iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
27. 5. 2010
20:00 na ČT2

1 2 3 4 5

17 hlasů
13308
zhlédnutí

Šil jsem u Kubiše

Neuvěřitelný příběh muže, jehož životem prošly dějiny. Osobně znal jednoho z atentátníků na R. Heydricha, byl posledním blízkým, kdo se s ním těsně před jeho smrtí setkal. Nacisti mu poté vyvraždili celou rodinu, sám vyvázl jen zázrakem. Místo svobody se dočkal komunistického vězení, znovu přišel o všechno, přesto nezahořkl.

57 min | další Dokumenty »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...
odkaz na video zhasnout pomoc zvukový popis

Šil jsem u Kubiše

  • 00:00:09 To už je dneska...
    Co jim můžu vykládat?
  • 00:00:13 Dyť to nikdo neposlouchal.
    Fakt.
  • 00:00:17 Když jsme se myli v jednom lavoře,
    když bylo sucho a bylo nás sedm ?
  • 00:00:24 a stačilo nám to.
  • 00:00:26 Byli jsme zdraví.
    Náš rod nepotřeboval doktora.
  • 00:00:30 Jen maminka chodila se zuby,
    ale jinak u nás neexistoval doktor.
  • 00:00:39 Když jsme měli chřipku nebo horečku,
    zabalila nás maminka do kabátu,
  • 00:00:47 do pekárny, po chlebě hodila
    na lopatu a do pece.
  • 00:00:52 A to měla budík vedle sebe
    a 3 nebo 5 minut nás tam nechala.
  • 00:00:58 Na lopatě nás vytáhla zpocené.
  • 00:01:02 Zabalila, hodila nás do postele
    a ráno jsme šli do školy.
  • 00:01:09 To je ještě po dědovi.
    V r. 1923 děda koupil tu mašinu.
  • 00:01:16 Od té doby se to používá.
  • 00:01:20 Půjčuji to kamarádům,
    aby to bylo využité.
  • 00:01:27 Dneska mají nákladné stroje
    za miliony, ale nevyužijí je.
  • 00:01:36 Toto je malá věc,
    ale je využitá.
  • 00:01:42 Už mi ubývá sil,
    ještě vloni jsem to dělal bez hůlky,
  • 00:01:49 letos většinou s hůlkou,
    říkám - ubývá sil.
  • 00:02:02 21. června mi bude 92.
  • 00:02:07 Něco si pamatuji.
  • 00:02:26 Když jsem přišel od pétépáků
    v r. 1954,
  • 00:02:35 musel jsem se hlásit
    na úřadu práce do týdne.
  • 00:02:42 Nešel jsem na úřad práce,
    ale šel jsem si hledat zaměstnání.
  • 00:02:47 Našel jsem ho v Příměticích
    na školním statku.
  • 00:02:51 Vykrmovali jsme vepřový dobytek.
  • 00:02:55 S manželkou jsme to dělali
    6 let.
  • 00:03:00 Pak jsem si našel práci u vinařů
    ve Znojmě.
  • 00:03:06 Tam jsem měl úraz elektrikou,
    půlroku jsem ležel
  • 00:03:12 ve vojenské nemocnici.
  • 00:03:15 Dnes taky nezvednu...
  • 00:03:20 Musím to podepřít
    a pravou vůbec ne.
  • 00:03:25 To šlo 220 z pravé ruky
    přes levou a šlo to do sklepa.
  • 00:03:38 Bylo tam 40 vagónů vína,
    takže to mělo dobrou zem.
  • 00:03:44 Tady jsme 49 roků.
  • 00:03:52 Půl života.
  • 00:04:01 Toto je nejstarší album.
  • 00:04:09 To je manželka.
  • 00:04:11 Než jsme se brali,
    nechali jsme se vyfotit.
  • 00:04:16 Pracovitá, hezká.
  • 00:04:24 Toto měl děda autobus Chevrolet.
  • 00:04:29 Nejdřív měl Andulku, škodovku,
    to byl malý autobus.
  • 00:04:33 Poštěstil se mu ten chevrolet,
    stál 320 tisíc.
  • 00:04:40 Přišli komunisti a už jezdil
    na zájezdy s hokejisty, fotbalisty,
  • 00:04:48 jemu se to líbilo.
  • 00:04:53 Jenže mu to zabavili
    a nesměl s ním jezdit.
  • 00:04:58 Musel to předat ČSAD
    a oni 14 dnů jezdili,
  • 00:05:04 nevím, co tam bylo za šoféra,
    jel do Hrušovan,
  • 00:05:08 a tam ho vlak smetl.
  • 00:05:11 Jeli jsme se tam s dědou
    podívat ? no to bylo...
  • 00:05:16 Úplně brečel.
  • 00:05:20 To jsou takové chvilky...
  • 00:05:25 To je svatební.
    Zajímavý.
  • 00:05:31 Doma jsem měl vlnité vlasy,
    přiženil jsem se,
  • 00:05:34 jednou jsem se vykoupal
    a už jsem neměl vlny.
  • 00:05:41 Zajímavé takové věci.
  • 00:05:44 To je sestra,
    když se vdávala.
  • 00:05:57 To je Jarka,
    co mi ji zavraždili v 19 letech.
  • 00:06:16 Když jsme byli poprvé ve Vídni,
    koupil jsem ji.
  • 00:06:26 To je ostří jak meč,
    s tím se může pak holit.
  • 00:06:30 To je matroš.
  • 00:06:33 Chválím si to.
  • 00:06:38 Dělal jsem úklid v psacím stolu,
    pálil jsem věci,
  • 00:06:42 protože tam toho mám moc.
  • 00:06:45 Našel jsem tam krásný,
    kde jsem vzpomínal,
  • 00:06:48 když jsem stříhal Pospíšila,
    on bydlel u nás.
  • 00:06:57 Když hlásili,
    že vrah pochází z Vilímovic,
  • 00:07:02 Kubiš, tak jsem chtěl honem
    ostříhat a oholit toho Pospíšila.
  • 00:07:08 Tady je to.
  • 00:07:10 V tom baráčku žila
    celá rodina Kubišova.
  • 00:07:19 Bydleli jsme asi 50 m
    od toho domku.
  • 00:07:25 V tom okně jsem stříhal Pospíšila
    po heydrichiádě.
  • 00:07:30 50 m od toho domku.
  • 00:07:33 Tady byla silnice
    a tady zastavila najednou 3 auta.
  • 00:07:39 Gestapáci vylezli,
    když to Pospíšil viděl,
  • 00:07:43 vyskočil a mi upadla mašinka.
  • 00:07:47 Vyrazila si dva zuby,
    to na ní vidíš.
  • 00:07:51 Dlouho jsem ji hledal, myslel jsem,
    že to holky hodily do sběru.
  • 00:07:57 Jarda Kubišů ho tenkrát dovedl,
    to je tady ten.
  • 00:08:05 To je brácha Honzíka,
    nejmladší.
  • 00:08:11 S tím jsme pak byli v Praze,
    protože jsme potřebovali Pospíšila
  • 00:08:17 od nás dostat
    v tom stanném právu.
  • 00:08:25 Moji rodiče, brácha, utekli
    z kuchyně, viděli, co se děje.
  • 00:08:34 Šel jsem nejdřív zamknout vrata,
    my jsme nezamykali nikdy.
  • 00:08:41 Zamykám vrata,
    najednou se otevřou u stodoly dveře
  • 00:08:45 a Jarda, tady ten, jede z Třebíče,
    nese noviny ? a že už je mají.
  • 00:08:53 V novinách už to bylo
    napsáno v Třebíči.
  • 00:08:59 A utíká do toho doupěte.
  • 00:09:01 Pospíšil mu říká:
    "Jsou před barákem."
  • 00:09:05 Jarda vyskočil, otevřel dvířka
    a říká: "Živýho mě nedostanou!"
  • 00:09:13 To byla poslední Jardova slova.
  • 00:09:20 To je jediná památka,
    na které jsem si zakládal.
  • 00:09:25 Až umřu, dáte mi to na hrob.
  • 00:09:36 To je moje první skříň,
    tu jsem dostal ještě z domu.
  • 00:09:45 Toto je oblek,
    který šil Ruda Kubiš ? můj svatební.
  • 00:09:52 Ušil 3 obleky: jeden jsem nosil
    dlouho, až jsem ho roztrhal.
  • 00:10:00 Jeden byl zrzavý,
    ve čtvercích,
  • 00:10:05 daroval jsem ho
    parašutistovi Pospíšilovi,
  • 00:10:11 protože jsem tehdy měl asi 90 kg,
    on u nás taky hodně ztloustnul
  • 00:10:18 a pasoval mu akorát.
  • 00:10:23 Tady mám harmoniku z r. 1932,
    chodila se mnou mobilizací.
  • 00:10:34 Měli jsme v Pardubicích kapelu:
    klarinet, housle, harmonika,
  • 00:10:43 bez basy a bez bubnů ?
    v tichosti tak.
  • 00:10:49 Mám strach,
    že mi to spadne.
  • 00:10:56 To mě vymaloval kamarád,
    když mi bylo 70 roků.
  • 00:11:02 HUDBA
  • 00:11:14 Už mi to nejde.
  • 00:11:16 Basová... Prsty už nejdou.
  • 00:11:25 O svatbách, v létě na stůl
    a mezi sklínkama,
  • 00:11:29 s kapelou jsem hrál.
  • 00:11:34 Bejvalo to.
  • 00:11:36 Dovedl jsem udělat náladu.
  • 00:11:43 Jsme v naší bývalé ložnici.
  • 00:11:47 Vidíte, v čem bydleli
    rodiče manželky,
  • 00:11:53 když dostali kus maštale.
  • 00:12:00 Dvacátého sedmého jsme měli svatbu
  • 00:12:04 a po Novém roce jsme se
    sem nastěhovali.
  • 00:12:10 Tady jsou zbytky řetězu,
    kde jsme vozili dřevo na dům
  • 00:12:17 až od Želetavy.
  • 00:12:19 S koňmi jsem vše navozil ?
    cihly, cihelna byla blízko,
  • 00:12:27 ale musely se naložit, složit,
    a byla rezerva před budovou ?
  • 00:12:37 to byly samé cihly.
  • 00:12:42 Až byl matroš,
    začali jsme stavět.
  • 00:12:49 Nechtěl jsem to vidět 40 roků.
  • 00:12:54 Až pak jsme se sem jeli podívat
    a bydlel tady nějaký Tržil
  • 00:13:00 a ten nám vyhrožoval!
  • 00:13:09 Myslel jsem, že mě raní mrtvice,
    když jsem to viděl.
  • 00:13:12 Všechno rozbité ? střechy...
  • 00:13:16 Začal jsem od nuly.
  • 00:13:19 Každý to má vytyčené
    na těch křížkách.
  • 00:13:26 Když to vezmete ? přijít o rodiče,
    o majetek.
  • 00:13:32 Začal jsem budovat stát
    a nakonec co?
  • 00:13:40 Přijde režim a smete vás jak to...
  • 00:13:48 Člověk se nesmí tomu poddávat,
    musí to vydržet.
  • 00:14:00 Tady bych mohl prodat
    kamenná koryta,
  • 00:14:03 jsou vydlabaná z kamenů.
  • 00:14:24 Jabloně začínají.
  • 00:14:30 Jablíčka taky,
    ale včeličky nejsou.
  • 00:14:36 Včeličky, včeličky...
  • 00:14:41 Švestka kvete taky hodně,
    ale co bude, to bude.
  • 00:14:53 Každý si musí v životě něco
    prodělat, něco je dobré,
  • 00:15:03 něco špatné.
  • 00:15:06 Když jsem ležel v nemocnici,
    zavraždili mi 19letou dcerku.
  • 00:15:16 Uškrtili ji na řemínku od tašky
    a pak ji hodil pod vlak.
  • 00:15:34 V 1. řadě jsme zakládali
    okresní národní výbor po válce.
  • 00:15:41 Mne zvolili předsedou,
    dělal jsem to do roku 1948.
  • 00:15:50 V tom jsem měl patálie,
    nechtěl jsem zakládat JZD,
  • 00:15:56 protože jsem viděl,
    jak každý ve vesnici lpí na půdě.
  • 00:16:03 Museli mě odstranit,
    navlíkli na mne všechno možné
  • 00:16:09 jako vesnického boháče.
  • 00:16:15 Dali mi kádrový posudek.
  • 00:16:19 Bylo tam, že jsem prozradil
    atentátníka Heydricha,
  • 00:16:23 že mám spoluvinu na rodičích,
    kteří zemřeli v koncentrácích.
  • 00:16:31 Špatný posudek, no.
    A nežádoucí.
  • 00:16:37 Byli tam asi dva podepsaní -
    jeden nečitelný podpis.
  • 00:16:46 Všemu se věřilo, co napsali.
  • 00:16:50 Na každého si něco našli,
    aby mohli majetek zadarmo přebrat.
  • 00:17:01 Patnáctého se nám narodila Jarka,
    hned po narození mě suspendovali.
  • 00:17:11 Dvacátého pátého přišel rozkaz
    nastoupit do Novák na Slovensko.
  • 00:17:18 Pétépáci.
  • 00:17:21 Tam jsme pochovali Stalina
    a za týden Gottwalda.
  • 00:17:29 Měli jsem radost, říkáme,
    že tam nebudeme dlouho.
  • 00:17:33 Jo...
  • 00:17:40 Když jsem přišel od pétépáků,
    měl jsme 22 korun v roce 1953.
  • 00:17:47 Začal jsem úplně znovu.
  • 00:17:51 Měl jsem schovaných 8 slepic
    u sestry ve Střížově a kozu
  • 00:17:57 a s tím jsme začali.
  • 00:18:01 Když přijdete o něco,
    chcete zas něco vybudovat.
  • 00:18:10 Ty jsou krásné.
  • 00:18:13 Za 1. republiky se kupovala jen sůl,
    cukr v krámech, petrolej a svíčky.
  • 00:18:28 Jinak nevím...
  • 00:18:30 Zázvor a co se dováželo,
    ale jinak se na vesnicích
  • 00:18:36 vypěstovalo všechno ? i kmín.
  • 00:18:41 Kmínu bylo na loukách tolik,
    nikdy jsme nekoupili kmín.
  • 00:18:55 V tom baráku bydlel obchodník Matea,
    rádi jsme k němu chodili.
  • 00:19:02 Najednou tam přiběhne holka,
    která bydlela naproti, a říká:
  • 00:19:06 "U Denemarků je gestapo!"
  • 00:19:10 Nakoukl jsem z okna a vidím:
    Vilímovice byly obehnány 60 četníky.
  • 00:19:21 U Vašíčků stály, skoro naproti nám,
    2 velikánské lípy.
  • 00:19:27 Možná přes 100 let staré
    a já jsem lezl na tu lípu.
  • 00:19:33 Vidím, jak bráchy vedli
    v řetízkách.
  • 00:19:41 To byl moment...
    Bylo to na první jarní den.
  • 00:19:49 To je maminka a brácha.
  • 00:19:52 Brácha měl krásné vlasy,
    nechal si je stříhat na ježka.
  • 00:19:58 To je originál, když psal brácha
    z pankrácké věznice před smrtí.
  • 00:20:07 "Milá ženo, poslední pozdrav,
    Maruško moje drahá, zasílám Tobě
  • 00:20:12 neznámo kam.
  • 00:20:15 Ještě přijmi malou připomínku
    a pak už nikdy víc nic.
  • 00:20:24 Po dobu našeho poznání jsem byl tobě
    nejvěrnějším milencem,
  • 00:20:34 ženichem a mužem.
  • 00:20:36 Věřím, že i ty byla jsi
    mou nejvěrnější družkou.
  • 00:20:41 Místo, aby jeden přibyl,
    jeden člen do rodiny ubyl.
  • 00:20:49 Ty zůstáváš sama,
    Bůh ti žehnej. Zapomeň.
  • 00:20:55 Poslední sbohem,
    poslední políbení
  • 00:20:58 zasílá Tobě a přeje lepší život
    tvůj manžel."
  • 00:21:08 19. dubna 1944.
  • 00:21:12 "Drazí rodiče, nyní nechť Bůh vám
    žehnej při dožití.
  • 00:21:19 Mojí ženě dejte, co jí náleží,
    nekřivděte jí, proboha,
  • 00:21:27 dala mi ruku před Bohem.
  • 00:21:30 Milý bratře, k tobě se obracím
    s poslední prosbou.
  • 00:21:41 Dbej, by mojí ženě nebylo ublíženo.
    Však víš, jaké moje přání bylo.
  • 00:21:51 Drazí rodiče, ženo, bratře,
    sestry a všichni známí, děkuji vám.
  • 00:21:58 Prosím vás,
    odpusťte mi to, proboha,
  • 00:22:01 poslední sbohem vám všem
    zasílá Karel."
  • 00:22:16 Tam to píšu dobře,
    že jsme byli vlastenci,
  • 00:22:21 když nás táta tak učil
    a že se má odpouštět.
  • 00:22:28 To byla válka,
    člověk musí odpustit.
  • 00:22:33 To byl nepřítel, ale co vyvedli
    komunisti nebo Čech Čechovi,
  • 00:22:40 otec synovi nebo táta synovi ?
    to nemůžu odpustit.
  • 00:22:52 Těžko se to vysvětluje.
  • 00:22:59 To jsou... Proto ta aktovka,
    nosím ji celá léta.
  • 00:23:11 Jsem zvědav, až odejdu,
    jestli se o to děcka budou zajímat.
  • 00:23:22 Tam je vše od začátku.
  • 00:23:25 Já si radši zapálím,
    abych se uklidnil.
  • 00:23:35 Jsem rozrušený.
  • 00:23:49 To jsme sekávali všechno s dědem.
  • 00:23:52 Když děda zemřel,
    sekl jsem to sám.
  • 00:23:58 To teď vezmou mašinami,
    dá se to na kompost.
  • 00:24:06 Dřív se vše usušilo
    a zkrmilo.
  • 00:24:18 No...
  • 00:24:23 Kosiště je aspoň 70 roků,
    ještě z domu.
  • 00:24:31 Kosu mám 35 roků,
    co jsem koupil ve Vídni
  • 00:24:39 za 120 šilinků.
  • 00:24:46 Sekáč na louce seče,
    kosa mu sekat nechce,
  • 00:24:52 on celej ztrápenej...
  • 00:24:57 Jo, jo...
  • 00:25:06 To je rodiště Honzy Kubiše.
  • 00:25:29 Tady jsme v domku,
    kde byly vychovány 4 děti
  • 00:25:37 a mezi nimi byl parašutista
    Honza Kubiš,
  • 00:25:41 který byl zastřelený
    v tom kostele.
  • 00:25:47 Byli jsme sousedé.
    Brácha s ním chodil do školy.
  • 00:25:57 Po atentátu sebrali všechny.
  • 00:26:01 To byli tak poctiví lidé ?
    v práci i v zábavě.
  • 00:26:12 Obrázky jsou ještě po dědovi
    a po té bábě.
  • 00:26:16 To tady viselo,
    byli pobožní.
  • 00:26:22 Panna Marie leží v posteli,
    andělíčci okolo.
  • 00:26:29 Trámy jsou původní,
    okna taky,
  • 00:26:35 byla to malá okýnka.
  • 00:26:40 Tady spávaly všechny děti.
  • 00:26:44 Ruda se vyučil krejčím,
    měl tu potom dílnu -
  • 00:26:49 to bylo hadříků po zemi,
    to víte, krejčí.
  • 00:26:54 U okna měl mašinu
    a tady mi ušil troje šaty.
  • 00:27:00 Maminka mi koupila
    na troje šaty:
  • 00:27:04 jedny černé, štráfkové,
    jedny zelenkavé, letní,
  • 00:27:10 a jedny šedé, kostkové.
  • 00:27:14 U těch kostkových mi udělal
    puntky, to byla doba,
  • 00:27:19 kdy byla moderní doba
    s puntkama.
  • 00:27:26 Ty jsem potom daroval
    Pospíšilovi.
  • 00:27:32 Černé mi šil Ruda
    až naposled.
  • 00:27:38 Ty jsem měl i na svatbu,
    ženil jsem se v nich.
  • 00:27:44 Černé mám na památku,
    Ruda byl šikovný,
  • 00:27:49 rád na něj vzpomínám.
  • 00:27:54 Nakonec skončil špatně.
  • 00:27:57 Posbírali asi do 4. kolena
    rodinu Kubišovu.
  • 00:28:03 Byli odsouzeni všichni
    k trestu smrti.
  • 00:28:10 To už je jen vzpomínka.
  • 00:28:24 To nikdo nechtěl,
    že je to proklaté.
  • 00:28:35 Z jakého důvodu?
  • 00:28:38 To si musí každý probrat sám
    mezi sebou.
  • 00:28:53 Starý Kubiš měl 4 děti,
    přišel sem, když ovdověl,
  • 00:28:59 když si vzal tu Dusíkovou.
  • 00:29:03 Ježíšmarjá...
  • 00:29:05 To byla ženská, postava pracovitá,
    byl to malý traktor.
  • 00:29:14 Měla 5 dětí.
  • 00:29:17 Pak se všichni Dusíkovi vrátili
    z Terezína.
  • 00:29:24 Stará Kubiška taky.
  • 00:29:27 Na faře ve Valči,
    když to zjišťovali,
  • 00:29:31 byla tam zapsána ještě
    jako Dusíková,
  • 00:29:35 ta se zachránila.
  • 00:29:38 Co byly Kubišovy děti,
    všichni byli popraveni.
  • 00:29:45 Jarda v Terezíně,
  • 00:29:47 když je od soudu odvezli
    do Terezína,
  • 00:29:50 tak Tonda byl zedník,
    ale když uslyšel,
  • 00:29:54 že je tam od soudu dovezli,
    tak šmejdil a někde,
  • 00:29:59 možná na záchodě,
    se s Jardou setkal.
  • 00:30:05 Ten mu řekl:
  • 00:30:06 "Vyřiď klukům Denemarkovým,
    že ze mne nic nedostali."
  • 00:30:12 Tak nám spadl kámen ze srdce.
  • 00:30:16 Měli jsme zadky takhle stažené,
    to bych nikomu nepřál.
  • 00:30:23 Kdyby se tehdy prozradilo,
    že jsme tam přechovávali
  • 00:30:28 přes celé stanné právo,
    že byl Pospíšil u nás,
  • 00:30:32 tak Vilímovice byly smeteny
    jak Lidice.
  • 00:31:00 Vzpomínka...
  • 00:31:29 Slib...
  • 00:31:33 Vyslovit slovo "slib",
    to musí člověk hodně uvážit.
  • 00:31:40 To je právo, a když slíbím,
    tak splním.
  • 00:31:58 Jsme v našem původním domě,
    tady jsme měli tzv. voštuzlu.
  • 00:32:06 Tady parašutista Pospíšil
    s Držtičkou měli doupě.
  • 00:32:12 To byla střecha k jedné straně,
    aby to bylo nenápadné.
  • 00:32:18 Chodili až tamhle odsud,
    tady byl malý žebřík,
  • 00:32:26 bylo to nízké.
  • 00:32:29 Pospíšil toužil, aby se dostal
    za matkou do Třeště.
  • 00:32:35 Dostal se tam.
  • 00:32:39 Po atentátu jsme dostali
    rozkaz od toho...
  • 00:32:45 Kdyby ještě přišel,
    to už asi odešel z Dalešic,
  • 00:32:51 ze mlýna, ale kdyby přišel,
    abychom ho odstranili.
  • 00:32:59 Tak jsme měli nachystané...
  • 00:33:03 Kdybychom ho možná odstranili,
    tak těch dalších,
  • 00:33:08 ani rodiče, nebyli v tom.
    A brácha.
  • 00:33:12 Už nepřišel. Osud.
  • 00:33:33 Utáhnu to.
  • 00:33:38 No jo...
  • 00:33:42 To jsem dělal všechno sám,
    ještě vloni.
  • 00:33:47 Měl jsem 7 hektolitrů.
  • 00:33:51 Nejvíc jsem měl
    37 metráků hroznů.
  • 00:34:00 Začíná to pěkně.
  • 00:34:02 To je už forma burčáku,
    krásně to šumí.
  • 00:34:08 Vaří.
  • 00:34:12 Když si poslechnete...
    To budeme dneska pít.
  • 00:34:14 -Ten je sladký.
    -Akorát.
  • 00:34:17 To je největší radost,
    když šumí.
  • 00:34:19 Šumí.
  • 00:34:24 To je ještě prázdné.
  • 00:34:26 Vař.
  • 00:34:31 Šumí, šumí.
    Pracuje, to je v pořádku.
  • 00:34:40 U vinařů je nejkrásnější zážitek,
    když uděláte víno,
  • 00:34:46 přijdete druhý den,
    dáte k tomu ucho...
  • 00:34:52 A ono to tam šumí a šumí.
  • 00:34:56 Nesmíte dýchnout,
    to je otravný plyn.
  • 00:35:08 Radost každého vinaře.
  • 00:35:15 Když je tam 5-6 soudků,
    ten vaří míň, ten víc ? jak to?
  • 00:35:22 Přemýšlíte. No jo, ten jsem tam dával
    o 4 hodiny později.
  • 00:35:29 Takový je rozdíl.
  • 00:35:34 Je to veselá práce,
    máte radost, že to peče.
  • 00:35:39 Dobrý, ale moje červený je lepší.
    Každému chutná něco jiného.
  • 00:35:50 To můžeš, nemám moc ráda
    stará vína.
  • 00:35:56 Mladé víno a staré ženy...
    Nebo jak se to říká?
  • 00:35:59 Staré víno a mladé ženy.
  • 00:36:03 Vínečko bílé
    je od mé milé.
  • 00:36:06 Jsi od mej milej, budu ťa pít,
    čo budu žít, vínečko bílé.
  • 00:36:21 Slepice mě dnes nepoznají.
  • 00:36:55 Aby si toho lidé vážili.
  • 00:36:58 Vaše generace je dramaticky
    poznamenaná,
  • 00:37:01 trochu jste se nadechli
    až teď po devadesátém.
  • 00:37:05 Přesně.
  • 00:37:06 Rád jsem vás poznal.
  • 00:37:12 Tyto šaty mi šil Ruda Kubišů,
    jeho brácha, jsou 70 roků.
  • 00:37:34 Potřebovali jsme Pospíšila
    dostat mezi ně.
  • 00:37:40 Domluvili to v parku
    u nádraží u muzea.
  • 00:37:46 Dojeli jsme sem,
    a nemohli jsme ho poznat.
  • 00:37:51 Honza byl přemaskovaný,
    měl fouska, klobouček.
  • 00:37:57 Až promluvil,
    byli jsme doma.
  • 00:38:01 Jen řekl: "Kluci, je blbá doba,
    nechte si ho zatím doma,
  • 00:38:08 ale udělal jsem velký čin.
  • 00:38:11 I kdyby mě to stálo smrt,
    tak toho nelituji."
  • 00:38:17 Přešel ulicí a náhodou ho zastavil
    gestapák ? klobouk, kožeňák.
  • 00:38:25 Honza sahá do kapsy a říkám:
    "Je zle."
  • 00:38:30 On na něm chtěl zapálit cigaretu.
  • 00:38:35 Honza mu zapálil cigaretu,
    Jardovi říkám:
  • 00:38:39 "Honza nekouří,
    jak to že má sirky?"
  • 00:38:45 Pospíchali jsme na nádraží,
    protože už jsme měli takhle zadky.
  • 00:38:52 Nedali jsme si ani bramboračku,
    která byla bez lístku.
  • 00:38:59 Ujížděli jsme domů
    a za pár dnů to prasklo.
  • 00:39:06 Ach...
  • 00:39:16 Věrni zůstali ? to je správné heslo,
    toho by si měli vážit.
  • 00:39:27 To byli kluci vytrvalí doposledka.
  • 00:39:36 Tady je ten granát, pistole.
  • 00:39:48 To je Honza, fešák, ten se nezapře.
  • 00:39:54 Kdyby se nám podařilo Pospíšila
    dostat k nim,
  • 00:40:00 nebylo by jich tam sedm,
    ale osm.
  • 00:40:07 Škoda, rodiče, brácha a další
    mohli zůstat naživu.
  • 00:40:14 Ale to byl osud.
    Osud, osud...
  • 00:40:21 To je krásné.
  • 00:40:57 Tak, hoši, jedna svíčka pro všechny.
  • 00:41:35 -Vítám tě, Marjánko.
    -Všechno nejlepší, hodně zdraví,
  • 00:41:38 ať jsi tady častěji
    a můžeme se sejít.
  • 00:41:42 Děkuji pěkně.
  • 00:41:44 To je vnuk.
  • 00:41:45 -Kmotříčku, hlavně zdraví.
    -Jsi vnuk? -Ano.
  • 00:41:52 Přeji ti,
    aspoň jak tak naše babka.
  • 00:41:56 -Takových let.
    -Kolik měla vaše babka?
  • 00:42:00 Ať se nesloží!
  • 00:42:02 Nerozmačkej ho.
  • 00:42:05 -To je moje.
    -Samý prášek.
  • 00:42:10 Nezapomněla jsi ?
    svatý Alois, lilie.
  • 00:42:20 To používám možná 30 let.
  • 00:42:25 Všichni, co mají narozeniny,
    mám jména, vždycky to napíchám.
  • 00:42:33 Každý aspoň vína fotce,
    co slavil.
  • 00:42:39 To je z Prahy,
    jak jsme přijeli k pomníku.
  • 00:42:44 To mi budou závidět,
    že jsem s předsedou sněmovny.
  • 00:42:53 Ten mi tak zmáčknul ruku,
    že jsem myslel, že mi zmrtví.
  • 00:42:58 To je památka, po tolika letech
    si vzpomněli postavit
  • 00:43:04 těm parašutistům.
  • 00:43:07 Nebýt jich, tak o Československu
    nikdo nic nevěděl.
  • 00:43:11 To jste mi udělali v mém životě
    snad nejlepší...
  • 00:43:17 To je dárek do hrobu,
    jak se říká,
  • 00:43:25 to mi mohou všichni závidět.
  • 00:43:28 Jsem rád, že po tolika letech...
  • 00:43:40 Když nám bylo dvanáct,
    chodil jsem v Třebíči do měšťanky.
  • 00:43:51 Tenkrát z Vilímovic neměl nikdo
    školu, šel jsem až ve 12 letech,
  • 00:43:59 mám jen 2 třídy.
  • 00:44:03 V té době nejezdily autobusy,
    v létě jsme jezdili do Třebíče
  • 00:44:13 na kole, bylo to 12 km,
    nebo pěšky.
  • 00:44:20 Tenkrát se měli na vesnici
    lidé rádi proti dnešku.
  • 00:44:27 Pomáhali si, i když byli chudší.
    Brali to přirozeně.
  • 00:44:39 Dnes chce každý zbohatnout,
    to nejde...
  • 00:44:48 To nejde.
  • 00:44:53 To je krásná fotka.
  • 00:44:59 Tak jsme bývali oblečení:
    v létě bosí, v zimě dřeváky.
  • 00:45:06 Tam bydleli Plevovi, Bula,
    Vítámvás a my.
  • 00:45:13 Tady byla před kapličkou cesta
    a tady je Kubišův rodný domek,
  • 00:45:22 který stojí ještě dnes.
  • 00:45:25 To byl obchod Rous, měl všechno.
    Na toho rád vzpomínám.
  • 00:45:37 Na 1. republiku.
    Lidé si vážili života.
  • 00:45:47 Po válce co mě stálo dobýt
    hospodářství ve Vilímovicích
  • 00:45:54 po rodičích zpět,
    co mě to stálo peněz, cesty.
  • 00:46:01 Co jsem tady nadělal práce.
  • 00:46:04 Za komunistů to zabrali
    nejmladší sestře.
  • 00:46:08 Kmotra si ji vzala za vlastní.
  • 00:46:13 Když byl tatínek v Dachau,
    tak prosil, kdyby se dočkal,
  • 00:46:18 abychom se o nejmladší sestru
    postarali.
  • 00:46:24 Já jsem mohl jít po válce sem
    a tento vzkaz jsem splnil.
  • 00:46:37 Mám radost, že rod Denemarků vymizí,
    ale zůstane pěkné hospodářství.
  • 00:46:55 Ještě ho zvážím.
  • 00:47:09 To je dnes mechanizace ,
    tenkrát jsme byli aspoň 4 chlapi,
  • 00:47:15 když to bylo kolem 2 metráků.
  • 00:47:21 Za války se musel odevzdávat
    krupon a sádlo.
  • 00:47:32 To se dělalo v těch místech.
  • 00:47:38 Tam byl kotel na teplou vodu
    a rýna, která se stavěla,
  • 00:47:46 ne jako ta mechanizace.
  • 00:47:51 To jsem měl zrovna rozpůlené,
    hlava se vařila,
  • 00:47:56 v kuchyni byla velká kamna
    a velké hrnce.
  • 00:48:07 V tom přišla švagrová a říká:
    "Potkala jsem správce
  • 00:48:12 a on říká, že za půlhodiny
    pro vás přijede gestapo."
  • 00:48:23 Rodiče neochutnali ze zabíjačky nic.
  • 00:48:28 Hladoví museli nasednout do auta,
    kde už byly ženy z Dalešic,
  • 00:48:37 těch, co byli zavření.
    Bylo to hrozné.
  • 00:49:03 V roce 1949, jak začali
    likvidovat sedláky,
  • 00:49:09 hledali na každého něco.
  • 00:49:13 Na mne našli souseda,
    který bydlel asi 4 baráky od nás,
  • 00:49:20 tvrdil, že jsem zabíjel načerno.
  • 00:49:24 Za války jsem zabíjel 2x načerno,
    to je pravda.
  • 00:49:29 Po válce ani ň.
  • 00:49:32 To jsem zabíjel, půlku jsem odvezl
    hospodskému do lednice
  • 00:49:38 a oni si mysleli,
    že jsem to prodal načerno.
  • 00:49:43 Bylo 11 hodin,
    manželka chtěla udělat řízky
  • 00:49:47 a přišli dva v kožeňákách.
  • 00:49:57 Měl jsem revolver,
    tak nejdřív mi ho vzali.
  • 00:50:05 Pořád jsem nevěděl co,
    najednou vyndal zatykač.
  • 00:50:15 Ani jsem ty řízky neochutnal.
  • 00:50:21 To jsou takové vzpomínky
    při těch zabíjačkách.
  • 00:50:28 Mám radost, když vidím dobytek.
    V nás to ještě je.
  • 00:50:34 Dá to práci, ale je to radost.
  • 00:50:45 Uběhlo pár měsíců,
    co jsme to sázeli.
  • 00:50:52 Tak to vyrostlo.
    Že bylo sucho, vyrostla malá.
  • 00:51:00 Slepičkám to stačí,
    králíků už není tolik.
  • 00:51:07 Půjde vytrhat všechna.
  • 00:51:17 Ježíšmarjá...
  • 00:51:22 To je krásné.
  • 00:51:26 Honzo, když si vzpomenu,
    jak nás bylo na Vánoce...
  • 00:51:37 To je nádhera.
  • 00:51:40 To je krásné.
  • 00:51:47 Honza se moc nestýkal s lidmi,
    byl samotář.
  • 00:51:52 Nakonec jsem s ním prožil poslední,
    jako vojáci, vánoční svátky.
  • 00:51:59 Tak jsme to rozproudili,
    že Zárubice žily.
  • 00:52:07 Brácha mě bafl s bratránkem,
    hodili mě na stůl, harmoniku
  • 00:52:10 a 18x jsem musel hrát
    "U našich kasáren".
  • 00:52:15 Tancovali všichni a Honza s námi
    řádil, tancoval, veselý.
  • 00:52:22 To byly krásné Vánoce.
  • 00:52:29 Tito vojáci a důstojníci ?
    jak s nimi potom zacházeli?
  • 00:52:34 Místo, aby je po osvobození,
    tak je zavírali a vraždili.
  • 00:52:44 Co ti museli projít Evropy,
    než se dostali do Anglie,
  • 00:52:51 aby mohli společně jít.
  • 00:52:57 Jak byli pronásledovaní,
    kolik jich zahynulo při tom -
  • 00:53:03 k neuvěření.
  • 00:53:06 Člověk tak dumá nad životem,
    každý má nějakou linii...
  • 00:53:18 ...načárovanou, jak se narodí.
  • 00:53:21 Záleží, jak to kdo přečká.
  • 00:53:36 Někdo obral červené.
  • 00:53:44 Toto bylo pole od Přímětic
    až k silnici.
  • 00:53:49 Nikdo to neobdělával kolik let.
  • 00:53:55 Odkoupili jsme to
    a začali jsme budovat.
  • 00:54:01 S kamarádem jsme si vzali tady to.
  • 00:54:07 Vidíte to ? sloupky, dráty, vodu,
    všechno jsme zařídili.
  • 00:54:15 Loni tady byla úroda,
    radost se podívat.
  • 00:54:22 Vloni jsem to stačil sám ostříhat.
  • 00:54:29 Letos to nikdo nestříhal,
    neplečkuje, takhle to dopadá.
  • 00:54:39 Za to se stydím.
  • 00:54:44 Já jsem se tady vyžíval,
    soused Mirek to samé.
  • 00:54:49 Poseděli jsme,
    uvařili kafe po práci.
  • 00:54:57 Jeden druhému jsme pomáhali.
  • 00:55:02 Teď... Děcka o to nemají zájem,
    tak co s tím?
  • 00:55:10 Bavilo mě to.
  • 00:55:19 Když to vezmu,
    tak všechno je nanic.
  • 00:55:26 Děcka se rozešly,
    nejstarší dcera je v Kanadě,
  • 00:55:33 prostřední je tady se mnou,
    rozvedli se,
  • 00:55:36 nejmladší je ve Vídni.
  • 00:55:40 Ta čtvrtá tu měla zůstat.
  • 00:55:42 Škoda jí, byla pohostinná,
    uměla pracovat, milá holka.
  • 00:55:49 Osud.
  • 00:55:56 Vnučka... dával jsem jí to,
    ať si to vezme celé - ne.
  • 00:56:02 Co s tím? Dneska sedlák není nic.
  • 00:56:08 Sedláci byli různí: někteří jen žili,
    druzí byli podnikaví.
  • 00:56:18 To byl můj otec,
    byl podnikavý.
  • 00:56:23 Já jsem asi zůstal po něm.
  • 00:56:29 Myslím, že dnes jsem tady naposled.
  • 00:56:39 Skryté titulky: Milena Nečadová,
    Česká televize, 2010

Související