iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
11. 12. 2010
21:35 na ČT2

1 2 3 4 5

131 hlasů
21787
zhlédnutí

Andrej Krob na tahu

Kulisák, rekvizitář, inspicient, jevištní mistr - muž mnoha rozměrů a řemesel - nejvíce ze všeho však režisér her Václava Havla tentokrát na pouti Prahou a svým životem

52 min | další Dokumenty »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...
odkaz na video zhasnout pomoc zvukový popis

Andrej Krob na tahu

  • 00:00:04 ZPĚV RUSKÉ PÍSNĚ
  • 00:00:08 A to je celý můj život.
  • 00:00:09 Já z žádné ruské písničky neznám víc
    než půlku sloky, a konec.
  • 00:00:13 Takhle je to.
    Ono doma taky tatínek zpíval.
  • 00:00:16 ZPĚV RUSKÉ PÍSNĚ
  • 00:00:34 To je zase mámin repertoár.
  • 00:00:38 Já bych v podstatě tento ukrajinský
    front nějakým způsobem posílil
  • 00:00:44 těmito jednotkami, že bych z této
    strany tu zálohu situoval
  • 00:00:49 do tohoto prostoru, pak bych se
    nějakým způsobem objevil Na zábradlí,
  • 00:01:00 zaútočil na ta vrata.
  • 00:01:03 Tam ty kozáky můžeme naopak nechat
    pochodovat na Počernice.
  • 00:01:09 V Počernicích by naše průzkumná
    jednotka měla být dříve
  • 00:01:13 než ti Kozáci, abychom je stačili
    zmást, navést je na špatnou stopu
  • 00:01:19 a poslat je úplně na druhou stranu.
  • 00:01:21 Hodně rychle zapadnout
    do nějaké hospody,
  • 00:01:25 já budu mít pořád strašnou žízeň.
  • 00:01:31 A potom opatrně z té hospody vyjít
    a opatrně pokračovat dál.
  • 00:01:37 Zoologická zahrada.
  • 00:01:42 Protože včera mi někdo rozesmátý
    a rozevlátý sdělil krásnou informaci.
  • 00:01:53 Že sedmdesátníci mají zdarma nejen
    městkou hromadnou dopravu,
  • 00:01:57 ale dokonce i vstup
    do zoologické zahrady.
  • 00:02:00 Takže nejít tam by byla blbost, že.
  • 00:02:05 TELEFONUJE
  • 00:02:07 Já na to jdu zase od lesa,
    takže to zkrátím.
  • 00:02:09 Prosím tě, já mám narozeniny toho
    čtrnáctého a měl jsem takový nápad,
  • 00:02:14 že protože mi bude 70 a je to první
    den, kdy budu mít zadarmo MHD atd.
  • 00:02:19 Já první den jako sedmdesátník
    do důsledků využiju té možnosti
  • 00:02:25 jezdit autobusy, tramvají a vlaky
    zadarmo, rozumíš. V tom je ten fór.
  • 00:02:31 A já budu jezdit z jednoho kouta
    do druhého,
  • 00:02:34 a přitom se budu setkávat
    s milými lidmi,
  • 00:02:36 a trochu to bude i o těch Počernicích
    a tak.
  • 00:02:40 Konečně jsme tam, kde jsme chtěli
    být. Jedeme zadarmo.
  • 00:02:45 Doufám, pánové, že jste zaplatili.
    To je dobře.
  • 00:03:05 Tyhle vrata, to je dost práce
    otevřít.
  • 00:03:08 Jsou to skutečně vrata a ne dveře.
    Taky něco zažily.
  • 00:03:14 Mně se zdá, že je to jedna z takových
    posledních věcí,
  • 00:03:19 která z toho Zábradlí zůstala,
    i když je to přelakované,
  • 00:03:22 tenkrát to možná bylo hnědé
    nebo nějaké.
  • 00:03:25 Ale těmi dveřmi skutečně prošla
    kdejaká celebrita,
  • 00:03:31 kdejaký velký umělec.
  • 00:03:34 Víš, kam bychom mohli jít?
  • 00:03:36 Za Doubravkou Svobodovou
    podepsat petici divadelníků, co?
  • 00:03:39 Dobré, ne?
  • 00:03:48 Hele, podívej se, jak ty Krobovic
    se toho zábradlí pořád drží.
  • 00:03:52 Já už jsem, dá se říct, odvykl.
  • 00:03:54 Byl jsem na tom divadle
    hrozně závislý. A podívej včera.
  • 00:03:57 To asi holky, dcery,
    ty plakátky lepily.
  • 00:04:02 Sylvie Krobová, holka se mi dala
    před lety do zpívání
  • 00:04:06 a zpívá jako šest zlatých slavíků
    dohromady.
  • 00:04:30 Ty si chceš se mnou povídat? Jo?
  • 00:04:33 Dobře, no.
  • 00:04:36 Doubravko, musíte přijet.
  • 00:04:38 Kdy jste se narodil?
    V kolik hodin, víte to?
  • 00:04:41 To víte, že to nevím.
    Maminka mi to neřekla.
  • 00:04:43 Ale narodil jsem se někdy v ranních
    hodinách dneska před 70 lety.
  • 00:04:46 Takže já jsem tak před Mírou řekl, že
    budu jezdit zadarmo a těším se na to,
  • 00:04:52 protože já jsem vůl, který má
    celoživotní třes z toho,
  • 00:04:55 že by mě někdo v tramvaji chytil, že
    jsem nezaplatil a že jsem podvodník,
  • 00:05:00 takže jednou jsme s Andulkou
    šli jednu stanici autobusem
  • 00:05:04 a Andulka říká, že hupneme
    do autobusu.
  • 00:05:08 A já říkám: "Nemám jízdenku."
  • 00:05:10 A ona říká: "Na to se vyser,
    jedna stanice, to přejedeme."
  • 00:05:13 Andulka hupsla do autobusu, jela
    jednu stanici a já jsem šel pěšky.
  • 00:05:17 Já měl strach i z vězení.
    To je jedno, ti chartisti ...
  • 00:05:20 Ne proto, že bych to nepřežil,
    ale z té ostudy, že jsem vězněm.
  • 00:05:28 Ať je to za to nebo ono,
    já nikdy nebyl žádný hrdina.
  • 00:05:31 Ideologicky jsem byl vždycky
    někde na pomezí.
  • 00:05:34 Tak vidíte, jak to se mnou je.
  • 00:05:53 -Vy se neznáte s Andrejem?
    -Já jsem Krob.
  • 00:05:56 Určitě jsme se viděli.
    Já jsem Adamčík.
  • 00:05:59 -Já znám ženu.
    -Andulku?
  • 00:06:03 No. Velmi dobře. Já jsem léta dělal
    v divadelním ústavu.
  • 00:06:10 Teď to tam ruší, viďte.
  • 00:06:12 Teď už to vypadá,
    že se to snad nějak udrží.
  • 00:06:16 Nejvyšší čas. Bylo to hrozné,
    nebudu to tady ventilovat.
  • 00:06:20 Člověk dneska neví.
  • 00:06:21 Měl jsem takový blbý nápad,
    že budu dneska jezdit zadarmo,
  • 00:06:25 když to mám zadarmo.
  • 00:06:27 To je dobře. Myslím, že i takových
    věcí si má člověk užít.
  • 00:06:32 Víte, celý život neexistovalo,
    abych jezdil zadarmo.
  • 00:06:36 Neměl jsem lístek jednu stanici,
    šel jsem pěšky.
  • 00:06:40 Vy jste chodil pěšky, abyste se do
    sedmdesátky udržel a mohl to užívat.
  • 00:06:45 Čekám na nějakého revizora,
    kterého doběhnu. A nejde a nejde.
  • 00:06:51 Vás jsem Na zábradlí určitě
    taky viděl.
  • 00:06:53 Chodil jsem tam, když tam byla
    paní Jelínková pokladní.
  • 00:06:56 V pokladně s panem Jelínkem?
  • 00:06:58 Samozřejmě.
    Já jsem tenkrát spískal ty Počernice.
  • 00:07:02 Když jsem se vracel z hospody
    ten den, kdy si pro mě přišla StB,
  • 00:07:06 první, kdo mi to oznámil
    s velkým smutkem v hlase,
  • 00:07:10 byla paní Jelínková a za ní stál
    v pozadí pan Jelínek.
  • 00:07:14 Že na mě čekají ve foyeru.
  • 00:07:16 Kolik lidí mohlo udělat kariéru, že
    si u ní v kase mohli půjčit peníze.
  • 00:07:21 Když si to člověk vezme,
    tam to v podstatě vznikalo.
  • 00:07:24 U paní Pospíšilové u baru.
  • 00:07:27 To byla svatá žena.
  • 00:07:29 Do toho klubu nikdy nepřišel nikdo,
    kdo by byl fízl, kdo by byl cizí,
  • 00:07:32 myslím takový z ulice.
  • 00:07:36 To ona si přesně dirigovala.
  • 00:07:39 Ona jim prostě nenalila.
  • 00:07:41 Jistě. Škoda, že přišla
    ta revoluce, že.
  • 00:08:14 Tady bylo to jeviště tak, že tyto
    prostory byly všechny pod úrovní,
  • 00:08:20 tady byly schůdky a stála tady stará
    kamna, a když ta stěna popojela,
  • 00:08:25 vždycky bouchla kamna.
  • 00:08:29 A já jako co.
  • 00:08:31 Tady byl portál a tady se hrálo
    350 Zahradních slavností
  • 00:08:38 a všechna ta představení,
    která se v 60. letech hrála tady,
  • 00:08:43 jsem prostál na tomhle místečku,
    aniž bych musel.
  • 00:08:48 A přitom vlastně každé představení mě
    nějakým způsobem oslovovalo,
  • 00:08:54 protože každé bylo nějakým způsobem
    jinak, nuance atd. jsem vstřebával
  • 00:09:02 a začal zaznamenávat.
  • 00:09:04 V tomto místě jsem byl inspicient.
    Zase se tady dělalo všechno.
  • 00:09:11 UKÁZKA ZE HRY - ČEKÁNÍ NA GODOTA
  • 00:09:24 To je roztomilá podívaná.
    Pojďme odtud.
  • 00:09:27 -Nemůžeme.
    -Proč? -Čekáme na Godota.
  • 00:09:32 -To je on.
    -Kdo?
  • 00:09:34 -No ten. -Godot?
    -No...
  • 00:09:36 PRÁSKNUTÍ BIČEM
    Vstávej, mrcho!
  • 00:09:39 Zpátky! Vstávat!
  • 00:09:46 A proč si myslíte,
    že já chodím do ZOO?
  • 00:09:49 Proč?
  • 00:09:56 Protože moje téma je Beckett.
  • 00:10:00 Dneska jsem přišel s tím,
  • 00:10:03 že tady možná opičkám nebo hrochům
    přečtu něco z Becketta.
  • 00:10:08 Prosím pěkně, podívejte se,
    jak je to ohlodané.
  • 00:10:12 Kdo to ohlodal?
  • 00:10:14 Myši to ohlodaly, čili o Becketta
    se nezajímá jenom člověk-intelektuál.
  • 00:10:20 O Becketta se zajímají
    například i myši.
  • 00:10:22 Podívejte se, jak ho žraly.
  • 00:10:30 Já jsem si řekl, že by bylo prima
    sednout si někam, třeba k hrochovi,
  • 00:10:34 a přečíst mu Becketta.
  • 00:10:37 Všechno se to tak propojuje.
    To jsou ta inspirativní rána.
  • 00:10:47 Vyhozený, který uvažuje,
    že tak vysoké schůdky nebyly.
  • 00:10:54 Počítal jsem stupně snad tisíckrát
    jak cestou nahoru, tak cestou dolů,
  • 00:10:58 ale jejich počet se mi
    neuchoval v paměti.
  • 00:11:02 Nikdy jsem nevěděl, jestli se má říct
    "jedna" s nohou na chodníku,
  • 00:11:07 "dvě" s nohou na první schodě atd.,
    nebo jestli se chodník nepočítá.
  • 00:11:13 To je krásný problém.
  • 00:11:15 To je ranní problém Andreje Kroba.
    Andrej Krob a schody.
  • 00:11:18 To je problém, vymyslet schody nahoru
    a pak ještě vymyslet schody dolů
  • 00:11:25 a neuvědomit si, že ty schody
    jsou nahoru i dolů úplně stejné.
  • 00:11:29 Ale ten způsob, jak se používají,
    je jiný.
  • 00:11:32 A tady ten vyhozený si třeba pronajme
    nějaký kočár a vozkovi řekne,
  • 00:11:37 aby ho odvezl do ZOO. Krásné.
  • 00:11:40 To jsou moje rána.
  • 00:11:42 Ráno si to otevřu, čtu a říkám si:
  • 00:11:45 "Krucifix, Andulka nechce,
    tak půjdu do ZOO
  • 00:11:48 a přečtu to hrochovi nebo někomu."
  • 00:11:50 Nevím. Podle toho, jaký bude zájem.
  • 00:11:54 Když nebude zájem, dám si to do kapsy
    a ráno si to znovu přečtu,
  • 00:11:59 abych konečně pochopil, o čem to je.
  • 00:12:03 Toto soustromí hodně připomíná mou
    představu o tom, jak by,
  • 00:12:08 samozřejmě v menším, měla vypadat
    scéna Čekání na Godota.
  • 00:12:16 Tam je předepsaný jenom strom,
  • 00:12:18 kterému na jaře padá podzimně listí
    a tak různě.
  • 00:12:25 Chodím tak málo ven.
  • 00:12:28 Čas od času jsem přistoupil k oknu,
    odhrnul záclonu a díval se na ulici.
  • 00:12:33 Pak jsem se zase honem vracel dozadu,
    kde stála postel. Nuda, viď.
  • 00:12:41 Potom to pokračuje texty pro nic.
  • 00:12:44 Tady už je úplně přiznané, že to jsou
    texty pro nic a zase to není pro nic.
  • 00:12:49 Když se do toho začteš a nenasadíš
    nějaké svoje navyklé přístupy
  • 00:12:56 a nebezpečí rutiny, to je dost velké,
  • 00:13:02 jakože ty můžeš tohle dělat jenom
    za toho a toho předpokladu.
  • 00:13:06 To je v kumštu blbost.
  • 00:13:09 Pokud si nějakým způsobem najdeš
    prostředek, jak se vyslovit,
  • 00:13:13 jak něco dělat a vyjadřovat se,
    to jsou všechny kategorie,
  • 00:13:20 které se do jisté míry projevují
    v udílení tisíce všech možných cen.
  • 00:13:29 Vždyť tam vidíš sedět tu kategorii,
    celek, který se tak těší z těch cen.
  • 00:13:35 Můžeš se soustředit na to,
    že chceš tu cenu mít,
  • 00:13:38 a potom podrobíš celý svůj život
    úplně jinému způsobu práce, života,
  • 00:13:43 myšlení a tak dále.
  • 00:13:45 Je to kategorie,
    která je společensky žádoucí,
  • 00:13:49 chceš-li v té společnosti existovat,
    nemůžeš mluvit tak jako mluvím já.
  • 00:13:54 Nemůžeš se od ní odříznout
    a nemůžeš se jí vyhýbat.
  • 00:13:57 Musíš ten život s nimi žít.
  • 00:13:59 A tam je právě spousta věcí, které tě
    můžou stáhnout do nějaké díry,
  • 00:14:08 kdy už do té díry budeš patřit,
    protože to budeš sice umět a dělat,
  • 00:14:16 ale smysl to žádný mít nebude.
    Tečka. Jinak to nezastavíme.
  • 00:14:30 To není špatný nápad.
    Co se na tom změní?
  • 00:14:35 Budu vzhůru nohama,
    ale to žvanění bude pokračovat dál.
  • 00:14:39 Moje žena Andulka s tou mou
    upovídaností to má zařízeno tak,
  • 00:14:45 že mám možnost zasednout v jejím
    pokoji do křesla pro hosta
  • 00:14:51 ráno na tři minuty
    a večer na čtyři minuty,
  • 00:14:55 a někdy večer už po dvou minutách
    mě žene pryč.
  • 00:15:04 Přitom já ta témata obměňuju,
    ale pořád mě něco napadá.
  • 00:15:09 Ráno se probudím.
  • 00:15:11 Jednak sny se začnou montovat
    do té každodenní všednosti
  • 00:15:35 A pořád jsem nabitý nápady.
  • 00:15:40 A všechno je to blbé, ale mám takovou
    strašnou potřebu to někomu říct.
  • 00:15:46 A vy tady tak krásně posloucháte
    a já si můžu říkat, co chci.
  • 00:15:50 Pro mě je to takový malý zázrak,
    že si tady můžu žvanit, kecat,
  • 00:15:54 vymýšlet a že mě někdo
    vůbec ještě poslouchá.
  • 00:16:02 Čekání na Godota.
  • 00:16:04 Vojta k tobě přichází a říká:
    "To je Godot? Není? Aha."
  • 00:16:13 Ale podíval ses.
  • 00:16:14 Ale už jindy než když tam k němu jdu.
  • 00:16:18 Je Godot tohle, nebo je Godot tohle?
    Ne. Jde o ten pohled na to,
  • 00:16:25 co tě v tom daném okamžiku zajímá.
  • 00:16:28 V tom okamžiku tě zajímá ten pán
    a myslíš si o něm, že je to Godot.
  • 00:16:33 Ale jakmile tam uděláš tohle třikrát,
    v tom okamžiku jsi přesvědčený,
  • 00:16:39 že tohle je Godot.
  • 00:16:42 Já ti to obhájím taky.
  • 00:16:45 Dobře, tohle je ale
    úplně jiná situace.
  • 00:16:49 Tohle je bar?
    To je přesně ta samá.
  • 00:16:53 Není, jsou situace,
    kdy přijde nový element.
  • 00:16:57 PŘEKŘIKUJÍ SE
  • 00:17:02 Já tě ujištuji o jedné věci.
    Ujištuji tě o jedné věci.
  • 00:17:07 Že mám pravdu.
  • 00:17:17 To je takhle, a něco schází.
    Už se to vybarvuje.
  • 00:17:24 Vůbec nevím,
    že něco takového existuje.
  • 00:17:32 To je prosím pěkně moje první smlouva
    s divadlem Na zábradlí.
  • 00:17:36 25. 3. 1963 na dobu do 31. 12., takže
    to se uzavíralo jen do konce roku.
  • 00:17:45 V rámci pracovního poměru Vás
    pověřujeme na funkci
  • 00:17:48 divadelního technika v divadle
    Na zábradlí,
  • 00:17:51 přičemž si vyhrazujeme právo Vás
    z této funkce dle potřeby odvolati.
  • 00:17:55 Toho potom využili,
    když mě vyhazovali.
  • 00:17:57 Ale tohle je první.
    To je unikát.
  • 00:18:10 V divadle Na zábradlí jsem zažíval
    pocit toho, že mě tam potřebují
  • 00:18:17 a že jsem možná i trochu jinačí
    než ti ostatní kulisáci,
  • 00:18:21 ale že by tam bylo nějaké nutkání
    se odrazit a jít někam výš, to ne.
  • 00:18:30 Dodnes se mi to všechno plete,
    lopata s intelektualismem,
  • 00:18:38 nebo jak bych to nazval.
  • 00:18:40 Já se za intelektuála moc nepovažuji.
    Jsem něco mezi.
  • 00:18:45 Potom mě tak napadlo, sousedství
    s Havlem, hra, která se nehrála,
  • 00:18:52 činohra. Už to nešlo.
  • 00:18:55 Řekl jsem si, krucifix, tak to bychom
    mohli zkusit my. Tak jsem řekl:
  • 00:18:59 "Vašku, hele, půjč nám to, mrknu se
    na to, seberu partu a uděláme to."
  • 00:19:05 Vašek nás měl za blázny
    a asi tomu dlouho nevěřil,
  • 00:19:08 a my mezitím v Praze makali po bytech
    s Honzou Hrabětou.
  • 00:19:14 Oslovil jsem kamarády kulisáky
    většinou z divadla.
  • 00:19:19 Doufám, že se před námi
    otevřela etapa
  • 00:19:22 solidní konstruktivní spolupráce.
  • 00:19:27 Buďte zdráv. Jste volný.
  • 00:19:32 Ruku líbám.
  • 00:19:35 Tady je to úplně v prdeli.
    To celé předěláme.
  • 00:19:38 Ty stojíš tam,
    protože mu říkám dál.
  • 00:19:41 On se otáčí a ty jdeš proti němu.
  • 00:19:42 -Teď se potkáte.
    -Ruku líbám, milostpaní.
  • 00:19:45 Doufám, že konečně budete žít
    se svou Lucií.
  • 00:19:47 -Víte, jak vás má ráda.
    -Spolehněte se, maminko.
  • 00:19:50 Servus.
  • 00:19:52 Nějak po půl roce jsme přijeli
    na Hrádeček a Vašek žasnul,
  • 00:19:56 že se té hře opravdu nějak věnujeme.
  • 00:20:03 Pak nám napsal ten elaborát,
    jak já říkám,
  • 00:20:07 desetistránkový elaborát ohleduplných
    výčitek. Ne výčitek, ale připomínek.
  • 00:20:15 Ale byly to v podstatě výtky.
  • 00:20:25 Pro mě to je taková jakási zpráva,
    která založila to divadlo Na tahu.
  • 00:20:31 Dodnes občas nahlížím do těch výtek
    a je to pro mě taková učebnice.
  • 00:20:38 Má to 10 stránek.
  • 00:20:45 1. listopadu jsme to spustili
  • 00:20:47 a za týden už jsem byl
    v Bartolomějské u výslechu.
  • 00:20:52 Všichni si mysleli, že to budeme
    o týden později ještě opakovat.
  • 00:20:57 Srocovaly se davy a mě si pro jistotu
    nechali na Bartolomějské
  • 00:21:05 během té doby, kdy by eventuelně
    to představení mohlo probíhat.
  • 00:22:17 Tady jsou zajímavé věci.
  • 00:22:19 To byly moje soudy s Divadlem
    Na zábradlí,
  • 00:22:23 které mě za Počernice musely
    prostě vyprovodit z divadla.
  • 00:22:29 Měl jsem advokáta Tauše,
  • 00:22:32 který obhajoval politické problémy
    a procesy, než mu sebrali oprávnění.
  • 00:22:42 V 50. a 60. letech byl sám zavřený
    a sám se nepodal,
  • 00:22:45 takže ho museli pustit,
    protože mu nic neprokázali.
  • 00:22:49 Pak se mnou stejně zametli
    a vyrazili se mnou dveře.
  • 00:22:54 Tady je zase kritika na moje
    první divadelní představení.
  • 00:23:00 Asi na necelý rok jsem odešel
    na zámek Březnice dělat kastelána,
  • 00:23:08 tam jsem dal dohromady soubor
    a nastudovali jsme tam Uba
  • 00:23:12 a hned jsme vyhráli nějakou přehlídku
    v Jablonci.
  • 00:23:16 Pak jsem dostal cenu
    za nejlepší výpravu.
  • 00:23:19 Bylo to velmi úspěšné představení,
    dá se říct.
  • 00:23:23 Myslím si, že to je Václav Havel
    spisovatel.
  • 00:23:25 Když to vypadalo, že nás budou
    zavírat nebo různě diskriminovat,
  • 00:23:31 Vašek napsal tento rozbor,
    poslal to do všech koutů světa a tím,
  • 00:23:36 že se to vysílalo ve Svobodné Evropě
    a tak dále, vzbudilo to pozornost
  • 00:23:41 nejen v Počernicích a Praze, ale taky
    na některých místech v Evropě.
  • 00:23:48 Oni už pak vzhledem k tomu,
    že byly Hercínské dohody,
  • 00:23:52 a tak dále nemohli dál pokračovat
    v nějakých sankcích proti kulisákům,
  • 00:23:57 že jo. Proti klukům, proti partě,
    která si řekla:
  • 00:24:00 "Dáme se dohromady
    a uděláme Havlovu hru."
  • 00:24:03 Tím spíše, že Havel oficiálně
    zakázaný nikdy nebyl.
  • 00:24:21 Hele, pan Špaček.
  • 00:24:26 Dneska nic není. Ne, to bylo včera.
  • 00:24:29 -Ne, dneska.
    -Všude bylo psáno třináctého.
  • 00:24:33 -Dneska!
    -Včera bylo představení, třináctého.
  • 00:24:36 Ale dneska...
  • 00:24:40 Včera bylo představení
    a všude bylo psáno třináctého.
  • 00:24:43 -A narozeniny mám dneska čtrnáctého.
    -A ten mejdan? -Včera.
  • 00:24:47 -Ježíš, já to mám v plánu na dnešek!
    -Vidíte to.
  • 00:24:51 No to se zblázním. A já se chystám.
    To je tragédie.
  • 00:24:55 Tak Andreji, aspoň všechno nejlepší
    ti přeju dodatečně, ale to je trapas.
  • 00:25:00 Díky ti moc. A dneska mám narozeniny,
    a to jsme tady s klukama,
  • 00:25:04 protože dneska je mi 70 a já poprvé
    jezdím zadarmo.
  • 00:25:08 -Takže jezdím sem a tam.
    -Tak si to užíváš.
  • 00:25:10 -Kluci mě u toho točí.
    -Jasně. No to je úžasné.
  • 00:25:14 -Jinak jsem tě moc rád viděl.
    -Mě to mrzí.
  • 00:25:16 Vážně jsem počítal s tím.
  • 00:25:18 -Ještě mi bude 80, to tě znovu pozvu.
    -Jasně.
  • 00:25:21 -Tak to neprošvihni.
    -Tak hele, díky. Ahoj.
  • 00:25:41 Ahoj, čau.
  • 00:25:43 Ahoj. A jsme tady. Jaká byla cesta?
  • 00:25:48 -Skvělé to bylo.
    -Skvělé? MHD?
  • 00:25:51 Já se omlouvám.
  • 00:25:53 Pořád se mi to shrnuje,
    a když se potom dá pružení k pružení,
  • 00:25:57 je to napružení
    a zastavuje se mi krev.
  • 00:26:01 -Nedotéká to do hlavy.
    -Nedotéká.
  • 00:26:06 Hele, Viktore, tak jdeme se podívat,
    kde už to není?
  • 00:26:11 A ty jsi teda v Železných Horách.
    Co to je? To jsou hory opravdu?
  • 00:26:15 -To jsou opravdu hory.
    -A opravdu železné?
  • 00:26:17 -Opravdu železné.
    -A jak je to daleko od Prahy?
  • 00:26:19 Když máš v kapse magnet,
    projede ti to kapsou.
  • 00:26:23 -Pozveš mě tam?
    -Pozvu, a rád.
  • 00:26:25 I s magnetem?
  • 00:26:28 Tyto budovy, které teď vidíte,
    jsou hlavní.
  • 00:26:30 A tu vedlejší postavili až potom,
    co zbourali tu hospodu U Cirkovských.
  • 00:26:35 Takže to je přesně ono místo,
    ale tenkrát se mohlo normálně i autem
  • 00:26:41 projet kolem, a teď nás tam
    asi nepustí,
  • 00:26:44 protože to mají obehnané plotem
  • 00:26:46 a jsou tam nějaké luxusní byty
    nebo něco podobného, nevím.
  • 00:26:50 V podstatě tak, jak to vidíte,
    tudy se dříve vcházelo do hospody.
  • 00:26:54 Ta stěna pokračovala i s tím sálem
    až dozadu.
  • 00:26:57 To byl vlastně vchod
    do té restaurace.
  • 00:26:59 Tady měl stát pomník
    všem amatérům světa.
  • 00:27:06 To je ďábel.
  • 00:27:09 Protože může jezdit MHD zdarma,
  • 00:27:13 tak proč by nemohl jíst zdarma
    i s jednou vodkou?
  • 00:27:17 Pak už mu ani nedají dýchat.
    Od sedmdesáti nedávají dýchat.
  • 00:27:21 To už ne.
  • 00:27:26 Přišel s láhví slivovice,
    nebo co to bylo.
  • 00:27:33 120 % a kus špeku.
    A řekl, protože je východňák...
  • 00:27:37 Já jsem výchoďák, on je východňák
    a ty jsi orlický Čech.
  • 00:27:44 Odkud pochází tvůj táta?
    Kde jste bydleli?
  • 00:27:47 Můj táta někde u Lvova.
  • 00:27:49 Vidíš, a můj táta se narodil
    na místě,
  • 00:27:53 kde potom Sovětský svaz postavil
    první atomovou elektrárnu, v Dubnu.
  • 00:27:58 Dubno. Žitomirská oblast.
    Byli jsme tam spolu, nebo nebyli,
  • 00:28:03 když jsme převáželi ty nešťastníky
    Čechy postižené Černobylem?
  • 00:28:08 Tys tam byl taky.
    Tys tam byl s Janou Klusákovou.
  • 00:28:12 Takto ten dům u Čelikovských vypadal
    v tom roce 1975.
  • 00:28:20 Toto už je ten sál,
    kde se odehrálo to divadlo.
  • 00:28:25 Já bych asi měl ještě něco říct,
  • 00:28:27 protože bez Viktora by se představení
    v Počernicích neuskutečnilo.
  • 00:28:31 On to zařídil, že nás tam
    ti činovníci pustili.
  • 00:28:35 Viktor je člověk,
    který když my jsme sháněli,
  • 00:28:39 kde bychom to vůbec mohli hrát,
    a jezdili jsme od čerta k ďáblu,
  • 00:28:44 přišel a prostě to tady sjednal
    a zařídil nám to.
  • 00:28:49 Viktorova zásluha je to,
    že se to stalo.
  • 00:28:53 Taky to bylo tím, že jsme ten sál
    používali k výročním schůzím ROH
  • 00:29:00 nebo mikulášským nadílkám pro děti,
    tak mě znali,
  • 00:29:05 že jsem z těch amatérských účastníků
    toho amatérského divadélka,
  • 00:29:10 a když jsem šel na ten Národní výbor
    na to povolení, řekli:
  • 00:29:15 "My víme, my vás známe."
  • 00:29:18 Taková záruka bezúhonnosti.
  • 00:29:20 Ano. Akorát tenkrát jejich podmínka
    byla, že nesmíme vybírat vstupné
  • 00:29:24 a že tam dají jednoho svého člověka,
    který na to bude dávat pozor.
  • 00:29:28 Ten pak utekl. A týden držel hubu,
    než našel tu odvahu jít to nahlásit,
  • 00:29:36 že nám to prošlo.
  • 00:29:38 Bylo hezké, že se nemohlo
    vybírat vstupné.
  • 00:29:40 Ti hosté dávali v šatně
    tak bohaté šatnovné,
  • 00:29:44 že jsme na ten provoz i vybrali,
    takže jsme tam netratili moc.
  • 00:29:50 Já všude tvrdím, že tam bylo napsáno,
    že adaptaci Brechtovy Žebrácké opery,
  • 00:29:58 Havlovu adaptaci
    Brechtovy Žebrácké opery,
  • 00:30:03 a jak se Bolševici snažili,
    aby na Havla národ zapomněl,
  • 00:30:10 tak na něj zapomněli
    už i ti činovníci,
  • 00:30:13 takže když tam přečetli Havel,
    už jim to nic neřeklo.
  • 00:30:16 Stačili jim tan ten Brecht.
  • 00:30:18 Tak to podepsali
    a dali na to štempl.
  • 00:30:21 Tady je ten činovník dokonce vidět.
  • 00:30:23 Akorát si pamatuju, když se začal ten
    sál plnit obecenstvem,
  • 00:30:27 tak celý zoufalý přišel ještě
    před představením a ptal se:
  • 00:30:31 "Proboha, co to hrajete?"
  • 00:30:34 Aby bylo jasno, Viktor hrál Mekíze.
  • 00:30:37 To je první Mekíz na světě, protože
    tenkrát to byla světová premiéra
  • 00:30:42 a on je ten první na světě,
    kdo zahrál Mekíze.
  • 00:30:47 Byla to krásná role.
    Taky byl člověk mladší.
  • 00:30:52 U těch medvídků to bylo mejdlo, co?
    To bylo úžasné mejdlo.
  • 00:31:02 Říkal jsem si, určitě tam přijdou,
    nemají to daleko,
  • 00:31:06 mají to hned za rohem.
  • 00:31:08 Mně to došlo až potom,
    jak je to rafinovaně vymyšlené.
  • 00:31:11 Vašek tu svou tradiční větu, že
    děkuje všem hercům především za to,
  • 00:31:16 že se naučili ty jeho
    3-4stránkové špalky.
  • 00:31:22 A mně bude říkat, že jsem špalkař.
    Ať se podívá do svých her.
  • 00:31:53 Když udělali Žebráckou operu, několik
    let se scházelo divadlo Na tahu.
  • 00:31:58 Tři roky. To jsou takové ty fotky
    rozeseté tady po louce.
  • 00:32:03 A vždycky jsme se nějak vyhastrošili
    a byla výstava.
  • 00:32:09 -Bylo představení.
    -Byla čtení, byla představení atd.
  • 00:32:18 A potom se slavily jeho ženy
    narozeniny.
  • 00:32:21 11. července. A ty byly vždycky
    nějak tematizované. Lázně.
  • 00:32:27 Zabíjačka, praotec Čech na Řípu,
    indické ženy, osvoboďte se.
  • 00:32:32 Oni se vždycky vynořovali,
    protože nevěděli,
  • 00:32:35 jestli tu jsou policajti nebo ne.
    Mobily nebyly. Tak se nořili.
  • 00:32:40 Sem jezdili Plastici, sem jezdili
    Kalkulkovi. Spousta lidí sem jezdila.
  • 00:32:43 Olinka Stankovičová,
    Andrej Stankovič.
  • 00:32:45 To byli hlavní iniciátoři.
  • 00:32:47 Žilo to právě díky tomu,
    že ti lidé vymýšleli.
  • 00:32:51 Plastici hráli. A nejen Plastici.
  • 00:32:56 Vlastík Třešňák.
    Fotky tady měl a obrázky.
  • 00:33:01 -A zpíval. Všemožný umělec.
    -Mlč, když mluvím.
  • 00:33:06 Vzpomněl jsem si na jednu etudu,
    která se jmenovala Čachtická paní.
  • 00:33:10 Otevřela se opona, a Olinka
    Stankovičová byla celá od krve
  • 00:33:14 a sápala se na naši dceru.
  • 00:33:17 Takové různé krásné pakárny
    se tady děly. Bylo tady dobře.
  • 00:33:24 Je tu pořád dobře.
  • 00:33:25 Tady to bylo ostrůvek,
    protože všichni se nás báli.
  • 00:33:28 Teda mě ne, ale Václava. Většinou sem
    chodili policajti a říkali Václavovi:
  • 00:33:33 "Pane Havel, teď jsme po službě,
    teď vás nehlídáme.
  • 00:33:36 Teď jsme, jako bychom nebyli.
    Neprodal byste nám pár bonů?"
  • 00:33:46 ZPĚV RUSKÉ PÍSNĚ
  • 00:33:57 Když táta začal brnět, já vždycky
    utíkal na záchod nebo do koupelny.
  • 00:34:02 Už jsem to nemohl poslouchat,
    protože to byl celý tátův repertoár.
  • 00:34:05 víc toho nebylo.
  • 00:34:07 Podívej na ty oči.
    Moje máma v roce 1920.
  • 00:34:11 A Sylva si to dala jako výtvarné
    pojetí svého CD.
  • 00:34:16 Moje máma byla Ruska
    a orlický Čech tatínek.
  • 00:34:19 A jestli jsem víc Rus nebo Čech,
    jsem spíš Andrej Krob.
  • 00:34:23 A víš, kdo to fotil? Můj tatínek.
  • 00:34:27 A víš čím? Starým deskáčem.
  • 00:34:31 Mám doma ještě desky.
    Táta byl vášnivý fotograf.
  • 00:34:35 Miloval moji mámu a v celém kvartýru
    byla maminka pod břízou,
  • 00:34:40 maminka na břehu moře.
  • 00:34:43 To teda jo, český rybník.
  • 00:34:45 On mámu strašně miloval.
    Nevím, jestli to bylo vzájemné.
  • 00:34:53 Teď se podívej.
    To je přece jasné, jedno a to samé.
  • 00:35:09 My teď přesedáme na co?
  • 00:35:11 Kam? Já nevím. Kam jedeme?
  • 00:35:13 Na zelenou.
  • 00:35:15 Tu jsem nepil ani nepamatuju.
  • 00:35:30 No prosím, už se to otevírá. Čau!
  • 00:35:35 To je už úplně o něčem jiném.
  • 00:35:39 Ty zdi byly do poloviny
    provlhčené, že?
  • 00:35:42 Plesnivé.
  • 00:35:44 Plesnivé a bylo tam nádherné patro,
    v patře byl záchod,
  • 00:35:49 kde byla žárovka,
    takže tam vždycky bylo teplo v zimě,
  • 00:35:52 a nejkrásnější mejdany bývaly
    právě tady.
  • 00:35:55 A když bylo hezky teplo,
    byla na druhé straně zahrada.
  • 00:35:58 A to je Vlasta Hrabětová.
    Spolubojovnice.
  • 00:36:02 -Ahoj Vlasto.
    -Ahoj oslavenče. Ahoj.
  • 00:36:07 -Máš toho chlapa doma?
    -Je tam nahoře. Já jdu pro pivo.
  • 00:36:13 Míra, Láďa, Eva, Bohdan Holomičík.
  • 00:36:16 Já to stejně hned zapomenu.
    Toho znám.
  • 00:36:24 Měl několik bonmotů.
  • 00:36:26 Jeden z nich byl,
    že pokud nechceš rozesmát Boha,
  • 00:36:35 nebav se před ním o své budoucnosti.
  • 00:36:42 -Mám neuvěřitelný zážitek.
    -S žirafama?
  • 00:36:45 Jo. Když byla Kačenka strašně
    malinká, myslel jsem si,
  • 00:36:49 že převzala tu moji lásku
    ke zvířatům.
  • 00:36:53 Mám rád zvířata,
    hlavně když jsou v kleci, že.
  • 00:36:56 A měl jsem pocit, že svoje děti,
    vnučky a nevím co všechno
  • 00:37:00 budu vždycky vodit po ZOO.
    A tak jsem ji jednou vyvedl do ZOO.
  • 00:37:07 -Promiň...
    -Neruš mě.
  • 00:37:09 Já tě slyším na jednou ucho
    a ty budeš mluvit stejně furt sám,
  • 00:37:13 takže je to jedno.
  • 00:37:15 Měl jsem obrovský mindrák z toho,
    že když točím, tak točím, točím,
  • 00:37:21 Hrádeček. Točím, točím.
  • 00:37:24 Zima, léto, tamhle běží kůň,
    tamhle lasička a veverka.
  • 00:37:30 A pak když je toho hromada, tak se
    v té hromadě začneš přehrabovat,
  • 00:37:33 a najednou ti z ní vyleze téma.
  • 00:37:36 Najednou si řekneš: Ejhle.
  • 00:37:38 Najednou tě ta hromada osloví
    a dochází k prosté realizaci
  • 00:37:44 Havlovy definice, že dílo má být
    moudřejší autora.
  • 00:37:50 Téma se samo objeví a řekne si mluv
    o tom. Míro, říkám to správně?
  • 00:37:59 Jaké to může být téma, když teď
    mluvíš čtvrt hodiny v jednom kuse?
  • 00:38:04 O čem to tak může být,
    by mě zajímalo.
  • 00:38:07 Kdybys poslouchal, zjistíš,
    že to je téma.
  • 00:38:10 Kdybys chtěl, a ty ho najít nechceš,
    protože ty mě chceš vyprovokovat.
  • 00:38:17 Hele, Andreji,
    s tebou vstoupit do debaty,
  • 00:38:24 to jsem na zkouškách uměl jenom já.
    Všichni se tě báli.
  • 00:38:31 Stavíš se dneska na zadní, Honzo.
  • 00:38:49 Tohle je už z toho výročího
    představení,
  • 00:38:52 ale je to ta samá pozvánka,
    kterou jsme rozesílali tenkrát.
  • 00:38:56 Tys to tenkrát, Andreji,
    bral tak vážně, že jsi zhubnul.
  • 00:38:59 Divadlo Na tahu proto, že lidi,
    kteří v tom představení hráli
  • 00:39:05 vzhledem k tomu, že já jsem to
    inicioval jakožto kulisák
  • 00:39:09 a jevištní mistr, většinou měli něco
    společného s jevištěm
  • 00:39:14 a různými zařízeními jeviště.
  • 00:39:17 Mezi ně taky patří divadelní tahy,
    proto Divadlo Na tahu.
  • 00:39:22 Dobře, a teď už je přece jasné,
    že to bude odesláno a zveřejněno.
  • 00:39:26 Mimo jiné, neměl byste to dávat
    agenturám.
  • 00:39:29 Ty o tom vydají jen krátkou zprávu,
    která zapadne.
  • 00:39:31 Já v podstatě všechny ty jeho hry
    inscenuju jako hry o nešťastnících.
  • 00:39:37 Jsou to živí lidé, kteří se dostávají
    do Havlovských malérů
  • 00:39:42 a většinou v těch malérech zanikají.
  • 00:39:46 A je to to české neštěstí,
    jsou to ti nešťastníci,
  • 00:39:52 kteří vedou marné boje s něčím,
    s čím se nedá vyhrát,
  • 00:39:56 a jejich chyba je jenom v tom,
    že to včas nerozpoznají.
  • 00:40:00 Je to koneckonců vaše věc.
    Vy víte asi nejlíp, co děláte.
  • 00:40:05 Snad ano.
  • 00:40:07 Co když já chci dát přednost
    životu v pravdě?
  • 00:40:12 A vrátit se ze světa zakázkového
    písemnictví a televizní lžikultury
  • 00:40:16 opět do světa umění,
    které nemusí nikomu sloužit?
  • 00:40:21 Samozřejmě u her, které jsou chytré,
    moudré, jsou o něčem
  • 00:40:25 a mají nějaký filozofický podtext,
    ubylo lidí,
  • 00:40:29 kteří jsou na to ochotní koukat.
  • 00:40:33 60. léta, kdy bylo Zábradlí nabité
  • 00:40:36 a kdy se hrály tyhle hry 700x,
    jsou pryč.
  • 00:40:44 Vím, jak těžce platíte za to,
    co děláte, ale nemyslete si,
  • 00:40:48 že člověk, který má pořád štěstí
    nebo smůlu, je pořád tolerován
  • 00:40:52 oficiálními strukturami,
    a chce přitom zůstat v souladu
  • 00:40:55 se svým svědomím,
    to taky nemá lehké.
  • 00:40:57 Nezavolal jsem si vás proto,
    abych se obhajoval,
  • 00:41:00 ale spíš proto, že vás mám rád
    a mrzelo by mě,
  • 00:41:03 kdybyste sdílel ty předsudky,
    které předpokládám u vašich přátel.
  • 00:41:07 Jsem přesvědčen,
    že za těch třicet let
  • 00:41:09 jsem se přece jen posunul
    od demonstrace toho textu,
  • 00:41:13 a je to samozřejmě pořád
    o minimalismu a je to pořád o tom,
  • 00:41:16 že žádná okázalá gesta nejsou
    můj styl, žádná stylizace,
  • 00:41:21 žádný vtip na vtipu,
    žádná veselost na veselosti.
  • 00:41:26 Ty Havlovy hry mají
    prostě svůj humor.
  • 00:41:29 Ten humor není řvavý, není to
    pro bouřlivé výbuchy smíchu,
  • 00:41:34 i když já je taky v těch
    60. letech pamatuju,
  • 00:41:37 ale to bylo zase o něčem jiném.
  • 00:41:39 Je to o takové té tiché úsměvnosti,
    která někdy i zamrazí
  • 00:41:47 a nakonec svým způsobem i Beckettovy
    hry nejsou tak úplně pochmurné,
  • 00:41:52 jak by se na první pohled zdálo.
    Tečka.
  • 00:41:56 Teď pojedeme na Smíchov dvacítkou.
  • 00:42:01 Tam si sedneme na nějaký autobus a
    jedeme do Řitky za Lídou Michalovou.
  • 00:42:15 Teď jsi to tady prosral,
    jak říká správně tvůj kolega Láďa.
  • 00:42:20 Tady byl rozhovor
    mezi řidičem a mnou,
  • 00:42:23 protože jsem měl jisté pochybnosti,
    jestli i na vzdálenějších trasách
  • 00:42:27 to mají sedmdesátníci zdarma.
  • 00:42:30 Byl jsem s úsměvem ujištěn, že pokud
    se budu legitimovat a dokážu to,
  • 00:42:33 tak že samozřejmě zadarmo pojedu.
  • 00:42:36 Legitimoval jsem se
    a řidič už to dál nechtěl.
  • 00:42:39 Usmál se a řekl: "Prosím, dál."
  • 00:42:42 A ještě bude jedna taková šance,
    kde vyzkoušíme, jestli to platí taky.
  • 00:42:47 Zjistíme, jaký je dosah
    tohoto vládního opatření
  • 00:42:51 ve prospěch penzistů.
  • 00:43:03 -Pojď si sednout.
    -Jdeme do hospody.
  • 00:43:05 Tak já tam přijedu. Pojď si sednout.
  • 00:43:09 -Já půjdu s nima. Oni tam netrefí.
    -Ale trefí.
  • 00:43:14 -To je pořád rovně a pak doprava?
    -Rovně a doprava, ano.
  • 00:43:20 -Jak si to užíváš?
    -Výborně. Zadarmo jsem jel až sem.
  • 00:43:28 -Tak to já mám jenom důchodcovskou,
    víš? -Jakto?
  • 00:43:32 Jsem taky v důchodu, ale ne v takovém
    jako ty, abych jezdila zadarmo.
  • 00:43:39 Máme další krásné shledání.
  • 00:43:42 Tak na tebe. Ať hodně využiješ
    tu městskou dopravu.
  • 00:43:47 Začínala se mnou jako medvěd
    v Ubovi,
  • 00:43:50 pokračovala přes Poly v Žebrácké
    opeře a skončila jako paní Diana.
  • 00:43:57 Bordelmama.
  • 00:43:59 Vždycky jsem měla taháky
    po celém divadle.
  • 00:44:02 A teď jsem se to musela
    na stará kolena naučit,
  • 00:44:05 protože bez brýlí jsem to nepřečetla.
  • 00:44:08 A s brýlemi jsem hrát nemohla.
  • 00:44:12 -Ale tys byl taky pěkný kluk.
    -Proč byl?
  • 00:44:15 Trochu nám to už uplynulo.
  • 00:44:19 A víte, že tady vedla státovka?
  • 00:44:23 Ta hospoda je tady hrozně dlouho.
    Je to zájezdní hostinec.
  • 00:44:28 Jak to víš ty?
  • 00:44:30 Protože já už sem jezdím
    hrozně dlouho,
  • 00:44:33 a když jsem otevřel jídelní lístek,
    píšou tam:
  • 00:44:38 "Už 400 let vám poskytujeme..."
  • 00:44:43 Je to pravda, že už 400 let?
  • 00:44:45 Přes 400 let nabízí občerstvení,
    odpočinek a nocleh.
  • 00:44:53 Přišel do Březnice na zámek.
    Já jsem tam chodila do školy.
  • 00:44:57 A to byl takový trochu introvert.
  • 00:45:00 Já byl vždycky introvert.
  • 00:45:02 On toho chce tak hrozně moc říct,
    a když se někdo začne na něco ptát,
  • 00:45:10 on to ze sebe chce dostat a mezitím
    ti ten hovor nabízí tolik odboček.
  • 00:45:20 Ale to je tím, že jak stárne,
    má pocit ...
  • 00:45:24 -Znáš Stivína? Jazzmana?
    -Jo.
  • 00:45:28 A co jeho improvizace a odbočky
    od tématu?
  • 00:45:32 Ale Andrej začal rychle mluvit,
    a když začal stárnout, měl pocit,
  • 00:45:36 že to nestihne říct, viď?
    Je to přirozené.
  • 00:45:42 Já vím, že jsem povídavý.
    Mě to docela baví poslouchat.
  • 00:45:47 Andrejova režie a Havlův text,
    to byla zabíračka.
  • 00:45:52 Co?
  • 00:45:54 Tvoje režie a Havlův text.
    Taky se nedal občas vypustit z huby.
  • 00:45:59 UKÁZKA Z DIVADELNÍ HRY
  • 00:46:00 Každý tak trochu jsme to, co jsme
    byli včera,a trochu co jsme dnes.
  • 00:46:04 Trochu to i nejsme.
  • 00:46:06 Všichni vůbec pořád tak trochu jsme
    a pořád tak trochu nejsme.
  • 00:46:11 Někdo víc jsme, a někdo víc nejsme.
  • 00:46:15 Někdo jenom jsme, někdo jsme jenom,
    a někdo jenom nejsme.
  • 00:46:22 Takže žádný z nás úplně není,
    a každý zároveň není úplně.
  • 00:46:29 A jde jen o to, kdy jde lépe
    víc být a míň nebýt,
  • 00:46:33 a kdy je naopak lépe míň být
    a víc nebýt.
  • 00:46:37 Ostatně, ten kdo příliš je,
    může brzy vůbec nebýt.
  • 00:46:43 A ten, kdo umí za určité situace
    do jisté míry nebýt,
  • 00:46:46 může zase o to lépe
    za jiné situace být.
  • 00:46:51 Nevím, jestli vy chcete víc být
    nebo víc nebýt
  • 00:46:55 a kdy chcete být a kdy nebýt.
  • 00:46:57 Ale já chci být pořád.
    SMÍCH Z PUBLIKA
  • 00:47:01 A proto musím pořád tak trochu nebýt.
  • 00:47:05 Člověka totiž, když občas tak trochu
    není, vůbec neubude.
  • 00:47:11 A jestli v tomto okamžiku poměrně
    dost nejsem, ujišťuji vás,
  • 00:47:15 že brzy budu možná daleko víc,
    než jsem kdykoliv dosud byl.
  • 00:47:22 Je to o tom, že když člověk potřebuje
    sám sebe, už přestane být,
  • 00:47:27 což si myslím, že k té době patří.
  • 00:47:31 V 50. - 60. letech jsem byl
    Na zábradlí
  • 00:47:35 a mluvilo se o odcizení a bojovalo se
    za důstojný život člověka,
  • 00:47:39 za to, aby člověk byl sám sebou,
    aby nepodlehl.
  • 00:47:43 Je to o tom, že dneska my žijeme
    už v době totálního odcizení,
  • 00:47:49 ale na rozdíl od 60. let, kdy jsme si
    to ještě naposled uvědomovali,
  • 00:47:54 si to už vůbec neuvědomujeme.
  • 00:47:56 Už jsme prostě tam,
    kde jsme nechtěli být.
  • 00:48:00 Prostě jsme tam spadli a drancujeme,
    drancujeme a drancujeme.
  • 00:48:04 A nakonec co je takový
    největší odcizovací prvek?
  • 00:48:08 Největší odcizovací prvek je ten
    neustálý tzv. pokrok, růst,
  • 00:48:14 o kterém Havel říká růst růstu
    růstu růstu.
  • 00:48:18 Pořád se někam roste a nikdo si nikdy
    nesedne na prdel a konečně nežije.
  • 00:48:23 Všichni pořád někam rostou.
  • 00:48:25 Společnost roste, hospodářství,
    ekonomie roste.
  • 00:48:28 Všechno musí růst, protože jakmile to
    přestane růst,
  • 00:48:31 snad nebude práce a nebude nic.
  • 00:48:34 Jestli by možná nebylo lepší,
    kdyby té práce nebylo tolik,
  • 00:48:37 ale prostě se uchovaly určité věci,
  • 00:48:40 které k životu jsou
    nesmírně zapotřebí.
  • 00:48:44 A pokud si neuvědomujeme,
    že ty věci jsou zapotřebí ne pro nás,
  • 00:48:47 ale pro ty příští a za tisíc let,
  • 00:48:50 pokud si to neuvědomujeme,
    jsme v prdeli.
  • 00:48:53 Už jsme odcizení podstatě a smyslu
    svého bytí a své existence.
  • 00:48:57 Tečka. Jsem se i rozčílil.
  • 00:49:00 Nic z toho, co jsem řekl,
    není pravda. Ani slovo.
  • 00:49:15 Tak se mějte. Ahoj.
  • 00:49:18 Ahoj, Bohdane! Ahoj.
  • 00:49:29 Komunikuj.
  • 00:49:31 Samolitr, ne?
  • 00:49:33 Jasně. Já se ti přiznám.
  • 00:49:37 Je mi dneska 70 a poprvé můžu
    jezdit zadarmo,
  • 00:49:40 tak jedu tímto autobusem zadarmo.
  • 00:49:43 Můžu jet zadarmo a vůbec nevím,
    kam jedu.
  • 00:49:46 Ba ne, vím, jedeme do Nové Vsi.
  • 00:49:49 Tam mám zeťáka a tam si dáme buřty.
  • 00:49:58 -Chlapče, není to nebezpečné?
    -Božkov, no.
  • 00:50:02 -To je zdravé.
    -Moc nehul, jo?
  • 00:50:08 -Taky?
    -Mám si taky dát trošku?
  • 00:50:10 -Mám u vás dvěstě.
    -Dvěstě, že?
  • 00:50:15 Kde bychom je vzali? Máš to dobré.
  • 00:50:19 Vyzrálý.
  • 00:50:22 -Díky.
    -Skvělý.
  • 00:50:25 A vy jste odkud?
    Z Knína, nebo odkud?
  • 00:50:31 Já z autobusu.
  • 00:50:33 Teď z autobusu, a jinak bydlíte kde?
  • 00:50:36 V autobusu, ne? Tak se neptej
    a nebuď zvědavý. Jsi moc zvědavý.
  • 00:50:45 -Žíža je furt.
    -Celej život.
  • 00:51:03 Víceméně k těm svým pracovním
    výsledkům jsem velmi kritický
  • 00:51:11 a ještě donedávna jsem používal
    jako bonmot to,
  • 00:51:18 že v životě si nejvíc vážím
    své práce u studnařů,
  • 00:51:23 která mi připadala asi
    nejsmysluplnější,
  • 00:51:26 ale pak jsem si v tichosti uvědomil,
    a to už jsem k tomu bonmotu nedodal,
  • 00:51:31 že všechny studny, které jsem kdy
    vyvrtal během těch 3-4 let,
  • 00:51:36 co jsem byl na vrtech u vodních
    zdrojů, v nich nebyla ani kapka vody.
  • 00:51:42 Tečka.
  • 00:51:58 Skryté titulky: Věra Mikulenková
    Česká televize, 2010

Související