iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
2. 6. 2019
14:15 na ČT2

1 2 3 4 5

3 hlasy
3017
zhlédnutí

Uchem jehly

Lilian Malkina

26 min | další Náboženské »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

Uchem jehly

  • 00:00:14 -Otec byl strašně muzikální člověk,
    hrál na všechno, co viděl.
  • 00:00:19 I mě naučil na... na...
  • 00:00:22 V tu dobu nebyl zapalovač,
    byly tužky, "Carmen", Bizet.
  • 00:00:31 -V 55 letech odložila kariéru
    známé divadelní a filmové herečky
  • 00:00:36 a rozhodla se opustit zemi i řeč
    a začít žít v Česku
  • 00:00:40 jako neznámá cizinka.
    Nejdřív neznala češtinu,
  • 00:00:44 i později jí zůstal
    výrazně ruský přízvuk.
  • 00:00:47 To vše nedávalo příliš šancí,
    že by se někdy na divadelní jeviště
  • 00:00:52 ještě mohla vrátit.
    Přišlo však překvapení.
  • 00:00:56 I v Česku si herečka dokázala
    podmanit spoustu diváků.
  • 00:01:00 Mým hostem je paní LILIAN MALKINA.
  • 00:01:08 Vy jste, paní Lilian,
    chtěla být odjakživa herečkou?
  • 00:01:12 -Ne. Já jsem chtěla bejt, no...
    Já chtěla bejt balerína.
  • 00:01:17 -Baletkou, balerínou.
  • 00:01:19 -Baletkou, balerínou, tanečnicí.
    A začalo to strašně brzy.
  • 00:01:25 V 6 let.
  • 00:01:27 Já byla v Talinu,
    v svojej vlasti,
  • 00:01:31 a tam otvírala se
    taneční konzervatoř.
  • 00:01:38 V roce 47 myslím,
    nebo 8.
  • 00:01:42 A brali tam do konzervatoře
    jenom děti od devíti let.
  • 00:01:47 Mně bylo buďto 7 nebo 8.
    7.
  • 00:01:50 Já křičela, dupala nohami doma
    a křičela: "Já chci tančit!
  • 00:01:55 Já chci tančit!
    Já chci tančit!"
  • 00:01:57 Chudák maminka přivedla mě
    na tu konzervatoř.
  • 00:02:02 A tam byla taková profesorka
    z Leningradu,
  • 00:02:05 veliká
    Agrippina Yakovlevna Vaganova,
  • 00:02:10 která na nás všech podívala se.
  • 00:02:14 A řekla: "Vod ta malinká, tlustá,
    ať ještě jednou něco udělá mně.
  • 00:02:20 Zatanči mně, holka."
  • 00:02:24 Já zatančila,
    ona němohla udržať se od smícha.
  • 00:02:30 Já myslela konec.
  • 00:02:32 Ona pozvala maminku, řekla:
  • 00:02:35 "Vezmeme ji
    a budeme držet ji do těch let,
  • 00:02:39 dokud ona neztloustne.
  • 00:02:42 Jestli neztloustne,
    bude dál studovat.
  • 00:02:46 Jestli ztloustne, vyhodíme."
    Vyhodili mě za 6 let.
  • 00:02:51 -Takže vy máte 6 let baletní školy.
    -Baletní školy.
  • 00:02:55 Ale konzervatoř.
    Já mám 6 let konzervatoře.
  • 00:02:59 Rok já proplakala, celej rok,
    a potom šla na sport i na kroužky,
  • 00:03:05 na činoherní kroužek.
    -A chtěla jste být ještě něco?
  • 00:03:10 -Klaunem jsem ještě chtěla být.
    Já chtěla být klaunem.
  • 00:03:14 Ale bohužel já nevěděla v Talinu,
    že existuje taková škola.
  • 00:03:19 -A to existuje?
  • 00:03:22 -A to existuje,
    představte si, v Moskvě.
  • 00:03:25 A já to nevěděla.
  • 00:03:27 Takže já přijela
    do Petrohradu a dala...
  • 00:03:31 dala přihlášky na dvě školy.
  • 00:03:34 Na sportovní školu
    i na divadelní akademii.
  • 00:03:38 A v divadelní akademii
    byly výsledky dřív.
  • 00:03:42 Tak proto já jsem herečka.
  • 00:03:46 -A co vás zajímalo
    na tom klaunství?
  • 00:03:50 -Zaprvé, já mám strašně,
    no strašně ráda cirkus.
  • 00:03:54 Nejvíc balet a cirkus.
  • 00:03:57 Já jezdila, když byla v Rusku,
    my jezdili,
  • 00:04:01 u nás byla taková skupina lidí.
  • 00:04:05 Jsou baletomány, operomány,
    a my byli cirkusomány.
  • 00:04:09 Tak my věděli, kde v kamenných
    cirkusech v Rusku byly premiéry.
  • 00:04:16 Lidi nám sbírali penízky na vlak,
    i my jezdili na premiéry cirkusů.
  • 00:04:24 Klauni byli pro mě no, no, no.
  • 00:04:29 No, podvědomě klaun je komik.
  • 00:04:35 Tak proto já nebojím se to říct,
    že já jsem na jevišti komik.
  • 00:04:39 Takže mně to zůstalo
    do konce života.
  • 00:04:42 A teď už do konce života,
    protože ten konec není tak daleko,
  • 00:04:46 ha ha ha.
    -No co vy víte?
  • 00:04:49 -Já vím.
    Já cítím.
  • 00:04:53 -Nicméně,
    stala jste se herečkou.
  • 00:04:56 -No stala, stala jsem, ano.
  • 00:04:59 -A asi jste toho nikdy nelitovala.
    -Ne. Ne.
  • 00:05:02 -Když jste studovala herectví
    a vystudovala,
  • 00:05:06 tak měla jste nějakou představu
    rolí, které byste chtěla hrát?
  • 00:05:10 Třeba princezny,
    mladé dívky?
  • 00:05:12 -Od prvního dne já měla,
    já přesně věděla, co já budu hrát.
  • 00:05:17 -Ano?
    -Ale přesně.
  • 00:05:19 Pohádky, různý baby Jagy,
    vědmy různý,
  • 00:05:23 potom takový směšný babičky.
  • 00:05:30 No ale já věděla,
    že Julii já v životě nedostanu.
  • 00:05:34 A hlavně, nechtěla to dělat.
  • 00:05:37 -A hrála jste jenom komické
    humorné role, nebo i vážné?
  • 00:05:41 -No skoro, skoro.
  • 00:05:44 Vážných bylo prostě
    dvě tři čtyry za celej život.
  • 00:05:47 -A vzpomínáte ráda
    na ty komické role.
  • 00:05:50 -No vzpomí...
  • 00:05:53 Ráda vzpomínám na tragický role,
    protože jich bylo málo.
  • 00:05:57 -Aha.
    -Já takovou neměla. Neměla.
  • 00:06:00 Nedávali mně, no.
    A možno to je dobře.
  • 00:06:04 Protože já jsem zvyklá,
    že lidi se smějou,
  • 00:06:07 když já vycházím na jeviště.
  • 00:06:14 -Vraťme se nazpátek.
    Vzpomínáte na své dětství?
  • 00:06:20 -Vzpomínám, jak každý teď,
    když už začíná stařecká demence,
  • 00:06:25 pamatuju, co bylo dávno,
    no nepamatuju, co bylo včera.
  • 00:06:29 -To já mám taky!
  • 00:06:31 -Takže svoje dětství.
  • 00:06:35 Dětství bylo strašné.
  • 00:06:38 Já jsem dítě války.
  • 00:06:42 Narodila jsem se v 38. roce
    v Estonsku.
  • 00:06:46 Sověti nás osvobodili.
    Vás později.
  • 00:06:49 -Ano.
    -A nás v třicet devátém.
  • 00:06:55 Jediný, za co já jim jsem vděčná,
    že v tom třicet devátém roce
  • 00:07:01 my už byli,
    jako oni nás vzali k sobě, jo?
  • 00:07:09 I my byli uže jako Sovětský svaz.
    Takže když přišli Němci...
  • 00:07:16 A Němci hned v jednačtyřicátém,
    hned bombardovali Talin.
  • 00:07:22 Do Pobaltí hned vešli.
  • 00:07:26 Jestli by nás Sověti neodvezli
    do evakuace...
  • 00:07:34 na Sibiř,
    to my dneska by s vámi,
  • 00:07:37 můj zlatej Pavle,
    němluvili by.
  • 00:07:42 A tam už byla...
    Dětství bylo...
  • 00:07:46 No těžké bylo.
    Nebylo hlavně co jíst.
  • 00:07:49 To byla nejhorší věc.
  • 00:07:52 Dávali nám takový kartičky,
  • 00:07:58 na kterých nám dávali
    100 gramů chleba na člověka.
  • 00:08:03 -Na den.
    -Na den.
  • 00:08:05 Nějaký krůpy, něco,
    ale to mě nezajímalo.
  • 00:08:09 Mě zajímal chleba.
  • 00:08:13 I něco mlíko.
  • 00:08:15 A já mám idiosynkrazii k mlíku,
    já nemůžu pít mlíko.
  • 00:08:19 Němohla i němůžu.
    Takže mlíko mě taky nezajímalo.
  • 00:08:23 Takže babky, který seděly v oknech
    a už němogly chodit
  • 00:08:28 a mohly dostat ze svojí
    kartičky mlíko, já chodila.
  • 00:08:36 Na začátku ony mně nevěřily.
    Já jim říkala:
  • 00:08:39 "Babičko,
    já vám přinesu mlíko."
  • 00:08:42 A ony myslely,
    že já odpiju.
  • 00:08:45 Potom viděly,
    že já to nedělám.
  • 00:08:48 I začaly mě všechny prosit,
    abych já chodila jim za mlíkem.
  • 00:08:53 Mně bylo tri, čtyry.
  • 00:08:55 -Takhle malinká?
    -No, takhle malinká.
  • 00:08:58 Když nám bylo pět,
    tak my byli jak teď patnáct.
  • 00:09:01 My jsme byli děti války,
    my jsme byli velký.
  • 00:09:05 Velký ne jako růstem...
    -Starý.-Starý byli.
  • 00:09:11 Takže já jim nosila to mlíko,
    běhala k nim.
  • 00:09:15 I ony mně dávaly malinký
    kousíček, kůrečku chleba.
  • 00:09:20 Malinký kousíček.
  • 00:09:25 Takže ony mně za to dávaly
    ty malinký kousíčky chleba.
  • 00:09:30 Tak o hračkách.
    O jakých hračkách mohla být reč?
  • 00:09:36 O jakých knížkách mohla být řeč?
    Nic nebylo.
  • 00:09:40 My byli v malinkým městečku
    na Sibiři.
  • 00:09:43 Pardon, na Urale my byli,
    my do Sibiře nedojeli, na Urale.
  • 00:09:47 Město jmenovalo Sněžný Tagil.
  • 00:09:50 -Vy jste vlastně dětství
    skoro neměla.
  • 00:09:53 Když vám bylo v pěti
    jako v patnácti.
  • 00:09:56 -Ne, neměla.
  • 00:09:58 Já říkám, hračky, já nevěděla,
    co to je hračky.
  • 00:10:02 Vůbec. Jediné,
    co jeden člověk udělal...
  • 00:10:09 mně, měl mě rád,
    udělal mně chůdy.
  • 00:10:12 Tak to byla moje hlavní hračka.
  • 00:10:18 No já na těch chůdách dělala
    takový věci,
  • 00:10:22 že mě by mohli vzít do cirkusu.
    Takže o dětství hodně říct nemůžu.
  • 00:10:28 -Vzpomínáte na rodiče?
    -Určitě. Určitě.
  • 00:10:35 -A jsou to hezké vzpomínky?
    -Překrásné, nejlepší na světě.
  • 00:10:39 Nejlepší ze všeho vůbec na světě.
    To jsou moje rodiče.
  • 00:10:44 Hlavně maminka,
    protože otec odseděl v gulagu
  • 00:10:48 a v 49. umřel.
    Takže s ním já jeho málo.
  • 00:10:55 -A proč seděl v gulagu?
  • 00:10:57 -A protože v 48. roce Stalin
    vymyslel historku
  • 00:11:02 s židovskými doktormi.
  • 00:11:08 Že někdo,
    nějaký doktor jeho otrávil.
  • 00:11:12 A všichni letěli.
    -Všichni židé.
  • 00:11:15 -Židé všichni.
    Ale všichni.
  • 00:11:17 -A to znamená,
    že tatínek byl žid.
  • 00:11:19 -Já jsem židovka,
    i tatínek byl žid.
  • 00:11:22 -To já nevěděl.
  • 00:11:24 -No, já jsem židovka,
    stoprocentní.
  • 00:11:26 -A když jste vyrůstala
    v židovské rodině,
  • 00:11:30 vedli vás rodiče k tomu židovství?
    -Vůbec ne.
  • 00:11:34 -Vůbec ne?
    Ani k náboženství?
  • 00:11:36 -Ne, to u nás nebylo.
    Ne, ne, ne, vůbec ne.
  • 00:11:42 Proto já věděla,
    že já jsem židovka,
  • 00:11:46 ale co to znamená?
  • 00:11:48 Já jen pochopila,
    jen pochopila,
  • 00:11:51 když já uviděla ten antisemitismus.
  • 00:11:55 Když já přišla do Leningradu
    a chtěla dostat se
  • 00:11:59 do divadelní akademie,
    potom mně řekli,
  • 00:12:03 že dovolili jedno procento židů
    vzít na ročník.
  • 00:12:11 I potom já zjistila,
    že mě vzali,
  • 00:12:14 ještě jednoho kluka,
    který byl napůl,
  • 00:12:18 takže jedno a půl procenta.
    -A to bylo v kterém roce?
  • 00:12:22 -Padesát šest.
    -Hm.
  • 00:12:25 Jak poznali,
    že jste židi?
  • 00:12:28 To jste měli někde v papírech?
  • 00:12:30 -V papírech určitě.
    V pasech řekli vždycky pátý punkt.
  • 00:12:35 Tak první punkt v tom životopise
    byl v pasu jméno.
  • 00:12:41 -Ano.
    -Druhé bylo jméno otce.
  • 00:12:46 Můj otec byl Solomon.
    To už mluvilo za všecko.
  • 00:12:50 To nemůže být ne-žid v Rusku.
    Nemůže být.
  • 00:12:55 Datum narození, kde narodil se,
    a potom jsou naše nacionality,
  • 00:13:02 národnost.
    Národnost psali žid.
  • 00:13:09 To byl pátý punkt,
    národnost.
  • 00:13:13 I brali nás do práce.
  • 00:13:16 Ne všude, ale v divadlech to bylo
    trošku, trošičku jednodušší.
  • 00:13:21 -Ale když je to hrozně smutné,
    vážné, tragické,
  • 00:13:24 vy jste na to mně vyprávěla
    jednu anekdotu.
  • 00:13:28 -Vyšel konferenciér, řekl:
    "Začínáme koncert.
  • 00:13:34 Vy uslyšíte krásnou muziku,
    budou překrásní pianisti,
  • 00:13:40 budou překrásné smyčce,
    budou překrásní violoncellisti."
  • 00:13:45 Někdo ze sálu vykřikl:
  • 00:13:50 "Ale aby nebylo Židů!
    Židi, aby nebyli!"
  • 00:13:55 To řekl: "Ano, nebudou.
    Koncert je ukončen."
  • 00:14:07 -Proč jste odjela do Prahy?
  • 00:14:10 -Nejvíc do Prahy z 90 procent
    kvůli antisemitismu.
  • 00:14:15 -A to bylo v kterým roce?
  • 00:14:17 -Já odjela v kterým?
    V devadesát druhém.
  • 00:14:21 Ale moji všichni hodně kamarádů
    a příbuzných odjelo v 73.,
  • 00:14:27 když otevřeli možnost odjet
    do Izraele všem židům.
  • 00:14:37 Několik tisíc do Německa
    i do Ameriky mohli odjet.
  • 00:14:43 Do Německa já bych
    v životě neodjela,
  • 00:14:47 jestli by dali mně miliony.
  • 00:14:50 Protože já říkám,
    já jsem dítě války.
  • 00:14:53 Do Ameriky je to strašně daleko.
  • 00:14:57 A do Izraele je strašně horko
    i strašně hodně Židů.
  • 00:15:05 SMÍCH
    I všichni říkají anekdotu.
  • 00:15:08 Ne, to dělám srandu,
    ale je tam horko strašný.
  • 00:15:12 -Ale to znamená,
  • 00:15:14 že i v těch 90. letech existoval
    antisemitismus?-Strašně.
  • 00:15:17 -Jak se projevoval?
    -Různě.
  • 00:15:20 Na příklad němohl bejt skoro,
    němohl bejt ředitel divadla žid.
  • 00:15:31 To něbyl zákon takový,
    ale bylo to tak.
  • 00:15:35 Ale umělecký šéf,
    skoro všichni byli.
  • 00:15:39 -Ano.
    -Takže takový věci. I všude.
  • 00:15:44 Na příklad mně říkali,
    já vedla kroužky,
  • 00:15:48 já jsem Lilian Solomonovna Malkina.
    Mně říkali...
  • 00:15:55 "Němohli by vy vzít jméno
    Lilian Semjonovna?
  • 00:15:58 To bylo by lepší pro takový věci."
  • 00:16:03 A to už když,
    vot tak těbě už.
  • 00:16:06 -Ale proč Praha?
    -Praha.
  • 00:16:09 Já zřídka o tom mluvím,
    ale je to tak.
  • 00:16:14 Zaprvé, moji příbuzní tady v Praze
    studovali v 33. roce
  • 00:16:19 ekonomickou školu,
    Karlova univerzita.
  • 00:16:25 A hodně nám mluvili o Praze,
    pořád.
  • 00:16:29 A potom najednou
    v roce osmdesát... sedm
  • 00:16:35 přijela celá... grupa,
  • 00:16:38 hlavně režisérka Lída Engelová.
  • 00:16:45 A přijeli dělat v naše divadlo
    "Proces", Kafkův.
  • 00:16:49 První Kafka v Petrohradě byl vůbec.
  • 00:16:55 My skamarádili jsme
    se všichni strašně.
  • 00:16:59 No já přijela k nim,
    přijela já na návštěvu v roce 90.
  • 00:17:04 -Do Prahy.
    -Jo. I řekla, tak a vot to je to.
  • 00:17:07 A vot to je to.
  • 00:17:10 A mimochodem,
    Talin je strašně podobný Praze.
  • 00:17:16 -Jo?-Teď už hodně lidí říkaj,
    že Talin je malinká Praha.
  • 00:17:21 Jenom moře chybí tady.
  • 00:17:24 -Ale muselo to být složitý,
    když jste zanechala spoustu rolí...
  • 00:17:28 -Strašně složitý.
  • 00:17:30 -Herec, který má hrát v cizině,
    to se nepodařilo mnoha hercům.
  • 00:17:35 Protože ta jazyková bariéra
    tady je přece.
  • 00:17:39 -Já jsem fatalistka.
    Já věřím v osud.
  • 00:17:44 Takže tak to...
    tak to... tak to vyšlo.
  • 00:17:48 Tak to Töpfer mně pomohl.
  • 00:17:53 -Tomáš Töpfer, herec?
    -Ano. Ano.
  • 00:17:57 -Nicméně když jste sem přijela,
    tak jste uměla česky?
  • 00:18:01 Ne, přece.
    -Já ani teď moc neumím.
  • 00:18:05 -Ale rozumět vám je.
    -Rozumět je, ale moc neumím.
  • 00:18:09 -Učila jste se česky?
    -Ne.
  • 00:18:11 -Nikde?
    -Ne.
  • 00:18:13 -Jak jste to dělala?
    -Já koukala na televizi.
  • 00:18:17 Potom já strašně byla ráda Havelák,
    ryneček.
  • 00:18:21 Já chodila tam pořád.
  • 00:18:24 Pořád, já nic nedělala,
    šššš...
  • 00:18:27 A začala tak mluvit v obchodech,
    kupovala.
  • 00:18:30 Tak já učila v obchodech.
  • 00:18:33 Tak já čtu ještě doteďka špatně
    a píšu vůbec špatně.
  • 00:18:38 -Česky.
    -Česky, vůbec.
  • 00:18:40 -A kde jste doma?
    -Tady.
  • 00:18:43 -Takže nejezdíte domů do Talinu?
    -Ne, jezdila prvních pět let.
  • 00:18:47 -Prvních pět let jste
    jezdila domů...
  • 00:18:50 -To bylo strašně zajímavé.
    Já říkala, jedu domů.
  • 00:18:54 Já byla tam dlouho, dlouho.
  • 00:18:56 Potom říkala,
    tak já jedu do Prahy.
  • 00:18:59 A já nevím,
    kde ta hranice proskočila,
  • 00:19:03 když já řekla jednou,
    jedu do Talinu.
  • 00:19:06 A tam řekla, jedu domů.
    A už to byl konec.
  • 00:19:10 Takže teď domů, domů i domů.
  • 00:19:13 To je můj domov.
  • 00:19:15 ZPĚV
    -"Á, domov můj..."
  • 00:19:18 Tady, tady.
  • 00:19:26 -Kdybychom se pokusili
    srovnat mentalitu Rusů
  • 00:19:30 a Čechů, je nějaký rozdíl?
  • 00:19:33 -V mentalitě?
    -No.
  • 00:19:35 -Velikánský.
    Velikánský.
  • 00:19:39 Tak, jak se říká ruské duše,
    tak to je ruské duše.
  • 00:19:44 Doopravdy. I ta švejkovština,
    ta zbabělost trošku, vůbec,
  • 00:19:50 tam toho není.
    Je to mentalita.
  • 00:19:55 Je to, jestli Čech zve
    třeba na čaj, tak on dá čaj.
  • 00:20:00 K němu přijdeš,
    dá čaj i dvě sušenky.
  • 00:20:03 A pivo dá ještě.
  • 00:20:08 A jestli Rus říká,
    přijď ke mně na čaj,
  • 00:20:12 to znamená,
    čaje my nedocílíme.
  • 00:20:15 Protože začne se vodka,
    jídlo, jídlo, jídlo, jídlo, vodka,
  • 00:20:21 pivo, vodka, jídlo.
  • 00:20:25 A už bude tri v noci,
    už čaj nikdo nechce.
  • 00:20:31 -Co byste ještě Čechům buď vytkla,
    nebo je za něco pochválila.
  • 00:20:37 -Absolutně nesnáším zbabělost.
    A je to v Čechách.
  • 00:20:41 Je, i závist.
    Závist, to je něco strašného.
  • 00:20:47 -A ta tady je.
    -Je.-Ta tu je.
  • 00:20:51 -I trošičku, trošičku...
    budeme říkat šetrnost.
  • 00:20:55 To se mně nelíbí.
  • 00:20:58 Ale já vždycky na vystoupeních
    říkám, že na můj pohled
  • 00:21:04 Češi jsou strašně zdvořilí.
    Strašně.
  • 00:21:09 Všichni začínají smát se.
    Češi začínají smát se.
  • 00:21:13 A já myslím,
    že já mám pravdu,
  • 00:21:16 protože Rusové jsou minus zdvořilí.
  • 00:21:19 Minus, všichni, do jednoho.
    A tady to "dobrý den",
  • 00:21:24 "hezkého dne", "děkuju",
    "můžete"...
  • 00:21:29 To je strašně,
    i když možno to není od srdce,
  • 00:21:34 ale prostě tak,
    ale je to vždycky milé.
  • 00:21:37 Strašně milé.
  • 00:21:40 Já vždycky říkám jednu historku
    s mojí kamarádkou,
  • 00:21:44 která přijela z Petrohradu,
    dobrá herečka.
  • 00:21:47 A my šly spolu domů z divadla.
  • 00:21:49 A tam je malinký kousíček
    malinký parčík takový.
  • 00:21:53 A my uviděly,
    že na druhý straně toho parčíku,
  • 00:21:57 a ten parčík je třicet metrů,
    na druhé straně absolutně
  • 00:22:02 na mol stál člověk,
    který prostě nestál a skoro padal.
  • 00:22:11 Ona říkala:
    "Ó, znásilní mě."
  • 00:22:14 Já říkám: "Ty máš fantaziu, holka.
    Ty máš fantaziu."
  • 00:22:18 Teď my na něho koukaly.
  • 00:22:25 On ze všech sil...
    vstal, jak mohl, aby ně...
  • 00:22:31 Jak to říct?
    "Někačat sa".
  • 00:22:34 -Aby se nekejval.
    -Aby se nekejval.
  • 00:22:37 Srovnal sa s náma,
    sundal klobouk,
  • 00:22:42 řekl: "Dobrý večer, dámy..."
  • 00:22:47 A skoro spadl.
  • 00:22:52 -Když dostanete roli,
    každý herec se tu roli nějak musí
  • 00:22:56 ne naučit, ale proniknout do ní,
    uchopit tu roli.
  • 00:23:00 Jak to děláte vy?
  • 00:23:03 -Já dělám tak, že první,
    co já vymejšlím,
  • 00:23:07 to je klobouk.
  • 00:23:09 -Klobouk?
  • 00:23:11 -Ano, z toho já začínám.
    -A co když není žádný?
  • 00:23:16 -Nebejvá?
    Tak já vymyslím.
  • 00:23:19 -Takže vždycky je to v klobouku.
    -Určitě.
  • 00:23:23 Mně jedna herečka řekla...
  • 00:23:27 A ona v nejprvnějším hledá boty.
  • 00:23:32 -A povězte, proč ten klobouk?
    Čím je tak důležitý?
  • 00:23:36 -Nevím, já myslím,
    že já od klobouka začínám
  • 00:23:40 vymejšlet obraz.
    Od klobouka začínám.
  • 00:23:47 -Mohla byste, paní Lilian,
    říct ještě jednu anekdotu?
  • 00:23:51 -Herecké, jestli můžu, herecké.
    -No.
  • 00:23:55 -Dvě herečky seděj a pijou kafe.
    A jedna druhé říká:
  • 00:24:00 "Poslouchej, holka,
    když někdo z nás první dostane se
  • 00:24:04 do nebe,
    tak daj vědět, jak je tam."
  • 00:24:08 A jedna tak odešla do nebe...
  • 00:24:11 -Já už vím, ano.
    -Jo?
  • 00:24:13 Měsíc nic, dva měsíce nic,
    a třetí měsíc zazvonil telefon.
  • 00:24:18 "Haló, haló." "To jsem já.
    Já jsem s nima."
  • 00:24:21 "No, tak jak je tam, jak?"
    "No tady je překrásně.
  • 00:24:26 Tady my začli zkoušet novou hru,
    Čechova.
  • 00:24:29 Režisér je Stanislavskij,
    kompozitér Čajkovskij.
  • 00:24:33 Mimochodem, v pondělí v deset
    ty máš první čtenou."
  • 00:24:39 -No tak to je...
    taky humor s vážným jádrem.
  • 00:24:45 -Já říkám vždycky jednu větu:
    Člověk... člověku bez humoru...
  • 00:24:51 člověk bez humoru nemusí
    ničeho bát.
  • 00:24:57 Bez humoru nemusí ničeho bát.
  • 00:25:01 Protože nejhorší v jeho životě
    už se stalo.
  • 00:25:09 Takže myslím si,
    že já jsem člověk s humorem.
  • 00:25:12 A dokud ten humor já mám,
    já myslím,
  • 00:25:16 že já budu i pracovat i žít.
  • 00:25:20 I když často zdravotní problémy
    jsou velikánský.
  • 00:25:27 Ale no tak co?
  • 00:25:31 SKRYTÉ TITULKY: Simona Sedmihorská
    Česká televize, 2019

Související