Těšínské Slezsko jako místo proměny: celník mystikem, svářeč hvězdářem, kněz fotbalistou, policistka Matkou Terezou…

Svět bez hranic! – tak zní jedno z hesel současné globální situace. Co to ovšem znamená? Jak je možné chápat sebe jako jedince a jako součást společenství, jestliže zanikají hranice všeho druhu? Je možné se ještě dnes vnímat v tom smyslu, že jsem odněkud? Je možné žít v jedinečném místě ve světě globální vesnice? Jakou povahu mají hranice v době bez hranic? Autoři filmu Hranice po našimu Lenka Zogatová (scenáristka, producentka) a Jan Gogola ml. (scenárista, režisér) se pokusili soudobou bezhraniční situaci promyslet v prostoru, kde spolu sousedí Česko, Polsko a Slovensko, v místě kde se na podobné otázky odpovídá nářečím, a tedy "po našimu". Režisér Jan Gogola k tomu dodává: „Jde o místo, kde se lokální patriotismus připomíná na každém kroku. A možná právě díky tomuto vědomí fenoménu Těšínského Slezska nebo díky vědomí, že člověk někam patří, lze různé podoby hranice překračovat. Alespoň představitelům filmu a zároveň osobnostem místního regionu se nepochybně daří být někým jiným, aniž by ztráceli sami sebe: svářeč se stává hvězdářem, kněz fotbalistou, policistka Matkou Terezou, učitel ladičem světa, šéfkuchař kuchařem písní, ředitelka mateřské školky se s astronomem v penzi stávají obyvateli 17. až 18. století anebo bývalý celník mystikem...

Dokument vznikl za podpory Visegrádského fondu a Státního fondu na podporu a rozvoj české kinematografie.

Napište nám