iVysílání

Vyprávěj

Novým československým premiérem se stal Ladislav Adamec

Personální změny prováděné pod heslem Přestavby působily v Československu značně rozporně. Na jednu stranu mocenskou špičku musel opustit předák konzervativního, dogmatického křídla v komunistické straně Vasil Biľak, na stranu druhou byli z nejužšího vedení vypuzeni i funkcionáři, kteří v minulosti usilovali alespoň o nějaké reformy a k programu Přestavby se nadšeně přihlásili. To platí zejména pro premiéra Lubomíra Štrougala. Jeho pozice byla výrazně oslabena již v roce 1987, kdy padla jeho největší opora v předsednictvu ÚV KSČ – Gustáv Husák. Štrougalovým nástupcem se ovšem stal také stoupenec Přestavby, který se koncentroval na snahy o ekonomické reformy – Ladislav Adamec (1926-2007). Adamec svoji kariéru zahájil v hospodářských funkcích, mj. jako podnikový ředitel n. p. MEZ Frenštát, a poté přešel do sféry národních výborů. Mj. byl předsedou Okresního národního výboru v rodném Frenštátě nebo místopředsedou severomoravského krajského národního výboru a předsedou tamější plánovací komise. Od počátku šedesátých let působil v aparátu Ústředního výboru KSČ, kde např. vedl národohospodářské oddělení. V roce 1968 se držel zpátky, a tak nic nebránilo jeho kariéře v období tzv. normalizace. Roku 1969 se stal místopředsedou české vlády a v této funkci vydržel až do roku 1987. Snahy o ekonomické reformy na konci osmdesátých let ho vynesly k dalším vysokým kariérním postům. V roce 1987 se stal předsedou české vlády a z tohoto titulu také místopředsedou federálního kabinetu. Byl rovněž zvolen také členem předsednictva ÚV KSČ. Po odchodu Lubomíra Štrougala z postu premiéra pak v říjnu 1988 nastoupil na jeho místo. Své premiérské úsilí upřel, jak se ostatně očekávalo, především k „přestavbě hospodářského mechanismu“. Vytvářel dojem umírněného, racionálně uvažujícího politika. V listopadu 1989 přistoupil na jednání s opozicí a snažil se dosáhnout kompromisu výhodného pro komunistickou stranu. Příliš ale neuspěl a jeho nově zformovaná vláda s velkou převahou komunistů měla jepičí trvání. Proto již 7. prosince 1989 podal demisi a po roce 1990 se z vrcholové politiky stáhl.Televizní noviny, TN-1988-10-12; ČST

další Seriály »

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...
  • Prezidentem USA byl zvolen republikánský kandidát George H. W. Bush

    do playlistu

    Prezidentem USA byl zvolen republikánský kandidát George H. W. Bush

    Ronald Reagan, který formoval USA prakticky celá osmdesátá léta, už nemohl po dvou volebních obdobích ve funkci prezidenta znovu kandidovat, ale o jeho pověst se mohl opřít republikánský kandidát a dosavadní Reaganův viceprezident George H. W. Bush (nar. 1924). Ten v republikánských primárkách jasně porazil kansaského senátora a mluvčího republikánské menšiny v Senátu Boba Dolea i televizního kazatela Pata Robertsona a mohl se klidně soustředit na samotný zápas s demokratickým kandidátem, kterým byl guvernér z Massachusetts Michael Dukakis. Ten v demokratických primárkách porazil i nejvážnějšího konkurenta, pravidelného účastníka klání o prezidentského kandidáta v Demokratické straně, levicově orientovaného reverenda Jesse Jacksona. G. H. W. Bush ve své kampani zdůrazňoval odhodlání pokračovat v Reaganově politice a opíral se o dobře fungující ekonomiku i o stoupající image USA v zahraničí. Svého konkurenta prezentoval jako přílišného liberála a levicově orientovaného politika, který by nedokázal být dostatečně silným a charismatickým vůdcem. Za kandidáta na viceprezidenta Bush vybral senátora z Indiany Dana Quaylea z mladší generace republikánských politiků. Ten sice nevynikal inteligencí ani zkušenostmi, ale zato vizuálně ztělesňoval úspěšného mladého Američana se vším všudy. Duo Bush – Quayle nakonec dokázalo udržet prezidentský post v rukou republikánů. Jejich vítězství ovšem již nebylo tak drtivé jako Reaganovy triumfy, i když ho lze označit za přesvědčivé. Dukakis zvítězil kromě svého domovského Massachusetts například ve Wisconsinu, Washingtonu, Oregonu nebo New Yorku, ale Bush získal nakonec na svou stranu skoro čtyřnásobek volitelů. Reaganovská politika tak mohla pokračovat i v dalším desetiletí.Televizní noviny, TN-1988-11-09; ČST

  • Na olympijských hrách v jihokorejském Soulu získali pro Československo zlaté medaile tenista Miroslav Mečíř, chodec Jozef Pribilinec a střelec Miroslav Varga

    do playlistu

    Na olympijských hrách v jihokorejském Soulu získali pro Československo zlaté medaile tenista Miroslav Mečíř, chodec Jozef Pribilinec a střelec Miroslav Varga

    Účast na letních olympijských hrách byla pro Československo velká událost – vzhledem k výpadku v roce 1984 se naši reprezentanti představili na největší sportovní akci po dlouhých osmi letech. Navíc jihokorejští pořadatelé si dali mimořádně záležet a připravili hry s obrovskou pečlivostí. Vše perfektně fungovalo a olympiádu po dlouhých letech nepoznamenávalo zlobné soupeření západního a východního bloku. Nezůstala však ušetřena obrovského dopingového skandálu. Dotkl se královské atletické disciplíny – běhu na 100 metrů. V něm zvítězil kanadský sprinter Ben Johnson ve světovém rekordu 9,79 vteřin před Američanem Carlem Lewisem. V Johnsonově moči byl však nalezen steroid stanozolol a zlatá medaile mu byla po třech dnech odebrána. Ukázalo se tak, že klasická steroidová éra se sice již chýlí ke svému konci, ale její pozůstatky přetrvávají. Johnson však tvrdil, že se stal obětí intrik a stanozolol byl do jeho vzorku vpašován. Na druhou stranu však přiznal, že skutečně při své atletické kariéře pilně dopoval. Naše reprezentanty naštěstí podobná ostuda nepotkala, i když se leccos v zákulisí povídalo o důvodech překvapivých neúspěchů některých z nich. Celkově však Československo získalo tři zlaté medaile, což se dalo pokládat za slušný úspěch. O nejcennější kov se zasloužili chodec Jozef Pribilinec v chůzi na 20 kilometrů, sportovní střelec Miroslav Varga, který uspěl ve střelbě z pušky na 50 metrů, a také tenista Miroslav Mečíř. Ten nejprve v semifinále olympijského turnaje přemohl po velkém boji nasazenou jedničku Švéda Edberga a potom ve finále přehrál amerického tenistu Tima Mayotta, přestože s ním ztratil první set. Tenis přinesl Československu i další medailovou radost, když ve čtyřhře žen získaly Jana Novotná a Helena Suková stříbro a Miroslav Mečíř přidal ke své medailové kolekci ještě bronz za mužskou čtyřhru společně s Milanem Šrejbrem. Skvělé druhé místo získal na své první olympiádě také jeden z nejúspěšnějších českých atletů osmdesátých a devadesátých let, tehdy dvaadvacetiletý Jan Železný. Následující tři olympiády už stál na nejvyšším stupínku. V Soulu skončila československá výprava nakonec v medailovém hodnocení s třemi zlatými, třemi stříbrnými a dvěma bronzovými medailemi na slušném 17. místě. Ještě úspěšnější byly další státy, které se před čtyřmi roky olympiády v Los Angeles neúčastnily. Nejvíce medailí získal Sovětský svaz, následovaný Německou demokratickou republikou. V první desítce nejúspěšnějších zemí se objevilo i Maďarsko a Bulharsko. Naši seriáloví hrdinové pochopitelně napjatě sledovali klání v Soulu, jak to jen šlo. I oni tak perfektně znali reklamu na Adidas Torsion, která běžela před každým přenosem.Sport 1988; ČST

  • Novým československým premiérem se stal Ladislav Adamec

    do playlistu

    Novým československým premiérem se stal Ladislav Adamec

    Personální změny prováděné pod heslem Přestavby působily v Československu značně rozporně. Na jednu stranu mocenskou špičku musel opustit předák konzervativního, dogmatického křídla v komunistické straně Vasil Biľak, na stranu druhou byli z nejužšího vedení vypuzeni i funkcionáři, kteří v minulosti usilovali alespoň o nějaké reformy a k programu Přestavby se nadšeně přihlásili. To platí zejména pro premiéra Lubomíra Štrougala. Jeho pozice byla výrazně oslabena již v roce 1987, kdy padla jeho největší opora v předsednictvu ÚV KSČ – Gustáv Husák. Štrougalovým nástupcem se ovšem stal také stoupenec Přestavby, který se koncentroval na snahy o ekonomické reformy – Ladislav Adamec (1926-2007). Adamec svoji kariéru zahájil v hospodářských funkcích, mj. jako podnikový ředitel n. p. MEZ Frenštát, a poté přešel do sféry národních výborů. Mj. byl předsedou Okresního národního výboru v rodném Frenštátě nebo místopředsedou severomoravského krajského národního výboru a předsedou tamější plánovací komise. Od počátku šedesátých let působil v aparátu Ústředního výboru KSČ, kde např. vedl národohospodářské oddělení. V roce 1968 se držel zpátky, a tak nic nebránilo jeho kariéře v období tzv. normalizace. Roku 1969 se stal místopředsedou české vlády a v této funkci vydržel až do roku 1987. Snahy o ekonomické reformy na konci osmdesátých let ho vynesly k dalším vysokým kariérním postům. V roce 1987 se stal předsedou české vlády a z tohoto titulu také místopředsedou federálního kabinetu. Byl rovněž zvolen také členem předsednictva ÚV KSČ. Po odchodu Lubomíra Štrougala z postu premiéra pak v říjnu 1988 nastoupil na jeho místo. Své premiérské úsilí upřel, jak se ostatně očekávalo, především k „přestavbě hospodářského mechanismu“. Vytvářel dojem umírněného, racionálně uvažujícího politika. V listopadu 1989 přistoupil na jednání s opozicí a snažil se dosáhnout kompromisu výhodného pro komunistickou stranu. Příliš ale neuspěl a jeho nově zformovaná vláda s velkou převahou komunistů měla jepičí trvání. Proto již 7. prosince 1989 podal demisi a po roce 1990 se z vrcholové politiky stáhl.Televizní noviny, TN-1988-10-12; ČST

  • Předsednictvo ÚV KSČ jednalo o nedostatku toaletního papíru

    do playlistu

    Předsednictvo ÚV KSČ jednalo o nedostatku toaletního papíru

    Na nedostatek různých druhů zboží v obchodech si občané za desetiletí vlády komunistické strany museli víceméně zvyknout. Jako něco mimořádně trapného však vnímali skutečnost, že jen s největšími obtížemi a někdy marně sháněli i základní hygienické potřeby, jako byly dámské vložky nebo toaletní papír. Na pultech přitom zrovna tyto komodity chyběly poměrně často. Ne nadarmo studenti na majálesech v šedesátých letech posměšně vykřikovali heslo Chceš li býti dobrým Čechem, vytírej si p…l mechem. Situace se v roce 1969 přechodně vyřešila nákupem nové výrobní linky, ta však přestala kolem roku 1980 kapacitně stačit a potíže s nedostatkem obyčejného toaletního papíru se vrátily naplno. V roce 1988 se kvůli výpadku dodávek ze Slovenska (mj. i kvůli požáru v Harmaneckých papírnách) situace vyhrotila dokonce natolik, že o problému musel jednat i fakticky nejvyšší politický orgán v zemi, předsednictvo ÚV KSČ. Ten rozhodl o výstavbě nových kapacit na výrobu toaletního papíru a zároveň bylo rozhodnuto aktuálně situaci řešit dovozem z Rakouska a Číny. Jenže tím Československo přicházelo o cenné devizy, které hospodářství zoufale chyběly. Hrdinové našeho seriálu problémy s dodávkami toaletního papíru řešili všelijak, někteří se vrátili k starému osvědčenému používání rozstříhaných novin. Přitom ovšem toaletní papír, vata nebo dámské vložky nebyly jediným zbožím, které se muselo pracně shánět – jen s obtížemi třeba Eva opatřovala punčochové kalhoty pro svého mladšího potomka nebo bavlněné spodní prádlo pro sebe.Aktuality, A-1988-04-25; ČST

  • Začal platit zákon o státním podniku

    do playlistu

    Začal platit zákon o státním podniku

    Zákon o státním podniku byl inspirován zákonem v Sovětském svazu, kde patřil mezi základní plody tzv. Přestavby. Měl vést především k větší nezávislosti a osamostatnění výrobních jednotek, které měly nést zodpovědnost za svoji prosperitu. Na druhé straně však zůstala zachována podřízenost nových státních podniků státnímu plánu, což jejich operační prostor výrazně omezovalo. Návrh zákona o státním podniku vyvolal v roce 1987 velké diskuse uvnitř mocenské elity, která se v názoru na jeho přínos značně štěpila. Jádrem sporu se stal především pozdější paragraf 27, který počítal s volbami ředitelů shromážděním pracovníků podniku na dobu pěti let. To se pochopitelně nelíbilo dosavadnímu podnikovému managementu, jehož mnozí členové se obávali vlastního neúspěchu při hlasování. Upozorňovali, že systém voleb ředitelů silně zkomplikuje racionální vedení podniků, protože se vedoucí pracovníci budou vyhýbat nepopulárním krokům, které by mohly ohrozit jejich zvolení či případně znovuzvolení. Přesto byl zákon přijat a v účinnost vstoupil již k 1. červenci roku 1988. A na jeho základě také skutečně začaly probíhat první volby ředitelů. I Zákon o státním podniku, přestože vnášel do českého a slovenského prostředí mnoho nových prvků, však zůstával do značné míry na půli cesty. Změny, ke kterým došlo již v závěru následujícího roku nakonec rychle vedly k naprostému převratu hospodářských poměrů. I v této situaci si ale mnozí představitelé dosavadního managementu věděli rady a jejich pozice v podnicích, ohrožená těžko odhadnutelnými výsledky voleb, se tak spíše upevnila.Vysílá studio Jezerka; Hospodářský zápisník, HZ-1987-11-11; ČST

Související