iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
7. 12. 2009
19:45 na ČT2

1 2 3 4 5

35 hlasů
12151
zhlédnutí

Neznámí hrdinové

Ta krásná holka z vily nad řekou

Dagmar Šimková, dcera píseckého bankéře, skončila v komunistickém vězení ve 23 letech a vyšla ven, když jí bylo téměř 40 let.

26 min | další Publicistika »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

Neznámí hrdinové - Pohnuté osudy

  • 00:00:03 NEZNÁMÍ HRDINOVÉ
  • 00:00:35 Rackové mě pronásledují.
  • 00:00:37 Už si mě pamatují,
    protože je pravidelně krmím.
  • 00:00:40 Je to můj rituál vděčnosti.
  • 00:00:43 Jsou pro mě symbolem svobody,
    která v mé nové zemi
  • 00:00:47 je stále ještě zdarma.
  • 00:00:50 Jako vzduch do pneumatik,
    promenádní koncerty
  • 00:00:54 a míle mořských pláží.
  • 00:00:58 Dagmar Šimková přišla do Austrálie
    v roce 1968.
  • 00:01:02 To dokáže málokdo,
    začít takhle úplně od nuly
  • 00:01:08 a v tak pokročilejším věku.
  • 00:01:15 Zpočátku se tam přihlásila
    do kurzu pro kaskadéry,
  • 00:01:18 protože se tam poblíž
    točil film.
  • 00:01:21 Takže se naučila dvojitá salta.
  • 00:01:23 A protože to pořád byla
    velmi krásná žena,
  • 00:01:26 tak se i přihlásila do kurzu
    pro manekýnky.
  • 00:01:29 Věnovala se tam chvíli
    i této profesi.
  • 00:01:32 V té době jí bylo 40 let.
  • 00:01:35 Vystudovala 2 vysoké školy,
    jednak bakaláře svobodných umění
  • 00:01:39 a pak sociální práci.
  • 00:01:41 Kdyby nedošlo k tomu,
    k čemu došlo, tak myslím,
  • 00:01:45 že by toho ve svém životě
    asi dokázala hodně.
  • 00:01:51 To poslední, co zaznamenala
    moje paměť,
  • 00:01:54 než za mnou s rachotem zapadla
    železná vrata věznice doma,
  • 00:01:58 byli také rackové.
  • 00:02:00 Bankéř Jaroslav Šimek
    s chotí Martou.
  • 00:02:03 Ve 20. letech nechal v Písku
    pro svou ženu postavit vilu.
  • 00:02:07 Tady už vyrůstala
    jejich 1. dcera.
  • 00:02:09 O 6 let později, v roce 1929
    se narodila mladší Dagmar.
  • 00:02:17 Kde už jsi zase lítala,
    vyšetřoval mě strýček.
  • 00:02:21 Patřilo to k jeho profesi,
    byl vrchní soudní oficiál
  • 00:02:25 ve výslužbě. Sedli jsme si
    na lavičku do altánu
  • 00:02:29 a drndala jsem na něm,
    aby honem vyprávěl
  • 00:02:32 něco opravdického.
  • 00:02:36 40. léta - Dagmar Šimková
    jako studentka píseckého gymnázia.
  • 00:02:41 To ale musela brzy opustit,
    protože rodinu postihla tragédie
  • 00:02:46 - matka zůstala s dětmi sama.
  • 00:02:51 Po válce se celý osud rodiny
    změnil.
  • 00:02:55 Tatínek na konci války
    tragicky zemřel,
  • 00:02:58 po tom nástupu komunistů mohla ona
    zapomenout na studia,
  • 00:03:04 měla ten tzv. buržoazní původ.
  • 00:03:07 Sestra v roce 1950 odešla
    do exilu, takže život se jí
  • 00:03:13 diametrálně změnil.
  • 00:03:16 Do vily se nastěhovali
    cizí lidé.
  • 00:03:20 Majitelům přisoudil národní správce
    pouze jedinou místnost.
  • 00:03:24 Kuchyň byla pro všechny
    společná.
  • 00:03:32 Zámeček Štěkeň - od roku 1921
    zde působily řádové sestry.
  • 00:03:38 HUDBA
  • 00:03:52 Já si myslím, že Dagmar Šimkovou
    sem dali proto,
  • 00:03:55 že zřejmě maminka začala cítit,
    že půda je žhavá.
  • 00:04:01 Ona roznášela nějaké letáky,
    které sama napsala,
  • 00:04:06 takže ona se nebála,
    ona ten komunistický režim
  • 00:04:10 nenáviděla a kde mohla podniknout
    něco proti, tak si maminka myslela,
  • 00:04:17 že bude lepší, když bude někde
    uklizená a bude trošku za větrem.
  • 00:04:25 Ty jeptišky byly
    nesmírně erudované,
  • 00:04:29 tady byly hodiny bontonu,
    hodiny společenského chování.
  • 00:04:34 Z jazyků se učila francouzština,
    angličtina, němčina.
  • 00:04:42 Já jsem vyučovala klavír.
    Dobře se na ni pamatuji.
  • 00:04:46 V září 1948 přišla komunistická
    strana, zapečetili nám třídy
  • 00:04:54 a nesměli jsme vyučovat.
  • 00:04:59 Já jsem jenom věděla,
    že je zavřená,
  • 00:05:02 že pomáhala některým studentům
    odejít za hranice.
  • 00:05:06 Někdo zaklepal na dveře,
    vstoupilo 6 mužů.
  • 00:05:10 Obrovský a nesmírně hezký blondýn
    ukázal odznak StB.
  • 00:05:15 "Musíme si něco napsat na stroji,
    ale hned vás zase přivezeme zpátky,
  • 00:05:20 vím, že jste po noční službě,
    byli jsme za vámi v nemocnici."
  • 00:05:24 Oblékla jsem si plášť,
    ani jsme se nerozloučili.
  • 00:05:27 Byla jsem klidná, protože byli
    tak civilizovaní.
  • 00:05:31 Blondýn mi otevřel dveře
    s elegancí lva dámských budoárů.
  • 00:05:39 Když tu onu osudnou sobotu
    v říjnu 1952
  • 00:05:43 Dagmar Šimkovou StB odváděla,
    tak ona scházela po těchto schodech
  • 00:05:49 a na terase jí mávala maminka.
  • 00:05:52 Ona se otočila,
    té mamince také zamávala.
  • 00:05:56 Doprovázelo ji 5-6 estébáků
    a jeden z nich
  • 00:06:00 jí zasyčel do ucha:
    "Ty kurvo reakcionářská,
  • 00:06:05 dobře si to tady prohlídni,
    už se sem nikdy nevrátíš."
  • 00:06:11 Mně se asi před 5 lety dostala
    do ruky její knížka
  • 00:06:15 Byly jsme tam taky,
    a nedokázala jsem ji odložit,
  • 00:06:20 dokud jsem ji nepřečetla.
  • 00:06:22 A ač je ta knížka velmi útlá,
    považuji ji za vůbec nejsilnější
  • 00:06:26 výpověď o tom, co se v těch
    komunistických věznicích
  • 00:06:29 50. a 60. let dělo.
  • 00:06:33 Stála jsem již několik hodin,
    nikdo si mě nevšímal.
  • 00:06:38 Jako bych přestala existovat.
  • 00:06:40 Žádala jsem zahanbeně,
    abych mohla jít na záchod.
  • 00:06:45 "Ale samozřejmě," hlaholí žoviálně
    referent, "to jste měla dávno říct,
  • 00:06:49 jaképak je to tajemství,
    tělesná potřeba se nemá zadržovat."
  • 00:06:53 Přicházejí další referenti
    z vedlejší kanceláře.
  • 00:06:56 "A jakpak, periodu máte v pořádku?"
  • 00:06:59 Rudnu. Cítím, jak mi slzy ponížení
    stékají po tvářích.
  • 00:07:03 Znovu a tentokrát energicky
    je žádám, aby mě odvedli na záchod.
  • 00:07:08 Po další hodině mě moje tělo
    přemohlo.
  • 00:07:12 Potřeba, která se nemá zadržovat,
    zaplavuje koberec.
  • 00:07:17 "Vyhoď ji, svini pochcanou!"
  • 00:07:24 V říjnu 1954, po 16 měsících vazby
    vyměřil krajský soud
  • 00:07:30 Dagmar Šimkové 8 let.
  • 00:07:32 Prokurátor se odvolal. Vrchní soud
    zvýšil trest na 15 let.
  • 00:07:38 V pardubické věznici se brzy
    potká s maminkou.
  • 00:07:41 Ta od soudu odešla
    s 11letým trestem.
  • 00:07:45 Veškerý majetek rodiny Šimkových
    propadl státu.
  • 00:07:51 Tady je např. dotazník,
    který museli všichni vězni
  • 00:07:55 při nástupu trestu vyplnit.
  • 00:07:57 Zaujala mě její odpověď na otázku,
    jaké byly příčiny
  • 00:08:01 vaší trestné činnosti
    a co očekáváte od výkonu trestu.
  • 00:08:06 A ona napsala: "Naprostý nesouhlas
    s politickým zřízením
  • 00:08:11 v našem státě, touha po svobodném
    životě v některé jiné zemi.
  • 00:08:15 Od výkonu trestu nečekám nic."
  • 00:08:17 Pro referentky jsme svině,
    smradlavý hnůj, kurvy, bestie.
  • 00:08:21 Náš protijed je vzájemná něha
    a pozornost.
  • 00:08:25 Chováme se podle Gutha Jarkovského,
    jsme dámy.
  • 00:08:28 Střežíme své pohyby, vyjadřování.
  • 00:08:31 Je to stálá kontrola sebe sama,
    která pomáhá udržet důstojnost.
  • 00:08:37 Říkáme tomu "šustit hedvábím".
  • 00:08:40 Já myslím, že pro ni nejhorší bylo,
    že tam měla svou maminku.
  • 00:08:45 To ji bolelo celou dobu.
    Měla ji na očích.
  • 00:08:49 Irena Šimonová-Vlachová.
  • 00:08:52 V roce 1948 varovala advokáty,
    kterým hrozilo pronásledování.
  • 00:08:57 Poté se neúspěšně pokusila
    přejít zelenou hranici.
  • 00:09:04 Návrh jsem dostala na doživotí
    a odsouzena jsem byla na 25 let.
  • 00:09:08 Vpředu je takový 1. dvůr,
    tam jsou úřední budovy.
  • 00:09:13 A pak co je první,
    když vejdete do lágru,
  • 00:09:17 tak jsou 2 velké zděné budovy.
  • 00:09:20 To byl blok A a B.
    A pak tam byly 3 dřevěné bloky.
  • 00:09:26 S Dášenkou jsme se sblížily
    velice rychle.
  • 00:09:31 Jednak stejný osud, a co nás potom
    hodně sblížilo,
  • 00:09:36 Jana jednou slyšela v noci
    takový výkřik ve spaní,
  • 00:09:40 tak jsem se vzbudila,
    Dáša spala pode mnou, já nahoře
  • 00:09:44 na tom dvojáku, a teď vidím
    tu Anitu, tu vražedkyni,
  • 00:09:48 se sekyrou v ruce,
    takhle stojí nad tou Dášenkou.
  • 00:09:52 Dášenka samozřejmě vyjekla,
    když se probudila.
  • 00:09:56 Ale Dášenka měla takový vliv
    na lidi, že ta Anita nám potom
  • 00:10:01 říkala, na koho si máme dát pozor
    a co se na nás chystá.
  • 00:10:06 Prostě ona na ni byla hodná
    a chovala se k ní jako...
  • 00:10:12 ...Dáša byla každým coulem
    noblesní člověk.
  • 00:10:20 Ten den mě vzali více než po roce
    na první vycházku.
  • 00:10:24 Cítím studený vítr, chodím sama
    v kruhu na malém dvorečku.
  • 00:10:30 Pod kamenem roste zavalená tráva,
    hvězdičky prvního sněhu
  • 00:10:35 se zářivě třepotají v záři
    reflektoru ze střílny.
  • 00:10:39 Je Štědrý den.
  • 00:10:44 My jsme nesměly mít
    ani teplé prádlo.
  • 00:10:48 Taky bylo několik zim,
    že se nám ani nezatopilo.
  • 00:10:53 Umíte si představit 27 stupňů mrazu
    a nám se vůbec nezatopilo?
  • 00:11:00 Když jsem procházela
    ty vězeňské spisy,
  • 00:11:03 tak mě tam fascinovala jedna věc,
    že ona jim dávala jasně najevo,
  • 00:11:09 co si o nich myslí,
    říkala jim do očí,
  • 00:11:12 že ji mrzí, že proti tomu režimu
    nestačila udělat víc.
  • 00:11:16 Je tam označována jako reakční
    živel, který ještě ovlivňuje
  • 00:11:21 i ty další.
  • 00:11:24 Jednou si také vzpomínám na to,
    že nás nechali nastoupit,
  • 00:11:28 protože jsme zahájily hladovku.
  • 00:11:31 Ta vždycky trvala 7 dní.
  • 00:11:34 V pětistupech jsme stály,
    dlouhá řada takhle.
  • 00:11:37 Čekáme dlouho, nekonečně.
    Jsme ve špatné náladě.
  • 00:11:42 Každá z nás se cítí zapomenutá,
    pohřbená ve své beznaději.
  • 00:11:47 Jsme ztuhlé zimou
    a tiché jako hřbitovní zeď.
  • 00:11:51 Já, číslo 1211,
    stojím s ostatními tisíci žen,
  • 00:11:55 proměněnými také v číslo.
  • 00:11:58 Se ztracenou minulostí, která je
    teď vzdálená jako ten Měsíc
  • 00:12:03 a zvuky za zdí.
  • 00:12:05 Jako by nikdy nebylo.
  • 00:12:07 Vzpomínka na minulý život přivane
    jako poryv větru, a pomine,
  • 00:12:13 rozmělní se a rozplyne
    jako dunění toho rychlíku,
  • 00:12:17 který spěchá někam,
    kam ho nemohu následovat.
  • 00:12:28 Tahle hala byla pracovna bankéře
    Šimka, když pobýval v Písku.
  • 00:12:33 A tady v té hale stával mramorový
    krb, který se dochoval
  • 00:12:39 jen na fotografiích.
  • 00:12:41 Kam zmizel ten původní,
    nikdo neví.
  • 00:12:45 Toto byla hala, to byl
    nejreprezentativnější pokoj domu.
  • 00:12:51 Přímo pod námi, jak je dispozice
    haly, tam byly pokoje
  • 00:12:57 děvčat Šimkových,
    Dáši a Marty.
  • 00:13:01 Stával tam klavír.
  • 00:13:03 KLAVÍRNÍ HUDBA
  • 00:13:16 Další takové místo s ní spojené
    je kavárna Bílá růže,
  • 00:13:20 která byla velmi slavná
    ve 30., 40. letech a po válce.
  • 00:13:27 Hrály tam jazzové orchestry,
    mladí lidé tam chodili tančit.
  • 00:13:33 Dagmar Šimková milovala tanec,
    takže step, tanec, to byly věci,
  • 00:13:40 které měla opravdu ráda.
  • 00:13:51 Velice zapácháme. Dozorci zhnuseně
    odvracejí hlavy,
  • 00:13:56 když kolem nich jdeme v řadě.
  • 00:13:58 Samuel vydal rozkaz, že musíme mít
    denně horkou sprchu.
  • 00:14:03 Jaký nevídaný luxus.
  • 00:14:05 My jsme neměly vůbec nic,
    ani vložky, vůbec nic.
  • 00:14:10 Jednou jsem si roztrhaly
    prostěradlo, pardon, pánové,
  • 00:14:14 to je taková dámská záležitost,
    roztrhaly jsme ho,
  • 00:14:18 za to jsme byly ztrestané.
  • 00:14:26 To jsou 2 vzácné doklady
    o duchovním životě a vzdoru žen
  • 00:14:33 v pardubické věznici.
  • 00:14:37 Profesorka Vacková konala přednášky
    a ženy ve věznici
  • 00:14:43 ji s nadšením poslouchaly.
  • 00:14:48 Růžena Vacková, profesorka
    Univerzity Karlovy.
  • 00:14:52 Jako jediná z pedagogů
    se v únoru 1948 zúčastnila
  • 00:14:56 protestního pochodu studentů
    na Pražský hrad.
  • 00:14:59 Na otázku, jaké byly příčiny
    vaší trestné činnosti,
  • 00:15:03 v osobním vězeňském dotazníku
    odpovídá
  • 00:15:06 - naprostý nesouhlas
    s marxismem leninismem.
  • 00:15:13 Růženka Vacková byla antropolog
    a přednášela dějiny umění
  • 00:15:19 na Karlově Univerzitě.
  • 00:15:24 Každou volnou chvilku,
    kdy měly možnost, se shromáždily,
  • 00:15:29 většinou to bylo,
    když ostraha odešla,
  • 00:15:33 katr se zavřel a ony potom
    na umývárně, na chodbě,
  • 00:15:38 popř. v předsálí toalet
    se scházely.
  • 00:15:43 Tak jsme se někdy kolem ní sesedly
    jako kolem kvočny.
  • 00:15:47 A ona vyprávěla, ona to měla
    všechno v hlavě. A výborně!
  • 00:15:52 Nejradši jsme měly,
    když ona vždy zvolila dané téma
  • 00:15:56 a příště jsme o tom diskutovaly.
  • 00:15:59 To byly nejkrásnější momenty.
  • 00:16:02 To mi ani to vězení nepřišlo
    tak těžké.
  • 00:16:06 Co stačily, udělaly si poznámky.
  • 00:16:09 A pak, když byla chvíle klidu,
    Dagmar Skálová je začala přepisovat
  • 00:16:14 do tohoto sešitu.
  • 00:16:16 A byla doba, kdy ji bolela velice
    ruka, byla trochu nemocná,
  • 00:16:21 pak tuto její funkci převzala
    Dagmar Šimková.
  • 00:16:29 Dagmar Skálová, další vězeňkyně
    z nejbližšího okruhu Dagmar Šimkové.
  • 00:16:34 Skautská vedoucí. Za tzv. velezradu
    odsouzena na doživotí.
  • 00:16:41 Paní Skálová měla úraz
    bederní páteře při výslechu.
  • 00:16:46 A měla povolen bederní pás.
  • 00:16:50 Byl to původně sešit formátu A4
    a ten v tom bederním pasu ukrývala.
  • 00:16:58 Přednášky se týkaly
    kulturního vývoje lidstva.
  • 00:17:02 V archivu univerzity jsme objevili
    také tzv. nacionál
  • 00:17:07 s vlastnoručním podpisem
    Dagmar Šimkové.
  • 00:17:10 Hlásila se ke studiu.
  • 00:17:12 Zajímala ji anglická literatura,
    dějiny umění, filmu.
  • 00:17:16 To byl ale školní rok 1948/1949.
  • 00:17:22 V korekci se dává jídlo
    jen každý 3. den.
  • 00:17:26 Cely jsou umístěné ve sklepě.
  • 00:17:29 Některé mají betonovou podlahu
    a betonové lůžko bez slamníku.
  • 00:17:33 Místo záchodu je kbelík.
  • 00:17:35 Plesnivé stěny mé kobky
    jsou vlhké.
  • 00:17:38 Svlékám kabátek,
    třu si paže pro zahřátí.
  • 00:17:41 Je to můj 110. den korekce
    v mém vězeňském životě.
  • 00:17:52 Tam jste musela nahá a je jedno,
    jestli se svlékáte
  • 00:17:57 před dozorcem nebo před dozorkyní.
  • 00:18:00 Za ty nedělní práce, které
    odmítala, měla korekce často.
  • 00:18:04 Tvrdila: "Ano, jsem hluboce věřící
    a v neděli se pracovat nemá."
  • 00:18:11 Je ticho, jsme daleko od všeho.
  • 00:18:14 Modlíme se loretánskou litanii,
    rosa mystica ora pronobis
  • 00:18:18 turis davidica ora pronobis
    domus aurea ora pronobis.
  • 00:18:26 Vždycky se chovala
    důstojně a dobře.
  • 00:18:29 Ale ti dozorci si také vymýšleli.
  • 00:18:33 Oni to nesnášeli, že ona se na ně
    dokázala podívat pohledem,
  • 00:18:40 jako když jsou průsvitní.
  • 00:18:46 Toto je osobní spis
    Dagmar Šimkové,
  • 00:18:50 kde jsou vyznačeny tresty,
    je tam i záznam útěku z Železovců.
  • 00:18:58 Ona tam odtud utekla,
    protože ta práce byla neúnosná.
  • 00:19:02 Obě jsme si chtěly zachránit život,
    protože jsme si říkaly,
  • 00:19:07 že nějak to skončit musí.
  • 00:19:09 Z nebe se spustil nečekaně liják,
    hustý jako korálový útes.
  • 00:19:15 Jsem neviditelná,
    rozbíhám se do svobody.
  • 00:19:18 Za pár hodin se vyjasnilo.
  • 00:19:21 Po dešti všechno vonělo
    a ptáci zpívali o závod.
  • 00:19:25 A všechno bylo přátelské.
  • 00:19:27 Chvíli jsem běžela strání dolů,
    mávala pažemi a hrála si,
  • 00:19:31 že jsem motýl.
  • 00:19:32 A modlila jsem se a zpívala,
    válela jsem se
  • 00:19:36 ve vonící mateřídoušce
    a byla jsem tak svobodná,
  • 00:19:39 že jsem mohla kráčet bosa.
  • 00:19:45 Druhý den ji našli brigádníci
    ve stohu slámy.
  • 00:19:49 Velitelství tábora rozhlásilo
    místním rozhlasem,
  • 00:19:52 že utekla nebezpečná vražedkyně.
  • 00:19:55 Kluci na mě vyplazují jazyky
    a dělají dlouhé nosy.
  • 00:19:59 Stařenky se křižují:
    "Už ji vedou!"
  • 00:20:09 Za pár hodin svobody přibyly
    k 15letému trestu další 3 roky.
  • 00:20:13 Jako nebezpečná útěkářka
    je označena zeleným pruhem
  • 00:20:17 na levém rameni.
  • 00:20:20 Maminka je konečně po 7 letech
    propuštěna na amnestii.
  • 00:20:24 Vrací se do Písku.
    Vila je obsazena.
  • 00:20:27 Dagmar Šimková není propuštěna
    ani na všeobecnou amnestii 1960.
  • 00:20:35 Potom těch politických bylo
    už hrozně málo.
  • 00:20:39 A těch zločinců potom,
    to bylo peklo.
  • 00:20:43 Nevím, jestli bych to vydržela.
    Ale Dášenka to vydržela.
  • 00:20:47 Já jsem ji nikdy neviděla plakat.
  • 00:20:53 Ve spisu se také zachovala
    řada dopisů.
  • 00:20:59 Ty dopisy cenzura nepustila.
  • 00:21:02 Jsou to dopisy mamince v době,
    kdy maminku v roce 1960 propustili.
  • 00:21:08 Psaly si. Ty dopisy maminka
    ani ta teta nečetly,
  • 00:21:14 protože prostě nebyly odeslány,
    zůstaly z příkazu cenzury
  • 00:21:19 založeny v tomto spisu.
  • 00:21:22 Ona jí tady píše v roce 1962,
    že jí musí říci,
  • 00:21:26 že jim právě oznámili,
    kdo amnestii dostane,
  • 00:21:29 a že ona ji opět nedostala.
  • 00:21:32 "Jen tě ještě jednou prosím,
    abys zachovala naprostý klid.
  • 00:21:36 Já jsem klidná jako vždy od doby,
    co jsi doma a co odpadla
  • 00:21:40 ta největší starost pro mne,
    totiž ustavičný strach o tvé zdraví
  • 00:21:44 v prostředí,
    které ti tolik škodilo.
  • 00:21:47 Cítím se o 100 % klidnější
    a vyrovnanější."
  • 00:21:51 Já tu knížku mám tady,
    mám to tam zaškrtnuté,
  • 00:21:55 abych to nemusela hledat.
  • 00:21:57 Teď je mi to trošku trapné,
    jsou to samé chvály na mě.
  • 00:22:01 "Vždycky jí to sluší,
    i ty vězeňské hadry.
  • 00:22:05 Vždy vypadá, jako by přišla
    právě od holiče.
  • 00:22:08 Je křehounká jako motýlek
    a nabitá nápady,
  • 00:22:12 že nikdy, nikdy za celá ta léta
    jsme se nestačily vypovídat."
  • 00:22:17 To je pravda, to mě dojalo,
    když jsem to četla poprvé.
  • 00:22:27 Ten její citový život,
    měla někoho ráda,
  • 00:22:31 ale musela na to zapomenout.
  • 00:22:34 Já se to dohaduji, ale nevím to
    jistě a nechce se mi to vyslovovat.
  • 00:22:40 Byl to chlapík,
    který jí později dělal
  • 00:22:44 nějakou diplomatickou kariéru,
    ale myslím, že až po revoluci.
  • 00:22:52 Ale do té doby, jestli se s ním
    někdy setkala...
  • 00:22:56 ...kdo by na vás čekal
    tak dlouho?
  • 00:22:59 Dagmar Šimková je ve vězení
    14. rok.
  • 00:23:02 Oblékám se ve skladu,
    dozorce mě vede k bráně.
  • 00:23:07 "Vaši přátelé čekají na ulici,
    slečno Šimková."
  • 00:23:11 Ale kdo, divím se. Řekla jsem
    mamce, že chci jet domů sama.
  • 00:23:16 Před bránou stojí
    krásný renault
  • 00:23:19 a plačící Járinka se Stáňou,
    Jůlinka, Jiřinka, Minka, Terezka.
  • 00:23:25 Povídáme si
    a smějeme se.
  • 00:23:33 Fotografie z 28. 4. 1966,
    kdy byla Dagmar Šimková propuštěna.
  • 00:23:40 Domů se vrátit nemůže.
  • 00:23:42 Bydlí s maminkou v přiděleném
    bytě v jedné místnosti.
  • 00:23:46 Pracuje v sodovkárně
    a plat má na 2 roky obstavený.
  • 00:23:50 Dluží ministerstvu vnitra
    za ty neodpracované neděle
  • 00:23:54 ve vězení.
  • 00:23:55 Na jaře 1968 se podílí na založení
    Klubu politických vězňů K231.
  • 00:24:12 Přátelé, vojensky to teď,
    když jsme okupovaní,
  • 00:24:17 nemůžeme vyhrát tímto způsobem.
  • 00:24:20 Prosíme vás znovu a znovu,
    zachovejte klid.
  • 00:24:23 Ministerstvu vnitra zaplatila
    i za tu poslední
  • 00:24:27 neodpracovanou neděli.
  • 00:24:29 Této zemi nedluží už vůbec nic.
  • 00:24:33 S maminkou cestují do Vídně,
    odlétají do Austrálie.
  • 00:24:39 První setkání s Martou.
  • 00:24:41 Sestry se neviděly 18 let.
  • 00:24:44 Člověku je smutno, když si uvědomí,
    jaké lidi ten komunistický režim
  • 00:24:50 likvidoval. To byla elita národa.
  • 00:24:54 Zůstala by ve své zemi.
  • 00:24:56 Myslím, že ano, pokud by byly
    okolnosti jiné.
  • 00:25:00 Určitě, protože svou zemi
    měla hrozně ráda
  • 00:25:03 a chtěla se sem vrátit.
  • 00:25:05 Zdvihá se vysoko příboj.
  • 00:25:08 Rackové s křikem poletují
    kolem mě.
  • 00:25:11 Jsem tak svobodná, že mohu kráčet
    bosa a vlny smývají stopy
  • 00:25:17 mých bosých nohou dřív,
    než za mnou mohou zůstat.
  • 00:25:46 Skryté titulky: Tomáš Seidl
    Česká televize, 2009

Související