    Svobodného slova.
  • 00:08:24 Strýčka zavřeli, pak zavřeli
    jednu tetičku,
  • 00:08:26 ale nám to připadalo docela běžný,
  • 00:08:28 protože tady v tý čtvrti
    děti když měly rozvedený rodiče,
  • 00:08:31 tak to byla taková trošku ostuda,
    ale tatínek ve vězení,
  • 00:08:34 to každýmu připadalo v těch letech
    docela normální.
  • 00:08:39 Pátá čtvrť měla v sobě
    něco neskutečného.
  • 00:08:44 Hodiny na Židovské radnici
  • 00:08:46 se posouvají do minulosti
    místo do zítřka,
  • 00:08:49 ale děly se tu i věci skutečné.
  • 00:08:52 Třeba to, že někdo najednou zmizel
  • 00:08:55 a ze žalářní cely vycházel
    jen na půl hodiny.
  • 00:09:00 Psal se počátek 50. let
    20. století,
  • 00:09:03 prezidentem byl Klement Gottwald.
  • 00:09:10 Krátce po Stalinově smrti
    v roce 1953
  • 00:09:14 zemřel první český dělnický
    prezident Klement Gottwald,
  • 00:09:18 masový vrah, ale smrt dvou
    diktátorů nestačila k tomu,
  • 00:09:23 aby padl komunismus.
  • 00:09:25 Duch doby se ozýval v památné
    písni:
  • 00:09:28 "I kdybysme padli všici,
    vstanou noví bojovníci.
  • 00:09:32 Rudá záře nad Kladnem,
    pijem, dokud nepadnem."
  • 00:09:40 V den Gottwaldova pohřbu
  • 00:09:41 udělal starší bratr
    jednoho spolužáka doma mejdan.
  • 00:09:45 Z gramofonu zpíval Bill Haley.
  • 00:09:48 Domovnice práskla,
    že znesvětili státníkův funus.
  • 00:09:52 Dostal 6 let kriminálu.
  • 00:09:56 Novým prezidentem
    byl zvolen Antonín Zápotocký.
  • 00:10:01 Všude se vykládalo,
  • 00:10:02 jaký je Tonda Zápotonda
    lidový prezident,
  • 00:10:05 a nejspíš i byl, protože dovedl
    lhát, jako každý jiný,
  • 00:10:09 zvláště o měnové reformě.
  • 00:10:12 Jeden den oznámil, že žádná nebude
    a druhý den tu byla.
  • 00:10:17 O své peníze byli okradeni
    nejen bohatí, ale i dělníci a děti.
  • 00:10:29 Když jsme byli malí,
  • 00:10:31 tak jsme chodívali do kostela
    a chodili jsme k Salvátoru.
  • 00:10:35 A semhle do kostela sv. Ducha
    chodil náš kamarád, Ruda Kaucký,
  • 00:10:42 a my jsme se vždycky zajímali,
    jak se ti katolíci modlej,
  • 00:10:45 protože to byla vždycky debata
    mezikonfesní,
  • 00:10:49 a taky jsme zjistili, co oni dělaj.
  • 00:10:51 A oni mají katolíci v kostelech
    takovou mističku,
  • 00:10:55 kam si namočej prsty
    a pokřižujou se,
  • 00:10:58 a vždycky ty zbožný babky,
    kterých tady bylo pár, se modlily.
  • 00:11:02 A my jsme si koupili
    za dvacetník šumák,
  • 00:11:03 hodili jsme to do toho
    a utekli jsme.
  • 00:11:06 A začalo to šumět, bublat,
    přetékat.
  • 00:11:09 A báby valily oči, křižovaly se.
  • 00:11:12 Kostelník od sv. Ducha vyběh,
  • 00:11:14 honil nás tady po celým
    Starým Městě
  • 00:11:16 a my jsme se tomu kostelu
    museli pěknej čas vyhejbat,
  • 00:11:18 protože on by nás určitě
    pěkně zpráskal.
  • 00:11:43 A jeden můj spolužák bydlel
    tady v tom domě,
  • 00:11:46 někde tady na těch balkónech.
  • 00:11:49 A my jsme jednou našli u Toušků
    pod linoleem,
  • 00:11:52 když vyměňovali linoleum,
    staré noviny,
  • 00:11:55 a tam jsme se dočetli,
  • 00:11:57 že Marie Kindlová, prostitutka,
    byla zavražděna,
  • 00:12:01 rozřezána na kusy
    a schována v Ungeltě pod uhlím.
  • 00:12:05 A my jsme to řekli tomu spolužákovi
  • 00:12:07 a on se bál od tý doby chodit
    do sklepa pro uhlí
  • 00:12:10 a my jsme museli chodit s ním.
  • 00:12:12 A to bylo tady v těch místech.
  • 00:12:18 No jasně! Poštovní vozy s koňma,
  • 00:12:23 v ulici byly tak dvě, tři auta
    zaparkovaný v celý Dušní
  • 00:12:27 a my jsme naskakovali na to.
  • 00:12:29 A zase, dva se tam dostali, dozadu,
    stoupli si,
  • 00:12:32 a ti ostatní, který měli vztek,
    že se nedostali za vůz,
  • 00:12:35 tak řvali na toho pošťáka:
    "Za vozem! Za vozem!"
  • 00:12:40 A pošťák vzal bič a takhle švihal
    dlouhým bičem přes celou korbu.
  • 00:12:44 A ty který tam byli,
    tak různě uhýbali.
  • 00:12:48 Hele, jednomu klukovi,
    to byl takovej malej cikán,
  • 00:12:50 vyšvih oko tím bičem.
  • 00:12:54 A za dva dny našli ten poštovní vůz
    tady na náplavce.
  • 00:12:57 Koně ukradený, s těma odjeli někam,
    balíky rozebraný,
  • 00:13:01 a pošťák plaval bradou vzhůru
    ve Vltavě.
  • 00:13:08 Nárožní dům číslo 180.
  • 00:13:12 Kryté schodiště a zděné balustrády
    vedou za mým milým.
  • 00:13:17 Maluje tu jeden z nejhezčích dvorů
    ghetta.
  • 00:13:35 Když jsem byl asi ve 2. třídě,
  • 00:13:38 tak mi Tomáš Guth, můj spolužák,
    říkal,
  • 00:13:41 že tady nahoře v těch vrátkách,
    na půdě Staronový,
  • 00:13:45 že je schovanej Golem,
  • 00:13:48 a že jednoho dne vyleze
    a zadupe všechny bolševiky do země.
  • 00:13:52 A to teda pro nás bylo
    docela důležitý sdělení.
  • 00:13:56 Tak jsme si říkali: "No, to je
    bezvadný. Tam se musíme podívat!"
  • 00:13:59 A tak jsme vzali šňůru od prádla
    a jako Errol Flynn jsme takhle...
  • 00:14:04 Měli jsme takovou kotvu
  • 00:14:05 a my jsme to tam takhle hodili
    a snažili jsme se šplhat nahoru.
  • 00:14:08 A já byl asi ve vejšce toho okapu
    a šňůra se utrhla,
  • 00:14:12 já spad na zadek a v životě
    už jsme tam nevylezli.
  • 00:14:18 Ta touha vlízt a objevit Golema,
    ta je v každým,
  • 00:14:21 ale stoprocentně tam teda není, jo.
  • 00:14:40 On ho takovej pán jako sestavil!
  • 00:14:43 -Jo, že ho postavil mistr Hanuš.
    Ne! -Ne! Rabi Löw.
  • 00:14:49 A měl tady takovej ten šém.
  • 00:14:52 A potom, když se tam zasadil,
    tak on oživl.
  • 00:15:02 V historii Staronový synagogy
  • 00:15:06 jsou 2 lidi, který se dostali
    na půdu,
  • 00:15:09 aby zkontrolovali,
    jestli tam je Golem,
  • 00:15:11 protože Rabi Löw,
    když uspal Golema,
  • 00:15:16 tak každýmu zakázal,
    že tam nikdo nesmí chodit.
  • 00:15:18 No a ve 20. letech
  • 00:15:19 to byl Egon Erwin Kisch,
    zuřivý reportér,
  • 00:15:21 který se tam šel podívat,
  • 00:15:24 no a v 90. letech to byl zuřivý
    syn vrchního rabína Dani Sidon,
  • 00:15:28 kterej tam vlez.
  • 00:15:30 -A nenašel nic?
    -A nenašel nic no,
  • 00:15:33 takže Golema už to tam asi nebavilo
    a šel na pivo k Milosrdným.
  • 00:15:37 Šel na pivo k Milosrdným?
    To je od něj pěkný.
  • 00:15:39 A že jsme ho tam nepotkali,
    člověče!
  • 00:15:42 My jsme tam pečený vařený
    a Golem nikde.
  • 00:15:45 No tak, on jich tam
    pár takovejch obsluhuje.
  • 00:15:48 Jestli to není on.
  • 00:15:50 Jestli si nepotřeboval
    přivydělat trošku.
  • 00:15:54 -Na rohu Křížovnický.
    -Jo, U Šmídů!
  • 00:15:57 -Tak, pánové, pivíčka dáme.
    -Jo, díky!
  • 00:16:00 A je to tady!
  • 00:16:03 -Tak ahoj.
    -Ahoj, Davide.
  • 00:16:07 Tak jsme se zase tady sešli.
  • 00:16:11 Hele, my se dohadovali předtím
    o jedný věci.
  • 00:16:14 Milan říká, že Vracenky se hrály
    s tenisákem
  • 00:16:17 a ty jsi říkal, že se hrály
    s velkým míčem.
  • 00:16:19 -Máte někdo míč?
    -Ne, nikdo neříkal, že budeme hrát.
  • 00:16:26 To bylo nejkrásnější období
    v mým životě, si myslím,
  • 00:16:31 ten věk nějak od těch šesti
    do takových dvanácti,
  • 00:16:34 co jsem tady žil.
  • 00:16:37 A okolo těch Vracenek se to všecko
    točilo vlastně.
  • 00:16:39 To byla ta základní klukovská
    zábava
  • 00:16:43 a to bylo takový to čekání
    na dospělost.
  • 00:16:50 A stejně to byl asi myslím světovej
    vynález tý poloviny století,
  • 00:16:55 ty Vracenky, protože to nikde
    na světě nebylo, že jo.
  • 00:17:02 Když jsem byl někde v Holandsku,
    tak jsme si dali něco k jídlu,
  • 00:17:08 koukám na televizi a tam běžel
    takovej černobílej film.
  • 00:17:11 A aniž jsem začal vnímat o co jde,
  • 00:17:14 tak mě to rovnou praštilo takhle
    do žeber a já říkám:
  • 00:17:16 "Sakra, to je prostě
    jak z Josefova!"
  • 00:17:20 Žeň ho! Žeň ho! Žeň ho!
  • 00:17:23 A byl tam film o Vracenkách.
    Já jsem tomu nemohl věřit,
  • 00:17:26 protože to bylo jako sen,
    jako nějakej prazážitek.
  • 00:17:33 -My jsme se rvali s Masňákama,
    pamatuješ?
  • 00:17:35 -Těm jsme dali do huby.
    -No.
  • 00:17:37 Pak s těma od Křížovníků,
    ty jsme tloukli.
  • 00:17:40 A tam byla demarkační čára,
    v tý Dlouhý,
  • 00:17:43 a tam když my jsme šli
    jako malý kluci a šel jsi tam sám,
  • 00:17:48 tak to jsi dostal hned po hubě.
  • 00:17:49 Takže my tam šli vždycky v partě,
  • 00:17:51 zatímco když nějakej Masňák
    zabloudil semhle na Vracenky,
  • 00:17:55 a když čuměli přes ten klandr,
  • 00:17:57 tak vždycky někdo vylít
    a hned je zpráskal.
  • 00:18:18 Kam tak zdrháš?
  • 00:18:19 Ale Masňáci mě honěj, prosím tě,
    jako za mladejch časů.
  • 00:18:23 Šedesátiletej dědek, frajer jeden,
    myslí, že mě... Hele, utek jsem mu!
  • 00:18:27 -Prosím tě, a kdo to jsou Masňáci?
    -Stůj! Stůj! Stůj!
  • 00:18:31 Masňáci? No, ve škole
    do Masný chodili.
  • 00:18:36 My byli Sanytrováci a Masňáci,
    to byli strašný hajzlíci.
  • 00:18:39 Rvali jsme se s nima.
    Tady byly pouliční gangy.
  • 00:18:43 Oni nás honili a my je vždycky
    nalákali pěkně do dvora,
  • 00:18:47 tady jak je ta kovárna jsme číhali,
    zabouchli jsme vrata,
  • 00:18:50 tady vběhli Masňáci, zabouchlo se
    a dostali po tlamě.
  • 00:18:55 -A dostal jsi do držky taky?
    -Jejda, kolikrát!
  • 00:18:57 Ale kolikrát oni.
    My jsme se mlátili řetězama.
  • 00:19:00 Tady byly normální pouliční gangy.
  • 00:19:04 A největší křováci byli...
    Znáš Kačírka?
  • 00:19:08 Hele, vy Křížovníci jste byli pěkný
    prevíti, člověče, viď, jako Masňáci?
  • 00:19:13 Prosím tě, prevíti!
  • 00:19:15 My jsme měli tady takový místo,
    kam jsme chodili, to je pod Letnou.
  • 00:19:20 Tady to bylo takový zašitý,
    říkalo se tomu Lavice,
  • 00:19:23 protože tady byla lavička,
    už tady není,
  • 00:19:25 a museli jsme jít kolem Sanytrový
    školy. To bylo kritický.
  • 00:19:29 -Tam jsme... -Tam jste dostávali
    přes hubu od nás.
  • 00:19:32 Já jsem tam jednou dostal
    hodně přes hubu tedy.
  • 00:19:35 Já jsme se dokonce rozhodl, že
    půjdu...Tam byla taková bouračka.
  • 00:19:39 Za školou byla taková bouračka,
    taková proluka tam byla,
  • 00:19:42 a já jsem si říkal:
  • 00:19:44 "Tak, a já proniknu
    tím jejich centrem."
  • 00:19:47 Ono jich na mě vystartovalo
    asi pět, zkroutili mně ruce dozadu,
  • 00:19:50 viděli boxera,
    toho mi hned ukradli.
  • 00:19:52 Tak mně rozbili hubu,
    strašný, strašný!
  • 00:19:57 -To byli našinci, viď?
    -To byli vaši hoši, no.
  • 00:20:13 Když jsem se koukal
    u Obecního dvora,
  • 00:20:15 tam celá ta čtvrť těch asanacím
    odolavších baráků,
  • 00:20:20 tak jsem si říkal:
  • 00:20:21 "Vždyť to jsou Stínadla!
    To je přesně ono."
  • 00:20:23 Řásnovka, že jo.
    No, a já jsem se bál těch lidí.
  • 00:20:26 Tam byli takový týpci některý,
    takový 3 generace rodu Prknů.
  • 00:20:33 Já nevím, jestli se jmenovali
    Prknové, nebo se jim říkalo Prkno,
  • 00:20:34 to nevím, každopádně jsem se jich
    strašně bál.
  • 00:20:38 Pak tam byli dva Šídlové,
    starej Šídlo, mladej Šídlo.
  • 00:20:40 To byli strašný sígři,
    ale nebezpečný!
  • 00:20:47 A tady, na druhé straně,
    to je ta škola,
  • 00:20:50 kam chodili pověstní Masňáci,
    s kterými jsme se prali.
  • 00:20:53 A absurdní na tom všem bylo to,
  • 00:20:55 že já jsem si našel děvče,
    které chodilo do Masné do školy,
  • 00:20:59 a z mých synů, prosím pěkně,
    se stali Masňáci.
  • 00:21:04 Masňák!
  • 00:21:05 Finito! Konec!
  • 00:21:12 Málokdo taky ví, že vlastně
    to Starý Město leží na vodě,
  • 00:21:16 to jsou všechno vodou nasáklý
    písky.
  • 00:21:18 Mimochodem, taky se na tom ukázala
    jedna věc,
  • 00:21:21 proč v těch starých dobách
    ty Židovský obce byly na břehu řek,
  • 00:21:25 protože tam nikdo nechtěl bydlet,
    že ti Židi používali prostoru,
  • 00:21:31 kterej byl nebezpečnej
    ve svý samotný podstatě.
  • 00:21:39 My jsme koukali z okna
    na tu židovskou synagogu
  • 00:21:44 a ty legendy o tom Židovským městě,
    o tom ghettu a tak dále,
  • 00:21:48 s tím jsem se bohužel setkal
    až mnohem pozdějc,
  • 00:21:51 ale začlo se mi to projevovat
    ve snech.
  • 00:21:54 Když jsem pak četl Meyrinka,
    tak jsem si uvědomil:
  • 00:21:58 "Sakra, vždyť to jsou všecko
    povědomý...
  • 00:22:00 Vždyť já to všecko znám!"
  • 00:22:02 Já jsem nějak vstupoval
    do známejch příběhů, že jo,
  • 00:22:05 pro mě to nebyly cizí věci,
  • 00:22:07 ale dodnes se mi občas zdá
    takovej ten pocit tý stísněnosti,
  • 00:22:13 tý úzkosti, a mně se dodnes,
    musím říct, tu a tam
  • 00:22:17 zdají sny z Františku.
  • 00:25:01 Točíme dokument o Páté čtvrti,
    o Židovském městě.
  • 00:25:04 Kdy jste se o něm poprvé dověděl,
    že existuje?
  • 00:25:09 No, poměrně pozdě,
  • 00:25:11 když si vzpomínám,
    tak mám takovej dojem,
  • 00:25:19 že se mi o ní zdálo ještě předtím,
    než jsem do ní vstoupil,
  • 00:25:22 a byl to jeden takovej
    hrozně pěknej sen,
  • 00:25:25 že jsem se ocitl najednou
    v takovým orientálním městě.
  • 00:25:30 Potom, když jsem na ta místa
    přišel,
  • 00:25:32 tak mi to připomínalo
    něco z toho snu.
  • 00:25:38 Když jsou změny počasí,
    nebo změny roční doby,
  • 00:25:42 tak občas to místo zvláštně zavoní,
  • 00:25:43 tak, jak jsem to znal třeba
    z dětství.
  • 00:25:46 Když bylo třeba rozpálené léto,
  • 00:25:48 tak některé dny měla ta ulice
    takovou zvláštní vůni.
  • 00:25:55 A to samé na jaře.
    Dá se to dost těžko popsat,
  • 00:25:58 protože to je věc abstraktní,
    ale hrozně silná.
  • 00:26:01 Není to každý den,
    ale někdy se to objeví
  • 00:26:04 a to je jako kbybych se propadl
    o dvacet, třicet let zpátky.
  • 00:26:18 Když mně bylo takovejch šest,
    sedm let, tak ještě zamrzala Vltava,
  • 00:26:23 a to byl takhle tlustý led
    a my jsme sem chodili bruslit.
  • 00:26:27 Půjčovali jsme si brusle
    a hráli jsme hokej.
  • 00:26:30 A tady jak jsou ty obloučky
    a na druhý straně oblouček,
  • 00:26:33 tak to byly branky.
  • 00:26:35 A tam jsme tak mezi tím
    hráli hokej.
  • 00:26:40 Léto jsme trávili na plovárně
    se slavným plavčíkem Platilem.
  • 00:26:44 -Ten byl úžasnej!
    -To byla mrcha.
  • 00:26:46 Ten nás mlátil veslem.
  • 00:26:50 Tam jsme měli podívaný pěkný,
    že jo,
  • 00:26:51 tam jsme podplavávali ženský sprchy
    a koukali takhle nahoru.
  • 00:26:58 Oči plný tý mejdlový vody,
    jak se myly a sprchovaly se.
  • 00:27:04 No jo, my jsme byli pěkný syčáci,
    že jo.
  • 00:27:11 Když už jsme se naučili plavat,
    tak jsme plavali k mostu
  • 00:27:14 a ti nejvěší frajeři vylezli potom
    jako po schůdkách
  • 00:27:18 k tý panímámě s těma dvěma loučema
    a skákali takhle dolů do řeky.
  • 00:27:23 Ale ty super největší
    vylezli až nahoru
  • 00:27:25 a skákali z toho oblouku
    po hlavě dolů.
  • 00:27:30 Vůbec ta Vltava tak jako žila.
  • 00:27:33 My jsme ji ožívali a ona sama žila,
    že jo.
  • 00:27:36 Dneska je to mrtvá řeka v podstatě.
  • 00:27:54 Jak už to ve škole bývá,
  • 00:27:56 dělili jsme se
    na vzorné žáky a sígry.
  • 00:27:58 Táta Pepíka Wolfa byl tramvaják
  • 00:28:00 a dával Pepimu výprask
    gumovým kabelem od žehličky.
  • 00:28:04 My byli chudí,
    takže mě otec řezal jen vařečkou.
  • 00:28:09 Něco jsem vám přinesl ukázat.
    Myslím, že to je 2. třída.
  • 00:28:16 Tohle si musím vzít...
  • 00:28:20 Jaký jste byli hezký!
  • 00:28:24 Vy jste zase byla nejkrásnější
    učitelka, kterou jsme měli,
  • 00:28:28 -víte o tom?
    -Neříkejte! Neříkejte!
  • 00:28:32 Jednou jste mi napsala poznámku
    do žákovský knížky:
  • 00:28:35 "Snědl Durdilovi svačinu.
    To nedostane doma najíst?!"
  • 00:28:40 Abych se přiznal teda,
  • 00:28:42 já už si na tu svačinu nepamatuju,
    jaká to byla svačina,
  • 00:28:45 ale určitě moc dobrá,
    když ti tak chutnala.
  • 00:28:49 Hele, po těch letech
    jsem ti tu svačinu přines.
  • 00:28:52 -To je ona? To je ona?
    -Tak já se na ni podívám teda.
  • 00:28:53 To je ta samá svačina.
  • 00:28:58 V Josefovské ulici bydlel
    Jehuda Bezalel,
  • 00:29:01 známější jako Rabi Löw.
  • 00:29:04 V domě číslo 110 ho navštívil
  • 00:29:06 sám císař Rudolf II.
    s astronomem Tychonem Brahe.
  • 00:29:12 Rabi prý za pomoci temné komory
  • 00:29:14 zhmotnil obraz královských síní
    Pražského hradu.
  • 00:29:39 Zajímalo tě to nějak,
    že tady bydlíme...
  • 00:29:42 Protože my jsme byli Praha 5,
    Josefov, to bylo ghetto,
  • 00:29:45 zajímalo tě to někdy,
    nebo ses tím zabejvala?
  • 00:29:50 Ne. Já si nepamatuju,
    že bysme se nějak zabejvali tím...
  • 00:29:53 Věděli jsme samozřejmě,
  • 00:29:55 že je to Staronová synagoga,
    to všechno jo,
  • 00:29:57 ale že bysme se zabejvali
    židovstvím jako takovým,
  • 00:30:03 nebo Golem, to jsme snad věděli,
    ale vůbec...
  • 00:30:06 Tak my jsme samozřejmě rodina
    evangelická, hluboko do minulosti.
  • 00:30:12 Náš dědeček byl profesor
    na teologický fakultě
  • 00:30:16 a to až teďko samozřejmě
    se všechno tak...
  • 00:30:20 Až ty ses vlastně k těm Židům
    přidal, zajímavě.
  • 00:30:24 Já když jsem se to poprvý
    dozvěděla, tak jsem říkala:
  • 00:30:26 "No, dědeček, ten se obrací
    v hrobě."
  • 00:30:34 My jsme byli vychovaný
    jako zbožná evangelická dítka
  • 00:30:39 a u mě to byl takovej proces,
  • 00:30:42 kdy najednou jsem cítil
    v tom Novým zákoně cosi,
  • 00:30:48 co mně vlastně příliš nevyhovovalo,
  • 00:30:51 ale zase protože jsem zbožnej
    a věřící člověk,
  • 00:30:56 tak jsem vlastně hledal cestu,
    která by mi vyhovoval víc,
  • 00:31:00 z různých důvodů,
  • 00:31:01 takže nejbližší cesta byla
  • 00:31:03 prostě opustit ten Nový zákon
    nebo novelizovaný zákon
  • 00:31:06 a vrátit se k Tóře
  • 00:31:10 a k tomu původnímu,
    z čeho vyšlo křesťanství.
  • 00:31:18 A pokud jde o to,
    jestli jsem blíž Bohu na střeše,
  • 00:31:22 tak to si teda vůbec nemyslím.
  • 00:31:24 Já si myslím, že jsem blíž pádu.
  • 00:31:39 Nikdy již nebudu syta obrazů
    Jana Minaříka.
  • 00:31:44 Stoleté mapy na zdech,
    v domech věčné příšeří.
  • 00:31:50 Jen v nejvyšších patrech za letních
    večerů žhnou okna bledým blankytem.
  • 00:31:56 To vše už brzy překryje Nové Město.
  • 00:31:59 Můj táta byl vlastně žák
    a velmi se k tomu hlásil,
  • 00:32:04 Egona Erwina Kische,
  • 00:32:05 a vymetal s ním ty bordely
    a hospody,
  • 00:32:08 takže oni byli hrdý na to,
    když to popisovali.
  • 00:32:09 Werfel taky to vždycky psal
  • 00:32:12 v těch svejch povídkách
    a románech.
  • 00:32:14 To byl fenomén, pražská Pátá čtvrť,
  • 00:32:16 ale hlavně noční život
    v tý Pátý čtvrti,
  • 00:32:18 protože to je neopakovatelný
    už dneska.
  • 00:32:23 Ale myslím si, že to někde
    v těch zdech tady ještě je.
  • 00:32:27 (ženský smích)
  • 00:32:31 Lokál U Dvořačky v domě U Erbů
    byl obzvlášť pověstný.
  • 00:32:36 Patřil k nevěstincům
    pro střední kategorie
  • 00:32:39 s taxou 2-3 koruny.
  • 00:32:41 Majitelka měla dříve uzenářství.
  • 00:32:44 Konec konců i ten Meyrinkův Golem
  • 00:32:46 se taky částečně odehrává
    v těch bordelech
  • 00:32:49 a konec konců i ten Kundera říká,
  • 00:32:52 že ten Max Brod
    toho Kafku oderotizoval,
  • 00:32:56 že vynechal ty jeho návštěvy
    v bordelech.
  • 00:33:00 V těchto uličkách lásky postávaly
    slečinky
  • 00:33:02 a vyhlížely klienty
    ze sousedních hospod,
  • 00:33:05 muže všech plaveckých profesí.
  • 00:33:08 A chodila tam, jak se to dá říct,
  • 00:33:10 no, kurva, která se jmenovala
    Emča Revoluce,
  • 00:33:13 a ta právě s tím Kischem v Praze
    poprvé tančila tango.
  • 00:33:32 Velikonoční manifest
    z 5. dubna 1896
  • 00:33:36 v Národních listech
    tenkrát varoval:
  • 00:33:40 "Osud ranil slepotou a nevědomostí
    několik málo lidí
  • 00:33:45 a dopustil, aby jistým
    ale nenápadným krokem
  • 00:33:49 Praha olupována byla
    o nejdražší svůj skvost -
  • 00:33:53 svůj historický malebný ráz
  • 00:33:56 a zastavena byla tupými činžáky
    vkusu tak odporného,
  • 00:34:01 že až stydno se k tomu veřejně
    přiznati nejen před tváří ciziny,
  • 00:34:06 ale i před sebou samými."
  • 00:34:29 To hlavní, samozřejmě,
    co tady stálo, ty stavebnosti,
  • 00:34:33 ty už neexistují na povrchu,
  • 00:34:37 ale když člověk o tom čte
    a zabývá se tím,
  • 00:34:41 tak prostě nemůže nemyslet na to,
  • 00:34:43 že tím, že se zvýšila úroveň
    těch ulic o metr, metr a půl,
  • 00:34:53 a v okrajových částech
    až o 3 metry,
  • 00:34:55 tak prostě velká část základů
    a přízemí těch staveb
  • 00:34:59 je tam v těch ulicích a dvorech
    v hloubce zachována.
  • 00:35:05 Ale ty nejstarší památky,
    které tvoří ty základy,
  • 00:35:08 tak ty tady jsou.
  • 00:35:59 To je to echtovní tady.
    Tady jsme jako malí lezli.
  • 00:36:04 Tohle je jedna z těch původních
    bran. Ještě to má původní futra.
  • 00:36:10 Takže to je ještě původní ulička,
    která tady byla před asanací?
  • 00:36:14 No, ta je původní.
  • 00:36:16 -Ta tu zůstala jako jedna z mála
    uliček? -No.
  • 00:36:20 Támhle třeba je jeden sklep,
    kde jsme lezli,
  • 00:36:22 a ten je poměrně dlouhej.
  • 00:36:24 Tam se dá dojít
    až hodně daleko jako dolů.
  • 00:36:28 A nebáli jste se?
  • 00:36:29 Protože my, kdy jsme jako kluci
    prolejzali neznámý sklepy,
  • 00:36:31 tak jste se vždycky báli,
  • 00:36:33 že tam pod uhlím najdem ještě
    zakopanýho esesáka z války,
  • 00:36:35 jak píše Hrabal, nebo něco
    takovýho, nějakou mrtvolu.
  • 00:36:39 No, tak mrtvoly
    spíš nějakejch potkanů,
  • 00:36:41 ale my jsme porevoluční děti,
    takže my jsme se nebály.
  • 00:36:54 My jako malí jsme taky,
  • 00:36:56 jak jsme prolejzali tady
    různý ty půdy,
  • 00:36:58 tak jsme naráželi na starý věci
    předválečný.
  • 00:37:02 A třeba tady jsem narazil teďka
    na skříň,
  • 00:37:05 kde z vnitřní strany
  • 00:37:06 je nalepenej výpis z matriky
    židovskejch dětí
  • 00:37:11 narozenejch ve 30. letech.
  • 00:37:13 Je tady Eisner Rudolf,
    datum narození 1929,
  • 00:37:18 Friedman, 1931.
  • 00:37:23 To je zaniklej svět,
    kterej už se nevrátí, že jo.
  • 00:37:55 Mé jméno je Netvor,
    říkají, že jsem zrůda,
  • 00:38:05 já mám ale duši,
    možná jsem zrůda,
  • 00:38:10 já mám ale duši, hmmmm hmmm.
  • 00:38:24 Toho už máme plný zuby, Golema.
  • 00:38:38 Hele, pamatujete si na to,
  • 00:38:40 jak jsme koukali tady z toho okna,
    jak bourali Stalina?
  • 00:38:42 Víš, v kterým to bylo roce?
  • 00:38:45 Nevím, ale vím,
    že to bylo bez sítě,
  • 00:38:47 a že nám skončily kameny
    až tady na naší straně.
  • 00:38:51 No, dívejte se, já jsem dělal
    takovejhle valoun,
  • 00:38:57 a až za měsíc jsem zjistil,
  • 00:39:00 že to byl kus kolena
    od Michurina, víte?
  • 00:39:06 A pamatuješ, jak tam byla
    ta ženská?
  • 00:39:08 Za ní stál voják a ona mu držela
    rukou koule, pamatuješ se na to?
  • 00:39:15 Oplotili Stalina drátěným pletivem
  • 00:39:20 a přivázali tam tabulky:
    VSTUP PŘÍSNĚ ZAKÁZÁN
  • 00:39:24 kolem celýho toho placu,
    kolem celýho areálu,
  • 00:39:27 čili každýmu došlo,
    že se tam něco bude dít, že jo.
  • 00:39:32 A já jsem byl v tom ateliéru
    na Starým Městě,
  • 00:39:36 tam jsem měl ateliér,
  • 00:39:38 no, tak jsem to sledoval,
    abych něco nepropás,
  • 00:39:43 a říkal jsem si, že reportáž
    z toho, jak se bourá Stalin,
  • 00:39:47 to by bylo unikátní.
  • 00:39:51 Já se pamatuju, že tam byl nápis:
    Staline, uteč, jdou po tobě!,
  • 00:39:57 takovej metrovej.
  • 00:39:58 A druhej den policajti s kýblema
    to tam pěkně omejvali.
  • 00:40:02 Ale to jsme neudělali my,
    to jste udělali vy asi.
  • 00:40:05 -My jsme neuměli psát, ty vole!
    -To je pravda.
  • 00:40:10 To už si z toho lidi dělali srandu,
    poněvadž sami papaláši,
  • 00:40:16 který to vymysleli a financovali
    a dali udělat,
  • 00:40:22 tak titíž to bourali.
  • 00:40:24 Čili to je naprosto absurdní,
    že jo.
  • 00:40:30 Tam houkala siréna, rozumíš,
    bouchla rána jak z děla,
  • 00:40:33 pamatuješ na to?
  • 00:40:34 Zakouřilo se, lešení bylo v hajzlu
  • 00:40:37 a Stalin tam stál s uraženou
    špičkou nosu takhle.
  • 00:40:40 Nic se mu nestalo a pak ho museli
    sbíječkama po kouskách...
  • 00:40:46 Člověk nadělal věcí!
  • 00:40:49 Já jsem měl ateliér v kulisárně
    Semaforu na Starým Městě,
  • 00:40:57 a tam jsem měl dílo za 20 let,
    svoje.
  • 00:41:04 A já jsem se tam moc neukazoval,
  • 00:41:07 aby po mně nechtěli prachy,
    nájem jo,
  • 00:41:11 a jednou jsem tam přišel,
    bylo to prázdný
  • 00:41:14 a byli tam klempíři,
    kteří stříhali rýny, a tak dále.
  • 00:41:21 A já jsem říkal: "Pánové,
    nebyly tady nějaký sochy?"
  • 00:41:27 A oni říkali: "Jo, byly tady nějaký
    píčoviny, ale to jsme vyházeli."
  • 00:41:53 Rabíne, rabíne,
    stvořil's a nechal's mě jít,
  • 00:42:01 rabíne, rabíne,
    já nikdy netoužil žít.
  • 00:42:14 Bludný varhaník na Vltavě
    s kostlivcem.
  • 00:42:18 Zjevení tancující Židovky,
    které se leckomu stalo osudným.
  • 00:42:25 Nebylo tady nic,
    co by se nemohlo stát.
  • 00:42:28 Třeba to, že v roce 1960
    Pátá čtvrť zmizela.
  • 00:42:33 Splynula totiž se Starým Městem.
  • 00:42:37 Jenomže pro nás to pořád zůstal
    Josefov.
  • 00:42:40 Byl a do konce života bude.
    Jméno Sanytrovka zmizelo tak,
  • 00:42:46 jako v 19. století haldy sanytru
    na břehu Vltavy.
  • 00:42:52 Ulici, kde škola stojí,
    přejmenovali na Náměstí Curieových.
  • 00:42:57 Přesto jsme dál chodili
    do Sanytrovky
  • 00:42:59 a pro Masňáky a Křížovníky
    jsme byli pořád Sanytrováci.
  • 00:43:07 A pak přišlo Pražské jaro.
  • 00:43:09 Novým prezidentem se stal
    armádní generál Ludvík Svoboda.
  • 00:43:18 Teď je pěkná zima, ale v 68. roce,
    když sem přijeli Azbuci v srpnu,
  • 00:43:24 tak jim bylo pěkně horko,
    a zajímavá na tom byla jedna věc.
  • 00:43:28 V těch širokých ulicích
    na Václavským a Staroměstským,
  • 00:43:30 tam se vešli, ale oni hledali pořád
    kontrarevolucionáře a nepřítele,
  • 00:43:35 takže začali s těmi tanky
  • 00:43:37 a s těmi obrněnými transportéry
    bloudit tady po tom náměstí
  • 00:43:42 a po všech těch úzkých uličkách.
  • 00:43:45 Zajeli tady k Františku.
    A támhle byla hospoda,
  • 00:43:48 a my jsme tam seděli v hospodě
    a koukali jsme,
  • 00:43:51 jak tady se šíbujou tanky
    z jedný strany jeden,
  • 00:43:54 tak se tady zadžemovali.
  • 00:43:57 Chudáci Rusové, vojsko,
    který my jsme nenáviděli,
  • 00:44:01 protože to byli Tataři,
    který na nás padli,
  • 00:44:04 se dožadovali piva,
    hostinský je vyhodil,
  • 00:44:07 a pak se bál, že mu tu hospodu
    rozstřílej.
  • 00:44:13 ...a jenom pod Pietou
    holčičkou pětiletou
  • 00:44:18 písmena zaujala,
    načmáraná křídou.
  • 00:44:26 V Pařížský ulici,
    tam, jak je socha Mojžíše,
  • 00:44:30 šel takovej jeden Rusák proti mně,
    typickej,
  • 00:44:36 tady měl tu blonďatou čupřinu,
    tady měl tu lodičku,
  • 00:44:39 a šli jsme proti sobě.
  • 00:44:42 Byli jsme dva, já vpravo,
    on šel naproti,
  • 00:44:46 a ne jako abysme se minuli,
  • 00:44:48 on přišel na tu moji stranu
    a vrazil do mě.
  • 00:44:51 Schválně prostě mi dal bodyček.
  • 00:44:54 Malá holka, no tak bylo mi dvanáct,
    že jo.
  • 00:44:58 V roce 1975 byl prezidentem zvolen
    doktor Gustáv Husák.
  • 00:45:13 Na začátku normalizace
    v těch 70. letech
  • 00:45:17 nastala taková doba
    velmi podivuhodného temna,
  • 00:45:21 protože spousta lidí emigrovala.
  • 00:45:26 Ulice se vylidnily
    a kamarádů ubylo.
  • 00:45:31 A teď nebylo kam chodit,
    nebylo komu věřit,
  • 00:45:34 takže my jsme se utíkali
    buď do hospod,
  • 00:45:38 anebo já teda jsem se utíkal
  • 00:45:42 tady k tomu krásnýmu
    psacímu stroji,
  • 00:45:45 u kterého jsem sedával
    a psával jsem
  • 00:45:50 a vypisoval jsem se z těch traumat,
    která jsem měl.
  • 00:45:53 A psal jsem, a psal jsem,
    až se ze mě kouřilo,
  • 00:45:56 abych zapomněl na temno,
    který přišlo.
  • 00:46:01 V roce 80 byl prezidentem
    zaniklé Páté čtvrti
  • 00:46:04 a tedy i Československé
    socialistické republiky
  • 00:46:08 opětovně zvolen Gustáv Husák.
  • 00:46:22 Rozhodně bych řekl,
  • 00:46:27 že celý to prostředí,
    ten genius loci,
  • 00:46:30 na mě působil mnohem víc v době,
    kdy jsem sem přišel,
  • 00:46:35 než co se děje z toho teď,
  • 00:46:37 ačkoliv ani vlastně
    ty staletí nelze vymlátit,
  • 00:46:43 tak už jsem si vycvičil
    takovej seismograf,
  • 00:46:48 když jdu, tak nějak podvědomě
    cejtím,
  • 00:46:54 kde to Židovský město končí
    a kde začíná.
  • 00:46:59 V roce 85 byl Gustáv Husák
    jako jediný kandidát
  • 00:47:03 překvapivě opět zvolen
    prezidentem Československa,
  • 00:47:07 a tudíž i prezidentem Páté čtvrti.
  • 00:47:14 Víte, co je zvláštní?
  • 00:47:16 Když se člověk někdy vrací domu
    ve tři, ve čtyři hodiny ráno
  • 00:47:19 a ty ulice jsou ztichlý,
  • 00:47:21 tak si vlastně uvědomí opravdu
    ten genius loci týhle čtvrti,
  • 00:47:25 že tady asi ten Franz Kafka
    chodil a řešil ty svoje problémy
  • 00:47:28 a měl jich plnou hlavu,
    a je to nádherný.
  • 00:47:31 Přes den si to člověk neuvědomí,
  • 00:47:33 ale v noci to všechno vyvstává
    jakoby, zhmotňuje se, tyhle věci.
  • 00:47:39 Rabíne, rabíne,
    proč se ti dílo tvé mstí?
  • 00:47:47 Rabíne, rabíne,
    porušil jsi tajemství.
  • 00:48:18 Fascinovalo mě právě po té revoluci,
  • 00:48:19 když jsem zjistil,
    co všecko tady je.
  • 00:48:23 Například já jsem měl pocit,
  • 00:48:24 že půlka Starého Města
    byly sklady Řempa.
  • 00:48:27 Všude bylo Řempo, že jo.
  • 00:48:29 Já nevím, čím bylo Řempo
    tak úžasný,
  • 00:48:32 ale všechny ty přízemky
    těch domů,
  • 00:48:35 tam byly ty rolety,
    které byly imrvére stažené
  • 00:48:38 a byly to sklady Řempa.
  • 00:48:40 A pak jsem najednou viděl...
  • 00:48:41 pane jo...gotická klenba
    a obnovené fresky,
  • 00:48:44 a já nevím, co tam všecko je.
  • 00:48:48 Dřív byly všechny ty přízemní
    rolety stažený,
  • 00:48:52 teď jsou tam různý obchůdky,
    hospody,
  • 00:48:56 ale taky je tam strašně velký
    cizinecký ruch, bych řekla.
  • 00:49:03 Ještě si tam teda nepřipadám
    jako cizí,
  • 00:49:08 ale je tam toho nějak moc
  • 00:49:12 na to krásný, klidný místo,
    jakým to bývávalo.
  • 00:49:22 Mnohem dřív, než uličníci
    Páté čtvrti
  • 00:49:24 začli házet šumáky
    do křtitelnice,
  • 00:49:27 se v kostele sv. Ducha
    konala kázání,
  • 00:49:30 která měla Židy přivést
    na křesťanskou víru.
  • 00:49:36 Ani zde však výsledek nebyl větší,
  • 00:49:38 než v kostele sv. Mikuláše
    či Panny Marie na Louži,
  • 00:49:42 kde si Židé ucpávali uši voskem.
  • 00:50:13 Myslím si, že ta Praha se trošičku
    změnila právě v tomhle rozměru,
  • 00:50:17 že přestala být tak temná,
  • 00:50:19 jak ty fasády přestaly padat
    a omítly se
  • 00:50:24 a je to všechno světlejší,
  • 00:50:26 tak ztrácí tenhle, bych řekl,
    černě-magickej rozměr,
  • 00:50:31 což je zčásti možná škoda,
  • 00:50:34 ale počkejme si,
    ona ho zase nabyde.
  • 00:50:46 Když byly ty povodně,
  • 00:50:47 tak tady jsou pod tím
    ty městské stoky
  • 00:50:51 a tlak vody, který byl obrovský
    z Vltavy,
  • 00:50:54 to fungovalo jako spojené nádoby,
    takže se provalily ty kanály
  • 00:50:58 a tady tryskala voda
    z těch vodních stok.
  • 00:51:01 To bylo celý zaplavený
    a ty klenby se zbortily.
  • 00:51:31 Tady v Pinkasově synagoze
  • 00:51:33 dosahovala voda v polovině
    srpna 2002 do této výše.
  • 00:51:39 Když si to vlastně člověk představí
    v celém tom prostoru,
  • 00:51:42 tak tady se z toho stal
    takový jeden velký bazén.
  • 00:51:59 Bylo to strašně zvláštní prostředí,
  • 00:52:00 protože je to místo,
    které člověk důvěrně zná,
  • 00:52:03 je to centrum Prahy plné aut,
  • 00:52:05 nejen těch, který jezdí,
    ale i zaparkovaných.
  • 00:52:07 Tak tady nebylo nic,
    tady bylo naprosté ticho.
  • 00:52:17 Prostě důvěrně známé prostředí,
  • 00:52:19 ve kterém se najednou
    všechno jakoby zázrakem promění,
  • 00:52:23 ale takovým zázrakem hrozně temným.
  • 00:52:33 A v jednom okamžiku,
  • 00:52:34 a to už jsem si opravdu připadal
    přízračně, se objevil vrtulník,
  • 00:52:39 a ten vrtulník měl
    takovej ten obrovský reflektor,
  • 00:52:42 kterým svítil na ty ulice.
  • 00:52:49 Ono se vždycky říká,
    že to je jako z filmu,
  • 00:52:51 ale tohle nebylo jako z filmu.
  • 00:52:53 Prostě ta skutečnost
    vždycky překoná i tu fantazii.
  • 00:53:20 Tady prostě nebyla žádná nová
  • 00:53:24 česko-hebrejská modlitební kniha
    třeba,
  • 00:53:26 tak jsem pak dostal dost troufalou
    ideu udělat třeba svoji.
  • 00:53:33 Trvalo to 10 let,
    ale nakonec se to zrealizovalo.
  • 00:53:38 Samozřejmě ta cesta byla dlouhá.
  • 00:53:40 Na začátku stál někdo úplně jinej,
    než na jejím konci.
  • 00:53:44 Hebrejština uvažuje jinak,
    než čeština,
  • 00:53:47 má úplně jiný pojetí časů.
  • 00:53:50 Někdy se říká, že ta biblická
    hebrejština,
  • 00:53:52 opravdu ta stará hebrejština,
    že je v podstatě bezčasá.
  • 00:53:59 Je to živá paměť.
  • 00:54:01 Je to něco, co je živý,
    co je pořád tady.
  • 00:54:03 To je ta nadčasovost
    toho hebrejskýho jazyka.
  • 00:54:06 Ano, ono to vzniklo v nějaký době,
    v nějakým prostředí,
  • 00:54:13 kdesi na poušti daleko odsud,
  • 00:54:16 ale pořád to má svůj význam,
    svůj smysl, svoje poselství,
  • 00:54:20 i tady, uprostřed zasněžený Prahy.
  • 00:54:45 Všechno se změnilo
    a změnilo se to i venku.
  • 00:54:49 Ubyly ty hospody,
    do kterých jsme chodili,
  • 00:54:52 ale zase přibyly nový hospody.
  • 00:54:56 Město, který bylo pustý a prázdný
    se začalo oživovat,
  • 00:54:59 i když na to někteří nadávají.
  • 00:55:02 Ale já si nestěžuju,
  • 00:55:04 protože tady žijeme už celkem vzato
    60 let
  • 00:55:08 a tenhle prostor
    bych asi nikdy neopustil,
  • 00:55:11 protože ta paměť moje tady zůstává.
  • 00:55:20 Každý den něco začíná a něco končí.
  • 00:55:24 Čas je vyměřen všemu,
    prchavé vteřině i věčnosti.
  • 00:55:33 Zvěčnit okamžik, ta marná odvěká
    vzpoura proti času!
  • 00:55:50 Sbohem, ghetto!
  • 00:55:56 Skryté titulky: Vlasta Malíková
    Česká televize 2012

Související