iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
10. 8. 2011
20:30 na ČT24

1 2 3 4 5

11 hlasů
8845
zhlédnutí

Originální videojournal

Bára Štěpánová: Společnost pro veselejší současnost a Silvestr 89

25 min | další Publicistika »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

Originální videojournal

  • 00:00:12 Dobrý večer. Je tu další díl
    našeho letošního letního seriálu
  • 00:00:15 zpravodajství České televize
    o Originálním videojournalu.
  • 00:00:18 V 80. letech mapovali
    jeho kameramani a redaktoři
  • 00:00:21 především nezávislé aktivity
    v prostředí českého disentu.
  • 00:00:25 My se k jejich záběrům
    po více než 20 letech vracíme.
  • 00:00:29 Dnes bude řeč o věcech
    vysloveně veselých.
  • 00:00:32 I v neveselých dobách existovalo
    společenství lidí,
  • 00:00:35 kteří se programově snažili,
    aby doba nebyla tak smutná.
  • 00:00:44 Hostem je herečka Bára Štěpánová,
  • 00:00:46 někdejší protagonistka Společnosti
    za veselejší současnost.
  • 00:00:49 -Já vás vítám. Dobrý večer.
    -Dobrý večer.
  • 00:00:51 -Bára je oficiální označení?
    -Bára ne.
  • 00:00:53 Jako všechny Báry jsou Barbory
    nebo Barbary, já jsem Barbora.
  • 00:00:58 Ale v zásadě jste Bára.
    Každý vás tak zná.
  • 00:00:59 -V zásadě jsem Bára.
    -Dobře.
  • 00:01:01 Jak vy jste se dostala
    na tu z tehdejšího pohledu
  • 00:01:06 trošku šikmou plochu?
  • 00:01:07 Myslím na druhou stranu,
    než byli třeba jiní lidé?
  • 00:01:16 Já už jsem k tomu
    lehce rodinně předurčena.
  • 00:01:18 Teď by se pamětníci měli vyděsit,
  • 00:01:20 protože Štěpánová
    je trošku zvláštní jméno.
  • 00:01:23 Je fakt, že na konci 80. let
    slovo Štěpán mělo
  • 00:01:26 ty nejhorší konotace,
    protože Miroslav Štěpán
  • 00:01:27 byl tou nejnesympatičtější tváří
    režimu.
  • 00:01:29 Velmi ošklivý kousíček.
    Není to můj příbuzný.
  • 00:01:34 Mým strýcem je, pamětníci
    jistě budou to jméno znát,
  • 00:01:38 Rudolf Battěk,
    který se v tomto pořadu,
  • 00:01:41 který teď pravidelně děláte,
    objevoval.
  • 00:01:44 Já dodávám, že jeden
    z nejstatečnějších
  • 00:01:47 politických vězňů doby normalizace,
    člověk mimořádně noblesní.
  • 00:01:51 Bratr mé maminky.
  • 00:01:53 Já jsem se pohybovala
    v tomto prostředí.
  • 00:01:56 Ne že by moji rodiče byli
    přímo disidenty,
  • 00:01:59 ale jejich názory byly
    celkem jasné.
  • 00:02:02 Můj tatínek pracoval jako literární
    historik v Akademii věd,
  • 00:02:06 ale to není tak podstatné.
    Nicméně mojí první velkou láskou
  • 00:02:10 byl jistý mladý muž,
    který se jmenoval Lukáš Kliment.
  • 00:02:15 Byl synem Saši Klimenta, který
    ještě, doufám, stále žije a píše.
  • 00:02:20 -Tehdejší zakázaný spisovatel.
    -To byla taková skupina,
  • 00:02:25 Ludvík Vaculík, Pavel Kohout,
    Jan Trefulka,
  • 00:02:29 abychom nezapomněli na Brňáky,
    musíme to trochu...
  • 00:02:33 U nás se doma vždycky
    vyskytovaly samizdaty.
  • 00:02:36 Já jsem nic jiného nečetla.
    Nemohu si tady odpustit ten vtip,
  • 00:02:39 jak se dva ruští profesoři potkají
    a ten jeden se ptá: Co to píšeš?
  • 00:02:43 Annu Kareninu.
    Proboha, proč to píšeš na stroji?
  • 00:02:46 Oni by to ti studenti
    jinak nečetli.
  • 00:02:49 Já jsem patřila k této generaci,
    takže jsem četla všechny samizdaty,
  • 00:02:52 které vycházely,
    Milana Kunderu, všechno.
  • 00:02:55 Já jsem se k tomu postupně
    dostávala.
  • 00:02:58 -Nějak to logicky vyplynulo.
    -Kdy vznikla Společnost
  • 00:03:02 za veselejší současnost
    a z jakého důvodu?
  • 00:03:05 Říkal jsem na začátku,
    že ta doba nebyla veselá,
  • 00:03:08 že tato společnost
    se pro zbytkovou společnost
  • 00:03:12 -stala jakýmsi místem...
    -Prosím vás, Jakube, ne.
  • 00:03:16 Sice to znělo Společnost
    za veselejší současnost,
  • 00:03:19 ale to veselejší nebylo,
    jako že bude legrace.
  • 00:03:22 Veselejší v tom slova smyslu,
    že by mělo být lépe.
  • 00:03:25 To je to veselejší.
    Já jsem se na demonstraci potkala,
  • 00:03:29 myslím, že to byl 28. říjen,
    kde jsem byla sebraná policajty.
  • 00:03:34 Já se přiznám k jedné věci.
    Já mám trošku malinký komplex
  • 00:03:38 Johanky z Arku.
    Antigona a Johanka z Arku
  • 00:03:41 byly postavy,
    které bych si bývala chtěla zahrát.
  • 00:03:45 Pamatuji si, že když mě sebrali
    na Václaváku a dali mě
  • 00:03:48 do toho autobusu,
    který neměl okna,
  • 00:03:51 tam seděli už ti lidé zoufalí,
    nešťastní, protože nikdo nevěděl,
  • 00:03:54 co se bude dít,
    já jsem tam vlezla,
  • 00:03:56 oni mě tam nacpali a já říkám:
    Dobrý den. Máte kartáčky na zuby?
  • 00:04:00 A oni se na mě tak koukali.
    A já říkám: Budeme je potřebovat.
  • 00:04:03 A říkám: Zpívat můžu? A začala
    jsem zpívat Čechy krásné, Čechy mé.
  • 00:04:06 Já teď potkávám občas lidi,
    kteří říkají:
  • 00:04:09 My jsme v tom autobuse seděli.
    Já jsem měla ten pocit,
  • 00:04:12 že se nesmíme jakoby dát.
    Tohle byla jedna věc.
  • 00:04:15 Společnost za veselejší současnost
    vznikla 1. května,
  • 00:04:19 kdy jsme seděli ve Slavii
    s mým tehdy budoucím mužem
  • 00:04:24 a budoucím tatínkem mé dcery,
    a s Petrem Paynem,
  • 00:04:27 což byl student teologie,
    tam seděl Saša Vondra,
  • 00:04:30 pořád psali nějaké petice.
    Ty jiné nezávislé iniciativy
  • 00:04:34 pořád něco psaly a my jsme si
    říkali, že to chce něco jiného,
  • 00:04:39 že musíme něco, že ti lidé
    se chtějí třeba projevit jinak,
  • 00:04:44 něco, aby se nemuseli bát.
    První akce byla, že 1. května 1988
  • 00:04:49 se běželo třídou Politických vězňů,
    že jenom proběhneme.
  • 00:04:54 Že když přijdeme
    k tomu Petschkovu paláci
  • 00:04:57 a jenom proběhneme,
    že nás nikdo...
  • 00:05:00 -Že se nic v podstatě nemůže stát.
    -Tak jsme proběhli.
  • 00:05:04 Tehdy byla ta úžasná věc,
    že fungovala Svobodná Evropa
  • 00:05:07 a Hlas Ameriky.
    My jsme z budky zavolali,
  • 00:05:11 že jsme proběhli
    a že tímto vyhlašujeme
  • 00:05:14 každodenní běh
    třídou Politických vězňů.
  • 00:05:16 Pak jsme to ještě vylepšili
    za propuštění politických vězňů.
  • 00:05:19 Že tam jde o to, že tam ti lidé
    mohou v pět hodin přijít,
  • 00:05:23 vlastně se nemusejí ani zdravit,
    tam byly hodiny,
  • 00:05:26 jak bylo pět,
    tak ti lidé se rozběhli,
  • 00:05:29 nemuseli si nic říkat
    a bylo jasné, co se děje.
  • 00:05:33 Toto byla ta nejznámější aktivita
  • 00:05:35 Společnosti
    za veselejší současnost.
  • 00:05:37 -Ano.
    -Ta méně známá a méně veřejná,
  • 00:05:39 ale velmi půvabná byla, když
    jste pozvali disidenty na písek.
  • 00:05:43 -Ono to zní hrozně zvláštně.
    -To vám vysvětlím.
  • 00:05:46 To bylo až daleko později.
    Jedna z těch krásných akcí
  • 00:05:50 -byla pouštění velryby po Vltavě.
    -Pojďme k tomu písku.
  • 00:05:54 Ten písek, to bylo až později,
    kdy my jsme si vydobyli respekt
  • 00:05:58 i mezi dalšími iniciativami.
    Oni nás začali respektovat.
  • 00:06:02 Jak jsme začali mít pocit,
    že jsme takoví docela slavní
  • 00:06:06 -a jsme hlavně jiní...
    -Nechci do toho zasahovat,
  • 00:06:09 ale teď zrovna vidíme
    Václava Havla,
  • 00:06:12 -jak si sype svůj hrad z písku.
    -My jsme to vymysleli tak,
  • 00:06:15 že jsme pozvali zástupce
    těch jednotlivých iniciativ,
  • 00:06:19 myslím, že tam byli zástupci
    Mírového klubu Johna Lennona,
  • 00:06:21 strýc mimochodem nechtěl.
    Šlo vlastně o to,
  • 00:06:26 Václav Havel jako chartista,
    že my tam přijdeme
  • 00:06:30 jako Společnost
    za veselejší současnost
  • 00:06:33 a všechny ty jejich výtvory
    zavalíme naším pískem,
  • 00:06:36 a tím se postavíme do role
    té nejvýznačnější iniciativy.
  • 00:06:40 Teď jsme to viděli na záběrech
    Originálního videojournalu.
  • 00:06:44 Jak to bral třeba Václav Havel?
    Vy jste říkala,
  • 00:06:47 že váš strýc, zřejmě důstojný,
    už tehdy na začátku
  • 00:06:51 seniorského věku
    asi nechtěl na písek.
  • 00:06:55 -Nechtěl si špinit kalhoty?
    -Přece jenom mu to přišlo...
  • 00:06:59 Václav Havel je úžasný člověk.
    My jsme přišli k nim domů
  • 00:07:02 a říkali jsme Olze: Olgo,
    může jít na chvíli Václav ven?
  • 00:07:05 A Olga ho pustila, ale říkala,
    musíš tady být,
  • 00:07:08 máš pak nějaký rozhovor.
    My jsme jim dali lopatičky,
  • 00:07:11 kyblíčky, bábovičky
    a oni opravdu...
  • 00:07:13 Hanka Marvanová, Standa Penc.
    Oni opravdu si v tom svém růžku
  • 00:07:16 stavěli ty své bábovičky
    a on k tomu ostatně jako ke všemu
  • 00:07:19 přistoupil velmi zodpovědně,
    což mě potěšilo.
  • 00:07:22 Společnost za veselejší současnost
    pořádala během revolučních dnů
  • 00:07:25 i po nich nejrůznější happeningy.
    Tohle jsou záběry z jednoho z nich.
  • 00:07:29 Pokud vám ta uniforma muže,
    s nímž Bára Štěpánová rozmlouvá,
  • 00:07:32 už není povědomá, tak vězte,
    že šlo o polní mundúr
  • 00:07:35 tzv. Lidových milicí,
    nelegální ozbrojené složky
  • 00:07:38 řízené přímo
    komunistickou stranou.
  • 00:07:40 Pan Čermáček z Bezpráví přijel
    mezi nás jako poslední žijící,
  • 00:07:45 nerozpuštěný milicionář.
    Pan Čermáček totiž pořád
  • 00:07:49 odmítá pochopit situaci,
    jaká je v Praze.
  • 00:07:54 Nechce se rozpustit.
  • 00:07:57 Pane Čermáčku,
    už toho asi máte dost.
  • 00:08:01 Já jsem zvědavý na ten zítřek,
    co bude.
  • 00:08:04 -Pane Čermáčku, vemte si megafon.
    -Ne.
  • 00:08:08 -Vy to umíte.
    -Ne.
  • 00:08:10 -Vy to umíte, jen si to vemte.
    -Ne, já si to klidně vezmu, ale...
  • 00:08:15 Můžete nám ukázat,
    když jste velel své jednotce,
  • 00:08:20 tedy sám sobě,
    jak jste si velel?
  • 00:08:23 -Já jsem si nevelel.
    -Vy jste si...
  • 00:08:26 -Ne, já jsem si nevelel.
    -Jak jste postupoval teda?
  • 00:08:30 -Když jsem sám...
    -A zasahoval jste někdy?
  • 00:08:33 Zasahoval.
    Já jsem v Praze poprvé.
  • 00:08:36 -Aha.
    -Ne v životě, služebně poprvé.
  • 00:08:40 Jo takhle.
  • 00:08:42 Jak tady můžete být služebně,
    když milice už neexistují?
  • 00:08:46 Jak to, že neexistují?
    Já existuji.
  • 00:08:50 Tak dobře.
    Pan Čermáček existuje.
  • 00:08:54 Rozumíte, ale vy jste říkal,
    že odbíráte Rudé právo.
  • 00:08:58 Rudé právo.
  • 00:09:00 A tam nepsali,
    že jste rozpuštění?
  • 00:09:03 Ne.
  • 00:09:05 Nebudeme pana Čermáčka
    znervózňovat.
  • 00:09:08 Tak dobře, já myslím,
    že během několika let to pochopíte.
  • 00:09:13 -Dáte si kafe?
    -Děkuji.
  • 00:09:15 -Půjdeme s panem Čermáčkem na kávu.
    -Zatleskáme panu Čermáčkovi.
  • 00:09:24 S dovolením.
    Lidi to chápou.
  • 00:09:27 To teda nevím.
  • 00:09:30 Co se tady nacvičuje?
  • 00:09:33 Přátelé, já si myslím, že to
    i pan Čermáček časem pochopí,
  • 00:09:36 jaká je situace.
  • 00:09:38 Počkejte, jak vás znám,
    tu vaši společnost,
  • 00:09:41 tak tohle bylo schválně,
    nebo ne?
  • 00:09:43 Ne, my jsme pana Čermáčka
    opravdu...
  • 00:09:45 -To je opravdovský?
    -Samozřejmě.
  • 00:09:47 Vám věřím.
  • 00:09:49 Když potkáte na ulici policistu,
    tak se taky neptáte...
  • 00:09:54 Pane Čermáčku,
    pojďte se podívat na fotografie.
  • 00:09:57 Jestli jste slyšel,
    asi víte o 17. listopadu v Praze.
  • 00:10:00 Kouříte drahé cigarety, koukám.
  • 00:10:03 Něco jsem slyšel.
  • 00:10:06 Pojďte se podívat,
    my vám ukážeme fotografie z Prahy.
  • 00:10:10 Tak mi o tom musíte něco říci.
    Rudé právo psalo, že...
  • 00:10:18 Vidíte, to jsou fotografie...
    To je na Václavském náměstí.
  • 00:10:23 To byl jeden z vašich happeningů.
    Jak na to vzpomínáte?
  • 00:10:27 Pamatujete si
    na tohle konkrétní...
  • 00:10:30 Já si na tohle vůbec nepamatuji.
  • 00:10:33 Protože ten pořad je
    o Originálním videojournalu,
  • 00:10:36 já bych měla říci,
    že pro nás bylo také docela dobré,
  • 00:10:40 když nás videojournal vzal
    na vědomí.
  • 00:10:43 -Když natáčel vaše aktivity.
    -Ano.
  • 00:10:45 To už znamenalo,
    že jsme významní.
  • 00:10:48 Ale tohle si vůbec nepamatuji.
    Koukám na to jak blázen.
  • 00:10:52 To je hezké,
    že si člověk něco nepamatuje.
  • 00:10:55 Je to zaznamenané, proto to je
    hezké, že to zaznamenané je.
  • 00:10:59 Už jenom vůbec obecně
    k té společnosti.
  • 00:11:02 My jsme i pro Státní bezpečnost
    byli neuchopitelní.
  • 00:11:05 -Neideintifikovatelní.
    -Oni nevěděli, co s tím.
  • 00:11:08 Když se 21. srpna pustila
    velryba na Vltavu,
  • 00:11:11 my jsme za dva dny udělali
    velkou velrybu.
  • 00:11:14 Teď ti policajti na Karlově mostě
    říkali: Velryba na Vltavě.
  • 00:11:17 A pak ji rozdupali.
    To bylo na tom krásné,
  • 00:11:20 že oni nás vlastně dlouho
    jen pozorovali, monitorovali,
  • 00:11:23 občas nás sebrali, dělali výslechy,
    ale nevěděli, co s námi,
  • 00:11:27 což bylo bezvadné.
    A ještě k tomu běhu.
  • 00:11:29 Tam chodili studenti, gymnazisti,
    tam chodili mladí lidé,
  • 00:11:34 rodiče jim to snad i dovolili,
  • 00:11:36 protože kdo je může sebrat za to,
    že běží?
  • 00:11:39 Jestli můžu do toho vstoupit,
    my, co jsme chodili na demonstrace,
  • 00:11:44 tak jsme o tom samozřejmě věděli.
    Já se přiznám,
  • 00:11:47 že jsem u nás na gymnáziu patřil
    k tomu konzervativnímu křídlu,
  • 00:11:50 které říkalo: Ne, ne, žádné běhy,
    žádná veselost,
  • 00:11:52 vždyť není veselá doba.
    Možná jsme to,
  • 00:11:56 někteří my konzervativní,
    špatně pochopili.
  • 00:11:58 To nebyla sranda.
    Já mám dneska pocit,
  • 00:12:01 že lidé říkají, že byla legrace.
    Ona to nebyla legrace.
  • 00:12:04 Kdyby rok 1989 nepřišel,
    tak jsme v kriminále skončili.
  • 00:12:08 Ta jiná cesta nebyla.
    Samozřejmě že by to nabíralo
  • 00:12:11 větších obrátek,
    ale my jsme chtěli
  • 00:12:15 na tu situaci, která tady je,
    upozornit jiným způsobem,
  • 00:12:19 než aby mohli lidé třeba
    jenom připojovat podpisy,
  • 00:12:23 kdežto tady se mohli
    aktivně zúčastnit.
  • 00:12:26 Byl to úžasný pocit,
    že člověk běžel tou třídou,
  • 00:12:30 běžel na druhém chodníku,
    my jsme netušili, kdo to je,
  • 00:12:33 ale ten člověk zažíval pocit
    své osobní statečnosti.
  • 00:12:36 Takže to berete tak,
    že jste jakoby umožňovali lidem,
  • 00:12:39 kteří by možná
    na ty velké demonstrace
  • 00:12:42 o pár ulic dál na Václavák
    nepřišli,
  • 00:12:45 tak jste jim umožnili
    se zcela veřejně projevit.
  • 00:12:47 Většinou to bylo tak,
    že ti lidé šli na tu demonstraci
  • 00:12:51 a pak se ještě šli proběhnout.
  • 00:12:53 Ono se běhalo i v dobách,
    kdy žádné demonstrace nebyly.
  • 00:12:56 Ano, běhalo se každý den,
    tisíce lidí proběhly.
  • 00:12:59 Dokonce Standa Devátý,
    když ho propustili z kriminálu,
  • 00:13:02 tak proběhl, ono už to pak
    mělo takový symbolický význam,
  • 00:13:05 že my jsme tam pak nahoře
    psali pohlednice
  • 00:13:07 a z hlavní pošty jsme je posílali
    těm, kteří byli vězněni.
  • 00:13:10 -Jako že jste běželi za ně?
    -Ano.
  • 00:13:12 Běh třídou Politických vězňů
    za propuštění politických vězňů,
  • 00:13:15 takže Hance Marvanové se psalo,
    Janičce, dneska už má jiné jméno.
  • 00:13:19 -Petrové.
    -Ano, Janě Petrové.
  • 00:13:23 Ještě jedna věc.
  • 00:13:25 Byl to tedy vlastně happening?
    Tedy mělo to trošku
  • 00:13:29 úsměvný charakter,
    ale byla to vážně míněná věc.
  • 00:13:33 Mě by zajímalo, jak dlouho lidem
    vydrželo podle vás přes revoluci
  • 00:13:38 a těsně po revoluci brát věci
    s takovým nadhledem?
  • 00:13:43 Shodneme se, že to byla věc
    braná s nadhledem,
  • 00:13:46 že jste ty věci nedělali
    úplně navážno.
  • 00:13:49 Já samozřejmě se nechci tady
    stavět do role ideového vůdce
  • 00:13:52 Společnosti
    za veselejší současnost.
  • 00:13:54 To byl Luboš Rychvalský,
    můj bývalý muž,
  • 00:13:57 který to vymýšlel.
    Já jsem tomu dělala ozdobičku.
  • 00:14:01 Mě zajímalo, jak dlouho trvalo
    lidem, že tyto věci brali,
  • 00:14:05 než začali být třeba
    trošku zakabonění.
  • 00:14:09 Ale lidi byli vždycky zakabonění
    a budou zakabonění.
  • 00:14:12 Všem šlo o to, abychom žili
    ve svobodné společnosti.
  • 00:14:16 Ať to je, a to tady, myslím,
    řekli všichni, ať se nám to líbí,
  • 00:14:20 ať říkáme hrůzy, politika nás štve,
    ale žijeme ve svobodné zemi.
  • 00:14:24 To, co já si představuji
    pod pojmem svoboda, já,
  • 00:14:28 třeba někdo má jinou představu,
    ale já se cítím být
  • 00:14:31 svobodným člověkem, to je to,
    co jsme chtěli.
  • 00:14:34 My jsme chtěli se svobodně
    rozhodovat o svém životě,
  • 00:14:37 být zodpovědni za svůj život.
    O to nám šlo.
  • 00:14:40 Proto se na to ptám, protože já
    s vámi v tomto zcela souhlasím.
  • 00:14:43 Otázka je, jestli pro spoustu lidí
    to není třeba málo,
  • 00:14:45 možná pro lidi,
    kteří to nezažili.
  • 00:14:47 Možná pro lidi, kteří si říkají:
    Ono je to vlastně úplně špatně.
  • 00:14:50 Pak z toho vznikají věty typu,
    jestli tehdy náhodou nebylo lépe.
  • 00:14:53 Tedy já bych to nikdy neřekl,
    ale občas to je slyšet.
  • 00:14:55 Jakube, to, že někdo vám řekne,
    to, že mohu svobodně cestovat,
  • 00:14:59 že se mohu svobodně vyjadřovat,
    že mohu číst knihy, které chci,
  • 00:15:02 že mohu říkat názory,
    že si mohu vybrat,
  • 00:15:05 tak pro některé lidi,
    tak oni vám řeknou:
  • 00:15:08 No a co,
    když na to nemám prachy.
  • 00:15:11 Pro ně ten pocit osobní svobody
    nemá takový význam jako třeba to,
  • 00:15:14 že si mohou jít na pivo
    a jít na svíčkovou. Nevím.
  • 00:15:18 Ale já se s těmito lidmi
    neidentifikuji
  • 00:15:21 a já se cítím
    jako svobodný člověk.
  • 00:15:24 Společnost za veselejší současnost
    spolu uspořádala
  • 00:15:27 i jednu velmi veselou
    silvestrovskou oslavu.
  • 00:15:29 Hlavním řečníkem na ní byl
    prezident republiky,
  • 00:15:31 tehdy ve funkci pouhé dva dny.
  • 00:15:33 Chcete-li stihnout půlnoc,
    prosím vás, abyste se uklidnili.
  • 00:15:38 Dovolte mi,
    abych vám představil svůj doprovod.
  • 00:15:42 Je tu pan ministr vnitra
    Richard Sacher.
  • 00:15:50 Ministr práce a sociálních věcí
    Petr Miller.
  • 00:15:59 Paní Millerová.
  • 00:16:03 A paní Havlová.
  • 00:16:10 Půlnoc se blíží,
    půlnoc se blíží,
  • 00:16:13 a proto se omezím na jednu větu.
  • 00:16:16 Tento silvestr organizuje,
    jak víte či nevíte,
  • 00:16:20 Hrobka společně se Společností
    za veselejší současnost.
  • 00:16:28 Název druhé z těchto dvou
    nezávislých iniciativ
  • 00:16:32 mi nahrává na smeč,
    abychom si připili na to,
  • 00:16:36 abychom do dalšího desetiletí
    vstupovali s nadějí,
  • 00:16:42 že toto desetiletí bude veselejší
    než tisíciletí minulé.
  • 00:17:10 Přátelé, dovolte mi několik slov.
    Já bych oslovil pana prezidenta,
  • 00:17:16 protože skupina výtvarníků,
    kteří si říkají Tvrdohlaví,
  • 00:17:19 připravila pro pana prezidenta
    Václava Havla dar,
  • 00:17:24 ve kterém jsou jejich vlastnoručně
    vyrobené korunovační klenoty.
  • 00:17:46 Pan prezident děkuje Tvrdohlavým,
    je dojat, ale upozorňuje,
  • 00:17:51 že začíná demokracie,
    ne monarchie. Zatím.
  • 00:18:02 I když jsme tady mluvili o tom,
    že ta doba nebyla veselá,
  • 00:18:05 tak tohle už byla doba
    vysloveně veselá.
  • 00:18:08 Tohle byla doba ani ne tak veselá,
    ta doba byla absolutně euforická.
  • 00:18:12 Já jsem strašný solitér.
  • 00:18:15 Já nesnáším být součástí
    jakéhokoliv davu, nemám to ráda.
  • 00:18:20 Ty demonstrace tehdy jsem zvládala,
    protože to bylo něco jiného.
  • 00:18:25 My jsme ještě fungovali
    v první době po 17. listopadu.
  • 00:18:30 My jsme chodili do tzv. Aurory,
    kde se scházeli ti,
  • 00:18:35 kteří se pak stali těmi,
    kteří nám vládnou.
  • 00:18:39 Oni se najednou strašně změnili.
    Víte, to je pravda,
  • 00:18:42 že ti lidé se najednou změnili,
    najednou začali být strašně vážní
  • 00:18:46 a my jsme jim třeba nakoupili
    taková obyčejná zrcátka,
  • 00:18:50 nakoupili jsme jich asi padesát,
    každému jsme dali zrcátko
  • 00:18:54 a říkali jsme: Prosím vás,
    podívejte se na sebe.
  • 00:18:58 Podívejte se na sebe,
    jak vypadáte.
  • 00:19:01 Oni jako vážní revolucionáři
    už to nebrali úplně jako...
  • 00:19:03 Oni se snažili, my jsme tam
    dokonce jednou přišli jako pionýři.
  • 00:19:07 Já jsem oslovovala Václava Klause
    pane Havle, byla jsem pionýrka.
  • 00:19:10 Všichni říkali:
    Kdo to sem pustil?
  • 00:19:13 Vypadala jsem příšerně.
    Nevím, jestli to je zaznamenané.
  • 00:19:16 Bohužel asi ne,
    ale fotky z toho určitě existují.
  • 00:19:19 Ten Klaus říkal:
    Ale já nejsem Havel.
  • 00:19:22 To bylo strašné.
    Krásná situace.
  • 00:19:24 Jak se změnil Václav Havel
    v té době?
  • 00:19:28 Vy jste ho znala jako člověka,
    který byl ochoten,
  • 00:19:30 když ho Olga pustila na písek,
    a teď z něj byl revolucionář,
  • 00:19:35 který, ať to je, jak to je,
    měl obrovskou odpovědnost.
  • 00:19:39 Já vám řeknu jednu věc.
    Jsou lidé,
  • 00:19:42 kteří se dodneška nezměnili,
    kteří jsou naprosto,
  • 00:19:45 co se osobnosti týče,
    konzistentní.
  • 00:19:48 A to Václav Havel strašně dlouho
    byl, ale ta prezidentská funkce
  • 00:19:53 a to, čím on za těch 22 let prošel,
    tam ten člověk se musí změnit,
  • 00:19:58 i kdyby byl pevný jak skála,
    ale těmi okolnostmi,
  • 00:20:01 tím, že se z něj stala
    taková osobnost,
  • 00:20:06 nemá svůj soukromý život,
    ale když třeba řeknu Dana Němcová,
  • 00:20:10 tak to je člověk,
    který se absolutně nezměnil.
  • 00:20:14 Jak můj tatínek říká,
    že duševní stav se zračí
  • 00:20:18 ve vaší tváři
    a ve fyziognomii.
  • 00:20:22 Když tady Dana byla,
    když se na ni podíváte dneska
  • 00:20:26 a vidíte ji před 20 lety,
    ona má jen kratší vlasy.
  • 00:20:30 -Ona je absolutně stejná.
    -Já jsem rád, že ji zmiňujete,
  • 00:20:33 protože paní Němcová také patřila
    mezi ty velmi statečné disidentky.
  • 00:20:36 Jsem rád,
    že byla i v tomto pořadu.
  • 00:20:38 Zpět k Václavu Havlovi.
    Nemůžu se nezeptat,
  • 00:20:41 na to se vás ptají všichni,
    že vy jste se pak dali
  • 00:20:44 pracovně dohromady
    zvláštním způsobem,
  • 00:20:46 protože ta pionýrka nakonec
    se stala osobní asistentkou.
  • 00:20:50 My jsme tomu říkali sekretářka.
  • 00:20:52 Já to říkám tak,
    jak se tomu říká dnes.
  • 00:20:55 Tak se omlouvám.
    Dobře, byla jste sekretářka.
  • 00:20:58 Bylo to tak,
    že 14. ledna 1990 jsme potkali,
  • 00:21:02 to bylo pár dní předtím,
    Mirka Kvašňáka, což byl...
  • 00:21:06 -Tehdejší šéf ochranky.
    -Ne, to ještě nebyl. Tajemník.
  • 00:21:10 Prezident měl tři tajemníky.
    Já říkám: Jak je na Hradě?
  • 00:21:14 On říká: Hrůza hrůzoucí.
    Je to obrovské.
  • 00:21:17 Nejsou tam telefony,
    nic tam nefunguje.
  • 00:21:19 My tam běháme po chodbách
    jak šílenci.
  • 00:21:21 Ta disidentská společnost
    držela více při sobě.
  • 00:21:24 Ti lidé se pořád ještě stýkali,
    takže se nám podařilo
  • 00:21:28 dostat se k prezidentovi, my jsme
    mu předali symbolickou koloběžku,
  • 00:21:32 aby mohl zvládat ty chodby.
    To bylo opravdu symbolické,
  • 00:21:35 protože to byla ta malá dřevěná.
    Pan prezident říkal:
  • 00:21:38 Báro, nemáš čas?
    Já říkám: Mám. Co bys potřeboval?
  • 00:21:41 On říkal: Nemohla bys tady...
    Protože oni jak ke mně pořád chodí,
  • 00:21:44 oni chodí najednou,
    já bych potřeboval,
  • 00:21:46 abys je pouštěla,
    takže já jsem dělala vrátnou.
  • 00:21:49 -Hradní vrátná.
    -Já jsem pouštěla...
  • 00:21:52 Přímo prezidentská.
    Bylo to hrozně krásné.
  • 00:21:56 Já jsem tam byla jen tři dny.
    Přiběhl Saša Vondra,
  • 00:22:00 přiběhl Žanťák,
    přiběhl Jirka Křižan a já říkám:
  • 00:22:03 Ne, ne, teď je tam...
    Oni mě hrozně nenáviděli,
  • 00:22:06 protože já jsem měla tu moc říci,
    kdo tam půjde a kdo ne.
  • 00:22:09 -Dveřník má vždy největší moc.
    -Vždyť to znáte.
  • 00:22:12 Nicméně pak se to překvalifikovalo
    na sekretářku,
  • 00:22:15 protože pan prezident se rozhodl,
    že by si mě tam nechal,
  • 00:22:18 takže jsem dva roky
    tam takhle pobývala.
  • 00:22:21 Pojďme se ještě jednou v závěru
    podívat na veselé záběry z r. 1989.
  • 00:22:26 Anketa Originálního videojournalu
    se týkala toho,
  • 00:22:30 co oslovené nejvíc rozesmálo
    v roce 1989.
  • 00:22:34 Kdy jste se letos nejvíc pobavil,
    zasmál?
  • 00:22:38 Když jsem se díval na záznam
    soudruha Jakeše,
  • 00:22:42 jak nám povídal na Červeném Hrádku.
  • 00:22:45 Letos co mě nejvíc pobavilo?
    Miloš Jakeš.
  • 00:22:49 A vás, pane Malý?
  • 00:22:51 Vtipné odpovědi davu na Letné
    a na Václavském náměstí.
  • 00:22:56 Nejvíc mě rozesmála věta, kterou
    pronesl dav na Letenské pláni,
  • 00:23:01 když tam mluvil Ruml a řekl,
    že se právě vrátil z basy.
  • 00:23:06 Celý dav, sto tisíc lidí,
    se ho ptal: Co jste měli?
  • 00:23:14 Mě pobavilo asi...
    Byl to čtvrtý den stávky.
  • 00:23:19 Ještě jsme nevěděli,
    jestli nás rozsekají nebo ne.
  • 00:23:24 Byla jsem v Ústí nad Labem
    a tam jedna paní na mě křičela
  • 00:23:28 takhle zezdola.
    Já jsem jí říkala: Pojďte nahoru.
  • 00:23:32 Ona řekla, že si nepřeje,
    aby tento stát vedl Landovský.
  • 00:23:37 To mě dost pobavilo.
  • 00:23:40 Já myslím,
    že zábavná byla celá revoluce.
  • 00:23:44 Možná časem uvidíme,
    že to až taková zábava nebyla,
  • 00:23:48 že to byla spíš dřina.
    Nevím.
  • 00:23:51 Co mě letos nejvíc pobavilo?
  • 00:23:54 -Kocáb v parlamentě?
    -Asi jo, asi že Kocáb je poslanec.
  • 00:23:58 -To je pro mě největší šok.
    -A vedle toho?
  • 00:24:02 A vedle toho ne přímo pobavilo,
    ale byl jsem šťastný,
  • 00:24:06 jak se věci hnuly
    během naší krásné revoluce.
  • 00:24:10 To člověku připadá pořád
    jako sen, ale je to nádherné.
  • 00:24:14 Celý tento podzim nádherný,
    to je perfektní.
  • 00:24:18 Hlavně to, že jsme všichni Havla
    udělali prezidentem.
  • 00:24:23 To je největší happening světa.
    Je to to nejlepší, co může být.
  • 00:24:28 -Děkuji. Nechte si chutnat.
    -Děkujeme.
  • 00:24:33 Co bylo nejveselejší
    pro představitelku
  • 00:24:35 Společnosti za veselejší současnost
    v roce 1989?
  • 00:24:38 Já vám to řeknu.
  • 00:24:39 Já jsem 25. prosince toho roku,
    protože jsem věděla,
  • 00:24:44 že už v tom kriminále neskončím,
    tak jsem přišla do jiného stavu,
  • 00:24:48 takže já to vím přesně.
    25. prosince 1989.
  • 00:24:52 Já jsem čekal nějakého Jakeše
    nebo něco s Václavem Havlem.
  • 00:24:56 Takže pro vás je to vlastně
    docela osobní zážitek.
  • 00:25:00 -Je, já bych jinak děti neměla.
    -Takže to s tím zcela souviselo?
  • 00:25:05 -S revolucí?
    -Ano.
  • 00:25:07 -Bez revoluce by nebylo...
    -Ne.
  • 00:25:08 Co na to říci na závěr?
    Snad poděkovat za to,
  • 00:25:12 že jste přišla.
    Díky za vaše vyprávění.
  • 00:25:15 Určitě i díky za to,
    že jste se snažili tu dobu dělat
  • 00:25:18 o něco méně smutnou nebo trudnou.
    Díky moc. Na shledanou.
  • 00:25:22 A já děkuji za pozvání.
  • 00:25:24 Tak vidíte, i neveselé časy
    se daly prožít s úsměvem na rtech.
  • 00:25:28 Alespoň občas.
    Díky za pozornost.
  • 00:25:32 Na shledanou u dalšího dílu
    seriálu Originální videojournal.
  • 00:25:40 Skryté titulky: Věra Kotlínová
    Česká televize, 2011

Související