iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
4. 7. 2009
21:10 na ČT2

1 2 3 4 5

61 hlasů
12119
zhlédnutí

Gipsy.cz

Hudební dokument o známé romské skupině a její cestě do Moskvy na Eurovizní písničkovou soutěž 2009

57 min | další Dokumenty »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

Gipsy.cz

  • 00:00:51 Samozřejmě vy můžete hlasovat
    pro vašeho zástupce, tj. Gipsy.cz.
  • 00:00:56 Ty hlasy se budou započítávat.
  • 00:01:29 Teď jsme na Konzervatoři
    Jaroslava Ježka
  • 00:01:33 a budeme tady s kapelou,
    s novým složením Gipsy.cz,
  • 00:01:37 cvičit v podstatě starý repertoár
    a taky Aven Romale jakoby naživo.
  • 00:01:43 Zkrátka písničky budeme hrát,
  • 00:01:47 bavit se o hudbě,
    zkrátka pracovat.
  • 00:01:51 Jsme tady v poslední době
    skoro denně. Makáme, dřeme.
  • 00:01:55 V podstatě bez odpočinku.
    Dokud nás smrt neskolí.
  • 00:02:23 Před první písničkou
    poděkujeme staré partě,
  • 00:02:28 rozloučíme a v podstatě
    naposled, jo, je to tak?
  • 00:02:36 -V podstatě naposled v televizi
    zahraje stará parta. -Přesně tak.
  • 00:02:57 Kapela Gipsy.cz, respektive to,
    co ještě předcházelo Gipsy.cz,
  • 00:03:02 tak vzniklo, vlastně teď je to
    skoro přesně čtyři roky,
  • 00:03:07 kdy Jirka Smrček,
    což je jeden z našich manažerů,
  • 00:03:10 který má na starosti zahraničí,
    objevil CD Radka,
  • 00:03:14 a prostě se mu ta muzika
    zalíbila,
  • 00:03:17 tak ho kontaktoval,
    říkal, že by to chtěl dělat,
  • 00:03:20 a Radkovi se líbilo to,
    že my hrajeme romské písničky,
  • 00:03:24 nám se líbil hip hop, tak jsme
    říkali, zkusíme to smíchat,
  • 00:03:28 mohlo by to být zajímavé,
    a takhle vlastně vzniklo Gipsy.cz.
  • 00:03:31 Jinak ten název vymyslel
    Jirka Smrček.
  • 00:03:34 Šlo hlavně o zahraničí, aby lidé
    jasně poznali, co jsme zač,
  • 00:03:38 to znamená, že jsme Romové
    a jsme z Čech.
  • 00:03:46 Nějakým způsobem se to začalo
    odvíjet jak zrychlený film.
  • 00:03:50 Hráli jsme spolu pět měsíců,
  • 00:03:53 pak jsme se dali dohromady
    s Milanem Pešíkem
  • 00:03:56 a během dvou měsíců
    jsme vydali desku
  • 00:03:59 a během čtyř měsíců
    jsme se účastnili
  • 00:04:02 prvního ročníku Eurosongu
    tady v Čechách.
  • 00:04:15 Vlastně spousta lidí
    asi nepochopila
  • 00:04:18 nebo vůbec nějak
    nepobrala to,
  • 00:04:21 že se najednou změnila kapela.
    Složení.
  • 00:04:24 A hodně často jsem dostával
    otázku, hele, proč.
  • 00:04:28 Všichni v tom viděli
    nějakou špínu
  • 00:04:31 a myslím, že na to koukají lidi
    zbytečně dramaticky.
  • 00:04:35 Petr a Honza jsou jazzoví,
  • 00:04:38 vždycky budou jazzoví
    a jazzfunkoví,
  • 00:04:41 a to jsou věci,
    které chtějí hrát.
  • 00:04:44 Gipsy.cz nejsou jazzoví
    a nejsou funkoví.
  • 00:04:47 Myslím, že Gipsy.cz
    jsou víc do toho Balkánu
  • 00:04:50 nebo my jsme to chtěli spíš
    směřovat do toho Rumunska,
  • 00:04:54 dostávat takový to tvrdý etno
  • 00:04:57 a zároveň v tom jakoby
    popovým oblečení.
  • 00:05:00 To se klukům moc nelíbilo.
  • 00:05:03 Ne, že nelíbilo,
    prostě to necítili.
  • 00:05:06 Takže jednoho dne
    jsme si řekli,
  • 00:05:09 hele, takhle to nejde dál,
    prostě Petr a Honza,
  • 00:05:12 řekli jsme si dobrovolně,
    že to prostě rozsekáme,
  • 00:05:15 že Petr a Honza
    si půjdou svou cestou,
  • 00:05:18 tou hudbou,
    kterou chtějí hrát,
  • 00:05:21 třeba ty jungle věci,
    který já úplně nesnáším.
  • 00:05:24 Já jsem si nabral
    partu mladých lidí
  • 00:05:27 a chtěl jsem od nich věci, které
    ta kapela předtím nesplňovala.
  • 00:05:30 Zároveň jsem chtěl, aby byli mladí
    a v té hudbě vyloženě vzdělaní.
  • 00:05:34 Proto jsem je všechny
    nabral z "ježkárny?.
  • 00:05:37 A už jsem nechtěl nálepku
    romská kapela,
  • 00:05:40 byť jsem měl dlouhé debaty
    s manažery,
  • 00:05:43 který v tom, že jsme vyloženě
    romská kapela,
  • 00:05:46 samozřejmě to je venku zajímavé,
    to se prodává,
  • 00:05:49 ale já jsem to opravdu nechtěl.
    Já jsem chtěl, aby lidi věděli,
  • 00:05:53 že mi jde především o hudbu,
    o kvalitu hudby,
  • 00:05:56 a že chci, aby lidi posuzovali
    tu hudbu,
  • 00:05:59 a ne to, jestli jsme Romové
    nebo jestli jsme Číňani.
  • 00:06:03 Co je poslední důvod,
    to je Oliver Lipenský,
  • 00:06:06 úžasný bubeník talentovaný.
    Chtěl jsem prostě živého bubeníka.
  • 00:06:09 My jsme vlastně doteď
    hráli bez bubeníka.
  • 00:06:15 Chci, aby na nás lidi pohlíželi
    jako na běžnou další kapelu.
  • 00:06:19 Na mladou kapelu,
    která dělá nějaký styl hudby.
  • 00:06:23 Jestli to je romská hudba,
    to už je úplně fuk.
  • 00:06:26 Chci to prostě ukončit větou,
    že mně jde vždycky jenom o hudbu.
  • 00:06:29 Jde mi opravdu hlavně
    jenom o hudbu.
  • 00:06:33 A myslím, že Gipsy.cz bylo občas
    mnohem víc politické
  • 00:06:37 nebo společenské než hudební.
    A to mě mrzí.
  • 00:06:41 Chci i sám sobě dokázat,
    že na to máme hlavně hudebně,
  • 00:06:45 a nejen společensky.
  • 00:06:53 Za čtyři minuty, pánové a dámo,
    připravíte se, jdeme na flek.
  • 00:07:05 Gipsy.cz přicházejí!
  • 00:07:09 Dobrý den, někdo mi ukradl handku,
    já si ji musím najít, vydržte.
  • 00:07:13 A to je fakt těžký,
    cikánovi něco ukrást.
  • 00:07:16 Tak teď je to vaše!
  • 00:07:18 Omlouváme se za zdržení,
    dobrý večer!
  • 00:07:29 Dámy a pánové, toto je první
    naše oficiální vystoupení
  • 00:07:32 v živé a nové sestavě,
    v šesti lidech,
  • 00:07:35 stará garda Vojta Lavička
    a Radoslav Gipsy Banga,
  • 00:07:38 a noví - Noemi Fialová na housle,
    Tibor Žida, kytarista a zpěvák,
  • 00:07:43 Oliver Lipenský, to je
    úplně nejlepší bubeník,
  • 00:07:46 a chybí nám tady Matěj Černý,
    úplně brutální basák,
  • 00:07:49 který momentálně hledá
    basu piv.
  • 00:07:53 Ale nemůže ji najít,
    takže se asi nevrátí.
  • 00:07:56 Matěj Černý, náš basák.
    Šest.
  • 00:08:14 Já jsem byl přesvědčen,
    že začínám dobře,
  • 00:08:17 ale asi jsem začal blbě.
    Noemi asi byla správně.
  • 00:08:20 -Ale pak se to vrátilo.
    -Vrátilo... -Ale bylo to slyšet.
  • 00:08:24 -Nemělo se to stát, no.
    -Já nevím, jak je to možný.
  • 00:08:29 V Moskvě se to nestane.
  • 00:08:32 Počkej, každý zařve svůj pocit,
    až řeknu "teď?.
  • 00:08:35 Tři, dva, jedna, teď.
  • 00:08:37 -Dobrý.
    -Akorát si myslím, že...
  • 00:08:40 Co jsi říkal?
  • 00:08:43 Kde domov můj, kde domov můj.
  • 00:08:49 Voda hučí po lučinách,
  • 00:08:54 bory šumí po skalinách.
  • 00:09:00 V sadě skví se zjara květ,
  • 00:09:06 zemský ráj to na pohled.
  • 00:09:12 A to je ta krásná země,
  • 00:09:18 země česká, domov můj,
  • 00:09:23 země česká, domov můj.
  • 00:09:31 To jsme udělali jako čtyřlístek,
    který přináší štěstí.
  • 00:09:35 Chtěli jsme tam nějakým způsobem
    zvýraznit Gipsy.cz
  • 00:09:39 a že reprezentujeme
    Českou republiku.
  • 00:09:42 Ty puntíky vymyslela Noemka,
    která je v tomhle šikovná.
  • 00:09:45 Tím jsme chtěli naznačit,
    že se přikláníme k pop-artu.
  • 00:09:49 To je tak všechno.
    Tak teď už to pivo, ne? Jdeme.
  • 00:10:19 Nemám trému, já nejsem trémista.
    Já jsem extremista.
  • 00:10:25 K Gipsy.cz jsem se dostal
    přes mého kamaráda Tibora,
  • 00:10:29 s kterým hraju už od 1. ročníku
    tady na konzervatoři,
  • 00:10:32 a všechno to proběhlo přes
    inzerát, který tady Tibor našel,
  • 00:10:37 a tím pádem, že jsem jeho kamarád
    a hraju v jeho kapelách,
  • 00:10:41 tak mě tím oslovil.
  • 00:10:43 Vůbec jsem nevěděl,
    že to je kapela Gipsy.cz,
  • 00:10:46 protože jméno Radoslav Banga,
    mi vůbec nic neříkalo.
  • 00:10:49 Ale když jsem slyšel
    takový povědomý hlas,
  • 00:10:52 který... on jako šišlá, Radek,
    tak jsem si řekl,
  • 00:10:56 to je mi povědomé,
    to mi přijde jako Gipsy.cz,
  • 00:11:00 a teď jsem to řekl bubeníkovi
    Oliveru Lipenskému,
  • 00:11:04 a on říká, to není možný,
  • 00:11:07 tak jsme se šli podívat
    na webovky a zjistili jsme,
  • 00:11:10 že Gipsy.cz, Radek se jmenuje
    Radoslav Banga.
  • 00:11:15 A tak vlastně to je celý příběh.
  • 00:11:18 Potom jsme si zavolali,
    zahráli jsme si
  • 00:11:21 a nějak jsme si řekli, že jo.
  • 00:11:24 Já jsem jednou šla po ulici
  • 00:11:27 a potkala jsem svou kamarádku
    z dětských let,
  • 00:11:30 a tak jsem přijala její pozvání,
    řekla jsem si proč ne,
  • 00:11:34 a ocitla jsem se v domácnosti
    Radkova bratra.
  • 00:11:38 Takže to bylo
    takové jednoduché.
  • 00:11:41 A protože oni se sejdou
    a hned začnou muzicírovat,
  • 00:11:45 a já jsem zrovna s sebou měla
    housle, tak jsme si zahráli,
  • 00:11:49 a pak když Radek
    něco potřeboval,
  • 00:11:53 tak si na mě vzpomněl,
    že jsem měla housle, a tak.
  • 00:11:56 Vlastně jsem si všiml,
  • 00:11:59 že Radek shání novou kapelu
    na inzeráty po škole,
  • 00:12:03 chtěl jsem se mu ozvat,
    protože jsem tu hudbu znal,
  • 00:12:07 bavil mě hip hop a bavilo mě to,
    co dělal, co dělalo Gipsy,
  • 00:12:12 jenže potom jsem si to
    nějak rozmyslel
  • 00:12:17 a věděl jsem, že už navázal
    kontakt s Tiborem,
  • 00:12:21 a shodou okolností
    mu vypadl basák,
  • 00:12:25 kterého přivedl Tibor,
    a kluci řekli mně, no.
  • 00:12:51 Vítejte u obrazovek!
  • 00:12:54 Naším dnešním hostem
    jsem já sám,
  • 00:12:56 tedy Radek Banga, dobrý den,
    dobrý den,
  • 00:12:59 romský zpěvák
    ze skupiny Gipsy.cz.
  • 00:13:03 Sem s bráchou
    chodíme hrát často,
  • 00:13:07 v podstatě když je
    letní sezona,
  • 00:13:10 tak sem chodíme, kdy můžeme,
    kdy máme volný čas.
  • 00:13:13 Tam je brácha,
    ten je spíš tenisový,
  • 00:13:16 ten hraje mnohem dýl než já.
  • 00:13:19 Já jsem k tomu přišel
    trošku jako slepý k houslím.
  • 00:13:22 Chci říct, že tenis zbožňuju.
    Je to můj nejoblíbenější sport.
  • 00:13:27 Samozřejmě bráchův taky.
    Ale nechodíme jenom sem.
  • 00:13:31 Občas chodíme hrát
    na Playstation taky tady.
  • 00:13:44 Tím, že v rodině byla hudba
    opravdu od mého dětství,
  • 00:13:47 tak asi ty základy nějakým
    způsobem tam byly dané.
  • 00:13:51 Táta byl rocker, tvrdý rocker,
    takže my jsme měli,
  • 00:13:55 na denním pořádku
    bylo slyšet naplno Floydy,
  • 00:13:58 desku nějakou, Zeď,
    Dark Side of the Moon,
  • 00:14:01 nebo Purplee,
    takové ty klasiky,
  • 00:14:04 ale i Black Sabath
    a takovýhle věci táta poslouchal,
  • 00:14:08 takže jsme to fakt všichni znali,
    všechna děcka.
  • 00:14:11 Chci tím říct, že táta mi dal
    základ hodně rockovej.
  • 00:14:14 Ale mnohem víc
    hráli bráchové.
  • 00:14:17 Já jsem tak nějak
    vždycky se pokoušel
  • 00:14:20 o nějaké ptákoviny,
    ale nikdy mi to moc nešlo.
  • 00:14:23 Prostě věděl jsem, že táta hraje
    na kytaru, že měl kapelu,
  • 00:14:26 že bráchové oba výborně hrají,
    že všichni zpívají,
  • 00:14:29 že máma hrála na piano,
  • 00:14:32 ale já jsem o tu hudbu
    neměl tak úplně zájem.
  • 00:14:35 Zájem jsem o ni začal jevit
    až v takových devatenácti letech.
  • 00:14:40 A úplně nejvíc se to zlomilo,
    když jsem potkal Vojtu Lavičku,
  • 00:14:44 který mi dodal
    úplně novou sebedůvěru.
  • 00:14:48 Takže ta muzika,
    že bych se o ni nějak snažil...
  • 00:14:51 Spíš tak přirozeně
    se nějak vecpala ke mně.
  • 00:15:00 Maminka mě třískala,
  • 00:15:04 kdykoli jsem se snažil
    k hudbě nějak dostat.
  • 00:15:07 Říkala, hlavně nehraj tu hudbu
    a hlavně nehraj ty cikánský věci,
  • 00:15:10 choď do školy a uč se. Matka chtěla
    ze všech dětí mít študáky,
  • 00:15:13 aby se všichni učili
    a byli poctiví.
  • 00:15:17 Matka na nás byla
    dost přísná,
  • 00:15:19 za což jí ale dnes
    všichni děkujeme.
  • 00:15:23 Takže máma spíš dlouho
    nesouhlasila s tím,
  • 00:15:26 že jsem se chtěl
    věnovat hudbě.
  • 00:15:28 Což chápu,
    protože hudba je droga.
  • 00:15:31 Já se pamatuju na to, že když
    jsem udělal nějaký falešný tón,
  • 00:15:34 tak se na mě tak podívala,
  • 00:15:37 že jsem okamžitě věděl,
    že to je špatně.
  • 00:15:40 Paradoxně ona z nás má
    asi nejlepší sluch.
  • 00:15:43 Ženské mají vůbec všeobecně
    lepší sluch, se říká,
  • 00:15:46 ale máma ho má úplně perfektní.
  • 00:15:48 Já k tomu dodám, že náš děda,
    mámin otec, byl houslista.
  • 00:15:52 Já jsem ho nikdy nepoznal,
    nikdo z nás ho nepoznal,
  • 00:15:56 protože umřel příliš brzo na to,
    abychom ho poznali,
  • 00:15:59 ale všichni z rodiny tvrdí,
    že byl opravdu suprový houslista.
  • 00:16:03 Myslím, že máma to má po něm.
    Je to tak, matka má sluch.
  • 00:16:07 Občas slyší věci,
    které slyšet nemá.
  • 00:16:22 Proč to roste?
  • 00:16:24 Můžete mi někdo říct,
    proč to roste? Je to zbytečný.
  • 00:16:43 Je to playback. Ne kvůli nám,
    my ho nesnášíme. Ale musíme.
  • 00:16:48 Jsme v televizi,
    je to požadavek televize.
  • 00:16:52 My bychom radši naživo.
  • 00:16:58 Si pamatuju, když jsme byli
    poprvé v televizi,
  • 00:17:01 přijedu za mámou, přijedu k ní,
    otevřou se dveře,
  • 00:17:05 přilítne máma a takhle mi dala
    takovou facičku.
  • 00:17:08 Mami, co děláš?
    To je preventivně, abys nezpychl.
  • 00:17:13 Samozřejmě že máma
    je na to pyšná.
  • 00:17:17 Rodiče hodně dlouho nechtěli,
    abych se tomu věnoval,
  • 00:17:21 chtěli hlavně, abych se učil,
  • 00:17:25 ale najednou viděli,
    že těch deset let,
  • 00:17:29 které jsem se věnoval té hudbě,
    tak najednou to dostalo smysl,
  • 00:17:33 protože najednou
    to opravdu fungovalo,
  • 00:17:36 stali jsme se slavnou kapelou,
  • 00:17:39 začali jsme vydělávat
    nějaké peníze, že jo,
  • 00:17:42 matka viděla, že se o sebe dovedu
    postarat, že mám najednou auto,
  • 00:17:45 že mám věci,
    které jsme si nemohli dovolit.
  • 00:17:48 Samozřejmě že šťastná byla.
    Ale nejšťastnější by byla,
  • 00:17:52 kdyby viděla, že jsem dostatečně
    už vyvinutý a vzdělaný.
  • 00:17:56 A sláva je pomíjivá věc.
  • 00:18:09 Teď nám to určitě jde líp
    než před čtrnácti dny,
  • 00:18:13 což samozřejmě nemůžu říct,
    že bychom byli spokojeni,
  • 00:18:16 ale důležitý je, jak se říká, trend
    a trend je, že se zlepšujeme.
  • 00:18:19 Doufám, že se budeme zlepšovat
    ještě rychleji,
  • 00:18:22 abychom to všechno stihli.
  • 00:18:26 Ale nemyslíme jenom na Moskvu.
    Myslíme hlavně na to, co bude dál.
  • 00:18:57 Já jsem měl to štěstí,
    že v roce 1989
  • 00:19:00 jsem naskočil
    na ten rozjetý vlak,
  • 00:19:03 na tu euforii, která byla
    po sametové revoluci,
  • 00:19:07 a de facto v médiích
    a dalších věcech
  • 00:19:10 jsem se začal pohybovat
    strašně brzo, a dá se říct,
  • 00:19:13 samozřejmě velmi relativně
    na romské poměry,
  • 00:19:16 jsem byl hodně známý Rom,
  • 00:19:19 takže tohle si myslím je
    nějaký pokračování něčeho,
  • 00:19:23 čemu můžeme říkat moje kariéra,
    i když to není to, co bych chtěl,
  • 00:19:28 nebo není to, že bych se na to
    soustřeďoval, abych měl kariéru,
  • 00:19:32 ale prostě tím životem
    to samo přichází.
  • 00:19:36 Já se o to vlastně ani moc
    nesnažím, ale prostě je to tak,
  • 00:19:39 že zatím věci, které dělám, jsou
    většinou úspěšné, a nevím proč.
  • 00:19:56 Toto je část mé rodiny,
    to je moje maminka Helena,
  • 00:19:59 tohle je Adámek, můj synovec
    a zároveň syn Klaudie, mé sestry.
  • 00:20:06 Mám samozřejmě ještě
    bráchu čtyřicetiletého,
  • 00:20:09 ale ten se teď potuluje v kuchyni
    a zřejmě tam vyjídá, co najde,
  • 00:20:13 takže se třeba tady ještě ukáže,
    tak kdyby se tady objevil,
  • 00:20:17 je to Josef, můj starší bratr.
    Já jsem prostřední.
  • 00:20:24 Šli jsme první den do školy,
    do základní školy, do 1. třídy,
  • 00:20:28 nechala jsem ho ve škole,
    přišel domů k obědu
  • 00:20:32 a přinesl lístek z hudebky
  • 00:20:35 a řekl mi, mami,
    já budu chodit do hudebky,
  • 00:20:38 zaplať mi tento lísteček
    a já budu chodit na housličky.
  • 00:20:42 Takže jsme s tatínkem
    ani nevěděli,
  • 00:20:45 že se přihlásil do hudebky.
  • 00:20:49 Protože jsem z muzikantské rodiny,
    tak to bylo vlídně přijato,
  • 00:20:53 jenže na cello
    neměli zrovna místo,
  • 00:20:57 neměli volnou kapacitu,
  • 00:21:01 takže na mě zbyly housle,
    na které jsem vůbec hrát nechtěl.
  • 00:21:05 A začal jsem hrát na housle.
  • 00:21:08 První dva roky mi to vůbec nešlo,
    pak jsem se změnil v zázračné dítě,
  • 00:21:11 další dva roky jsem udělal
    šílený, obrovský skok,
  • 00:21:15 kdy to vypadalo,
    že se stanu virtuosem,
  • 00:21:18 a poté co jsem přišel do puberty,
    tak jsme spadli do reality,
  • 00:21:21 to znamená
    do průměrného houslisty.
  • 00:21:30 Dnes je 23. dubna
  • 00:21:36 a byl jsem nucen
    oslavit svůj svátek,
  • 00:21:39 tak slavíme poprvé v životě
    můj svátek.
  • 00:21:53 Jsme strašně šťastná rodina,
    takhle spolu,
  • 00:21:57 ale chybí bohužel nám
    tatínek už.
  • 00:22:01 To je pravda. To je, jako když
    vám někdo utrhne nohu.
  • 00:22:04 To je úplně stejný,
    a to jsou věci...
  • 00:22:07 Nejsme ještěrky, těm dorůstají
    ty nohy. Prostě tak to je, no.
  • 00:22:11 Jsme jednonozí všichni.
  • 00:22:14 A samozřejmě táta byl navíc
    takový tmel rodiny,
  • 00:22:17 že vlastně k němu jsme se
    všichni stahovali,
  • 00:22:20 a bylo to úplně něco jinýho,
    než je to teď.
  • 00:22:25 Byl to člověk, který byl
    strašně charismatický,
  • 00:22:29 oblíbený mezi lidmi, měl rád
    společnost, prostě poctivý člověk.
  • 00:22:34 A tím, že není,
    je to všechno těžší.
  • 00:22:40 Je to holt rána,
    která se nehojí.
  • 00:22:43 Jsem hrdá na něho z jedné stránky,
    že mám takového syna.
  • 00:22:49 -A doufám, že bude i dál.
    -A z druhý stránky, pozor...
  • 00:22:54 Z druhé stránky
    taky trochu zlobí.
  • 00:22:57 Ale jsem ráda, že se mu
    aspoň trochu vede.
  • 00:23:02 Je pravda, že zlobím,
    protože sem skoro nechodím.
  • 00:23:05 My jsme tady výjimečně,
    já jsem tady asi po... kolika?
  • 00:23:09 Čtyřech minimálně,
    možná šesti týdnech,
  • 00:23:13 a bohužel teda vždycky
    to se mnou bylo tak,
  • 00:23:16 že jsem tady nebyl tolik,
    jak by se slušelo,
  • 00:23:19 protože pořád jsem rozlítaný,
    pořád něco dělám.
  • 00:23:22 Jsem složitý, no.
    Mám to nahoru dolů všechno.
  • 00:23:27 To je úplně svátek,
    když vidíme Vojtu.
  • 00:23:31 Většinou ho vidím v televizi.
    Nebo někde, kde hraje.
  • 00:23:35 Než aby přišel domů
    se podívat na maminku.
  • 00:23:40 Já jsem hrozně ráda
    Vojtova sestra.
  • 00:23:43 Jsem na něj pyšná
    a mám z něj radost.
  • 00:23:46 Samozřejmě si musím
    postěžovat jako mamka,
  • 00:23:49 že ho vidím hrozně málo,
    chtěla bych ho vidět víc,
  • 00:23:52 už kvůli Adamovi, aby
    svého strejdu pořádně poznal,
  • 00:23:55 a tak trochu si přeju, aby Adam
    trochu té muziky chytil taky
  • 00:23:59 a byl tak trochu jako jeho strýc.
  • 00:24:02 Ale samozřejmě jsem pyšná
    na oba svoje bratry,
  • 00:24:05 protože jsou úžasní, oba dva,
    a mamka taky.
  • 00:24:09 Já jsem Maďarka, takže
    strašně špatně mluvím česky.
  • 00:24:13 -To jste si mohli všimnout.
    -Uděláme kurz maďarštiny.
  • 00:24:16 Řekni teď, můj syn Vojta je dobrý
    a že ho máš ráda.
  • 00:24:22 Jo, tak to řeknu.
    (MLUVÍ MAĎARSKY)
  • 00:24:39 Přidáme pak titulky a máme to.
  • 00:25:11 Seznámili jsme se
    úplně klasicky po cikánsku,
  • 00:25:15 protože Láďa Démeter,
    který také zakládal Gipsy.cz,
  • 00:25:19 tak nás vlastně seznámil,
  • 00:25:23 protože on žije
    s Růženinou sestřenicí.
  • 00:25:27 Když jsem přišel do toho bytu,
    tak jsem viděl za stolem sedět
  • 00:25:30 strašně nesympatickou ženskou,
    která vypadala strašně nafrněně.
  • 00:25:34 Protože já jsem v té době už byl
    poměrně známý a ona mě znala,
  • 00:25:38 tak jsme oba na sebe koukali
    jako dva největší nafrněnci.
  • 00:25:44 Pak jsme spolu byli
    v jednom romském podniku,
  • 00:25:47 který bohužel už dnes neexistuje,
    a tam jsme spolu vůbec nemluvili,
  • 00:25:51 všichni tancovali,
    my jsme tam seděli,
  • 00:25:54 ta si tam psala nějaké sms,
    já jsem koukal do blba,
  • 00:25:58 a vůbec to nevypadalo,
    že by to mohlo dopadnout dobře.
  • 00:26:02 Jenže pak to nabralo strašný spád
    v těch dalších dnech
  • 00:26:06 a dopadlo to tak,
    že jsme spolu.
  • 00:26:09 A šli jsme hned bydlet spolu,
  • 00:26:12 což taky Romáci neznají moc
    pojem chození,
  • 00:26:16 jako že by spolu lidi
    půl roku spolu chodili
  • 00:26:20 a dávali si někde rande.
  • 00:26:23 Ne, pojď se mnou žít,
    pokud je kde, a hotovo.
  • 00:26:26 Tak se Růžena ke mně
    nastěhovala a teď jsme spolu.
  • 00:26:34 Já bych o něm řekla,
    že je hrozně obětavý,
  • 00:26:38 cholerický,
    někdy až moc výbušný,
  • 00:26:43 on se vyřve
    a pak je klid, že jo?
  • 00:26:48 Pak o ničem neví,
    že se něco stalo.
  • 00:26:54 A jinak si myslím,
    že to je hodný člověk.
  • 00:26:58 -Jako člověk je...
    -Až moc. -Až moc hodný.
  • 00:27:03 My jsme se fakt hledali, protože
    ona je taky v něčem zvláštní,
  • 00:27:07 protože je taky strašně hodná
    a naivní a pitomoučká v x věcech,
  • 00:27:12 takže nás dva každý napálí
    prostě úplně lehce.
  • 00:27:16 A já si myslím, že hodně Romů
    nemá Vojtu rádo.
  • 00:27:21 -Nevím, čím to je.
    -Taky nevím.
  • 00:27:27 Ale jsou lidi zase,
    kteří mě mají rádi.
  • 00:27:31 Jo, zase z mé rodiny
    ho mají všichni rádi.
  • 00:27:35 Z těch 250 000 Romů, co tady žijí,
    asi těch padesát bychom našli.
  • 00:27:48 Život je takový,
    že všechno jednou zmizí,
  • 00:27:52 nebudou peníze, nebude nic
    důležitého a zbudou jenom lidi.
  • 00:27:56 A podle toho,
    kolik lidí kolem sebe máte,
  • 00:27:59 tak podle toho jste byl v životě
    buď dobrý, nebo špatný,
  • 00:28:03 a vůbec to nesouvisí s penězi
    nebo s tím, jestli jste slavný.
  • 00:28:06 Lidi si to většinou
    dlouho neuvědomují.
  • 00:28:10 Já jsem vždycky v zápřahu v práci,
    furt jezdím někam na zkoušky,
  • 00:28:14 dělám spoustu
    pro x dalších Romů,
  • 00:28:17 a potom domů nechodím
    tak často, jak mám,
  • 00:28:21 a potom mě to mrzí,
    když jsem tady. Je to těžké.
  • 00:28:24 Musí si člověk vybrat,
    a není to úplně lehké.
  • 00:28:52 -Vidím tvoje modrý oči...
    -V myšlenkách!
  • 00:28:56 -Jsi moje bílá paní.
    -Ale nechci hrát!
  • 00:29:01 Já tě totiž nemůžu mít...
  • 00:29:07 I kdybych chtěl, tak všechno...
  • 00:29:12 Nemůžeme být, lásko,...
  • 00:29:22 Však jednou
  • 00:29:25 bude každý chtít
  • 00:29:28 být cikán!
  • 00:29:32 Já jsem od šesti let
    vyrůstal na vesnici.
  • 00:29:36 Vždycky jsem musel pomáhat
    s těmi venkovskými pracemi,
  • 00:29:40 zvláště o sobotách,
    ale nikdy mě to moc nebavilo.
  • 00:29:45 Můj otec si myslí,
    že mě nebaví žádná práce.
  • 00:29:49 A nejspíš má tak trochu pravdu.
  • 00:29:53 Ale teď jak sem jezdím tak málo,
  • 00:29:56 tak vlastně ani není čas
    s něčím pomáhat,
  • 00:30:00 což mám trochu výčitky svědomí,
    ale asi to teď nijak nejde.
  • 00:30:04 Táta je zemědělský inženýr,
  • 00:30:07 ale hrával na kytaru a zpíval,
    když jsem byl malý,
  • 00:30:10 tak to mě snad asi nějak
    už ze začátku vedlo k hudbě,
  • 00:30:14 ale asi nebyl ze začátku
    moc nadšený,
  • 00:30:18 že se chci hudbě věnovat víc,
    to mě spíš podporovala máma,
  • 00:30:21 protože ta se kultuře věnovala,
    organizovala různé akce,
  • 00:30:25 a táta asi víc doufal, že mu
    pomůžu tady s těmi pozemky
  • 00:30:30 a s nějakou prací na domu
    a kolem domu.
  • 00:30:37 Ale já myslím, že už jsou s tím
    oba smířeni, a možná jsou i rádi.
  • 00:30:46 Matěj začal flétnou,
    pak hrál na trumpetu
  • 00:30:50 v Základní umělecké škole
    v Hranicích,
  • 00:30:55 pak začal hrát na kytaru
    tady ve Stříteži na ZUŠ,
  • 00:30:59 pak pan Pach ho učil
    na basovou kytaru
  • 00:31:02 a potom Taťána Jonasová
    z dětského pěveckého sboru řekla,
  • 00:31:06 Matěji, budeš hrát na kontrabas,
    půjčila mu kontrabas,
  • 00:31:09 a tak to bylo, až skončil
    na Ježkově konzervatoři v Praze.
  • 00:31:13 Když řekl, že půjde na konzervatoř,
    tak jsme moc nadšeni nebyli.
  • 00:31:18 Já jsem z něho chtěla mít
    právníka,
  • 00:31:21 ale teď když si to vybral,
  • 00:31:24 tak jsme moc rádi, že to dělá
    a že se mu daří.
  • 00:31:27 Je to jeho život.
  • 00:31:31 Spousta mých známých mi říká,
  • 00:31:34 Matěj musí být asi dobrý muzikant,
    když ho mezi sebe vzali cikáni,
  • 00:31:38 protože ti berou
    jen ty nejlepší muzikanty.
  • 00:31:53 Mám radost, i když jsem si
    představovala,
  • 00:31:56 že bude studovat něco jiného,
  • 00:31:59 třeba nějaký jiný obor,
    práva nebo zemědělství,
  • 00:32:04 protože tady má plno,
    po rodičích zdědí plno pozemků,
  • 00:32:08 a bude dělat něco jiného,
  • 00:32:12 ale když se dal na tu hudbu,
    tak už jsem se s tím smířila.
  • 00:32:19 Tohle je moje sestra Martina,
    hraje na piano a začíná na bicí.
  • 00:32:25 Já myslím, že na to, že je
    mezi námi věkový rozdíl 10 let,
  • 00:32:29 tak spolu vycházíme
    docela dobře,
  • 00:32:32 zvlášť v době, kdy já jsem
    v Praze a Martina tady.
  • 00:32:35 Ale jediné větší rozepře
    způsobuje to,
  • 00:32:38 jestli bude Marťa cvičit na piano
    10 minut nebo 15 minut.
  • 00:32:42 -Patnáct minut už jí přijde moc.
    -To je moc.
  • 00:32:45 Že Matěj hraje s Gipsy.cz,
    to se mi líbí,
  • 00:32:48 protože to je celkem
    populární skupina,
  • 00:32:52 ale že není moc doma,
    to mi nějak nevadí.
  • 00:32:55 -Možná spíš naopak.
    -No.
  • 00:33:18 S Gipsy.cz se mi hraje výborně,
  • 00:33:22 protože to jsou všichni
    zkušení muzikanti,
  • 00:33:25 kteří myslím mají jednak co dát,
    jednak co říct.
  • 00:33:36 Takže já jen doufám,
    že je budu stíhat
  • 00:33:39 a že se jim se mnou
    bude hrát dobře.
  • 00:33:51 Radkův temperament
    se projevuje tak,
  • 00:33:55 že někdy je jako urvaný
    ze řetězu
  • 00:33:59 a dělá věci, nad kterými
    zůstává rozum stát,
  • 00:34:03 ale jindy se tváří jako
    intelektuál,
  • 00:34:06 sedí v rohu a přemýšlí,
  • 00:34:10 ale mně je ten přístup
    docela sympatický,
  • 00:34:13 a myslím, že díky němu
    je Radek tam, kde je.
  • 00:34:27 S Radkem vycházím
    myslím dobře,
  • 00:34:31 myslím, že si máme
    celkem co říct,
  • 00:34:35 kolikrát i na vážné téma.
  • 00:34:39 Jsem rád, že s ním
    můžu spolupracovat.
  • 00:34:48 To bylo poprvé a naposledy,
    co jsme hráli živě v Moskvě.
  • 00:34:56 V Moskvě je to pěkný
    a my jsme všichni hladoví.
  • 00:35:02 Já teda ne...
    a zazpíváme vám ten text skvělý.
  • 00:35:08 Vítejte v českém centru,
    v Českém domě...!
  • 00:35:17 Tady jíme pravidelně,
    protože je to tady nejlepší.
  • 00:35:22 Chovají se k nám tady pěkně.
  • 00:35:25 Nejlepší guláš, co jsem jedl.
    Po mámě.
  • 00:35:29 Ty jsi jedl mámu?
  • 00:35:32 Po guláši od mé mámy.
  • 00:35:35 To je maso a v tom je klobáska.
  • 00:35:38 Ale není nad český pivko.
  • 00:35:43 Doma většinou nechávám zbytky,
    ale tady ne,
  • 00:35:47 protože už se víckrát
    nemůžu najíst.
  • 00:35:51 Je naprosto úžasná.
  • 00:35:54 Já jsem nikdy nesnědl tolik
    českého jídla jako tady v Moskvě.
  • 00:35:57 Přibral jsem asi 50 kilo,
    takže se těším do Česka,
  • 00:36:00 kde si dám nějakou "čínu?
    a začnu hubnout.
  • 00:36:08 S Vojtou, i když je mezi námi
    docela velký věkový rozdíl,
  • 00:36:11 tak vycházíme dobře,
  • 00:36:14 protože on se dokáže přizpůsobit
    té naší infantilnosti, když chce.
  • 00:36:23 Ale občas se taky snaží
    trochu nás vést,
  • 00:36:27 jako že je takový náš táta,
  • 00:36:31 a to kolikrát chvilku trvá,
  • 00:36:35 než pochopíme,
    že bychom ho tak měli brát.
  • 00:36:43 A občas to nevyjde vůbec.
    Ale on to bere docela statečně.
  • 00:36:49 U Noemi nám jenom
    občas chvilku trvá,
  • 00:36:53 než pochopíme její vtipy
    a narážky a komentáře,
  • 00:37:01 ale většinou když se nad nimi
    hlouběji zamyslím,
  • 00:37:04 tak zjistím,
    že vážně dávají smysl.
  • 00:37:08 A jsou docela vtipné.
  • 00:37:15 Co mně povědělo dnes ráno
    vajíčko od mé spolubydlící?
  • 00:37:19 Noemi, já cestovní modré vajíčko.
  • 00:37:24 Prosím, prosím,
    vezmi mě s sebou do Moskvy!
  • 00:37:29 S kapelou teď tolik nehrajeme,
    jelikož se připravujeme na Moskvu,
  • 00:37:36 a to obnáší i různé jiné disciplíny
    než hudební, například pódiové,
  • 00:37:41 výskoky, otočky, kotrmelce,
    odběhnutí z pódia,
  • 00:37:47 a následnou oslavu, kterou
    teď nacvičujeme ze všeho nejvíc.
  • 00:37:54 Když přišli poprvé
    a předvedli se,
  • 00:37:57 tak musím říct, že jsem
    nebyl překvapen plusově.
  • 00:38:03 Musím říct,
    že tam jsou velké rozdíly.
  • 00:38:06 Třeba u těch kytaristů,
    tam jsou někteří výborní,
  • 00:38:09 rytmicky jsou skvělí všichni,
    což je úplný základ.
  • 00:38:12 Nejhorší je, když je někdo
    hluchý jak poleno.
  • 00:38:15 Nestihneme z nich udělat tanečníky,
    nedělám si iluze,
  • 00:38:20 a musím říct, že co mě překvapilo,
    je, že všichni se snaží.
  • 00:38:26 Viděli jste občas tady u Radka,
    že malinko byl nesvůj,
  • 00:38:30 do něčeho se mu jakoby nechtělo,
  • 00:38:33 a možná je zvyklý být
    trošku víc středem pozornosti,
  • 00:38:37 a v tom tanci není úplná
    zatím hvězda, ale rychle se učí.
  • 00:38:41 A je vidět, že někdy jakoby tajně
    skoro odpozoruje nějaký krok,
  • 00:38:45 a pak ho najednou udělá
    a udělá ho dobře.
  • 00:39:03 Dneska to bylo jako vždy
    takové jako vždy.
  • 00:39:08 Protože jsem takový jelimánek,
  • 00:39:11 tak jsem měl takový
    jakoby stísněný pocit.
  • 00:39:14 Stál jsem za prd,
    ne, já jsem na pohyb blbej.
  • 00:39:17 Hlavně jsem dnes strašně utahaný
    z tenisu. To se nedalo vydržet.
  • 00:39:21 No jo, dnes mě to nebavilo.
    Ale minule to bylo super.
  • 00:39:25 Bylo to výborné,
    protože se o mě dnes staralo
  • 00:39:28 velké množství
    velice pěkných slečen,
  • 00:39:31 které se mě snažily učit ty kroky,
    ale já jsem se moc nechytal.
  • 00:39:34 Ale přesto mě to velice,
    velice bavilo.
  • 00:39:37 Než křečovitý úsměv,
    radši žádný úsměv.
  • 00:39:58 Můj tatínek byl evangelický farář
    a maminka v laboratoři pracuje.
  • 00:40:06 A někde jsem slyšela,
    to vám řeknu takovou zajímavost,
  • 00:40:10 že je taková statistika,
    že muži, co pracují na výšinách,
  • 00:40:14 třeba ve věži, tak se jim rodí
    jen dcery, což u nás zcela zapadá,
  • 00:40:18 protože tatínek byl na těch
    duchovních výšinách, pracoval,
  • 00:40:23 a zplodil čtyři děvčátka.
  • 00:40:46 K muzice jsem se dostala
    přes svého bratrance,
  • 00:40:50 který, když mi byly asi tři roky,
  • 00:40:53 tak přišel k nám do kuchyně
    a dal mi dva dary.
  • 00:40:56 Jedno z toho bylo
    žluté plnicí pero
  • 00:40:59 a druhé byly malé
    čínské housličky,
  • 00:41:02 tak na ty jsem začala fidlat.
  • 00:41:05 To pero už jsem teda
    dávno ztratila, což mě mrzí.
  • 00:41:08 Tak aspoň ty housle
    mi vydržely.
  • 00:41:11 Rodiče hráli na nástroje.
    Tatínek hrál na kytaru
  • 00:41:14 a maminka hraje ještě občas
    v kostele na varhany.
  • 00:41:18 Mám tři sestry,
    všechny na něco hrají.
  • 00:41:23 Já jsem housle jako malá trošku
    nesnášela, když jsem měla cvičit.
  • 00:41:29 Vždycky jsem cvičila
    jednou týdně,
  • 00:41:32 třeba šest hodin v kuse,
    ale víc jsem tomu nedala.
  • 00:41:36 Proto chodila tetička s bonbony,
    pamlskovala,
  • 00:41:39 předehrávala na piano,
    Noemka opakovala,
  • 00:41:42 tak se postupně něco naučila
    a jednoho rána se probudila
  • 00:41:47 a napadlo ji,
    co takhle zkusit konzervatoř?
  • 00:41:50 A tak to vše začalo
    a kdo ví, jak to skončí.
  • 00:42:18 A nakonec Křemílek povídá:
    Už nevíme co. A zima bude.
  • 00:42:27 -Tam je tečka za tím "bude??
    -Ne. -Tak ji tam nedělej.
  • 00:42:32 Bude dlouhá.
  • 00:42:34 Já jsem se ke Gabče dostala
    přes známého,
  • 00:42:38 který pracuje v Poradně
    pro občanská a lidská práva
  • 00:42:41 se sídlem v Ječné ulici,
    a tahle poradna jako neziskovka
  • 00:42:45 organizuje takovéto
    dobrovolnické programy
  • 00:42:48 pro doučování dětí
    v romských rodinách
  • 00:42:52 ve Slaném a v Libčicích.
  • 00:42:55 Ke Gabče jsem se dostala tak,
  • 00:42:58 že jsem se přihlásila
    tady do toho programu,
  • 00:43:01 tak mi přidělili dvě rodiny
    a Gabča je z jedné z nich.
  • 00:43:05 Díky tomu, že Noemi dochází
    doučovat Gábinku,
  • 00:43:08 tak v prvním pololetí z českého
    jazyka byly trojky nejhorší známky,
  • 00:43:12 ale teď už to jsou
    jedničky a dvojky.
  • 00:43:16 Já mám Noemi nejradši ze všech.
    Je hodná učitelka.
  • 00:43:21 Proč doučuju Gabču?
  • 00:43:26 Taková pěkná holka,
    třeba z ní něco bude.
  • 00:43:31 No...tak, prostě tak,
    tak to je.
  • 00:43:44 Určitě jsou Romové výjimeční
    muzikou, co si budeme povídat.
  • 00:43:51 Já vlastně znám Romy
    převážně přes hudbu.
  • 00:43:54 Co mám kamarády romské,
    tak většinou muzikanty.
  • 00:43:58 S Gipsy.cz se mi hraje
    hladce i obrace.
  • 00:44:30 Na Moskvu jak se těším?
  • 00:44:37 Asi tolik...
  • 00:44:59 Vlastně celá moje rodina,
  • 00:45:02 všichni jsou muzikanti,
    každý z jiného oboru.
  • 00:45:05 Můj otec je taky bubeník,
    moje mamka zpívala ve sboru,
  • 00:45:10 moje babička perfektní sólistka
    na piano,
  • 00:45:14 můj pradědeček byl dirigentem
  • 00:45:17 Karlovarského symfonického
    orchestru,
  • 00:45:20 takže asi to mám v rodě,
    tu muzikálnost.
  • 00:45:23 Tím nechci říct,
    že jsem nějak muzikální.
  • 00:45:33 V kapele Gipsy.cz
    jsem zhruba tři měsíce.
  • 00:45:37 V kapele se mi moc líbí
    kvůli superkolektivu
  • 00:45:41 a doufám, že v kapele vydržíme
    co nejdýl, celá ta naše banda.
  • 00:45:47 Pro mě by bylo nejlepší,
    kdyby se co nejvíc hrálo,
  • 00:45:52 tak to ale všichni z kapely,
  • 00:45:55 takže hlavně koncerty aby byly,
    aby bylo hraní, úspěchy,
  • 00:45:59 to bych chtěl, aby byly nové věci,
    nová cédéčka aby se vydávala.
  • 00:46:04 Teď bude hodně práce
    s novými věcmi,
  • 00:46:08 protože každý z nás v kapele
    poslouchá úplně něco jiného
  • 00:46:12 a každý má úplně jiný směr,
    úplně jiné zaměření,
  • 00:46:15 takže to bude asi nejtěžší,
    nastartovat tu linii,
  • 00:46:19 abychom byli všichni
    na stejné vlně.
  • 00:46:22 A když se to povede,
    tak si myslím,
  • 00:46:25 že to bude něco,
    co tady ještě nebylo.
  • 00:46:30 Já Radka,
    Radoslava Bangu Gipsyho,
  • 00:46:34 beru jako kamaráda,
  • 00:46:37 dalo by se říct,
    že teď už hodně blízkého,
  • 00:46:40 i když občas on se mě
    trochu stranil,
  • 00:46:43 protože jsem prý jediný člen
    v kapele,
  • 00:46:46 který na něj hodně naráží
    a hodně ho shazuje,
  • 00:46:49 ale to já dělám s každým.
  • 00:46:52 Ale pro mě je to dobrý kamarád
    a vlastně můj vzor.
  • 00:46:57 Vojta Lavička, to je pro mě
    takový "náš táta? v kapele.
  • 00:47:03 Nejstarší člen, strašně v pohodě
    člověk, chytrý, rozumný.
  • 00:47:09 Super kluk je to.
  • 00:47:38 Já vám představím
    svou pražskou rodinu,
  • 00:47:42 protože vlastně máme
    každý doma rodiny,
  • 00:47:45 ale tady jsme
    jedna velká rodina.
  • 00:47:48 Ještě nám tady chybí
    Marty sestra
  • 00:47:51 a Kamilova sestřenka Helenka,
    která spí vedle,
  • 00:47:53 ale tohle je moje slečna
    Marta Balážová, to je náš pejsek
  • 00:47:58 a tady je náš skvělý kamarád
    a bratranec Kamil Kovács.
  • 00:48:04 No a tady nějak spolu bydlíme
    a vlastně mě sem přitáhli do Prahy
  • 00:48:08 na Konzervatoř Jaroslava Ježka,
  • 00:48:12 kterou oba už mají vystudovanou
    a vlastně jsou absolventi,
  • 00:48:16 a já se tam pořád ještě
    snažím dostudovat,
  • 00:48:20 i když mám teď přerušeno,
    ale v září nastupuju
  • 00:48:24 a doufám,
    že to dodělám jako oni.
  • 00:48:42 Do svých patnácti let
    jsem hrál aktivně fotbal,
  • 00:48:46 potom v patnácti přišla muzika,
    začal jsem cvičit na kytaru,
  • 00:48:51 a když v sedmnácti
    mě vzali na konzervatoř,
  • 00:48:55 tak jsem se musel rozhodnout,
    jestli budu cvičit na kytaru
  • 00:48:59 nebo hrát na hřišti fotbal.
  • 00:49:03 Rozhodl jsem se, že budu
    cvičit na kytaru a pustím fotbal
  • 00:49:07 a budu se zabývat muzikou,
    a vlastně toho ani nelituju,
  • 00:49:10 i když mi chybí to,
    že si s kluky občas jdu zahrát,
  • 00:49:14 a když jdu, tak si nakonec
    zlomím ruku
  • 00:49:18 a mám potom na půl roku
    klid od kytary jako teď,
  • 00:49:22 protože mám přetržené vazy,
    které se mi teď dávají dohromady.
  • 00:49:29 Ticho, prosím! A jdeme!
  • 00:49:46 Vždycky jsem toužil
    jít studovat kytaru,
  • 00:49:49 ale nikdy jsem nechodil
    do "lidušky?, neuměl jsem noty,
  • 00:49:53 a když jsem řekl někomu
    v Krnově z naší rodiny,
  • 00:49:56 že bych chtěl jít
    na konzervatoř,
  • 00:49:59 tak se spíš zasmáli,
    než by tomu věřili,
  • 00:50:02 a když jsem se seznámil s Martou
  • 00:50:05 a viděl jsem,
    že je na konzervatoři i Kamil,
  • 00:50:08 tak vlastně to byl jejich nápad,
  • 00:50:11 ať to zkusím
    nebo ať se jdu podívat
  • 00:50:14 a zjistím, co pro to musím
    udělat, abych se tam dostal.
  • 00:50:18 Já jsem tam přišel
    a nenapsal jsem vůbec nic do not,
  • 00:50:21 tak paní profesorka
    nebyla moc ráda,
  • 00:50:24 když mě viděla,
    jak tam jen sedím a nic nedělám.
  • 00:50:27 Jenom brnká a noty neumí.
  • 00:50:31 Ale líbil se jim
    po muzikantské stránce,
  • 00:50:34 tak mu dali příležitost,
  • 00:50:37 ať to do dalších přijímacích
    zkoušek domaká, tu harmonii.
  • 00:50:41 Bylo další kolo, kdy jsem udělal
    suchou analýzu a kytaru,
  • 00:50:45 ale v podstatě jsem nenapsal
    nic do not, tak mi dali možnost,
  • 00:50:50 když se naučím noty
    do dalšího kola, tak mě berou,
  • 00:50:54 což byla obrovská výzva,
  • 00:50:58 takže mně v tom tady
    pomáhali všichni,
  • 00:51:01 a dostal jsem se tam
    a nějak tam teď prostě bojuju.
  • 00:51:07 S Gipsy.cz jsme teď dva měsíce.
  • 00:51:10 Ze začátku to bylo samozřejmě
    malinko vyhrocené,
  • 00:51:14 protože naskakujeme takzvaně
    do rychle jedoucího vlaku,
  • 00:51:18 takže je to dost rychlé tempo.
  • 00:51:22 Tam kladou větší nároky
    na víc věcí než jen na muziku,
  • 00:51:27 takže to bylo takový zpočátku,
    hodně nervozita panovala,
  • 00:51:31 ale teď je to...
  • 00:51:34 Kluci jsou super a hlavně tam je
    pro mě oblíbený humor.
  • 00:51:39 Kluci fandí stejnému humoru
    jako já,
  • 00:51:42 takže tam panuje
    skvělá nálada.
  • 00:52:16 Já tu barovou muziku
    mám ráda,
  • 00:52:19 já jsem hrozně ráda, že mám
    po boku člověka, jako je Tibor,
  • 00:52:23 který mně dává inspiraci.
  • 00:52:27 A to, že má teď hraní hodně,
  • 00:52:31 jsem sama víc než dřív,
    ale já mu to hrozně přeju
  • 00:52:35 a jsem ráda,
    že se mu to povedlo,
  • 00:52:38 nebo doufám,
    že se mu to ještě povede
  • 00:52:42 a že v té muzice půjdeme
    oba dva pořád dál a dál.
  • 00:52:45 a doufám, že v životě se ani jeden
    z nás nebudeme omezovat,
  • 00:52:49 půjdeme si za svým cílem
    a budeme se podporovat.
  • 00:52:57 Já v životě bych chtěl
    dosáhnout toho,
  • 00:53:01 hrát muziku,
    která mně se líbí,
  • 00:53:04 a nelíbí se jenom mně,
    ale bude se líbit i lidem,
  • 00:53:07 abych se tím uživil
    a žil si nějak v pohodě,
  • 00:53:10 abych dělal to, co mě baví,
  • 00:53:13 a zároveň aby se mi ta práce,
    která mě tak baví, nestala...
  • 00:53:17 -Jak to mám říct...
    -Zátěží.
  • 00:53:20 Ne zátěží, ale myslím tím,
    že budu mít odpor k té práci,
  • 00:53:24 když děláte něco stereotypně,
  • 00:53:27 tak najednou potom
    vás to přestane bavit.
  • 00:53:30 Tak doufám, že se mi to
    nikdy nestane. V muzice myslím.
  • 00:53:35 To je pro mě v životě důležité.
  • 00:53:38 Samozřejmě jedním z poslání
    je rodina,
  • 00:53:42 chtěl bych mít taky jednou děti,
    ale na to je teď myslím dost času,
  • 00:53:46 ale když by to přišlo,
    vůbec se tomu nebudu bránit,
  • 00:53:49 protože to beru
    jako určité poslání.
  • 00:53:53 Tohle je pro mě důležité.
  • 00:54:01 A teď nebudu jenom já
    jistě držet palce,
  • 00:54:04 protože se startovním číslem dvě
    jsou na pódiu připraveni
  • 00:54:07 naši zástupci, Gipsy.cz,
    Aven Romale.
  • 00:54:10 Držme tedy palce
    našemu zástupci
  • 00:54:13 v letošním ročníku
    Eurovision Song Contest 2009.
  • 00:54:54 Radek je především
    hrozně talentovaný kluk.
  • 00:54:56 Neuvěřitelně.
    Je to typický hitmaker.
  • 00:55:00 To, co dokáže vytvořit za melodie,
    je neuvěřitelný.
  • 00:55:03 Na druhou stranu si myslím
    úplně neskromně,
  • 00:55:07 že Radek beze mne
    nebude tak úspěšný, jak je,
  • 00:55:11 a já samozřejmě nebudu nikdy
    úspěšný tak, jako jsem teď s ním,
  • 00:55:16 takže jakoby ten model kapely
    Gipsy.cz přežije pouze,
  • 00:55:21 pokud tam my dva budeme.
    Musíme tam být oba dva
  • 00:55:25 a musí tam právě probíhat
    ty tenze mezi námi, to jiskření
  • 00:55:29 a ty hádky o muzice
    a při aranžování.
  • 00:55:33 Přes to pak vznikají
    jakoby ty nejlepší věci.
  • 00:55:36 Vztah mezi mnou
    a Vojtou Lavičkou je zvláštní.
  • 00:55:39 Já toho člověka
    strašně respektuju,
  • 00:55:42 ale někdy bych ho
    přerazil baseballkou nejradši,
  • 00:55:46 a myslím, že on to má stejně,
    že se máme v podstatě rádi,
  • 00:55:50 ale on byl vždycky takový
    dominantní týpek a já taky,
  • 00:55:55 takže v kapele jsme si někdy
    lezli na nervy,
  • 00:55:58 ale paradoxně byť jsme měli
    mezi sebou největší problémy,
  • 00:56:01 tak z toho vycházely veškeré
    nápady, což je dost zajímavé,
  • 00:56:05 takže myslím, že ta kombinace
    já a Vojta je funkční.
  • 00:56:09 V něčem je určitě precizní
    a neopakovatelná.
  • 00:56:13 Takže kdyby potřeboval pomoct,
    tak bych mu vždycky pomohl,
  • 00:56:17 protože myslím,
    že on by to udělal taky.
  • 00:56:20 Máme se rádi,
    ale občas s Vojtou zápasíme.
  • 00:56:23 Ale to je dobře. Z toho vznikají
    právě ty suprový nápady.
  • 00:57:07 Skryté titulky Blažena Stráníková
    Česká televize 2009

Související