iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
28. 4. 2011
15:20 na ČT2

1 2 3 4 5

18 hlasů
29959
zhlédnutí

Až na vrchol

I bez nohou se dá dojít daleko. Připravili: A. Vebrová, Š. Volemanová a J. Hovorka

26 min | další Dokumenty »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

Až na vrchol

  • 00:00:05 HUDBA
  • 00:00:21 Mě hory lákají
    hodně.
  • 00:00:23 Kopce a příroda.
  • 00:00:28 Už odmala mě
    to táhlo,
  • 00:00:29 protože mě rodiče
    učili jezdit na hory,
  • 00:00:32 jezdili jsme
    pořád lyžovat.
  • 00:00:34 Zdolal jsem
    pár kopečků,
  • 00:00:36 začínal jsem
    ve Žďárských vrchách
  • 00:00:38 na Devíti skalách,
    Sněžka na Obřím dole
  • 00:00:42 a pak to bylo
    během pěti dnů
  • 00:00:44 pět nejvyšších
    vrcholů u nás.
  • 00:00:47 HUDBA
  • 00:00:57 Můj úraz se stal
    ve Žďáru nad Sázavou
  • 00:00:59 9. července 1988.
  • 00:01:03 Bylo to dopoledne
    v 10 hodin,
  • 00:01:05 kdy jsme vyjížděli
    tady odsud,
  • 00:01:07 z Pardubic do Brna,
  • 00:01:10 s kamarádem
    Pavlem Bohuňkem
  • 00:01:12 a s jeho přítelkyní
    Věrkou,
  • 00:01:14 jeli jsme do Brna
    na rockový festival.
  • 00:01:19 Před Žďárem nad Sázavou
  • 00:01:20 jsme měli problém
    s paní průvodčí.
  • 00:01:23 Ona tvrdila, že máme
    špatné jízdenky,
  • 00:01:26 a přišla s nápadem,
  • 00:01:28 že jeden z nás
    může vystoupit
  • 00:01:30 a jízdenky dokoupit.
  • 00:01:32 Říkám, dobře,
    dokoupíme.
  • 00:01:35 A jak dlouho tam
    ten vlak stojí?
  • 00:01:38 A ona tvrdí,
    že 10-12 minut.
  • 00:01:40 Vběhnul jsem do haly,
    do pokladny a říkám,
  • 00:01:43 že chci tři jízdenky
    na Brno.
  • 00:01:45 A ona se ptá,
    čím chci jet?
  • 00:01:47 Tím vlakem, co právě
    odjíždí, tím spěšným.
  • 00:01:54 Ona říká,
    ten už dávno odjel.
  • 00:01:55 Já povídám,
    to není možný.
  • 00:01:57 Tak mi dala jízdenky,
    zaplatil jsem je,
  • 00:02:00 vyběhl jsem,
    výpravčí písknul,
  • 00:02:02 vlak se rozjel a byly
    tam otevřené dveře.
  • 00:02:05 Tak jsem do nich
    chtěl naskočit.
  • 00:02:07 Když jsem do nich
    naskočil,
  • 00:02:09 stála tam
    paní průvodčí
  • 00:02:11 a ta na mě zakřičela,
    co blbnu,
  • 00:02:13 že do rozjetého vlaku
    se nenaskakuje,
  • 00:02:16 strčila do mě a já jsem
    spadl pod vlak.
  • 00:02:22 Pak tam někdo
    zařval,
  • 00:02:24 manželka zatáhla
    za ruční brzdu
  • 00:02:29 a já jsem vyběhl
    z vlaku.
  • 00:02:30 Lidi se seběhli,
  • 00:02:32 ale nikdo nereagoval,
    jenom ten kamarád.
  • 00:02:34 Strhnul ze mě tričko
    a zaškrtil mi nohy,
  • 00:02:37 protože viděl,
    co se stalo.
  • 00:02:41 Prý jsem byl při vědomí
    a mluvil s nimi,
  • 00:02:44 ale nic si z toho
    nepamatuju, absolutně.
  • 00:02:50 Tomáš byl hospitalizovaný
    v Novém Městě na Moravě,
  • 00:02:53 v nemocnici,
    a tam ho dali dohromady.
  • 00:02:56 Protože on měl
    víc poranění.
  • 00:02:58 Co já vím, tak tam byla
    amputační poranění končetin,
  • 00:03:02 samozřejmě s nějakou infekcí,
    septický stav tam byl.
  • 00:03:06 Navíc zlomeniny
    žeber,
  • 00:03:09 poranění hrudníku,
    poranění hlavy atd.
  • 00:03:15 Šok. Protože to nebylo
    o tom, že mu vlak ujel nohy,
  • 00:03:18 ale o tom, že jste viděl
    svého mladého bráchu,
  • 00:03:22 který měl půlku obličeje
    úplně skalpovanou,
  • 00:03:27 takže vypadal,
    musím to tak říct,
  • 00:03:29 skoro jako zrůda.
  • 00:03:31 A první, co vám řekl,
    bylo, já nemám nohy.
  • 00:03:38 V době, kdy se
    mu to stalo,
  • 00:03:40 to byl 23letý kluk,
    který hrál aktivně fotbal,
  • 00:03:43 chodil s hezkou slečnou,
    byl zamilovaný
  • 00:03:46 a najednou
    takovýhle zvrat.
  • 00:03:49 Takže on to během těch
    čtrnácti dnů v nemocnici
  • 00:03:53 úplně otočil a řekl,
    budu žít i tak.
  • 00:03:56 Ahoj, děti.
  • 00:03:58 Dobrý den.
  • 00:04:00 Já se jmenuju Tomáš Kvoch,
    je mi 44 roků.
  • 00:04:05 Dělám veškeré bláznoviny
    jako zdravý člověk.
  • 00:04:09 Jak jste začal jezdit autem,
    měl jste nějaké problémy?
  • 00:04:13 Každý, kdo jezdí autem,
    tak chodí dveřmi, z boku.
  • 00:04:17 No a já nasedám kufrem.
    Taková opička.
  • 00:04:21 HUDBA
  • 00:04:36 Sám jsem čekal,
    co jak půjde.
  • 00:04:38 Co zvládnu,
    co nezvládnu.
  • 00:04:40 Zkoušel jsem všechno,
    co by šlo.
  • 00:04:44 Ta soběstačnost začíná
    už nemocnicí.
  • 00:04:47 Třeba když mě
    museli umývat,
  • 00:04:49 tak ne, že by mi to
    bylo nepříjemný,
  • 00:04:53 ale radši už jsem
    chtěl sám.
  • 00:04:59 Pak mi řekli, když jsem
    byl v Kladrubech,
  • 00:05:02 že jsem mladý,
    že mi dají protézy.
  • 00:05:04 Tak jsem se učil
    chodit o protézách.
  • 00:05:06 Ušel jsem pár metrů,
    vyšel jsem schody,
  • 00:05:09 ale šíleně to řezalo
    v tříslech,
  • 00:05:12 takže jsem se rozhodl
    být na vozíku.
  • 00:05:14 Já jsem v tom Tomáše
    nechala plácat, to je pravda,
  • 00:05:18 ze začátku,
    když jsem zjistila,
  • 00:05:20 že na mě začal
    strašně spoléhat.
  • 00:05:23 Pamatuju se
    na okamžik,
  • 00:05:25 kdy jsem mu dovezla do bytu
    starou funkční pračku,
  • 00:05:28 řekla, že jsem tím
    skončila s praním
  • 00:05:32 a že musí
    začít sám.
  • 00:05:34 Z kraje nejdřív nechápal,
    že musí, ale začal sám.
  • 00:05:38 A pak to šlo. Pračka byl
    začátek okamžiku,
  • 00:05:42 kdy jsem řekla,
    skončila jsem.
  • 00:05:46 Koupili jsem
    varnou konvici,
  • 00:05:49 v bytě jsme všechno
    uzpůsobili tak,
  • 00:05:51 aby to měl on.
    Koupili jsme mikrovlnku,
  • 00:05:54 dali ji na ledničku,
    aby na ni dosáhl.
  • 00:05:57 Pak mě překvapil,
  • 00:05:59 dokonce si na plechu začal
    normálně dělat věci v troubě.
  • 00:06:07 Když jsem jel
    za Samsonem
  • 00:06:09 na folkový festival
    do Hrádku u Rokycan,
  • 00:06:13 tak jsem mu slíbil,
    že tam přijedu na vozíku.
  • 00:06:16 Tak jsem se tam
    vydal z Pardubic,
  • 00:06:19 rozplánoval jsem si to
    na 3 dny.
  • 00:06:22 První zastávka
    byla v Sadské,
  • 00:06:25 tam jsem spal v lese.
    Druhá byla u Berouna,
  • 00:06:29 ale jelikož se mi nechtělo
    jet těmi okreskami,
  • 00:06:34 tak jsem to vzal
    po dálnici.
  • 00:06:38 Vím, že se to nesmí,
    ale byl to jen kousek.
  • 00:06:46 No a najednou u Rudné
    přijeli policajti
  • 00:06:50 a prý, co tady
    blázním.
  • 00:06:52 Říkal jsem, že jedu jenom
    tady do Loděnic, do Berouna.
  • 00:06:56 Tak jsem
    pokračoval dál
  • 00:06:58 a oni mě pak vytlačili
    ze silnice
  • 00:07:01 a na Rudné mi řekli,
  • 00:07:03 ať si jedu třeba
    do západního Německa.
  • 00:07:05 Třetí den
    už jsem dojel
  • 00:07:07 do Hrádku u Rokycan
    na festival.
  • 00:07:10 Za dalších 5 let,
    když jsem řekl,
  • 00:07:12 že přijedu na 10. ročník,
    jsem se tam vydal znovu.
  • 00:07:16 Tady jsem měl daný spacák
    s celtou navrchu, s igelitem.
  • 00:07:22 Vzadu jsem měl batohy.
    Už jsem byl chytřejší,
  • 00:07:26 tak jsem si sehnal
    dálniční známku,
  • 00:07:29 kterou jsem si
    nalepil na baťoh
  • 00:07:32 a zajímavý ? dojel jsem
    až do těch Loděnic.
  • 00:07:40 Jednou mě vzali kamarád
    s kamarádkou do Devíti skal.
  • 00:07:48 Tam byl můj
    první výstup.
  • 00:07:51 Oni najednou řekli,
    že půjdou nahoru.
  • 00:07:55 "Počkej tady,
    my si tam vylezeme."
  • 00:07:57 Řekl jsem si:
    "Co já tu budu čekat?"
  • 00:08:01 Tak jsem slezl
    z vozíku,
  • 00:08:03 oni už byli pod tou skalou,
    skoro na skále.
  • 00:08:09 A já jsem za nimi
    cupital,
  • 00:08:11 dolezl jsem nahoru
    a oni: "Co děláš?"
  • 00:08:14 "Já si jdu taky vylézt
    nahoru, když jdete vy."
  • 00:08:18 Tak jsem si to
    vyšmajdal,
  • 00:08:20 vylezl jsem poprvé
    na Devět skal.
  • 00:08:23 Když jsem vylezl
    nahoru,
  • 00:08:26 tak to bylo něco...
    to se nedá popsat.
  • 00:08:32 To je tady,
    v srdíčku.
  • 00:08:34 Pocit, že si člověk
    může někam vylézt.
  • 00:08:38 Úžasný to bylo.
  • 00:08:40 Honza říká, tak, a teď nás
    už čeká jen Sněžka.
  • 00:08:44 Začali jsme se smát. Říkám,
    paráda, tak to zkusíme.
  • 00:08:50 Kolik jste dělal
    sportů?
  • 00:08:52 Kolik jsem dělal
    sportů...
  • 00:08:55 Začínal jsem
    se stolním tenisem,
  • 00:08:57 pak jsem dělal atletiku,
    házel jsem oštěp, disk.
  • 00:09:01 Z ping pongu a atletiky
    jsem přešel na velkej tenis.
  • 00:09:05 A teď posledních 11 let
    se věnuju a hraju sledge hokej.
  • 00:09:12 To jsou takové sáňky,
    kde jsme asi 9 cm nad ledem.
  • 00:09:17 Na tom je rám a sedák,
    do kterého si sedneme,
  • 00:09:22 máme dvě zkrácené
    hokejky,
  • 00:09:24 na jejich konci jsou bodce,
    kterými se odrážíme.
  • 00:09:29 S tímhle sportem,
    kterému se teď věnuju nejvíc,
  • 00:09:32 jsme se dostali na mistrovství
    světa do Bostonu, do Ameriky.
  • 00:09:38 Tomáše jsem viděl
    poprvé v televizi,
  • 00:09:40 když hrál
    sledge hokej.
  • 00:09:42 Díky němu jsem zjistil,
    co to sledge hokej je.
  • 00:09:46 Potřeboval jsem kontakty
    na nějaké kluby,
  • 00:09:48 tak jsem za ním šel.
    Pokecali jsme,
  • 00:09:51 překvapilo mě, že on sám si
    ze sebe dělá černej humor,
  • 00:09:55 říká o sobě,
    že je krátkej a tak.
  • 00:09:57 Dal mi kontakty na lidi
    ze sledge hokeje.
  • 00:10:00 Začali jsme shánět lidi
    s handicapem i zdravé,
  • 00:10:03 pak peníze,
    vybavení
  • 00:10:05 a příští rok,
    vlastně teď od září,
  • 00:10:08 vstupujeme do Sportmall
    sledge hokejové ligy
  • 00:10:12 a začínáme hrát.
  • 00:10:13 Doufáme, že na dně
    tabulky nebudeme.
  • 00:10:17 Já hraju hokej
    asi 5 let,
  • 00:10:19 prakticky od té doby
    jsem i v reprezentaci,
  • 00:10:21 takže 5 let hraju
    s Tomášem za reprezentaci
  • 00:10:24 a teď poslední sezónu
    spolu hrajeme za Kolín.
  • 00:10:27 Jako hráč je zkušený,
    zodpovědný.
  • 00:10:30 Když mu to jde,
  • 00:10:31 jakože mu to jde
    skoro pokaždý,
  • 00:10:33 tak je dobrej.
    Když něco nejde,
  • 00:10:34 tak je nervák
    a rozčiluje se na všechny.
  • 00:10:38 Tady mi někteří věří,
  • 00:10:40 že bych to měl dotáhnout
    až na paralympiádu v Soči,
  • 00:10:43 když by zdraví
    vydrželo,
  • 00:10:45 tak bych to tam chtěl
    dotáhnout, ale uvidím.
  • 00:10:48 Moc neslibuju,
    že bych to vydržel.
  • 00:10:50 Co bychom tam dělali
    bez takovýho obránce.
  • 00:10:53 Obránci jsou
    nedostatečný zboží.
  • 00:11:00 Kolik mám medailí?
  • 00:11:02 Hodně medailí
    a přiznám se,
  • 00:11:04 že si nechávám
    jenom některé,
  • 00:11:06 jinak veškeré medaile
    a poháry rozdám.
  • 00:11:09 Já ten sport dělám,
    protože mě baví,
  • 00:11:11 a ne kvůli tomu, abych něco
    získal, nějaké ceny.
  • 00:11:17 Kdyby se mu nestal
    úraz, myslím,
  • 00:11:19 že bychom o něm věděli
    jako o dobrém fotbalistovi.
  • 00:11:23 Tím, že se mu stal
    úraz, víme o něm,
  • 00:11:25 jako o výborném
    hokejistovi.
  • 00:11:31 V dnešní době je už
    ta finanční situace jiná,
  • 00:11:35 když chceš
    sportovat,
  • 00:11:38 třeba tenisový vozík
    stojí 90 až 100 tisíc.
  • 00:11:45 Handbike, který bych
    jednou chtěl, stojí 130 tisíc.
  • 00:11:50 Přijde mi, tady u nás, že je
    to až šíleně předražené.
  • 00:11:54 Nebo monoski. To všechno
    jde na desetitisíce a výš.
  • 00:12:00 Paradoxem je,
  • 00:12:01 že třeba na tento
    mechanický vozík
  • 00:12:04 dávají příspěvek 21 tisíc
    a zbytek si musíš doplatit.
  • 00:12:09 A vozíky dneska stojí
    od 38-40 tisíc výš.
  • 00:12:14 Většina z nás
    oslovuje nadace,
  • 00:12:18 aby přispěly
    na vozíky.
  • 00:12:25 Mě mrzí to,
  • 00:12:28 že na sportovní vozíky
    nepřispívají,
  • 00:12:31 ale na čtyřkolku
    přispívají půlkou.
  • 00:12:36 Já mám dobré zkušenosti
    jen s Kontem BARIÉRY.
  • 00:12:41 Jiným, co jsem napsal,
    tak nikdo mi nikdy nic nedal.
  • 00:12:46 Mně přispívala nadace
    Konto BARIÉRY,
  • 00:12:49 to bylo na tento
    vozík.
  • 00:12:51 A teď bych potřeboval nový,
    protože už pomalu odchází.
  • 00:12:58 Na ně máme vždycky
    možnost zažádat
  • 00:13:00 o příspěvek
    po pěti letech.
  • 00:13:02 Budu muset oslovit
    zas nějaké nadace.
  • 00:13:11 Na internetu i co mi bylo
    řečeno od známých,
  • 00:13:15 tak mi bylo doporučeno
    zkusit vás.
  • 00:13:18 Nadační fond J&T
    byl založený v roce 2004,
  • 00:13:22 působíme celorepublikově.
    Důležitou oblastí,
  • 00:13:25 kvůli které tu byl
    i pan Tomáš,
  • 00:13:28 je oblast handicapovaní
    a nemocní.
  • 00:13:31 V této oblasti přispíváme
    na různé kompenzační pomůcky,
  • 00:13:36 jako jsou invalidní
    vozíky, motomedy,
  • 00:13:40 pomáháme i se stavebními
    úpravami,
  • 00:13:44 aby to lidé doma
    měli bezbariérové,
  • 00:13:47 mohli fungovat
    v běžném životě.
  • 00:13:50 Poskytujeme
    i příspěvky na auta,
  • 00:13:53 na plošiny, máme toho
    poměrně dost.
  • 00:14:03 Když jsem prvně zkusil
    hrát tenis na vozíku,
  • 00:14:06 tak jsem tam
    potkal Tomáše.
  • 00:14:08 To bylo před 13 lety.
    Od té doby se známe.
  • 00:14:14 Nedokážeme si to
    nikdo představit,
  • 00:14:16 co on dokáže
    zvládnout.
  • 00:14:17 Když nám řekne,
    jak leze na hory...
  • 00:14:20 My jsme nikdo nic
    takového nedělali,
  • 00:14:23 ale on se od té doby,
    co se mu stal ten úraz,
  • 00:14:28 nějak zabejčil
    a takhle to má.
  • 00:14:33 On je hodný,
    ale prevít taky.
  • 00:14:36 Do všeho hned hr!
  • 00:14:39 A my ostatní se s tím
    musíme poprat.
  • 00:14:42 On si to usmyslí
    a my podle toho jedeme.
  • 00:14:46 Je to tak?
  • 00:14:47 ?Ne.
    ?Jojo.
  • 00:14:50 Tom je velký
    individualista.
  • 00:14:52 To měl v sobě odmalička,
    vždycky byl sám za sebe.
  • 00:14:56 To bylo tím,
  • 00:14:57 že jsme strašně brzo
    přišli o maminku
  • 00:15:00 a pak de facto brzo
    i o otce.
  • 00:15:02 Určitou dobu
    žil s otcem,
  • 00:15:04 s druhou manželkou
    a Alešem,
  • 00:15:07 což byl nevlastní
    bratr,
  • 00:15:09 který v 28 letech umřel
    taky, při tenisu na hřišti.
  • 00:15:16 Těch tragédií bylo tolik,
    že vás to tak ovlivní,
  • 00:15:19 že si řeknete,
    já se tomu nepoddám.
  • 00:15:23 Čím snad těch
    tragédií bylo víc,
  • 00:15:25 tím víc on měl vůli žít,
    i s tím handicapem, který má.
  • 00:15:31 Je to o psychice
    a nezůstat sám.
  • 00:15:34 Vždy, když něco děláte,
    tak se s někým potkáte.
  • 00:15:38 O tom to je.
  • 00:15:40 Dostanete se mezi lidi
    a je to zas něco jiného.
  • 00:15:48 Jak jsme jeli naposledy
    Tour de Labe,
  • 00:15:51 jeli jsme tudy
    podél Labe,
  • 00:15:53 to bylo hlavně
    kvůli bezbariérovosti.
  • 00:15:56 Od pramene Labe
    až do Děčína.
  • 00:16:00 431 kilometrů
    a 750 metrů.
  • 00:16:03 Jeli jsme tři kluci
    na vozíkách.
  • 00:16:05 Já, Zdenda Kyrch
    a Zdenda Šafránek.
  • 00:16:09 Některé úseky byly hodně
    náročné, některé v pohodě.
  • 00:16:14 Tomáš je velice
    dobrý kamarád,
  • 00:16:16 jezdí se mi s ním
    perfektně. Super zábava,
  • 00:16:19 Tomáš legraci nezkazí.
    Bezvadný člověk.
  • 00:16:24 On má ohromě
    silnou vůli
  • 00:16:26 a chuť překonávat
    veškeré překážky.
  • 00:16:30 Všechny ostatní v rodině
    přivádí do zoufání,
  • 00:16:33 připravuje o nervy.
  • 00:16:36 ?To mi nepřijde.
    ? Dělá bláznivý kusy.
  • 00:16:45 Partnerské vztahy...,
  • 00:16:48 až když jsem se
    úplně osamostatnil,
  • 00:16:51 dostal jsem
    v Pardubicích byt,
  • 00:16:54 tak už to bylo
    něco jiného.
  • 00:16:57 Ale v té době,
  • 00:16:58 kdy jsem pendloval
    Kladruby, Bohdaneč, u sestry,
  • 00:17:05 tak jsem o partnerském
    vztahu nepřemýšlel.
  • 00:17:09 Neměla jsem strach,
    že zůstane sám,
  • 00:17:11 ale jestli to dokáže
    dotáhnout tak,
  • 00:17:14 že bude v jednom
    svazku.
  • 00:17:20 Jestli ty jeho zájmy dokáže
    partnerka pochopit.
  • 00:17:23 Protože on je svéráz furt,
    zůstane takový pořád.
  • 00:17:28 Tady je moje přítelkyně,
    když zrovna čekáme Kubu.
  • 00:17:32 Teď jsme spolu
    8 let.
  • 00:17:35 Pěkný vztah
    mají,
  • 00:17:36 ale Tom je přesto
    stále svobodný, svůj.
  • 00:17:41 On se Kubíkovi bude
    věnovat do roztrhání,
  • 00:17:44 pro Jindřišku udělá
    všechno,
  • 00:17:46 ale ten svůj prostor
    si stejně nechá.
  • 00:17:56 Když mi partnerka řekla,
    že budu tátou,
  • 00:18:00 byl jsem hodně
    překvapený.
  • 00:18:06 A když se Kuba
    měl narodit,
  • 00:18:08 byl jsem zrovna na turnaji
    ve Stockholmu,
  • 00:18:12 autobusem,
    s reprezentací.
  • 00:18:18 Když jsme se
    vraceli,
  • 00:18:20 byli jsme na trajektu
    Trelleborgu do Německa,
  • 00:18:26 volala mi, že už musí
    do porodnice.
  • 00:18:31 To byl pro mě šok,
  • 00:18:33 protože jsem chtěl
    být u porodu.
  • 00:18:35 Říkám, hoši,
    musíme jet,
  • 00:18:36 žádný zastavování,
    žádný čůrání.
  • 00:18:39 Autobus se mnou jel
    až před porodnici.
  • 00:18:41 Kuba hodinu na to
    šel na svět,
  • 00:18:44 takže jsem to ještě stihnul,
    byl jsem u porodu.
  • 00:18:48 HUDBA
  • 00:19:00 Kubíka máme,
    Kubík je Tomášův,
  • 00:19:02 ale když se Tomáš
    rozhodne,
  • 00:19:04 že si pojede vylézt
    další hory, tak pojede.
  • 00:19:09 V tom ho to nezměnilo,
    že by ho to usměrnilo.
  • 00:19:13 On si žije
    dobrodružně.
  • 00:19:18 Je to něco jiného,
    když člověk už má své dítě.
  • 00:19:22 Třeba když jdeme
    tady na horách,
  • 00:19:25 mám strach, aby mi
    někam nezahučel.
  • 00:19:30 Protože nevím, jak bych
    se pro něj dohrabal.
  • 00:19:44 Když by na to
    byly finance,
  • 00:19:46 chtěl bych si pořídit
    monoski a s Kubou lyžovat.
  • 00:19:51 To by bylo úžasné jet
    spolu na hory a zalyžovat si.
  • 00:19:56 Já budu mít auto,
    co má takovej plac.
  • 00:20:01 A já zmáčknu čudlík
    a ono to sjede.
  • 00:20:07 Pak ho dám dovnitř, můžu ho
    nastartovat a i svézt taťku.
  • 00:20:16 Mě třeba Kuba dostal,
    prý až bude velkej...
  • 00:20:23 Je mu 6 let.
  • 00:20:25 A on mi v 5 letech řekne,
    taťko, až budu velkej,
  • 00:20:29 až budu mít svoji
    maminku a barák,
  • 00:20:38 tak já tam udělám výtah
    a budeš jezdit za mnou.
  • 00:20:41 Tohle vám řekne
    5letý kluk.
  • 00:20:44 Já jsem musel odjet
    a rozbrečet se.
  • 00:20:48 Zážitky mám takové,
    že jsem na vozíku
  • 00:20:51 třeba vyjel na nejvyšší
    horu u nás.
  • 00:20:55 Víte, která to je?
  • 00:20:56 ? Sněžka!
    ? A víte, kolik měří?
  • 00:20:59 1602 metrů. Vyjel jsem
    na vozíku až nahoru.
  • 00:21:04 HUDBA
  • 00:22:05 Honza říká, ještě bychom
    to mohli zkusit Obřím dolem,
  • 00:22:08 ale tam se na vozíku
    nedostaneš.
  • 00:22:12 Říkám, tak to
    zkusíme po rukách.
  • 00:22:17 Když jsme
    tam šli,
  • 00:22:18 byl jsem doopravdy
    nepřipravený.
  • 00:22:22 Asi po kilometru
    jsme to otočili.
  • 00:22:24 Byla tam hrozná zima,
    cítil jsem, že to nebude ono.
  • 00:22:31 To nemá cenu.
    Bohužel.
  • 00:22:39 Tak jsem se na to
    půl roku připravoval,
  • 00:22:42 a když jsem se pak
    rozhodl, že to zkusím,
  • 00:22:46 řekl jsem,
    když vylezu nahoru,
  • 00:22:49 udělám ještě tolik kliků,
    kolik lidí se mnou dojde.
  • 00:22:56 Obřím dolem jsem to
    vylezl asi za 7 hodin a něco.
  • 00:23:01 Nahoře už jsem si
    hrábnul, už jsem nemohl,
  • 00:23:04 na těch kamenných
    schodech a tak.
  • 00:23:08 Vylezl jsem nahoru,
    padnul jsem na zem,
  • 00:23:11 lehnul jsem.
    A Libor Poláků,
  • 00:23:14 hecíř, říká: "Hele, něco
    jsi nám dole slíbil."
  • 00:23:20 "A co?
    Já už nemůžu."
  • 00:23:22 "Kliky."
  • 00:23:24 "Tak mně nechte
    voraz."
  • 00:23:25 Napil jsem se,
    dal jsem si chvíli voraz
  • 00:23:28 a ještě jsem
    udělal 7 kliků.
  • 00:23:30 Píše se o vás
    v knihách?
  • 00:23:32 Já nevím. V jedné knize
    se o mně psalo,
  • 00:23:35 a to byla Guinessova
    kniha rekordů.
  • 00:23:37 Kdo z vás umí kliky?
  • 00:23:44 Pojďte!
  • 00:23:45 Všichni do kliků.
  • 00:23:50 A jedem!
  • 00:24:03 Ještě jsem zkoušel
    v Tatrách Slavkovský štít.
  • 00:24:07 A když jsem byl v půlce,
    možná tři čtvrtě,
  • 00:24:10 tak mě vůdce,
    který se mnou šel,
  • 00:24:13 tam musím mít
    horského vůdce,
  • 00:24:16 už nechtěl dál pustit,
    protože jsem mu řekl,
  • 00:24:19 že nahoře chci
    byvakovat.
  • 00:24:21 On řekl, že to nepřipadá
    v úvahu, tak jsem musel dolů.
  • 00:24:25 Ale když jsem
    tam slezl, říká,
  • 00:24:27 kdybych věděl, že takhle
    rychle lezeš dolů,
  • 00:24:29 tak jsem tě nechal
    pokračovat.
  • 00:24:31 Já jsem myslel,
    že jak jsem malej,
  • 00:24:33 tak vyskočím
    a jednu mu jí fláknu.
  • 00:24:45 -Jak to uděláme?
    -Jak to uděláme?
  • 00:24:47 Sjedete?
  • 00:24:51 -Moc dobrej!
    -Co?
  • 00:24:53 Jste moc dobrej.
  • 00:24:55 Myslím, že si řekl,
    že se s tím popere.
  • 00:24:58 A tak žije život,
    jako by ty nohy měl.
  • 00:25:01 A možná,
    že ještě líp.
  • 00:25:02 Kdyby nohy měl,
    myslím,
  • 00:25:05 že neudělal všechno to,
    co dělá teď.
  • 00:25:10 On to nebere jako handicap.
    Je to pro něj výzva.
  • 00:25:21 Já říkám jedno,
    když někdo tvrdí,
  • 00:25:24 že něco nejde,
    kecá.
  • 00:25:25 Protože všechno jde,
    ale musí chtít
  • 00:25:28 a sáhnout si
    až na to svoje dno.
  • 00:25:55 Titulky: Sandra Vebrová
    Česká televize, 2011

Související